Jsem příznivcem jak demokratického zřízení, tak i občanské společnosti. Teoreticky bych měl proto volit stranu, která má oba uvedené atributy ve svém názvu. Faktem také je, že na tuhle fasádu nalákala tato strana po rozpadu OF velké množství voličů a slavila povolební triumfy, kdy se stávala buď vládní stranou nebo nejsilnější stranou opozice.
Faktem, bohužel, také je, že praktická politika této strany se začala vymezovat na zcela jiném poli. V řadách jejích poslanců se objevovaly se železnou pravidelností osobnosti, hlásající radikálně klerikální až klerofašistické názory. Klerikalismus i klerofašismus jsou, pochopitelně, v příkrém rozporu s občanskými principy i demokracií obecně. ODS také opakovaně potopila obecný zákon o celorepublikovém referendu, buď jeho prostým zamítnutím, nebo prosazováním naprosto nesmyslných a zjevně škodlivých podmínek pro vyhlášení referenda, prosazovala rovněž omezování témat, o nichž by mohlo být referendum vyhlášeno, a snažila se kodifikovat, aby výsledek referenda byl pro "zastupitele" nezávazný.
Asi vrcholem, který naštval řadu občansky a demokraticky orientovaných voličů, bylo angažování se poslanců a senátorů za ODS v kauze církevních "restitucí".
ODS se tedy zformovala (či přeformovala) jako strana nikoli občanská, ale klerikální a nikoli demokratická, ale antidemokratická. Jako KAS pochopitelně nemůže slavit žádné zvláštní triumfy, protože jí potenciální antidemokratické voliče přetáhnou TOPka a nyní i lidovci. Část jejích původních, demokraticky orientovaných, voličů dala hlasy Babišovi, případně Okamurovi. Uvidíme, co ti s nimi vlastně udělají, ale o moc horší, než co s našimi hlasy dělala ODS, to už být nemůže (- no dobře, optimista je jen špatně informovaný pesimista, to je mi známo).
Výsledkem uvedeného procesu je drsný volební propad, který budiž ODS přán. Co se s ní stane dál, to opravdu nevím. Že by přetáhla nějaké antidemokraty a klerikály od výše zmíněných stran, o tom si dovolím silně pochybovat (leda by se některá z nich natolik drsně proflákla, že by přestala být přijatelná i pro otrlé antidemokraty). Ztráta demokraticky orientovaných a občanské principy uspořádání společnosti prosazujících voličů může pokračovat, pokud se Babiš a Okamura nedokáží dostatečně (a rychle + viditelně) kompromitovat. A kdyby se to i stalo, tak vcelku nadějný volební výsledek svobodných, popř. pirátů (spíš pro mladší generaci) může motivovat přesun uvedených voličů k těmto stranám.
úterý 26. listopadu 2013
neděle 24. listopadu 2013
Co uplynulý týden dal
Členům Greenpeace,
zadržovaným v Rusku po útoku na ropnou plošinu, byla prodloužena vyšetřovací vazba, jinak by je museli propustit 24. 11., což by znamenalo nejspíš jejich "zmizení" z Ruska. Jo, Ruská justice si hlídá termíny daleko lépe, než ta naše.
Multikulturalisté
pořád běsní. Jejich terčem je opakovaně seriál Sanitka 2. "Antiislámská" scéna (= střet hrdinů seriálu s realitou islámu, velmi realisticky podaný) je "šíleně nesmyslná a atypická" a neodpovídá realitě v ČR. Tento blábol usvědčuje ze lži fakt, že řada velkých zdravotnických zařízení má již léta "etické kodexy", mající takovéto problémy řešit. Pochopitelně, takovou funkci mít nemohou, protože v situaci, kdy je kodex v souladu s řádně přijatými zákony, je zcela zbytečný a v situaci opačné mají ty zákony přednost (jinak by si mohla každá tlupa aktivistů dle své libovůle přepisovat právní řád). Správným řešením by bylo, aby spolu se záchranáři k takovým případům jezdili ozbrojenci, po vzoru izraelských pořádkových sil cvičení ve střelbě na hlavu. A, pochopitelně, s povolením na tu hlavu v případě potřeby skutečně střílet.
Autoři těchto agitek poněkud připomínají lidi, bránící při požáru města polévání střechy jejich domu vodou s argumentací, že ten dům ještě nehoří.
Kometa ISON
se sice zjasnila na viditelnost pouhým okem, ale současně se natolik (zdánlivě, z naší perspektivy, i reálně) přiblížila ke Slunci, že ji nemůžeme pozorovat. Pokud příští týden úspěšně projde přísluním, měla by být viditelná i pouhým okem.
Křeče ČSSD
dostávají nový rozměr: Jeden z jejích význačných bossů byl odstřelen zatím neznámým pachatelem či pachateli.
DSSS
si lízala na dolním konci Václaváku rány, utrpěné při posledních volbách. Nicméně, nezlepší-li se poměry v politice (což je vysoce pravděpodobné) a zklamou-li nové politické subjekty (což je téměř jisté), bude sbírat protestní hlasy o volbách příštích.
Prolomení limitů
těžby je opět na stole, včetně aktivizace lítých bojovníků. Ti si zjevně neuvědomují, že to uhlí se stejně dříve nebo později vytěží. IMHO problém je s náhradami za "vytěžené" nemovitosti, které byly za socíku nahrazovány naprosto zoufalým způsobem: Za rodinný domek se zahradou byt v panelové haluzně. Takže se lidi naučili proti tomu bojovat a těžařům nevěří.
ODS se snažila v JMK
Odvolat Haška z hejtmanství a pohořela: Nikdo se k ní nepřidal a disponuje jen 5 křesly z 65.
Množí se zprávy o tom,
že z týrání dětí se stává velkolepý byznis obchodování se zabavenými dětmi:
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/pomoz-mi-aby-me-neukradli-rodicum-pozor-na-juvenilni-justici/
zadržovaným v Rusku po útoku na ropnou plošinu, byla prodloužena vyšetřovací vazba, jinak by je museli propustit 24. 11., což by znamenalo nejspíš jejich "zmizení" z Ruska. Jo, Ruská justice si hlídá termíny daleko lépe, než ta naše.
Multikulturalisté
pořád běsní. Jejich terčem je opakovaně seriál Sanitka 2. "Antiislámská" scéna (= střet hrdinů seriálu s realitou islámu, velmi realisticky podaný) je "šíleně nesmyslná a atypická" a neodpovídá realitě v ČR. Tento blábol usvědčuje ze lži fakt, že řada velkých zdravotnických zařízení má již léta "etické kodexy", mající takovéto problémy řešit. Pochopitelně, takovou funkci mít nemohou, protože v situaci, kdy je kodex v souladu s řádně přijatými zákony, je zcela zbytečný a v situaci opačné mají ty zákony přednost (jinak by si mohla každá tlupa aktivistů dle své libovůle přepisovat právní řád). Správným řešením by bylo, aby spolu se záchranáři k takovým případům jezdili ozbrojenci, po vzoru izraelských pořádkových sil cvičení ve střelbě na hlavu. A, pochopitelně, s povolením na tu hlavu v případě potřeby skutečně střílet.
Autoři těchto agitek poněkud připomínají lidi, bránící při požáru města polévání střechy jejich domu vodou s argumentací, že ten dům ještě nehoří.
Kometa ISON
se sice zjasnila na viditelnost pouhým okem, ale současně se natolik (zdánlivě, z naší perspektivy, i reálně) přiblížila ke Slunci, že ji nemůžeme pozorovat. Pokud příští týden úspěšně projde přísluním, měla by být viditelná i pouhým okem.
Křeče ČSSD
dostávají nový rozměr: Jeden z jejích význačných bossů byl odstřelen zatím neznámým pachatelem či pachateli.
DSSS
si lízala na dolním konci Václaváku rány, utrpěné při posledních volbách. Nicméně, nezlepší-li se poměry v politice (což je vysoce pravděpodobné) a zklamou-li nové politické subjekty (což je téměř jisté), bude sbírat protestní hlasy o volbách příštích.
Prolomení limitů
těžby je opět na stole, včetně aktivizace lítých bojovníků. Ti si zjevně neuvědomují, že to uhlí se stejně dříve nebo později vytěží. IMHO problém je s náhradami za "vytěžené" nemovitosti, které byly za socíku nahrazovány naprosto zoufalým způsobem: Za rodinný domek se zahradou byt v panelové haluzně. Takže se lidi naučili proti tomu bojovat a těžařům nevěří.
ODS se snažila v JMK
Odvolat Haška z hejtmanství a pohořela: Nikdo se k ní nepřidal a disponuje jen 5 křesly z 65.
Množí se zprávy o tom,
že z týrání dětí se stává velkolepý byznis obchodování se zabavenými dětmi:
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/pomoz-mi-aby-me-neukradli-rodicum-pozor-na-juvenilni-justici/
čtvrtek 21. listopadu 2013
Kvo - kvo - kvóty
Jsme ujišťováni ze všech stran, že zastoupení různých skupin na atraktivních státních, politických i soukromých postech je silně nedostatečné. Jedinou cestou, schopnou přinést změnu k lepšímu, jsou kvóty na "spravedlivé" zastoupení.
Pominu nyní kvoty nacionální a jiné etnické a soustředím se na kvóty pro ženy, které by měly zajistit jejich "dostatečné" zastoupení ve firmách, politických stranách, i mezi politiky. Pláč z feministicko - politicko korektních luhů a hájů se ozývá z toho důvodu, že mezi nejvyššími šéfy jak ve státě, tak i v soukromé sféře, je zastoupeno nedostatečné množství (podle různých odhadů od 5 do 10 procent) žen.
K tomuto pláči lze říci následující:
1. Mezi mužským a ženským organismem existují významné rozdíly a asymetrie při zajíšťování potomstva.
Uvedené asymetrie se projevují ve dvou oblastech:
A. Obecně větší citlivost ženského rozmnožovacího ústrojí v období mezi narozením ženy a početím příslušného dítěte na nejrůznější škodliviny, zanechávající buď rezidua nebo reziduální účinky na pohlavních buňkách
B. Nároky na ochranu zárodku a později plodu před řadou negativních vlivů potenciálně působících v době těhotenství. Při tom, bohužel, platí, že řada uvedených negativních vlivů se projeví nejvíce v tak časných stádiích vývoje zárodku, že během nich zpravidla ještě žena neví, že je těhotná, případně to tuší, ale není to potvrzeno.
Z důvodů, spadajících pod předchozí dva body, existují restrikce kontaktu se škodlivinami, cílené na "ženy v prefertilním a fertilním věku".
C. Úloha ženy je v zásadě nenahraditelná i v době po narození dítěte, a to jak zajištění optimální výživy dítěte kojením, tak i zajištění péčí o ně, vedoucí k optimálnímu emočnímu a rozumovému vývoji dítěte. Veškeré pokusy ženy z této role péče o dítě odstranit vedly vždy ke vzniku emocionálně deprivovaných sociopatů, velice často se zvýšeným výskytem různých somatických chorob. Výsledky takovéto náhradní péče mají prakticky vždy problémy s navazováním normálních sociálních vazeb a vytvořením eufunkční rodiny. Z uvedeného ovšem plyne obtížnější a pomalejší budování profesní kariéry u žen, které je ovšem "normálním stavem", který kvóty nijak nevyřeší.
2. Existují mezipohlavní rozdíly ve stavbě těla, pevnosti kostí. Ženy středního a vyššího věku mají mnohonásobně vyšší výskyt osteopenie a osteoporózy; tyto stavy vedou k vyšší lomivosti kostí při mechanické námaze. Mají rovněž nižší svalovou sílu, což je dané nejen v průměru menší hmotnosti svalů, ale i menší svalovou sílou na čtvereční centimetr řezu ženským kosterním svalem proti mužskému.
Naopak mají ženy větší volnost kloubů (=rozdíl mezi maximální flexí a extenzí, případně extrémy v rotačních polohách, je vyšší než u mužů), což vede nejen k jejich lepšímu uplatnění při tanci nebo baletu, ale i při mechanických manipulacích (včetně např. víceprstého psaní na klávesnici), pokud nejsou spojeny s nutností vynaložit větší svalovou sílu.
Rozdíly ve stavbě pánevního dna způsobují u žen vyšší riziko jejího obsahu tělesnými otvory v rozkroku.
V oblasti senzoriky mají ženy zpravidla vyšší míru barvocitu a méně se mezi nimi vyskytují osoby s poruchami barvocitu (v extrému až barvoslepé), což je dáno přítomností dvou chromozomů X v jejich organismu, protože zde leží klíčové geny pro oblast zajištění barevného vidění a je mnohonásobně vyšší pravděpodobnost, že nedostatečnost jednoho chromozomu X bude vykompenzována normálním stavem u druhého.
3. Existují mezipohlavní rozdíly, dané působením pohlavních hormonů na mozek, včetně toho, že u žen existují výkyvy ve výkonnosti, dané střídáním fází menstruačního cyklu.
Konec konců, ovlivnění psychiky je jeden z důvodů vykrmování ženských sportovkyň deriváty testosteronu. Na prostý nárůst svalové hmoty by totiž stačily estrogeny (nebo jejich deriváty či analoga), které se takto běžně užívají u jatečného dobytka, chovaného na svalovinu, a které by ženám zdaleka nedělaly takové tělesné problémy.
Předlistopadový vtip o jedné z tehdejších rekordmanek (vykládalo se to o více dámách) pravil, že když si prý přišla stěžovat na nadměrné chloupky na prsou, tak se jí lékař ptal, kam až jdou. "Až k ptákovi," odpověděla mu, a bylo vše jasné.
Rozdíly v mužské a ženské psychice se projevují i menší stabilitou čistě ženských oproti čistě mužským kolektivům, ale naopak vyšší stabilitou ženských homosexuálních párů oproti mužským.
Ženy jsou také ochotnější provádět monotónní práci bez inovačních prvků - taková práce je ve výsledcích příslušných psychotestů pro ně méně stresující (podle vývojových biologů je to adaptace na výchovu mláďat a vyskytuje se to i u opic). Naopak situace, kdy je nutné neustále řešit kvalitativně nové problémy a přinášet kvalitativně nová řešení a nápady na ně, většina žen snáší hůře než muži a mají v nich průměrně menší úspěšnost. Jinými slovy: Výsledky brainstormingu budou kvalitnější u mužů, v jejich převedení do každodenní rutiny budou zase úspěšnější ženy.
Obě pohlaví se tedy do jisté míry doplňují a tím jsou schopna znásobit svůj potenciál (žádná novinka pro biologicky či biomedicínsky orientované odborníky, šok pro ty, co graduovali v nějaké humanitní blábolologii).
Vyjma omezení či zákazu práce z výše uvedených důvodů (ochrana další generace, menší svalová síla a celková menší mechanická odpolnost ženského organismu) nemáme žádný mechanismus, který by ženám bránil se dostat na místa vedoucí, či jinak atraktivní, pokud projeví jednak schopnosti, jednak ochotu takováto místa zastávat.
A jsme u dalšího typického rozdílu mezi pohlavími. Řada vlastností, které jsou obecně u lidí distribuovány podle Gaussovy křivky, je u žen distribuována s o něco nižším rozptylem (vyjádřitelným jako směrodatná odchylka). Ze součtu křivek pro muže a ženy (Jedná se o idealizovaný model, na bázi generování gaussovsky rozložených náhodných čísel počítačem) potom plyne, že pokud je zapotřebí pracovník s průměrnými schopnostmi, tak mezi kanditáty vhodnými pro tuto práci bude mírná převaha žen, zatímco při nadprůměrných požadavcích budou mezi vhodnými kandidáty muži. Je třeba si uvědomit, že křivky na obrázku jsou pro jeden znak. Bude-li podobných kritérií více, bude převaha mužů ještě dále narůstat (mechanismem násobení čísel menších než 1).
Uvedená křivka je pochopitelně zjednodušená o skutečnost, že těch neschopných je mírná nebo i větší převaha. Je to dáno tím, že reálná distribuce vlastností (třeba toho IQ) v populaci je součtem dvou vlivů, a to dědičnosti, jejíž výsledek je +- symetrický a patologie, která zpravidla kvalitu pouze snižuje.
Z uvedeného důvodu existuje naprosto přirozená převaha vhodných kandidátů na místa s nadprůměrnými požadavky nad kandidátkami. Nebude-li při výběru nějak manipulováno, bude vypadat podobně i poměr přijatých kandidátů a kandidátek. Konec konců, rozdíly mezi pohlavími zohledňuje i sport a je bráno jako samozřejmost, že ženy, až na řídké výjimky, ve většině sportů (i nekontaktních) nejsou s to podat srovnatelné výkony jako muži. A nikoho zatím nenapadla krávovina ve stylu, aby místo jednotného času a stejných délkových jednotek byly zavedeny "mužská" a "ženská" sekunda nebo "mužský" a "ženský" metr, aby sportovci obou pohlaví měli numericky stejné výsledky. A výběr na špičkové místo se, pokud je dělán korektně (tj. nikoli politicky korektně), velice podobá právě sportovním soutěžím.
Naprosto stejná situace (což budiž kritériem pravdivosti výše uvedeného) je i na opačném konci Gaussovy křivky, proto mezi bezdomovci a vězni (a v podobných skupinách na sociálním dně) je výrazná převaha mužů proti ženám, dosti podobná jako mezi těmi nejlepšími.
Na rozdíl od např. islámských států, kde ženy mají řadu postů ve státní i soukromé sféře zapovězenou z ryze náboženských důvodů, my žádné takové zákazy nemáme. Jsou prostě bráni ti nejlepší, bez ohledu na to, co jim narostlo mezi nohama. Jedinou výjimkou jsou některé křesťanské církve (včetně té u nás nejpočetněji věřícími zastoupené, římskokatolické), judaisté (= Židovská obec a podobné organizace), muslimové a některé menší konfese, které všechny mají nerovnoprávné postavení žen fixované v "programech", nasoukaných do hlav jejich věřících. Stav v těchto organizacích je historickým důsledkem neevropského (či spíš antievropského) barbarství a hovadství, z něhož uvedené organizace vzešly a jehož jsou v současné době nositeli a propagátory.
Takže pokud by měly být vyhlášeny kvóty na paritní zastoupení ("alespoň 40 procent") žen, mělo by být totéž požadováno i od uvedených (a dalších podobných) organizací, třeba pod hrozbou odebrání či neudělení statutu státem schválených konfesí.
Ženským organizacím, bojujícím za "proporcionální" zastoupení na atraktivních místech bych pak doporučil, aby se stejnou intenzitou bojovaly za proporcionalitu i na opačné straně sociálního žebříčku a aby mezi sebou a svými příznivkyněmi vybraly dobrovolnice za účelem vyššího zastoupení žen mezi bezdomovci a vězni.
A nyní trochu vážněji:
Naplňování TOP míst podle nějakých kvót nutně povede k tomu, že jakákoli žena na podobném postu bude posuzována skrze prisma, že se jedná o dámu "čtyřicetiprocentní". Ve státní sféře podobné kvóty nemohou vést k ničemu jinému, než poklesu již tak dosti nevalné kvality managementu a výkonnosti státního aparátu obecně. Ve sféře soukromé nejspíš dojde k tomu, že majitelé naberou nějaké pracovnice s pracovní náplní v podstatě "pátého kola u vozu" (plně kvalifikované kandidátky vysbírají třeba na krajnicích E55, prostě profesionální žena jako profesionální žena) a práci za ně bude vykonávat nějaký muž na neatraktivně pojmenovaném postu. Celou tu legraci ovšem následně zaplatí zákazníci, ať už budou nakupovat služby nebo zboží. Jako jediný světlý moment na tomto uspořádání vidím fakt, že dámy od E55 by mohly dát podnikovému teambuildingu zcela nové a dříve netušené rozměry.
Pominu nyní kvoty nacionální a jiné etnické a soustředím se na kvóty pro ženy, které by měly zajistit jejich "dostatečné" zastoupení ve firmách, politických stranách, i mezi politiky. Pláč z feministicko - politicko korektních luhů a hájů se ozývá z toho důvodu, že mezi nejvyššími šéfy jak ve státě, tak i v soukromé sféře, je zastoupeno nedostatečné množství (podle různých odhadů od 5 do 10 procent) žen.
K tomuto pláči lze říci následující:
1. Mezi mužským a ženským organismem existují významné rozdíly a asymetrie při zajíšťování potomstva.
Uvedené asymetrie se projevují ve dvou oblastech:
A. Obecně větší citlivost ženského rozmnožovacího ústrojí v období mezi narozením ženy a početím příslušného dítěte na nejrůznější škodliviny, zanechávající buď rezidua nebo reziduální účinky na pohlavních buňkách
B. Nároky na ochranu zárodku a později plodu před řadou negativních vlivů potenciálně působících v době těhotenství. Při tom, bohužel, platí, že řada uvedených negativních vlivů se projeví nejvíce v tak časných stádiích vývoje zárodku, že během nich zpravidla ještě žena neví, že je těhotná, případně to tuší, ale není to potvrzeno.
Z důvodů, spadajících pod předchozí dva body, existují restrikce kontaktu se škodlivinami, cílené na "ženy v prefertilním a fertilním věku".
C. Úloha ženy je v zásadě nenahraditelná i v době po narození dítěte, a to jak zajištění optimální výživy dítěte kojením, tak i zajištění péčí o ně, vedoucí k optimálnímu emočnímu a rozumovému vývoji dítěte. Veškeré pokusy ženy z této role péče o dítě odstranit vedly vždy ke vzniku emocionálně deprivovaných sociopatů, velice často se zvýšeným výskytem různých somatických chorob. Výsledky takovéto náhradní péče mají prakticky vždy problémy s navazováním normálních sociálních vazeb a vytvořením eufunkční rodiny. Z uvedeného ovšem plyne obtížnější a pomalejší budování profesní kariéry u žen, které je ovšem "normálním stavem", který kvóty nijak nevyřeší.
2. Existují mezipohlavní rozdíly ve stavbě těla, pevnosti kostí. Ženy středního a vyššího věku mají mnohonásobně vyšší výskyt osteopenie a osteoporózy; tyto stavy vedou k vyšší lomivosti kostí při mechanické námaze. Mají rovněž nižší svalovou sílu, což je dané nejen v průměru menší hmotnosti svalů, ale i menší svalovou sílou na čtvereční centimetr řezu ženským kosterním svalem proti mužskému.
Naopak mají ženy větší volnost kloubů (=rozdíl mezi maximální flexí a extenzí, případně extrémy v rotačních polohách, je vyšší než u mužů), což vede nejen k jejich lepšímu uplatnění při tanci nebo baletu, ale i při mechanických manipulacích (včetně např. víceprstého psaní na klávesnici), pokud nejsou spojeny s nutností vynaložit větší svalovou sílu.
Rozdíly ve stavbě pánevního dna způsobují u žen vyšší riziko jejího obsahu tělesnými otvory v rozkroku.
V oblasti senzoriky mají ženy zpravidla vyšší míru barvocitu a méně se mezi nimi vyskytují osoby s poruchami barvocitu (v extrému až barvoslepé), což je dáno přítomností dvou chromozomů X v jejich organismu, protože zde leží klíčové geny pro oblast zajištění barevného vidění a je mnohonásobně vyšší pravděpodobnost, že nedostatečnost jednoho chromozomu X bude vykompenzována normálním stavem u druhého.
3. Existují mezipohlavní rozdíly, dané působením pohlavních hormonů na mozek, včetně toho, že u žen existují výkyvy ve výkonnosti, dané střídáním fází menstruačního cyklu.
Konec konců, ovlivnění psychiky je jeden z důvodů vykrmování ženských sportovkyň deriváty testosteronu. Na prostý nárůst svalové hmoty by totiž stačily estrogeny (nebo jejich deriváty či analoga), které se takto běžně užívají u jatečného dobytka, chovaného na svalovinu, a které by ženám zdaleka nedělaly takové tělesné problémy.
Předlistopadový vtip o jedné z tehdejších rekordmanek (vykládalo se to o více dámách) pravil, že když si prý přišla stěžovat na nadměrné chloupky na prsou, tak se jí lékař ptal, kam až jdou. "Až k ptákovi," odpověděla mu, a bylo vše jasné.
Rozdíly v mužské a ženské psychice se projevují i menší stabilitou čistě ženských oproti čistě mužským kolektivům, ale naopak vyšší stabilitou ženských homosexuálních párů oproti mužským.
Ženy jsou také ochotnější provádět monotónní práci bez inovačních prvků - taková práce je ve výsledcích příslušných psychotestů pro ně méně stresující (podle vývojových biologů je to adaptace na výchovu mláďat a vyskytuje se to i u opic). Naopak situace, kdy je nutné neustále řešit kvalitativně nové problémy a přinášet kvalitativně nová řešení a nápady na ně, většina žen snáší hůře než muži a mají v nich průměrně menší úspěšnost. Jinými slovy: Výsledky brainstormingu budou kvalitnější u mužů, v jejich převedení do každodenní rutiny budou zase úspěšnější ženy.
Obě pohlaví se tedy do jisté míry doplňují a tím jsou schopna znásobit svůj potenciál (žádná novinka pro biologicky či biomedicínsky orientované odborníky, šok pro ty, co graduovali v nějaké humanitní blábolologii).
Vyjma omezení či zákazu práce z výše uvedených důvodů (ochrana další generace, menší svalová síla a celková menší mechanická odpolnost ženského organismu) nemáme žádný mechanismus, který by ženám bránil se dostat na místa vedoucí, či jinak atraktivní, pokud projeví jednak schopnosti, jednak ochotu takováto místa zastávat.
A jsme u dalšího typického rozdílu mezi pohlavími. Řada vlastností, které jsou obecně u lidí distribuovány podle Gaussovy křivky, je u žen distribuována s o něco nižším rozptylem (vyjádřitelným jako směrodatná odchylka). Ze součtu křivek pro muže a ženy (Jedná se o idealizovaný model, na bázi generování gaussovsky rozložených náhodných čísel počítačem) potom plyne, že pokud je zapotřebí pracovník s průměrnými schopnostmi, tak mezi kanditáty vhodnými pro tuto práci bude mírná převaha žen, zatímco při nadprůměrných požadavcích budou mezi vhodnými kandidáty muži. Je třeba si uvědomit, že křivky na obrázku jsou pro jeden znak. Bude-li podobných kritérií více, bude převaha mužů ještě dále narůstat (mechanismem násobení čísel menších než 1).
Uvedená křivka je pochopitelně zjednodušená o skutečnost, že těch neschopných je mírná nebo i větší převaha. Je to dáno tím, že reálná distribuce vlastností (třeba toho IQ) v populaci je součtem dvou vlivů, a to dědičnosti, jejíž výsledek je +- symetrický a patologie, která zpravidla kvalitu pouze snižuje.
Z uvedeného důvodu existuje naprosto přirozená převaha vhodných kandidátů na místa s nadprůměrnými požadavky nad kandidátkami. Nebude-li při výběru nějak manipulováno, bude vypadat podobně i poměr přijatých kandidátů a kandidátek. Konec konců, rozdíly mezi pohlavími zohledňuje i sport a je bráno jako samozřejmost, že ženy, až na řídké výjimky, ve většině sportů (i nekontaktních) nejsou s to podat srovnatelné výkony jako muži. A nikoho zatím nenapadla krávovina ve stylu, aby místo jednotného času a stejných délkových jednotek byly zavedeny "mužská" a "ženská" sekunda nebo "mužský" a "ženský" metr, aby sportovci obou pohlaví měli numericky stejné výsledky. A výběr na špičkové místo se, pokud je dělán korektně (tj. nikoli politicky korektně), velice podobá právě sportovním soutěžím.
Naprosto stejná situace (což budiž kritériem pravdivosti výše uvedeného) je i na opačném konci Gaussovy křivky, proto mezi bezdomovci a vězni (a v podobných skupinách na sociálním dně) je výrazná převaha mužů proti ženám, dosti podobná jako mezi těmi nejlepšími.
Na rozdíl od např. islámských států, kde ženy mají řadu postů ve státní i soukromé sféře zapovězenou z ryze náboženských důvodů, my žádné takové zákazy nemáme. Jsou prostě bráni ti nejlepší, bez ohledu na to, co jim narostlo mezi nohama. Jedinou výjimkou jsou některé křesťanské církve (včetně té u nás nejpočetněji věřícími zastoupené, římskokatolické), judaisté (= Židovská obec a podobné organizace), muslimové a některé menší konfese, které všechny mají nerovnoprávné postavení žen fixované v "programech", nasoukaných do hlav jejich věřících. Stav v těchto organizacích je historickým důsledkem neevropského (či spíš antievropského) barbarství a hovadství, z něhož uvedené organizace vzešly a jehož jsou v současné době nositeli a propagátory.
Takže pokud by měly být vyhlášeny kvóty na paritní zastoupení ("alespoň 40 procent") žen, mělo by být totéž požadováno i od uvedených (a dalších podobných) organizací, třeba pod hrozbou odebrání či neudělení statutu státem schválených konfesí.
Ženským organizacím, bojujícím za "proporcionální" zastoupení na atraktivních místech bych pak doporučil, aby se stejnou intenzitou bojovaly za proporcionalitu i na opačné straně sociálního žebříčku a aby mezi sebou a svými příznivkyněmi vybraly dobrovolnice za účelem vyššího zastoupení žen mezi bezdomovci a vězni.
A nyní trochu vážněji:
Naplňování TOP míst podle nějakých kvót nutně povede k tomu, že jakákoli žena na podobném postu bude posuzována skrze prisma, že se jedná o dámu "čtyřicetiprocentní". Ve státní sféře podobné kvóty nemohou vést k ničemu jinému, než poklesu již tak dosti nevalné kvality managementu a výkonnosti státního aparátu obecně. Ve sféře soukromé nejspíš dojde k tomu, že majitelé naberou nějaké pracovnice s pracovní náplní v podstatě "pátého kola u vozu" (plně kvalifikované kandidátky vysbírají třeba na krajnicích E55, prostě profesionální žena jako profesionální žena) a práci za ně bude vykonávat nějaký muž na neatraktivně pojmenovaném postu. Celou tu legraci ovšem následně zaplatí zákazníci, ať už budou nakupovat služby nebo zboží. Jako jediný světlý moment na tomto uspořádání vidím fakt, že dámy od E55 by mohly dát podnikovému teambuildingu zcela nové a dříve netušené rozměry.
neděle 17. listopadu 2013
Co uplynulý týden dal
Česko má svou první šátkovou aféru,
o tom zde bylo psáno jinde. Mobilizace multikulturalistů připravená touto provokací ovšem pokračuje.
Jedním z terčů Čulíkových Britských listů se stal i seriál Sanitka 2 (viz http://www.blisty.cz/art/71030.html). V jednom dílu je vykreslena scéna, kdy od zraněné muslimky odhání její manžel záchranáře. Dožaduje se islámského lékaře, prostřednictvím kontaktu na ambasádu. Nějaké riziko z prodlení ho nezajímá (žena v islámské rodině má prostě nižší sociální statut než nafukovací společnice, jaké si kupují v sexšopech pánové bez partnerky). Tedy je věcně a realisticky zobrazeno něco, na co jsem už před nějakou dobou upozorňoval (viz Chaos v medicíně).
Pan Čulík ovšem musí "perlit" a srovnávat situaci s odmítáním pomoci lidmi ze socialistických zemí na Západě před rokem 1989. On totiž "neví", že na rozdíl od devízového příslibu a výjezdní doložky, které bylo možné dostat (byť zdaleka ne každý a vždy), nebylo možné se komerčně zdravotně pojistit. VZP sice pobyt v nemocnici a zdravotní úkony zaplatila, ale následně vyžadovala po pojištěnci rozdíl mezi zaplacenou částkou a oficiální (a naprosto nesmyslnou) cenou stejných zdravotnických úkonů u nás. A na ten rozdíl klidně mohly padnout celoživotní úspory, auto, nebo i rodinný domek (o nájemním ani nemluvě, ty stály cca 1/5 rodinných). Bylo to prostě takové "oslazení" pobytu v západním zahraničí. Něco ovšem ty situace mají přece jen společného, a to zrůdnost ideologií, které je vyvolaly.
Pan Čulík začíná hrát podobnou roli, jakou hrálo vyslanectví nacistického Německa na sklonku První republiky: Když proti nějakému filmu nebo divadelní hře protestovalo, tak to bylo v naprosté většině případů dobré. Z tohoto pohledu se hodí občas Britské Listy prolétnout.
Česko má v podstatě bezvládí
Absenci vlády příliš nepociťujeme. Toto konstatování není podporou nějakého "anarchistického manifestu", ale vyjádřením faktu, že stát jede jako slušně seřízený stroj. Takový stroj potřebuje zásahy obsluhy jen tehdy, když se něco podělá, jinak má jet "samospádem". To se zhruba děje, takže bychom mohli být spokojeni.
ČSSD má problém
Před volbami nachytala neznámý, ale patrně docela vysoký, počet voličů na příslib znovuotevření církevních restitucí. Dostala hlasy jednak od těch, kdo restituce nechtějí a zároveň nechtějí dát hlasy komunistům, jednak patrně ubrala nějaké hlasy i Úsvitu, případně dalšm stranám, které se do sněmovny nedostaly.
Nyní potřebuje uzavřít koalici s klerikály, pro které je něco podobného jako červený hadr pro býka.
Teď se její činovníci kroutí jak přetržené žížaly, protože dobře placené vládní a jiné podobné posty lákají; na druhé straně jim musí být jasné, že o příštích volbách, zejména pokud přijdou předčasně (např. se rozpadne ANO, další potenciální člen vládní koalice, případně sama ČSSD), jim to voliči spočtou, jako to při právě minulých volbách spočetli ODS.
ČNB devalvovala korunu vůči euru
Většina odborníků se k tomuto kroku staví kriticky. Jde hlas, že tento krok byl proveden ve prospěch mezinárodních firem, majících pobočky na našem území. Naše firmy i naše občany tento krok jednoznačně poškozuje. Pokud se někde ozve volání po vyčištění řídících orgánů ČNB od protistátních elementů, pak se tomu jistě bude spousta lidí "šíleně divit".
Standardní tajfun,
který napadl pobřeží Filipín, se stal modlou ekologistů. Volají po "ještě přísnějším stanovení a dodržování uhlíkových kvót". Zástupce Filipín dokonce drží za tento požadavek hladovku. Bylo by to krásné a dojemné, kdyby:
1. nebyla letošní sezóna těchto bouří značně podprůměrná
2. nedocházelo běžně k přesunování výrob s "velkou uhlíkovou stopou" do zemí třetího světa, takže uvedené protestující země mají na celé akci silný ekonomický zájem
o tom zde bylo psáno jinde. Mobilizace multikulturalistů připravená touto provokací ovšem pokračuje.
Jedním z terčů Čulíkových Britských listů se stal i seriál Sanitka 2 (viz http://www.blisty.cz/art/71030.html). V jednom dílu je vykreslena scéna, kdy od zraněné muslimky odhání její manžel záchranáře. Dožaduje se islámského lékaře, prostřednictvím kontaktu na ambasádu. Nějaké riziko z prodlení ho nezajímá (žena v islámské rodině má prostě nižší sociální statut než nafukovací společnice, jaké si kupují v sexšopech pánové bez partnerky). Tedy je věcně a realisticky zobrazeno něco, na co jsem už před nějakou dobou upozorňoval (viz Chaos v medicíně).
Pan Čulík ovšem musí "perlit" a srovnávat situaci s odmítáním pomoci lidmi ze socialistických zemí na Západě před rokem 1989. On totiž "neví", že na rozdíl od devízového příslibu a výjezdní doložky, které bylo možné dostat (byť zdaleka ne každý a vždy), nebylo možné se komerčně zdravotně pojistit. VZP sice pobyt v nemocnici a zdravotní úkony zaplatila, ale následně vyžadovala po pojištěnci rozdíl mezi zaplacenou částkou a oficiální (a naprosto nesmyslnou) cenou stejných zdravotnických úkonů u nás. A na ten rozdíl klidně mohly padnout celoživotní úspory, auto, nebo i rodinný domek (o nájemním ani nemluvě, ty stály cca 1/5 rodinných). Bylo to prostě takové "oslazení" pobytu v západním zahraničí. Něco ovšem ty situace mají přece jen společného, a to zrůdnost ideologií, které je vyvolaly.
Pan Čulík začíná hrát podobnou roli, jakou hrálo vyslanectví nacistického Německa na sklonku První republiky: Když proti nějakému filmu nebo divadelní hře protestovalo, tak to bylo v naprosté většině případů dobré. Z tohoto pohledu se hodí občas Britské Listy prolétnout.
Česko má v podstatě bezvládí
Absenci vlády příliš nepociťujeme. Toto konstatování není podporou nějakého "anarchistického manifestu", ale vyjádřením faktu, že stát jede jako slušně seřízený stroj. Takový stroj potřebuje zásahy obsluhy jen tehdy, když se něco podělá, jinak má jet "samospádem". To se zhruba děje, takže bychom mohli být spokojeni.
ČSSD má problém
Před volbami nachytala neznámý, ale patrně docela vysoký, počet voličů na příslib znovuotevření církevních restitucí. Dostala hlasy jednak od těch, kdo restituce nechtějí a zároveň nechtějí dát hlasy komunistům, jednak patrně ubrala nějaké hlasy i Úsvitu, případně dalšm stranám, které se do sněmovny nedostaly.
Nyní potřebuje uzavřít koalici s klerikály, pro které je něco podobného jako červený hadr pro býka.
Teď se její činovníci kroutí jak přetržené žížaly, protože dobře placené vládní a jiné podobné posty lákají; na druhé straně jim musí být jasné, že o příštích volbách, zejména pokud přijdou předčasně (např. se rozpadne ANO, další potenciální člen vládní koalice, případně sama ČSSD), jim to voliči spočtou, jako to při právě minulých volbách spočetli ODS.
ČNB devalvovala korunu vůči euru
Většina odborníků se k tomuto kroku staví kriticky. Jde hlas, že tento krok byl proveden ve prospěch mezinárodních firem, majících pobočky na našem území. Naše firmy i naše občany tento krok jednoznačně poškozuje. Pokud se někde ozve volání po vyčištění řídících orgánů ČNB od protistátních elementů, pak se tomu jistě bude spousta lidí "šíleně divit".
Standardní tajfun,
který napadl pobřeží Filipín, se stal modlou ekologistů. Volají po "ještě přísnějším stanovení a dodržování uhlíkových kvót". Zástupce Filipín dokonce drží za tento požadavek hladovku. Bylo by to krásné a dojemné, kdyby:
1. nebyla letošní sezóna těchto bouří značně podprůměrná
2. nedocházelo běžně k přesunování výrob s "velkou uhlíkovou stopou" do zemí třetího světa, takže uvedené protestující země mají na celé akci silný ekonomický zájem
pátek 15. listopadu 2013
Kvílení Mezinárodní energetické agentury
Pan Čulík na Britských listech coby písmo svaté cituje článek Mezinárodní energetické agentury o tom, že "Americká ropa svět nespasí":
http://www.blisty.cz/art/70992.html
Tato agentura, původně založená (alespoň podle Wikipedie) státy, stojícími mimo OPEC, za léta od svého založení zcela jasně zezelenala (viz její námitky proti české energetické koncepci, počítající s dostavbou Temelína) a zcela zjevně si našla tykadélka, napojující ji na oblasti, kde se okolo těžby ropy točí největší peníze. Tedy na ropné státy okolo Perského zálivu a další státy kartelu OPEC, proti nimž by měla podle původního smyslu své existence působit.
Nyní, po nalezení rozsáhlých těžitelných ložisek ropných břidlic, po zahájení těžby přidlicového plynu, který učinil USA z dovozce plynu jeho vývozcem, se pozice dosavadních ropných magnátů, vesměs představovaných nedemokratickými až odporně tyranskými a teroristickými režimy, začíná pohupovat.
Právě z tohoto pohledu je její kvil nutno chápat:
Ano, stále více klesá zájem o podporu těžby "laciné" ropy, kterou jednak nehorázně přeplácíme, jednak ji nakupujeme s vědomím, že značné procento z každého dolaru, který na nákup použijeme, bude použito na podporu teroristů a šíření rozvratné propagandy, obojího působícího proti nám. Politickou cenu je k ceně "levné" ropy třeba připočítat, a po tomto aktu už zdaleka není tak levná, aby se nemohlo uvažovat o alternativě.
Zpráva si odporuje i v tom, že na jedné straně tvrdí, že o ropu z tradičních nalezišť projevují zájem Čína, Indie i další rozvíjející se země, na druhé straně však naříkají, že hrozí zástava investic do oblasti. Takže buďto uvedené státy o tu ropu opravdu stojí a budou ji kupovat (a pak není zastavení přílivu peněz do tamních ropných polí žádný problém), nebo o ni nestojí, nemají na ni peníze (navíc mají uhlí a rozvíjejí jadernou energetiku), případně nehodlají platit surovinu natolik nehorázně předraženou, jak ji platíme my. Jednak si to nemohou dovolit, jednak tam není tak velký rozdíl mezi těmi, kdo ty ceny akceptují, a těmi, kdo je následně (v cenách energie i výrobků) musejí platit.
Soudruzi z IEA navíc nehorázně lžou: V břidlicích na území USA a Kanady se skrývá tolik těžitelných ropných uhlovodíků, jako je součet toho, kolik se vytěžilo ropy v oblasti Perského zálivu s odhadem ještě v tamní oblasti existujících nevytěžených zásob. Podobně bohatá naleziště existují i na severu Evropy, přičemž zasahují na území EU, do pobaltských států a snad i do Polska. V dosahu a v politicky normálním území tedy máme ropu, která je sice dražší, ale její těžba či nákup nejsou spojeny s vykrmováním smrtelného nepřítele, který se s plány na naši likvidaci nijak netají.
Z tohoto pohledu by nám kvílení představitelů IEA mělo znít jako rajská hudba.
http://www.blisty.cz/art/70992.html
Tato agentura, původně založená (alespoň podle Wikipedie) státy, stojícími mimo OPEC, za léta od svého založení zcela jasně zezelenala (viz její námitky proti české energetické koncepci, počítající s dostavbou Temelína) a zcela zjevně si našla tykadélka, napojující ji na oblasti, kde se okolo těžby ropy točí největší peníze. Tedy na ropné státy okolo Perského zálivu a další státy kartelu OPEC, proti nimž by měla podle původního smyslu své existence působit.
Nyní, po nalezení rozsáhlých těžitelných ložisek ropných břidlic, po zahájení těžby přidlicového plynu, který učinil USA z dovozce plynu jeho vývozcem, se pozice dosavadních ropných magnátů, vesměs představovaných nedemokratickými až odporně tyranskými a teroristickými režimy, začíná pohupovat.
Právě z tohoto pohledu je její kvil nutno chápat:
Ano, stále více klesá zájem o podporu těžby "laciné" ropy, kterou jednak nehorázně přeplácíme, jednak ji nakupujeme s vědomím, že značné procento z každého dolaru, který na nákup použijeme, bude použito na podporu teroristů a šíření rozvratné propagandy, obojího působícího proti nám. Politickou cenu je k ceně "levné" ropy třeba připočítat, a po tomto aktu už zdaleka není tak levná, aby se nemohlo uvažovat o alternativě.
Zpráva si odporuje i v tom, že na jedné straně tvrdí, že o ropu z tradičních nalezišť projevují zájem Čína, Indie i další rozvíjející se země, na druhé straně však naříkají, že hrozí zástava investic do oblasti. Takže buďto uvedené státy o tu ropu opravdu stojí a budou ji kupovat (a pak není zastavení přílivu peněz do tamních ropných polí žádný problém), nebo o ni nestojí, nemají na ni peníze (navíc mají uhlí a rozvíjejí jadernou energetiku), případně nehodlají platit surovinu natolik nehorázně předraženou, jak ji platíme my. Jednak si to nemohou dovolit, jednak tam není tak velký rozdíl mezi těmi, kdo ty ceny akceptují, a těmi, kdo je následně (v cenách energie i výrobků) musejí platit.
Soudruzi z IEA navíc nehorázně lžou: V břidlicích na území USA a Kanady se skrývá tolik těžitelných ropných uhlovodíků, jako je součet toho, kolik se vytěžilo ropy v oblasti Perského zálivu s odhadem ještě v tamní oblasti existujících nevytěžených zásob. Podobně bohatá naleziště existují i na severu Evropy, přičemž zasahují na území EU, do pobaltských států a snad i do Polska. V dosahu a v politicky normálním území tedy máme ropu, která je sice dražší, ale její těžba či nákup nejsou spojeny s vykrmováním smrtelného nepřítele, který se s plány na naši likvidaci nijak netají.
Z tohoto pohledu by nám kvílení představitelů IEA mělo znít jako rajská hudba.
středa 13. listopadu 2013
První "šátková aféra" v Česku (aktualizováno).
V uplynulých dnech jsme se stali svědky první (nebo alespoň první šířeji medializované) "šátkové aféry" v našem státě.
Podstata kauzy je velmi jednoduchá a totožná s podobnými kauzami v západoevropských zemích, jak probíhaly někdy v posledním desetiletí minulého století: Muslimské žákyně, jedna ze Somálska, druhá z Afghánistánu, tedy obě ze zemí, kde vládnou extrémní islámistické režimy, se odmítly podřídit pravidlům oblékání na střední zdravotní škole, kterou měly možnost u nás vystudovat. Měly ale i další problémy se školním řádem a fakticky se ukázalo, že by byly ve vyučované profesi, kvůli lpění na dodržování nesmyslných islámských zákazů a příkazů, zcela nepoužitelné. Výsledkem bylo jejich vyloučení.
Okamžitě se strhla mela, kdy řada multikulturních aktivistů začala řvát o tom, jak dotyčné dámy byly "rasisticky diskriminovány". Opakovaně byli všichni dotčení proislámskými aktivisty obviňováni z islamofobie.
K uvedenému řevu lze říci následující:
1. Islám není "rasa". Islám je ideologicko - náboženský systém, dle mého soudu s naprosto převažující složkou ideologickou, který má náboženský pouze nátěr. Dovolil bych si použít termín "textura", používaný v počítačové grafice k vyznačení povrchů. Grafický prvek, schopný dodat plochám a tělesům iluzi vlastností, které v reálu (ani toho počítačového modelu) nemají.
2. Pokud by bylo legitimní odpůrce islámu označovat za "rasisty", museli bychom za "rasisty" označovat i všechny odpůrce fašismu, nacismu a podobných totalitních ideologií. Včetně příslušníků policie a justice, kteří se podílejí např. na pronásledování a trestání projevů neonacistických a jiných extrémistických organizací. Včetně členů orgnizací typu ANTIFA.
3. Fobie je, a to přímo z definice, nesmyslný a neodůvodněný strach z nějaké situace, věci osoby atd. Důležitá je ta nesmyslnost a neodůvodněnost. Např. u Václava II patrně (alespoň podle toho, co o něm psali kronikáři) existovala fóbie z koček. Pokud ovšem někdo bude mít alergii na kočičí srst, takže v přítomnosti kočky dostane astmatický záchvat, ne-li něco ještě horšího (i rychlá smrt je v principu možná), pak se zcela jistě nejedná o fóbii, byť se může zevně projevovat při kontaktu s kočkou naprosto stejně jako ten král Václav. Totéž platí i pro mladou ženu, toužící po dětech, která si nehodlá uhnat toxoplasmózu, jíž jsou kočky významným zdrojem.
Mluvit o "islamofobii" je v souvislosti s tím, co muslimové v reálu v Evropě i ledaskde jinde ve světě dělají, asi stejně smysluplné, jako označit všechny Židy, utíkající před Hitlerem za "nacistofoby", nebo "hitlerofoby". Případně aplikaci Zyklonu B v koncentrácích prohlašovat za léčbu této "odporné choroby".
4. Celá kauza dle mého soudu je v souladu s popisem rizik z islámského terorismu v nedávno zveřejněné Výroční zprávě BIS:
http://www.bis.cz/n/2013-11-07-vyrocni-zprava-2012.html
v kapitole 3.5
Velice rád bych se mýlil, ale tahle akce ve mě rovněž vzbuzuje dojem "palebné přípravy" na propagandistické zvládnutí konce kauzy islámského únosu dvou českých občanek v Pákistánu. Islámského proto, že byly vzneseny požadavky ryze islámské: Propuštění řádně usvědčené a odsouzené teroristky z vězení v USA. Faktem je, že když se tento požadavek únosu provalil, tak měli stát na sviňské kůži a sypat si popel na hlavu všichni, kdo nás bezprostředně po tomto incidentu zuřivě ujišťovali, že uvedený únos je běžná, byť v dané oblasti výjimečná (protože islámské země jsou "bezpečné") kriminalita, nemající s islámem "naprosto nic společného". Protože tak neučinili, což mohli učinit i formou doplnění stávajícího textu, např.:
http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/pakistan/13304-unos-v-pakistanu-hana-a-tonca-na-silnici-smrti/
je nutné považovat autory těchto ujištění za pisálky, cenící si více propagandistického vyznění své produkce než její pravdivosti.
Velice rád bych se mýlil ještě jednou, ale obávám se v souvislosti s unesenými toho nejhoršího. Jednak z důvodu jejich zjevně špatného zdravotního stavu na posledním videu, jednak z důvodu jejich zjevně pesimistické nálady (prohlášení, co si přejí zahrát na pohřbu apod.), jednak proto, že jako člověk, který měl možnost přičichnout k politické propagandě, vím, že jejich návrat v igelitovém pytli (nebo nějakém jeho ekvivalentu) bude paradoxně propagandisticky zvládnutelnější než jejich opakované a podrobné výpovědi o infernálních podmínkách, kterým byly po únosu zjevně vystaveny. Uvedená záležitost je o to aktuálnější, že nám bruselští fašistoidé, EUrokomisaři a Eurosovětčíci, dosud nestačili vnutit zákon, postihující šíření pravdivých, leč negativních, informací o bruselí protežovaných minoritách.
V zásadě bych se nedivil ani tomu, kdyby se někdy v budoucnu ukázalo, že někdo z "humanitární organizace", pro niž unesené české občanky pracovaly, případně někdo z těch, s kým cestu konzultovaly, dal "echo" budoucím únoscům (na to v dnešní době stačí nenápadný e-mail nebo SMS), s tím, že podobné vyústění únosu bude (je / bylo) požadováno jako protislužba.
Aktualizace 15. 11.:
Až dnes jsem se dostal ke článkům na Reflexu, které zcela jednoznačně dokládají:
1. Dotyčné dámy byly předem seznámeny s podmínkami školní výuky a vyslovily s nimi souhlas
2. S dotyčnými dámami byly potíže ve více předmětech, obecných i speciálních, šátky byly v první fázi prezentovány jako okrajová záležitost.
Celé se to tedy stále více jeví jako cílená a záměrná provokace s tím, že dotyčné dámy vůbec nemínily trvaleji do školy chodit, natož ji absolvovat.
Podstata kauzy je velmi jednoduchá a totožná s podobnými kauzami v západoevropských zemích, jak probíhaly někdy v posledním desetiletí minulého století: Muslimské žákyně, jedna ze Somálska, druhá z Afghánistánu, tedy obě ze zemí, kde vládnou extrémní islámistické režimy, se odmítly podřídit pravidlům oblékání na střední zdravotní škole, kterou měly možnost u nás vystudovat. Měly ale i další problémy se školním řádem a fakticky se ukázalo, že by byly ve vyučované profesi, kvůli lpění na dodržování nesmyslných islámských zákazů a příkazů, zcela nepoužitelné. Výsledkem bylo jejich vyloučení.
Okamžitě se strhla mela, kdy řada multikulturních aktivistů začala řvát o tom, jak dotyčné dámy byly "rasisticky diskriminovány". Opakovaně byli všichni dotčení proislámskými aktivisty obviňováni z islamofobie.
K uvedenému řevu lze říci následující:
1. Islám není "rasa". Islám je ideologicko - náboženský systém, dle mého soudu s naprosto převažující složkou ideologickou, který má náboženský pouze nátěr. Dovolil bych si použít termín "textura", používaný v počítačové grafice k vyznačení povrchů. Grafický prvek, schopný dodat plochám a tělesům iluzi vlastností, které v reálu (ani toho počítačového modelu) nemají.
2. Pokud by bylo legitimní odpůrce islámu označovat za "rasisty", museli bychom za "rasisty" označovat i všechny odpůrce fašismu, nacismu a podobných totalitních ideologií. Včetně příslušníků policie a justice, kteří se podílejí např. na pronásledování a trestání projevů neonacistických a jiných extrémistických organizací. Včetně členů orgnizací typu ANTIFA.
3. Fobie je, a to přímo z definice, nesmyslný a neodůvodněný strach z nějaké situace, věci osoby atd. Důležitá je ta nesmyslnost a neodůvodněnost. Např. u Václava II patrně (alespoň podle toho, co o něm psali kronikáři) existovala fóbie z koček. Pokud ovšem někdo bude mít alergii na kočičí srst, takže v přítomnosti kočky dostane astmatický záchvat, ne-li něco ještě horšího (i rychlá smrt je v principu možná), pak se zcela jistě nejedná o fóbii, byť se může zevně projevovat při kontaktu s kočkou naprosto stejně jako ten král Václav. Totéž platí i pro mladou ženu, toužící po dětech, která si nehodlá uhnat toxoplasmózu, jíž jsou kočky významným zdrojem.
Mluvit o "islamofobii" je v souvislosti s tím, co muslimové v reálu v Evropě i ledaskde jinde ve světě dělají, asi stejně smysluplné, jako označit všechny Židy, utíkající před Hitlerem za "nacistofoby", nebo "hitlerofoby". Případně aplikaci Zyklonu B v koncentrácích prohlašovat za léčbu této "odporné choroby".
4. Celá kauza dle mého soudu je v souladu s popisem rizik z islámského terorismu v nedávno zveřejněné Výroční zprávě BIS:
http://www.bis.cz/n/2013-11-07-vyrocni-zprava-2012.html
v kapitole 3.5
Velice rád bych se mýlil, ale tahle akce ve mě rovněž vzbuzuje dojem "palebné přípravy" na propagandistické zvládnutí konce kauzy islámského únosu dvou českých občanek v Pákistánu. Islámského proto, že byly vzneseny požadavky ryze islámské: Propuštění řádně usvědčené a odsouzené teroristky z vězení v USA. Faktem je, že když se tento požadavek únosu provalil, tak měli stát na sviňské kůži a sypat si popel na hlavu všichni, kdo nás bezprostředně po tomto incidentu zuřivě ujišťovali, že uvedený únos je běžná, byť v dané oblasti výjimečná (protože islámské země jsou "bezpečné") kriminalita, nemající s islámem "naprosto nic společného". Protože tak neučinili, což mohli učinit i formou doplnění stávajícího textu, např.:
http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/pakistan/13304-unos-v-pakistanu-hana-a-tonca-na-silnici-smrti/
je nutné považovat autory těchto ujištění za pisálky, cenící si více propagandistického vyznění své produkce než její pravdivosti.
Velice rád bych se mýlil ještě jednou, ale obávám se v souvislosti s unesenými toho nejhoršího. Jednak z důvodu jejich zjevně špatného zdravotního stavu na posledním videu, jednak z důvodu jejich zjevně pesimistické nálady (prohlášení, co si přejí zahrát na pohřbu apod.), jednak proto, že jako člověk, který měl možnost přičichnout k politické propagandě, vím, že jejich návrat v igelitovém pytli (nebo nějakém jeho ekvivalentu) bude paradoxně propagandisticky zvládnutelnější než jejich opakované a podrobné výpovědi o infernálních podmínkách, kterým byly po únosu zjevně vystaveny. Uvedená záležitost je o to aktuálnější, že nám bruselští fašistoidé, EUrokomisaři a Eurosovětčíci, dosud nestačili vnutit zákon, postihující šíření pravdivých, leč negativních, informací o bruselí protežovaných minoritách.
V zásadě bych se nedivil ani tomu, kdyby se někdy v budoucnu ukázalo, že někdo z "humanitární organizace", pro niž unesené české občanky pracovaly, případně někdo z těch, s kým cestu konzultovaly, dal "echo" budoucím únoscům (na to v dnešní době stačí nenápadný e-mail nebo SMS), s tím, že podobné vyústění únosu bude (je / bylo) požadováno jako protislužba.
Aktualizace 15. 11.:
Až dnes jsem se dostal ke článkům na Reflexu, které zcela jednoznačně dokládají:
1. Dotyčné dámy byly předem seznámeny s podmínkami školní výuky a vyslovily s nimi souhlas
2. S dotyčnými dámami byly potíže ve více předmětech, obecných i speciálních, šátky byly v první fázi prezentovány jako okrajová záležitost.
Celé se to tedy stále více jeví jako cílená a záměrná provokace s tím, že dotyčné dámy vůbec nemínily trvaleji do školy chodit, natož ji absolvovat.
neděle 10. listopadu 2013
"Dnes naposled" aneb Konec světa, jak ho známe (5)
Konec světa s očkováním
Co se stane, když významně zvítězí odpůrci očkování?
Vrátí se řada chorob, které byly ve druhé polovině 19. století ve vyspělých zemích a následně i v zemích třetího světa významným způsobem potlačeny. Respektive budou se vracet s narůstající intenzitou podle toho, jak bude ze světa odcházet přirozenou cestou populace proočkovaná, i podle toho, zda se podaří prosadit pouze rozbití povinného očkovacího programu, nebo rovnou plošný zákaz "škodlivého" očkování.
Bude se muset mj. dramaticky zvýšit porodnost, aby se udržela reprodukce populace, a to při chudnutí společnosti v důsledku drastického nárůstu zdravotních a sociálních výdajů.
Je zde ovšem jeden velice zajímavý důsledek, naznačující, že za uvedenými aktivitami nemusejí stát pouze naivní, nevzdělaní či pomýlení filantropové: Populace zemí, kde se podaří takovýto zákaz či omezení prosadit, se stane velice snadno vnímavou na biologický útok příslušnými choroboplodnými zárodky.
Už v současné době je pro prozřetelnější příslušníky zdravotní služby noční můrou představa útoku virem neštovic, který byl sice celosvětově eradikován, je udržován (oficiálně) ve dvou laboratořích na světě, nicméně patrně nelze uhlídat všechna místa, kam se ve středověku a na začátku novověku pohřbívaly oběti neštovičných epidemií, včetně oblastí s permafrostem nebo věčně suchou půdou, kde virus mohl zůstat v pohřbených tělech aktivní. Nehledě k tomu, že nelze zaručit neexistenci neautorizovaných ilegálních úložišť tohoto viru, ani toho, že se ho někdo nepokusí vytvořit de novo z viru vcelku rozšířených a dostupných kravských neštovic (a existují i další příbuzné druhy), protože rozdíly (nevelké) mezi genetickými informacemi obou virů jsou známé a publikované (tudíž se jedná o znalost široce dostupnou).
Konec světa a zdravotnictvíZdravotnická zařízení jsou připravena na řadu krizových situací. Některá byla stavěna (nebo drasticky přestavována) v době, kdy se s nimi počítalo jako se zdravotnickými zařízeními vyššího typu, působícími ve světě během či po jaderném konfliktu mezi NATO a Varšavským paktem. Část zařízení, umožňujících jejich fungování v polních nebo jinak narušených podmínkách (např. po jaderném bombardování města, u něhož stojí), může být ještě funkční.
Rozhodně většina nemocnic zvládne krátkodobé výpadky elektřiny. Některé mají i několikadenní zásoby topných médií, případně paliva pro generátory. Mohou být postiženy výpadkem internetu (protože je jejich intranet příliš propojený a příliš závislý na světě kolem), což může vést k problémům s přenosem digitálních dat o pacientech, který se dnes ve většině zdravotnických zařízeních používá. "Dedigitalizace" může vyřadit rentgeny, sonografická pracoviště apod., protože jejich výsledky nebude jak přenést k ošetřujícímu lékaři.
Pochopitelně, bude-li blackout trvat déle, nastanou problémy se zásobováním (jídlo a další "hotelové služby" pro pacienty), bude nutné (zejména při nepříznivé prognóze blackoutu ve smyslu délky jeho trvání) omezit svícení na odděleních a nedostatkovou elektřinu z generátorů rezervovat pro operační sály a jiná nezbytná zařízení. Časem může nastat i problém neudržitelnosti chodu mrtvolníků na patologii a nutnosti improvizovaných pohřbů zemřelých v areálu nemocnice nebo jeho blízkosti. Jsou města, kde v tom nebudou mít problémy: např. v Prostějově je kompaktní "výrobně hospodářská jednotka" nemocnice - zahradnictví - hřbitov, která tento problém do značné míry řeší.
Problém může vzniknout i v souvislosti s tím, že ze strany politických orgánů bude snaha rizika zlehčovat a vydávat optimistické, byť zcela nesmyslné, prognózy. Zejména v situaci, kdy pojmenování příčin problému bude "politicky nekorektní".
Zažili jsme to i v případě povodně v roce 2002, kdy oficiální místa naprosto nereflektovala závažnost situace a k řadě škod, včetně zatopení metra, došlo především v důsledku oficiálních prognóz, hluboce podceňujících rozsah blížícího se průšvihu.
A co zdravotnictví v našich domácnostech?
Zkuste se podívat do svých lékárniček, za jak dlouho vám dojdou léky, které občas berete, případně projde jejich exspirační doba i tehdy, když je nespotřebujete. A nastane doba, kdy i banální zadřená tříska může být zásadním problémem, ohrožujícím život. A to jste ještě očkováni proti tetanu, takže jeden z možných průšvihů je u vás silně redukován, byť ne zcela odstraněn (známá "protitetanová injekce" mimo jiné urychluje nástup tvorby protilátek až o desítky hodin proti situaci, kdy by jejich zvýšenou produkci navodil samotný tetanový toxin, vytvářený v ráně).
A to vycházím z představu, že je tu více-méně zdravá populace. V naší populaci jsou statisíce lidí, závislých na podávání nějakého léku, buď zcela a absolutně - tedy, bez jeho podávání by zemřeli (například diabetici), nebo relativně, tj. bez jeho podávání by se jim významně zhoršila kvalita života a / nebo by se zvýšilo riziko jejich předčasné smrti (například hypertonici, alergici).
Zhroucení "světa, jak ho známe", tedy bude s vysokou pravděpodobností spojeno i se zhroucením zásobování lékáren. Některé léky nebo skupiny léků zcela zmizí, jiné v rámci nedostatku drasticky podraží. A nastane problém, který se může týkat až desítek procent populace s větší nebo menší naléhavostí. A pro diabetika prvního typu nebo těžkého hypertonika (nebo ...) se konec "světa jak ho známe" změní velice snadno a rychle na konec "světa vůbec".
(konec)
Co se stane, když významně zvítězí odpůrci očkování?
Vrátí se řada chorob, které byly ve druhé polovině 19. století ve vyspělých zemích a následně i v zemích třetího světa významným způsobem potlačeny. Respektive budou se vracet s narůstající intenzitou podle toho, jak bude ze světa odcházet přirozenou cestou populace proočkovaná, i podle toho, zda se podaří prosadit pouze rozbití povinného očkovacího programu, nebo rovnou plošný zákaz "škodlivého" očkování.
Bude se muset mj. dramaticky zvýšit porodnost, aby se udržela reprodukce populace, a to při chudnutí společnosti v důsledku drastického nárůstu zdravotních a sociálních výdajů.
Je zde ovšem jeden velice zajímavý důsledek, naznačující, že za uvedenými aktivitami nemusejí stát pouze naivní, nevzdělaní či pomýlení filantropové: Populace zemí, kde se podaří takovýto zákaz či omezení prosadit, se stane velice snadno vnímavou na biologický útok příslušnými choroboplodnými zárodky.
Už v současné době je pro prozřetelnější příslušníky zdravotní služby noční můrou představa útoku virem neštovic, který byl sice celosvětově eradikován, je udržován (oficiálně) ve dvou laboratořích na světě, nicméně patrně nelze uhlídat všechna místa, kam se ve středověku a na začátku novověku pohřbívaly oběti neštovičných epidemií, včetně oblastí s permafrostem nebo věčně suchou půdou, kde virus mohl zůstat v pohřbených tělech aktivní. Nehledě k tomu, že nelze zaručit neexistenci neautorizovaných ilegálních úložišť tohoto viru, ani toho, že se ho někdo nepokusí vytvořit de novo z viru vcelku rozšířených a dostupných kravských neštovic (a existují i další příbuzné druhy), protože rozdíly (nevelké) mezi genetickými informacemi obou virů jsou známé a publikované (tudíž se jedná o znalost široce dostupnou).
Konec světa a zdravotnictvíZdravotnická zařízení jsou připravena na řadu krizových situací. Některá byla stavěna (nebo drasticky přestavována) v době, kdy se s nimi počítalo jako se zdravotnickými zařízeními vyššího typu, působícími ve světě během či po jaderném konfliktu mezi NATO a Varšavským paktem. Část zařízení, umožňujících jejich fungování v polních nebo jinak narušených podmínkách (např. po jaderném bombardování města, u něhož stojí), může být ještě funkční.
Rozhodně většina nemocnic zvládne krátkodobé výpadky elektřiny. Některé mají i několikadenní zásoby topných médií, případně paliva pro generátory. Mohou být postiženy výpadkem internetu (protože je jejich intranet příliš propojený a příliš závislý na světě kolem), což může vést k problémům s přenosem digitálních dat o pacientech, který se dnes ve většině zdravotnických zařízeních používá. "Dedigitalizace" může vyřadit rentgeny, sonografická pracoviště apod., protože jejich výsledky nebude jak přenést k ošetřujícímu lékaři.
Pochopitelně, bude-li blackout trvat déle, nastanou problémy se zásobováním (jídlo a další "hotelové služby" pro pacienty), bude nutné (zejména při nepříznivé prognóze blackoutu ve smyslu délky jeho trvání) omezit svícení na odděleních a nedostatkovou elektřinu z generátorů rezervovat pro operační sály a jiná nezbytná zařízení. Časem může nastat i problém neudržitelnosti chodu mrtvolníků na patologii a nutnosti improvizovaných pohřbů zemřelých v areálu nemocnice nebo jeho blízkosti. Jsou města, kde v tom nebudou mít problémy: např. v Prostějově je kompaktní "výrobně hospodářská jednotka" nemocnice - zahradnictví - hřbitov, která tento problém do značné míry řeší.
Problém může vzniknout i v souvislosti s tím, že ze strany politických orgánů bude snaha rizika zlehčovat a vydávat optimistické, byť zcela nesmyslné, prognózy. Zejména v situaci, kdy pojmenování příčin problému bude "politicky nekorektní".
Zažili jsme to i v případě povodně v roce 2002, kdy oficiální místa naprosto nereflektovala závažnost situace a k řadě škod, včetně zatopení metra, došlo především v důsledku oficiálních prognóz, hluboce podceňujících rozsah blížícího se průšvihu.
A co zdravotnictví v našich domácnostech?
Zkuste se podívat do svých lékárniček, za jak dlouho vám dojdou léky, které občas berete, případně projde jejich exspirační doba i tehdy, když je nespotřebujete. A nastane doba, kdy i banální zadřená tříska může být zásadním problémem, ohrožujícím život. A to jste ještě očkováni proti tetanu, takže jeden z možných průšvihů je u vás silně redukován, byť ne zcela odstraněn (známá "protitetanová injekce" mimo jiné urychluje nástup tvorby protilátek až o desítky hodin proti situaci, kdy by jejich zvýšenou produkci navodil samotný tetanový toxin, vytvářený v ráně).
A to vycházím z představu, že je tu více-méně zdravá populace. V naší populaci jsou statisíce lidí, závislých na podávání nějakého léku, buď zcela a absolutně - tedy, bez jeho podávání by zemřeli (například diabetici), nebo relativně, tj. bez jeho podávání by se jim významně zhoršila kvalita života a / nebo by se zvýšilo riziko jejich předčasné smrti (například hypertonici, alergici).
Zhroucení "světa, jak ho známe", tedy bude s vysokou pravděpodobností spojeno i se zhroucením zásobování lékáren. Některé léky nebo skupiny léků zcela zmizí, jiné v rámci nedostatku drasticky podraží. A nastane problém, který se může týkat až desítek procent populace s větší nebo menší naléhavostí. A pro diabetika prvního typu nebo těžkého hypertonika (nebo ...) se konec "světa jak ho známe" změní velice snadno a rychle na konec "světa vůbec".
(konec)
čtvrtek 7. listopadu 2013
"Dnes naposled" aneb Konec světa, jak ho známe (4)
Svět po sanitární kontrarevoluci
Je nutno konstatovat, že všichni, co se zde nalézáme, jsme dětmi revoluce. Tím nemyslím "Vítězné únory", "Říjnové revoluce", konané v listopadu, a podobné sračky. Ještě před nimi proběhla revoluce daleko významnější, která tvář světa ovlivnila podstatně více, než aktéři jmenovaných (i řady nejmenovaných) revolucí, převratů a politických pučů.
Byla to revoluce sanitární, jejíž nesmělé začátky se objevily někdy v polovině 19. století, aby v následujících desetiletích nejen změnily tvář medicíny, ale zasáhly do života jednoho každého obyvatele Evropy, USA a následně i dalších zemí daleko více než sebevlezlejší revoluční agitátoři.
Sanitární revoluce drasticky snížila počty dětí, které se nedožily dospělosti (ale které musely být porozeny, aby nějaké děti, doživší se dospělosti na základě ryzí statistické pravděpodobnosti, ještě v rodině zbyly).
V současné době v ČR (údaje za loňský rok) umírá z tisíce narozených dětí do jednoho roku 2,67 z tisíce. Před sanitární revolucí bylo toto číslo řádově stonásobné a "masakr" pokračoval i v dalších letech věku dětí, kdy je v našich podmínkách úmrtnost ještě menší.
Uvedená změna dramaticky změnila sexuální a matrimoniální chování populace, protože pro prostou reprodukci počtu obyvatel stačí nyní výrazně méně než desetinové množství otěhotnění než před nástupem uvedeného jevu.
V důsledku sanitární revoluce v některých evropských zemích začal klesat počet výskytů některých obávaných infekčních chorob ještě před zavedením očkování (což je často a vehementně nadsazováno obránci "základního lidského práva nebýt očkován", kteří odmítají pochopit, že sanitární revoluce jen snížila pravděpodobnost přenosu nákazy, ale pouze významné procento populace znecitlivěné očkováním zajišťuje, že se nákaza v populaci skutečně nešíří, případně se ji podaří na vymezeném území, nebo dokonce celosvětově, eradikovat).
Výsledek sanitární revoluce zhruba pokryje ty, co se jim očkování neujalo, nebo co mají nejrůznější opravdu závažné zdravotní kontraindikace.
Mimochodem, "bojovníci za lidská práva" mají na svědomí prakticky všechny současné oběti AIDS, protože se zuřivě bili za právo infikovaných nebýt "diskriminováni" a moci tuto nemoc dále šířit. A dělají to v podstatě dodnes.
Obávám se převelice, že svět bez těchto bojovníků by byl idylou překonávající všechny kýče na téma idylického života napsané, takže se jedná o věc literárně naprosto nezajímavou.
Sanitární revoluce na druhé straně není samospasitelná v tom smyslu, že by vyřešila všechny problémy. Ke dramatickému poklesu výskytu některých infekcí ve vyspělých zemích vedle ní tedy přispívá jak očkování, tak i obecně lepší zdravotní kondice obyvatelstva, daná lepší výživou, lepším ošacením i lepšími podmínkami bydlení.
Je třeba si uvědomit, že ve středověku se i příslušníci nejvyšších sociálních vrstev najedli do syta zpravidla méně často než jednou týdně.
Sanitární revoluce navíc zajistila výrazný posun k lepšímu v mikrobiologické a toxikoloxické nezávadnosti potravin. Středověk a raný novověk byly rájem travičů nejen proto, že nebyly laboratoře, schopné detekovat z hlediska současnosti mnohonásobně provařené jedy, které dnes nepoužije snad ani ten nejhloupější a nejnevzdělanější amatér, ale také proto, že otravy potravinami a pod podobným obrazem probíhající alimentární infekce byly denním chlebem tehdejších medicinmanů a jejich možnosti léčit přitom nebyly o mnoho lepší, než kanovníkem Swiftem (ve čtvrtém dílu Guliverových cest) doporučovaná směska moči a stolice pacienta za účelem odchodu nevhodného (co do kvality či kvantity) jídla všemi cestami.
Sanitární kontrarevoluce, jejíchž prvních krůčků jsme svědky, zahrnuje nejrůznější aktivity, směřující k potlačení prostředků, jimiž lidstvo dosáhlo zmíněných (i mnoha dalších) úspěchů.
Bojuje se proti užívání detergentů (protože škodí přírodě), proti užívání desinfekčních prostředků, protože totéž a některé z nich, ó hrůzo, o nějaký zlomek procenta zvyšují výskyt rakoviny či nějaké další zhouby lidstva. Bojuje se za Bio- potraviny a Bio- další výrobky, aniž by se reflektovala skutečnost, že jejich produkce není s to pokrýt potřeby ani vyspělých zemí, natož zemí s vysokou hustotou i početností obyvatelstva.
Pochopitelně, bojuje se proti dopravě, využívání elektrické energie a mnoha dalším faktorům, které v sanitární revoluci hrají podstatnou roli. I známá epidemie BSE, která začala ve Velké Británii, byla způsobena tím, že z ekonomických, ale i ekologických (snaha šetřit energií) důvodů byla změněna norma na teplotu v kafilérních autoklávech a tu sníženou už priony způsobující BSE přetrvají v aktivní podobě.
Pokud by byla dotažena řada vizí ekologických organizací, došlo by k významné regresi na stav v počátcích nebo dokonce před počátky sanitární revoluce se vcelku předvídatelným dopadem. Konec konců, ekologistický boj proti sanaci kůrovce na Šumavě a jeho drastické následky na populaci tamních smrků je jakýmsi příslibem toho, co by se pod taktovkou ekologistů dělo i s populací lidí.
Velký úspěch zaznamenali ekologisté v souvislosti se zákazem DDT: Do řady oblastí, v nichž byla v důsledku plošného nasazení DDT potlačena malárie, se po zákazu malárie vrátila. Střízlivé statistiky uvádějí několik milionů mrtvých ročně na malárii v uvedených oblastech, a tedy zaviněných zákazem používání DDT. Jen o Stockholmské úmluvy (2001), která rozšířila dílčí zákazy na celý svět, tedy zemřelo na zákaz DDT, jev v oblastech, kam se malárie po tomto zákazu vrátila, více lidí, než kolik je obětí nacistického holokaustu. Zohledníme-li, že byl zvrácen celosvětový ústup této choroby (který můžeme z let před zákazem extrapolovat) a existenci dalších chorob, přenášených hmyzem a dalšími členovci, pak je dnes suma obětí tohoto zákazu stovnatelná se sumou obětí druhé světové války jako celku.
Velmi podobný úspěch zaznamenali ekologisté v souvislosti se zákazem GMO rýže s uměle navýšeným obsahem karotenoidů. Počty obětí tohoto zákazu se odhadují na milion ročně a něco. Ovšem, nezemřou hned, oslepnou na nedostatek vitamínu A a v naprosté většině případů zemřou až následně někde ve škarpě, protože rodina v chudé rozvojové zemi nemůže dovolit hladový krk v důsledku oslepnutí neschopný přispět do rodinného rozpočtu. Některým ovšem v důsledku malnutričního zánětu vyhnijí oči až do mozku a mají to tudíž za sebou rychleji.
Ruku v ruce s ryze ekologistickými programy jdou i programy obrany nesprávně chápané koncepce lidských práv. Bojovníci za lidské právo nebýt očkován pochopitelně bojují proti lidskému právu nezemřít, a to u všech, kdo s tím neočkovaným přijdou do kontaktu a jejich imunitní systém, byť nabuzený očkováním, nezapracuje na sto procent. A pochopitelně i proti právu na život těch, za něž bojují, protože ti se mohou velice snadno stát obětí "práva", které jim aktivisté vybojovali.
Pochopitelně, je to i boj o peněženky a jejich obsah (ovšem nikoli těch obránců práv, kteří jsou často s ekologisty v perzonální unii či alespoň v úzkém spojeneckém svazku). Každé onemocnění z důvodu neočkování bude nutno léčit, a tu léčbu bude muset někdo zaplatit (buď, při nezměněných financích do zdravotnictví, se bude muset redukovat spektrum a kvalita poskytovaných služeb, nebo bude nutno tyto finance navýšit patrně plošným zvýšením pojistného, či spíš zdravotní daně). Naprosto stejná situace nastane i v případě řešení sociálních dopadů úmrtí a invalidizace lidí neočkovaných i lidí jejich vinou nakažených (a jejich rodin, pochopitelně), tentokrát v oblasti sociálního zajištění a sociálního pojistného, či spíš opět sociální daně.
(dokončení příště)
Je nutno konstatovat, že všichni, co se zde nalézáme, jsme dětmi revoluce. Tím nemyslím "Vítězné únory", "Říjnové revoluce", konané v listopadu, a podobné sračky. Ještě před nimi proběhla revoluce daleko významnější, která tvář světa ovlivnila podstatně více, než aktéři jmenovaných (i řady nejmenovaných) revolucí, převratů a politických pučů.
Byla to revoluce sanitární, jejíž nesmělé začátky se objevily někdy v polovině 19. století, aby v následujících desetiletích nejen změnily tvář medicíny, ale zasáhly do života jednoho každého obyvatele Evropy, USA a následně i dalších zemí daleko více než sebevlezlejší revoluční agitátoři.
Sanitární revoluce drasticky snížila počty dětí, které se nedožily dospělosti (ale které musely být porozeny, aby nějaké děti, doživší se dospělosti na základě ryzí statistické pravděpodobnosti, ještě v rodině zbyly).
V současné době v ČR (údaje za loňský rok) umírá z tisíce narozených dětí do jednoho roku 2,67 z tisíce. Před sanitární revolucí bylo toto číslo řádově stonásobné a "masakr" pokračoval i v dalších letech věku dětí, kdy je v našich podmínkách úmrtnost ještě menší.
Uvedená změna dramaticky změnila sexuální a matrimoniální chování populace, protože pro prostou reprodukci počtu obyvatel stačí nyní výrazně méně než desetinové množství otěhotnění než před nástupem uvedeného jevu.
V důsledku sanitární revoluce v některých evropských zemích začal klesat počet výskytů některých obávaných infekčních chorob ještě před zavedením očkování (což je často a vehementně nadsazováno obránci "základního lidského práva nebýt očkován", kteří odmítají pochopit, že sanitární revoluce jen snížila pravděpodobnost přenosu nákazy, ale pouze významné procento populace znecitlivěné očkováním zajišťuje, že se nákaza v populaci skutečně nešíří, případně se ji podaří na vymezeném území, nebo dokonce celosvětově, eradikovat).
Výsledek sanitární revoluce zhruba pokryje ty, co se jim očkování neujalo, nebo co mají nejrůznější opravdu závažné zdravotní kontraindikace.
Mimochodem, "bojovníci za lidská práva" mají na svědomí prakticky všechny současné oběti AIDS, protože se zuřivě bili za právo infikovaných nebýt "diskriminováni" a moci tuto nemoc dále šířit. A dělají to v podstatě dodnes.
Obávám se převelice, že svět bez těchto bojovníků by byl idylou překonávající všechny kýče na téma idylického života napsané, takže se jedná o věc literárně naprosto nezajímavou.
Sanitární revoluce na druhé straně není samospasitelná v tom smyslu, že by vyřešila všechny problémy. Ke dramatickému poklesu výskytu některých infekcí ve vyspělých zemích vedle ní tedy přispívá jak očkování, tak i obecně lepší zdravotní kondice obyvatelstva, daná lepší výživou, lepším ošacením i lepšími podmínkami bydlení.
Je třeba si uvědomit, že ve středověku se i příslušníci nejvyšších sociálních vrstev najedli do syta zpravidla méně často než jednou týdně.
Sanitární revoluce navíc zajistila výrazný posun k lepšímu v mikrobiologické a toxikoloxické nezávadnosti potravin. Středověk a raný novověk byly rájem travičů nejen proto, že nebyly laboratoře, schopné detekovat z hlediska současnosti mnohonásobně provařené jedy, které dnes nepoužije snad ani ten nejhloupější a nejnevzdělanější amatér, ale také proto, že otravy potravinami a pod podobným obrazem probíhající alimentární infekce byly denním chlebem tehdejších medicinmanů a jejich možnosti léčit přitom nebyly o mnoho lepší, než kanovníkem Swiftem (ve čtvrtém dílu Guliverových cest) doporučovaná směska moči a stolice pacienta za účelem odchodu nevhodného (co do kvality či kvantity) jídla všemi cestami.
Sanitární kontrarevoluce, jejíchž prvních krůčků jsme svědky, zahrnuje nejrůznější aktivity, směřující k potlačení prostředků, jimiž lidstvo dosáhlo zmíněných (i mnoha dalších) úspěchů.
Bojuje se proti užívání detergentů (protože škodí přírodě), proti užívání desinfekčních prostředků, protože totéž a některé z nich, ó hrůzo, o nějaký zlomek procenta zvyšují výskyt rakoviny či nějaké další zhouby lidstva. Bojuje se za Bio- potraviny a Bio- další výrobky, aniž by se reflektovala skutečnost, že jejich produkce není s to pokrýt potřeby ani vyspělých zemí, natož zemí s vysokou hustotou i početností obyvatelstva.
Pochopitelně, bojuje se proti dopravě, využívání elektrické energie a mnoha dalším faktorům, které v sanitární revoluci hrají podstatnou roli. I známá epidemie BSE, která začala ve Velké Británii, byla způsobena tím, že z ekonomických, ale i ekologických (snaha šetřit energií) důvodů byla změněna norma na teplotu v kafilérních autoklávech a tu sníženou už priony způsobující BSE přetrvají v aktivní podobě.
Pokud by byla dotažena řada vizí ekologických organizací, došlo by k významné regresi na stav v počátcích nebo dokonce před počátky sanitární revoluce se vcelku předvídatelným dopadem. Konec konců, ekologistický boj proti sanaci kůrovce na Šumavě a jeho drastické následky na populaci tamních smrků je jakýmsi příslibem toho, co by se pod taktovkou ekologistů dělo i s populací lidí.
Velký úspěch zaznamenali ekologisté v souvislosti se zákazem DDT: Do řady oblastí, v nichž byla v důsledku plošného nasazení DDT potlačena malárie, se po zákazu malárie vrátila. Střízlivé statistiky uvádějí několik milionů mrtvých ročně na malárii v uvedených oblastech, a tedy zaviněných zákazem používání DDT. Jen o Stockholmské úmluvy (2001), která rozšířila dílčí zákazy na celý svět, tedy zemřelo na zákaz DDT, jev v oblastech, kam se malárie po tomto zákazu vrátila, více lidí, než kolik je obětí nacistického holokaustu. Zohledníme-li, že byl zvrácen celosvětový ústup této choroby (který můžeme z let před zákazem extrapolovat) a existenci dalších chorob, přenášených hmyzem a dalšími členovci, pak je dnes suma obětí tohoto zákazu stovnatelná se sumou obětí druhé světové války jako celku.
Velmi podobný úspěch zaznamenali ekologisté v souvislosti se zákazem GMO rýže s uměle navýšeným obsahem karotenoidů. Počty obětí tohoto zákazu se odhadují na milion ročně a něco. Ovšem, nezemřou hned, oslepnou na nedostatek vitamínu A a v naprosté většině případů zemřou až následně někde ve škarpě, protože rodina v chudé rozvojové zemi nemůže dovolit hladový krk v důsledku oslepnutí neschopný přispět do rodinného rozpočtu. Některým ovšem v důsledku malnutričního zánětu vyhnijí oči až do mozku a mají to tudíž za sebou rychleji.
Ruku v ruce s ryze ekologistickými programy jdou i programy obrany nesprávně chápané koncepce lidských práv. Bojovníci za lidské právo nebýt očkován pochopitelně bojují proti lidskému právu nezemřít, a to u všech, kdo s tím neočkovaným přijdou do kontaktu a jejich imunitní systém, byť nabuzený očkováním, nezapracuje na sto procent. A pochopitelně i proti právu na život těch, za něž bojují, protože ti se mohou velice snadno stát obětí "práva", které jim aktivisté vybojovali.
Pochopitelně, je to i boj o peněženky a jejich obsah (ovšem nikoli těch obránců práv, kteří jsou často s ekologisty v perzonální unii či alespoň v úzkém spojeneckém svazku). Každé onemocnění z důvodu neočkování bude nutno léčit, a tu léčbu bude muset někdo zaplatit (buď, při nezměněných financích do zdravotnictví, se bude muset redukovat spektrum a kvalita poskytovaných služeb, nebo bude nutno tyto finance navýšit patrně plošným zvýšením pojistného, či spíš zdravotní daně). Naprosto stejná situace nastane i v případě řešení sociálních dopadů úmrtí a invalidizace lidí neočkovaných i lidí jejich vinou nakažených (a jejich rodin, pochopitelně), tentokrát v oblasti sociálního zajištění a sociálního pojistného, či spíš opět sociální daně.
(dokončení příště)
pondělí 4. listopadu 2013
"Dnes naposled" aneb Konec světa, jak ho známe (3)
Svět bez elektřiny
Nechci kopírovat Neffův Blackout. Chci spíše zmínit, co nás v nejbižší době, možná už tuto zimu, čeká: Blackouty vyvolané německými "ekologickými" elektrárnami, fungujícími pouze v případě, že slunce svítí a vítr fouká uvnitř správného rozsahu rychlostí. A pokud podmínky nejsou splněny, nedostává se Německu elektřiny a nasává ji z okolí, mj. i od nás a přes nás. A pokud jede vše naplno, má u Severního moře a Baltu přebytky, které protahuje přes polskou a naši rozvodnou síť, protože sice "ekologicky" vypnuli některé jaderné elektrárny (a další se vypnout chystají) a nastavěli elektrárny "ekologické", ale, rovněž ekologicky, nedoplnili kapacitu své přenosové sítě (protože lineární stavby typu vedení VN a VVN "škodí přírodě") a jinudy než přes nás a Polsko se jejich ekologická elektřina, produkovaná slunečníky a větrníky, k ekologicky uvědomělému a ukázněnému německému občanovi, vyskytujícímu se převážně na jihu a jihozápadě země, nedostane.
Poláci už stavějí megarelé, která v případě přetoků mají odpojit jejich síť od Německa. Ke stejnému kroku jsme byli donuceni i my, ačkoli se tomu naše politická reprezentace, motivovaná zájmy německých firem působících na našem území, silně bránila. Je to jednoduché: V případě, že se Poláci od Německa odříznou, by stejně vedení, spojující naši a německou síť, jednoduše shořela. Tekly by přes ně nikoli procenta až něco přes deset procent nad jejich nominální kapacitu, což se občas stává i dnes a využívá je to doslova na doraz, ale měl by tendenci tam nárazem vletět i dvojnásobek jejich nominální kapacity, což by neustály dráty, poslušné fyzikálním zákonům, nikoli politickému zadání.
Nicméně pokud nastanou průšvihy dříve, než budou tato technická zařízení zprovozněna, může Německo strhnout do blackoutu podstatnou část EU a taková situace může nastat i na našem území. Záleží na tom, jak rychle bude schopna obsluha energetické sítě stíhat odpojení přeshraničních vedení. Přitom politické zadání zřejmě bude "vydržať", pokud to bude jen trochu možné, a dispečery patrně ze zločinu proti ekologii a soudržnosti EU exkulpuje pouze řada horkých lesklých loužiček mezi sloupy vedení, místo drátů. A to ještě, kdoví jestli.
Takže si představme takový normální blackout, jakých patrně zažijeme větší množství. Ti starší z nás si nostalgicky vzpomenou na padesátá a začátek šedesátých let, kdy se periodicky vypínaly městské čtvrti, případně skupiny vsí a městeček, protože elektřiny byl sice dostatek, ale ne pro všechny. Kutilové zapátrají na internetu a obnoví plynové lampy (pokud na zemní plyn existují), další se vybaví campingovými lampami na propan butan, nebo alespoň svíčkami.
Ovšem, co to udělá s našimi křemíkovými miláčky?
Je docela možné, že pojedou telefonní linky, protože telefony běžně jely i za zmíněných časů vypínání elektřiny, takže teoreticky by linky ADSL a podobné měly zůstat v činnosti, a pokud budou mít serverovny náhradní zdroje, což většinou mají, tak by mohl internet jet. Horší bude, jak se na něj dostat.
Vypadnou totiž modemy, zajišťující spojení mezi telefonním vedením a počítačem. Vypadnou pochopitelně i domácí wi-fi sítě, pokud pro ně nebudeme mít zajištěno náhradní napájení z akumulátorů nebo podobných zdrojů. Vypadnou pochopitelně všechna stolní PC, pokud doma nemáte vlastní generátor. Notebooky pojedou na baterie (jak dlouhou máte výdrž baterií a jaká je pravděpodobnost, že vás to zastihne s plně nabitou baterií?), takže nějaké náhradní napájení modemu by teoreticky stačilo na nějaká opakovaná krátká připojení k internetu.
Patrně nevypadnou hned mobilní sítě, jako nevypadly za povodní. Dokonce bude situace o to příznivější, že nebude přírodní překážka doplňování nádrží jejich náhradních zdrojů, jak tomu za zmíněných povodní bylo. Ovšem, bude tu naftu od nich kde brát? Uvědomte si, že na našem území, snad mimo nějakou expozici technického muzea, není benzínová / naftová pumpa, která by byla funkční na ruční pohon; všechny potřebují elektřinu. Přiznám se, že nejsem informován, kolik z nich je s to nahodit nějaký náhradní zdroj a fungovat na něj, dokud jim nedojdou nádrže. Vojáci a další speciální útvary asi něco takového mít budou, ale po redukci naší armády bude většina podobného vybavení nejspíš v nefunkčním stavu v nějakých skladech.
Mobily ovšem jsou spojeny se stejným problémem jako notebooky, akorát jejich výdrž je větší. Existuje i zařízení, které může reálně výdrž mobilu ještě dále prodloužit, a to je cestovní nabíječka na standardní baterie, místo na elektrickou síť.
Problémem ovšem je často omezené množství přenosu dat za měsíc, které by bylo možné v případě mobilu jako jediného prostředku přístupu rodiny k internetu poměrně snadno vyčerpat. A lze předpokládat, že mobilní operátoři se budou snažit z nastálé situace (coby kvasimonopolní dodavatel internetového připojení) těžit. Leda by je vzal stát tvrdě u huby, což by nebylo asi nic pro stávající politickou garnituru.
Související problémy nastanou ovšem jinde:
Prakticky nikde nepůjde zaplatit kartou (pokud vůbec zůstanou funkční bankovní servery, zajišťující bezhotovostní platební styk) a patrně ani nepůjdou nikde vybrat peníze. Tím se zhroutí zásobování obyvatelstva, pokud nebude prováděno v nějakém nouzovém systému přídělově, jak tomu bývá u katastrof.
A jsme u onoho známého: "Civilizace trvá tři dny poté, co do samoobsluhy přestanou dovážet zboží." Případná existence dostatečného množství zboží, které ovšem nepůjde normálně koupit, bude situaci spíše hrotit.
Dalším problémem je, že i zařízení, která netopí na elektřinu, jsou na elektřině závislá. Zejména se jedná o kotle na plyn a ústřední / etážová topení závislá na čerpadle. Při delších blackoutech můžeme počítat i s tím, že nepůjde ani plyn.
Opět je problémem, že "ekologové" se snaží zakázat kotle a jiné topení na pevná paliva, které jediné v této situaci budou fungovat. Pochopitelně, nebudou fungovat ani ekology prosazované kotle na dřevo s automatikou, protože opět tyto kotle při výpadku elektřiny zkolabují. Jistě k převelikému překvapení ekologů, kteří vědí, že v zásuvce je elektřiny dost a televizi je možné sledovat i při svíčce.
Ekologické (nebo násilně "ekologizované") domácnosti patrně skončí u improvizovaného ohniště uprostřed obýváku, živeného parketami a nábytkem.
(pokračování)
Nechci kopírovat Neffův Blackout. Chci spíše zmínit, co nás v nejbižší době, možná už tuto zimu, čeká: Blackouty vyvolané německými "ekologickými" elektrárnami, fungujícími pouze v případě, že slunce svítí a vítr fouká uvnitř správného rozsahu rychlostí. A pokud podmínky nejsou splněny, nedostává se Německu elektřiny a nasává ji z okolí, mj. i od nás a přes nás. A pokud jede vše naplno, má u Severního moře a Baltu přebytky, které protahuje přes polskou a naši rozvodnou síť, protože sice "ekologicky" vypnuli některé jaderné elektrárny (a další se vypnout chystají) a nastavěli elektrárny "ekologické", ale, rovněž ekologicky, nedoplnili kapacitu své přenosové sítě (protože lineární stavby typu vedení VN a VVN "škodí přírodě") a jinudy než přes nás a Polsko se jejich ekologická elektřina, produkovaná slunečníky a větrníky, k ekologicky uvědomělému a ukázněnému německému občanovi, vyskytujícímu se převážně na jihu a jihozápadě země, nedostane.
Poláci už stavějí megarelé, která v případě přetoků mají odpojit jejich síť od Německa. Ke stejnému kroku jsme byli donuceni i my, ačkoli se tomu naše politická reprezentace, motivovaná zájmy německých firem působících na našem území, silně bránila. Je to jednoduché: V případě, že se Poláci od Německa odříznou, by stejně vedení, spojující naši a německou síť, jednoduše shořela. Tekly by přes ně nikoli procenta až něco přes deset procent nad jejich nominální kapacitu, což se občas stává i dnes a využívá je to doslova na doraz, ale měl by tendenci tam nárazem vletět i dvojnásobek jejich nominální kapacity, což by neustály dráty, poslušné fyzikálním zákonům, nikoli politickému zadání.
Nicméně pokud nastanou průšvihy dříve, než budou tato technická zařízení zprovozněna, může Německo strhnout do blackoutu podstatnou část EU a taková situace může nastat i na našem území. Záleží na tom, jak rychle bude schopna obsluha energetické sítě stíhat odpojení přeshraničních vedení. Přitom politické zadání zřejmě bude "vydržať", pokud to bude jen trochu možné, a dispečery patrně ze zločinu proti ekologii a soudržnosti EU exkulpuje pouze řada horkých lesklých loužiček mezi sloupy vedení, místo drátů. A to ještě, kdoví jestli.
Takže si představme takový normální blackout, jakých patrně zažijeme větší množství. Ti starší z nás si nostalgicky vzpomenou na padesátá a začátek šedesátých let, kdy se periodicky vypínaly městské čtvrti, případně skupiny vsí a městeček, protože elektřiny byl sice dostatek, ale ne pro všechny. Kutilové zapátrají na internetu a obnoví plynové lampy (pokud na zemní plyn existují), další se vybaví campingovými lampami na propan butan, nebo alespoň svíčkami.
Ovšem, co to udělá s našimi křemíkovými miláčky?
Je docela možné, že pojedou telefonní linky, protože telefony běžně jely i za zmíněných časů vypínání elektřiny, takže teoreticky by linky ADSL a podobné měly zůstat v činnosti, a pokud budou mít serverovny náhradní zdroje, což většinou mají, tak by mohl internet jet. Horší bude, jak se na něj dostat.
Vypadnou totiž modemy, zajišťující spojení mezi telefonním vedením a počítačem. Vypadnou pochopitelně i domácí wi-fi sítě, pokud pro ně nebudeme mít zajištěno náhradní napájení z akumulátorů nebo podobných zdrojů. Vypadnou pochopitelně všechna stolní PC, pokud doma nemáte vlastní generátor. Notebooky pojedou na baterie (jak dlouhou máte výdrž baterií a jaká je pravděpodobnost, že vás to zastihne s plně nabitou baterií?), takže nějaké náhradní napájení modemu by teoreticky stačilo na nějaká opakovaná krátká připojení k internetu.
Patrně nevypadnou hned mobilní sítě, jako nevypadly za povodní. Dokonce bude situace o to příznivější, že nebude přírodní překážka doplňování nádrží jejich náhradních zdrojů, jak tomu za zmíněných povodní bylo. Ovšem, bude tu naftu od nich kde brát? Uvědomte si, že na našem území, snad mimo nějakou expozici technického muzea, není benzínová / naftová pumpa, která by byla funkční na ruční pohon; všechny potřebují elektřinu. Přiznám se, že nejsem informován, kolik z nich je s to nahodit nějaký náhradní zdroj a fungovat na něj, dokud jim nedojdou nádrže. Vojáci a další speciální útvary asi něco takového mít budou, ale po redukci naší armády bude většina podobného vybavení nejspíš v nefunkčním stavu v nějakých skladech.
Mobily ovšem jsou spojeny se stejným problémem jako notebooky, akorát jejich výdrž je větší. Existuje i zařízení, které může reálně výdrž mobilu ještě dále prodloužit, a to je cestovní nabíječka na standardní baterie, místo na elektrickou síť.
Problémem ovšem je často omezené množství přenosu dat za měsíc, které by bylo možné v případě mobilu jako jediného prostředku přístupu rodiny k internetu poměrně snadno vyčerpat. A lze předpokládat, že mobilní operátoři se budou snažit z nastálé situace (coby kvasimonopolní dodavatel internetového připojení) těžit. Leda by je vzal stát tvrdě u huby, což by nebylo asi nic pro stávající politickou garnituru.
Související problémy nastanou ovšem jinde:
Prakticky nikde nepůjde zaplatit kartou (pokud vůbec zůstanou funkční bankovní servery, zajišťující bezhotovostní platební styk) a patrně ani nepůjdou nikde vybrat peníze. Tím se zhroutí zásobování obyvatelstva, pokud nebude prováděno v nějakém nouzovém systému přídělově, jak tomu bývá u katastrof.
A jsme u onoho známého: "Civilizace trvá tři dny poté, co do samoobsluhy přestanou dovážet zboží." Případná existence dostatečného množství zboží, které ovšem nepůjde normálně koupit, bude situaci spíše hrotit.
Dalším problémem je, že i zařízení, která netopí na elektřinu, jsou na elektřině závislá. Zejména se jedná o kotle na plyn a ústřední / etážová topení závislá na čerpadle. Při delších blackoutech můžeme počítat i s tím, že nepůjde ani plyn.
Opět je problémem, že "ekologové" se snaží zakázat kotle a jiné topení na pevná paliva, které jediné v této situaci budou fungovat. Pochopitelně, nebudou fungovat ani ekology prosazované kotle na dřevo s automatikou, protože opět tyto kotle při výpadku elektřiny zkolabují. Jistě k převelikému překvapení ekologů, kteří vědí, že v zásuvce je elektřiny dost a televizi je možné sledovat i při svíčce.
Ekologické (nebo násilně "ekologizované") domácnosti patrně skončí u improvizovaného ohniště uprostřed obýváku, živeného parketami a nábytkem.
(pokračování)
pátek 1. listopadu 2013
"Dnes naposled" aneb Konec světa, jak ho známe (2)
Konec internetu
V souvislosti s rozvojem internetu existuje trend přesouvat řadu aktivit do tohoto prostoru a využívat ho jako další médium. Dokonce vím o lékařích, kteří se zbavili, nebo se alespoň systematicky zbavují své odborné knihovny s tím, že vše je možné najít na netu, byť třeba v neveřejných databázích, alespoň formálně oddělených od "veřejného" kyberprostoru. Existují nemocnice a jiné zdravotnické instituce, kde se pohybuje přes internet, byť chráněná silným (snad) šifrováním, lékařská dokumentace a některá je dokonce po zadání přístupového hesla k dispozici i pacientům.
Je to velice hezký obraz, respektive byl by, kdyby, jak praví klasik, nečekal za rohem této idylicky vypadající internetové uličky ošklivý chlap s velikým klackem: internetová cenzura.
Velice známý je případ, kdy naprosto nekompetentní, a navíc ještě idiotsky provedené technické opatření provedlo znepřístupnění celé Wikipedie. Kvůli tomuhle obrázku (odkaz), který navíc existuje v tisících exemplářů diskofilů a dalších fanoušků skupiny Scorpions.
Zde to byl případ fašistoidní skupiny, bojující za "mravnost na internetu" a získávající pro své pochybné aktivity podporu přinejmenším stejně pochybných politiků.
Nicméně existují podobné programy, zcela automatické, které různými způsoby vyhodnocují podíl nahé kůže ("zvládnou" i malované akty nebo např. fotografie soch) a pokud jsou propojeny s nějakým blokovacím software, mohou zablokovat příslušné stránky. A to zcela automaticky, bez jakéhokoli korekce člověkem.
Proslulým rejdištěm těchto aktivit se stal FaceBook, nicméně objevují se i jinde. Nastávají problémy s přístupností webů uměleckých galerií, i medicínského materiálu.
Je tendence, aby cenzuru "nevhodné" stránky nebo celého serveru provedl nějaký automat naprosto okamžitě, a to i v zemích, kde cenzura jako taková je vyhražena moci soudní a musí ji předcházet regulérní soudní proces.
V této souvislosti bych rád vzpomenul novelu Stanislava Lema "Vyšetřování", v níž expert a kriminalista v jednom z oddychových časů vedou dialog nad tehdy akutními problémy studené války mezi dvěma supervelmocemi:
Expert poukáže na zajímavý fakt: Aby reakce na ohrožení ze strany protivníka byla dostatečně rychlá, musí být řada pravomocí ohledně odpovědi na detekovaný počátek nepřátelského jaderného úderu přenesena na počítače. Přičemž čím promptnější má odpověď být, tím více faktických pravomocí musejí počítače získat. Odpověď druhé strany, za předpokladu, že úroveň jak raket s jadernými hlavicemi, tak i zařízení na jejich zničení, je srovnatelná, může být logicky jen taková, že i ona předá svým počítačům srovnatelnou úroveň pravomocí. Pochopitelně, na to odpoví i strana opačná prohloubením samostatnosti a odpovědnosti kybernetických systémů, dojde k odpovědi ... až nakonec na obou stranách fronty dostanou počítače pravomoc "o své vůli" zahájit všeobecnou jadernou válku.
Pochopitelně, tohle se v reálu naštěstí nikdy nestalo, protože bychom zde nejspíš nebyli. Až po skončení studené války se objevily ucelenější zprávy o tom, kolikrát vlastně byl svět na samém okraji jaderné apokalypsy, protože automatické systémy, jak americké tak i sovětské, vyhodnotily nějaký atypický přírodní jev jako blížící se rakety s jadernými hlavicemi protější strany. Je třeba si uvědomit, že vlastní rakety by musely být odpáleny dříve, než začnou vybuchovat hlavice těch nepřátelských, protože jednak jsou raketová sila vysoko na seznamu cílů, jednak i nezničené rakety mohou mít potíže při startu v atmosféře bičované jadernými výbuchy (včetně možností zničení jejich elektroniky elektromagnetickými pulsy).
Nedávno (2012) byl oceněn vysokým vyznamenáním bývalý sovětský důstojník, který při počítačovém planém poplachu neztratil hlavu a vzal na sebe odpovědnost, že "několik raket", které poplach způsobily, nebude masový raketojaderný úder NATO, ale chyba systému. Což se později potvrdilo, ovšem v době, kdy by už při předpisovém postupu byly sovětské jaderné střely ve vzduchu.
Lze odhadnout, že i ruské protesty proti radaru v Brdech byly především motivovány tím, že by se vylepšil systém včasné výstrahy a zkrátila se na straně NATO potenciální doba váhání, zda jde o reálný útok, nebo radarový či počítačový artefakt.
Ale vraťme se k tomu internetu:
Už dnes existují operace s konzultací odborníka, často z jiného města, státu, kontinentu, po internetu. Chvíle, kdy operatér bude sedět v jedné zemi a nad pacientem se bude sklánět jím řízený automat, není asi tak daleko. Konec konců, není to o mnoho náročnější než řízení bezpilotních letadel, nebo internetové spojení náhražky vaginy s náhražkou penisu, kteréhož dobrodinní se dostávalo ženatým a vdaným příslušníkům operace Pouštní bouře za účelem sexu s jejich partnery doma.
A nyní si představte situaci, kdy např. probíhá operace po internetu a nějaký automatický strážce morálky dospěje k názoru, že se jedná o pornografický stream (v případě operace dítěte navíc ještě se zvlášť zavrženíhodnou tématikou) a stream automaticky přeruší. Pochopitelně, může to být šifrované, jenže současně platí, že co je šifrované, to je podezřelé a čím silnější šifra je, tím podezřelejší to je, protože "slušný uživatel internetu přece nemá co skrývat".
Záleží amozřejmě na tom, co se konkrétně odstřelí, protože pokud by nějaký automat odstřelil "nemravnou nahotu" někde na medicínském serveru (případně dospěl na základě analýzy textu, že se jedná o pornografii, protože se tam zmiňují pohlavní orgány) a odstavil jeho spojení se zbytkem internetu, zlikvidoval by mnoho dalších služeb. Nemusí to být tak dramatické, jako k.o. dálkově řízeného operatéra (ať lidského nebo kybernetického), stačí, když budou znedostupněny např. informace o akutních pacientech, ležících na ARO, nebo se znedostupní výsledky laboratorních testů (a v řadě případů i v takových případech může hrozit nebezpečí z prodlení, konec konců, proto je u některých stavů indikováno jejich provedení na počkání).
Nicméně i znedostupnění nějaké učebnice na webu, protože papírová už není k dispozici, může být nepříjemné v případě pacientů s raritními nebo atypicky nakombinovanými chorobami.
Problém zmiňovaných "strážců morálky" a naprosto stejně i třeba "strážců autorských práv" je skutečnost, že se jedná velice často o v podstatě anonymní organizace s nulovou odpovědností za spáchané škody (což jsme viděli i v případě působení BSA v ČR). Soudy, které o podobných zákrocích rozhodují LEGE ARTIS, jakousi odpovědnost za nesprávná rozhodnutí (nebo jejich nesprávné provedení) mají, byť je odškodnění vymáhatelné od státu, nikoli jednotlivých soudů či pochybyvších soudců.
Jistěže, lze vybudovat "bezpečný medicínský internet", zcela oddělený od sítě. Nebo alespoň oddělený tak, že bude používat oddělený systém serverů a bude mít společné jen některé páteřní linky. Nicméně, "každý špás něco stojí", a takovýto paralelní (nebo částečně paralelní) internet zcela jistě zadarmo nebude. A každá koruna do něj vražená z rozpočtu zdravotnictví se bude muset ušetřit na pacientech, což znamená horší dostupnost léčby, méně kvalitní léčbu a případně i neposkytnutí léčby některým pacientům.
Pochopitelně, mohl by to někdo sponzorovat. O jedné skupině sponzorů bych věděl: Byli by to provozovatelé a návštěvníci pornografických stránek, kteří by se na takovou bezpečnou a nevypnutelnou síť rádi přesunuli.
(pokračování)
V souvislosti s rozvojem internetu existuje trend přesouvat řadu aktivit do tohoto prostoru a využívat ho jako další médium. Dokonce vím o lékařích, kteří se zbavili, nebo se alespoň systematicky zbavují své odborné knihovny s tím, že vše je možné najít na netu, byť třeba v neveřejných databázích, alespoň formálně oddělených od "veřejného" kyberprostoru. Existují nemocnice a jiné zdravotnické instituce, kde se pohybuje přes internet, byť chráněná silným (snad) šifrováním, lékařská dokumentace a některá je dokonce po zadání přístupového hesla k dispozici i pacientům.
Je to velice hezký obraz, respektive byl by, kdyby, jak praví klasik, nečekal za rohem této idylicky vypadající internetové uličky ošklivý chlap s velikým klackem: internetová cenzura.
Velice známý je případ, kdy naprosto nekompetentní, a navíc ještě idiotsky provedené technické opatření provedlo znepřístupnění celé Wikipedie. Kvůli tomuhle obrázku (odkaz), který navíc existuje v tisících exemplářů diskofilů a dalších fanoušků skupiny Scorpions.
Zde to byl případ fašistoidní skupiny, bojující za "mravnost na internetu" a získávající pro své pochybné aktivity podporu přinejmenším stejně pochybných politiků.
Nicméně existují podobné programy, zcela automatické, které různými způsoby vyhodnocují podíl nahé kůže ("zvládnou" i malované akty nebo např. fotografie soch) a pokud jsou propojeny s nějakým blokovacím software, mohou zablokovat příslušné stránky. A to zcela automaticky, bez jakéhokoli korekce člověkem.
Proslulým rejdištěm těchto aktivit se stal FaceBook, nicméně objevují se i jinde. Nastávají problémy s přístupností webů uměleckých galerií, i medicínského materiálu.
Je tendence, aby cenzuru "nevhodné" stránky nebo celého serveru provedl nějaký automat naprosto okamžitě, a to i v zemích, kde cenzura jako taková je vyhražena moci soudní a musí ji předcházet regulérní soudní proces.
V této souvislosti bych rád vzpomenul novelu Stanislava Lema "Vyšetřování", v níž expert a kriminalista v jednom z oddychových časů vedou dialog nad tehdy akutními problémy studené války mezi dvěma supervelmocemi:
Expert poukáže na zajímavý fakt: Aby reakce na ohrožení ze strany protivníka byla dostatečně rychlá, musí být řada pravomocí ohledně odpovědi na detekovaný počátek nepřátelského jaderného úderu přenesena na počítače. Přičemž čím promptnější má odpověď být, tím více faktických pravomocí musejí počítače získat. Odpověď druhé strany, za předpokladu, že úroveň jak raket s jadernými hlavicemi, tak i zařízení na jejich zničení, je srovnatelná, může být logicky jen taková, že i ona předá svým počítačům srovnatelnou úroveň pravomocí. Pochopitelně, na to odpoví i strana opačná prohloubením samostatnosti a odpovědnosti kybernetických systémů, dojde k odpovědi ... až nakonec na obou stranách fronty dostanou počítače pravomoc "o své vůli" zahájit všeobecnou jadernou válku.
Pochopitelně, tohle se v reálu naštěstí nikdy nestalo, protože bychom zde nejspíš nebyli. Až po skončení studené války se objevily ucelenější zprávy o tom, kolikrát vlastně byl svět na samém okraji jaderné apokalypsy, protože automatické systémy, jak americké tak i sovětské, vyhodnotily nějaký atypický přírodní jev jako blížící se rakety s jadernými hlavicemi protější strany. Je třeba si uvědomit, že vlastní rakety by musely být odpáleny dříve, než začnou vybuchovat hlavice těch nepřátelských, protože jednak jsou raketová sila vysoko na seznamu cílů, jednak i nezničené rakety mohou mít potíže při startu v atmosféře bičované jadernými výbuchy (včetně možností zničení jejich elektroniky elektromagnetickými pulsy).
Nedávno (2012) byl oceněn vysokým vyznamenáním bývalý sovětský důstojník, který při počítačovém planém poplachu neztratil hlavu a vzal na sebe odpovědnost, že "několik raket", které poplach způsobily, nebude masový raketojaderný úder NATO, ale chyba systému. Což se později potvrdilo, ovšem v době, kdy by už při předpisovém postupu byly sovětské jaderné střely ve vzduchu.
Lze odhadnout, že i ruské protesty proti radaru v Brdech byly především motivovány tím, že by se vylepšil systém včasné výstrahy a zkrátila se na straně NATO potenciální doba váhání, zda jde o reálný útok, nebo radarový či počítačový artefakt.
Ale vraťme se k tomu internetu:
Už dnes existují operace s konzultací odborníka, často z jiného města, státu, kontinentu, po internetu. Chvíle, kdy operatér bude sedět v jedné zemi a nad pacientem se bude sklánět jím řízený automat, není asi tak daleko. Konec konců, není to o mnoho náročnější než řízení bezpilotních letadel, nebo internetové spojení náhražky vaginy s náhražkou penisu, kteréhož dobrodinní se dostávalo ženatým a vdaným příslušníkům operace Pouštní bouře za účelem sexu s jejich partnery doma.
A nyní si představte situaci, kdy např. probíhá operace po internetu a nějaký automatický strážce morálky dospěje k názoru, že se jedná o pornografický stream (v případě operace dítěte navíc ještě se zvlášť zavrženíhodnou tématikou) a stream automaticky přeruší. Pochopitelně, může to být šifrované, jenže současně platí, že co je šifrované, to je podezřelé a čím silnější šifra je, tím podezřelejší to je, protože "slušný uživatel internetu přece nemá co skrývat".
Záleží amozřejmě na tom, co se konkrétně odstřelí, protože pokud by nějaký automat odstřelil "nemravnou nahotu" někde na medicínském serveru (případně dospěl na základě analýzy textu, že se jedná o pornografii, protože se tam zmiňují pohlavní orgány) a odstavil jeho spojení se zbytkem internetu, zlikvidoval by mnoho dalších služeb. Nemusí to být tak dramatické, jako k.o. dálkově řízeného operatéra (ať lidského nebo kybernetického), stačí, když budou znedostupněny např. informace o akutních pacientech, ležících na ARO, nebo se znedostupní výsledky laboratorních testů (a v řadě případů i v takových případech může hrozit nebezpečí z prodlení, konec konců, proto je u některých stavů indikováno jejich provedení na počkání).
Nicméně i znedostupnění nějaké učebnice na webu, protože papírová už není k dispozici, může být nepříjemné v případě pacientů s raritními nebo atypicky nakombinovanými chorobami.
Problém zmiňovaných "strážců morálky" a naprosto stejně i třeba "strážců autorských práv" je skutečnost, že se jedná velice často o v podstatě anonymní organizace s nulovou odpovědností za spáchané škody (což jsme viděli i v případě působení BSA v ČR). Soudy, které o podobných zákrocích rozhodují LEGE ARTIS, jakousi odpovědnost za nesprávná rozhodnutí (nebo jejich nesprávné provedení) mají, byť je odškodnění vymáhatelné od státu, nikoli jednotlivých soudů či pochybyvších soudců.
Jistěže, lze vybudovat "bezpečný medicínský internet", zcela oddělený od sítě. Nebo alespoň oddělený tak, že bude používat oddělený systém serverů a bude mít společné jen některé páteřní linky. Nicméně, "každý špás něco stojí", a takovýto paralelní (nebo částečně paralelní) internet zcela jistě zadarmo nebude. A každá koruna do něj vražená z rozpočtu zdravotnictví se bude muset ušetřit na pacientech, což znamená horší dostupnost léčby, méně kvalitní léčbu a případně i neposkytnutí léčby některým pacientům.
Pochopitelně, mohl by to někdo sponzorovat. O jedné skupině sponzorů bych věděl: Byli by to provozovatelé a návštěvníci pornografických stránek, kteří by se na takovou bezpečnou a nevypnutelnou síť rádi přesunuli.
(pokračování)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)