Je Greta jen ekologickou napodobeninou Švejka?

Pravděpodobně aniž by to chtěla, stává se "ekoložka" Greta osobností, která velice dobře souzní s hrdinou slavného Haškova románu. Co za tím vlastně je?

Pár slov úvodem.

Budiž řečeno, že jsem byl na konci školní docházky a na gymnáziu členem organizace na ochranu přírody TIS, která nesla na svém znaku (s větévkou tisu, jak jinak) heslo "Poznej a chraň". Tato organizace byla normalizačním režimem zlikvidována a po několika letech nahrazena spojením těch co "lítali s brontosaury" a dalších podobných, spíše pojašených, skupin, do Československého svazu ochránců přírody, naprosto konvenujícího s vládnoucím režimem. Ten se snažil v podstatě usměrnit energii občanů, toužících udělat něco pozitivního pro životní prostředí, nekonfliktním směrem vůči vládnoucímu režimu, ve stylu: "Tak tedy pro to životní prostředí něco udělejme, třeba vysbírejme flašky a plechovky (a další odpad) z potoka toho a toho."
A naivní ochránci bezmyšlenkovitě sbírali, případně nadávali na "ekologicky neuvědomělé spoluobčany" (a někdy jim vyšly dopisy o té "ekologické neuvědomělosti" i v samotném Rudém Právu), aniž by si uvědomovali, že za rok tam to smetí bude zas, protože režim sám vytváří podmínky, kdy je výhodné (a i méně problémové) to smetí vyházet v lese. A aniž by řešili, že v rámci životního prostředí státu jsou daleko větší problémy, které by měly mít proti nějakým plechovkám v potoce podstatně vyšší prioritu, ale prakticky se jimi nikdo nezabývá (a pokud ano, jsou výsledky před veřejností utajovány - jak jsem se posléze v rámci své profese přesvědčil sám).
Pokud se děly nějaké protestní akce se skutečně závažným vyzněním, šly charakteristicky mimo tuto organizaci a byly režimem likvidovány jako ilegální. To se týkalo i protestů proti nekvalitnímu životnímu prostředí na podzim roku 1989, které předcházely známý 17. listopad a dodnes o nich ani sami ochránci přírody či prostředí prakticky nemluví, bez ohledu na to, jak velkou hubu mají na jiná témata.
Členem této organizace jsem se nestal, byť jsem jejich časopis Naší přírodou kupoval a četl. Právě z důvodů jejich zaměření.
Ono heslo "Poznej a chraň", myšlené tak, že je třeba problém analyzovat, a pak teprve se dát do nějaké ochranářské aktivity, bylo, pochopitelně, pro režim velmi nepříjemné, protože jakákoli hlubší analýza problémů s životním prostředím by nutně vedla k odhalení jeho podílu na stávajícím negativním stavu. Dnes je snaha toto heslo přeměnit ve smyslu "poznej chráněnou kytku, brouka, motýla (atd.), abys je mohl chránit", nicméně tohle je perverze onoho TISáckého hesla.
TIS byl po 17. listopadu částečně obnoven, ale se soustředěním na dílčí aktivity typu Hucul klub. Nějakou opravdu celostátně významnou organizací se již, bohužel, nestal.

Greta

Osobně jsem přesvědčen, že slečna Greta je přímo etalonem onoho "ochranářství bez jakékoli úvodní analýzy", případně "ochranářství zcela beze smyslu", do jakého komunisté vmanévrovali po zničení TISu ochránce přírody v rámci ČR. Její aktivity se přímo vyznačují naprostou nesmyslností, protimluvy a podobnými problémy. V podstatě akcentuje vše negativní, co můžeme na ekologických aktivitách a ekologických organizacích vidět.
Je také vidět, že je dirigována lidmi v pozadí, protože si dovolila jednou žblebtnout na téma "jaderná energie je taky bezuhlíková", aby během necelého dne dospěla ke "správnému" názoru, že jaderná energie je fuj fuj. Zcela jistě to nijak nesouvisí s angažováním jejích rodičů v nevládkách, zaměřených na podporu a propagování OZE.
Její "bezuhlíková" cesta přes Atlantik v loňském roce je přímo parafrází legendární Švejkovy "Budějovické anabáze".

Švejk

Švejk dělal v podstatě to samé, co slečna Greta v souvislostí s ekologií (zejména "záchranou planety"), ovšem se zaměřením proti tupé armádní mašinérii, ženoucí občany na jatka první světové války. Čtenář navíc chápe, že Švejk, ačkoli má "papíry na hlavu", si je alespoň částečně vědom toho, co dělá, a je si toho vědomo i jeho bezprostřední okolí ze stejně postavených osob. Švejkovi nadřízení si tohoto vědomi nejsou, proto jsou z tohoto vojína, nadšeného a vždy pohotového k vyrobení pořádného průšvihu, zoufalí. Nicméně, jak jsem uvedl, oni ho berou vážně.

Srovnání

Obě tyto osobnosti mají "papíry na hlavu". Obě se vyznačují aktivitami, které nutně vyznívají jako karikatura (ve smyslu přehánění rysů, charakteristických pro karikované) toho, za co formálně bojují.
Obrovský průšvih ovšem je, že zatímco Švejka berou vážně pouze lidé ducha mdlého, jako je nadporučík Dub a podobné rakouské šarže (živé ilustrace Napoleonova výroku, že "S blbostí rakouských důstojníků je třeba počítat jako se strategickým faktorem"), případně ho takto brali i někteří "zasloužilí" důstojníci ČSLA, prosazující zákaz této knihy, Gretu bere významná část společenské "špičky" vážně. Berou ji vážně ochranářské organizace, berou ji vážně politické a jiné celebrity a podobné zjevy. Čímž ovšem jasně ukazují, že úroveň jejich myšlení nepřevyšuje "gumy", či "zelené mozky" z dob starého mocnářství nebo ze dna ČSLA. Čímž ovšem sami sobě vystavují velmi nelichotivé vysvědčení.
Faktem je, že Greta by si přímo zasloužila nějaké zpracování na způsob velkého díla Jaroslava Haška, které by decentně ukazovalo rozpor mezi jejími slovy a činy, včetně presentace nesmyslnosti toho, co dělá a co zastává.
Nepochybuji, že i jen průměrný spisovatel, pokud by se mu podařilo naladit na stejnou strunu jako Haškovi, by dokázal vytvořit dílo světové kvality (byť zcela jistě nenáviděné "pokrokovými osobnostmi" z celého světa, podobně jako Orwellův 1984).

Lze považovat za skutečnou tragédii, ale také za vysvědčení kvality pro "světové celebrity", že někoho takového, jako je Greta, berou vážně, podobně jako brali vážně Švejka postavičky z Haškova románu, s autorem zdůrazněnou mentální insuficiencí. Obávám se převelice, že úspěch reálné Grety staví ony osobnosti na úroveň oněch osobností, kterým "v mládí sedla služka na hlavičku, takže z něj nemohlo být nic jiného než rakouský důstojník", případně prototypů tupých důstojníků ducha mdlého všech světových armád.

Čtrnáct papalášů proti občanům a demokracii (o papaláškách nemluvě)

Je mi velice líto. Mimořádný stav trvá příliš dlouho a zcela zjevně se míjí účinkem, alespoň v rámci výsledků oficiálního výkaznictví. Jakmile se opoziční poslanci vzbouřili, nastoupili hejtmani a pomohli vládě mimořádný stav prodloužit přes hlavy Poslanecké sněmovny PČR. Tento krok je přinejmenším takový, že na něco podobného ústava nepamatuje (aby to výslovně zakázala nebo povolila), nicméně použití 14 krajských papalášů jako substituce poslanecké sněmovny je velmi pochybné. O tom, jak moc, bude muset rozhodnou příslušná instituce, tj. Ústavní soud.

Mimořádný stav prostě nefunguje

Už jsem zde psal, že naprosto nevěřím ani vykazovaným nově nakaženým, ani vykazovaným zemřelým na covid. V prvním případě minimálně proto, že se jedná o výsledky testů, které nejsou prováděny na základě lege artis (ze statistického hlediska) metodiky výběru testovaných, ve druhém z toho důvodu, že byla opakovaně a lidmi kompetentnějšími než já silně (a IMHO oprávněně) kritizována metodika spojování úmrtí s covidem. Dnes už rovněž přestává platit to, co se dalo jakžtakž použít na jaře, tj. srovnávání úmrtnosti se stejnými měsíci předkovidových roků. A to z toho důvodu, že už se nám začínají zvedat počty obětí "vedlejších účinků" boje proti covid, od sebevražd v samovazbě násilně držených seniorů, až po první případy zanedbaných rakovin a dalších závažných onemocnění, které by bez hysterického "boje s covidem" zanedbány nebyly.
Ukazuje se naprosto jednoznačně, že boj s epidemií není prioritou vlády ani údajných "odborníků". Že jde o zcela jiné věci, zejména likvidaci drobného (a z části i středního) podnikání, a tím v podstatě regresi k tomu, co zde bylo před revolucí v roce 1989. Jedině z této perspektivy dávají opatření prosazovaná pod hlavičkou mimořádného stavu smysl.
Dalším možným cílem je i likvidace našeho školství, protože distanční výuka je i při maximální snaze jak vyučujících, tak i žáků a jejich rodinného zázemí, výrazně méně kvalitní. A právě kvalitní školství a kvalitní výstupy z něj (tedy vzdělaní občané) jsou tím, co vadí  na našem státě a jeho obyvatelích progresivistům všeho druhu, od genderistů a multikulturalistů až po ekology, protože vzdělaná a nezávislému kritickému myšlení naučená populace je rezistentní vůči bezcenným hovadinám, které tyto (a mnohé další) skupiny a organizace hlásají. I z tohoto pohledu dávají některá mimořádně stavová opatření smysl a jinak nikoli.
Ostatně, byli to právě komunisté, kteří poslední schválení mimořádného stavu podmínili změnami ve školství (minimálně jsou výše zmíněné hovadiny pro ně konkurenční prototalitní ideologie), a když vláda zapracovala ve stylu "slibem nezarmoutíš" a ve školství nezměnila naprosto nic, přepjala strunu jejich trpělivosti, a ta praskla.

Čtrnáct papalášů a papalášek

Jistěže to nejodpornější na mimořádném stavu je, že jeho vyhlašovatelé a organizátoři na jimi vyhlašovaná opatření kálejí z vysoka. Sám Babiš se nad prvními náznaky, že mu sněmovna další prodloužení mimořádného stavu odmítne, rozčiloval ze zahraničí, kam se normální smrtelník, právě kvůli tomuto stavu, nemá šanci dostat.
I načapání soudruha prvosenky v hospodě, která měla být zavřená, a bez dalších, po normálních občanech tvrdě požadovaných opatřeních (údajně protiepidemických), ukázalo jasně, že se soudruzi coronaviristé považují za jakási božstva, jimž je dovoleno vše.
Zlí jazykové říkají, že po tomto incidentu vyhlášený zákaz nočního vycházení má jediný smysl: Aby se už nemohlo stát, že některý se soudruhů coronapapalášů bude podobným způsobem přistižen a usvědčen. Neexistuje nejmenší důvod tomu nevěřit, protože žádný jiný důvod pro toto omezení pohybu občanů (myšleno ve smyslu boje proti přenosu nákazy) prostě neexistuje.
Jakmile se poslanci postavili coronapapalášům na odpor, povstalo čtrnáct hejtmanů (respektive třináct + jeden primátor) a pomohlo tato nesmyslná papalášská opatření dále prodloužit, ačkoli k podobnému kroku nemají naprosto žádnou demokratickou legitimitu.

Důvody?

Důvody jasně ukázal pan Štěpánek v Neviditelném psovi ze 16. 2. t.r.:
Jako naprostá lež se ukázalo vše, co soudruh Babiš a další "bojovníci proti epidemii" uváděli coby "příznaky apokalypsy" zrušení mimořádného stavu. Vláda může nadále zavírat podniky, povolat do služby armádu i hasiče, může čerpat ze státních hmotných rezerv (pokud tam po jejich předchozím řádění vůbec něco ještě zbývá). I hejtmani mohou žádat zapojení studentů medicíny i středních zdravotních škol (a zdravotnických vysokoškolských oborů) k výpomci ve zdravotnických zařízeních.
Teoreticky by bylo možné, rovněž bez mimořádného stavu, povolat i muže, kteří prošli jako absolventi medicíny vojenským zdravotnickým výcvikem, na "mimořádné cvičení" (nebo něco podobného) a postavit pro ně příslušné polní nemocnice, a tím řešit nedostatek lůžek, pokud by k němu došlo.
Existuje jediná věc, která je pro vládu bez mimořádného stavu nepřístupná. Tou je přidělování státních zakázek bez výběrového řízení. A, mám z toho pocit, že totéž logicky platí i pro další články státní správy, tedy i pro hejtmanství.
Přiznám se, že rozhodně nejsem nějakým horlivým zastáncem výběrových řízení. Ta velice často vedou k nákupu těch nejlevnějších šuntů, jejichž šuntovitost musí být následně kompenzována vydáními, vysoce převyšujícími rozdíl vůči ceně něčeho dražšího a přitom pořádného, co bylo výběrovým řízením zamítnuto. Takže se tato řízení často stávají živou ilustrací onoho známého výroku neznámého milionáře: "Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat laciné věci".
Nicméně uznávám, že výběrové řízení může posloužit jako hráz vůči výstřelkům opačným směrem.
Faktem je, že jsem spíše zastáncem baťovského přístupu (a to i ve státní správě) spočívajícího v tom, že úředník dostane přiděleny peníze a s nimi hospodaří na vlastní pěst (včetně delegování části těch peněz na své podřízené), ale také na stoprocentně vlastní odpovědnost. A pokud něco koupí špatně, je to na něm a nemůže se vymlouvat na nějaké "kolektivní rozhodnutí" (často s anonymním hlasováním), případně hlásat "všichni jsme věděli, že kupujeme bezcenný šunt, se kterým budou potíže, ale platné předpisy nám neumožňovaly jednat jinak".

Takže se obávám, že důvodem vystoupení hejtmanských papalášů a papalášek nebyla nějaká péče o zdraví občanů (jsem hluboce přesvědčen, že tato sorta lidí bere občany jen jako jakýsi "spotřební materiál" pro své aktivity), ale spíše zájmy ryze pekuniárními, s ochranou obyvatel před infekcí nijak nesouvisejícími. Je v zájmu nás, občanů, lidi tohoto druhu dostat z odpovědných postů, což můžeme postupně učinit volbami. Tím, že nebudeme volit, ani na státní, ani na krajské úrovni strany, z nichž tito papaláši (a také papalášky) pocházejí (v abecedním pořadí):
ANO, ČSSD, KDU-ČSL, ODS, Piráti (*), STAN, SLK (**)
* Piráti mají primátora Hlavního města Prahy
** Starostové pro Liberecký kraj - nepočítám, že mnoho lidí mimo Liberecko tuto zkratku zná

Potíže s prodloužením mimořádného stavu?

Vláda dlouhodobě chaoticky "zvládá" epidemii covid 19 takovým způsobem, že při citelných restrikcích máme srovnatelné počty nově nakažených (alespoň oficiálně vykazovaných) a zemřelých (dtto) se státy, v nichž téměř žádné restrikce nejsou. Navíc se restrikce promítají do stále širších oblastí ekonomiky i společenského vývoje státu. I těch, kde by to jeden ani původně neočekával. Nelze se proto divit, že občanům, ale i politickým stranám, začíná docházet trpělivost.

Restrikce

Opakovaně se rovněž ukázalo, že sami představitelé vlády na restrikce, pokud se týká jich nebo jejich blízkých, kálejí z vysoka. Takže buď ty restrikce k něčemu jsou, a pak by je měli dodržovat všichni, nebo k ničemu nejsou, a pak není důvod, aby je dodržoval kdokoli. Pomiňme extempóre plukovníka prvosenky, kterého návštěva zavřené restaurace a bez roušky stála ministerské křeslo, a povšimněme si současného stavu.
Situace, kdy se zakazuje některým občanům opustit lokalitu, v níž bydlí, zatímco premiér si užívá v cizině a současně vyhrožuje poslancům, kteří se začínají šprajcovat se schválením dalšího kola výjimečného stavu, "že zemřelí padnou na jejich hlavy", je naprosto neúnosná. Kdyby to vyhlašoval ze svého bytu a organizoval si odtud i virtuální kontakt s parlamentem, tak by byl věrohodný. Takto je pouze trapnou ilustrací impotence naší vlády v boji s covidem.
Jestliže se dala vládě prominout jakási chaotičnost v době jarní epidemie, protože se jednalo o cosi nového a tudíž nepoznaného, tak ještě horší chaos v podzimním kole (protahovaném až do současnosti) se prostě prominout nedá.
Vláda ve velmi krátkých intervalech (dny) mění stupně a druhy restrikce, přestože je známo, že první známky odezvy na jakékoli opatření se objeví až cca po týdnu a naplno se projeví až za cca dvojnásobnou dobu. Tudíž je jasné, že se jedná o "výstřely naslepo", nemající naprosto žádný racionální podklad.
Některá opatření navíc budí dojem, že se vláda snaží epidemie využít k likvidaci některých skupin obyvatelstva, zejména drobných podnikatelů. Blekotání prvosenek a bažiňáků je spíše obrazem patologické nenávisti (patrně třídní) k soukromým podnikatelům (alespoň některým jejich skupinám) než výrazem nějakého racionálního boje proti epidemii.
Řada opatření je silně kontraverzní a spíše epidemii zhoršuje.
Např. zcela logické by bylo nepracující (důchodce a ty, co mají home office nebo přerušenou práci) "vyhnat" na chalupy a chaty (jsou-li obyvatelné), a tím "naředit" populaci ve městech, i kdyby to znamenalo pomoci ze strany státu zásilkovým prodejnám zvětšit akční rádius dodávek tak, aby tito lidé nebyli nuceni dojíždět za nákupy. I kdyby to znamenalo navíc pomoci providerům v těchto lokalitách posílit internetová připojení.
V "jarním kole" epidemie obchodní řetězec Tesco otevřel některé své prodejny až do 24:00 a vyzýval vnitřním rozhlasem zákazníky, aby, pokud nemusejí nakupovat ihned, přesunuli své nákupy do času, kdy je v prodejnách daleko volněji a riziko přenosu nákazy tudíž menší. Nyní vláda zkrátila provozní dobu obchodů a zrušila prodej o nedělích, tedy v podstatě provedla opatření, která riziko přenosu zvyšují. Omezení počtu nakupujících v prodejnách, kdy venku ve frontě na sebe lidé prskají a kašlou, je rovněž "kravínium", jak takovéto věci pojmenovával pan Werich.
Nesmyslem je i zavření hobby marketů, protože každý rozumný člověk by použil covidové volno k opravám v bytě, domě, na chalupě apod. Dnes si, ovšem, nekoupí ani krabici hřebíků. Pak mohou "anticovid" odborníci blekotat, že lidé víc chlastají - když sami zavinili, že jim nic jiného ani nezbývá.
Zcela idiotské je schválení rovněž zcela idiotského zákazu jednorázových plastů, nařizovaného naprosto nekompetentní EU. Jednorázové plasty ve stravování a dalších podobných službách jsou významným faktorem v omezování šíření epidemií (zdaleka ne jen covidové). Naopak, covidová epidemie mohla poskytnout příležitost se bruselskému diletantismu vzepřít a jasně a se zatraceně vážnými důvody tento jeho výblitek odmítnout s tím, že pokud Brusel neustoupí, jsou mrtví na jeho účtu, s příslušným politickým dopadem (ostatně, vůbec nikde není řečeno, že v té EU opravdu musíme být, zejména pokud podobné aktivity posunou podporu našeho členství v ní k ještě nižším hodnotám, než jaké aktuálně mají).
Tragická je situace u seniorů, kteří se stali jakýmisi vězni v "zařízeních pro seniory", z nichž mnozí už spáchali sebevraždu, protože nesmyslnou izolaci, údajně "pro svoji ochranu", nedokázali psychicky snést.

Školy

To, co se děje ve školství, je prostě děs a běs. Vyrostl nám jeden ročník, od prvňáčků až po vysokoškoláky, který měl poprzněnou školní docházku. Někteří odborníci (a jsem spíš na jejich straně), tvrdí, že pokud by to bylo technicky možné (jakože, bohužel, ne), bylo by nejlepší virem ztracený školní rok zopakovat.
Jako ještě horší faktor, než je obecně nižší kvalita distanční výuky (ať se pedagogové snaží jak chtěli, živou výuku takto nahradit prostě nelze), považuji relativně snadnou možnost podvádění. Kamerka, s níž je pedagog (i zkoušející) ve spojení, má jen silně omezené zorné pole, a co je mimo ně, nevidí.
Tento fakt znali už staří režiséři němých filmů, v nichž herec balancuje na římse, visí na zábradlí a pod., a pod ním, mimo úhel záběru kamery, je balkón, lešení nebo alespoň záchranná síť, které divák nevidí, a tak na něj scéna působí příslušně thrillerově.
V případě zkoušení divák, pardon, vyučující, nemůže vidět, kdo stojí z druhé strany "zkoušecího" notebooku, listuje ve skriptech, nebo v druhém počítači pátrá ve studijních materiálech nebo obecně na internetu.
Docela bych přál naši prodlužovatelům a prohlubovatelům covidových restrikcí, aby je nebo jejich blízké, jednou léčil doktor, který takto distančně vystudoval medicínu.
Hlavní problém této situace spočívá ovšem v tom, alespoň dle mého názoru, že tento systém dětem od "kašičky" jasně ukazuje, že podvádět se vyplácí. A že moje neteř, která se mi onehdy chlubila, že je jediná ze třídy, kdo při distančním zkoušení nepodvádí, by skutečně měla dostat nějaký metál, navrhoval bych bílou vránu. Tohle považuji za největší zlo, protože kdo se naučí podvádět, tak už bude podvádět i dál. Už jen proto, že jeho znalosti ze dřívějška budou tak mizerné, že se bez podvodů prostě neobejde.

Zdravotnictví

Vláda sice "bojuje, aby nedošlo k zahlcení zdravotnictví", ale na druhé straně zastavení všech možných preventivních a částečně i terapeutických výkonů (vč odkládání operací) má stále narůstající počet obětí, protože např. v současnosti máme každoročně např. cca 7 000 nových případů kolorektálního karcinomu (podle poslední dostupné zdravotnické ročenky ÚZIS), který je dobře detekovatelný v časném stádiu testy na okultní krvácení (a v případě podezřelého výsledku došetřením kolonoskopií), přitom významnou část z těchto případů je v takovém případě možné zachytit včas a zabránit jak úmrtí, tak i (v případě přežití radikálnějšího zásahu) např. životu s trvalým vývodem stolice na boku či břiše. Podobné je to i s rakovinou prsu či rakovinou prostaty, tedy opět četnými nádory, jejichž zanedbání zvyšuje pravděpodobnost smrti, nebo alespoň doživotního postižení následky nutné radikální léčby. Časné vyhledávání těchto tumorů bylo prakticky zastaveno. Lze mít důvody pro odhad, že již dnes vyvolala restriktivní "anticovid" opatření více úmrtí (byť někteří z těch, kterých se to týká, o tom ještě nevědí) než kolik lidí v rámci oficiálního výkaznictví zemřelo na koronavirus.

Skutečně máme tolik mrtvých a nakažených?

Problémem je zcela jistě výkaznictví, kdy do "zemřelých na coivid" jsou zahrnováni i např. zemřelí při dopravních nehodách, u nichž byl covid náhodně nalezen při pitvě (nebo pozitivní výsledek testu při zpracování pozůstalosti). Faktem je, že při stanovování příčin smrti je nemoc (obecně, jakákoli) řazena do tří kategorií: Hlavní příčina smrti (1), příčina komplikací, které vedly ke smrti (2) a vedlejší nález, který s příčinou smrti nijak nesouvisí (3). Tedy, pokud se to dělá tak, jak se to dělat opravdu má.
Zcela jistě, pokud někdo zemře na covid z plného zdraví, je zde covid hlavní (nebo dokonce jedinou) příčinou smrti a jako takový by se měl dostat do statistiky. Pokud je covid jen zhoršující komplikace, je hodnocení jeho podílu na smrti velmi problematické, protože např. těžký diabetik s dalšími závažnými chorobami by mohl dostat tu "ránu z milosti" i od mnoha dalších, v populaci běžně kolujících, chorob. Rozhodně by statistika takto "doražených" lidí měla být vykazována separátně. Pokud se týká oné třetí kategorie (smrt covid pozitivního člověka na chorobu, která s touto nemocí nijak nesouvisí), ta by vůbec neměla do úmrtnostních "covid statistik" prosáknout, protože tam jednoznačně nemá co dělat.
Navíc metodika rozdělování zemřelých do výše uvedených tří kategorií není nijak mezinárodně koordinována a nikoho snad ani nepřekvapí, že to při své totální impotenci nezvládla ani EU. Takže srovnávat naše čísla s čísly od jiných států prostě nelze. Přesnější pořadí našeho státu v žebříčku korektně provedeného mezinárodního srovnání patrně dostaneme pomocí hodu kostkou či hrstí mincí než pomocí oficiálně presentovaných údajů.
Problematické je i výkaznictví nově nakažených. Neustále se totiž zvyšuje cílenost prováděných testů, stále větší podíl mezi testovanými tedy mají osoby buď s klinickými příznaky covid, nebo jejich kontakty. Přitom vláda s tímto číslem pracuje tak, jako by se jednalo o zcela náhodný výběr, který má vypovídací hodnotu k výskytu pozitivních osob v populaci jako celku. Je mi líto, výsledky těchto testů žádnou takovou informaci nenesou.
Korektní by bylo, kdyby se vyšetřilo, třeba jednou za týden, tisíc náhodně vybraných osob (třeba s prvky stratifikace) a výsledky tohoto vyšetření se použily k hodnocení reálné situace (a případně k úpravám opatření proti covid).
A to pomíjím skutečnost, že se při výkaznictví "srovnávají jablka z hruškama", tj. že se do "jednoho pytle" sesypávají výsledky provedené různými metodami a různými testovacími soupravami, majícími různou citlivost i různé velké procento falešně negativních i falešně pozitivních výsledků.
Je nutné připomenout rovněž i to, že pokud např. najdeme v nose (výtěru z něj) RNA tohoto viru, neznamená to vůbec, že tento člověk musí být nemocný. Tato RNA (citlivým testům stačí jedna molekula) tam může být pozůstatkem viru naším imunitním systémem zlikvidovaným, ale může to klidně být i pozůstatek viru, který byl zlikvidován slunečním světlem nebo jiným virucidním faktorem životního prostředí a jen nám, již neaktivní, usedl na sliznici. Přítomnost protilátek proti covid zase neznamená, že člověk musí být nutně infekční, protože už mohl tu infekci zvládnout a viry zlikvidovat.
Za těchto okolností by ovšem stejně kvalitní výsledky, jaké jsou nám presentovány, mohla poskytnout i paní s koncesovanou živností na vykládání z karet.

Když shrneme výše uvedené, opravdu se nelze divit tomu, že politické strany při volbách na dohled začínají taktizovat a odmítají si špinit ruce spoluprací na těchto podivnostech.
Pro mě, jakožto občana, se rýsuje jediné opatření: Žádná ze stran, které prodloužení restrikcí posvětí, minimálně bez toho, že by vládě nasadily na krk chomout rychlého omezení těch alespoň největších nesmyslů, nemá na podzim nárok na můj hlas.
Připojte se, společně ten "covid" zvládneme.