Pokud vidláci přehlasují pražskou kavárnu, bude to i v její prospěch

Jistěže existuje snaha stavět ony dvě skupiny obyvatel, které zpravidla hlasují ve volbách odlišně, proti sobě. Na druhé straně, nedejme se mýlit, ve skutečnosti jsou jejich zájmy a potřeba podobné, jen si to "kavárníci" nepřipouštějí, nebo si to připustit nechtějí.

Zájmy

Existuje zcela jistě Maslowova pyramida potřeb, kdy na její bázi jsou ony potřeby, bez nichž se člověk neobejde jako biologický organismus a následují potřeby stále méně významné, až do té špičky, bez níž se lidé mohou docela dobře obejít, nebo je nějak snadněji substituovat.
Důležité je, že "vidláci" vytvářejí hodnoty blízké bazi oné pyramidy. Včetně toho, že ekonomicky zajišťují celou společnost. Abychom měli co jíst, potřebujeme "vidláka", který vyrobí příslušné potraviny, případně vyrobí nějaké hodnoty, za něž ty potraviny koupíme v zahraničí. Abychom měli kde spát, potřebujeme "vidláka", který postaví dům (a jiného, který vyrobí příslušný stavební materiál).
Potřebujeme se kulturně vyžít?
A tady už nastává problém, protože vidlákovi bude často stačit místní dechovka a pár ochotníků, zatímco pražská kavárna je plná "nepostradatelných" umělců s "vysokou uměleckou hodnotou".
Pochopitelně, s těmi jakž takž užitečnými (leč zbytnými) umělci sedí v té kavárně i spousta různých aktivistů, politiků a podobných zjevů, z nichž není užitek naprosto žádný, jen vytvářejí nejrůznější komplikace práce i života obecně těm "vidlákům".
Nikdo z nich si ovšem neuvědomuje, že padnou-li "vidláci" a přestanou produkovat hodnoty pro spotřebu i směnu, oni sami nebudou mít co jíst. Byť třeba mají rezervy vyšší, ale i ty dojdou, nebo mohou být znehodnoceny.

Demokracie

"Vidláci", přestože jsou údajně hloupí a mají "prochlastané a prokouřené mozky", velice dobře vědí, jaké podmínky potřebují pro svou práci. Je jim jasné, že většina z nich v případě zákazu aut, který podporuje pražská kavárna, nebude moci dojíždět za prací a skončí na sociálních dávkách (případně kombinovaných s malovýrobou vlastních potravin, mají-li k něčemu takovému podmínky). Z toho důvodu podporují ty politiky, kteří se k podobným šílenostem stavějí kriticky, či alespoň skepticky.
Pokud by "nastalo" referendum o odchodu z EU, která je nevyčerpatelným zdrojem podobných nesmyslů, "vidlákov" by naprostou většinou hlasoval pro ten odchod. Právě proto, aby si udržel možnost pracovat a prací vytvářet hodnoty.
Pražská kavárna by zcela jistě hlasovala v takovém referendu pro setrvání. Jednak je část z ní napojena na nejrůznější penězovody, které luxují peněženky "vidláků" a alespoň občas něco ucvrknou do kapes kavárníků, jednak chápe, že bez EU by mnozí z kavárníků museli začít pracovat, aby se uživili (což je pro ně představa srovnatelná s představou smrti).
V podstatě je určité neštěstí, že práce je v současné době natolik efektivní, že jeden pracující je s to uživit +- jednoho parazita. Ještě za socíku toto nebylo, a proto byli parazité v systému ("budovatelé socialismu") masově přečísleni, což se projevilo v roce 1989.

Ekonomika

I v následujících volbách se alespoň částečně (přímé presidentské pravomoci nejsou příliš velké, avšak president má i jiné možnosti k uplatnění svého vlivu) bude hlasovat o tom, jestli režim bude pro "vidláky", tedy lidi vytvářející hodnoty, z nichž žije v podstatě (mimo zahraničních agentů) celá společnost, nebo pro parazity, kteří nejenže prakticky ničím do státní kasy nepřispívají (jejich daně jsou v podstatě přesypávání peněz z jedné části státní pokladny do druhé), ale mnohdy překážejí tomu, aby ta druhá skupina hodnoty vytvářela.
V onom prvním případě budeme alespoň nějak přežívat, byť třeba ne tak dobře, jako dříve. Ve druhém případě se stát ocitne v situaci organismu, který byl parazity napaden tak intenzívně, že to nepřežil. Pochopitelně, parazité to odskáčou také, protože z mrtvoly žádnou výživu již nedostanou. Nicméně, oni si to neuvědomují, nebo si to nechtějí připustit.
Rozklad bude jistě progredovat postupně. "Světově významní" umělci najednou zjistí, že lidé nemají peníze na to, co produkují. Začnou třít bídu s nouzí, horší než za dob covidu a postupně skončí. Nicméně i další osazenstvo pražské kavárny (zcela jistě nejde jen o Prahu, to vím také, ale ten termín je prostě vžitý a navíc je těch parazitů v Praze asi nejvíce) postupně začne zjišťovat, že jeho životní úroveň jde dolů, že bude buď muset akceptovat její pokles, nebo začít sahat do úspor. Nebo zvýšit míru okrádání společnosti, spojenou ovšem s rizikem jejich odchycení (nehledě k tomu, že může mezi nimi nastat boj o tenčící se zdroje, jaký známe i u bakterií v přestárlé kultuře).
Pochopitelně, některé negativní ekonomické jevy se mohou zacyklit i do podoby pozitivních zpětných vazeb, urychlujících projevy degradace takovým způsobem, že nebudou progredovat lineárně, ale exponenciálně, přičemž ten exponent se může ještě navíc průběžně zvyšovat. Zažilo to např. Německo za Výmarské republiky a historie nás poučuje vcelku jasně, k čemu to vedlo.

Do boje?

Pražská kavárna nyní bubnuje na plechové bubínky a burcuje k boji za vítězství vládního kandidáta. Snaží se nás současně přesvědčit, že žádným vládním kandidátem není, a to, že vláda vybrala tři kandidáty, které bude podporovat v presidentských volbách (a on je jeden z nich), se nám jen zdálo, případně nám to nakukali moskevští trollové.
Pokud vyhraje její kandidát, bude zle, jako zcela jistě nebylo nikdy od roku 1989. Může se stát, že spadneme až na úroveň 50. či raných 60. let. Nejen hospodářsky, ale i politicky. Případně dojde k totálnímu ekonomickému krachu jako za Velké hospodářské krize.
Takový vývoj zcela jistě odkašlou i ti, kteří nyní dělají vše pro to, aby mu vyšlapali cestu. V zásadě mi jich absolutně nebude líto, protože si za svůj osud budou moci sami. Daleko více mí bude líto těch, kteří tento malér předvídali (k tomu opravdu není zapotřebí nějaké geniality, jen zdravý selský rozum) a byli přehlasováni.
Společnost je opravdu rozdělená. Jedna část se snaží, i za stále se různými nesmysly, vesměs bruselského původu, zhoršujících podmínek, dělat něco pozitivního a pro společnost přínosného, druhá dělá pravý opak, dílem z hlouposti či ideologické omezenosti, nicméně nejsem ochoten u některých vyloučit ani hérostratovské komplexy. Zejména u těch, kteří mohou kdykoli sbalit pas cizího státu a z hroutící se země zmizet.

Takže, je mi opravdu líto, pokud hlasování ve druhém kole presidentských voleb vyhrají "vidláci", bude to jakési "světlo na konci tunelu" paradoxně i pro ty, kteří na ně pouštějí hrůzu a svolávají na ně koniáše, urválky a podobné pochybné existence.

Skutečně znamenala plná nákupní střediska před Vánoci, "že jsme stále bohatí"?

Pozorování a dokumentování plných nákupních středisek před Vánoci bylo využito k propagandě, že Češi vlastně "nijak nestrádají" a "mají dost peněz". Jaká je ale realita?

Inflace

Pojem, uvádějící tuto část textu, je naprosto jednoznačný. Inflace znehodnocuje úspory a pokud existuje (jakože ano) prognóza, že v následujícím roce bude ještě horší než v tom končícím, je vcelku logické se zbavovat něčeho, co ztrácí a bude ztrácet svou hodnotu. Jistěže si ekonomicky uvažující občan nějakou rezervu ponechá, ale v celku bude mít racionální snahu nakoupit co nejvíc (ideálně věci dlouhodobější spotřeby) a tím svůj majetek převést do zboží, které v rámci inflace cenu ztrácet nebude, ale naopak se jeho cena bude spíše mírně zvyšovat (záleží na konkrétním druhu zboží).

Plné obchody

Plné obchody tedy mohou, na rozdíl od provládní propagandy, velmi silně souviset s negativními očekáváními dalšího vývoje ekonomiky a mohou naopak být výsledkem těchto očekávání.
Co by se muselo udělat, aby bylo rozhodnuto o tom, zda lidé utrácejí proto, že mají peněz dost, nebo proto, že očekávají zchudnutí? Pravděpodobně by mohla rozhodnout struktura nakupovaného zboží. Luxusní potraviny, alkoholické nápoje s krátkou dobou trvanlivosti a další věci relativně krátkodobého využití a omezené skladovatelnosti by svědčily pro první možnost, předměty dlouhodobější spotřeby, oděvní součásti, elektronika, vybavení domácnosti atd. (ale i třeba druhy alkoholických nápojů, jaké se dají skladovat dlouhodoběji) budou spíše svědčit pro onu druhou možnost.
Zcela jistě se dá zjistit, co lidé vlastně nakupují. Stát má vícero možností, jak se k uvedeným informacím dostat. Protože nikdo nejásá nad nákupy předmětů s krátkodobou využitelností a omezenou trvanlivostí, spíše lze očekávat, že platí ona druhá eventualita.

Nejde jen o kamenné obchody

Pochopitelně, vedle kamenných obchodů jsou zde i obchody internetové a opět asi není problém zjistit, jaké zboží lidé vyhledávají, případně na jaké weby s možností nákupu se posléze připojují. Lidé to mají i v cookies v jejich počítačích, která se dají hacknout a patrně se tak i běžně děje.
Pravděpodobně opět lze jakési statistiky od prodejců, případně dalších firem, získat. Asi jako bylo za epidemie covid zjištěno, že došlo k poklesu nákupu notebooků a naopak, po dlouhé době, ke vzestupu nákupů stolních počítačů.

Každý sám

Jsem také toho názoru, že jakousi představu o struktuře předvánočních nákupů si může učinit pro svou rodinu každý sám, případně ji porovnat s Vánocemi v roce 2021. I to může přinést jakési dílčí výsledky k rozhodnutí o tom, zda jsme nakupovali z nadbytku peněz, nebo na základě očekávání jejich znehodnocení.
Ostatně, já vzpomínám, jak se v roce 1968, po invazi "spojeneckých" vojsk nakupovaly konzervy, cukr, sůl apod. A k něčemu velice podobnému došlo i na konci roku 1989.
Někteří pisálkové, podobní těm, co dnes hlásají téze o "šíleném bohatství" současné české populace, se tehdy posmívali nákupní horečce v závěru toho roku. Jenže někdy od začátku následujícího roku došlo k uvolnění cen a obchodníci začali zdražovat, někdy dosti nehorázně, vysoko nad úroveň přiměřené marže. A do jejich obchodů jim na předražené zboží skoro nikdo nechodil. Lidé kupovali mlíko, pečivo a podobné zboží, které se nedá držet dlouho (ale někteří se zásobili i UHT mlékem a podobnými potravinami). A obchodníci museli nakonec jít s marží dolů, aby dostali do svých prostor alespoň nějaké zákazníky.
V následující době se objevily i různé (později zlikvidované) způsoby nákupu zboží přímo od výrobců, nebo na ně úzce navázaných prodejců. Ty rovněž znamenaly nepříjemnou konkurenci předraženému zboží z běžných obchodů.
Sám jsem takto jezdil do jednoho (dávno zaniklého) obchodu na výpadovce, kde byl k dispozici cukr v 25 kg pytlích, který jsem pak přesypával do vymytých a vysušených PET lahví, v nichž neztvrdl ani po době uskladnění, po níž byl z cukru v klasických papírových kilových sáčcích "kámen". Dodnes mám pár těch lahví schovaných, jako starý vodník Čochtan, spíše ze zvědavosti, jak dlouho v nich ten cukr vydrží bez známek navlhnutí.
A stejně tak se kupovala i sůl (zejména v době před "Lex Kubera", kdy byla potřeba i na ošetření chodníku před domem).

Nákupní horečka tedy vůbec nemusí souviset s "bohatostí" populace, ale stejně tak dobře s negativním očekáváním věcí budoucích.

Je mi líto,

Lidí jako Pavel jsme se na vojně nejvíce báli

Já ještě zažil vojenskou službu. Kamarád mi před nástupem na ni řekl. "Přečti si Černé barony, Jak jsem vyhrál válku a Hlavu XXII a budeš v obraze". Já to udělal a v obraze jsem jakžtakž byl. Z tohoto důvodu si troufám hledět zasvěceněji na osobu generála Pavla.

Co v literatuře chybělo

Faktem je, že ani ti "Černí baroni" v podstatě neuvedli v plné míře onen problém, kterým byli utajení příslušníci vojenské kontrarozvědky či rozvědky. Ti slídili mezi vojáky a snad byli i odměňováni za každý "ulovený skalp" vojáčka, který něco v nevhodném čase a místě (a před nevhodnými lidmi) řekl. Protože pak mohlo následovat vězení, případně odsun do trestního útvaru v Sabinově.
Měl jsem to štěstí, že jsem byl mezi odborníky (zdravotníky, farmaceuty apod.) a  mezi vševojskové oficíry jsem se dostal jen minimálně. K některým navíc jako k pacientům.
Faktem rovněž je, že "vysoká rozvědčická" asi dá svým absolventům kvalifikaci na Bretschneidera, ale těžko z nich může udělat v praxi použitelného lékaře či jiného odborníka, takže v této společnosti byl člověk vcelku bezpečný. Navíc někteří odborníci byli od "vševojsk" k vojenské zdravotnické službě kvůli "diagnóze 1968" a režim moc nemuseli. Už proto, že nastávaly i situace, kdy oddělení fakticky vedl "osmašedesátník" a režimem dosazený primář měl sotva kvalifikaci a další schopnosti na sekundáře. Je vcelku zajímavé, že jeden z těchto osmašedesátníků odborně pracoval ještě po dosažení devadesátého roku svého věku.
V kasárnách byla situace jiná, horší, jak jsme se dozvídali od těch příslušníků našeho zdravotnického útvaru, kteří byli ubytováni v kasárnách, a k nám jen dojížděli.

Boj za režim?

Vzpomínám na "roztomilou historku z natáčení", kdy naši "vševojskoví" vojáci základní služby sledovali v klubovně západoněmeckou televizi (což jistě bylo zakázáno, ale nikdo to u nás reálně nekontroloval). Naši řidiči byli kdysi střídavě odvoláni do Mariánských lázní, u nichž se stavěla sila pro rakety, schopné nést jaderné hlavice. Útvar to byl superpřísně tajný. Kolega, který ho lékařsky zajišťoval částí své pracovní doby a zbytek práce vykonával u normálního útvaru, nám meldoval, že správně při odchodu od tohoto útvaru k normálnímu "musí zapomenout" i veškeré odborné úkony, které prováděl u utajovaných vojáčků.
Nicméně západoněmecká televize přinesla reportáž o tom, že se u Mariánských lázní buduje raketové silo. A neměla ve své relaci jen nějaké družicové snímky, ale snímky pozemní, přímo ze stavby. A tak dokonalé, že u televize kdosi z našich šoférů, kteří se na této stavbě také vystřídali, zvolal" "Hele, to je moje auto, a ten vevnitř, to jsem já!" Tak kvalitní ty snímky byly.
A psal se rok 1979 a kolem nás "zuřil normalizační socialismus".
Muselo tedy dojít ke hrubému selhání našich soudruhů od kontrašpionáže (kolegů generála Pavla), pokud ne k něčemu ještě jinému, horšímu (nyní jistě lepšímu) že takové snímky jednak vznikly a jednak byly úspěšně dopraveny do zahraničí. Pro později narozené explicitně uvádím, že v té době se fotilo na film a i družice většinou naexponované filmy posílaly ve speciálních pouzdrech na Zemi, jen družice letící k Marsu, Merkuru a dalším planetám měly možnost snímky automaticky vyvolat, digitalizovat a poslat na Zemi vysílačkou.
Nicméně, prostí vojáci základní služby se zcela jistě na nějakou benevolenci soudruhů "kontrášů" spoléhat nemohli.

To nejhorší

Existence lidí, jako byl generál Pavel, jednoznačně patřila mezi největší stíny (a tedy i rizika) základní vojenské služby. Člověk právě kvůli lidem tohoto druhu musel být neustále ve střehu a sledovat, zda není někde v doslechu nějaká neznámá (a tudíž nedůvěryhodná) osoba.
A to jsem měl oproti některým dalším kolegům tu výhodu, že jsem mohl odejít do laboratoře (se zákazem vstupu pro nezvané) a tam sdělovat své názory např. bakteriím, rostoucím na Petriho miskách. Nebo utéct do chemické laboratoře, kde byly velmi solidní dámy, civilní zaměstnankyně, laborantky, s nimiž bylo opět možno pohovořit bez obav z toho, že si pro člověka za pár dní přijdou jak rakouská policie pro Karla Havlíčka, ale místo do Brixenu bude putovat na východní Slovensko do Sabinova.
Ostatní kolegové, kteří byli na běžných odděleních, takovou míru soukromí neměli a museli být z toho stresováni podstatně víc než já. Asi jako holič Kukulín v Králi Lávrovi, když už jsem připomenul toho Karla Havlíčka. Stálé povědomí existence těchto lidí bylo asi to nejhorší z celé vojny.
K volbě mezi generálem Pavlem a podnikatelem Babišem se tedy stavím více-méně jasně: Babiš mi vadil a vadí jednoznačně méně, byť mi, pochopitelně, z mnoha důvodů také vadí.
Obávám se rovněž, že právě absence autentických zážitků s vojenskou službou za socialismu může být jedenou z příčin, proč někteří aktivisté nedají na soudruha generála dopustit.
Pochopitelně, manželka, vystudovaná politružka, vadí rovněž. Už na "chudáka" generála "zlí aktivisté" vytáhli i to, že manželka Klementa Gottwalda v KSČ nebyla.

Opravdu si v souvislosti s generálem Pavlem vybavuji, jak silně jsme se báli takových, jako byl on. Protože právě oni byli největším rizikovým faktorem pro nás, co jsme absolvovali základní vojenskou službu, aniž bychom ten režim nějak výrazně prožívali. Nedokážu si představit, že bych někoho takového volil.

Pražští kavárníci milují komunistické rozvědčíky

Procentuální přibývání a ubývání procent obdržených hlasů v průběhu sčítání volebních výsledků nám do jisté míry přibližuje poměr podpory jednotlivých uchazečů o post presidenta ve velkých a malých sídlech, protože výsledky z vesnic a malých měst přicházejí dříve, zatímco v těch velkých sčítání hlasů trvá déle. Proto jsme byli v prvním kole presidentských voleb svědky toho, jak generál P. Pavel postupně dohnal několikaprocentní náskok A. Babiše a nakonec ho o necelé půl procento předběhl. Mohli jsme názorně vidět to, že P. Pavla volí onen fenomén, kterému se zjednodušeně říká "pražská kavárna".

Rozdíl

Můžeme jistě říkat, že oba kandidáti, postupující do druhého kola, jsou stejní. Oba byli komunisté, oba spolupracovali s tajnou službou. Pochopitelně, "Babiš hůř", a proto je nutno volit generála Pavla. Toto alespoň tvrdí pražská kavárna a lidé, kteří k ní mají politicky blízko.
Podíváme-li se na rozdíl mezi oběma kandidáty důkladněji, začne se jevit jinak. Pan generál šel nadšeně do výcviku na rozvědčíky komunistické armády ČSSR, potažmo Varšavské smlouvy. Nemusel, nikdo ho k tomu nenutil, ani k dalším vazbám na represívní složky předlistopadového režimu, které zcela logicky ve spojení s jeho zaměřením nastaly.
Pan podnikatel pracoval v zahraničním obchodě a z titulu této pozice musel prostě spolupracovat s STB, jinak by na této pozici nemohl být.
Takže, budu-li hodně ošklivý, pak pan generál se stavěl k minulému režimu s nadšením, zatímco pan (v té době budoucí) podnikatel prostě dělal to, co bylo na jeho pozici nutné, a nic víc. Jako mnozí další za předlistopadového režimu, přičemž míra toho, co bylo nutné dělat, souvisela s příslušnou pracovní a odbornou pozicí.
Přičemž, je mi líto, jakousi míru spolupráce s režimem museli prokazovat i hrdí disidenti, minimálně proto, aby vůbec přežili (i když třeba místo své odbornosti někde házeli lopatou). Nespolupracovat s minulým režimem si mohli dovolit v podstatě výlučně ti občané, kterým se podařilo emigrovat.

Hlavní rozdíl

Je mi velice líto, hlavní rozdíl mezi oběma kandidáty vidím v tom, že generál P. Pavel je kandidátem současné vlády, zatímco podnikatel A. Babiš je kandidátem opozice.
I v případě, když by vláda nebyla tak děsivá, jako ta současná je, bylo by velice žádoucí, aby na hlavních pozicích ve státě nebyla jakási politická monokultura, blížící se tomu, co jsme tu už měli: Vládě jedné strany (zde sice "pětistrany", ale je to "píchni jako řízni"). Pětistrana má vládu a má poslaneckou sněmovnu i senát. Pokud by získala i post presidenta republiky, nastala by situace jako za "starých dobrých časů" předlistopadového režimu, v němž "státostrana" také držela všechny státní posty.
Explicitně uvádím, i kdyby se pětistrana skládala ze samých andělů, bylo by žádoucí na post presidenta zvolit ďábla (nebo alespoň Luciferova kandidáta), aby ve státě nenastala situace mocenského monopolu. President sice nemá rozsáhlé pravomoci, ale může vládě alespoň trochu znesnadňovat situaci. Navíc může ledasjaké informace o jejích aktivitách a připravovaných příšernostech publikovat po své linii a v případě nutnosti burcovat občany (daleko lépe než nějací aktivisté, u nichž navíc není jasné, kdo vlastně za nimi stojí a jaké jsou jejich skutečné cíle).

Současná situace

Pokud ještě navíc celý v předchozí části popsaný problém konkretizujeme na naši současnou vládu, dostanou presidentské volby ještě další akcent. Současná vláda je to nejhorší, co tu bylo od roku 1990, kdy byla narychlo rekonstruována komunistická vláda přijetím nekomunistů a reformních komunistů. Bohužel, už se ozývají hlasy v tom duchu, že lepší byly i některé předlistopadové vlády. Dovolil bych si v této souvislosti vzpomenout na generála Eliáše, premiéra první vlády ustanovené za protektorátu (ta předchozí přežívala z éry druhé republiky), který se snažil dělat možné i nemožné, aby zmírnil šílenosti německé okupace a nakonec za naše občany položil život.
Programem naší vlády je, bohužel, spíše pravý opak. Je-li nějaká možnost občanům uškodit, je plně využita, případně je nalezena možnost, jak uškodit ještě víc. Tato vláda udělala jen velmi málo dobrého, a pokud se jí něco takového bezděky přihodilo, hned to kompenzovala něčím špatným.
Faktem také je, že tato vláda je silně nepřátelská vůči všem, kteří v tomto státě pracují a vytvářejí nějaké hodnoty. Absolutně jí nezáleží na zachování průmyslu a pracovních míst s ním spojených. Dovoluji si její členy podezírat z představy, že pozavírají továrny (nelíbící se buď různým aktivistům, případně konkurentům z jiných států EU), lidi pošlou na sociální dávky, a aby na ty dávky bylo, vytisknou na ně peníze. A že nikdo z nich nechápe, že hodnota koruny je podložena (jistěže ne jen tím, ale z podstatné části) právě fungujícími a vyrábějícími továrnami a dalšími podobnými ekonomickými subjekty. On v této vládě také nikdo s ekonomickým vzděláním nesedí a různá oficiální sdružení odborníků, ekonomů, podnikatelů atd. si opakovaně v různých sdělovacích prostředcích stěžovala na to, že vláda s nimi nekomunikuje, případně jejich doporučení ignoruje.
Vláda přitom propásla možnost, kterou by zcela jistě využil i politik s IQ houpacího koně: V souvislosti s válkou na Ukrajině a nutností této napadené zemi pomoci natvrdo odmítnout zavádění šíleností a nesmyslů, souvisejících s tzv "Green Dealem", tedy fantasmagoriemi, jimž věří hloupí a nevzdělaní ekologičtí (a další podobní) aktivisté, a které prosazují ti, kteří hodlají EU totálně ekonomicky zničit, bez ohledu na to, zda jsou za to odhodlání placeni Ruskem, Čínou či ještě někým jiným, nebo je jejich idolem režim Pol Pota v Kambodži, po němž zůstaly v tamních pralesích pyramidy z milionů lidských lebek. Ostatně, i K. H. Frank plánoval vydláždit Václavské náměstí lebkami místních obyvatel a nelze mít pochyby o tom, že v případě vítězství Německa by tento ideový záměr byl splněn.

Pozice presidenta

President je, obávám se, jedinou reálnou politickou silou, která může zabránit totální katastrofě, k jaké došlo třeba v té zmíněné Kambodži (Pol Pot byl mj. také ekolog). Pro tuto činnost se zcela zjevně daleko více hodí A. Babiš než P. Pavel, a to právě z toho důvodu, že je vůči vládě v politické opozici.
Můžeme považovat P. Pavla za racionálně myslícího člověka (jinak by nemohl dělat to. co dělal před svou kandidaturou na presidentský post). Můžeme tedy předpokládat i to, že by si alespoň v některých případech byl vědom nepřijatelnosti a nesmyslnosti opatření, prosazovaných vládou buď z její vlastní iniciativy, nebo na příkaz EU. Nevíme ovšem, kolik stupňů volnosti vůbec má, jak moc se s komunistickou rozvědkou reálně zapletl (a zda není někým od nás, z Ruska, případně z USA apod. vydíratelný).
K P. Pavlovi mám pak ještě jednu specifickou námitku: Platí (učebnice psychologie), že kariéru v armádě udělají nejlépe lidé s IQ kolem stovky. Ti méně inteligentní (údajně už pod 95) prostě na tu práci nestačí a začnou profesně selhávat. Problém ovšem je, že ti inteligentnější (řekněme 110 +) tuto práci začnou zvládat "levou zadní" a tato práce je neuspokojuje tím víc, čím vyšší IQ mají. Nakonec začnou na své pozici vymýšlet různé ptákoviny a výsledkem je zpravidla Velký Průšvih, který jejich kariéru ukončí. O něco lépe jsou na tom různí specialisté, kteří se mohou "vyřádit" v rámci oboru, stojícího mimo striktně vojenskou sféru (od techniků až po lékaře).
Oproti tomu lze důvodně předpokládat, že IQ pana A. Babiše je daleko vyšší (jinak by nemohl udělat ekonomickou kariéru, kterou udělal).

Morálka

A. Babišovi je vyčítána morálka.
Je to velice problematické, ale před pár lety jsme volili největšího Čecha, a když to nemohl vyhrát Jára Cimrman, byl nakonec zvolen Karel IV. Každý, kdo si o této osobnosti přečetl nějaký zdroj oplývající dostatečnou mírou faktů, musí vědět, že morálka, tak jak ji chápeme dnes (ale jak byla chápána i tenkrát) Karlovou silnou stránkou nebyla. Dokonce podezírám pana Machiavelliho, že se některými jeho aktivitami inspiroval, když něco víc než sto let po jeho smrti sepisoval svého Vladaře.
Přitom byl Karel IV beze sporu dobrý král v tom smyslu, že země pod jeho vládou vzkvétala, nezažila žádné významné nepřátelské vpády, byla silně potlačena kriminalita (včetně kriminálníků z řad vysoké šlechty), a dokonce se nám vyhnula první vlna "černé smrti".
Nicméně, obávám se, byl Karel IV pozitivně působící osobností právě proto, že se nenechával omezovat nějakou konvenční morálkou. A, obávám se, přesně takovou osobnost mít v čele státu v následujících očekávatelně nelehkých dobách bude spíš terno než problém.

Socialismus

Poté, co jsme v roce 1989 vykopli socialismus ze dveří, vrací se nám oknem (či jinými otvory v rámci budovy). Vrací se sice v poněkud jiné podobě, než jaká byla ta moskevská, ale o socialismus se beze sporu jedná. Svobodný trh, občanské svobody atd. jsou stále více narušovány, údajně "pro naše dobro", či dokonce "obecné dobro" (kde a kdy že to měli "Výbor pro všeobecné blaho"?).
Pražská kavárna přitom funí blahem ve stylu, čím více socialismu, tím lépe.
Proto má problémy např. s odbojovou skupinou bratří Mašínů (protože jsou to oni, koho by Mašínové a spol. stříleli či podřezávali), a na druhé straně nemá žádné problémy s komunistickým rozvědčíkem.
Obávám se, že kdyby na presidenta kandidovali soudruzi Minařík či Zifčák, měli by podporu alespoň části pražských kavárníků jistou.

Za necelých čtrnáct dnů se tedy bude rozhodovat o tom, zda se náš stát bude bez překážek ponořovat do socialistické žumpy, byť její obsah vystřídal modrou barvu za původní červenou, nebo zda našemu utopení v této žumpě budou kladeny alespoň minimální překážky.