Písničky paní Zagorové jsem měl vždy rád. Od jejího prvního alba, vyšlého někdy v době, kdy jsem chodil na gymnázium. Ctil jsem ji i proto, že k některým z nich napsala velmi citlivé texty.
V polovině 70. let pořádal celoškolský výbor SSM tehdejší UJEP (dnes MU Brno) její koncert v areálu pod Červeným kopcem, v němž je nyní policejní škola. Tenkrát tam bylo nějaké učňovské středisko. Obrovský sál v jedné z budov snad sloužil pro stravování.
Protože jsem akci pro SSM dokumentoval, dostal jsem se i do zákulisí a mohl paní Zagorovou vidět, jak se s kapelou připravuje na další část programu.
Asi nejkrásnější zážitek z této akce mám z obrovské suterénní chodby pod budovou s koncertním sálem, kde byly, mj., umístěny i šatny. Paní Zagorová šla touto chodbou asi patnáct metrů přede mnou a prozpěvovala si útržky se svých písniček. Patrně "ladila hlas" na jejich obtížnějších partiích pro další část koncertu.
Vzhledem ke svému tvaru měla tato prostora naprosto jedinečnou a neobvyklou akustiku, snad trochu připomínající akustiku v některých kostelech. Rozhodně zcela odlišnou od koncertních sálů nebo toho, co se dá vyrobit v bytě běžnými (i dražšími) reprobednami.
Dodnes mě mrazí v zádech, když si vzpomenu na těch několik desítek sekund (déle to trvat nemohlo), během niž jsem šel za ní a ona si, snad jen pro sebe, prozpěvovala. Kdykoli přijdu do kontaktu s jejími písničkami nebo něčím jiným, co s ní souvisí, vybaví se mi právě tento zážitek. A mohu než být smutný z toho, že už ji naživo nikdy nebudu moci vidět a slyšet. Byla to opravdu Paní Zpěvačka a jako na takovou na ni budu navždy vzpomínat a její památku hluboce ctít.
Hana Zagorová zemřela tento pátek, 26. 8. 2022. Vzpomínka na ni žije dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat