středa 28. července 2021

Mohu za to, že nevím, zda ono je Napoleon či Josefína?

Na světě narůstá počet lidí, kteří nevědí co jsou, případně vědí, že jsou něco jiného, než na co vypadají. Sami o sobě nepředstavují reálný problém. Problém ovšem představují ve spojení s aktivisty, vehementně "bojujícími" za jejich "práva".

Odchylka

Pokud se někdo označuje za Napoleona, ale jinak se chová sociálně konformně a není nebezpečím ani pro sebe, ani pro své okolí, ba dokonce je schopen si na sebe vydělat prací, neexistuje nejmenší důvod ho nějakým způsobem šikanovat. Akorát bych snad pro takové případy nešetřil modrými knížkami.
Lidé z okolí budou takového člověka považovat, a právem, za poněkud výstředního, ale jinak neškodného. Nebudou mít ani problémy s tím, pokud bude jeden den Napoleon a jeden třeba Welington, nebo Josefína či jiná známá osoba z této éry.

Průšvih

Průšvih nastane v okamžiku, kdy se zde objeví kdosi, kdo se vytasí s trestáním těch, kdo dotyčného nesprávně osloví, protože nezaregistruje změnu jeho fiktivní identity. Může blábolit o tom, že dotyčný je traumatizován tím nesprávným oslovením (nebo podobnými pitomostmi). V takovém případě už ovšem dotyčný není pouze neškodný blázen, ale osoba, jejíž přítomnost (na pracovišti, v místě bydliště, na sociální síti apod.) představuje riziko pro všechny, kdo neodhadnou správně, za koho se dotyčný zrovna dnes považuje.
A, pochopitelně, pokud je dotyčný zdrojem rizika, pak se nutně musí stát i terčem negativních emocí (jako např. Němci za okupace). Přičemž se snadno může stát, že takto ohrožení lidé (zejména pokud dojde k nějakým incidentům s následnými exemplárními tresty) podpoří nějakou do té doby zcela obskurní stranu s programem "blázni patří do klece", a pokud budou obavy z nějakých takových incidentů a jejich následků opravdu silně rozšířené, může taková "extrémistická" strana dostat překvapivě vysoký počet hlasů, v případě nějakého opravdu velkého incidentu krátce před volbami je i vyhrát.

Realita

Pochopitelně, problémem nejsou duševně nemocní, představující si, že jsou Napoleon, Marcus Aurelius nebo třeba ta Josefína. Problémem jsou lidé, kteří "kolísají" mezi "gendery" a na jejich okolí a kontaktech je uložena povinnost, odhadnout, který ze 66 či třeba 666 genderů aktuálně mají. Problémem proto, že skutečně existují velmi pochybné organizace, které se snaží udávat a atakovat lidi, kteří momentální gender těchto osob popletou. Ve Velké Británii to už vede i k zatýkání a vazbě nešťastníků, kteří ten gender neuhádnou. Pochopitelně, pro policii a další podobné instituce je terorizování normálních slušných lidí daleko atraktivnější činnost než třeba chytání teroristů, proto se věnují tomuhle a teroristy nechávají více-méně volně řádit.
Jistěže existují lidé s nějakým exotičtějším genderem, kteří problematičtí nejsou, protože jsou tolerantní ke svému okolí a tak nějak tuší, že když nemají svůj gender vypálen na čele, nemusejí ho na nich ostatní lidé poznat a mohou s nimi komunikovat tudíž nesprávně, aniž by jim tím chtěli nějak ublížit. Obávám se, že lidé, kteří toto netolerují, ale naopak burcují policii, prokurátory a podobné instituce, patří prostě k těm psychopatickým osobnostem, které za protektorátu psaly udavačské dopisy na gestapo a později na STB, případně pro tyto organizace "agentovaly". A právě tito lidé ovšem mohou způsobit, že lidé obecně začnou pohlížet na osoby s těmito nestandardními gendery jako na zdroj rizika a podpoří kohokoli, kdo je tohoto rizika zbaví, jedno, zda zavřením do "blázince", nebo nějakou analogií Tarpejské skály. Což pochopitelně odskáčou i ti, kteří se podobných pochybných aktivit nedopouštějí, bohužel.

Pokud tedy chtějí nestandardní osoby toleranci od standardní majority, měly by se samy chovat tolerantně vůči svému okolí (fyzickému i virtuálnímu), protože platí ono známé "jak se do lesa volá, tak se z něho i ozývá".

úterý 27. července 2021

Kapitánův proslov

Vážení cestující,

hovoří k vám kapitán skvělé a naprosto nepotopitelné lodi, na níž se společně plavíme, RMS Titanic.

Zvěsti, že tato skvělá a nepotopitelná loď se potápí, jsou desinformací ze strany irských podvratných živlů, kteří si neváží toho, že je vezeme do daleko horších podmínek v USA, než jaké mají v naší skvělé vlasti, Britském impériu.
Podařilo se nám zjistit, že nepřátelsky zaměřená skupinka mezi nimi, ovlivňovaná nepřáteli naší krásné vlasti, vlastnila předmět, zvaný "vysílačka", jímž prý zachytila jakési volání o pomoc z naší paluby. Tento předmět jsme museli zabavit, aby nesloužil k šíření nesmyslných a škodlivých desinformací. Ujišťuji vás, že uděláme, jakmile doplujeme do svého cíle, vše proto, aby soukromé vlastnictví takovýchto podvratných předmětů bylo zakázáno v celém Britském impériu.
Mohu vás ujistit na svou čest, že s lodí, kterou vidíte támhle na obzoru, jsme naší lodní vysílačkou nijak nekomunikovali. Rakety, které byly vystřeleny do vzduchu, slouží pouze k zábavě a rozptýlení vás, cestujících.
Ano, uzavřeli jsme průchody skrze vodotěsné přepážky, ale pouze proto, že na příští týden je naplánováno požární cvičení a bylo nutno zajistit, aby bylo překontrolováno mazání všech pohyblivých součástí uzavíracího systému. Navíc výpočty konstruktérů jasně dokazují, že tato skvělá loď se nemůže potopit ani po proražení kterýchkoli čtyř vodotěsných oddělení.
Zvěsti, že na této lodi není dostatek záchranných člunů pro cestující, jsou naprosto mylné. Naše vybavení záchrannými čluny je ve stoprocentním souladu s platnými předpisy Board of Trade a dokonce máme ještě čluny nad počet, těmito předpisy požadovaný. Pro ty, kteří by se snad nechtěli v případě naprosto nemožné nehody tísnit v těchto prostředcích, jsou tu velmi pohodlné záchranné pásy s logem naší skvělé lodi.
Pokud si někteří z vás myslí, že se paluba naší skvělé lodi naklání, je to jen a jen optický klam, vyvolaný lomem světla měsíce v mlze nad nedalekým ledovým polem.
Ano, můžeme vidět, že komíny naší skvělé lodi se jakoby uvolňují od svých úchytů. Není to nic mimořádného, na všech předchozích plavbách jsme takto zhruba uprostřed cesty čistili komíny mytím v mořské vodě. Jejich šplouchnutí do ní, které jste právě viděli, současně očistí boky naší skvělé lodě od pylových zrnek, masívně v tomto ročním období produkovaných mořskými řasami. Opravdu není proč se sebeméně znepokojovat.
To, že lodní kapela hraje "Blíž k tobě, Bože, blíž" je jen váš mylný dojem, způsobený fámami o tom, že se prý potápíme.

Glo glo glo blm ... glo ... bl...

Pokud vám tento proslov něco připomíná, je to podobnost čistě záměrná.

sobota 24. července 2021

Naslouchání odborníkům po parlamentsku

Před nějakým časem nám parlamentní soudruzi zakázali klecové chovy slepic. Údajně pro dobro "ubohých slepiček, v těchto chovech trpících". Jaká je realita?

Slepice

Slepice není malý opeřený človíček. Slepice je pták o velmi nízké úrovni inteligence, který si ve své původní domovině tento svůj hendikep vyrovnává velmi vysokým rozmnožovacím potenciálem. Tento potenciál byl patrně hlavní příčinou jejich domestifikace, přičemž domestifikace v naprosté většině případů intelekt zvířat snižuje oproti divokým předkům. Jednou z mála výjimek jsou husy.
Chování slepice je do značné míry zautomatizované a je přizpůsobené velikosti hejna do nízkých desítek kusů. Mezi slepicemi existuje tzv. "klovací řád", který navenek vyjadřuje sociální hierarchii v hejnu. Slepice výše postavená může klovat slepice níže postavené, takže nejvýše postavená slepice klově všechny ostatní členky hejna, nejníže postavená je všemi ostatními členkami hejna klována.
Problém velkých hejn pak spočívá v tom, že při tom rituálním klování dostanou nejníže postavené slepice tak velký počet klovanců, že na jejich následky uhynou. Tím je omezen počet slepic v jednom hejně, a tedy i v jednom chovu.
Tento fakt se pak promítá do efektivity chovů (čím větší chov, tím je efektivnější péče o něj), a tedy i do ceny masa a vajec.
Klecové chovy spojují efektivitu velkochovu s tím, že se slepice mohou navzájem klovat pouze omezeně, a tudíž nehrozí riziko vážných až fatálních zranění uklováním u níže postavených jedinců.
Laiky je rovněž upozorňováno na "sezení" slepic na mřížkách, aniž by dotyční byli schopni reflektovat, že divocí předkové slepic se mimo dobu shánění potravy pohybují na větvích stromů, které mají pro stání či sezení ještě horší vlastnosti než ty mřížky (rozhodně slepici na mřížce nehrozí pád "o patro níž", jaký jí hrozí na stromě či keři).
Neobstojí ani argument "nedostatku místa", protože i ve volném hejnu na vesnickém dvorku se slepice běžně shlukují dohromady, a většinu dne i noci setrvávají v kontaktu těsnějším, než jaký jim umožňuje standardní klecový chov.

Problém klecových chovů

Klecové chovy mají prokazatelně lepší parametry z hlediska života slepic. Slepice jsou v nich méně stresovány a prokazatelně dochází i k menšímu počtu úhynu jedinců. V takovém chovu se dá lépe udržet hygiena, což se (mj.) promítá i do kvality vajec, včetně vzniku vajec zkažených - napadených nejrůznějšími bakteriemi.
Klecové chovy podporují jak veterináři, tak i další odborníci na psychologii a chování zvířat (se zaměřením na slepice a příbuzné druhy. Pochopitelně, pozitivní jsou i ekonomické parametry těchto chovů.
Máme tedy zde něco, co výborně vyhovuje jak chovaným zvířatům, tak i jejich chovatelům. Něco, co je zcela jednoznačně lepší než ostatní dostupné možnosti chovu tohoto druhu zvířat "na veliko". Potvrzují to všichni odborníci, kteří jsou kompetentní k posuzování typů chovu těchto zvířat.
Pro tento zákaz volali a volají jacísi pochybní a samozvaní "ochránci zvířat", vesměs s naprosto nulovými odbornými kompetencemi (pokud mají nějaké formální VŠ vzdělání, tak jen humanitního typu, dosti pochybné úrovně). Pokud by se tedy naši zastupitelé měli řídit hlasy odborníků, tento zákaz by rozhodně schválit nemohli.

Hlasování

Proti hlasovala pouze část poslanců za ANO, KSČM a nezařazených (= Trikolora). Všichni ostatní buď hlasovali pro, nebo různými způsoby nehlasovali. Viz 58. schůze, 48. hlasování, 16. září 2020, 11:49, Novela z. na ochranu zvířat proti týrání - EU
Faktem jistě je, to vyplývá i z uvedeného názvu hlasování, že nám tuto antiodbornou hovadinu vnucuje EU a patrně, pokud bychom ji nepřijali, tak by nám to, jako mnoho jiných škodlivých hovadin, dali befélem.
Nicméně příklad poslanců jmenovaných stran ukazuje, že je možné se této modrozelené (ochránci zvířat jsou jen pobočkou zelených) idiocii vzepřít. Pokud by to udělala většina poslanců, donutilo by to EU k tomu, aby se odkopala jako totalita, vnucující lidem škodlivé nesmysly, což by také nebylo k zahození. Naopak by to posílilo tu část obyvatel, která chce z této organizace odejít.

Hlasování o klecových chovech jasně ukázalo, že poslanci naprosto nerespektují hlasy odborníků a rozhodují ve prospěch žvanění naprosto odborně bezcenných osob.

pátek 23. července 2021

Podraz na Csákovou

Kyjovští kulturtrégři zakázali vystoupení zpěvačky Ilony Csákové na benefičním koncertu pro oběti tornáda u Hrušek.

Pochybná výmluva

Soudruzi začali blekotat, že když zpěvačka kandiduje za politickou stranu (tuším, že se jmenuje Volný blok a obávám se, že se do sněmovny nedostane), tak by vlastně její vystoupení bylo politickou agitací, a tudíž je třeba tomu zamezit.
Proč lze považovat tuto výmluvu za pochybnou?
Ve prospěch lidí postižených živelnou pohromou se angažovala spousta politiků, od vedoucích kádrů vládních stran a vlády jako takové, přes politiky opoziční, až po politiky za strany a další seskupení, stojící mimo parlament. Všem těmto lidem by se muselo, pokud bychom argumentaci soudruhů kullturtrégrů měli vzít vážně, zakázat se takto angažovat, protože by tato angažovanost mohla být použita politicky (zcela jistě si nedělám iluze, že to takto použito být nemůže, ale, na rozdíl od těchto kovaných soudruhů a soudružek, na tom neshledávám nic špatného).
V Německu dokonce, a jako takoví, pomáhají zaplaveným i organizace fotbalových chuligánů, které jinak mívají i problémy se zákonem a mohli jsme zaznamenat i situace, že kvůli nim byly zavírány v době mezinárodních fotbalových zápasů hranice a hlídána i nádraží a letiště. Takže by se jistě i u nich dalo hovořit o tom, že se snaží narušit svůj "jediný správný" obraz, budovaný pro veřejnost policií, soudy a dalšími institucemi.

Reakce

Je mi líto, něco takového může vyvolat leda negativní reakce. A naprosto oprávněné.
Podle mého soudu bude nejlepší, a dejte to laskavě, moji čtenáři, vědět i svým přátelům a známým, co je máte v kontaktech, zcela ignorovat takto řízené "benefiční akce". Peníze postiženým lze poskytnout i jiným způsobem. My jsme s manželkou šli cestou obecního úřadu, u níž je zaručeno, že tyto peníze dojdou bez nějaké režie (snad až na bankovní poplatky) do rukou postižených a neskončí na výplatní pásce nějakých aktivistů z nevládních organizací (jako "režie"). Čím méně peněz pro postižené se bude pasírovat přes tyhle kulturtrégry, tím lépe.
Asi méně šťastnou, leč rovněž očekávatelnou, možností může být o i to, že se někteří lidé nakrknou a nedají postiženým nic.

Budiž jasně řečeno

Ilonu Csákovou jako zpěvačku opravdu dost nemusím, nicméně to mi nebrání ji podpořit v momentě, kdy se angažuje pro zcela jednoznačně dobrou věc a je jí nějakými pochybnými individui za to ubližováno. Podpořil bych v takovéto situaci i jinak mnou naprosto nesnášenou dvojici "Eva a Vašek".
Prostě, i v téhle věci platí (nebo by alespoň mělo platit) ono Voltairovské "S vaším názorem sice nesouhlasím, ale budu se bít na smrt za to, abyste ho mohl hlásat". A kdo tohle nectí, není demokrat.

Jsem toho názoru, že zákaz vystoupení Ilony Csákové na benefičním koncertu pro oběti tornáda na Moravě je v principu stejný, jako byly komunistické zákazy zpěváků a dalších umělců. Proto s ním nesouhlasím a doufám, že po volbách do krajských a nižších zastupitelstev vznikne ve vedení těchto zakazujících organizací silný průvan. Pro mě samotného je to signálem, že touto cestou dávat prostředky postiženým není dobré.

čtvrtek 22. července 2021

S brexitem je problém, daný klobáskami

EU se v souvislosti s brexitem snažila co nejvíce poškodit Velkou Británii. Mimo jiné se snažila nadefinovat vnitrostátní hranici ve Velké Británii mezi Severním Irskem a zbytkem země. Spor nakonec vyhrotily britské klobásky, typická součást ostrovní snídaně, které údajně nevyhovují EUrounijním normám.

Vnitrostátní hranice

Něco podobného jsme tu měli po Mnichovu, kdy zločinní Němci za asistence zločineckých národů, Britů, Francouzů a Italů, nezabírali území podle národnostního klíče (tedy s převahou německého obyvatelstva), ač právě to bylo předmětem Mnichovské "smlouvy", ale tak, aby byly přeťaty, i záborem ryze českých území, strategické silnice a železnice. Takže vlastně uprostřed státu vznikly jakési pofidérní hranice, vytyčující zabrané území, na které vlak či automobil vyjely a po pár km se vrátily zpět na území nezabrané.
Hranice uvnitř Velké Británie leží na moři, a mělo by se na ní filcovat zboží, které údajně nesplňuje pochybné euronormy.
Faktem je, že pomnichovské Česko - Slovensko se nemohlo zvůli mnichovských zločinců nijak bránit. Velká Británie je ovšem jaderná mocnost, která by si měla umět na Brusel zadupat. I třeba uvedením pár raket s jadernou hlavicí do pohotovostního režimu.

Norma

Je zajímavé, že ještě do konce minulého roku byla Velká Británie (a celá desetiletí před tím) součástí EU. Uvedené klobásky se tam tradičně konzumovaly v britských domácnostech. Byly též předkládány v rámci ubytování typu "bed and breakfast" turistům a dalším návštěvníkům země (včetně z EU) a žádné problémy s tím nikdy nebyly. Musela tady EU velmi rychle a zcela účelově změnit příslušnou normu (i za cenu znásilnění obyvatelstva v Irsku a na Maltě, které, vzhledem k historii těchto států, mají na svém území obyvatele, stravující se v britském stylu), čistě jen aby uvedla britské výrobce těchto klobásek do ekonomických problémů.
Vzhledem k tomu, že po těchto výrobcích nikdo za léta Velké Británie v EU neonemocněl, můžeme mít za prokázanou naprostou bezcennost EUronorem vůči zdravotním rizikům pro konzumenty.
Druhou věcí je, že klobásky ze syrového masa, určené ke konzumaci po tepelném opracování, běžně najdete v regálech i na pultech našich obchodů, zejména v souvislosti s potravinami, určenými ke grilování. To samé platí i pro sousední Německo, z něhož k nám tento styl výrobků pro grilování dorazil po otevření hranic na začátku 90. let.
Jinými slovy, jakási norma, zakazující výrobu klobásek ze syrového masa, určených pro konzumaci po tepelném opracování, by musela, chtě nechtě, postihnout prakticky celou EU, kde se podobné výrobky běžně používají na grilování. V rámci té britské snídaně se ostatně klobásky grilují také, buď na elektřině nebo na plynovém grilu.

Uvedený zákaz tedy není nic jiného než sprostý a zcela účelový kapric od vedení EU, navíc ignorující stávající ISO normy. Jasně ukazuje amorálnost lidí, kteří ve vedení této pochybné organizace stojí. Současně je mementem i pro nás, zda chceme setrvat pod vládou těchto novodobých Jakešů a Biľaků.

úterý 20. července 2021

Neoplakávejme popravené nácky

20. 7. 1944 proběhl v nacistickém Německu neúspěšný atentát na Hitlera, ta scéna s přesunutým kufříkem s výbušninou je dost známá, a následovaly represe, které postihly cca 5000 příslušníků režimu (včetně prominentů).

Historie

Po úspěšném atentátu měla být spuštěna tzv. operace Valkýra, převrat, který by odstranil špičky NSDAP, vedoucí Německo k porážce. Omočila se v ní řada prominentních důstojníků nacistického režimu, kteří, na rozdíl od fanatických nacistů, chápali, že válka je z vojenského hlediska prohraná a jedinou cestou je její ukončení nějakým mírem se Spojenci. Přičemž postavení Německa  té době bylo výrazně lepší, než jeho postavení v době, kdy žádalo o mír na konci první světové války. Německo dokázalo vést válku ještě skoro deset měsíců a zlikvidovat tisíce spojeneckých vojáků. Kapitulace Německa by patrně vyvedla z války i tu část Itálie, kterou ještě ovládal pod německou patronací Mussolini.
Navíc, o tom se málo píše a obecně ví, pendlovaly mezi Německem a Japonskem nákladní ponorky, které převážely strategický materiál potřebný pro obě strany (v některých případech čeho měli nadbytek Němci chybělo Japoncům a naopak). Kapitulací Německa by se tedy velmi výrazně zhoršila i situace Japonska a je pravděpodobné, že k jeho zhroucení by došlo dříve. Což by znamenalo eliminaci dalších spojeneckých ztrát, včetně úmrtí zajatců v japonských koncentrácích.
Lze tudíž předpokládat, že by na straně Spojenců, zejména západních, existoval značný zájem o ukončení války, a tudíž i přistoupení na alespoň některé některé německé podmínky.

Co by jak by?

Lze předpokládat, že by se Německo snažilo nějakým způsobem udržet předválečné zisky, případně i zisky z počátku války.
Za velmi pravděpodobné považuji úsilí o udržení území, které ukořistili Mnichovskou smlouvou. Za velmi pravděpodobné považuji i to, že by se snažili udržet i nějaká území v Polsku a ve Francii, případně získat nějakou exkluzivitu vůči zemím Beneluxu (v podstatě něco podobného, co byla finlandizace ve vztahu k SSSR).
Něco z toho by asi museli během vyjednávání opustit, ale na druhé straně jsem toho názoru, že něco by získali. Přitom lze předpokládat, že pomnichovské hranice (byť třeba s nějakými úpravami vzhledem k záborům ryze českých území v takzvané třetí fázi) by Němci uhádat mohli. Západní státy nás zradily už jednou a klidně by to udělaly i znovu. Mohlo by se však stát i to, že bychom nadále živořili pod německým protektorátem, byť třeba o něco "fešáčtějším".
Nicméně i v případě, že by pomnichovské hranice Němci neuhádali, zcela jednoznačně by nebyl možný odsun německého obyvatelstva a zcela jednoznačně by v Německu neproběhla, byť v řadě ohledů neúčinná ale přece jakási, denacifikace. Takže i kdyby se podařilo obnovit předmnichovské hranice, pořád bychom měli území s převažujícím německým obyvatelstvem, které by mělo za zadkem nacistické (byť třeba nějak modifikovaně) Německo. Je možné, že by se zachránil i K. H. Frank a K. Henlein by nespáchal sebevraždu. Je možné i to, že by součástí kapitulační smlouvy byl i nějaký generální pardon pro kolaboranty (nejen u nás) a aktivisty sudetoněmecké partaje.
A i kdyby nic z toho nebylo, Německo by mohlo bojovat dál po určitém "odpočinku", daném zmírněním bojů v období vyjednávání, daleko účinněji a navíc s daleko silnější perspektivou krysy zahnané do kouta. Je třeba chápat to, že řada "kovaných" nacistů, tudíž nejnebezpečnějších z hlediska organizování válečných zločinů, až do konce dubna 1945 věřila na obrat ve válce pomocí "vůdcových tajných zbraní", které Německu válku vyhrají i přes případný pád Berlína.
Takže lze očekávat v takové variantě dějin daleko brutálnější likvidace civilního obyvatelstva, nárůst likvidačních aktivit v koncentrácích apod. Důležité také je, že Hitlerem zlikvidovaní důstojníci / generálové / maršálové byli asi tím nejlepším, co Německo ve vedení armády a dalších bojových složek mělo. Německá obrana by tedy byla asi kvalitnější, než když ji v reálu organizovali sice "ideově pevní", ale odborně méně schopní vůdcové.
Na druhé straně předpokládám, že spojenečtí politici by si byli toho, co je uvedeno v předchozích dvou odstavcích, dobře vědomi a do pozice "krysy zahnané do kouta" by se snažili Německo nedostat. A mohli by tímto efektem chlácholit veřejnost vůči nějakým (výše zmíněným i třeba úplně jiným) ústupkům.

Náš zájem

Snažil jsem se výše vysvětlit, že neúspěch atentátu na Hitlera a pád Valkýry byl jednoznačně v našem zájmu. "Zahnání nacistické šelmy až do jejího doupěte a tam jejího ubití", které hlásala sovětská propaganda, a které sověti také provedli, bylo pro nás jednoznačně výhodnější a z výhod tohoto konce druhé světové války v Evropě těžíme dodnes. Minimálně tím, že nemáme v pohraničí území s nepřátelsky zaměřeným obyvatelstvem, snažící se od nás odtrhnout a připojit k Německu. Přestože Německo podporuje Španělsko proti separatistickým snahám Katalánců a Basků, podporuje i celistvost Belgie, případně podporovalo Velkou Británii proti jejím separatistům, nelze si dělat sebemenší iluze, že by podpořilo Československo nebo Českou republiku proti separatistům německým.
Naopak, lze reálně předpokládat, že od pádu komunistických režimů by zde byla velice rychle nastolena velmi podobná situace, jakou pamatují ti, kdo zažili Mnichov a období před ním.
Z tohoto důvodu nemusíme nijak lkát a ronit slzy nad nacisty, patrně schopnějšími než ti, kteří je po neúspěšném pokusu o převrat zlikvidovali. Můžeme být rádi, že historie šla tou cestou, kterou šla, a doufat, že žádný Strážce času ten Stauffenbergův kufřík nepřesune zpět na místo, kde původně stál.
Druhou věcí je, že není reálné dělat z těchto lidí nějaké antifašisty. Jednalo se o silně (nacisticky) prověřené činitele, kteří pouze měli jiný názor na další vývoj situace. Nelze pochybovat o tom, že kdyby nebyli popraveni a dožili se konce války třeba v kriminále, mnozí by se ocitli buď před Norimberským tribunálem, nebo před některým z následujících a nemuseli by vyváznout bez trestu.

Neúspěch atentátu na Hitlera byl tedy pro nás v podstatě velice příznivou událostí, jednak tím, že si sami Němci zlikvidovali schopnější část svého vojenského vedení (což se patrně promítlo do jejich dřívější porážky), jednak nebyli Spojenci vystaveni pokušení vyjednávat s Německem o mír, při kterémžto jednání by nejspíš naše přežití bylo až tím posledním, co by Spojence zajímalo.

pondělí 19. července 2021

Záplavy v Německu

Kdykoli dojde k nějakým katastrofickým jevům na bázi počasí, tak klimatologové přestanou hlásat svou jinak velmi často užívanou tézi, že "počasí není klima" a začnou brblat o důsledcích "katastrofálního antropogenního oteplování".

Klimatické extrémy

Je jasné, že extrémní klimatické jevy, jako bylo tornádo v Hruškách a okolí u nás, nebo nyní záplavy v Německu, mohou souviset a často i souvisejí se změnami teploty. Při tomto jevu vznikají chladnější a teplejší místa v atmosféře, mezi nimiž se vyrovnává potenciál (realizovaný především tlakem vzduchu a vlastně jeho hmotností, která je závislá na teplotě, vlhkosti a dalších parametrech) mezi těmi dvěma místy (nebo více místy současně), přičemž intenzita onoho vyrovnávání je závislá na velikosti těchto rozdílů.
A právě tyto rozdíly vedou ke vzniku prudkých proudů vzduchu (jetů), které mohou přinést vichřice, nebo i katastrofální povodně.
Problém ovšem spočívá v tom, že tyto rozdíly může vyvolat jak ohřívání, tak i ochlazování atmosféry. Lze si to představit, jako kdybychom měli teploměr, u něhož bychom mohli vědět pouze to, jakou rychlostí se hladina rtuti (nebo lihu) pohybuje, ale nevěděli, jakým se pohybuje směrem.
Faktem je, že od loňského dubna se počasí (a tedy zřejmě i klima) posouvá jednoznačně k předchozímu stavu (80. léta a dříve), bez ohledu na různé falešné věštby a zmanipulovaná měření. Ještě v březnu 2020 "odborníci" na klima vyhrožovali 500 letým suchem. Stejně tak ti samí odborníci (alespoň ti "archivní") hlásali ještě na přelomu 70. a 80. let nástup další doby ledové (což má svou logiku v tom, že současné teplé období oproti předchozím teplým meziledovým dobám už "přesluhuje"). Nyní ti samí "odborníci" tvrdí, že ne horko a sucho, ale zima a silné deště jsou známkou katastrofálního oteplování planety (jak to, že to nevěděli před loňským dubnem, se od nich, pochopitelně, nedozvíte).

Původ extrémů

Jak jsem napsal před několika týdny, podle astronomických vlivů (především slapové síly, vyvolané gravitačním vlivem planety Jupiter), vstupuje Země do období, kdy je ohřívána těmito faktory méně. Za necelých deset let by mělo dojít i k oslabení sluneční aktivity, a tím i slunečního záření, které planetu ohřívá. Mělo by tedy  dojít k razantnímu ochlazení, byť patrně ne na úroveň, známou z "malé doby ledové".
Právě tento fenomén může být původcem oněch "jetů", které se vyskytují v atmosféře a přinášejí katastrofální vichřice i povodně.
Uvedené "jety" tedy samy o sobě jsou informačně neutrální, jen ukazují, že v atmosféře dochází ke změnám. Pokles teplot v posledním roce a něco ovšem naznačuje, že původcem těchto jevů není oteplování, ale naopak chladnutí atmosféry.
I katastrofální zastavení tlakové níže, které spustilo problémy v Německu může mít spíš vztah k ochlazování než oteplování.

Mohou si za to sami Němci?

Němci postavili obrovské parky větrníků na Severním moři, nedaleko rezervací Natura 2000 (když se chce a existují určitá privilegia, tak Natura nijak nevadí), které mj. produkují obrovské množství slané tříště a vyhazují ji vysoko do atmosféry. Tato slaná tříšť do atmosféry zavádí kromě vodní páry i krystalky soli, z nichž se stávají kondenzační jádra dešťových kapek. Způsobuje to, že nepřirozené množství vody vypadne z atmosféry jako déšť. Dokud bylo sucho a horko, mělo to příznivý vliv na  Německo v tom smyslu, že tam spadly postačující srážky a my jsme byli biti nedostatkem srážek, které by bez té soli doletěly až k nám.
V okamžiku, kdy ovšem začala vlhká perioda klimatu s četnými srážkami, nastal problém, že zvyšování těchto srážek nutně muselo vést k nadměrným srážkám a záplavám. Je tudíž docela možné, že právě instalace větrných elektráren v Severním moři do jisté míry přispěly ke katastrofálním záplavám v Německu minulých dnů.
Naprosto stejným způsobem mohou narušovat přirozené proudění vzduchu i obrovské plochy solárních elektráren, protože černé panely se vyhřívají a kolem nich se vyhřívá i vzduch a vznikají termiky v místech, kde před tím žádné nebyly. I tyto jevy mohou narušit horizontální proudění vzduchu a přispět k "zaražení" dešťové fronty a jejímu vypršení na jednom místě.
Bylo by také zajímavé zjistit, nakolik byly rozvodněné toky ekologicky "deregulovány", protože i to mohlo přispět jak k vylití vody z jejich břehů, tak i ke znemožnění odtoku vody ze zaplavené krajiny. Dříve nebo později se to zcela jistě provalí.

Záplavy v Německu jsou tedy pouze známkou, že se klima mění, což ovšem není žádná novinka, ono se mění od okamžiku, kdy se dalo o Zemi hovořit jako o kosmickém tělese a bude se měnit až do jejího zániku. Paradoxně mohli sami Němci přispět ke katastrofě svým "ekologickým" chováním.

pátek 16. července 2021

Že by boj proti "desinformacím" nebyl cenzurou?

Soudruzi (či Volkgenossen) elfové se ohánějí tím, že "boj proti desinformacím" nemůže být cenzurou, protože je to boj proti nepravdě a pojem cenzura se vztahuje jen na pravdivé informace. Jaká je realita?

Desinformace?

Je mi velice líto, informace nepříjemné, byť pravdivé, označovali za "desinformaci" nacisté, komunisté, a kdybychom šli ještě hlouběji do minulosti, tak to i v tom prohnilém Rakousku nebylo jiné. A před tím bylo desinformací, že je Země kulatá a obíhá kolem Slunce, proti desinformacím bojoval i soudruh Koniáš a mnozí další podobní. Tento boj má tedy velmi dlouhou a bohatou historii s jedinou konstantou: Tito bojovníci byli vždy naprosto amorální zrůdy, jejichž smrtí se lidstvo o něco zlepšila.
Hlavní problém je tedy v tom, že kdosi si zde osobuje právo označit nějaké informace za nepravdivé, bez ohledu na objektivní realitu a pouze s ohledem na své politické (=antidemokratické), případně náboženské (náboženství je antidemokratické prakticky vždy) přesvědčení.
Situace tedy velmi podobná nacistické či komunistické cenzuře.
Druhou věcí je, že je snaha cenzurovat jako "desinformace" i komentáře a názory, což je zcela mimo realitu. Je jasné, že pokud někdo tvrdí, že tehdy a tehdy se tam a tam stalo to a to, je možné pravdivost či nepravdivost nějak objektivně, nebo alespoň způsobem objektivitě blízkým zhodnotit.
Ovšem, hodnocení, zda "to a to" je pozitivní nebo negativní, je subjektivní záležitost. Ostatně, 8. 5. většina států Evropy slaví výročí vítězství nad Německem, zatímco Německo vzpomíná na svou krutou porážku. A tu porážku jsou s to Němci, pochopitelně "objektivizovat" tím, co se dělo kolem ní i po ní. Zatímco oslavující národy jsou zase s to objektivizovat své pozitivní hodnocení této dějinné události hrůzami, spojenými s německou okupací.

Desinformace...

Opakovaně jsme také byli svědky toho, že určitá informace byla prohlašována za desinformaci, a poté bylo naprosto jasně a jednoznačně prokázáno, že je pravdivá.
Ve Francii např. dlouhá léta bojovali s "desinformací", že Mitterand má rakovinu prostaty. V podstatě to prohlašovali za desinformaci až do momentu, kdy na tuto diagnózu zemřel. V dobré paměti je zuřivé popírání známých hromadných znásilňování na silvestra 2015 v řadě lokalit Německa, než bylo jasně prokázáno, že skutečnost byla ještě horší. Ještě letos v lednu (a snad i začátkem února) EK prohlašovala zvěsti o připravovaném omezení střeliva s olovem za "desinformaci z ruských desinformačních webů", aby již v dubnu toto omezení vyhlásila, a to v ještě daleko horší podobě, než jaké o něm byly zvěsti. Nebylo to sice tak kách, jako když soudruh Antonín Zápotocký ještě v pozdních večerních hodinách 31. 5. 1953 prohlašoval ve svém projevu, že zvěsti o této reformě jsou smyšlenky buržoasní propagandy. Činil tak tedy v době, kdy už se tiskly noviny tuto reformu k 1. 6. vyhlašující. EK sice na "druhého dělnického presidenta" zatím nemá, ale moc jí nechybí a princip jejího konání je ten samý.
Ještě dnes některé ultralevicové weby blekotají, že ve velkých městech starých států EU neexistují žádné imigrantské no go zóny, a přitom řada států již mapy těchto zón, kde neplatí civilizované zákony, jen zvůle místních zločineckých tlup, ovládajících tyto oblasti, má vyvěšeny na webu a v tištěné podobě je dává turistům, aby věděli, kterým částem města se mají vyhnout.
Není to tak dlouho, co byly zuřivě popírány informace o úmrtích na očkování proti covid, přičemž stále více informací tohoto druhu vychází ve vysoce renomovaných vědeckých časopisech. Dalším problémem je boj proti Ivermektinu a jeho analogům, kdy už existuje řada prací, dokazujících, že ve státech, kde jej plošně podávali, mají jednoznačně nižší úmrtnost i nižší incidenci infekce touto verzí koronaviru. Mechanismus účinku není zcela jasný, ale to platí i pro řadu jiných léků. I o tak "prošvihlém" léku, jako je Aspirin, se pořád ještě zjišťují nová fakta, o nichž se dříve nevědělo (takže by vlastně mělo být zakázáno jeho podávání, protože o něm nevíme vše).
Silně problematické je i propagování očkování dětí bez souhlasu rodičů, založené pouze na "právním názoru" ministerstva, což ovšem není ani zákon, ani jeho oficiální výklad soudní mocí, v situaci, kdy opozice, ať z řad lékařů, tak i právníků, je umlčována  a cenzurována. Pokud by nějaké dítě utrpělo zdravotní újmu, nebo dokonce zemřelo, "právní názor" ministerstva zdravotnictví by měl na výsledek procesu s příslušným lékařem asi stjnou hodnotu, jako cár použitého toaletního papíru.

Desinformace!

EUrosoudruzi jistě mohou zavést cenzuru po vzoru svých velkých vzorů z minulosti. Jistěže narazí na mnohé limity, dané vyšším rozvojem spojovací a informační techniky vůbec, s jakými se jejich předchůdci nemuseli trápit.
Problém je, že o cenzurování, i pravdivých, informací propagandistickou mašinérií se obecně ví, a jediným důsledkem může být nárůst nedůvěry k oficiálně šířeným informacím.
Za socialismu se vykládal vtip o pánovi, který si vyléčil pleš. Postup vysvětloval svému příteli. Spočíval v tom, že si každý den otřel začínající pleš komunistickým deníkem Rudé právo. Dotyčný na to ovšem reagoval slovy: "To nemůže fungovat, protože bych už měl na řiti cop!" A řada lidí skutečně měla pro tyto komunistické noviny pouze tohle použití. Náš problém je, že "veřejnoprávní televize" či jiná podobná média nelze zužitkovat ani tímto způsobem.
A patrně si řada čtenářů vzpomene, jak horlivě prohlašovala za fake komunistická média po 17. 11. 1989, informaci, že na Národní byl ubit student. A jak jim, pro totální profláklost jejich prolhanosti, nikdo nevěřil. Přesně totéž může za pár let (čím dřív tím líp) potkat i EU, a s podobným destruktivním dopadem.
Už jsem tu kdysi psal, že existuje propaganda bílá, šedá a černá. Ta bílá se vyznačuje tím, že uveřejňuje skutečně jen pravdivé informace, a pokud se zmýlí (to se může stát komukoli), tak okamžitě po zjištění té mýlky provede dementi. Průšvihem EU, ale celé veřejnoprávní agendy je, že žádné médium, které by odpovídalo bílé propagandě, nemá k dispozici, čímž klesá její důvěryhodnost v případě jakékoli krize.

"Boj proti desinformacím" je vysloveně snahou o cenzuru nepohodlných, s režimem hlásanou ideologií neslučitelných, informací. Neexistuje pro něj žádné racionální zdůvodnění a jednoznačně způsobuje škody celé společnosti, naštěstí i těm hlasatelům "jediných pravdivých" informací.

čtvrtek 15. července 2021

Je "hate" opravdu něco špatného?

Neustále jsme ujišťováni, že je nutno bojovat "proti nenávisti" tam či onde, a že nenávistníky je třeba zlikvidovat, zcenzurovat, pozavírat atd. Je to pravda?

Nesmysl

Bylo prokázáno, že již velmi malé děti si dokáží všimnout, že se s nimi zachází nespravedlivě a patřičně na to reagovat vylitím stresových hormonů, které můžeme do jisté míry označit i jako projevy zlosti. Navíc bylo experty na zvířata prokázáno i to, že naši bratránci z řádu primátů reagují ve stejných situacích úplně stejně jako ty malé děti. Z tohoto důvodu lze konstatovat, že negativní pocity vůči tomu, kdo nám ubližuje, nebo nám křivdí, jsou uložené hluboce v našich mozcích. A co je ještě důležitější, uvedená reakce má zřejmě nějakou výhodu, která její upevnění v celém řádu primátů musela zafixovat brzy poté, co ji slepý hodinář nahmátl.

Boj proti nenávisti

Proti nenávisti bojovaly vždy totalitní, zločinné režimy. U nás jsem se s touto nepřirozeností setkali v souvislosti s šířením křesťanství, které to převzalo ze stejně totalitního a normálním lidem nepřátelského judaismu (podobenství o nastavení druhé tváře atd.).
Nacismus a komunismus považovaly nenávist vůči sobě (jako ideologii, představitelům zločinné moci apod.) za přinejmenším přitěžující okolnost, případně za samostatný trestný čin. Naprosto není náhodou, že to od nich převzali jejich nástupci, liberální demokraté.
Do jisté míry je to logické: Je-li zločinný režim obecně silně nenáviděn, vede to nakonec k takové míře odhodlání, že lidé povstanou a svrhnou ho. Nenávist, podobně jako entusiasmus, může vést bojovníky k sebeobětování i k dalším aktivitám, kterých by se s chladnou hlavou nedopustili.
A zde jsme tedy u toho Darwina: Linie primátů, které dokázaly vůči svým soupeřům, ať už stejného nebo jiného druhu, dokázaly pociťovat příslušné negativní emoce, se dokázaly rvát efektivněji a byly pozitivně vyselektovány proti konkurenci.
Boj proti nenávisti je bojem tyranů proti tomu, aby obyvatelstvo povstalo a bez ohledu na oběti je svrhlo. A bez ohledu na nějakou "humanitu" s nimi naložilo přesně tak, jak si zaslouží (protože v naprosté většině případů to hůř prostě technicky není možné).

Důsledek

Boj proti nenávisti tedy jasně klasifikuje síly, které tento boj provozují a řadí je po boku nacistických i komunistických tyranů.
Mimochodem, existuje SF povídka (Otakar Chaloupka: "Modrý president"), v níž tyran získá automat, schopný detekovat lidi, kteří ho nenávidí. I propojí ho s automaty, které takto detekované lidi zlikvidují. A obyvatel ubývá a ubývá, až v zemi zůstane živý jen on sám, protože ho nenáviděli i vlastní rodinní příslušníci. A když si uvědomí, co způsobil, a patřičně na to emočně zareaguje, zabijí příslušné automaty i jeho.
Obávám se, že tato vize, zasazená v roce 1980 do fiktivního státu v Latinské Americe, by se klidně mohla odehrávat někde v EU (ne-li v celé EU) po vítězství organizací, co dávají "nenávist zdarma" (hate free).

Trochu jinak

S nenávistí lze, pochopitelně, pracovat i jinak. Byli to sovětští ideologové, kteří v občanech SSSR cíleně vyvolali nenávist vůči nacistickým útočníkům. Ve známé písni "Svatá válka (má i svou stránku s originálním textem a českým překladem na Wikipedii) se mj. zpívá:
Пусть ярость благородная Pusť jarosť blagarodnaja    Nechť zloba (nenávist) ...
Вскипает, как волна!     Vskipajet kak valna!        Vykypí (vzduje se) jak vlna
"ярость" je, pochopitelně, zloba, nenávist, rozhořčení (čili "hate").
Překladatelé této písně na české Wikipedii slovo "благородная" překládají jako "blahodárný", nicméně Google translate to přeloží jako "ušlechtilý". Jsem však toho názoru, že "благородный" pudl Artemon (viz "Zlatý klíček aneb Buratinova dobrodružství") byl psík s rodokmenem. Použil bych tedy při překladu tohoto slova do češtiny podle kontextu i slova jako "vznešený" či "urozený".
Vidíme, že se zde tedy pracuje s nenávistí (a podobnými emocemi) jako s čímsi zcela jednoznačně pozitivním. S něčím, co by mělo být předmětem úcty. A výsledek se brzy dostavil, sověti Němce porazili, byť s příšernými a pro mnohé gaučové hrdiny v západních zemích nepředstavitelnými i nepřijatelnými oběťmi (poměr ztrát SSSR a Německa odpovídá spíš válce, kterou by SSSR prohrálo) a rozdrtili je tak, jak je do té doby nikdo nerozdrtil.
Můžeme zcela jistě a vážně počítat s tím, že ona práce s nenávistí vůči nepříteli zde hrála svou (a významnou) roli.

"Kultura" EU

Obávám se, že kultura EU s něčím takový pracovat neumí, ale ani nemůže. Politici EU byli dříve často charakterizováni jako lidé s přitažlivostí či šarmem smuchlaného mokrého hadru. Obávám se, že ti dnešní to dotáhli na smuchlaný mokrý hadr uleželý pár dnů v teple.
Kdysi jsem napsal, že si padnutí za vlast, za společenství lidí, z něhož pocházím, s nímž žiji a s nímž mám společné i geny, představit dokážu. Nedokážu si však představit padnutí za paragraf č 15 normy o kyselosti nakládaných okurek, či jinou pseudohodnotu, jimiž nás EU obšťastňuje. Zejména v situaci, kdy je všeobecně známo, že tyhle normy jsou v podstatě produkty naprosto nesmyslných rozhodnutí, pro něž jiné vysvětlení než korupce prostě není představitelné.
EU tedy nemůže, na rozdíl od toho Stalina, pracovat s nějakými emocemi. Její boj proti "hate" je jen doprovodným jevem, ilustrujícím tento fakt.
Faktem ovšem také je, že režim, který dokáže vzbudit v obyvatelích (či občanech) z emocí leda lhostejnost, zcela zákonitě skončí tím, že někdo prostě přijde, odstraní ho a nikdo nepovstane na jeho obranu. Takto skončila ostatně Západořímská říše, kdy vůdce gótských žoldnéřů Odoaker 4. 9. 476 sesadil Romula Augustula, poslal ho do vyhnanství a sám začal vládnout jako král, nikoli caesar. A senátu i lidu Říma to bylo šumafu.

Boj proti hate je tedy z pohledu EU do jisté míry racionální, nicméně odkrývá její emoční impotenci. Zároveň v sobě skrývá zárodek procesů, které by mohly vést k jejímu zániku.

pondělí 12. července 2021

Jsou zelení agenty zelených mužíčků?

Kdysi jsem zde na tomto blogu napsal upravenou verzi své přednášky pro SF fandom o tom, že náboženství by mohlo být prostředkem boje mezi civilizacemi, a jeho introdukce do cizí civilizace by mohla vést k její degeneraci v tom smyslu, že by nikdy nebyla s to vstoupit do vzdálenějšího vesmíru a stát se konkurentem té civilizace, která onu implantaci náboženství provedla.
Dovolil jsem si také ukázat, že trojka "abrahámovských" náboženství (judaismus, křesťanství a islám) obsahuje tak velké množství anticivilizačních prvků, že tato náboženství skutečně vedla k civilizačnímu regresu a drastickém u zpomalení následujícího vývoje (běžně se uvádí, že přijetí křesťanství Konstantinem vedlo k regresu o 500 až tisíc let a k takovému zpomalení vývoje, že se evropská civilizace dostala na úroveň za Konstantina někdy po roce 1300. Takže si můžeme představit implementaci těchto náboženství do života našich primitivních předků, jako prostředek zkázy lidské civilizace zlými ET.

Náboženství?

Pochopitelně, regresívní dopad na civilizaci nemusí mít jenom náboženství. Existuje řada ideologií, které ve svém důsledku vedou k potlačení civilizačního růstu a regresi v mnoha oblastech. V podstatě tuto roli mohou hrát i totalitní ideologie typu komunistické.
Pokud mi někdo namítne zrychlený vývoj v Rusku po VŘSR, odražení německé agrese, prvního člověka ve vesmíru atd., dovolím si některé věci oponovat.
Rusko bylo naprosto šíleně zaostalou zemí a v podstatě jakákoli jakž takž racionální opatření, navíc prosazená silou totalitního režimu, se musela alespoň někde kladně projevit. Na druhé straně bolševické pohrdání lidskými životy vedlo k boji proti Němcům ve stylu "nas mnoga" a k naprosto šíleným ztrátám. Další ztráty byly zcela zbytečně napáchány na civilním obyvatelstvu. Např. v obleženém Leningradu zůstaly statisíce naprosto zbytečných (z vojenského hlediska, protože nebyli použitelní ani jako vojáci, ani pro výrobu zbraní a dalších potřeb obránců) obyvatel, včetně malých dětí, kteří pak umírali hladem a zimou, protože jednak byl obecný nedostatek potravin, jednak byli přednostně zásobováni vojáci a pracující ve vojenském průmyslu. Přitom nebyl problém cestami, které byly používány pro dovoz potravin a dalších potřeb, zpět odvážet tyto obyvatele a jakákoli racionálně se chovající vláda by to také udělala.
Lze také zmínit marxistickými ideology podpíraného Lysenka, jehož "učení" v podstatě zlikvidovalo větší část sovětské biologie, která musela být po jeho pádu v podstatě obnovena ze zahraničních učebnic.
Pokud se týká onoho prvního kosmonauta, jsou zde dva aspekty, které stojí za zmínku:
. Gagarin a další kosmonauti letěli na raketách, poháněných upravenými motory pro německou A4. Do těchto motorů byly pouze dodány materiály, které byly v nacistickém Německu nedostupné a různě se substituovaly. Nebyly to tedy bezduché napodobeniny na způsob Japonska na přelomu 19. a 20. století, ale nebyl to ani výsledek uceleného výzkumu. Jediným přínosem sovětů, vyjma oněch materiálových substitucí, bylo sestavení těchto motorů do baterií, což umožňovalo získat násobnou sílu. V jakémsi "Magazínu chytrých dětí" jsem kdysi četl článek, který tento přístup velebil, protože "zatímco USA se zdržovaly vývojem silných motorů, chytří sověti dali stávající motory do baterie a získali totéž". Byla to do jisté míry pravda. Na raketu se Sputnikem nebo Gagarinem to stačilo, ale na měsíční raketu už taková baterie jednoduše nestačila. Z tohoto důvodu také sověti závod o Měsíc prohráli.
. Gagarin byl fakticky podvod. Tedy ano, Gagarin reálně letěl, cvrlikal z nízké oběžné dráhy atd. Nicméně kdysi, ještě před začátkem kosmických letů, byla stanovena jasná pravidla, že let je platný pouze tehdy, jestliže se s příslušným prostředkem i přistane. Platila dokonce i pro stratosférické balóny, které kralovaly vysokým vrstvám atmosféry ve 30. a 40. letech minulého století. Gagarin a jeho následovníci ve Vostoku ve své kabině nepřistávali, protože ta nebyla schopna, na rozdíl od svých amerických protějšků, měkce přistát. Katapultovali se během přistávacího manévru, jakmile se dostali do hustších vrstev atmosféry, které to umožňovaly. Přistávali pak "po vlastní ose", tj. na vlastním padáku, zatímco kabina buchla na svém padáku o zem způsobem, který by kosmonaut nemusel přežít. Teprve později, a až po Američanech, sestrojili sověti kabinu, schopnou přistát i s posádkou tak, aby to ta posádka uvnitř přežila ve zdraví. Pochopitelně, byl to sovětský totalitní stát, který umožnil to celé ututlat alespoň do doby, než byla fikce prvního kosmonauta natolik zažitá, že prozrazení "nedodržení jakýchsi obskurních pravidel" už nemohlo ideologicky uškodit.
Moje generace pak byla svědkem politického a ekonomického krachu socialismu. Ten byl naprosto zákonitý a socialismus jinak ani skončit nemohl.
Je třeba si uvědomit, že pokud by socialismus zvítězil celosvětově, jak byl původní záměr ještě v raném Leninovi, došlo by k jeho krachu jednak mnohem dříve (protože dovoz technologií i nejrůznější formy pomoci ze západních zemí pomáhaly socialismus udržovat při životě dlouho přes čas, který mu byl sudičkami určen), a byly by rovněž celosvětový. Jednalo by se o celosvětový propad do chaosu a bídy, do drastických bojů o docházející zdroje (na způsob Wyndhamova románu Den trifidů, Merleho Malevilu a mnoha dalších katastrofických či "postapokalyptických" románů), šílený nárůst úmrtnosti (včetně na banální choroby) a ztrátu všech civilizačních hodnot. Je otázka, zda i marxismus v nějaké zárodečné podobě nemohl být do naší civilizace implantován s cílem ji co nejvíce poškodit.

Zelení?

Zelená ideologie má velmi blízko k náboženství, protože obsahuje řadu nesmyslných a zdravým rozumem i běžně známými fakty odmítnutelných či zavrhnutelných prvků.
Celá zelená ideologie neguje lidskou civilizaci a odmítá vše pozitivní, čeho lidé dosáhli během svého výboje od primitivních lovců a sběračů až po současnost. Poslední odnož zelených, "rebelové proti vyhynutí" jednoznačně přiznává, že jejím cílem je totální destrukce lidské civilizace, bída, hladomory a masívní vymírání. Podezřelé by nám mohlo být i odmítání letů do vesmíru jako čehosi "neekologického"
Zelená ideologie v podstatě stojí na podvodech, podobně jako náboženství.
Na podvodech stojí i zavrhování konkrétních látek pro jejich "úžasnou škodlivost". Např. Roundup byl zavržen kvůli tomu, že jakési hovado, které nedodržovalo ani ty nejelementárnější bezpečnostní předpisy (jako je umýt si ruce potřísněné tím sajrajtem než začnu jimi jíst), vyhrálo jakýsi zcela pochybný proces o vzniku rakoviny v právně naprosto pochybných USA. V jakémkoli normálním státě, jako třeba u nás (přinejmenším za komunistů), by ho soud poslal někam, kde slunce nesvítí, a k té rakovině by mu ještě přidal tučnou pokutu za nedodržování předpisů o bezpečnosti práce. Zelení pak z uvedeného pochybného procesu dovodili "šílenou nebezpečnost" glyfosfátu, který pak fašounské organizace, typu EU, zakázaly.
O podvodech které doprovázely zákaz DDT, i o katastrofálních dopadech na lidskou populaci, jsem zde už nedávno psal.
Podvodem je celý "boj proti oteplování".

  • nikdy nebyl prokázán příčinný vztah mezi současnými změnami klimatu a produkcí CO2
  • zelení prosazují prostředky a techniky, které produkci CO2 do atmosféry zvyšují
  • zelení zuřivě bojují proti využívání jaderné a geotermální energie, které jsou jediné opravdu bez produkce CO2

V Neviditelném Psovi z 10. 7. je článek Františka Novotného, popisující výbuch zelenými doporučované "ekologické" lithiové baterie, která v jeho průběhu vydala tak silný tepelný záblesk, že knihy v knihovně byly zničeny stejným způsobem, jako někde pár km od epicentra jaderného výbuchu v Hirošimě či Nagasaki. A takové šílenosti mají být ve všech domácnostech a velkokapacitní úložiště (ukrývající v sobě při plném nabití energii více než jedné hirošimské bomby) by měla být stavěna jako o závod.
Je mi velice líto, ale zelení se projevují jednoznačně jako škůdci a jako se škůdci by s nimi mělo být zacházeno.

Flagelanti

V některých obdobích, nejčastěji tehdy, když byla evropská populace relativně sytá a měla nadbytek (v porovnání s předchozími obdobími) materiálních i duchovních statků, procházeli Evropou flagelanti, modlili se nesmysly (a to i z hlediska křesťanského pravověří) a bičovali "svá hříšná těla". Flagelantství představovalo jakousi psychickou nákazu, takže se k nim přidávali velice často lidé, zhýčkaní oním zmíněným dobrým bydlem. Někdy se jim podařilo i dost významně zatnout sekyru do demografického profilu populace v jimi navštívené lokalitě.
Jak oficiální církev tak i světská moc proti nim bojovaly. V řadě případů to skončilo hromadným upalováním (ostatně, něco podobného byli i známí adamité, které nechal upálit Jan Žižka; v západní Evropě později působili jiní adamité, kteří, s výjimkou nahoty při obřadech, neměli s těmi našimi mnoho společného, či spíš skoro nic), jindy je alespoň vojsko vyhnalo ze země a moudří panovníci se starali, aby si vojáci byli vědomi, že škoda rány, která padne vedle, a když rána, tak ostřím, a ne plochou meče.
Pochopitelně, i za těmi flagelanty byla jakási organizace lidí, kteří dávali dohromady jejich skupiny, získali první vymozkovance, nabalující na sebe další a další a ideologicky i organizačně tyto skupiny z povzdálí řídili.
Pokud sáhneme do jiného, leč silně podobného, soudku, tak něco takového se dělo občas v Rusku (tedy v prostředí pravoslaví). Doporučuji román "Petr a Alexej" od Merežkovského (u nás vydaný též jako "Antikrist"), v němž je popsaná sekta "samospálenců", kteří se sami upálili i s rodinami v kostele, přeměněném na jakousi pec. Kněží, předstírající náboženské vytržení, kteří celou akci zbuntovali a k tomu sebeupálení zmanipulovali celou vesnici, unikli nakonec tajnou chodbou a šli takto buntovat další ves. Celá činnost této a podobných destruktivních sekt byla ještě akcentována bojem zpátečnických a náboženských sil s osvíceným carem Petrem I, který dostával Rusko ze středověku blíž k moderní době. Dnes podobné síly bojují proti presidentu Zemanovi :-)

Podezření

Jestliže můžeme, jak bylo na začátku tohoto postu zmíněno, mít legitimní podezření na šiřitele náboženských bludů, jako na někoho, kdo v žoldu našich nepřátel bojuje za zničení naší civilizace, stejné podezření by klidně mohlo padnout i na ty zelené. Praktický dopad jejich aktivit na naši civilizaci je v podstatě velmi podobný, jako destruktivní aktivity "monoteistické trojice".
Uvedeným postřehem se dá vysvětlit i silně pozitivní vztah zelených k islámu, který z oné trojice monoteistických náboženství představuje to nejdestruktivnější. A lze s jeho pomocí vysvětlit i mnohé další nelogičnosti a nesmyslnosti s "ekologickým" hnutím spojené.

Zelení tedy nejsou nic jiného, než jakási obdoba středověkých anticivilizačních sekt, jako byli v textu zmínění flagelanti, nebo třeba oni adamité z doby našeho husitství. Je třeba dostat do čela státu síly, které s nimi budou zacházet jako s takovými a rozhodně nebudou věřit snůškám nesmyslů, které tyto organizace hlásají a šíří. Nicméně, podobně jako anticivilizační náboženství z výše zmíněného příspěvku by i oni mohli být agenty (byť třeba nevědomými) nepřátelských emzáků.

neděle 11. července 2021

Co by se stalo kdyby R. Heydrich nebyl zlikvidován

Jistěže je tohle námět na nějakou alternativní historii ve stylu Drnkovy "žabí" tetralogie. A přiznám se rovnou, že nemám ani sitzfleisch, ani čas, ani jazykové vybavení, abych jako on strávil stovky hodin (přinejmenším) nad dobovými dokumenty a dedukoval z nich možnou alternativu. Jen si dovolím něco takového pouze načrtnout.

Představme si tedy, že atentát spáchán nebyl, protože místní odboj v protektorátu odmítl spolupráci se zahraničním vedením, vzhledem k očekávaným obrovským represím.
Heydrich by cca po dvou týdnech odjel na Ukrajinu a další území SSSR, okupovaná Němci. V té době, necelý rok po zahájení války, ještě nebyly vztahy mezi místním obyvatelstvem a německými vojáky (a s nimi přicházejícími "východními osadníky") zdaleka tak horké jako později, byť se stalinský režim zuřivě snažil o navození co největší konfliktnosti.
Heydrich byl na pozici muže č. 2 v německé "říši" a měl tudíž obrovské pravomoci. Mohl klidně zpacifikovat okupovaná území, jak to udělal s protektorátem. Mohl jít i dál a vytvořit už v tom roce 1942 něco na způsob ROA. Ovšem, v daleko větším počtu. Nakonec mohly táhnout proti bolševickému SSSR miliony bojovníků, částečně ze zajatců a částečně i zverbovaných na dobytých územích. S tím, že si v případě vítězství Němců polepší oproti poměrům za Stalina (což slíbit i dodržet by, vzhledem k šíleným podmínkám v SSSR, nebyl problém). A i kdyby byl Heydrich rozhodnutý slíbené nedodržet, přesto by nejspíš spousta lidí na jeho sliby naletěla, protože byl mj. i velice přesvědčivý lhář a manipulátor.

Němci mohli klidně sedět doma a vyrábět výzbroj a výstroj pro ruské vojáky bojující za Německo. Ti s dobrodružnými povahami jim mohli dělat páteř důstojnického kádru, případně zajišťovat speciální jednotky, pro které by se nesehnalo dost ruských (a jiných exsovětských) dobrovolníků.
Je vcelku jasné, že po porážce SSSR by byla na řadě Velká Británie, která by neměla moc šancí se udržet proti nepříteli, schopnému ustát milionové ztráty.

Za mořem by zůstaly USA, které by ovšem s Hitlerem spíše koketovaly, protože Roosevelt měl k totalitním režimům velice blízko. Jeho New Deal byl v podstatě obdobou fašistických a nacistických politickoekonomických programů k překonání Velké hospodářské krize a jejích následků. Hitler mu klidně mohl substituovat "strýčka Joea" (Stalina) v naší variantě dějin.

Heydrichovo nezabití tedy mohlo vést k celosvětovému vítězství fašismu a nacismu se všemi z toho plynoucími negativními důsledky.

sobota 10. července 2021

Jsou zelení agenti Ruska?

Pokrokoví "liberální demokracii" (která není ani liberální, ani demokratická) prosazující soudruzi vřískají, jak je Zeman (a případně další politici jemu názorově blízcí) "ruský", popř. "čínský" agent. Je třeba se ovšem ptát, kdo ve skutečnosti v EU, ale i v USA, prosazuje ruské a čínské zájmy.

Co je ruský zájem?

V zájmu Ruska je jednoznačně pozice, která by mu umožňovala co nejvíce omezit zasahování jiných států do jeho vnitřní politiky a oslabila jejich pozice tam, kde s ním kolidují v politice zahraniční (včetně různých "proxy" střetů, jako byly i události v Sýrii). Určitým specifikem Ruska je i to, že to vždy byla imperiální velmoc. Rusko si do značné míry naběhlo zavedením komunistického režimu. Ten se sice na počátku ukázal jako přínosný v tom smyslu, že bylo možné násilím provést některé objektivně potřebné reformy, možností daleko efektivnější mobilizace sil v době napadení Německem i později za studené války (vítězství v závodě o první družici i o prvního kosmonauta, byť podvodném), nicméně pak už to byla konečná a rozklad, který nakonec skončil pádem SSSR.
V jednom z alternativních časopisů (asi to byl WM magazín, ale ruku do ohně za to nedám) byl opublikován text kteréhosi z bývalých sovětských generálů. Autor v něm kvílí jako sbor vysloužilých sexuálních pracovnic nad tím, jak je Rusko po pádu SSSR pojednou zranitelné a prakticky veškeré jeho území je nyní v dosahu raket středního doletu a podobných prostředků. Soudruh si patrně neuvědomil, že jeho kvil je rajskou hudbou v uších obyvatel všech satelitních států (i periferních států SSSR, jako třeba Pobaltí), protože ti byli podobným prostředkům vystaveni za celou dobu existence SSSR v hranicích po roce 1945.
Nicméně i tento kvil je do značné míry reflexí oné imperiální politiky a imperiálních zájmů SSSR.
Faktem je, že Rusové nemuseli nikdy bojovat o holé přežití národa jako takového. Střet s Německem za poslední války dokázali vyhrát i v situaci, kdy měli vůči těm Němcům poměr ztrát, odpovídající spíš válce prohrané. Zase, národy z periferních států SSSR i ze satelitních zemí byly většinou ve své historii alespoň jednou vystaveny riziku vybití většiny obyvatel a násilného odnárodnění přeživších. Ostatně, v některých případech se na tom riziku podíleli i sami Rusové.

Prostředky prosazování ruských zájmů

Po pádu SSSR bylo silně omezeno prosazování ruských zájmů vojenskou silou. Masakry neruského obyvatelstva, jaké prováděl ještě Gorbačov, prostě nejsou přípustné a možná by vedly k nějaké negativní mezinárodní odezvě (čímž myslím něco jiného než diplomatické pohrození prstem, doprovázené fistulkou proneseným "Ty ty ty, ty zlý! Naprav se!").
Bude-li ovšem degenerace západních států pokrčovat tím tempem, kterým tč. probíhá, dříve či později nebude ani politická ochota, ani schopnost udělat něco jiného. Z tohoto důvodu mě zcela míjejí blekty o tom, jak Trump zvítězil s ruskou pomocí. Opak je pravdou. Rusko podporovalo jak Clintonovou tak i Bidena, protože ti vedli a vedou USA a celý západní svět s nimi totálně do prvoúst.
Rusko má, pochopitelně i ekonomické karty, nejen v ruce, ale i po rukávech a různých skrytých kapsičkách. Už za éry SSSR byly tendence pomáhat západním firmám investovat do SSSR tak, aby z toho měly nějaký zisk. Filosofie této podpory byla jasná "Když tu budou mít své majetky, nebudou si je chtít nechat ve válce roztřískat".
Pochopitelně, SSSR si pěstoval i další páté kolony v nepřátelských řadách. Prakticky veškeré mírové hnutí v západních zemích bylo placeno a řízeno KGB. Póvl s plackami "Raději rudý než mrtvý" fungoval prakticky jako žoldáci SSSR. Stejně tak i celé hnutí proti válce ve Vietnamu, "Ruce pryč od Kuby" apod.
Tyhle aktivity zcela jistě Rusko od SSSR převzalo, ale s poklesem reálné síly Ruska v porovnání se SSSR a zánikem bipolárního světa ztratily na významu.
Zbývá ovšem jedna důležitá síla, a tou je obrovské surovinové bohatství Ruska.

Problém surovin z Ruska

Rusko, pochopitelně, potřebuje prodávat své suroviny co nejdráže. Nemá na to, aby je zhodnotilo do prodejného zboží (alespoň ne ve všech komoditách). Pochopitelně, jakýkoli pokles cen surovin je pro ně tragédie. Týká se to i surovin energetických, jako je ropa a zemní plyn.
Zejména zemní plyn se stal velice žádanou komoditou v souvislosti s nutností vyrovnávat výkyvy výkonu fotovoltaických a větrných elektráren, které prosazují "zelené" skupiny a organizace. Německo buduje jako šílené Nord Stream II. Ignorovalo přitom zákazy a sankce ze strany Trumpa. Po jeho výměně za daleko proruštějšího Bidena dostalo v podstatě zelenou a o nějakých sankcích se přestalo zcela mluvit.
Faktem je, že bez zelených by odbyt ruského plynu na evropském kontinentu, kam ho lze rychle, levně  a ve velkých kvantech dopravit plynovody byl daleko nižší. Pokud by středo a západoevropské státy začaly saturovat své potřeby zemního plynu břidličným plynem, těženým na svých územích (zásoby zde jsou, jsou patrně nějaké i u nás), znamenalo by to pro Rusko přinejmenším stejný problém, jako smíření se západní společnosti s faktem, že za demokracii, lidská práva a tržní společnost se bude muset bojovat (proti SSSR, jeho satelitům a jím řízeným organizacím) se zbraní v ruce. A taky umírat.

Zelení

Faktem je, že zelení prosazují jen samé nesmysly.
Jimi prosazované OZE jsou naprosto bezcenné při neexistenci možnosti ukládat energii z nich do zásoby (protože naprostou většinu energie vyprodukují OZE v době, kdy je elektřiny v síti přebytek a není o ni zájem). Jejich produkce musí být vyrovnávána klasickými elektrárnami, přičemž nejvíce se osvědčily paroplynové, protože vodních je obecně na něco podobného nedostatek a uhelné chtějí zelení zrušit.
Jediným racionálním vysvětlením zelených nesmyslů je, že jejich hlasatelé vystupují ve prospěch Ruska. Odstavování uhelných a jaderných elektráren spolu se zvyšováním podílu kolísajících a nespolehlivých OZE umožňuje v podstatě jediný způsob saturace energetiky států EU elektřinou, a to jsou elektrárny na ruský zemní plyn.
Pochopitelně, jako dodavatel dominujícího zdroje energie se Rusko velice rychle dostane vůči těmto státům do pozice toho, kdo diktuje vše, co mají či nemají dělat. A bez jehož svolení politikovi EU či národního státu v jejím rámci nespadne z hlavy ani jediný vlas.
Je také známo a dobře spočteno, že úniky metanu z těžby, zpracování a dopravy zemního plynu mají stejný dopad na skleníkový efekt, jako ta cca polovina CO2 na kWh, kterou produkuje zemní plyn při svém spalování. Výsledkem tedy je, že skleníkový efekt zemního plynu, silně propagovaného zelenými, a uhlí, proti němuž zelení zuřivě bojují, je prakticky stejný. Náhrada uhlí ruským zemním plynem absolutně nedává smysl, pokud se na zelené nebudeme dívat jako na agenty Ruska. Pak to smysl dávat začne, a velice dobrý.
Stejné je to v případě boje zelených proti těžbě břidlicového plynu. V tomto případě by odpadl onen dálkový transport,  tím i většina úniků metanu do atmosfér, a plyn by se přiblížil oné cca 1/2 skleníkového efektu uhlí. Ovšem, ten plyn by byl náš a ne kupovaný z Ruska. Pro Rusko by znamenalo používání místního plynu evropskými zeměmi ekonomickou katastrofu.
To samé lze uvést v souvislosti s bojem zelených proti průzkumu a využití geotermální energie. I zde boj zelených proti této vysoce čisté formě energie bez jakékoli produkce CO2 nedává smysl, pokud je nebereme jako agenty s ruským plynem, protože geotermální energie by ho mohla z řady oblastí použití zcela nebo z větší části vytlačit za vcelku jasně neblahých ekonomických následků pro Rusko.

Hypotéza

Jistě, je to jen hypotéza, či "konspirační teorie". Nicméně neexistuje jiný způsob, jak racionálně vysvětlit chování zelených organizací. V jejich čele stojí lidé, kteří si musí být velice dobře vědomi vší rozporuplnosti a nesmyslnosti toho, co jimi řízené organizace hlásají. Je jasné, že řadoví členové nikoli, ty klidně můžeme považovat za věřící i těm na první pohled nejvíce "řvoucím" nesmyslům. Od toho ostatně v těch organizacích jsou. Od toho se také "stávkuje za klima", aby zelenému kanonefutteru nemohla výuka přinést informace, které jsou s těmito nesmysly v rozporu. Případně aby byl tak nevzdělaný, že ten rozpor prostě nezpozoruje.
Na druhé straně, pohybujeme se v oblasti politiky, nikoli trestního práva. Politik není obžalovaný, jehož vina musí být prokázána nade vší možnou pochybnost.
Politika by mělo odstavit jakékoli logicky konzistentní podezření, které je v souladu se známými fakty. Minimálně do situace, než se prokáže jeho nevina (nikoli se pouze konstatuje, že vinu nelze stoprocentně prokázat).
Takže, hleďme na zelené (a s nimi příbuzné strany, včetně pirátů), jako na agenty Ruska. Minimálně, dokud se neprokáže opak. Rozhodně je to podstatně racionálnější než obdobná podezření vůči panu presidentovi Zemanovi.

Pokud jde tedy o odpověď na v nadpise položenou otázku, můžeme konstatovat, že pokud jimi nejsou, tak si prakticky stoprocentně na poli energetické politiky počínají, jako by jimi byli. Měli bychom tudíž vůči zeleným i stranám, které k nim mají blízko (v úvahu padají hlavně dvojka piráti a STAN) zaujímat velice opatrný vztah a rozhodně je nevolit, bez ohledu na to, jak moc apokalyptickou budoucnost nám po ztrátě svého politického vlivu budou předkládat. Už proto, že prakticky nikdy nebylo pravda nic z toho, co takto prorokovali.

pátek 9. července 2021

Je Putin tak hrozný škodič?

Všichni "pokrokově orientovaní" političtí aktivisté nadávají na Putina, až se z nich kouří. Nejsem si zcela jist, zda činí správně. Putina bych jistě u nás za vládce nechtěl, ale jsem si jist, že v Rusku vykonává roli spíše pozitivní.

Rozdíl

To, co jsem napsal, není rozhodně míněno jako nějaký rasismus či antirusismus. Je to prostě výsledek naprosto rozdílné historie naší a ruské.
U nás začali reformy feudálního systému již Marie Terezie a její syn a nástupce Josef II. Po jeho smrti sice reformy ustaly, a některé z nich byly i odvolány, ale prakticky od té doby utrpěl feudalismus u nás velice vážnou ránu, byl částečně potlačen a do řízení státu se dostaly některé civilizované prvky, které v současnosti považujeme za samozřejmé.
Další změny přinesl rok 1848, kdy tehdy navržená ústava (později oktrojovaná a ještě později zcela zrušená) obsahovala preambuli, že "veškerá moc ve státě pochází z lidu". A před veškeré další kličkování byl monarchii vnucen parlamentní systém, který občas vytvořil i zákony panovníkovi nepříjemné. A před různé kodrcání (typu Bachova absolutismu) se kára naší společnosti potácela směrem ke stále demokratičtějšímu politickému uspořádání a k prvkům právního státu, v němž i panovník nebo síly jemu blízké mohli prohrát soudní spor.
To se projevilo např, při soudním sporu o pravost tzv. rukopisů, kdy byl V. Hanka nařčen z jejich padělání německými novináři a soudní spor vyhrál, přes všechny negativní důsledky pro monarchii, protože platil zákon, podle něhož Rukopisy jako historický dokument nemohly být cenzurovány, zatímco jako současné literární dílo ano. Když se potom podíváme na národní obrození (zejména pozdní), tak nemůžeme přehlédnout, kolik v té době vzniklo literárních i výtvarných děl (ale i mnoho dalších aktivit), které mají nějakou vazbu na Rukopisy. Pokud by Rakousko nebylo právní stát a nedodržovalo vlastní zákony, tak by nic z toho nemuselo vzniknout.
Je jasné, že zdaleka ne vše bylo růžové, viz události, které předcházely požáru Národního divadla a i zamaskování jeho skutečných příčin státní mocí, soud s tzv. Omladinou a mnoho dalších konkrétních událostí. Nicméně to pozitivní převažovalo.
Pokud by nedošlo na sklonku vlády Františka Josefa I k tomu, že se jeho vláda dostala do vleku německých nacionalistů (dokazuje to např. odvolání Badeniho reformy), je docela možné, že by se monarchie na konci první světové války působením odstředivých sil nerozpadla.
Když nastoupila první republika, byla zde v podstatě populace vědomě vítající demokracii, chápající z větší části, co to znamená a schopná se v ní orientovat a žít. A to byla také jedna z hlavních příčin úspěchu nově vzniklého státu.
Pokud se podíváme na Rusko, tak jeho historie je zcela odlišná. První antifeudální reformy zavedl až car Alexandr II 1861 zrušil nevolnictví, a to ještě dosti polovičatě, takže vznikly masy nevolníků, vyhnaných z půdy, na níž dříve pracovaly, a ty vytvořily základ městského proletariátu.
Přesto tyto reformy vyvolaly zděšení u narodvolců a dalších revolucionářů, kteří je chápali jako nebezpečí, protože dojde k poklesu utrpení lidu a tím i jeho revolučních nálad a nepodaří se provést revoluci. To byla také jedna z příčin, proč Narodnaja Volja páchala atentáty na cara, dokud neuspěla.
Nástupce Alexandra II, Alexandr III, i jeho syn Mikuláš II. byli tupí tyrani. Mikuláš II absolutně nechápal fungování státu. Prohrál Rusko - Japonskou válku, zcela si znepřátelil široké vrstvy lidu známou "krvavou nedělí" (1905), nakonec byl svržen únorovou revolucí v roce 1917, když se svou neschopností podílel na vojenském krachu Ruska v první světové válce. Nakonec byl i s rodinou zavražděn bolševiky. To, že ho pravoslavná církev v poslední době (2000) svatořečila, spíš negativní vyznění jeho osobnosti podtrhuje.
Prakticky jen v období mezi únorovou revolucí a VŘSR byly v Rusku jakési kvasidemokratické poměry. VŘSR pak nastolila totalitu, která trvala až do pádu SSSR.
Za Jelcina došlo k jakési snaze o zavedení demokratického systému, ale ten dopadl velice špatně. Rusko se v té době hospodářsky propadalo a docházelo ke stále silnější politické desintegraci státu.
Nástup Putina tento proces zastavil a zvrátil, k obrovské nelibosti těch sil, které se snažily ve vznikajících temných vodách trhnout co nejvyšší zisk. Či se těšili na maso z mršiny Ruska.
Putin musel s některými oligarchy, kteří hrozili rozdělit si stát na zájmové sféry (jak to vidíme na Ukrajině), alespoň částečně spolupracovat, nicméně alespoň část jich potlačil a další oligarchové mu museli v řadě momentů ustoupit.
Ukázalo se tedy jasně, že Rusko tím, že nemá naprosto žádné demokratické tradice, nebylo s to vytvořit funkceschopnou demokracii. Období po únorové revoluci bylo v podstatě dvojvládí jakžtakž demokratické Prozatímní vlády a antidemokratických sovětů a ještě trvalo něco málo přes půl roku (režim za Jelcina byl spíš parodií na demokracii). Rusko selhalo za toho Jelcina a selhalo by nejspíš po nástupu nějakých demokratů či "demokratů" i v současnosti. Ostatně, není v tom samo. Naprosto nulovou tradici demokracie mělo po první světové válce Německo a formálně demokratická Výmarská republika jednoznačně havarovala, mj. na tom, že v Německu nebyli v té době žádní demokraté. Současný vývoj v Německu ukazuje, že ta léta mezi rokem 1945 a spojením Německa v roce 1990 byla málo na to, aby zde vznikla hluboce zakořeněná demokratická společnost.
Trochu z jiného soudku, ale k podobnému tématu: Když Mojžíš vyvedl Židy (nebo spíš protoŽidy) z Egypta, toulal se s nimi záměrně po pouštích, dokud nezemřeli všichni, kteří pamatovali otrocké postavení Židů v Egyptě. V podstatě i on. A teprve potom se dali jeho následovníci, s populací očištěnou od jedinců s otrockou mentalitou, do dobývání Palestiny.
Tím jen decentně naznačuji, že myšlenka, kterou jsem výše rozvedl, zdaleka není originální a rovněž, že lze najít jakousi analogii už v Bibli. Což považuji za jakési posílení mých argumentů

Putin

Pokud se tedy podíváme na toho Putina, tak jistě vidíme, že není nějaký kovaný demokrat (ale to nebyl ani Jelcin), ale že pod jeho vedením Rusko jde ekonomicky nahoru a zejména se v něm začínají objevovat prvky demokracie a právního státu, byť jistě s mnoha problémy, jaké jsem výše zmínil i pro to Rakousko - Uhersko za vlády Františka Josefa I.
Zcela jistě by pro nás byla vláda někoho jako je Putin cestou zpět až někam před 28 říjen 1918. Na druhé straně lze doufat, že pokud bude nástupce Putina stejně schopný jako on, případně ještě nástupce jeho nástupce, projde Rusko jakýmsi "inkubátorem demokracie", jakým jsme my prošli za zmíněného Franze Josefa I a do jisté míry i za jeho předchůdců, a bude schopné fungovat jako demokratická společnost v demokratickém státě (se všemi neduhy demokracii vlastními).
Může nám být líto těch obyvatel Ruska, kteří se demokracie nedožijí, jako nám může být líto i těch protoŽidů, co měli tu smůlu, že se narodili jako otroci či sluhové, bloudících až do smrti pouští a poněkud jednotvárně se živících manou (patrně druh jedlého lišejníku, obsahující sacharid manitol), ale nic jiného se asi dělat nedá. Předčasné pokusy o změny režimu z "výchova k demokracii" na "demokracie" (jako by bylo např. dosazení Navalného se zahraniční pomocí) by demokracii v Rusku nevytvořily a naopak by zhroucením státu do nedemokracie prodloužily potřebnou dobu další výchovy populace k demokracii (asi jako u narkomana recidiva prodlouží proceduru odvykání).

Něco zcela jiného

Když se naši občané právem dožadovali po roce 1990 zavedení referenda (máme ho v ústavě. ale nemáme k němu ani po těch 30 let + prováděcí zákon), byli poučováni antidemokratickými politiky, že ve Švýcarsku je tento institut více než sto let a tudíž je zavedený a nehrozí, že by došlo k nějakému "nesprávnému" hlasování.
Faktem ovšem je, že referenda byla ve Švýcarsku zavedena v době, kdy bylo více než devadesát procent jeho obyvatel negramotných, což je ovšem mohlo ochránit před čtením blábolů progresivistických aktivistů :-) Nějaká specifická "výchova k referendu" je nesmysl. Švýcaři měli demokracii (respektive její základy) celá staletí a zavedení referend bylo jen dalším nástrojem, který navíc chrání občany před zvůlí politiků. To se týká i skutečnosti, že ve Švýcarsku je možné jakýkoli zákon do tří měsíců "sestřelit" referendem. Vzhledem k tomu, jaké zmetky produkují naši politici, je velice pravděpodobné, že by naše zákoníky zely prázdnotou.
Nehledě k tomu, že v poslední době se ve Švýcarsku opakovaně stalo, že občané hlasovali podle progresivistů "špatně", takže např. před pár lety omezili islámskou rozpínavost zákazem výstavby minaretů a před nedávnem zpřísnili požadavky na kulturní kohezi imigrantů s místní populací, pokud chtějí získat trvalý pobyt nebo dokonce občanství. Obě tato referenda jsou noční můrou progresivistů a jsou rovněž jedním z důvodů, proč je nám bráněno vyjádřit svou vůli tímto způsobem.
Na rozdíl od demokracie jako takové referendum žádnou "výchovu" nepotřebuje a bylo by možné ji zavést z hodiny na hodinu kdykoli, jen co se podaří dostat z cesty vysloveně antidemokratické politiky, kteří tomu brání.

Můžeme tedy toto porovnání uzavřít tím, že vzhledem ke zcela odlišné historii a prakticky nulové demokratické tradici Ruska je Putin, zajišťující Rusku zřízení s prvky právního státu a demokracie, asi optimu blízkou osobou. Snahy o jeho sesazení jsou vedeny jednak hloupostí různých politických aktivistů, jimž tyto souvislosti nedocházejí, jednak zlou vůlí těch, kdo si jsou dopadu Putinova působení na Rusko dobře vědomi, a silné a demokratické Rusko někdy ve druhé polovině tohoto století si prostě nepřejí.

úterý 6. července 2021

Německo jako manželka alkoholika

Existují ženy, které si vezmou alkoholika, v domnění, že ho svou láskou a péčí tohoto návyku zbaví. Po, zpravidla katastrofálním, konci tohoto manželství si, poučeny předchozí zkušeností, vezmou zase alkoholika (jiného) a celá hra se opakuje, jen s malou obměnou hereckého obsazení. Některé zvlášť odolné, pokud přežijí druhé manželství s alkoholikem, si dají repete, znovu s alkoholikem. Psychiatři to mají, pochopitelně, ve svých tlustých knihách popsáno a snad i pojmenováno po nějakém svém předchůdci, který tento typ ženy poprvé vědecky popsal. Napadá mě ovšem kacířská myšlenka: Nemohou trpět stejným (ekvivalentním) patologickým syndromem celé národy?

Ženy

Paní, která šíleně milovala svého muže, který pil, bil ji a zahýbal jí, jsme měli jako profesorku na gymplu. Pochopitelně, i když nám bylo od dalších profesorů naznačováno o co se jedná, člověk to tehdy v tom těsně postpubertálním věku tak nebral. Situaci, kdy byla domlácená tak, že skončila ve špitále, nebo domlácená v obličeji tak, že se styděla přijít, nebo ji dávali dohromady na psychiatrii, nám odpadla hodina, nebo byla suplována, bral v tomhle věku a se svými mikroskopickými životními zkušenosti jsme tehdy ono narušení výuky brali jako dominantní aspekt celé věci. Infernálnost toho, co ta paní profesorka musela prožívat, si člověk začal uvědomovat až poté, co sám prošel nějakými vztahy, a u těch z nás, co se dostali na medicínu, k tomu přispěly i odborné informace z oborů jako je psychologie či psychiatrie. Je možné, že kdyby mezi námi byl někdo, kdo v podobné domácnosti vyrůstal, mohl by nás i v tom gymplovním věku posunout k realističtějšímu pohledu.

Německo

Faktem je, že Německo, jakmile se v 19. století sjednotilo (ale tendence k tomu byly již dříve), začalo silně provozovat a podporovat velkoněmecký šovinismus. Ten dovedl Německo až do pozice jednoho z viníků první světové války. Jeho hříchem bylo ovšem i naindukování nacionalismů dalších evropských národů, které posléze začaly žít svým vlastním životem.
Po ní začalo Německo koketovat jednak s komunismem, jednak s nacismem. Když zvítězil ten druhý směr a vzbudil v Německu prakticky bezvýhradné nadšení, dovedl je opět k válce, ukončené katastrofální porážkou.
Po této druhé válce se mohla východní část Německa vrátit ke dříve uctívanému komunismu a užívat si ho.
Přitom ten se od toho nacismu zase až tak moc neliší. Dovoluji si prohlásit, že některé "budovatelské" či "odborářské" filmy z padesátých let by se klidně daly jen s nepatrnými úpravami nasadit na poměry v Německu před vypuknutím druhé světové války. Třeba dvojice filmů "Dovolená s Andělem" a "Anděl na horách" velmi snadno.
Západní část Německa sice měla demokracii, ale v podstatě jako výsledek činnosti okupační správy. Tedy něco cizího, vnuceného, nepřátelského. Z toho důvodu tam bujely rovněž různé komunistické zločinecké skupiny (typu "Frakce Rudé Armády") či revanšisté více druhů.
Po spojení v 90. letech minulého století se Německo vrhlo jednak na multikulturalismus (na ten zadělali Západní Němci dovozem "gastarbeiterů") a ekologií. Přitom se jedná o ideologie srovnatelné s tím nacismem či komunismem, které byly idoly předchozí vlny německého uctívání totality.
Německé ideologie byly navíc velice často formulovány jako "obecně akceptovatelné".
V dobách německého šovinismu bylo hlásáno, že vlastně všichni schopnější lidé jsou "zločinně odněmčení" Němci. A byli tudíž vyzývání k tomu, aby se přihlásili k oné původní a jediné správné národnosti. A spousta lidí z elit jiných národů jim na to i skočila. V situaci, kdy většina evropanů měla předky ze všech možných národů, se skutečně z nich dala vyloupnout ta "německá větev" jako hlavní a "zušlechťující" dotyčnou osobu. Jakousi ozvěnou tohoto propagování německého šovinismu bylo "dávání se k Němcům", většinou osobami silně charakterově pochybnými, za okupace.
Totéž se týká i rasistického nacismu. V řadě států mimo Německo (i v údajně demokratických státech typu USA nebo velké Británie) existovaly různé instituce či alespoň spolky pro "rasovou čistotu" a v některých státech dokonce docházelo k likvidování či nedobrovolné sterilizaci lidí, kteří byli shledáni podle těchto německých idejí "rasově méněcennými". Velice často se v těchto aktivitách angažovaly různé levicově orientované osobnosti (ostatně, nacismus je ryze levicová ideologie). V oficiálních komunistických kurikulech různých uctívaných levičáků a "progresivistů" ze západních zemích se o tom poté, co vyšla najevo podstata této ideologie, psalo asi se stejnou ochotou a nadšením, jako v oběšencově domě o provaze.
Totéž vidíme i v současnosti, kdy německé ideje multikulturalismu a ekologismu jsou šířeny v dalších zemích jako cosi pozitivního a progresívního, a jsou přejímány osobnostmi, hlásícími se k levé polovině politického spektra (pokud ne rovnou k levému extrému), byť jsou to v principu stejné šílenosti jako ten na nacismu založený boj za "zlepšení" lidské populace.

Ostatní státy

Ostatní státy se staly obětmi německých aktivit vyvolaných předchozími v Německu uctívanými "-ismy". I v současné době jim hrozí něco podobného v souvislosti s ideologiemi, které Německo a jeho občané prosazují nyní. Tato hrozba je akcentována u členů EU, protože Německo využívá této organizace k prosazování ideologických zrůdností z něj pocházejících. V podstatě i brexit byl spoluvyvolán touto skutečností, jako obranný tah, distancující tyto progresivisty od rozhodování o politické situaci v této zemi.
Německé ideje jsou prostě obecně škodlivé a škodí nejen Němcům (těm to budiž ostatně přáno) ale i normálním národům, které podobnou psychopatologickou či psychiatrickou úchylkou netrpí. A na druhé straně lze konstatovat, že pokud se pro něco německá populace nadchne, je to jednoznačně škodlivé. A pokud tu škodlivost nevidíme, tak jen proto, že jsme problém neanalyzovali v dostatečné kvalitě a do dostatečné hloubky jeho následků.
Ostatní státy se již dvakrát musely sebrat a tento psychopatický (pokud ne rovnou šílený) národ porazit v krvavých válkách, za cenu desítek milionů lidských obětí i nedozírných hospodářských a kulturních škod, aby zabránily uplatnění jím hlásaných ideologií do všech šílených a zločinných důsledků. Osobně se domnívám, že tato zkušenost zcela postačuje a není třeba čekat na to, až Němci ve jménu nějaké zločinné ideologie zahájí další válku.

Ideální řešení

V případě té nešťastnice, brané jako inspirace, mohou její příbuzní sáhnout po omezení způsobilosti k právním úkonům a jejím svěření do péče někoho z nich (nebo skupiny, výboru), což se dříve označovalo termínem "kuratela". Dříve byl podobný, ale mnohem častější, problém zejména s cerebrální syfilidou, která vyvolává pocit superiority a současně objektivně snižuje duševní výkon postiženého. Hrozilo, že postižený např. zcela promrhá rodinný majetek v "geniálních" spekulacích apod.
Jakousi obdobou něčeho podobného by tedy bylo zavedení (či spíše obnovení) spojeneckého okupačního režimu, kdy by představitelé okupačních mocností rozhodovali za Němce v zásadních věcech typu zavádění "New Green Dealu" a podobných nesmyslů, škodících nejen všem okolo, ale i Němcům samotným.
Trochu podobnou roli by mohlo sehrát dání Německa pod kuratelu států EU s tím, že by nerozhodovaly struktury EU (silně prolezlé ideology německého původu), ale národní parlamenty jednotlivých států v rámci nějaké meziparlamentní spolupráce.

Neideální, leč možné, řešení

Prostě, mezi dalšími národy dohodnuté ignorování všeho, co Němci, i jejich představitelé v rámci EU, dělají a hlavně prosazují. Stylem "psi štěkají, ale karavana táhne dál". Předpokládám, že by to způsobilo nelibost, nicméně by se dalo argumentovat i vůči těm Němcům ve stylu "vaši vnuci nám jednou poděkují".

Situace, kdy Německo, zatížené neustálým koketováním s totalitními ideologiemi, vedoucími ke špatným koncům, je hegemonem EU a cpe se v oblasti ekologie i multikulturalismu na přední místo ve světě, je naprosto neúnosná. Tento její aspekt akcentují zkušenosti, které svět s Německem a jím prosazovanými ideologiemi má. A bylo by velice záhodno s tím něco udělat dříve, než tento stát vyvolá další průšvih světových rozměrů, případně rovnou třetí světovou válku.

neděle 4. července 2021

Zfalšovaní hlasatelé falešné víry

Lze brát jako v podstatě axiom, že křesťanství je falešná víra. A to z toho důvodu, že obsahuje tolik vnitřních rozporů, že bylo vždy udržováno hrubým znásilňováním celé společnosti a umělým udržováním populace v tuposti a nevzdělanosti. Ostatně, judaismus a islám na tom nejsou o mnoho lépe. Pokud by nebyly udržovány permanentním násilí, proti populaci, během dvou tří generací by odešly na ideologické smetiště ležet spolu s uctíváním starověkých (i jiných) božstev.

Pátého července oslavujeme údajné výročí příchodu cyrilometodějské mise.

Je to, pochopitelně, naprostý nesmysl.
Aby tito bratři ze Soluně mohli v této době dorazit (pochopitelně rychlostí pěšího poutníka v divokém terénu) na Velkou Moravu v tomto datu, museli by nejobtížnější část své pouti, cestu přes balkánské hory a předhůří Alp (museli se vyhnout stepím se silně nepřátelskými Maďary) absolvovat v době doznívající zimy a vrcholícího nedostatku potravin. Kdy tedy ani místní neměli co do huby a nebylo možné od nich potraviny získat ani na základě pohostinství, ani nákupem.
Navíc by museli po značnou část své cesty překonávat toky s jarními povodněmi, mnohdy zcela nepřekonatelné při tehdejších technických možnostech.
Reálně také hrozilo zavalení výpravy nějakými opožděnými sněhovými bouřemi (je dobré v této souvislosti připomenout, že bez ohledu na globální oteplování, ať už fiktivní nebo opravdové, byly letos ještě na začátku června ve vyšších polohách Šumavy a Krkonoš noční mrazíky. V některých horách na své cestě by se setkali s ještě nižšími teplotami.
Na konci by je čekaly lužní lesy, ještě pořád rozbahněné po jarních povodních.

Je vcelku jasné, že tato mise musela být uskutečněna v létě, tak, aby poutníci dorazili na Velkou Moravu cv časném podzimu. Cestou by se mohli stravovat na základě pohostinství, odměňovaného buď věcnými nebo finančními dary, protože potravin byl v tomto ročním období dostatek a vzhledem k omezeným možnostem jejich dlouhodobějšího skladování se stejně musely z větší části spotřebovat.
Cesta by probíhala za nízkého stavu vody v prakticky všech překonávaných tocích a lužní lesy na moravsko - rakousko - slovenském pomezí by v této době byly asi nejprůchodnější.
Je třeba si uvědomit, že mise byla dlouhodobě pečlivě připravována dvorem byzantského císaře, v němž působili lidé, mající s podobnými výpravami četné praktické zkušenosti, takže by takovou pitomost, jako je vyslání výpravy v předjarním období nikdy neudělali, respektive zde nebyla žádná časová tíseň něco takového udělat navzdory očekávaným ztrátám i nemalé pravděpodobnosti zániku celé mise (na rozdíl např. od nepřítelem neočekávaného vojenského úderu, kde by se riziko vyšší pravděpodobností jeho úspěchu vyplatilo).

Soluňští bratři nebyli, pochopitelně, žádné květinky z klášterní zahrady. Měli za sebou řadu poutí, byli zkušení při pochodu terénem v neznámé krajině a zcela jistě byli daleko otužilejší než většina současných provozovatelů extrémních sportů. Nicméně neměli nejmenší důvod riskovat neúspěch celé výpravy jejím nevhodným načasováním.
S velmi vysokou pravděpodobností dorazili na Velkou Moravu někdy v době dožínek, kdy bylo ještě dost času na to, aby do zimy stály jejich příbytky a případně malé svatostánky. nehledě k tomu, že v té době už na Velké Moravě kostely byly, jednak po irských mniších, kteří sem přišli hlásat křesťanství (a v jeho relativně nejcivilizovanější podobě) jako první, jednak po franckých kněžích, kteří křesťanství používali vysloveně jen jako nástroj podřízení místního obyvatelstva Francké říši. Takže po vyhnaných franckých kněžích na Velké Moravě zbyly i svatostánky, ubytovací prostory a další prvky misijní logistiky.

Celá historie přijetí křesťanství ukazuje jasně, že toto náboženství, snad s výjimkou těch irských mnichů, nebylo ničím jiným než mocenským prostředkem, v němž víra jako taková hrála roli prakticky jen jakési stafáže. Asi jako vlající prapory na papalášských tribunách za oslav prvního máje neukazovaly podstatu socialismu - loupeže, vraždy a zotročování.
U nás navíc, v souvislosti s několika ryze politickými přesmyky mezi různými verzemi křesťanství, muselo být silnější chápání teto mocenské superiority nad vírou, než v jiných zemích, což nakonec vedlo až k husitství. V Anglii, kde byl vývoj christianizace také trochu podobný, to ostatně vedlo k vystoupení předchůdce Jana Husa, Johna Wycliffa a selským bouřím, nicméně toto pojetí náboženství jako ryze mocenského nástroje oprášil i Jindřich VIII. při své roztržce se Římem.
Podřízení víry mocenským aspektům ostatně ukazuje i onen posun výročí příchodu "věrozvěstů" z dožínkového období na den před výročím upálení Mistra Jana Husa, aby okázalé katolické cyrilometodějské slavnosti tuto vzpomínku překryly a vymazaly. Ostatně, s výročím příchodu věrozvěstů v tomto termínu se nesetkáme dříve než po rozštěpení křesťanství na našem území.
Můžeme navíc konstatovat, že praktické selhání cyrilometodějské mise v dlouhodobější perspektivě způsobilo, že jsme se stali součástí západního, nikoli východního křesťanského civilizačního okruhu, což nám přineslo četné výhody, včetně průmyslové revoluce a obrovského technologického a civilizačního skoku po jejím nástupu. Ten se se světem východokřesťanských církví, včetně ruského pravoslaví, minul. Rozebíral to ostatně v několika svých textech František Novotný, k tomu zcela jistě povolanější než já.

Takže cyrilometodějské svátky jsou zfalšovaným výročím vnesení jedné konkrétní verze (která z dlouhodobého pohledu naštěstí nevyhrála) falešné a škodlivé víry na naše území. Ničím jiným.

pátek 2. července 2021

Sekání trávy jako vyhánění ďábla belzebubem

Sekání trávy před tím, než jde do květu, je chvályhodným počinem, protože na její pylová zrna, tvořená v hojném počtu, protože trávy opyluje vítr, je hodně lidí alergických. Ďábel se ovšem skrývá v detailu.

Jakmile pokročí jaro, rozlehne se po našich trávnících řev motorů sekaček. Ty kosí trávu na pár centimetrů vysoké pahýlky. Brání tím jejímu kvetení, což je dobře z hlediska zamezení produkce alergogenního pylu. Vše ostatní je však špatně.
Seká se totiž strunovou sekačkou, která, v rozporu se svým názvem, trávu neseká, ale drtí. Při tom drcení vznikají kapénky obsahu jednotlivých buněk. V nich jsou zavzaty velmi silné alergeny, silnější než ty, které jsou na povrchu pylových zrnek. Kapénky během velmi krátké doby uschnou a stanou se součástí polétavého prachu, který je vůči imunitnímu systému alergiků daleko agresívnější než samotný pyl. Navíc může vyvolat alergickou reakci i u lidí, kteří na pyl alergičtí nejsou, nicméně po proběhnutí této ataky se mohou stát i pylovými alergiky.
Moje sestřenka, učitelka, vždy vzpomíná, jak při zaslechnutí zvuku strunové sekačky vždy co nejrychleji zavírali okna tříd, protože jinak měla polovina dětí okamžitě nudle u nosu.
Jinými slovy, pokud není sekání provedeno kosou, srpem, nebo jiným k opravdovému sekání určeným nástrojem, nadělá více škody než užitku.

Dalším problémem je, že vzrostlý trávník obsahuje specifické prostředí pro řadu druhů, i živočišných, zatímco strunovou sekačkou posekané a na koncích podrcené pahýlky jsou v podstatě pustinou, která, z důvodu nezaclonění půdy, velice rychle v teplých a slunečných dnech vyschne na mlat.
Brečíme nad katastrofálními úbytky hmyzu a přitom je sami vyvoláváme "bojem za zdravější prostředí".
Sekání kosou nebo srpem je i v tomto šetrnější, protože zbytky trávy zůstanou delší a trávník zcela neztratí svou ekologickou funkci. Jistěže pomůže i to, že tráva neskončí sešrotovaná (se všemi živočichy, kteří na ní byli) v nějakém pytli a odvezená na skládku, ale že nějakou dobu poleží, pak se z ní dělají kupky, a teprve ty se z pozemku odvážejí. Protože v tomto případě naprostá většina živočichů v trávě žijících stačí usekané části rostlin opustit.

Pochopitelně, vedle změny techniky sekání je zde ještě jedna možnost: Nahrazení rostlin z čeledi lipnicovitých jinými rostlinami, schopnými růst v zápoji, které navíc, protože vytvářejí květy schopné produkce nektaru, jsou významnou výživou nejen pro včely a motýly, ale i další druhy hmyzu. A navíc nejsou zdrojem agresívních pylů, takže se nemusejí sekat tak často. Současně je možné, protože zde není časová tíseň daná hrozícím celoplošným současným rozkvetením a produkcí pylu na celé ploše, sekat tyto porosty po pruzích tak, aby se hmyz a další živočichové stačili přesunout do neposekaných (nebo již poo posekání rostoucích) částí.
Některé zahradnické firmy už takové směsi, schopné růstu na původně zatravněných plochách, komerčně produkují, takže není problém jimi trávníky zcela nebo alespoň zčásti nahradit.

Chce to myslet, ale opravdu není problém neekologické a zdraví škodlivé sekání trávníků, a zejména strunovými drtiči, zcela, nebo z větší části eliminovat.