Současné prohlášení šéfa BIS, že Čína je pro nás nebezpečná tím, že na sebe strhla výrobu většiny léků a může nás kdykoli vydírat tím, že nám je odmítne prodat, je formálně správné. Těžiště problému je ovšem zcela jinde, což pan Koudelka buď nechápe, nebo chápat nechce (či mu někdo nařídil "držet hubu").
Jak to tedy s těmi léky je?
Skutečně se stalo, že Čína vyrábí řadu léků a v mnoha případech na jejich výrobu má monopol, buď z titulu patentových práv, nebo alespoň faktický, že to totiž nikdo jiný nevyrábí. A důsledky tohoto stavu jsou vcelku jasné a pan Koudelka je popisuje v podstatě správně. Problémem ovšem je, že zcela opomíjí příčiny, které tento stav vyvolaly, a které jsou IMHO důležitější.
Příčiny
Bohužel, v EU se stala pro některé aktivisty práce šíleně sprostým slovem, navíc spojeným s politicky nebezpečnými lidmi, zastávajícími naprosto nesprávné a v moderním světě zcela nepřípustné názory. Všechno, co sebeméně překáží oněm bezduchým "šílencům" pracovat a vytvářet hodnoty, je těmito aktivisty prosazováno horem spodem.
Na výrobě léků a hlavně vývoji nových preparátů se do značné míry podepsala "ochrana zvířat", která byla v západních zemích prosazena již někdy v pozdních 70. a raných 80. letech. Tato ochrana je v podstatě nacistickou agendou, protože první zákony tohoto druhu přijalo Německo na počátku nacistické totality. Je také faktem, že různé spolky na ochranu zvířat v tuzemsku i jiných státech velmi intenzívně, od samého počátku okupace po její ukončení, spolupracovaly s nacistickým režimem. Takže jejich likvidace u nás i v dalších státech byla zcela logická a samozřejmá.
K nám se "ochranářský" trend dostal až po roce 1989.
Problém vidím v tom, že bez pokusů na zvířatech, ať si pologramotní nebo negramotní ochranáři tvrdí cokoli, se výzkum nových léků dělat nedá. Nehledě k tomu, že některé alternativy, jako třeba tkáňové a orgánové kultury, jsou spojeny s daleko rozsáhlejším "masakrováním" zvířat než klasické pokusy na celém zvířeti. To, že mají zpravidla nižší výpovědní hodnotu, takže je nutné jich udělat víc, je jen "třešnička na dortu". Problematické jsou i některé požadavky negramotů, co si říkají etikové. Např. to, že by se na jednom zvířeti měl udělat jen jeden pokus a dost. Opakované nasazení již jednou "použitých" zvířat vedlo např. Pasteura k objevení umělé imunizace (zjistil, že nelze pokusná zvířata podruhé nakazit tím samým patogenem; do té doby tento jev nebyl znám).
Praxe je většinou taková, že se ony experimenty přestěhují do zemí třetího světa, případně států s totalitním režimem, jako je ona Čína. To si mohou ovšem dovolit pouze velké firmy. Výzkum ve středních a menších firmách v podstatě skončil, akademický výzkum z části také, zčásti je bezprostředně financován a řízen velkými farmaceutickými firmami (nikoli k prospěchu společnosti, ale k prospěchu těchto firem).
V čem spočívá háček? Především v tom, že se drasticky snížil počet producentů nových léků a těmto producentům se výrazně snížilo riziko, že nějaký lék, který drží v šupleti, někdo, třeba na vysoké škole, objeví a opublikuje. Taková publikace v principu znamená, že danou látku nelze patentovat a může ji vyrábět kdokoli. Případně že nový účinný lék objeví nějaká střední či menší firma, patentuje si ho a dinosaurovi vyroste nepříjemná konkurence.
Pro pacienty je popsaný stav silně problematický v tom, že nejsou léčeni tím, co je na špičce vědeckého poznání, ale v podstatě zastaralými léky (dokud na ně neprojdou patentová práva), z nichž výrobci potřebují vydojit do propadnutí patentů co největší zisk.
Utajování léčebného prostředku (resp. v tomto případě vakcíny) ukázala i velká epidemie eboly před několika lety, kdy očkovací látka byla s vysokou pravděpodobností vytažena z trezoru (protože na její vývoj a vyzkoušení prostě nebyl dostatek času). V tomto případě však patrně nebyl cílem nějaký zisk, ale to, aby byl k dispozici eliminační prostředek pro tuto infekci v případě, že by byla nějakými teroristy použita jako zbraň. Pak by mělo cenu vytáhnout vakcínu proti ní jak kouzelník Pokustón Boba a Bobka z cylindru a na teroristy vystrčit prostředníček s ampulkou vakcíny.
Pochopitelně, nejde jen o "ochranu zvířat" a nesmysly s ní spojené. Jde rovněž o šílené environmentální požadavky, prodražující výrobu. Jde o rostoucí ceny energií a požadavky na "ekologičnost", "uhlíkovou stopu" a podobné nesmysly - v řadě případů prokazatelně kontraproduktivní i z těch ekologických a ochranářských hledisek.
Svou úlohu sehrál jistě i soubor nesmyslů zvaný REACH, který šíleně prodražuje vše, co má sebemenší vztah k chemii. Časem postihne i výrobky pro domácnost, od čistících prostředků až po chemicky definované složky potravin, jako jsou cukr a sůl a drasticky vše zdraží; zdražování produkce potravin, např. zdražováním agrochemie, už probíhá.
Lze tedy konstatovat, že prostředí v EU se stalo pro jakoukoli smysluplnou výrobní činnost silně nepřátelským a rušení výrob či jejich stěhování z dosahu nekompetentních či přímo programově škodících úředníků a aktivistů nutně muselo přijít.
Čína
Je mi líto, Čína jen využila situace, kterou vytvořil někdo jiný. Takto se ovšem zachová i inteligentnější bakterie nebo prvok. O nezmarovi s pár stovkami nervových buněk rozptýlených po celém těla a propojených primitivními synapsemi ani nemluvě, ten je proti jednobuněčným organismům hotový Einstein.
Jistěže je třeba řešit to, aby se výroba zejména "strategických" léků dostala i někam, kde na ni Čína nebude moci. Ideálně se vrátila do států EU, kde pořád ještě jsou odborníci, kteří by její rozjetí zvládli a byli by i s to naučit tuto práci a vycvičit na ni následující generaci.
Problém ovšem je, že by se musela dosti drasticky změnit legislativa, jinak bude taková akce pořád narážet na umělé, a naprosto nesmyslné, mantinely, vytvořené na základě řevu různých aktivistických skupin. Pokud se to neudělá, tak ta výroba zase za pár let chcípne na úbytě a budeme tam, kde jsme nyní.
Moje generace vyrostla na chemické stavebnici "Mladých chemik". Byla to ideální pomůcka pro polytechnickou výchovu mládeže. Dnes je řada v ní užitých látek z různých (většinou nesmyslných) důvodů na indexu a lze je sehnat jen na nějakou zavedenou firmu (nebo vysokou školu) a často na zvláštní povolení. U mládeže je před výchovou k exaktním oborům preferována výchova k ekonomicky zcela bezcenným "tlamocvičným studiím", jejichž absolventi jsou pro společnost leda zátěží. A pokud se právě toto nezmění, budeme se stále více propadat pod úroveň zemí, které se s aktivistickými hovadinami dokáží poradit (třeba i dost drasticky, ale funguje to). A pro celou slavnou EU nezbyde než ona třetí fáze rozvoje socialismu: "Neztratit stopu" (po "dohnat a předehnat" - kapitalismus, a "neztratit směr").
Požadavky na analýzu
Právě slušně provedená analýza, řešící problém v jeho komplexnosti, by nutně měla obrátit pozornost ke škodlivým aktivistickým skupinám, inspirovaným různými problematickými ideologiemi. Protože "boj proti Číně", která jen využila námi vytvořený prostor, nevyřeší podstatu věci, jako nepomůže odhánění supů od umírajících krav, pokud je nebudeme adekvátním způsobem léčit.
Opravdu kvalitní analýza by měla jasně jmenovat skupiny a jednotlivce, kteří jsou za útěk farmaceutické výroby z EU do Číny zodpovědné. Měla by jasně jmenovat či popsat, pokud ještě jméno nemají, rovněž ideologie, které tyto lidi vedou. A měla by se zabývat i těmi politiky na úrovni států a samotné EU, kteří šli těmto aktivitám na ruku. Protože jedině takováto analýza je s to navodit pro nás jednoznačně žádoucí STATUS ANTE QUO.
Analýza přednesená vedoucím BIS v podstatě jen řeší marginální důsledky daleko širšího a komplexnějšího problému, aniž by byla schopna či ochotna se zabývat podstatou věci.
