Soudružky feministky zase bodují

Zástupkyně České ženské lobby, Markéta Kos Mottlová a Johanna Nejedlová, vystoupily v Ženevě před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW). V podstatě tam presentovaly svoje bezcenné výmysly a konfabulace, mající jediný cíl: Očernit před touto pochybnou organizací Českou republiku.

Trocha historie

S touto organizací jsem se setkal někdy v době presidentování Václava Klause. Tehdy si ještě říkaly feministická lobby. Jejich aktivitou, která prosákla do veřejného prostoru, bylo zakázání výstavy fotografií, pořízených v rámci výzkumu České akademie věd.
Šéf Akademie, jistý soudruh Drahoš, se z jejich intervence buď podělal jak Hácha před Heydrichem, nebo s nimi ideologicky souzněl, a onu výstavu, která se měla konat v prostorách ČAV, zrušil. Výstava se pak konala jinde, což mj. dokazuje, že na ní nebylo nic závadného. Když potom tento soudruh kandidoval na presidenta (proti Miloši Zemanovi) byl pro mě naprosto nevolitelný, protože obě výše uvedené alternativy důvodu jeho chování jsou dle mého názoru naprosto neslučitelné s funkcí presidenta demokratického státu.
Podstata problému spočívá v tom, že pracovníci ČAV zkoumali a snažili se zrekonstruovat mokrý kolodiový proces (fotografie). Jeho podstata je známá: Na skleněnou desku se nanese rovnoměrná vrstva kolodia (což je směs na bázi střelné bavlny, rozpuštěná v éteru). Před fotografováním se ona deska namočí v roztoku stříbrné soli a pomocných látek, a ještě mokrá se exponuje. Citlivost takto připraveného materiálu byla ve své době výrazně vyšší než u jakýchkoli jiných tehdy dostupných fotografických materiálů, po uschnutí desky se ona fenomenální citlivost ztrácela. Znamenalo to ovšem mít k fotografování ještě temnou komoru (přenosnou, pokud se nepracovalo v ateliéru), v níž byly desky bezprostředně před fotografováním připraveny.
Tímto procesem byly pořízeny mnohé slavné i vědecky či historicky důležité fotografie. V závěru 19. století fotografové postupně přecházeli na novější materiály, nicméně snímky touto technikou ještě v období +- souběžného se secesí, nebo, chcete-li, "belle epoque" vznikaly mj. z důvodu nižší ceny.
Přestože je postup v zásadních rysech znám, obsahoval ještě "know how", které se do publikací vč. návodů nedostalo, a úkolem onoho výzkumu bylo právě znovunalezení kompletního postupu, včetně oněch nepublikovaných dílčích úkonů. Muselo se to opravdu znovuvynalézat, protože pamětníci v současné době už neexistují. Snad jako poslední z našinců fotografoval tímto postupem v období první světové války a hlavně Říjnové revoluce Přemysl Koblic (z nouze, protože žádná jiná možnost prostě nebyla dostupná), který o tom napsal několik časopiseckých článků. Nicméně i ten byl v době onoho výzkumu již po smrti.
Celá metoda nebyla o mnoho citlivější než filmy, které se používaly před přechodem na digitální techniku pro pořizování fotokopií. Ty měly citlivost 6 - 9 DIN (pro nepamětníky zvýšení citlivosti o 3 DIN znamená zdvojnásobení citlivosti a normálně se fotilo na 21 DIN, k dispozici byly i filmy, citlivé 17 či 27 DIN, různými kejklemi při vyvolávání se dalo dostat někam ke 30 DIN).
Pochopitelně, mokrý kolodiový materiál je citlivý jen k modré složce spektra. Na druhé straně má fantasticky jemné podávání detailů, jemnější než modernější filmy a desky se želatinovou vrstvou, o digitální fotografii raději ani nemluvě. Za obležení Paříže během Prusko - Francouzské války byly vládní dokumenty přefocovány na tento materiál (s úpravou, že se dala kolodiová blanka s fotografií ze skla stáhnout) a balóny vynášeny do neobsazené části Francie spolu s poštovními holuby, kteří přinášeli zpět informační materiály o dění v zemi, ale i soukromou korespondenci, zpracované stejným postupem. Podrobnosti lze najít např. v knize Ludvíka Součka "Jak se světlo naučilo kreslit".
Faktem je, že platí vztah, "čím méně DIN, tím větší jsou problémy se zobrazením aktu". Akty se u nás většinou v "předdigitální" éře fotografovaly na 27 DINové filmy (nebo jejich západní obdoby), které poskytovaly největší množství snadněji získatelných polotónů a tedy i plynulých přechodů na oblinách těla. Mohu doporučit jako zdroj podrobnějších informací o tomto tématu rovněž Ludvíka Součka, tentokrát kapitolu o aktech v knize "Cesty k moderní fotografii".
Proto byly součástí oné výstavy i ženské akty, které jsou právě na precizní zobrazení polotónů nejvíce citlivé, snad spolu s aktem dětským. Mužské tělo bývá hranatější a chlupatější, což může nedokonalosti v podání přechodů odstínů šedé do jisté míry maskovat. Jinými slovy, ony ženské akty sloužily v podstatě jako prubířský kámen dokonale zvládnuté techniky. Mistři secesní fotografie ženské i dětské akty zvládnuty měli, takže jejich fotografie jsou důkazem, že i tento proces dokáže potřebné bohatství polotónů korektně zobrazit. Příkladem mohou být např. dětské akty a poloakty L. Carrolla. Některé jeho fotografie jsou k dohledání na Wikipedii (ovšem, tu a tam se mu snímek nepovedl, jiné byly po této stránce znehodnoceny tehdy módním kolorováním).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lewis_Carroll
Pro soudružky feministky, při jejich nedostatku intelektu a vzdělání vcelku pochopitelně, byly ženské akty jako rudý hadr před býkem  - "ponižování žen pořizováním a vystavováním jejich aktů", a proto začaly mohutně protestovat.
MMCH, lidský mozek má "zadrátovánu" analýzu obrazu nahého lidského těla, proto byly běžně na bankovkách a dalších cenných papírech zobrazovány akty (často jako mědirytiny či ocelorytiny), protože ty byly nejtěžší k napodobení. Člověk sice nebyl s to uvést, že "támhleta čára je o dvě procenta tlustší", ale "cosi se mu na tom nezdálo", v porovnání s originálem. I tento neurofyziologický fakt je důvodem k použití aktu jako testu korektního zvládnutí techniky. Ostatně, u digitálních obrazových formátů tuto funkci zastává ženský akt Lena.
Takže tohle bylo moje první setkání s informacemi o existenci této organizace, a lze konstatovat, že na mě zapůsobila ryze negativně.

Současná aktivita

Soudružky feministky tedy nyní bonzovaly Česko na půdě dnes již silně pochybné organizace OSN, z níž bychom měli co nejrychleji vystoupit, jak to učinily USA.
Soudružky předložily třicet bodů obžaloby tohoto státu, a je zajímavé, že jejich kompletní výčet nenajdeme ani na webových stránkách této organizace. Najdeme (v době psaní tohoto textu) pouze jakýsi výběr, který od nich převzaly další zdroje, vč. Britských listů, z nichž jsem je převzal i já.
Tyto body jsou následující (upozorňuji na to, že části přesvědčených demokratů mezi čtenáři se z tohoto totalitního programu může dělat fyzicky zle):

• Zajistit dostatečné financování agendy rovnosti, včetně služeb pro oběti genderově podmíněného násilí a samotného Odboru rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády.
• Zavést nepřenositelnou část rodičovské dovolené pro otce.
• Snížit garantovaný věk pro předškolní vzdělávání na dva roky.
• Zrušit možnost promlčení u znásilnění.
• Odstranit striktní posuzování žádostí o kompenzace obětí nedobrovolných sterilizací.
• Zajistit povinné vzdělávání vyučujících v oblasti genderových stereotypů a intersekcionality.
• Přijmout legislativní genderové kvóty na kandidátní listiny.
• Zajistit legislativní změny, které umožní porodním asistentkám působit jako primární poskytovatelky hrazené péče, aniž by byla nutná lékařská indikace.
• Aktivně bojovat proti segregaci romské menšiny ve školství.
• Zlepšit uznávání kvalifikací a zajištění bezplatného rekvalifikačního a jazykového vzdělávání pro migrantky.

Faktem také je, že v OSN už dávno převažují totalitní antidemokratické státy. Osobně bych byl pro to, aby demokratické státy z této dnes již velmi pochybné a silně zkompromitované organizace odešly a založily si svou, v níž by podmínkou členství bylo demokratické uspořádání společnosti. Byť je mi jasné, že by se to muselo velmi precizně specifikovat, protože podle vlastního výkaznictví byly demokratické i nacistické Německo a Sovětský svaz.

Podrobněji

Nyní si tyto body probereme podrobněji.
Zajistit dostatečné financování agendy rovnosti, včetně služeb pro oběti genderově podmíněného násilí a samotného Odboru rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády.
Je mi velice líto. Všechno tohle naše demokratická legislativa obsahuje. Muži a ženy jsou si u nás ze zákona rovni a bezcenné desinformace pochybných aktivistických organizací na tom naprosto nic nemění.
Zavést nepřenositelnou část rodičovské dovolené pro otce.
Opravdu nevidím nejmenší důvod, proč by se tato fašistickobolševická zrůdnost měla objevit v naší legislativě. Rodiče sami vědí, zda je pro rodinu výhodnější mateřská či otcovská dovolená.
Nehledě k tomu, že v současnosti významná část žen kojí své dítě v podstatě až do konce mateřské dovolené, takže tu ani žádný prostor pro otcovskou dovolenou z hlediska samotné fyziologie lidského organismu není. Ledaže by chtěly soudružky feministky "rozdojovat otce", jako kdysi v 50. letech sovětští polárníci "rozdojili kozla".
Snížit garantovaný věk pro předškolní vzdělávání na dva roky.
Toto je naprosto bezcenný nesmysl, neodpovídající biologii dítěte. Dítě až do dosažení předškolního věku není na nějaké "vzdělávání" dostatečně psychicky vyspělé.
Zrušit možnost promlčení u znásilnění.
Je mi líto, promlčuje se i vražda, a má to docela důležité důvody, které se dají najít v učebnicích základů práva.
"Nepromlčitelné zločiny" jsou spíše politickou záležitostí a mají hlavně význam v té situaci, kdy zločinec může dlouhodobě a s pomocí státu či podobné organizace unikat před spravedlností, jak to známe v souvislosti se zločiny nacismu či komunismu. Kdyby byla spojenecká okupace Německa po válce dostatečně tvrdá a byl proveden dostatečný tlak na státy, které nacistickým zločincům poskytly útulek (ale i na Římskokatolickou církev), tak by v podstatě ani zločiny nacismu nemusely být nepromlčitelné, protože by na šibenici a ve vězení včas skončili všichni, kteří si to zasloužili.
To samé platí i pro komunismus. Řada zločinců z minulého režimu měla viset již někdy v roce 1990, a ne mít možnost obstruovat vyšetřování a souzení svých zločinů, dokud nezcepeněli.
Odstranit striktní posuzování žádostí o kompenzace obětí nedobrovolných sterilizací.
Budu hodně ošklivý: Já se v souvislosti s čerstvými módními trendy prohlásím za ženu, prohlásím, že jsem byl násilně sterilizován, a v případě, že by bylo realizováno to, co soudružky feministky chtějí, bych dostal odškodné. Je mi jasné, že pro feministku je to příliš složitá myšlenka, ale věřím, že ji většina čtenářů pochopí.
Zajistit povinné vzdělávání vyučujících v oblasti genderových stereotypů a intersekcionality.
Opravdu nestojím o to, aby byly učitelům vymývány mozky nějakými pavědeckými ideologiemi. Učitel má mé děti (teď spíše vnoučata) naučit číst, psát a počítat, a ne nějaké bezcenné hovadiny z levicové strany politického spektra. A faktem je, že většina škol ono mariatereziánské trivium zvládá spíš nedostatečně.
Přijmout legislativní genderové kvóty na kandidátní listiny.
Jak to říká kterási postava v Bradburyho dystopii "451 stupňů Farenheita"? "Lidé nejsou rovni, lidé jsou srovnáni.", či nějak tak, ale tento význam to má. Ony genderové kvóty opravdu nejsou nic jiného než nástroj antidemokratické totality.
Žádné ženě u nás není bráněno dostat se na kandidátní listinu, pokud má o něco takového zájem a splňuje příslušná kritéria. Neexistuje žádný důvod, proč by měly být diskriminovány ženy jen na základě pohlaví. Faktem ovšem je, že strany, které cpou do popředí ženy, tam velice často procpaly, jak v minulém tak i v současném volebním období, takové, s odpuštěním, blbky, že to maximálně vede voliče k tomu, aby ženy šmahem vykroužkovávali.
Zajistit legislativní změny, které umožní porodním asistentkám působit jako primární poskytovatelky hrazené péče, aniž by byla nutná lékařská indikace.
S tímto jako lékař naprosto nesouhlasím, protože vím o případech, kdy něco podobného vedlo ke ztrátě rodičky, dítěte a někdy i obou. Porodní asistentka, jakkoli si jich vážím, prostě nemá stejnou kompetenci jako lékař, a nemá za zadkem tu samou sadu diagnostických a léčebných prostředků, jakou má lékař (a i kdyby ji měla, není kvalifikována k použití většiny z nich).
Právě lékař by měl posoudit (porodní asistentka k tomu kvalifikaci nemá), zda je nastávající maminka natolik OK, aby ji bylo možno svěřit porodní asistentce, nebo ne. Druhou věcí je, že v případě průšvihu je to právě lékař, který nese největší podíl právní (i jiné) zodpovědnosti, porodní asistentka buď vůbec žádnou, nebo v podstatně menší míře.
Aktivně bojovat proti segregaci romské menšiny ve školství.
Jsem toho názoru, že Romové se v současné době segregují sami. Mimo jiné tím, že jejich děti vytvářejí ve školách takové peklo, že z nich "bílé" děti prostě utečou.
Není to, pochopitelně, jen záležitostí Romů, ale jakýchkoli asociálních skupin, nerespektujících hodnoty a chování normálních lidí, resp. dětí z nich pocházejících. Negativní roli na tomto poli hraje i inkluze. Tu by bylo nejlépe zrušit a obnovit síť škol, specializovaných na děti, neschopné zvládnout standardní pedagogický proces.
MMCH, dětí z romských rodin, které přejaly hodnoty a způsob života majority, se tyto problémy naprosto netýkají, což je jen další důkaz skutečnosti, že nejde o rasismus, ale kulturní nekompatibilitu. To je prostě zkušenost ze všech škol, v nichž se  takoví žáci vyskytují, a nedokáže ji potlačit ani snaha tato fakta cenzurovat. Proto také část rodičů volí školy se školným, pro asociálně žijící rodiny nepřijatelným, a další část stěhuje děti k příbuzným do čtvrtí, kde asociálové nejsou (mají-li to štěstí, že takové vhodně bydlící příbuzné v rodině mají).
Na tomto poli musejí zapracovat sami Romové, aby kontakt s jejich dětmi nebyl pro "gadžovské" děti každodenní noční můrou, stejně jako kontakt s dětmi z jiných asociálních rodin. Prostě musejí převzít hodnoty majoritní společnosti a pokud to neudělají, budou s ní v neustálém konfliktu. Dle mého soudu by bylo vhodné dávat státní podporu výlučně organizacím, podporujícím včlenění Romů do majority ve smyslu převzetí jejího hodnotového žebříčku a způsobu života. To by znamenalo "vysušit zdroje" naprosté většiny tč. na "poli integrace" pracujících organizací.
Je také docela zajímavé, že naprostá většina jiných minorit takovéto problémy nemá a podíl asociálních rodin je u nich srovnatelný s majoritou, nebo dokonce nižší.
Zlepšit uznávání kvalifikací a zajištění bezplatného rekvalifikačního a jazykového vzdělávání pro migrantky.
Je mi líto, uznání musí být vázáno na kompatibilitu vzdělávacího systému v zemi původu se systémem naším. Což u některých zemích není reálné, jinde to reálné je, a zpravidla je vzdělávání z nich uznáváno, nebo vázáno pouze na nějaké rozdílové zkoušky. Pokud se týká toho jazyka, tak platí, že každá žena, která chce, se jazykově vzdělat může, a bez jakýchkoli problémů. Znám ženy z Ukrajiny, které jsou zde tři čtyři roky a mluví naprosto srozumitelně česky (jen s lehkým akcentem) a uplatňují se i v profesích, v nichž musí česky komunikovat (např. úřednice nebo prodavačky).
Problémem jsou spíše ženy z civilizačně nekompatibilních států, jimž jsou v podstatě jakákoli rekvalifikace i jazykové vzdělávání zakázány rodinou, a s tím se nic nenadělá, pokud nebude vytvořen nějaký "bič" na civilizačně nekompatibilní migranty (a oni nebudou donuceni k tomu, aby se buď přizpůsobili, nebo odešli jinam). V Německu nyní vyvstal problém, že v Německu narozené děti islámských imigrantů neumějí ve školním věku jediné slovo německy. Něco takového u jakýchkoli imigrantů prostě trpět nelze.

Celkově

Českou ženskou (či feministickou) lobby je tedy nutno považovat za potenciálně rizikovou pro demokracii. Bylo by asi dobré vědět, kdo ji financuje, a zda se na ni nevztahuje onen paragraf, procpaný na konci funkčního období minulé vlády, o úmyslném páchání škod státu za peníze a ve prospěch státu cizího.
Patrně by tato organizace nebyla jediná, která by si přinejmenším přezkum na toto téma zasloužila. A vystoupení jejích zástupců v Ženevě je zcela jednoznačně snahou o poškození tohoto státu, a nic jiného.
Snad si ještě dovolím připomenout, že když padl v roce 1989 komunistický režim, tak se nám sem začaly sáčkovat západní feministky a naprosto nechápaly, proč na ně naše ženy z vysoka kálejí. Nicméně tyto dámy např. bojovaly za tříměsíční mateřskou dovolenou, a u nás byla tříletá. To samé se týkalo i péče o děti a mnoha dalších témat. Takže opravdu naše ženy neměly zájem o boj za "ideály" západních feministek. Socialistický stát se prostě na tomto poli ukázal být kvalitnějším než státy Západní Evropy a USA.
Proto nastoupila další generace těchto bolševikofašistoidů a začala vymýšlet naprosto bezcenné nesmysly, o něž naše ženy (až na pár úchylaček) rovněž nestojí. V naprosté většině případů se nejedná o rovnost práv či příležitostí, ale o rovnost výsledků, což je jednoznačně ultralevicová, bolševikofašistická, agenda. Lze ji srovnat s tím, že by v "unigender" vzpěračské soutěži musely získat stejný počet bodů ženy jako muži, přestože ženy s odlišnou stavbou pohybového ústrojí nemohou zvedat tak těžká břemena (vč. činek) jako muži. A dokonce je může pokus o něco takového zdravotně těžce poškodit. Ostatně proto máme v Zákoníku práce ustanoveny limity na břemena coby součást výčtu prací zakázaných ženám.
A když jsem to nakousl, tak další zákazy na tomto poli plynou např. z rozdílů fungování ženského a mužského pohlavního ústrojí, protože ženy jsou daleko citlivější než muži na látky schopné vyvolat narození geneticky vadného dítěte. Ženy také hůře detoxikují řadu jedů, takže jsou pro ně přísnější limity pro výskyt mnoha látek v pracovním prostředí (a takových rozdílů, daných sexuálním dimorfismem druhu Homo sapiens, lze najít ještě více).
Feministky se prostě pokoušejí rušit učebnicová fakta o biologii, fyziologii a patofyziologii člověka. A na základě ignorování vědeckých faktů, či jejich nahrazování bezcennými bláboly filosofů, se snaží, a nejen ony, likvidovat demokracii.
Součástí těchto likvidátorů demokracie feminismem je i česká ženská (či feministická) lobby. Jsem toho názoru, že by této organizaci měla být věnována stejná pozornost, jako kterékoli jiné skupině, volající po zrušení demokracie a nastolení nějakého diktátorského či teokratického režimu.

Česká ženská lobby nám názorně ukázala svoje priority, které jsou vesměs zcela neslučitelné s demokracií a lidskými právy. Ukázala, a to naprosto dobrovolně, že patří mezi ty organizace a skupiny, které je nutno v rámci boje za zachování demokracie v tomto státě pečlivě sledovat a v případě potřeby včas zasáhnout směrem k jejich omezení či likvidaci.

Nesmysly kolem Epsteina

Kolem kauzy Epstein se nahromadilo mnoho desinformací, které jsou do jisté míry překážkou střízlivého hodnocení toho, co se v jejím rámci vlastně dělo, protože realita je zahalena do hávu naprostých nesmyslů.

Názvosloví

Začneme  tedy názvoslovím, které vnáší do celé kauzy pořádnou porci zmatku.

• Pedofil je sexuálně zaměřen na předpubertální děti. Zpravidla také nerozlišuje chlapce a holčičky, může se zamilovat do dítěte kteréhokoli pohlaví.
• Hebefil je zaměřen na dívky v pubertě. Míjí se tedy s dívkami mladšími, které příznaky puberty nemají, a jeho zájem o příslušnou slečnu skončí někdy v době, kdy dosáhne dorostového věku.
• Efebofil je zaměřen na chlapce v pubertě a platí pro něj zhruba to samé, co pro hebefila.
• Lolita pochází ze stejnojmenného románu Vladimira Nabokova. Jmenovala se Dolores, matka jí říkala Lo a z toho si hrdina a současně vypravěč románu udělal tu "Lolitu". V románu se praví, že se vypravěč s Lolitou seznámil když jí bylo dvanáct, když jí bylo třináct a půl, tak spolu začali sexuálně žít a jejich vztah trval přibližně rok. Takže pojem "lolita" by se měl korektně vztahovat na dívky spíše ve druhé polovině puberty, případně na začátku dorostového věku, případně dívky předčasně sexuálně vyspělé (proti průměrnému tempu dospívání, to se týkalo i Lolity).

K tomu poslednímu pojmu snad ještě jedna zajímavost: Vztah mezi vypravěčem a Lolitou skončil tím, že Lolita byla odlákána (či za mírného použití násilí unesena) a skončila na farmě zvrhlého milionáře, který tam měl jakýsi "harém" dospívajících dívek. Ty "konzumoval" sám nebo je "půjčoval" svým návštěvníkům. Tedy provozoval v menším a chudším měřítku něco, co Jeffrey Epstein na svém ostrově.
Můžeme se jen dohadovat, zda byl Nabokov geniální vizionář, jako třeba český spisovatel Jan Weiss, který v románu vydaném už v roce 1929 předpověděl plynové komory, nebo zda už v jeho době (polovina minulého století) nějaké podobné aktivity v USA existovaly.
Románový příběh končí vlastně tím, že vypravěč milionářovu rezidenci vypátrá (trvá mu to několik let) a jejího majitele zastřelí. Následně je vyšetřován a připravován k soudu (hlavní část románu je vlastně písemnou výpovědí vypravěče o svých zločinech k potřebám onoho soudu), nicméně se soudu nedožije a ve vězení náhle zemře (dovoluji si připomenout, že takto skončí i "sympatický vrah" v povídce A. C. Doyle "Studie v šarlatové").

Takže terminologicky

Na ostrově Jeffreyho Epsteina docházelo k sexuálnímu zneužívání puberťaček, čemuž jednoznačně odpovídá onen výše zmíněný odborný termín "hebefilie". Pokud existují, a jsou pravdivé, nějaké zvěsti o zabíjení a dokonce pojídání kojenců, s vysokou pravděpodobností nedocházelo k sexu s nimi, takže se toto jednání může přiřadit do rozsáhlé oblasti sadismu.
Zmatek může ještě vyvolat různý věk legality sexuálního styku v různých zemích (a není identický ani v celých USA, ale různý pro jednotlivé státy). Pěkný přehled této problematiky ukazuje mapa pro celý svět. Celosvětově je na tomto poli rozptyl oficiálního "zákonného" věku od 11 do 21 let (v islámských komunitách se běžně toleruje 9). Proto vznikají i takové šílenosti, jako označování sexu s dvacetiletou ženou za "pedofilii".
Můžeme tedy konstatovat, že média, referující o této kauze, vytvořila exemplární zmatek používáním neadekvátních termínů, a týká se to i médií "veřejnoprávních", což ovšem zase posiluje pochybnosti o jejich důvěryhodnosti a rovněž nutnosti a potřebnosti jejich existence.

A ještě realisticky

U druhu Homo sapiens je sexuology (i srovnávacími sexuology) potvrzena afinita samců k mladším samicím. Nicméně by asi bylo velmi problematické prohlásit všechny návštěvníky ostrova Jeffreyho Epsteina za osoby trpící hebefilií. To by řada z nich musela mít skandály ve smyslu sexu s puberťačkami i při jiných příležitostech a na jiných místech než v této destinaci.
Dovoluji si vyslovit hypotézu, že většina z návštěvníků ostrova byla spíše motivována jakýmsi nadhodnocením své osobnosti a jejího významu ve smyslu "sex s těmito dívkami je 'plebsu' zakázaný, ale já, vzhledem ke svému bohatství a politické moci, stojím nad zákony". Ostatně, takto jsou z vysokou pravděpodobností motivovány i další činy tzv. "elit", od nevinného zapalování doutníků bankovkami vyšších nominálů (ovšem, v řadě zemí, i u nás, je něco podobného přestupek nebo trestný čin proti měně), až třeba po vyslovené zločiny všeho druhu.
Takže spíš než sexuální puzení k nabízeným dívkám bylo patrně rozhodující jakési "členství v celosvětovém klubu vyvolených", které oblažovalo jejich hamižné a pokřivené dušičky.
Jistěže není zcela jasné, zda Jeffrey Epstein při pořizování záznamů o aktivitách svých "hostů" sledoval pouze svůj vlastní zájem, nebo zda spolupracoval s jednou či více tajnými službami či podobnými organizacemi. Faktem je, že až do zveřejnění "akt Jeffreyho Epsteina" Trumpem měly tyto záznamy velký vyděračský potenciál a existuje spousta organizací (státních i nestátních), jejichž šéfové by za něco takového okamžitě a bez rozmyšlení upsali svou duši ďáblovi (a mnohdy s "hláškou" a zároveň pointou jedné povídky na toto téma: "Kdybyste neměli takový binec v záznamech, tak byste věděli, že jsem se vám už dávno upsal.").

Ještě dvě hypotézy

Výše jsem se zmínil, že preference mladých samic samci je charakteristická pro druh Homo sapiens. Naši blízcí i vzdálenější příbuzní to mají opačně: Jsou preferovány samice starší. Má to jistou logiku, protože starší samice je zkušenější a pokud se propracuje až do pelechu některého z vůdčích samců, tak je vyšší pravděpodobnost, že mláďata jím zplozená přežijí alespoň do doby, kdy se osamostatní od matky, a tedy i přenosu genů úspěšného samce do další generace.
Je zde však jeden zádrhel: Samici těchto druhů stačí k vysokému postavení v hierarchii tlupy prakticky jen to, aby se nenechala sežrat nějakým predátorem. Své postavení si vysedí, a ještě budou, podle zákonů demografie (platících nejen pro nás, ale i pro naše příbuzné), její konkurentky "přirozenou cestou" ubývat.
Nicméně u našeho druhu se musely samičky na začátku plodného věku, aby se dostaly do pelechu vůdce tlupy, nebo alespoň některého z výše postavených samců, tvrdě ohánět, mj. i proti početné konkurenci. Musely dokázat nasadit opravdu vše, čeho byly schopné, aby se k tomuto cíli dopracovaly. Možná měla jejich mláďata o něco vyšší úmrtnost  (nicméně se u našeho druhu rozvinulo "babičkovství", tedy pomoc starších samic mláďatům svých dcer), ale mládě dostalo geny pro úspěšnou kompetici od obou rodičů, nejen od samce, jako v případě našich příbuzných. A je docela možné, že právě toto přispělo ke skutečnosti, že Země je planetou lidí, a ne planetou opic.
Objektivně existuje v současné lidské populaci i relativně vysoké zastoupení pedofilů. Něco takového (protože je zde jakási vazba na geny) vypovídá o tom, že toto sexuální zaměření muselo nést, oproti současnosti, nějakou selekční výhodu.
Jediné, co mě v této věci napadlo, je fakt, že pokud došlo ke střetu dvou tlup našich předků (takové jsou doloženy jak v archeologických nálezech tak i v etnografických analogiích), tak pro vítěznou tlupu muselo být výhodné osvojení mláďat vhodného věku z přemožené tlupy. Pečínka z nich stejně nebyla vydatná (většina těchto střetů končila kanibalskými hostinami).
V oné době se na jedno mládě, odpovídající +- předškolnímu věku současných lidí, muselo narodit řádově pět, které se tohoto věku nedožily, ale dokud nezemřely, vyžadovaly péči matky i dalších členů tlupy (ať už ji vyjádříme v nějakých pracovních jednotkách, nebo třeba v tocích energie), zatímco osvojením "již předvychovaného" mláděte tyto výdaje pochopitelně odpadly.
Jistěže jsou známy případy samic (nejen primátů), které přišly o mládě, a jako náhradu vychovaly mládě cizí (případně dokonce i jiného živočišného druhu), ale takové případy jsou relativně vzácné na to, aby se to projevilo nějakou významnou výhodou pro celou populaci.
Pro tlupu našich předků tedy mohlo být výhodné mít nějaké členy se zájmem o mláďata, kteří byli ochotni se o takto získané nové členy tlupy postarat. A tlupy, v nichž "geny pro pedofilii" byly přítomny, měly určitou selekční výhodu oproti ostatním (a zbytek zařídil pan Darwin).

Jsme tedy svědky toho, jak novináři absolutně nezvládají svou profesi a blábolí nesmysly. Je také pravděpodobné, že motivem návštěv "elit" na ostrově Jeffreyho Epsteina patrně nebylo primární sexuální puzení, ale že nejspíš šlo o projev sociálního chování, nadřazeného nad chováním, vycházejícím z ryzích pudů.

Budou nás o klimatu poučovat uměnovědci?

Pochopitelně, nejde jen o uměnovědce, ale též např. o spekulanty s emisními povolenkami a vlastně všechny příjemce "klimatických peněz" či naturálií. Těmi "naturáliemi" mám na mysli např. různé zvýhodnění elektromobilů oproti skutečným autům (vedle odpuštění dálniční známky např. zvýhodněná parkování). Ti uměnovědci jsou ovšem zástupci té skupiny "bojovníků za klima", která nebojuje za své pekuniární zájmy, ale jen a pouze z hlubokého přesvědčení.

Kdo za klima bojuje?

Za klima, jak bylo naznačeno, bojují především lidé, kteří z tohoto "boje" mají nejrůznější výhody. Mohou být příjemci klimatických dotací, např. na budování a provoz fotovoltaických a větrných elektráren. Mohou to být příjemci "klimatických grantů" s jejichž pomocí předstírají objektivní vědeckou činnost. Mohou to být spekulanti s emisními povolenkami, kteří nám, normálním lidem, šroubují nahoru cenu elektřiny a dalších forem energie až o stovky procent.
Zcela jistě je "boj za klima" součástí levicové až ultralevicové ideologie, ekologie. Ta se snaží získat moc nad společností hlásáním "boje" - za přírodu, za klima, za cokoli jiného zeleného, a naopak bojem proti všemu, co těmto ideologům připadá špatné (tedy v podstatě proti všemu přínosnému a užitečnému). Je to naprosto stejný boj, jaký vedli nacisté proti židům, nebo komunisté proti "vykořisťovatelským třídám".
Dál zcela jistě "za klima" bojují nejrůznější osoby, které získaly naprosto mylnou a nesmyslnou, leč silně zafixovanou, představu o tom, že tento boj představuje nějaký přínos a nejsou s to pochopit, že se o žádný přínos nejedná. Buď proto, že jejich mozková kapacita je na korekci těchto desinformací prostě nepostačující, nebo proto, že jejich víra je fanatická a nekorigovatelná, stejně jako psychotické bludy.

K čemu to vede

Výsledkem "boje za klima", případně "boje za ekologii", pochopitelně, nemůže být nic jiného než to, co se podařilo nacistům či bolševikům a jejich nohsledům. V rámci EU jsme svědky devastace ekonomiky a celé společnosti, jak to naši předkové zažili za německé okupace a starší z nás za minulého režimu.
Je to přitom zcela zákonitý jev, protože ekonomika nemůže být dost dobře založena na jakémsi "řízení". Dokonce i mírné a některými ekonomickými školami přípustné zásahy do ekonomiky založené na tržních vztazích, musejí být prováděny velice opatrně a pokud možno s neustále udržovanou možností "nasadit zpátečku", pokud by se začaly rýsovat nějaké negativní dopady. Je třeba si uvědomit, že pletivo vzájemných vazeb mezi jednotlivými složkami ekonomiky je tak složité a nepřehledné, že takové zásahy, byť prováděné s těmi nejlepšími úmysly, mohou mít značný katastrofický potenciál. Ovšem, této skutečnosti si byli vědomi už viktoriánští gentlemani. Proto ostatně A. C. Doyle svému Sherlockovi Holmesovi dotvořil supergeniálního bratra Mycrofta, který takovéhoto rozboru schopen byl.
Pochopitelně, netržní, řízená, ekonomika může být teoreticky stabilnější, ale prakticky veškeré pokusy o její zavedení skončily katastrofou, byť třeba nastoupivší až po létech, jak jsme toho byli svědky za socialismu.

Klima a vzdělání

Je třeba jednoznačně konstatovat, že klima, podobně jako prakticky celá ekologie, vyžaduje pro uvěření absenci logického a kritického myšlení.
Toho jsme byli opakovaně svědky v souvislosti se "stávkami za klima" k 17. listopadu, kdy tyto stávky byly organizovány především na filosofických fakultách. Sice byly teoreticky otevřeny i pro studenty dalších fakult, ale z exaktních oborů se tam objevilo minimum studentů, a to samé platí i pro studenty technických disciplín.
Jistěže toto může být dáno tím, že ty obory na filosofické fakultě většinou studují "divní" lidé. Nicméně je zde ještě jedna možná příčina, s níž jsem se kdysi setkal v souvislosti s výukou budoucích učitelů (jsou i na některých oborech filosofických fakult). Ti měli povinnost mít složenu zkoušku z "biologie dítěte", tedy tělovědy a základů některých chorobných stavů, zaměřené na dětský a dorostový věk.
Jejich učebnice dané disciplíny byla jistě po odborné stránce naprosto v pořádku. Problém byl s jejím, asi nenajdu lepší termín, vyzněním. Vše tam bylo předkládáno jako ucelená a neměnná fakta, tedy naprosto odlišně od pojetí učebnic exaktních oborů, kdy jsem opakovaně zažil konstatování, že je nám předkládáno něco, co platilo v době redakční uzávěrky daného textu, a už na přednáškách jsme byli seznamováni s pokroky, k nimž po vydání učebních textů došlo. A celá koncepce textu byla většinou taková, že počítalo s jistou otevřeností, umožňující nová fakta na ta učebnicová navázat.
Jsem toho názoru, že humanitní obory tuto koncepci nemají, a že tudíž jsou jejich studenti a absolventi formováni k určité rigiditě a slepé důvěře k pramenům. Ostatně, takto jsou koncipovány i texty, s nimiž pracují různé ekologické organizace, alespoň ty, které jsem měl možnost získat a prostudovat.
Presentování světa jako čehosi neměnného a v podstatě primitivního (byl jsem, a opakovaně, svědkem toho, jak budoucí učitelé nad biologií dítěte vyslovovali údiv nad tím, co se na té medicíně učí šest let, když oni to zvládnou za jeden semestr) nutně musí příjemce takto "sežvýkaných" informací dosti hendikepovat a vést k zakrnění schopnosti kriticky o světě a jeho uspořádání přemýšlet, a navíc ještě respektovat určitou dynamiku v něm probíhajících jevů.
Jistěže důležitou roli hraje i jakási, u humanitních odborníků často zjevná, odtrženost od reality života, znemožňující, či alespoň znesnadňující, korekci názorů a postojů konfrontací s běžnou praxí. I to patrně hraje roli v podpoře vysloveně škodlivých nesmyslů z těchto kruhů, jíž jsme běžně svědky.
Pochopitelně, vše, co jsem uvedl výše v podstatě apeluje na to, abychom se naprosto nevzrušovali nad tím, co nám tu blábolí o ekologii obecně a klimatu zvláště studenti a absolventi humanitních oborů, bez ohledu na to, že jsou třeba autory významných vědeckých prací typu "Vliv klimatu na sexuální aktivity pražských gayů". Tyto lidi musíme ignorovat naprosto stejně, jako musíme ignorovat všechny příjemce klimatických peněz a dalších benefitů, protože ani jedni ani druzí nejsou a nemohou být zdrojem validních informací.

Prostě, od humanitně vzdělaných odborníků, v nadpise zastoupených těmi uměnovědci, si nesmíme nechat diktovat nic, ani o ekologii, ani o klimatu, protože tito lidé jsou naprosto neschopni pochopit jak elementární vztahy zavzaté do toho, o čem nás poučují, tak i praktický dopad opatření, která pomáhají prosazovat. Většinou nejsou s to na tomto poli ani rozlišovat pitomosti zjevné od skrytých, či záměrně předkladateli "zakuklených", a nekriticky věří úplně všemu.

Kádrování pana Metelky

Pan Metelka se rozčiluje, že ve skupině CLINTEL prakticky nejsou klimatologové. Prý je to cosi špatného, co svědčí o tom, že tato skupina je "šíleně nekompetentní". Pochopitelně, kope tím za zájmy lobby, žijící z desinformací o oteplování způsobeném antropogenním oxidem uhličitým, které nejsou podepřeny prakticky jediným důkazem.

Co mi to připomíná

Je mi líto, pan Metelka v podstatě připomíná koryfeje padlého komunistického režimu, kteří se také hájili, mimo jiné, i údajnou nekompetencí jeho kritiků. Nicméně ani oni nebyli tak hloupí, aby definovali např. to, že režim může kritizovat jen absolvent Vysoké školy politické ÚV KSČ (přezdívané "Vokovická Sorbonna"), případně krajských politických škol (zřizovaných krajskými výbory  KSČ), nebo alespoň VUMLu.
Je mi líto, obor klimatologie spíše připomíná ideologickou indoktrinaci, jaká probíhala v oněch výše uvedených "vzdělávacích" institucích, než nějakou skutečně vědeckou činnost.
Podruhé je mi líto, protože skutečně vědecká klimatologie je prostě interdisciplinární obor, kombinující fakta z nejrůznějších zdrojů, která se mohou nějakým způsobem promítat do klimatu a jeho interpretace. Z tohoto důvodu je jasné, že se na tomto poli mohou uplatnit specialisté z řady oborů. A mnohdy lépe v tom smyslu, že mají v daném oboru daleko větší (a hlavně kvalitativně hlubší) přehled než klimatologové, a proto mohou kritizovat např. to, jak klimatologové data a pracovní postupy z jejich oboru "přiohýbají" ke své potřebě, případně co při povrchnosti a nedostatečnosti svého vzdělání v daném oboru prostě přehlédli.
Potřetí je mi líto, protože řada bezcenných blábolů, souvisejících s klimatem a "bojem" za ně, je vcelku jednoduše a spolehlivě vyvratitelná nikoli nějakou "superspecifickou vědou", ale poznatky na úrovni maturity na gymnáziu v době, kdy jsem se na "zkoušku dospělosti" připravoval a posléze ji i skládal. Ne nadarmo, zčásti s nadsázkou, zčásti vážně, jsem opakovaně konstatoval, že "nejhroznější antiekologickou literaturou jsou Matematické, fyzikální a chemické tabulky". Tedy, z doby, kdy jsem studoval na střední škole. Dnes jsou určitým ekvivalentem této literatury jednak zdroje všeobecných informací typu Wikipedie, jednak reporty Googlovské AI.

Jak to ve vědě běžně chodí

Spousta vědců či vědu provozujících odborníků nezůstává u své profese, ale v souvislosti s tím, co je zajímá, ale i možnostmi sehnat peníze na výzkum, se nakonec zabývá něčím, co by teoreticky znát a umět nemohli. A dělají to velice úspěšně.
Znám knihy o filosofických dopadech biologických objevů, napsaných lékaři, a ne filosofy. A filosof by něco takového nemohl napsat, protože by prostě nebyl s to pochopit, co se v té medicíně (či biologii) vlastně děje.
Znám lékaře, kteří se stali výtečnými mikrobiology, aniž měli formální vzdělání v tomto oboru z přírodovědecké fakulty. Stačilo jim jen rozvést své znalosti z lékařské mikrobiologie do větší šíře a hloubky. Jiní lékaři zase zvládli nauku o buňce a elektronovou mikroskopii, včetně rozboru toho, co jsou na elektronmikroskopických snímcích reálné objekty, a co jsou jen artefakty, vzniklé devitalizací a pokovením preparátu. A zvládli také základy inženýrského přístupu k monstrózním starým elektronovým mikroskopům, bez nichž by s nimi nemohli pracovat.
Měl jsem tu čest znát lékaře, kteří byli malíři či spisovatelé.
Biochemickou metodu stanovení toxinů Muchomůrky hlízovité (zelené) v pokrmu či zbytcích po jeho přípravě dal dohromady lékař, a ne biochemik.
Měl jsem tu čest znát doktora medicíny, který byl vynikajícím statistikem a dokonce na téma využití statistiky v medicíně sepsal (se spoluautorkou, studovanou statističkou) monografii. Monografii tím užitečnější, že je cílená na ty, kteří šli na medicínu coby jednu z mála vysokých škol, kde není matematika.
Věda je naprosto jednoznačně oblast, v níž se vzájemně potkává či střetává řada oblastí lidského poznání a to nejzajímavější se zpravidla děje tam, kde se setkávají různé obory (často vyučované na různých vysokých školách). A vědec je vědcem nejen tím, co ví (viz ono indické "véda", znamenající zhruba "vědění), ale také tím, že dokáže zvládnout metodiku nabírání nových informací a jejich kombinování s těmi, které už zná.
Prostě představa, že kohosi vyučíme klimatologem, pak mu dáme klapky na oči jako drožkářskému valachovi, aby neviděl nic jiného než onen "šíleně škodlivý antropogenní oxid uhličitý", a bude z něj vědec, je zcela mimo realitu. Takovýmto způsobem vychováme maximálně duševního invalidu se silně omezeným rozhledem, v podstatě ideál onoho výše zmíněného "stranického vzdělávání".
Jistěže, pokud bychom šli ještě dále do minulosti. tak bychom zjistili mnoho ošklivých věcí, jako např. že zakladatel lékařské mikrobiologie byl středoškolský učitel chemie, či že objevitel penicilínu byl odborník na imunitu. Ostatně, vynálezce mikroskopu byl brusič čoček a když už jsme u toho, tak ani Newton ani Kepler neměli formální fyzikální vzdělání, Edison byl samouk, snad jen se základní školou, fotografii vynalezli soukromý zemědělec a majitel panoptika. A jeden z největších fotografů přelomu 19. a 20. století byl vzděláním námořník a posléze povoláním herec. Zcela jistě bychom mohli tento výčet učinit nenosně dlouhým.
A to raději ani nebudu zmiňovat obrovskou řadu autodidaktů, kteří neměli žádné formální vzdělání, a přitom posunuli lidské poznání o pořádný kus dopředu.
Nicméně si neodpustím citovat sentenci pana L. Součka, že mnoho věcí bylo vynalezeno nevzdělanými lidmi, kteří nevěděli, že to, o co se pokoušejí, je z vědeckého pohledu nemožné.

Co mohou říct ke klimatologii...

Dovolím si tedy zareagovat na "kádrování" pana Metelky názornou ukázkou toho, že i lidé, nemající formální vzdělání z klimatologie, mohou do diskuse o klimatu přispět a mnohdy zcela zákonitě bohatěji než oni odborníci. Pan Metelka jmenuje profese českých signatářů a podporovatelů CLINTEL, do pořadí jsem nezasahoval:

• Entomolog Odborník na hmyz zcela jistě musí znát mnoho z ekologie i klimatologie, protože některé skupiny hmyzu jsou na těchto faktorech extrémně závislé. Ostatně, výskyt některých bezobratlých (nejen hmyzu) a jejich četnost bývají užívány jako proxy údaje o klimatu
• Nezávislý publicista Takovýto odborník by měl být schopen kritického rozboru pramenů
• Expert na bezpečnost jaderných zařízení Tato odbornost je spojena s precizními výpočty a počítačovým modelováním, tedy něčím, co občas dělají i klimatologové
• Zemědělský inženýr, biolog Dotyčný pán zvládl zřejmě dvě vědecké specializace, přitom obě úzce souvisejí s ekologií obecně a zcela jistě i s klimatem
• Fyzikální chemik Odborník této profese bude s vysokou pravděpodobností rozumět jevům v atmosféře či světovém oceánu lépe než klimatolog
• Učitel matematiky Tento odborník přinejmenším najde chybu ve výpočtech i tam, kde ji klimatolog nevidí, či "nevidí"
• Statistik a geolog Geologie s klimatem jistě souvisí a statistikou se klimatologové ohánějí seč jim síly stačí
• Antropolog Odborník této profese přinejmenším chápe lépe než klimatolog dopad klimatu na lidskou populaci. I to, že jsme se jako živočišný rod i druh vyvinuli v teplejším klimatu, než jaké je dnes
• Expert na uhlí Osoba tohoto zaměření přinejmenším ví ledacos o geologii, ale i o energetickém využití uhlí
• Profesor ekonomie Tento odborník dokáže lépe než klimatologové rozebrat ekonomické dopady klimatické politiky
• Právník, spisovatel a vydavatel Osoba vzdělaná v právu je schopna se vyjádřit k ekologické i klimatologické legislativě
• Profesor na fakultě zemědělské a technologické Pro odborníka tohoto typu zcela platí to, co jsem výše uvedl pro zemědělského inženýra
• Teoretický fyzik Tento odborník je kompetentní mj. k posouzení validity klimatologických modelů a "scénářů"
• Geochemik Zde platí zhruba to, co bylo výše uvedeno pro geologa
• Meteorolog a konzultant na volné noze Vzhledem k tomu, že klimatologie je v podstatě derivátem meteorologie ...
• Hematoonkolog Zde je zcela jistě důležité, co dotyčný zvládl jako autodidakt, co pochytil od svých pacientů apod. Nicméně hematoonkologie je obor extrémně dynamický, takže dotyčný musí být hlava otevřená novým poznatkům
• Profesor aplikované fyziky na fakultě rybářství a ochrany vod Opět se jedná o odborníka, který má k počasí a klimatu velice blízko
• Geolog To podstatné bylo již uvedeno výše
• Ekonom a mezinárodní právník O ekonomii i o právu jsem se tu již zmiňoval, dotyčný bude také lépe rozumět různým mezinárodním smlouvám, závazkům apod.
• Geochemik Opět již bylo uvedeno
• Chemický inženýr v důchodu Klima se chemie úzce dotýká a mnohdy bez známek znalostí u samotných klimatologů
• Vedoucí týmu pro zajištění kvality "Kvalitář" by měl mít rozvinuté kritické myšlení, a to mnohostranně
• Emeritní ředitel střední školy Zde jistě záleží na tom, jaké předměty vyučoval
• Umělec Nikdy bych si netroufal podceňovat intuitivní myšlení umělců.
• Předseda představenstva pojišťovny Pojišťovenství se zcela úzce dotýká když ničeho jiného, tak klimatických extrémů. A je známo, že z pojišťovenských kruhů byly kritizovány některé katastrofické výlevy klimatologů
• Fyzik Odborník této profese zase musí rozumět mnohému z toho, co nám předkládají klimatologové ke věření

Vidíme tedy, že prakticky všichni panem Metelkou citýrovaní odborníci mají co říci přinejmenším k dílčím problémům (a to zcela jistě jejich odbornost nepokrývá to, co nastudovali mimo ni). Rozhodně nelze říci, že by tito lidé byli "naprosto nekompetentní" pro klimatologii. Spíše bude platit, že pro některé dílčí problémy z jejího ranku budou mít vyšší kompetence než sami klimatologové.

Hlavní problém klimatologie

Hlavním problémem klimatologie nejsou nějaké vědecké objevy na poli tohoto, či příbuzných oborů. Tímto problémem je velký přesah do oblasti sociální, nebo, chceme-li, politické.
Je třeba jasně určit, nakolik jsou ona opatření z rámce "boje za klima" ještě únosná pro populaci, a nakolik už ne. A jak vysoká podpora bude onoho "boje za klima" nebo naopak "přizpůsobení se klimatické změně". Protože právě na tomto poli je hlavní oblast střetu těch lidí, které zastupuje vcelku pochybný IPCC, a těch, za něž hovoří organizace CLINTEL.
Bohužel, on ten "boj za klima" je pro řadu lidí velice přínosný a v podstatě jich spoustu uživí s tím, že nejsou s to (ale ani nuceni) dělat cokoli užitečného pro celou společnost. Což jistě může být odborníky z IPCC kvitováno pozitivně, ale průšvih nastává, když se vlastně tento boj vyprofiluje v očích většiny populace jako výkrm parazitů.
Právě parazitická podoba celé klimatologie a podstata dílčích aktivit na poli "boje za klima" činí celou tuto oblast krajně odpudivou a nedůvěryhodnou, což stále více lidí chápe.
Svého času jsem si dovolil sentenci, že pokud je všechno to, co klimaalarmisté uvádějí, opravdu reálné, tak za případné prošvihnutí nějakých "klima regulujících" aktivit ponesou největší díl viny nikoli klimaskeptikové, ale právě klimaalarmisté. A z nich zejména ti, kteří chápali a chápou "boj za klima" jako prostředek jednak osobního obohacování se, jednak jako cestu k politické moci. A důvod je jasný: Svými ryze a prvoplánově zištnými aktivitami celou tuto oblast těžce zkompromitovali. V podstatě fungují podobně jako onen pasáček ze známé Ezopovy bajky (co křičel zbytečně "vlk, vlk!" tak dlouho, že když vlk doopravdy přišel, tak se už pomoci nedovolal).
Na druhé straně, vzhledem k tomu, kolik "klimabojovných" opatření jsou naprosté nesmysly, které by naopak měly klima oteplovat, od samotné "dekarbonizace" náhradou spalování uhlí spalováním zemního plynu (které má v důsledku technicky neřešitelných úniků metanu vyšší dopad na zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře než pálení uhlí), přes nucené zavádění elektromobilů (majících vyjma několika málo zemí EU vyšší produkci CO2 na ujetý kilometr než klasické auto, nicméně zde tento plyn jde do ovzduší komínem elektráren, což už je za hranicí chápání průměrného ekologa) až po masívní výstavbu FV elektráren, prokazatelně oteplujících planetu snižováním jejího albeda (a týká se to i nočního albeda, kdy vyhřívají vzduch zachyceným zářením oblohy).

Organizace CLINTEL tedy představuje naprosto reálný pohled na problematiku klimatu a jeho ovlivnění lidskou činností a rozhodně má větší odbornou kompetenci než IPCC, který v podstatě jedná s jediným politickým zadáním, a to je šíření desinformací o šílené škodlivosti oxidu uhličitého.

Špatná zpráva pro EU a spol.: Lidé se začínají organizovat.

Existuje poznatek z psychologie (ale i z vojenství, politiky a pod.), že naprosto odlišně se chová neorganizovaný dav v porovnání s organizovanou skupinou. Je to trochu nadneseně popisováno, že dav či tlupa se chovají jako jejich člen s nejnižším IQ, zatímco dobře organizovaná skupina se chová jako její člen s nejvyšším IQ.

Historie

Můžeme sáhnout až do antiky. Řecký žoldnéřský oddíl se nechal najmout perským princem Kýrem (neplést si s perským císařem Kýrem Velikým, tohle byl jen velmi ambiciózní princ z téže rodiny) k násilnému získání perského trůnu. V první významnější bitvě byla perská (tedy vládcova) armáda díky vojenskému umu řeckých žoldnéřů na hlavu poražena, nicméně princ se připletl do bezvýznamné dílčí šarvátky a v ní padl.
Řekové tedy vyslali k poraženým Peršanům poselstvo na vyjednání pokojného odchodu (asi do řeckých osad na pobřeží Egejského moře), nicméně Peršané, navzdory tehdy již platným zvyklostem, vyjednavače, tvořící důstojnický sbor řeckého vojska, zákeřně povraždili a vyzvali řecké vojáky, aby se vzdali (což by znamenalo otroctví v podstatně nehumánnějších poměrech v Persii oproti poměrům v Řecku). Nicméně, a zde tedy nastalo to, proč tuto dávnou historii uvádím: Řekové zvolili nový důstojnický sbor a podřídili se jeho vedení. Pod velením těchto důstojníků Peršany porazili na hlavu (a vzhledem k jejich předchozímu barbarskému činu se s poraženými zrovna nemazlili) a vítězně odtáhli z bojiště.
Nešli k Egejskému moři, ale k Černému moři, kde je Peršané nečekali. Jedním z nově zvolených důstojníků byl Xenofontés, který celou tuto historii popsal v díle Kírú anabasis, dostupném i v českém překladu. Po několika letech se řecký oddíl skutečně vynořil na pobřeží Černého moře (v dosahu tehdy existujících řeckých osad), rozmnožený o místní ženy, se kterými se někteří řečtí vojáci a důstojníci oženili, i o děti z těchto svazků narozené (cesta trvala několik let; pro našince, který tuto trasu projede autobusem cestovní kanceláře, naprosto neuvěřitelné).
Nicméně je třeba zdůraznit právě to, že se Řekové zachovali jako organizovaná (a to i hierarchicky) skupina. Jak tlupa uprchlíků z bojiště by neměli šanci.
Rovněž jsem svého času vyslovil myšlenku, že i kosmické lety, vč. letů za hranice Sluneční soustavy, budou muset být organizovány vojensky, aby měly šanci na úspěch. Více méně je to i v souladu s některými díly západní SF (třeba série Star Trek), případně východní (třeba raní bratři Strugačtí).

K té ekologii

Ekologové v podstatě od začátku vystupovali jako organizovaná skupina, či spíše organizovaný a kooperující konglomerát organizovaných skupin. To jim umožnilo získat vliv, který byl v řadě zemí daleko za hranicí jejich volebních preferencí. U nás je to zvlášť výrazné, protože tak hloupí, aby volili zelené v nadprahovém (pro vstup do PS PČR) procentu hlasů, byli naši voliči pouze jednou, a to zřejmě ještě došlo k jakémusi komplotu, daném manipulací s předvolebními průzkumy. Jinak se zelení dostali do poslanecké sněmovny jen cestou "krypotozelených" stran, jako jsou piráti. Tu a tam se někdo dostane do senátu "s podporou zelených" a to je vše.
Nicméně právě proto, že fungovali jako kooperující organizované skupiny, pronikli do MŽP a dalších státních institucí, ovlivňovali jejich chod (včetně tvorby legislativních návrhů a podobných dokumentů), prakticky vždy ke škodě občanů. Teprve nyní dává pan Macinka dohromady přehled financí, které tyto skupiny vyzískaly, a to především k financování aktivit na úkor našich občanů. A jiné prostředky byly promrhány na podporu podobně škodlivých organizací, působících v zahraničí.
Ostatně, kdyby Trump neudělal nic jiného, než že těmto parazitům odňal americké peníze, zasloužil by si za to sochu z 24 karátového zlata v nadživotní velikosti. A člověku se chce skoro parafrázovat Járu Cimrmana "A není čtyřiadvacet málo? Což takhle třicet?!", bez ohledu na to, že ví, jaký je to nesmysl.
I dnes v podstatě ekologové a další "zelení" vzdorují nové státní moci asi jako Wermacht Rudé armádě v letní kampani na východní frontě v roce 1944 "buvolím pohybem". Vytlačit je z nejrůznějších postů, které obsadili čistě z důvodu páchání zla pro tento stát a jeho občany, bude potřebovat dlouhodobé a systematické úsilí.

K neekologii

Odpůrci zelených škodlivých nesmyslů se, bohužel, začali organizovat mnohem později, skoro s takovou latencí jako vědci k odporu proti Lysenkovi a dalším podobným pavědcům. Proto také tento odpor byl zpočátku málo úspěšný a lidé v něm proti ekologům ztráceli jednu pozici za druhou. U nás možná trochu méně než ve světě, ale i u nás ekologové a jejich organizace až do nedávna získávali stále více půdy pod nohama.
Nicméně lidé se poučili a opravdu se začali organizovat. U nás se to projevuje např. tím, že ekonesmysly, typu jednoznačně lidské zdraví ohrožujících větrných elektráren, mají stále menší podporu a ve stále větším procentu lokální referenda na "ekologická" témata vyhrávají odpůrci ekologů.
Ostatně, i přírodě, stejně jako lidem, jednoznačně škodlivá CHKO Soutok byla prosazena proti relativně organizovanému odporu občanů klerofašistickou vládou. A i odchod této vlády na politické smetiště byl dán mj. lépe se organizujícími občany.
Formuje se také odpor proti ekologům na Šumavě, přičemž mj. jde o snahy vydobýt od zelených škůdců kompenzace nejen za devastaci lesů chovem kůrovce, ale i za drastický pokles ceny pozemků, vyvolaný touto devastací, rovněž i za výrazné zhoršení parametrů životního prostředí, dané především "náhradou" živých stromů stromovými mrtvolami, z nichž se, mj., uvolňují pro člověka patogenní organismy a alergeny. Toto úsilí, ke štěstí zelených škůdců, do jisté míry narušila epidemie COVID a restrikce pohybu a dalších aktivit obyvatel.
V některých státech se dokonce podařilo zákony, původně prosazené ekology za účelem blokování veřejně prospěšných staveb (od železnic a dálnic až po nákupní střediska), využít k blokování výstavby ekohnusů typu větrných a fotovoltaických elektráren.

Růst

Uvedený odpor občanů proti ekologickým škodlivým nesmyslům má zcela jednoznačně narůstající charakter a je potěšitelné právě to, že též narůstá stupeň jeho organizovanosti.
Ostatně, takovým indikátorem uvedeného procesu je růst strany Motoristů, od skupin s lokálním významem (typu občanských skupin ve velkých městech), až po stranu, mající poslance jak v parlamentu EU, tak i v PS PČR. A Motoristé zatím dělají více-méně to, co od nich lidé očekávají, a kvůli čemu je volili.
Nicméně narůstá i odpor vůči nejrůznějším ekoaktivitám, u něhož se dá předpokládat další růst poté, co "zlí Motoristé" začali zveřejňovat, na jaké šílenosti a hnusoty se dávaly peníze od občanů různým nevládkám za předchozího ministra ŽP.
Velice důležitý je i kvalitativní nárůst odporu proti "boji za klima", představovaný stále sílící organizací CLINTEL, která na vědecké bázi, a přitom jazykem srozumitelným širší veřejnosti, vyvrací zmatené bláboly klimaalarmistů, vč. těch, kteří jsou sdruženi do organizace IPCC. Je ovšem třeba ve prospěch IPCC uvést, že od některých nehorázností "na první pohled" se již začíná distancovat i tento panel, což ještě před několika lety, když na pomyslném klimatickém trůnu seděla "božská Greta", nebylo myslitelné.
Nicméně CLINTEL v současné době zpracovává a publikuje na Parlamentních listech (a snad to pronikne i na další platformy) velmi seriózní rozbor problémů kolem "klimatické krize", která neexistuje a nikdy neexistovala.
Důležité také je, že "klima" není nějaký "vysoce odborný" problém. Na úrovni skutečně odborného bádání je jasně prokázáno, že ohrožení klimatu antropogenním oxidem uhličitým buď neexistuje vůbec, případně má na současném nárůstu teplot jen nepatrný a v reále zanedbatelný podíl. "Klima" je problém ryze politický a jeho řešení spočívá v odmítnutí klimahysterických politiků, prosazujících dekarbonizaci a mnoho dalších pitomostí z klimalží a klimahysterie plynoucích, a jejich nahrazení politiky jako jsou Motoristé (a snad se najdou i další strany, orientující se na "klimatický skepticismus").
Určité oslabení klimahysterie nastává i v samotném centru EU, i v sousedním zeleně dementním Německu, nicméně my bychom měli jet svou cestou danou tím, že klimapodvodníci zde měli prakticky vždy daleko menší politickou podporu než jinde v EU. Do jisté míry to samé platí i pro některé další země bývalého socialistického bloku, prostě proto, že populace těchto zemí je na lhaní vládních činitelů zvyklá a bere ho jako cosi samozřejmého (a podle toho se ke vládní propagandě také staví), zatímco populace zemí bývalého Západu je zdegenerována léty "jakž takž demokracie" a jak svým vládám, tak i nadstátní propagandě (Brusel a pod.), věří podstatně víc než my.
Nicméně na uvedené oslabení bychom se neměli spoléhat, měli bychom jet svou cestou, maximálně v koordinaci a spoluprací států V4+, a to i za cenu totálního rozchodu s bruselským centrem, které je v patrně nezvratném rozkladu a nemá cenu se vázat na chcípající mrtvolu. Spíš má cenu se od ní distancovat a izolovat. Předpoklady k tomu, mj. díky Green Dealu, stále rostou.

Jsme tedy svědky velmi pozitivního jevu, spočívajícího v tom, že nejen přibývá počet odpůrců bezcenných klimanesmyslů, ale současně se odpor proti nim začíná kvalitativně měnit ve smyslu vyšší organizovanosti, a tím i vyšší účinnosti. Pokud tento trend bude pokračovat i nadále, může vést k ukončení Green Dealu a navazujících hovadin na našem území, i za cenu rozchodu se chcípající EU.

Proč je smlouva EU se zeměmi Mercosur špatná

Faktem je, že smlouva, kterou EU procpala přes hlavy svých obyvatel i jejich zástupců v čelech členských států, je kritizována odborníky, majícími co do činění s produkcí potravin. Nicméně má i další negativní aspekty, na které se zatím moc nemyslí.

Mercosur

Členské státy této organizace jsou  Argentina, Bolívie, Brazílie, Paraguay a Uruguay. Bolívie má v souvislosti se smlouvou s EU zvláštní postavení tím, že do ní není zahrnuta, protože přistoupila k Mercosur až poté, co jednání o smlouvě byla v chodu (a nikoho nenapadlo ji tam doplnit).
Je tedy vidět, že jsou to dosti problematické rozvojové země, jejichž zemědělství je daleko primitivnější než zemědělství v EU.
I očekávaný autoboom pro naše automobilky a jejich neprodejné elektromobily se nemusí konat, protože největší z těchto států, který má také nejrozsáhlejší silniční síť, tedy Brazílie, má zaveden pohon aut bioetanolem z nadbytečné cukrové třtiny a těžko se ho bude vzdávat. Všechny tyto země by také měly problémy mimo velká města zřizovat dobíjecí stanice (a vzhledem k jejich ekonomice by to pro ně byla daleko větší zátěž než pro státy EU).

Kvalita a cena jihoamerických potravin

Problém potravin této provenience spočívá v tom, že uvedené státy nemají zákazy a další omezení srovnatelná s EU, takže jak při produkci rostlinných, tak i živočišných, potravin používají v EU zakázané prostředky. Od GMO rostlin přes nejrůznější pesticidy až po výkrmové hormony a antibiotika. Tedy vše v EU buď zcela zakázané, nebo alespoň velmi striktně regulované.
Právě uvedené zákazy a regulace činí produkci potravin v EU natolik drahou, že jim mohou konkurovat potraviny dovážené přes půl zeměkoule.
Dalším problémem je jistě i jakýsi sociální dumping, protože tamní pracovníci v zemědělství jsou udržováni na podstatně nižší životní úrovni a mají tomu odpovídající výrazně nižší platy oproti pracovníkům na stejných či srovnatelných postech v EU, což se jistě do ceny potravin z Mercosur a z EU promítne také.
Budu opravdu velice ošklivý: Pokud jsou pěstitelské a výkrmové prostředky v EU zakázané opravdu tak nebezpečné, jak nám to tvrdili ekologové, kteří prosazovali jejich zákazy, pak je naprosto nesmyslné s jejich pomocí produkované potraviny vozit z Mercosur, protože to onu "škodlivost" nijak neovlivní. A pokud tedy škodlivé nejsou, což bych u některých prostředků docela odhadoval, protože z jejich zákazu čpí na sto honů zlá vůle jak ekologů, tak i evropského úřednictva, pak by měly být povoleny i zdejším zemědělcům, čímž by šla cena jejich produkce dost výrazně dolů.
Naivkové předpokládají jakési kontroly, které by údajně k nám "špatné" potraviny neměly pustit. Bohužel, je mi známo, že pokud se dodrží "karanténní" doba mezi ukončením podávání těchto prostředků a porážkou, případně u rostlin mezi aplikací a sklizní, neexistuje žádná možnost dřívější podání či aplikaci těchto prostředků detekovat. Stejně tak nelze detekovat ani to, že zvíře bylo po většinu doby svého života vykrmováno některou z v EU zakázaných GMO plodin.
Druhou věcí je, že socialismus je socialismus a pamětníci toho moskevského asi budou znát kauzy kontrol, odehrávajících se v duchu "nesmíte tam nic najít, ani kdyby to na vás řvalo a plácalo vás to po rukách". Nedělám si iluze, že by bruselský socialismus byl v tomto ohledu jiný.

Další aspekt

Tedy, EU dovozem ze zemí Mercosur přivede ke krachu valnou část zemědělců na svém území (a zbytky se budou zabývat produkcí spíše okrajových plodin). To je prostě realita, k níž nemůže nedojít, leda by se některé státy vzbouřily a tyto potraviny na své území nepustily.
Výsledkem bude stále rostoucí závislost EU na tomto dovozu.
Lze konstatovat, že Brazílie je jednou z klíčových zemí skupiny BRICS, z nichž minimálně jedna (Rusko) vede s EU proxyválku na Ukrajině. Pokud by nám, třeba po deseti letech, najednou státy Mercosur dovoz dalších potravin odmítly, byli bychom v horším postavení než Centrální mocnosti za první či Německo se satelity a okupovanými územími za druhé světové války.
Naprosto stejná situace by nastala, pokud by došlo k blokádě onoho dovozu, tedy dopravy potravin mezi jihoamerickými a evropskými přístavy. Přičemž taková blokáda je zcela jistě technicky daleko snadnější s dnešními sledovacími prostředky než byla za zmiňovaných světových válek.
V obou případech by to znamenalo hladomor, koncentráčnické příděly a rozvrat politického systému.
Pokud jsem něco nepropásl, tak si tohoto problému zatím povšiml jen kolega bloger Vidlák.

Dohoda se zeměmi Mercosur je tedy pro nás silně nevýhodná, zejména pokud zohledníme širší ekonomické, politické, ale i vojenské aspekty. Je zcela jednoznačnou ukázkou toho, že EU funguje nikoli v náš prospěch, ale k naší škodě.

Nadřízení našich zákonů evropským dekretům

Faktem je že EU je stále problematičtější což se týká i jejích nesmyslných nařízení, příkazů a zákazů. "Vzdor" jednomu takovému aktu patrně vyjde bilančně hůř než jeho vyplnění, ale jakmile se tyto akty sečtou, tak je to jinak. Proti sumě takovýchto "EUrolegislativních" aktů je odchod z EU jednoznačně výhodnější. Jen je třeba to udělat tak, aby v Bruselu nepadl onen ošklivý termín "czexit".

Jak nakrmit vlka, aniž by utrpěla koza?

Je vcelku jasné, že EU v současné mocenské pozici je zcela neslučitelná s jakoukoli prosperitou našeho státu. EU prakticky vše pozitivní zakazuje a neguje tak, aby to nebylo možno realizovat.
V poslední době jsou "hitem" opatření "k záchraně planety" před katastrofální klimatickou změnou, která by způsobila var moří okolo rovníku a výbuchy metanu, uvolňovaného z permafrostu v subpolárních a polárních oblastech. Pro zabránění této katastrofě jsou politici EU ochotni utratit jakékoli množství našich peněz.
Pochopitelně, po smysluplnosti tohoto utrácení neradno pátrat, protože velmi rychle vyjde najevo, že toto utrácení žádný přínos, ani pro klima, nepřináší. Jen se obohacují různé pochybné organizace a spolky, které se sice honosí jakousi "všeobecnou přínosností", ale jakmile dojde na lámání chleba konkrétních aktivit, je zle, protože se ukazuje vcelku jasně jejich nulový přínos.
Je tedy jasné, že otázka zní asi tak, jak je uvedeno v nadpisu: Jak nějakým způsobem uspokojit bruselskou byrokratickou mašinérii, aniž by došlo k nějakému zásadnímu poškození našich státních i národních zájmů.

Asi jediná cesta

Je mi velice líto, ale patrně jedinou rozumnou cestou by bylo referendum o nadřazení našich zákonů bruselským dekretům (protože v EU prakticky neprobíhá standardní demokratický proces tvorby zákonů, jen jakési akce exekutivy).
Odůvodnění je velice jednoduché: Zatímco naše zákony jsou tvořeny +- standardním demokratickým procesem, odrážejícím vůli voličů, dekrety EU jsou generovány byrokracií s nulovou demokratickou legitimitou, nad níž není fungující demokratická supervize (parlament EU má vůči EK daleko nižší postavení než parlament ve standardní demokracii vůči vládě a demokratická legitimita samotného tohoto orgánu je výrazně nižší než demokratická legitimita parlamentu ve standardní demokracii).
Protože tedy chceme (výsledky posledních českých parlamentních voleb ukazují, že většinově) žít v demokratickém politickém prostředí, pak je toto upřednostnění demokratických zákonů nad jakýmisi nedemokratickými dekrety zcela logické.

Další problém

Opakovaně se ukázalo, že úroveň EU byla zneužita k prosazování škodlivých nesmyslů, které na národní úrovni ve většině členských států EU neměly a nemají šanci projít demokratickým procesem. Z toho důvodu lze pozorovat snahu aktivistů tyto bezcenné nesmysly prosazujících, dostat se do jádra EU a prosazovat je přes hlavy legitimních zákonodárných orgánů (a tedy i proti vůli občanů).
Je úplně jedno, zda se to týká oněch 666 pohlaví ("genderů"), boje proti neexistující antropogenní klimatické změně nebo podpoře imigrace, či další nesmyslné nebo rovnou škodlivé agendy.
EU tedy v podstatě podporuje antidemokratické síly v jednotlivých členských státech, a tím. bez ohledu na to, zda to je či není záměr, ohrožuje v těchto státech demokracii.
Ostatně, nyní EU prosadila masívní dovoz zdravotně problematických a evropské země ekonomicky poškozujících potravin a potravinových surovin v rámci EU uzavřené dohody s Mercosur.

Ekonomika

Problémem, a to obrovským, jsou masívní dotace na kde co, většinou postrádající jakýkoli smysl. Jejich dopadem je rozvracení ekonomiky členských států a v podstatě takové "znečitelnění" ekonomického sektoru, že v reálu není možné vždy odlišit ekonomické aktivity produktivní a skutečně vytvářející nějaké pozitivní hodnoty, od těch, které jsou jejich pravým opakem (a je v našem zájmu, aby byly potlačovány).
Do toho zcela jistě vstupují různá nesmyslná omezení typu povinné dekarbonizace a dalších nesmyslů, které poškozují v globále ekonomiku a současně snižují životní úroveň občanů. Až na pro společnost bezvýznamné, či spíš škodlivé, výjimky.

Důsledky

EU si patrně nemůže dlouhodobě dovolit chování členských států ve stylu: "Vy si nařiďte, co chcete, my budeme plnit jen to, co schválíme." Takto se v historii začala rozpadat některá soustátí.
Existují v principu pouze dva důsledky něčeho takového, vztažené na celou EU.
Jedním je nějaká reforma EU na organizaci skutečně přínosnou a užitečnou, bez vymýšlení a prosazování bezcenných nesmyslů, daleko za horizontem onoho volného pohybu osob, zboží a služeb (který EU stejně není s to efektivně a pro obyvatele přínosně zajistit). Tedy toho, kvůli čemu někteří naši občané, pomýlení lživou propagandou, hlasovali pro vstup do ní, v domnění, že máme vstoupit do jakéhosi "bezvýznamně přejmenovaného" ekonomicky vysoce úspěšného a přínosného EHS. Ve skutečnosti ovšem hlasovali pro podřízení se totalitě, nikoli nepodobné bolševické či nacistické, byť zaměřené více na prototalitní ekologii. genderismus, multikulturalismus a další škodlivé "-ismy". Taková reforma by ovšem znamenala nutnost řadu "evropských" agend zrušit a v řadě dalších učinit obrat o 180 stupňů.
Druhou možností by byl postupný rozpad EU.
Jistěže teď budou mnozí přívrženci evropské spolupráce lkát a ronit krokodýlí slzy, nicméně současná situace v EU je taková, že než integrace "po bruselsku" by snad byla lepší i feudální rozdrobenost.
Tedy, je jasné, že ekonomická spolupráce států je více přínosná než nepřínosná, jak to ostatně předvedlo ekonomicky vysoce úspěšné a přínosné EHŚ. Proti přínosné spolupráci evropských (a nejen těch) států, tedy vytvoření nějakého EHS 2, v podstatě nemohou být nějaké racionálně podložené námitky. Zcela jistě bych takovou spolupráci podpořil i já.
Jde jen o to, že přeměna EHS na EU se zcela jednoznačně podobá bujení a expanzi zhoubného nádoru ve dříve zdravém organismu. Prakticky veškeré dění po přeměně EHS na EU mělo a má negativní dopad na její obyvatelstvo. Nějakou dobu se to dařilo maskovat prožíráním toho, co se pod EHS podařilo nahromadit jako rezervy, ale současná EU žije ze stále narůstajícího a nesplatitelného dluhu. A ten nemůže splatit právě proto, že omezuje ty ekonomické aktivity, které přinášejí zisk, a půjčuje si (i tiskne) peníze na bezcenné nesmysly nulového přínosu.
Z toho, co bylo uvedeno výš, je jasné, že EU nutně, pokud neprojde během velmi dohledné doby velmi razantní přeměnou, musí v relativně krátkém časovém horizontu ekonomicky zkolabovat a zhynout. Dokonce i v případě, pokud se nepustí do války s Ruskem nebo USA, byť válka by její kolaps urychlila. Proto je naprosto zbytečné lkát nad nějakým "ničením EU". Ta ničí sama sebe mnohem efektivněji, než by to dokázal kdokoli jiný, snad vyjma Putinových agentů, rozmístěných v jejích centrálních orgánech. Jde spíš o to, nebýt účastníkem její závěrečné agónie.

Uvedené opatření by jistě pomohlo v obraně proti nesmyslům a zlovolnostem ze strany EU. Zcela jistě by je posílilo, kdyby to samé udělaly kromě nás i další státy EU (rýsuje se V4, případně V4 +), což je záležitost vyjednávání s potenciálními spojenci a spolubojovníky. Jsem si vědom, že by to patrně přiblížilo konec EU v té podobě, již známe, nicméně u této EU zcela jednoznačně převažují negativní vlivy nad pozitivními, takže žádná škoda. My nepotřebujeme "boj za klima", "boj za LGBTQ+ agendu", "boj za wellbeing masívně dovážených civilizačně nekompatibilních imigrantů" a masu dalších bezcenných a jednoznačně škodlivých opatření. My potřebujeme volný pohyb osob, zboží a služeb, umožňující efektivní dvou či vícestrannou ekonomickou spolupráci států. A, řečeno klasicky: "Co nad toto jest, od ďábla jest." A zánik EU by paradoxně otevřel možnost skutečně smysluplné a ekonomicky přínosné spolupráce evropských států.