Proč podporuji zpřístupnění IVF a podobných zákroků i single ženám

Velký rozruch vyvolalo rozhodnutí ministra zdravotnictví Vojtěcha podpořit změnu zákona, který by umožnil provést umělé oplodnění (včetně IVF) spermatem neznámého dárce i single žijícím ženám. Z rádoby konzervativní sféry se ozývá křik, který se ovšem zcela míjí s realitou. Je dobré se na tuto problematiku podívat.

Zákrok

Zákroky pro neplodné páry byly prováděny již za socialismu a snad ještě dříve. Bylo to hlavně tehdy, když měl muž nějakou závažnou chorobu, která se projevila buď snížením koncentrace spermií v ejakulátu na úroveň, která drasticky snižuje snižuje pravděpodobnost oplození (dokonce až tak, že  pravděpodobnost oplodnění v rámci jednoho cyklu násobená odhadovaným počtem zbývajících cyklů - do odhadovaného nástupu klimaktéria - může být výrazně nižší než 100 %). Případně ve vzorcích semene partnera nejsou spermie vůbec detekovatelné.
Kromě chorob může být ztráta schopnosti produkovat spermie způsobena léčbou, např. nádorů a leukémií ozařováním a chemoterapeutiky. Prakticky stejný efekt má i přítomnost "letálních genů" v genetickém materiálu jednoho z partnerů, případně obou, kdy vzniká stav, že s konkrétním mužem konkrétní žena mít dítě nemůže, ale s většinou jiných mužů ano. A totéž často platí i pro muže z takto neplodných párů - mohou "udělat dítě" jiné ženě než své manželce, zvlášť za situaci, kdy byli ujištěni o své neplodnosti.
Už za socialismu se říkalo, že úspěchy některých lázní na ženské nemoci a neplodnost nestojí ani tak na lázeňských procedurách, ale na změně sexuálního partnera pro dobu pobytu v lázních. Komu to připomíná známou filmovou komedii "Prstýnek", tak má pravdu. Zcela jistě už tehdy o něčem podobném prostě čimčarali vrabci na střechách a autory filmu patrně inspirovali. A v lázeňském městě, v němž jsem odbýval svou základní vojenskou službu, chodili někteří absíci "za lázeňačkami" a vůbec bych se nedivil, kdyby alespoň někteří z nich měli děti (a teď už i vnoučata), o nichž nevědí.
Je-li žena zdravá, pak ji oplodní i semeno zdravého muže za čerstva nasáté do injekční stříkačky a vstříknuté do pochvy nebo dokonce děložního krčku. To druhé může pomoci i ženám, které jsou neplodné z důvodu přítomnosti protilátek proti spermiím ve hlenu děložního hrdla. Údajně už někdy v 50. či 60. letech se takto oplodňovaly lesbické ženy spermatem otce, bratra, nebo jiného mužského příbuzného své partnerky. Dítě pak bylo příbuzné s oběma členkami páru.
Pokud má žena závažnější problémy, jsou použity razantnější postupy, až po ono oplození ve skle (IVF) vajíčka (vajíček), které se ženě odebere laparoskopicky či jinak operačně z farmakologicky nastimulovaného vaječníku. Pochopitelně, pokud se na neplodnosti podílí také muž, použije se k oplodnění vajíček sperma neznámého dárce. Pamatuji doby, kdy se kolem umělého oplodnění semenem od dárce, ať už IVF nebo jen vstříknutím semene do pochvy/dělohy prováděla hotová magie. Např. se vždy do semene dárce přidávalo semeno partnera, aby nebyla jistota, že to musí být dítě od dárce. Tedy, dovedu si představit i existenci nějakého plodnost snižujícího faktoru ve spermatu muže, jehož plodnost by se zvýšila přítomností zdravého spermatu jiného muže, ale nepovažuji to za možnost moc pravděpodobnou. Na druhé straně, pokud se tyto kejkle dějí i dnes, tak jsou nesmyslné, protože dnes jsou příslušné genetické testy na rodičovství "za hubičku" a dobře dostupné, viz třeba občasné průšvihy se záměnou dětí v porodnici.

Malý úkrok stranou

Považuji za vhodné v této souvislosti upozornit na fakt, že byla provedena velká studie, v jejímž rámci byly u žen sledovány prvky životního stylu a v tekutině, která se odsaje současně s vajíčkem, odebíraným na IVF, byly sledovány vybrané cizorodé látky (vč. těžkých kovů).  Asi nejdůležitější výsledek této studie je nulová úspěšnost IVF u žen - kuřaček, které na dobu před tímto zákrokem a během něj nedokázaly přestat kouřit.
Zajímavá je i studie daleko staršího data. V jejím rámci veterináři v semeni kanců (prasete domácího) stanovili koncentraci aflatoxinů (tehdy silně horkou novinkou radio immuno assay, na niž si museli "na koleně" prakticky vše udělat sami) a po použití tohoto semene k oplodnění byla vzniklá generace sledována od četnosti vrhu, přes nemocnost, přibývání na váze atd. až po jateční hmotnost. Tato data byla "nabouchána" do velkého sálového počítače (osmibity teprve začínaly, ale ne u nás), a teprve po konfrontaci těchto dat (ručně to prostě nešlo) byli výzkumníci tak trochu šokováni, že ony parametry od narození až po jatka korelovaly s tou koncentrací aflatoxinu. 
Nepochybuji o tom, že by podobná studie měla dopadnout podobně i u člověka. Ovšem, parametry zdraví a prospívání by korelovaly se řadou dalších faktorů prostředí i životního stylu, jaké byly u těch prasat v podstatě zanedbatelné (a vyfiltrování jen toho aflatoxinu by bylo nesmírně náročné až nemožné). Ta nemožnost nastane i tehdy, když vám počítač vyvěští, že těch mužů, potřebných pro rozumnou pravděpodobnost, že se podaří něco detekovat, by musel být milion (nebo ještě víc), a tolik dobrovolníků se v našem státě prostě sehnat nedá. Jinými slovy: Aby se to dalo detekovat u lidí, museli by být umístěni do zařízení silně připomínajícího koncentrák.
U toho druhého případu jsme si tedy také ukázali, že pokud něco vyjde v pokusech na zvířatech a nevyjde u lidí, neznamená to, že u lidí onen studovaný faktor nic nedělá, ale pouze to, že je maskován řadou nepravidelností lidského života, jaké se v životě chovných či dokonce laboratorních zvířat prostě nevyskytují.

K tomu oplození

Chtěl jsem tedy naznačit, že u zdravých lidí není umělé oplození žádný zásadní problém, pokud se tedy sejde zdravá žena se zdravým dárcem semene. Inseminátor byl za komunistů učební obor bez maturity. IVF tedy významná část single žen ani nebude potřebovat, pokud si nějak sežene dárce.
Pamatuji doby, kdy samotná IVF byla předmětem těžkých sporů, a kdy "děti ze zkumavky" byly různými pochybnými organizacemi, zejména navázanými na církve, či církvemi samotnými, prohlašovány za "děti ďábla" či Satana. A v podstatě během jedné generace se z toho stal vcelku standardní medicínský zákrok.
Proti oplození single žijících žen je vznášena i námitka, že "tato novela upírá dětem právo znát svého otce". Je to, pochopitelně, naprostý nesmysl. Naopak, bojovníci proti této novele fakticky upírají potenciálním dětem single žen právo na život. Nehledě k tomu, že ani děti neplodných párů (s mužskou neplodností) svého biologického otce neznají a v podstatě ani znát nemohou. A děti z babyboxů často neznají identitu nejen biologického otce, ale ani biologické matky. Což rozhodně není argument pro zákaz oplodnění anonymním dárcem žen, žijících v partnerském vztahu, nebo zákaz babyboxů.
Ostatně, jsou i parky, v nichž  se vyzývavě oblečená žena stane přes noc čekatelkou mateřství (nebo taky mrtvolou). Nicméně si nemyslím, že je pro společnost žádoucí, aby se takto množily geny sexuálních násilníků. Anonymní dárci jsou dost silně prošetřeni na nejrůznější dědičné vady a jiné neduhy, které by mohli přenést na potomstvo. Rozhodně je žádoucí nenahánět zoufalé ženy do nějakých problematických aktivit.
Jistěže v ekonomice státu se uplatní i děti single žijících žen. Takže odpůrci této novely by si měli uvědomit, že i ty děti, jejichž vzniku se snaží zabránit, jsou potenciálními zdroji financí na jejich důchody.

Ještě další aspekty

I v mé nevelké sociální bublině jsou či byly single ženy s dítětem. Jedna to zařídila tak, že se vdala a bezprostředně poté, co se ujistila, že je těhotná, se zase rozvedla. Druhá zase byla postavena před problém, že u ní probíhá choroba, která po relativně krátkém čase způsobí, že bude spolehlivě neplodná. Takže nakonec získala jednoho gaye, který spolu s ní před úřady předstíral, že jsou pár a že jim nejde udělat dítě (na což ona měla dost papírů od gynekologů). Takže má dítě, žije single a biologický otec je občas chodí navštívit.
Takže je jasné, že se tento dosavadní zákaz oplodňovat single žijící ženy dá obcházet a také se obcházet bude, pokud novela neprojde, protože se obchází už teď. 
Návrh této novely tedy považuji za rozumný i z pohledu udržení jakéhosi souladu práva a reality.  Prostě i pro právo platí ona sentence z příručky pro poddůstojníky, z níž jsem kdysi dávno studoval na vojenské katedře, že se nemají dávat rozkazy, o nichž je předem jasné, že nebudou splněny.
Problémem jistě je, že současný zákon je silně diskriminační a novela by měla tuto diskriminaci o něco snížit (takže ji lze považovat za prodemokratickou). Dle mého soudu by měly mít přístup k tomuto zákroku všechny ženy odpovídajícího věku a zdravotního stavu. Ona diskriminace je jistě pozůstatek křesťanské morálky, která je již naší společnosti cizí. Navíc i po této novele stejně zůstane diskriminace "státem registrovaných" lesbických žen (které by odpůrci zmíněné novely patrně rádi viděli v pruhovaném "pyžamu" s růžovým trojúhelníkem a za ostnatým drátem s elektřinou).
Jako další problém vidím také to, že heterosexuální dvojice a její potomci coby rodina je na světě zanedbatelný čas oproti době existence druhu Homo sapiens. A i v současnosti jsou početné populace, které takovýto model rodiny nemají a neakceptují.
V podstatě ještě první křesťané se stavěli k takovémuto manželství spíše negativně, což lze doložit i na textech některých epištol, které jsou součástí Nového Zákona. Až po uplynutí doby vzniku textů, které se v pozdější době staly staly součástí kanonizované verze Bible, začalo křesťanství lézt do vztahů mezi mužů se ženami a institut vymyšlené "svátosti manželské" se jim k tomu hodil.
A dokonce ještě v prvních stoletích našeho letopočtu existovaly klášterní komunity, v nichž žili mniši a jeptišky stejného řádu pohromadě a coby jakási velkorodina vychovávali své potomstvo. Faktem je, že dítě narozené v takové komunitě mělo pravděpodobnost dožití dospělosti daleko vyšší, než dítě narozené heterosexuálnímu páru někde na vesnici, protože komunita o ně mohla pečovat lépe.
Takže je docela možné, že s vývojem ekonomiky i sociálních vztahů dojde k utlumení výskytu křesťanské formy rodiny a ke vzniku nějakého jiného modelu této instituce.

Navrhovaná novela legislativy o umělém oplodněni je tedy jednoznačně krokem správným směrem, byť by se mělo jít ještě dál. Snižuje počet lidí, diskriminovaných na základě pochybnými lidmi sepsaných pravidel sexuálního chování, která navíc nikdy neplatila pro celý svět. Ten se navíc od těch dob radikálně změnil (a bude se dál měnit, ať už se s lidstvem stane cokoli), což ukazuje stále sílící neúspěšnost tohoto modelu rodiny.

Opravdu mohou za nebezpečné jízdy mládeže sociální sítě?

Britské listy přinesly článek o nové módě mezi mladíky ve Velké Británii a Irsku, spočívající v organizování rychlých a nebezpečných jízd, mj. na dálnicích v protisměru. Pochopitelně, politikové obou států naprosto nesmyslně obviňují sociální sítě a další podobná média z toho, že informacemi o tomto fenoménu jej vlastně způsobují.

Jízda v protisměru a další "adrenalín"

František Novotný tento fenomén nakousl v textu o školním násilí a dalších poruchách chování u dětí. Tohoto problému se dotkl ještě ve stati "V dětském světě řádí autoimunitní choroba".
V obou případech poukazuje na patogenní výchovu dětí, jimž je odstraňována z cesty jakákoli, třeba i jen náznaková, překážka. Děti neznají stres, což má v podstatě dva důsledky:
Prvním důsledkem je, že se absolutně nedokáží v pozdějším životě vyrovnat se sebemenším stresem, v zaměstnání, osobním životě, partnerském vztahu atd.
Druhý důsledek je snad ještě závažnější: Určitá míra stresu je důležitá pro psychický vývoj a lidský organismus (včetně nervové soustavy i s vyšší nervovou činností) je na stres a jeho překonávání přirozeně stavěn.
Výsledkem absence stresu v dětství nemůže být nic jiného než rozvoj osobnosti směrem ke psychopatii.

Trocha (pre)historie

Pochopitelně, potřebu stresu jsme získali vývojem trvajícím miliony let, dokonce z dob, v nichž rod Homo "byl na houbách" a po afrických tkáních pobíhali Ramapithékové, Australopithékové a další naši předkové (či bratranci našich předků) a bylo pro ně naprosto samozřejmé, že jsou vystaveni stresu, a že se s ním nějak (a většinou úspěšně) poperou.
A v rámci toho se musel náš předchůdce smířit i s tím, že některé stresové faktory prostě existují a on s nimi naprosto nic nenadělá. Což se natáhlo až do současnosti, v níž se naše generace musela smířit s tím, že je šéf blbec, ale že je s ním nutno nějak vycházet. U mužů, a zejména vysokoškoláků, to bylo ještě akcentováno vojenskou službou, v níž zpravidla stál ve velitelské funkci muž s nižším intelektem (ideální "matroš" na generála) než měl průměrný "absík".
Výše uvedené je dáno tím, že pro úspěšnou vojenskou kariéru je prakticky nutné IQ kolem stovky, plus mínus deset. Má-li někdo IQ pod 90, pak mu už nestačí pokrýt nároky na něj kladené. Má-li IQ nad 110, tak zvládá ony úkoly "levou zadní" a zpravidla z nudy vymýšlí různé ptákoviny, a může se i "dát na chlast a ženské". A zpravidla to skončí Opravdu Velkým Průšvihem, který jeho vojenskou kariéru ukončí.
Ostatně takto skončil i známý Don Juan d' Austria, neobyčejně schopný admirál, vojevůdce a vojenský logistik, vítěz bitvy u Lepanta, po níž byl, coby pouhý královský levoboček (a ještě s měšťankou), v podstatě odstaven na jakousi průměr vyžadující velitelskou funkci a jeho chování, vzniklé jako reakce na toto odstavení, dalo jeho jménu současný, spíše hanlivý, význam.
Faktem je, že se uchlastal a usouložil pár let před organizováním španělské invaze do Anglie, která skončila, na rozdíl od toho Lepanta, děsivou katastrofou, předznamenávající pád Španělska z pozice velmoci, nad níž slunce nezapadá, na úroveň státu v podstatě ekvivalentního zemím třetího světa. Opravdu velice lituji toho, že není možné vytáhnout z nějakého zásobníku alternativní Zemi, na níž by tento admirál a vojevůdce velel přípravám invaze do Anglie a jejímu provedení.

Nedostatek stresu

Jak jsem výše uvedl, "antistresově" vychovávané děti mají na jedné straně nulovou schopnost se vyrovnat se stresem, na druhé straně v důsledku nulové zkušenosti se stresem nemají ani schopnost rozpoznat, jaká míra stresu je ještě únosná.
Z toho potom pramení drastická šikana mezi dětmi (šikanující nemá žádné ponětí o tom, co šikanovanému způsobuje) i různé "adrenalínové"akce, které vedou k přímému ohrožení života svého i dalších lidí.
Uvedený nedostatek je v současných podmínkách neřešitelný a patrně je také jedním z faktorů, proč lidé odmítají mít děti.

Blekotání o Internetu

Dávno před zavedením internetu prováděla mládež nejrůznější adrenalínové akce. Stačí se podívat třeba na komiksy o Rychlých šípech, případně nahlédnout do autorových románů. Jsou zde popsána různá "alotria" hrdinů, často až na úrovni "při špatném běhu náhodných okolností by někdo zahynul". Nicméně takto vyrůstala mládež, která byla v pozdějším věku ochotna se zapojit s nasazením života do odboje, jak proti nacistickému, tak proti komunistickému režimu.
Dnešní mládež udává naprostou neochotu se zapojit i do obrany vlasti prováděné řádnou armádou. Je to výsledek zásahů různých pochybných aktivistických organizací do výchovy, patrně cílených.
Onen nedostatek stresu si část mládeže už za vlády komunistů kompenzovala různými adrenalinovými aktivitami, jako např. ježdění na nárazníku tramvaje (případně na spojce motorového vozu a vlečňáku) či běháním po vlacích pod troleji s vysokým napětím (kdo se drátů dotkl, tomu odhořela horní část hlavy, ale mohl to i přežít coby těžký invalida). Někteří chodili i po kolejích proti tramvají a další jim stopovali, jak daleko od  tramvaje uhnuli. Za hrdinu byl ten, který donutil tramvaj pomocí rychlobrzd zastavit.
Mládež prováděla i různé pyrotechnické aktivity či výrobu různých bojových látek (nejčastěji některého ze slzných plynů). Ale přežila to, a mnozí, kteří tímto vývojem prošli, skončili jako chemičtí inženýři, RNDr. chemici a podobné odbornosti.
Nikdo k těmto aktivitám nepotřeboval internet.
Internet je v podstatě nevinnou obětí patogenní výchovy mládeže a neschopnosti zajistit její vyžití v nějaké organizované formě, v níž je riziko značně redukováno. Nemáme prakticky žádné chemické či technické kroužky pro mládež (to, co pod takovýmito názvy existuje nyní, je prakticky z hlediska výchovy bezcenné). A. pochopitelně, vychováváme "sněhové vločky" absolutně nemající ponětí o stresu a technikách jeho zvládání a současně nemající naprosto žádnou empatii vůči lidem, jimž stres způsobí oni. Mimo jiné se z těchto psychopatů verbují různí udavači.
Ten internet jen zajistí, že se o nějaké konkrétní aktivitě nedozvědí jen dolní desítky lidí, ale desetitisíce či statisíce. Na podstatu problému naprosto žádný vliv nemá.

Patogenní výchova

Hlavním problémem je, že do výchovy dětí se začali montovat různí "odborníci" velice často bezdětní a bez jakékoli další zkušenosti s dětmi. Tito aktivisté začali pracovat na tom, aby z dětí vyrostli naprosto bezohlední psychopaté, nezvladatelní ve škole, v zaměstnání a v podstatě neschopní vybudovat s někým funkční partnerský vtah.
V některých státech na Západě to už došlo tak daleko, že se děti soudí o odškodnění od rodičů "za špatnou výchovu, která jim pokazila život". Což je sice pěkný pláč, ale na zcela cizím hrobě. Ti rodiče byli totiž od výchovy dětí odstaveni aktivistickým póvlem, který prosadil kriminalizaci normální a účinné výchovy dětí.
Je to možná trochu zjednodušující, ale za ty výše zmíněné "adrenalinové jízdy" a podobné aktivity u západní mládeže (a je perspektiva, že se tyto zrůdnosti přesunou časem i k nám), může zcela jednoznačně neobdržení pár facek či pár ran (řemenem, vařečkou atd.) na holé hýždě, provedených ihned po nežádoucím chování či skutku, kdy si dítě je s to spojit nežádoucí chování a trest. Ještě v mladším školním věku vyvolá třeba zákaz televize na týden pocit nespravedlnosti, protože si dítě ono chování a "zákonný" trest nedokáže propojit.
Ano, skutečně existují patologičtí rodiče, kteří děti trestají nepřiměřeně nebo dokonce týrají, ale mentální impotence policie a soudů, stojící za neschopností tyto případy jasně odlišit, vedla k řešení, které zjevně dělá více škody než užitku. "Kauza Viktorka" navíc jasně ukázala, že skutečně nebezpečným zrůdám, schopným dítě utýrat k smrti, jdou policie a soudy spíš na ruku. A kde byl u téhle kauzy, a jí podobných, póvl, zakazující dát dítěti pár facek, když si to svým chováním zasloužilo?
A i ti naši opravdu hloupí poslanci, co pro tohle hlasovali, se mohli poučit jinde, kde už érou zákazů prošli a mají s tím jen ty nejhorší zkušenosti. Viz např. USA, kde za prohibice (5. 12. uplyne 93 let od jejího zrušení) došlo jednak k tomu, že občané začali chlastat naprosto šíleným způsobem (lze to odvodit z výskytu jaterních cirhóz, alkoholických psychóz a dalších s nemírnou konzumací alkoholu spojených chorob) a navíc ještě došlo k propojení policie, justice a politiky s organizovaným zločinem, z čehož se USA v podstatě nevzpamatovaly dodnes. A opět v těch USA si jacísi "géniové" mysleli, že plošným zákazem alkoholu vyřeší pár procent (spíš kolem jednoho) nestřídmých, případně závislých pijanů (v tomto pojetí je ona podobnost s plošným zákazem normálních trestů).
Jistěže můžeme mít různá temná podezření, čím vlastně byli oni aktivisté motivováni. Zda tedy motivem nebyla spíš snaha o devastaci evropské civilizované společnosti, nenáviděné právě takovými aktivisty.

Je mi tedy opravdu líto, ale za patologickým jednáním pubescentů, i těch "zastydlých" nejsou sociální sítě (ty maximálně hrají roli jakési "černé kroniky" - viz známý československý film). Příčinou je jednoznačně katastrofální nevychovanost mládeže, která tato alotria tropí a příčinou oné nevychovanosti jsou aktivisté, kteří zakázali normální výchovu dětí a mládeže a procpali tento zákaz do zákonů.

Ještě jeden důležitý aspekt stavění větrných a fotovoltaických elektráren.

V diskusi o v nadpise uvedených "alternativních" elektrárnách chybí ještě jeden, dle mého soudu významný, aspekt. Je jím ohrožení mechanismem využití těchto útvarů jako orientačních prvků v krajině pro drony, případně další prostředky samostatně nalétávající na cíl. Dokonce za určitých okolností mohou představovat významné zjednodušení a slevnění produkce těchto bojových prostředků.

Orientace

Je jasné, že dron a jeho ekvivalenty potřebuje orientaci v krajině, v níž je umístěn jeho cíl. Musí to v dnešní době zvládnout autonomně, protože GPS a ekvivalenty této technologie mu mohou být znepřístupněny buď zarušením nebo dokonce vypnutím. Optické vlákno je řešení jen na relativně krátké vzdálenosti.  Dálkové ovládání může být rušeno také. Navíc jeho použití zvyšuje riziko, že prostředky k němu použité budou napadeny nepřítelem. Je vcelku jasné, že dron může mít v paměti obraz terénu okolo cíle., kterým se nasměruje např. na konkrétní budovu. Ostatně, takhle fungují i okřídlené rakety.
Problémem jistě je skutečnost, že čím větší plochu krajiny má zařízení ve své paměti, tak tím větší musí být její kapacita (ale také rychlost jejího čtení). Současně musí být výkonnější i příslušný procesor, aby potřebné porovnání okolí s pamětí mohl provádět v reálném čase.
Faktem je, že čtvrt kilometru vysoká monstra jsou viditelná na vzdálenost horních desítek až něco přes sto km. Faktem také je, že fotovoltaické elektrárny jsou význačné útvary velice často unikátní, umožňující jejich relativně snadné a rychlé ztotožnění s tím, co má dron ve své digitální mapě.
Takže dron se může podle takovýchto útvarů snadněji orientovat v terénu, může letět jinou cestou než kterýkoli jiný s ním společně vypuštěný a u cíle se prostě sejdou a přiletí z různých stran, což je dost noční můra pro protidronovou ochranu.

Výhoda

Dokážu si představit, jako člověk, který se zabývá mnoho let programováním (byť silně amatérsky), že by se do dronu mohla dát nějaká hrubá mapa podle dobře z dálky viditelných a identifikovatelných orientačních bodů (a něčím takovým čtvrtkilometrová monstra bezesporu jsou), a po doletu do oblasti cíle by si jeho "mozek" natáhl do operační paměti pouze výsek podrobnější mapy, který by se do ní vešel i při nižší kapacitě. A čím méně dat, tak pochopitelně, tím méně nároků na procesor, který porovnává čidly nalezené charakteristiky terénu pod sebou a v okolí s příslušnou mapou, a rovněž i rychlejší přístup ke konkrétním datům (což je nutné dělat +- v reálném čase).
Čím menší nároky, tím méně pokročilé chipy postačují. Rusko zaostává za světovou špičkou o cca 20 - 30 let, alespoň podle Googlovské AI. Znamená to, že je s to vyrobit čipy, které vládly našim počítačům kolem roku 2000. 
Nyní si zahraji na oškliváka. Pochopitelně, veřejnost i "odborníci" budou na tyto chipy hledět se směsicí pohrdání a posměchu. Jenže už od roku 1993 byly k dispozici procesory pentium (Googlovská AI), které zvládaly řadu docela složitých her a také např. přehrávání videa (zejména pod Linuxem, který zdaleka nežere tolik systémových zdrojů jako Windows). A v reálné schopnosti Ruska je podle Googlovské AI tyto procesory a k nim kompatibilní chipset vyrobit vlastní silou. 
A ještě si dovolím upozornit na jeden aspekt. Budou-li mít Rusové k dispozici vlastní a standardní procesor (a další s ním spolupracující chipy), bude možné program pro řízení dronů napsat ve strojovém kódu, nebo alespoň Assembleru pro tyto komplety. Což, jak bylo pozorovatelné za éry pomalejších počítačů, značně zvedne výkon programu. Prostě žádný překladač, snad s výjimkou toho Assembleru, není s to udělat natolik optimalizovaný strojový kód pro konkrétní procesor a jeho chipset, aby využil veškerého jeho potenciálu. Problém těchto nízkoúrovňových jazyků bylo to, že jejich produkty fungovaly jen na jedné konkrétní verzi procesoru. Jakékoli "povýšení" hardware znamenalo pro takový program konečnou.
Pro představu: Kdosi jako sport napsal takto pro určitý konkrétní procesor operační systém s grafickým prostředím, který byl na daném procesoru svižný jako blesk. A vešel se na jednu disketu. (Windows v té době potřebovaly desítky disket). Pochopitelně, bylo to absolutně nepřenosné na jakýkoli, sebeméně odlišný, procesor.
Z výše uvedeného oškliváctví plyne, že pokud Rusové vyvinou nebo upraví nějaký "dronový procesor" o výkonu +- toho Pentia, a napíšou pro něj v Assembleru obslužný program, mohou získat velmi výkonný stroj, bohatě postačující k navedení dronu na cíl podle nějakých digitálních map terénu. A přítomnost velmi výrazných orientačních bodů (identifikovatelných a umístitelných na mapu z družice) ještě umožní buď výše popsanou, nebo nějakou odlišnou optimalizaci té mapy. A pokud budou mít stálý přísun těchto standardních chipů, mohou drony s nimi "sekat jak Baťa cvičky". A mohou mít také univerzální program a dataset pro ČR (nebo dokonce celou střední Evropu) a dronu jen před startem zadat, jak, kudy a kam má letět.

Vliv na možnosti Ruska

Rusové by se po zavedení výroby vlastních procesorů dostali do daleko snazší situace, než když nyní shánějí procesory ve stylu "co Pánbu dal" a "každý pes jiná ves", takže musejí při jejich zamontování do dronu pracovat s daleko méně výkonnými programovacími prostředky.
Aby bylo jasno: Assembler znám jen teoreticky, strojový kód znám jen z osmibitů, a zejména z příkladů v geniální knize pana Zajíčka, bohužel mnoho let zesnulého, "Bity do bytu". Přestože je psaná pro osmibitové počítače (hlavně ZX Spetrum), umožní čtenáři pochopit, co se vlastně v počítači děje když se mu zadá nějaký úkol. Pochopitelně, analogicky pracují i šestnácti, dvaatřiceti a čtyřiašedesátibitové procesory, jen mají těch instrukcí pro činnost procesoru daleko víc než ten osmibit. A zpravidla mezi finálními příkazy strojového kódu a programem, psaným člověkem ve "vyšším" programovacím jazyku, existuje jedna nebo více mezivrstev, které sice na jedné straně zajišťují, že ten samý zdrojový kód může být použit pro programy běžící na počítačích s různými procesory, ale současně jsou obtížně překonatelnou překážkou pro snahy programátora program optimalizovat pro jeden konkrétní procesor a chipset. 
Předpokládá se, že zrychlení práce bude zajištěno větší "hrubou silou" hardware. V praxi to ovšem znamená, budu opět ošklivý, že současný supermoderní Word toho neumí o moc víc než jeho pradědeček z Windows 3.11, běžících na 16 bitovém procesoru. A zaostává za možnostmi TeXu, který ovšem běžel i na prvních 16 bitových procesorech od Intelu a snad i na nějakých osmibitech. 
Zkrátka, krajina protkaná sítí větrníků, detekovatelných na velkou vzdálenost, a s četnými unikátními markery fotovoltaických elektráren, může být přímo ráj pro drony, spěchající za smysluplným odchodem do křemíkového nebe, a tyto drony je s to Rusko vyrobit.
Pokud bych chtěl být zvlášť paranoidní, tak bych počítal s tím, že na vrcholy alespoň některých větrníků budou někým rozmístěny radiomajáky, a v případě dronového útoku zapnuty, i na dálku.

Co s tím dělat?

Rozhodně je toto riziko potenciálně daleko horší než mnohá, nad nimiž se různé organizace zalamují. Naše (pokud tedy ještě pracuje pro tento stát) BIS by se měla zabývat problémem, zda ono vyznačování terčů do naší krajiny, které minulá vláda (dokonce v rozporu s legislativou EU) nalajnovala do mnoha strategických oblastí našeho státu (a ta současná alespoň část těchto plánů zredukovala), vzniklo (dle známé otázky) "z blbosti, nebo za cizí peníze" (jsem ochoten doufat, že s výjimkou špiček ekoaktivistických organizací se toto dělo a děje hlavně z blbosti).
Riziko "alternativních" elektráren coby orientačních bodů pro drony (a zcela jistě ne jen ruské) je třeba přičíst k dalším negativním dopadům těchto objektů na krajinu, rozvodnou síť, zdraví lidí a na živou přírodu. Jistěže je zde i ekonomický aspekt, spočívající v dlouhodobém záboru zemědělské půdy a její v podstatě degradaci.
Rozhodně, do vyřešení vztahů mezi Ruskem a státy NATO, by měl být co nejdříve uplatněn stopstav na výstavbu nových orientačních bodů pro drony.
Jsem toho názoru, že veškeré větrníky by měly být upraveny tak. aby v případě vpádu Ruska do Pobaltí, Polska či na Slovensko (nebo kamkoli jinam) se zmáčklo jedno tlačítko a tyto orientační body by přestaly existovat.  U nově stavěných VtE by se na to mělo pamatovat již při projektu, tj. mít někde na úpatí komory na výbušninu, která by byla do nich rozmístěna od určitého stupně mezinárodního napětí nahoru.

Související problémy

Důležité je, že sice EU "chrastí zbraněmi", někteří naši politikové také, ale současně není nikdo ze jmenovaných s to udělat pro ochranu obyvatel před důsledky války alespoň to, co dělal hitlerovský režim (a dokonce i v "protektorátu"). Kupujeme tanky, které se na Ukrajině proti Rusku naprosto neosvědčily, platíme stíhačky, které při dodání za devět let by v případě expanze Ruska do dalších zemí přebíral leda snad ruský gubernátor, sídlící v Praze.
Nemáme prostředky ochrany proti chemickému či biologickému útoku nebo radioaktivního spadu.
Zasypali jsme (většinou z pochybných estetických či urbanistických důvodů) protipožární nádrže ve starších čtvrtích měst, nemáme vybudované žádné v novější zástavbě. Přitom se na Ukrajině jasně ukazuje, že primárním terčem budou mj. vodojemy a rozvody vody, která tudíž z hydrantů nepoteče (ona nepoteče ani po eliminaci zdrojů elektřiny). Pokud by byly protipožární nádrže koncipovány na doplňování dešťovou vodou, sloužily by současně i jako ochrana proti přívalům (protože město je naprosto ideální terén k tomu., aby z několikamilimetrových srážek za bouřky vznikl příval) a ještě by přispěly k zadržování vody v krajině. 
Nemáme kryty ve většině obytných domů, ani improvizované, jaké se dělaly v prvorepubliční zástavbě za "protektorátu", jakmile Německo zaútočilo na Polsko. Ty by se však většinou daly obnovit. V nové zástavbě  nemáme nic, ani  v bytových domech, ani ve školách, nemocnicích, nákupních střediscích, podnicích a dalších místech, kde se hromadí lidé. 
Zato tedy budujeme, za nadšeného hýkání ekologů, klimatologů a podobných "odborníků" stavby OZE s nulovým přínosem (musí se dotovat sama stavba i provoz, protože ani na jedno z toho si výrobou elektřiny nevydělají), zato ideální pro navádění dronů na jakýkoli cíl na území státu. 
Ovšem, na těch prostředcích na ochranu občanů se prakticky nic vydělat nedá. Bezcenné Občasné Zdroje Elektřiny jsou z důvodu nesmyslnou ideologií pokřivené ekonomiky vysoce atraktivní. Jejich současné budování ovšem, přinejmenším v kontextu s narůstajícím válečným ohrožením, připomíná příslovečné hromadné pochody lumíků do moře. 

Co tedy dělat

Rada "co dělat" je velmi jednoduchá: Přestat, alespoň dočasně, s klimatickým a ekologickým blbnutím a začít se poctivě, inteligentně a pragmaticky připravovat na to, co se nyní děje na Ukrajině. Obávám se, že ono dění s nástupem zimy přejde do apokalyptických rozměrů. Dát dohromady, posílit a obnovit co nejvíce z EU a ekology (klimatology) poničeného / zlikvidovaného průmyslu, zajistit lacinou energii (uhlí máme dost na celá desetiletí), která bude potřebná nejen pro zbrojní výrobu, ale i pro výše uvedená opatření na ochranu obyvatel.
Navíc je jasné, že budeme muset obnovit něco jako Civilní obranu, včetně výcviku občanů (ale i dětí a dorostu) ke správnému chování v případě napadení drony, bombardování, útoky raketami apod. Musíme obnovit povinnou vojenskou službu, byť v jiném provedení co do organizace a obsahu, než byla ta za minulého režimu. Pochopitelně, pro muže i ženy. 
Stát by měl být přeformován na cosi robustního a těžko poškoditelného, schopného útočníkovi nadělat drastické ztráty. Pokud se tedy chceme opravdu bránit a ne získávat provize za nákup předražené vojenské techniky a dotace na pro praxi zcela bezcennou "ekologii" a "klimatologii".
 A musíme se také smířit s tím, že čím rozsáhlejší a kvalitnější opatření na poli přípravy na napadení státu uděláme, tím menší je pravděpodobnost, že budou využita, protože útočníci (je jedno zda pouliční kriminálníci nebo darebácké státy) nejraději útočí na cíl, který se nemůže (nebo ne dostatečně) bránit.
 Jistým benefitem by byla skutečnost, že některá z výše uvedených opatření by snížila i účinnost teroristických útoků, spáchaných kýmkoli.

"Alternativní" elektrárny, a zejména ty větrné, tedy mohou být spojeny ještě s dalším nepříjemným rizikem, na které by se mělo myslet, a vedle silných negativních ekonomických, ekologických i zdravotních vlivů na okolí, a to do dosti značné vzdálenosti, toto riziko zohlednit při povolování nových staveb.

Opravdu jsou všichni kritici oficiálně hlásaných blábolů jen "hloupí konspirátoři"?

Posledním a takřka (zatím) neprůstřelným zákopem hlasatelů bezcenných nesmyslů je prohlašování kritiků za "konspirátory" či "šiřitele konspirací", trpící duševní abnormalitou, či dokonce chorobou. Je to asi ultimátní prostředek k zamezení konfrontace těch či oněch blábolů s realitou.

Definice

"Konspirátor" má být člověk, který z důvodů své duševní jinakosti, či dokonce choroby, vidí za některými sociálními a jinými jevy známky konspirace, čili nepřátelského spolčení těch či oněch sil proti demokracii či přímo občanům.
Již jsem tu před nějakou dobou napsal, že některé jevy, vypadající jako konspirace, mohou být v reálu aktivitami "spřízněných duší", jednajících zcela spontánně, prostě ve stylu sociálního hmyzu. Za příklad takové pseudokonspirace jsem uvedl "deep state" protože v jeho rámci významná část byrokracie jedná proti autorům změn či změnám samotným (či čemukoli dalšímu, co by mohlo ohrozit  postavení členů této sociální skupiny), spontánně a nezávisle na sobě. 
V řadě situací deep state a podobná "mraveniště" jsou ochotny jednat i totálně destruktivně vůči státnímu organismu, z něhož žijí. Pořád mi to připomíná onen hanlivý (leč pravdivý) Leninův výrok o kapitalistech jako třídě, kteří komunistům "prodají i ten provaz, na kterém je nakonec komunisté oběsí".
Konstatoval jsem také, že ony pseudokonspirace jsou nepříjemné tím, že nemají hlavu, která by se dala setnout či s ní vyjednávat, takže jsou oproti skutečným konspiracím daleko obtížněji řešitelné.
Jistěže existuje i závislost na čase, kdy se organizace původně nekonspirační změní v konspirační. Typickým příkladem je Mafie, což byla původně národně osvobozenecká organizace obyvatel Sicílie, která se postupem přeměnila na silně zakonspirovanou "chobotnici" jednoznačně zločinné povahy.
Další věcí je, že mnoho konkrétních systémů v sobě zahrnuje v libovolném poměru prvky konspirace i psaudokonspirace.
Na druhé straně je jasné, že existují i konspirace zcela jednoznačně prospěšné, související např. s obranou státu, informacemi o průmyslových postupech a dalšími podobnými tématy.

Historie

Faktem je, že v historii známe mnoho jevů, které rozhodně snesou označení za konspiraci, takže rozhodně není nejmenší důvod popírat existenci konspirací v současné době. Faktem také je, že mnohé z těchto jevů spojují prvky opravdové konspirace s pseudokonspirací. Tedy, mají jakési centrum, které je řídí, ale řada nižších postů funguje v podstatě na stejném principu, jako výše zmíněný deep state, tedy na spontánních aktivitách lidí, kteří byli k základům potřebných reakcí vybráni a vyškoleni, a jednají více-méně nezávisle.
Zcela jistě bylo takovou konspirací křesťanství se svou vnitřně nekonzistentní a nelogickou vírou, která byla různým způsobem udržována v odstupu od kritického rozboru. Bylo k tomuto účelu použito více technik, od blábolení o "nevyzpytatelnosti Boha" až po ono také známé "Credo quia absurdum", jehož autorem je patrně jeden ze "svatých otců", Tertullianus.
Křesťanství od samého počátku pracovalo na tom, aby vznikla jakási vrstva "uživatelů" této víry a aby i okolní svět byl motivován ke spolupráci. Už tedy ve starém Římě křesťanství začalo postupně získávat vliv. Pochopitelně, na úkor řadových vyznavačů, velice často otroků.
Křesťanství zavrhovalo sebevraždu, což byl v podstatě jediný reálně dostupný prostředek otroků k úniku od nesnesitelných životních podmínek, Pochopitelně, tato hrozba sloužila též k určitému tlaku na majitele, aby své vykořisťování držel v nějakých přijatelných mezích. Otroci v té době již byli poměrně drazí a stoupala cena jejich práce, takže nebylo v ekonomickém zájmu jejich majitelů je k tomuto aktu zoufalství dohnat. Proto se také na sklonku předkřesťanské éry postavení otroků postupně zlepšovalo a byla snaha nahradit část jejich práce něčím jiným (třeba zapřáhnout vodní kolo místo otroky poháněného žentouru, nebo ten žentour alespoň pohánět osly či koňmi). Jakmile se však mezi otroky rozšířilo křesťanství, mohli jejich majitelé "přitvrdit", protože onen únik sebevraždou měl u křesťanů minimálně podstatně zvýšený práh.
Vedlejším efektem tohoto opatření bylo zastavení procesů, jaké v novověku nakonec vedly k průmyslové revoluci, protože cena otrocké práce klesla natolik, že v té době náznakem se rozvíjející prvky pokročilejších ekonomických aktivit (např. cosi jako manufaktury se specializací otroků na konkrétní úkony) se prostě přestaly vyplácet. Není vyloučeno, že bez křesťanství by došlo k nějakému ekvivalentu průmyslové revoluce již v prvním tisíciletí. Podle některých znaků kulturnosti a civilizační vyspělosti se Evropa dostala na úroveň před Konstantinem až někdy ve 14. století, tak hluboký civilizační a kulturní propad christianizace způsobila.
Jakmile se křesťanství zmocnilo vlády (za Konstantina), začalo stále více zařizovat ono "uživatelství" pro svou špičku. 
Aby bylo jasno: Narážím na vtip z dob socialismu, podle něhož se obyvatelstvo dělí podle příjmů na "budovatele socialismu" s těmi nejnižšími příjmy, "hlasatele socialismu" se středními příjmy a "uživatele socialismu" s těmi nejvyššími.
Pokud se podíváme na strukturu dnešních církví, tak to v nich funguje velmi podobně jako v tom vtipu. A před nástupem reformace to bylo ještě patrnější.
Hlavním principem křesťanství bylo udržování širokých vrstev v područí víry a jejich ovládání skrze ni. Asi ve stylu onoho aforismu: "Já nepotřebuji věřit v boha, ale potřebuji, aby v něj věřil můj krejčí."
Pochopitelně, stejnou konspirací je i výše zmíněný socialismus. Oficiálně se pracovalo na "vybudování komunistické beztřídní společnosti". V reálu ovšem vznikla vrstva papalášů, oněch "uživatelů", a po ní ona vrstva "hlasatelů", závislá svou existencí na udržování režimu. A zbytek společnosti jim zajišťoval život ve sladkém nicnedělání.
Hypotézu o "konspirativním" charakteru komunistického režimu podporuje i to, jak rychle se zhroutil, když jeho hlavy přišly o reálnou moc. Byť jistě i v něm se dají najít ony prvky pseudokonspirace, dané společnými zájmy členů některých skupin obyvatel, vázaných na tento režim (nebo jeho konkrétní formu). 
Pochopitelně, v rámci socialismu existovala velká řada dílčích konspirací, které se týkaly jen určitých aspektů života v něm. Jistěže konspirací byla i "Nová sovětská biologie T. D. Lysenka", řada konspirací byla spojena se zdravím obyvatelstva, konspirace režim šířil i v souvislosti s některými nehodami a neúspěchy. Opět by se toho našlo mnohem víc. Ostatně to samé, tj. složení jakési zastřešující konspirace z řady dílčích, platí i pro výše uvedené křesťanství.
Konspirativní charakter měl do značné míry i nacistický režim. A mají ho, samozřejmě, i islám a judaismus.

Magistra vitae

Každý, kdo před pádem socialismu alespoň "rozum bral", má tedy osobní zkušenost s různými konspiracemi, které v něm existovaly a mnohé byly po pádu tohoto režimu zveřejněny, demaskovány. Velice dobře tedy zná některé základní znaky této formy ovlivňování mas. Jakmile překoná určitý myšlenkový blok ve smyslu "přece je nemožné, aby se podobné věci jako za socialismu děly i v demokracii a tržní ekonomice", je schopen vcelku s vysokou účinností rozpoznat jevy s konspirativními prvky, ať už jsou to ryzí konspirace či ryzí pseudokonspirace (pochopitelně, nejfrekventovanější jsou směsky těchto krajností).
Faktem je, že vedení EU s přímo atributivní hloupostí sobě vlastní dělá vše proto, aby se obyvatelům rozbřesklo, protože zavádí do politické sféry stále více prvků, souznějících se socialismem, potažmo s nacismem, jejichž konspirace již byly odhaleny. 
Takže z tohoto důvodu zejména starší občané, pamatující socialismus, jsou s to rozeznat ony konspirativní aktivity současného režimu i organizací, které jsou jím protežovány. 
Zcela jistě je konspirací celá aktivita v souvislosti s "globálním oteplením způsobeném antropogenním oxidem uhličitým", (minimálně) od proslulé Mannovy "hokejky" až po vysloveně současná zpravodajství "veřejnoprávních" médií.
Zcela jistě existuje existuje snaha nahradit stávající obyvatelstvo EU s IQ kolem stovky a s výskytem značného procenta osob zvyklých analyzovat to, co je jim hlásáno, obyvateli s IQ pod sedmdesát a snadno ovladatelnými prostřednictvím náboženské víry.
Přičemž kdo není hloupý (a nevzdělaný), tak ví, že tohle měli na programu už soudruzi Marx a Engels a po nich výměnu obyvatel prosazovalo mnoho dalších, na ně navazujících,  filozofů a politiků, zejména z prostředí levice. V podstatě tyto úvahy uťaly až podrobné informace o "eugenické praxi" v Německu od třicátých let po konec druhé světové války v Evropě. Pro nás je uvedený plán zajímavý i tím, že jedním z národů, které by měly být podle Marxe vyhubeny (a nahrazeny "kvalitnějším" obyvatelstvem),  aby světová revoluce mohla zvítězit, byli i Češi. To vedlo k oné známé scéně v londýnské kavárně, kde se Marx setkal s barikádníkem Fričem (oba zde byli v exilu) a dostal od něj přes držku. Což byl první kontakt našeho národa s marxismem. 
Dnes soudruzi v podstatě nemusejí teoretizovat (protože to podstatné už bylo napsáno) a pouze jednat ve stylu soudružky Merkelové "Zvládneme to".

Bojovníci proti konspiracím

Pochopitelně, je v zájmu politických sil, provádějících konspirační aktivity, dehonestovat všechny, kteří demaskují a odhalují jejich temné a hnusné aktivity. Z tohoto důvodu si pronajímají (i když je pravděpodobné, že ty blbější a nevzdělanější lze získat zdarma) různé "bojovníky proti konspiracím", kteří potom zasypávají veřejný prostor, jak reálný tak digitální, odhalováním a "vyvracením" konspiračních teorií.
Problémem ovšem je, že se uplatňuje onen efekt, že konspiraci od pravdy odlišuje jen nějaký čas.
Ostatně, v poslední době jsme byli svědky toho, jak byli "bojovníci proti covidovým konspiracím" odhaleni oficiálním prohlášením vysokých představitelů USA o tom, že COVID byl skutečně geneticky manipulovaný virus, a to za americké peníze v čínské laboratoři, a že podobných US prostředky vydržovaných laboratoří je na světě více než stovka. Pochopitelně, do té doby bezectní a bezcenní prolhanci, od různých "elfů" přes všelijaké "konspirátory" až po některé na vlády navázané "odborníky", blekotali jak se dalo. Přitom duševně normálnímu člověku by bohatě mělo stačit, že v tom viru byla při sekvenování nalezena dílčí sekvence,  která není normální součástí genetické výbavy coronavirů a pravděpodobnost jejího náhodného vzniku přirozenou cestou je možná nižší než pravděpodobnost výskytu daktyloskopických dvojčat. Ta sekvence je totiž exaktní, snadno ověřitelná informace, a v porovnání s ní veškeré výroky veškerých bojovníků proti "desinformacím" a "konspirátorům" snad nemají ani cenu cáru použitého toaletního papíru.
Osobně by mě dost zajímalo, zda někdo z oněch "antikonspirátorů" našel dost morální síly, aby se objevitelce této sekvence omluvil. S informací o něčem takovém jsem se dosud nesetkal.
Faktem je, že "antikonspirátoři" jsou stále zoufalejší, a tak si vymýšlejí naprosto příšerná kravinia.  Aktuálně je v kurzu "odborná kritika" jednoho z nich vůči informaci o tom, že na Zemi existovala teplejší období (vyjádřeno ve stupních Celsia). A že toto není možné, protože ta období byla ještě před narozením vědce, který tuto stupnici i přístroj na měření vytvořil.
Hloupost těchto lidí zcela jistě dokazuje skutečnost, že i slavná Mannova hokejka i další pochybné materiály od klimatologů rovněž sahají před rok Celsiova narození a rovněž používají jeho stupně. Takže by na tomto principu měly být znevěrohodněny také.
MMCH, pokud bychom měli dovést do konce tuto vskutku "geniální" myšlenku, skvěle ukazující stupeň intelektu i vzdělání "bojovníků proti konspiracím" i "bojovníků proti klimatické změně", museli bychom např. skartovat veškeré učebnice paleontologie, antropologie, archeologie a dalších podobně zaměřených vědních disciplín a, pochopitelně, také veškerou vědeckou literaturu takto zaměřenou. Protože všechny tyto obory používají jednotky SI na objekty i živočichy, existující v dobách před jejich definováním.
Jsem toho názoru, že takovéto případy jasně ukazují duševní stav "bojovníků proti konspiracím", kterým se jejich palác, postavený ze samých lží a nesmyslů, začíná sypat na hlavu.
Setkal jsem se i s krásným pojetím, že informace o faktu X coby "konspiraci" a "desinformaci" byla pravdivá až do okamžiku ověření / zveřejnění pravdivosti faktu X, a teprve po tomto datu se fakt X stal pravdou.  Tuto koncepci je nutno odmítnout z následujících důvodů:

1. Onen fakt X byl pravdivý vždy, protože je nezávislý na tom, jak ho hodnotí lidé
2. Oni hlasatelé nepravdivosti faktu X mohou být (a v řadě případů asi správně) podezíráni z toho, že o pravdivosti faktu X věděli, ale že jen z důvodů vlastního prospěchu desinformaci o jeho nepravdivosti šířili. Dovolím si připomenout, že na pomezí padesátých a šedesátých let minulého století byla provedena známá studie na britských lékařích, z nichž část přestala kouřit a u obou skupin byl sledován zdravotní stav, vč. věku kdy zemřeli a příčiny úmrtí. A již někdy na začátku šedesátých let se obě skupiny začaly natolik výrazně v délce života a příčinách úmrtnosti lišit, že bylo možné kouření prohlásit za rizikový faktor pro uvedené znaky zdraví. Nicméně ještě někdy na začátku 80. let různí námezdní vědci a desinformátoři, najatí tabákovými koncerny, škodlivost kouření různými manipulacemi a triky zpochybňovali, přestože jim musela být realita jasná.
3. Pokud si oni hlasatelé byli vědomi, že pro zpochybnění nebo potvrzení pravdivosti onoho faktu X neexistují dostatečné informace neměli se na tomto poli angažovat. Ti méně neinteligentní z nich mohli i postřehnout, že jsou v čímsi zájmu tlačeni do hlásání určitého postoje, což více-méně je přinejmenším nepřímý důkaz pravdivosti onoho faktu X.
4. Jistěže podezření u kohokoli myslícího musí vzbudit i skutečnost, že je bráněno studiu faktu X (zda tedy je či není pravdivý). Zlí jazykové tvrdí, že výše zmíněné tabákové koncerny měly informace o škodlivosti kouření podstatně dříve než vznikla ona studie na britských lékařích, ale že ji držely v trezorech.

Jsem toho názoru, že kdyby se to výše zmíněné dění okolo škodlivosti kouření odehrálo v současné době, byli by vědci, kteří prokázali škodlivost kouření, prohlašování za desinformátory a možná i ruské agenty, práce na toto téma by čelily organizovanému zákazu přijímání k publikaci, jejich autoři by byli zbavování míst ve vědeckých institucích a vysokých školách a byli by též veřejně dehonestováni. Ostatně, jak jsme tomu byli  a jsme svědky v souvislosti s Covidem, pseudovakcínami mRNA proti němu, ale i s klimatem. 

Jak se podobným aktivitám bránit? Legálně v podstatě volbou stran, které ustřihnou různé "antikonspirátory" od státních peněz a zakládáním aktivistických skupin, hlásajících pravý opak toho, co "antikonspirátoři". Můžeme též hlasovat peněženkami a přestat nakupovat zboží a služby od těch organizací a firem, které ony "antikonspirátory" podporují. Docela by se hodil nějaký centrálně organizovaný internetový seznam takovýchto firem.

Snad aby bylo jasno s tím tabákem

Nehodlám nijak odmítat škodlivost kouření. Lze ovšem proti současné politice v tomto směru postavit následující fakta:

1. Zdrojem rizika kouření není samotný nikotin (na který se rozvíjí návyk), ale produkty suché destilace tabáku, v nichž jsou rakovinotvorné látky, toxické těžké kovy a další škodliviny, ba dokonce i nějaké radioizotopy z jaderných pokusů by se tam našly.
2. Problém je s nadhodnocováním rizika pasívního kouření. V mnoha případech budete strašeni hláškou, že pasívní kouření zdvihne riziko té či oné hrozné nemoci "na strašlivých 200 procent" a bude před vámi hluboce utajována informace, že půjde o "strašlivé zvýšení výskytu" z jednoho případu na sto tisíc, a někdy i na milion, obyvatel na dva. Některé choroby z kouření jsou totiž u nekuřáků extrémně vzácné. Pochopitelně, onen dvojnásobek je zpravidla nalezen u nekuřáka, žijícího s kuřákem v jedné domácnosti. Pokud se s takovou expozicí zohlední délka a intenzita expozice tabákovému kouři třeba v restauraci (o zastávce MHD raději ani nemluvě), dostáváme se do oblasti naprosto bagatelních rizik, srovnatelných například s rizikem spojeným s černobylským spadem (tedy cca 1000 nebožtíků za sto let na celou tehdejší ČSSR, po rozdělení státu jsme si se Slováky zbytek té tisícovky rozdělili). Nehledě k tomu, že řada restaurací měla pasívní kouření zcela uspokojivě vyřešeno rozdělením na kuřáckou a nekuřáckou část.
3. Problematický je i boj protitabákových fanatiků proti bezdýmým formám aplikace tabáku či nikotinu od žvýkacího tabáku (může mít nějaké negativní dopady na dásně, ale zanedbatelné proti rizikům z kouření), či dokonce bezdýmých forem tabáku, jejichž riziko je zanedbatelně malé (když si dáte pečenou jitrnici nebo jelito, vystavíte se riziku daleko většímu, v případě požívání grilovaných pokrmů je toto riziko ještě vyšší). A u "elektronických cigaret" je opět riziko ještě nižší. Důležité totiž je, že převedeme-li kuřáka klasických cigaret (a pod.) na některou z alternativ, výrazně mu snížíme riziko řady nemocí, někdy na úroveň exkuřáků, někdy až na úroveň nekuřáků. Charakteristické je, že za mnohými z aktivit proti alternativám kouření stojí demokraticky nelegitimní vedení EU, případně WHO, která za poslední roky zdegenerovala na cosi, co je vedeno člověkem,. jehož jediná odborná medicínská kvalifikace je veteránství z marxistických partyzánských bojůvek v Africe.

Jistěže na poli takovýchto spíš fanatismem než rozumem opatření jsou ještě dva problémy:

1. Boj proti bagatelním rizikovým faktorům vede ke zbytečnému plýtvání penězi, ale i jakéhosi sociálního potenciálu, tedy toho, co jsou lidé ještě ochotni přijmout
2. Boj za bezcenné nesmysly vede k totalitarizaci společnosti a erozi demokracie. Dejme těmto bojovníkům volné pole působnosti a jednoho dne se probudíme ve státě, proti kterému byl Husákův režim ještě zlatý (akorát půjde do nějakého gulagu každý, kdo by se to odvážil konstatovat)

U těchto bojovníků a jejich bojů je tedy konspirace naprosto stejná, jako byla ona výše popsaná u tabákových koncernů, ale v opačném gardu.
Je nutno rovněž připomenout, že nástup racionálních opatření proti tabáku a tabakismu byl spojen s tím, že uvedení "bojovníci" prohlašovali za "statisticky významné" výsledky  s pravděpodobností 80 či 85 procent (pro nestatistiky: opravdová statistická významnost existuje v rozmezí 95 - 100 procent; při souběhu vzájemně nezávislých statistik lze jít i níže, ale ne pod 90 %). Těmito excesy se totiž tito bojovníci zdiskreditovali a jejich následné statistiky (již s pravděpodobností 95% a výš) byly právem podezírány z "cinknutosti".
Jistěže úspěšnosti těchto bojovníků nepřidal ani fakt, že nejznámějším bojovníkem proti kouření byl jistý Adolf Hitler, povoláním vůdce.
Je jasné, že tabák byl škodlivý vždy, ale ono postavení "nejsilnějšího jednotlivého faktoru životního stylu" nabyl až ve druhé polovině minulého století. Do té doby mu konkurovala řada faktorů dalších, přinejmenším srovnatelných. Včetně různých zdrojů úplně  stejných produktů suché destilace organických materiálů. Až investice do vytápění, průmyslových pecí, přechod z vaření na dřevě nebo uhlí na plyn či elektřinu (původně sloužila plotna k tomu, že na ní hořelo a doutnalo dřevo a mezi tím byly na kovových trojnožkách nádoby v nichž se vařilo, v muzeích dokonce můžeme vidět i "hrnce s nožičkami", které trojnožku nepotřebovaly), prevence smogových situací, i zavedení katalyzátorů do aut (dala by se jistě najít i další opatření) společně s významným prodloužením délky života z něj učinily takto dominující faktor zdravotního rizika. Ještě někdy na začátku minulého století bylo kouření v kontextu dalších zdravotních rizik v podstatě bagatelní záležitost.
Čili "neškodnost kouření" byla hoax vždy, ale "šílená rizikovost kouření" byla hoax od 16. století do zhruba poloviny minulého století. Včetně toho, že pokud by se, třeba v 17. století bojovalo proti kouření a zanedbal se pokrok v eliminaci jiných zdrojů kouře, např. konstrukce komínů či dokonce náhrada dýmníků opravdovými komíny, tak by se peníze na ten boj s kouřením v podstatě vyhodily oknem. Komu to zatím nedošlo, tak budiž jasně uvedeno, že kouření se stalo tak významným zdravotně rizikovým faktorem až poté, co byly eliminovány či výrazně sníženy faktory "konkurenční" a původně z tohoto hlediska významnější.

Naprostá většina "desinformací" či "konspiračních teorií" je alespoň zčásti pravdivá. Zbytek je v podstatě odhalitelný na úrovni trochu bystřejšího laika se základním vzděláním. "Boj proti desinformacím" je většinou bojem proti naprosto či z velké části pravdivým informacím, které se ovšem nehodí do iluzívního světa, který se snaží vytvořit "uživatelé" současného režimu, aby o toto své exkluzívní postavení nepřišli. Navíc "blokování desinformací" je v podstatě obcházení ústavního zákazu cenzury, takže na každého takového "bojovníka" je třeba hledět jako na někoho, kdo chce zlikvidovat demokracii, protože bojuje proti ústavnímu pořádku tohoto státu.

Dost hrůza

Soudruzi "genderisti" vymysleli, že budou mužům, předělaným na ženy, dávat hormony, aby mohli prodělat "zážitek z kojení".  Je to pochopitelně, naprosto nebezpečná pitomost, která se může drasticky vymstít.

Biologie

Muž, či obecně savčí samec, má zakrnělé mléčné žlázy (nejsem si jistý, zda se to týká i těch, kteří netvoří placentu, jako klokan, vačice, ježura nebo ptakopysk). Ty je možné hormonálním průplachem uvést do funkčního stavu. To, že "sovětští polárníci rozdojili kozla" je patrně hoax, protože příslušné hormony s sebou neměli.
Lze jít dokonce dál: na paviánech bylo prokázáno, že lze udělat až takový hormonální průplach, po němž může samec odnosit na vhodném místě břišní stěny usazený zárodek, a to až do porodu zdravého mláděte (pochopitelně císařským řezem).
Jistě by se podobná metoda dala použít i u lidí, takže by gayové nepotřebovali "nosnici" na odnošení dítěte, jen dárkyni vajíčka. Pokud bychom zapracovali na metodě "výchovy" reparačních kožních buněk na vajíčka, tak by ani ta dárkyně nebyla nutná. A dítě by bylo směskou genů obou členů páru, jak je tomu u heterosexuálů.

Problém

Ten hormonální průplach je snad ještě drsnější než postupy, které se používají při transici trans- osob. Je také spojen s mnoha riziky, protože tkáně citlivé na ženské pohlavní hormony (třeba ta zakrnělá mužská mléčná žláza) mohou na něco takového zareagovat mj. i zhoubným bujením, rakovinou. Navíc se, pochopitelně, daný muž alespoň dočasně "transituje" i v oblasti sexu, od sexuálního pudu, až třeba po neschopnost mít erekci, či pohlavní styk vůbec. Je také otázka, zda se úplně všechny změny takto vzniklé mohou navrátit zpět. Jsou totiž vytvořené vysokými koncentracemi ženských pohlavních hormonů,  navíc následně překonanými posléze, až tyto hormony začne produkovat placenta. Jejich koncentrace v krvi v té době vysoce překračuje přirozenou ženskou hladinu pohlavních hormonů (mimo období těhotenství),.
Pochopitelně, i pro toho trans muže, předělaného na kojící ženu, dosti razantně naroste riziko rakoviny mléčné žlázy a pokud by navíc prodělal těhotenství, bylo by to ještě horší. Proto se také do podobných zákroků nikdo rozumný nehrne a nejspíš soudruzi lékaři ve Skotsku a ve Francii zcela ignorují onu hlavní lékařskou zásadu (už od dob antiky) "primum non nocere" volně přeložitelnou jako "nejdůležitější je pacientovi neublížit".

Důsledky

Tyhle "zážitkové" hrátky rozhodně nijak nepodporuji. Riziko je u nich příliš velké při srovnání s jakýmsi přínosem.
Neměl bych ovšem absolutně problém se spolužitím G a L párů za účelem rození společných dětí klasickým umělým oplodněním. Nebo možná i bez něj: V 50. a 60. letech se československé lesby běžně samy, nebo s pomocí partnerky, oplodňovaly semenem partnerčina otce nebo bratra (injekční stříkačkou), byl-li k dispozici, a šlo to taky. Dítě bylo tedy příbuzné i s tou partnerkou. Oplození vajíčka ve zkumavce asi není jediný možný způsob.  Dovolím si konstatovat, že inseminátor byl za socialismu učební obor bez maturity, tedy zvládnutelný skoro každým.
Pokud sáhneme do rané historie křesťanství, tak existovaly kláštery, v nichž žili mniši a jeptišky téhož řádu v jedné komunitě a běžně se v těchto klášterech rodily děti.  Podle některých variant pověsti o králi Artušovi se v takové komunitě narodil i kouzelník Merlin. Pak se ovšem dostalo papežství do rukou Němců a bylo to zakázáno (ten národ skutečně zmrví vše, na co sáhne; ostatně - vynález celibátu pochází ze stejného zdroje). Nicméně tahle historie raného křesťanství by mohla usnadnit některým nábožensky orientovaným G a L osobám překonat případné zábrany, protože by se do jisté míry jednalo o návrat k něčemu, co zde v raných dobách křesťanství bylo a fungovalo. Prostě, taková společná domácnost G a L páru (nebo dokonce více takovýchto párů) by byla jakými "miniklášterem" z dob raného křesťanství.
Mimochodem, opravdu nevidím důvod, proč by G a L osoby nemohly vytvořit nějakou organizaci (nabízí se forma neziskovky), zprostředkovávající dárcovství vajíček a "nosnictví" zárodků ženami z L komunity pro G páry a zase u osob G dárcovství spermatu.
Stejně tak bych neměl problém s dotažením pro člověka toho, co funguje, a bezvadně, u pokusných zvířat, tj. generování spermií a vajíček z reparačních kožních buněk. Faktem je, že L páry by byly ve výhodě, stačilo by vyrobit jedné z nich spermie a oplodnit vajíčko té druhé a odnosit by mohla dítě kterákoli z nich. Gayové by se dostali k oplozenému vajíčku obdobně, ale museli by sehnat "nosnici".
Faktem je, že nemáme porodnost ani na úrovni udržující stacionární stav populace, takže každé dítě, byť zplozené a narozené "nepřirozeným" způsobem by mělo být vítáno.
Možná ještě k té nepřirozenosti. Není to tak dlouho, co různí aktivisté protestovali proti oplodnění in vitro (IVF) a takto narozené děti prohlašovali za "děti ďábla". Pamatuji také, jak bylo za minulého režimu potlačováno cvičení podle Mojžíšové, které umožnilo mít děti normální cestou, jen "vytaháním" srůstů pobřišnice, které u nich vznikly např. odstraněním apendixu nebo jiným nitrobřišním zákrokem.

Takže jsme opět svědky pitomosti, vymyšlené LGBTQ+ aktivisty, která téměř nic nepřináší, vyjma rizik pro zdraví. Na druhé straně tito aktivisté naprosto ignorují reálně či potenciálně existující možnosti zajištění rození dětí, uplatnitelné u L a G osob.

Proč by se měli Motoristé trochu redefinovat

Strana Motoristé sobě získala překvapivou podporu ve volbách do Europarlamentu a již očekávanou v našich parlamentních volbách (byť se to libtardům a dalším fašistoidům nelíbí) hlavně svým vymezením pro auta a individuální autodopravu, která jsou v příkrém rozporu s tím, co hlásají ekologové, klimatologové a podobní desinformátoři.

Proč je lidé volili?

Jsem toho názoru, že za volebním úspěchem Motoristů stojí hlavně jejich odpor vůči ekopitomostem, který ostatně vyvrcholil konflikty kolem obsazení postu ministra životního prostředí. Kdejaký bezcenný aktivista, živený z peněz nás, občanů, aniž by dělal cokoli přínosného pro společnost, zahájil ječení a další protestní aktivity s cílem zrušit výsledky demokratických voleb, protože se prototalitním ekologům naprosto nehodí.
Troufám si tvrdit, že protesty vyvolávající postup proti sociálně patologických jevům a aktivitám, podporovaným minulou vládou, má asi u voličů z bodů programu Motoristů nejvíce fandů.
Nejsem si však jist, zda jim přinese nějaké hlasy jejich pozitivní postoj k našemu setrvání v EU. Už proto, že komukoli alespoň trochu soudnému musí docházet, že mnoho z programových bodů Motoristů z výše uvedené kategorie je prakticky neslučitelných s naším členstvím ve stávající EU. Přitom představa nějaké zásadní reformy tohoto spolku, která by přinesla změny kompatibilní s programem Motoristů, je naprosto nereálná. Pokud se bude EU nějak měnit, tak s vysokou pravděpodobností (hodně přes 99 %) k horšímu, byť mohou nastat určité snahy podstatu těchto změn nějak kamuflovat. Významná část voličů právě toto chápe, a současná bezpodmínečná pro EUrounijnost je může od Motoristů odradit.
Když jsem toto téma už nakousl: Je mi jasné, že ekonomická integrace Evropy má velký pozitivní ekonomický potenciál. Ostatně to dokázaly hospodářské výsledky EHS. Problém ovšem je, že se z EU stává stále více jakási polototalitní organizace, směřující k totalitě naprosté.
Faktem také je, že současná EU se drasticky liší od organizace, do níž jsme vstupovali. Ti předvídavější z nás proto hlasovali proti, avšak k celkové naší smůle byli přehlasováni hlupáky a omezenci, nechápajícími tehdy již jasně viditelné trendy dalšího vývoje. Současná EU se od té, co existovala v době našeho vstupu, liší asi jako Německo po nástupu Hitlera od Výmarské republiky, nebo poúnorové Československo od předúnorového.
EU se vyžívá v naprostých pitomostech a ptákovinách, jako je "boj za záchranu planety" nebo za "nediskriminování žen, různých minorit a pod.", posílá naše peníze na Ukrajinu, kde jsou transformovány nikoli na vojenskou výzbroj a výstroj, ale na zlaté WC mísy ukrajinských oligarchů, podporuje imigraci civilizačně nekompatibilních a totálně nepřizpůsobivých osob (a také netrestání jejich kriminálních aktivit) a další podobné věci.
Přitom za celou svou existenci nedokázala např. sjednotit dopravní pravidla a značení či zavést jednotný úřední jazyk (aby na každém balení potravin nemuselo být bleším, a naprosto nečitelným, písmem psáno jejich složení ve spoustě jazyků). Do popředí se sice spontánně dere angličtina, ale to jsou chaotické skřeky bez v praxi použitelných gramatických a ortografických pravidel, které se není s to naučit ani většina rodilých mluvčí (dokonce ani ti s VŠ vzděláním, vlastní zkušenost z kontaktů s nimi). EU tedy nedělá, co by dělat měla, a zaměřuje se na naprosté nesmysly. Členství v ní má od počátku zápornou bilanci (při zhodnocení jeho nepřímých nákladů a negativních ekonomických dopadů).

Totalita a demokracie

Ekonomické výsledky totality jsou paradoxně prakticky vždy horší, než výsledky demokracie, zejména v delším časovém měřítku.  A to samé následuje i po stránce vojensko politické. Přestože by mohlo mnoho lidí očekávat opak, v důsledku možností totality relativně bezohledně využít veškeré zdroje, které má k dispozici, je pravdou opak.
Už naše historie takovouto situaci zná: Dokud bylo husitské hnutí relativně pestré, tak sílilo a nakonec stačilo zazpívat "Ktož sú boží bojovníci..." a nepřátelé se dali na hysterický útěk. Jakmile se ovšem vytvořila relativně homogenní a totalitními prvky v jednotě udržovaná "obec polem pracující", došlo ke známé bitvě u Lipan, v níž byla tato větev husitství potřena mj. zbytkem těch neunifikovaných husitů.
Pokud se podíváme do historie blíž, tak můžeme pozorovat, jak demokratické státy porazily za druhé světové války totalitní Německo i totalitní Japonsko a jejich satelity. Přestože i tyto státy byly nuceny zavést jakési prvky totality, např. přídělový systém nebo opatření v oblasti šíření informací, svou podstatou zůstaly demokratické, v totalitu se nepřeměnily. 
Demokratické státy, a zejména USA, byly daleko otevřenější různým formám inovací, které neměly šanci projít v totalitním systému . Ponorkovou válku o Atlantik Německu nakonec prohrála drastická inovace stavby lodí v USA, v podstatě blízká pásové výrobě v továrnách, a vyžadující minimální nároky na personál. Vedoucí této výroby bral i servírky z restaurací, které se po cca dvoutýdenním zaškolení staly pracovníky pro tuto výrobu plně kvalifikovanými. Výsledkem bylo, že počty potopených lodí byly převýšeny počtem lodí nově postavených.
Posléze USA začaly tímto způsobem produkovat i letadlové lodě, tzv. eskortní. Doprovázely konvoje plující přes Atlantik a operovaly i na bojišti v Pacifiku. Z letadla je totiž lépe vidět ponorku než z paluby lodi. Pokud je těsně pod hladinou, může ji zničit samotné letadlo, pokud je hlouběji, navede na její pozici doprovodné válečné lodě, eskortující konvoj, vybavené vrhači hlubinných bomb. Nakonec, když už se válčilo prakticky jen v Tichomoří, se tyto lodě střetly s tehdy největší bitevní lodí světa, japonským kolosem Jamato, v jeho první a poslední bitvě, a přesto, že byly krátce předtím pocuchány tajfunem, v této bitvě obstály (k velkému údivu amerického velení).
Výhodou demokracie bylo i lepší informování vlády a vojenského velení o neúspěších a jejich příčinách, zatímco v totalitních státech byla tendence tyto informace zatajovat či zkreslovat z obavy před represemi.
Z tohoto důvodu nebylo s to nacistické Německo dokončit výrobu klasické jaderné bomby, přestože jeho startovní čára byla blíž cíli než startovní čára, z níž vyrazili Američané. A bez "atomových špionů" by nemohla vzniknout jaderná bomba ani v totalitním SSSR.
Můj oblíbený příklad je, že jediným důvodem pro neshození jaderných bomb na Japonsko byla skutečnost, že touto akcí předvedli SSSR, že je atomová bomba reálně zkonstruovatelná. Proti atomovému programu byla v SSSR silná ideologická opozice, vycházející z Leninova díla "Materialismus a empiriokriticismus". Jde o to, že některé partie, zaměřené na kritiku empiriokriticismu a jeho tvůrce, Ernsta Macha (1838–1916), lze vyložit jako popření reálnosti jeho objevů, na nichž v podstatě stály fyzikální základy jaderné bomby. Z tohoto důvodu byl Kurčatov pořád "jednou nohou" v GULAGu, právě dokud nebouchly bomby nad Hirošimou a Nagasaki. Teprve potom dostal "plnohodnotnou zelenou".
Faktem je, že geniální politik, vybavený navíc strojem času (jakého USA rozhodně neměly), by asi obětoval těch cca půlmilionu svých mužů a několik milionů Japonců, padlých při invazi na Japonské ostrovy (o japonských civilistech, v té době doslova umírajících hladem jako mouchy, ani nemluvě), a rozšířil zvěst (atomových špionů na to bylo dost), že projekt Manhattan narazil na neočekávané a fyzice se vzpěčující potíže, a že asi jadernou bombu vyrobit nelze.
Kurčatov, Sacharov a všichni další by skončili v GULAGu a posléze v hrobech, označených jen víčkem od konzervy s hřebíkem vypíchaným číslem vězně. A až by USA vytáhly jadernou bombu někdy v 50. letech, asi jak kouzelník Pokustón králíky Boba a Bobka, nebyl by v SSSR naprosto nikdo, kdo by byl s to jaderný projekt rozjet (natož dotáhnout do konce).
Dokážu si ovšem představit naprostou neschopnost demokratických politiků pochopit podstatu totality a všechny její důsledky. Že by nějaká brožura desítky let mrtvého filosofa "dokázala" nemožnost vyrobit jadernou bombu a ovlivnila tím celý zbrojní program státu, si patrně nikdo z odpovědných politiků neuměl představit.
Ze stejného důvodu (tedy neschopnosti vymyslet něco kvalitativně nového) sice SSSR vypustil na orbitu Sputnik a později i Gagarina, ale "závod o Měsíc" prohrál natolik, že sovětská propaganda nakonec musela tvrdit, že let na Měsíc nikdy nebyl plánován.
Sovětská totalita totiž stačila na to, aby pomocí vylepšených motorů V2 dostala na orbitu družici, a aby baterií těchto motorů na ni vynesla i Gagarina, ale taková baterie už nebyla s to vynést větší náklady, případně dosáhnout únikovou rychlost s velkou lodí.  Navíc v tom "vylepšení" šlo hlavně o kvalitnější materiály, v Německu koncem války skoro nedostupné, využívané při vývoji prototypů, ale v sériově vyráběných raketách už byly nahrazené materiály nižší kvality. Takový "vyšizený" motor postačoval k uvedení V2 na balistickou dráhu, ale cestu na orbitu by už nezvládl (zatímco plnohodnotný prototyp ano).
V důsledku relativně úspěšného využívání morálně zastaralých motorů V2 byl v SSSR zbržděn vývoj kvalitativně nových motorů, jaké USA posléze použily v programu Apollo ( sovětští propagandisté se dokonce v populárních časopisech pro mládež chlubili, jak přechytračili Američany, kteří vyvíjeli vlastní motor pro let na orbitu, zatímco oni již vyvinuté slabé motory spojili do baterie) .
SSSR pronásledovala také smůla: Na začátku jejich "měsíčního projektu" zemřel geniální konstruktér Koroljov a nebyla za něho rovnocenná náhrada (což je opět jev charakteristický pro poměry v totalitních státech).
Na základě těchto příkladů, a dalo by se jich jistě v historii nalézt více, lze předpokládat, že současné trendy v EU směrem k řízení naprosto všeho z jediného centra, navíc prováděné v podstatě totalitním diktátem a bez zohlednění neúspěchů a negativních dopadů, povede k tomu samému jako v těch příkladech: K postupnému hospodářskému a politickému úpadku a nástupu totální vojenské impotence. Ostatně dění v posledních cca deseti letech lze vyhodnotit jako počátek propadu.

Reakce

Protože EU spěje sále víc směrem k podobě jako nacistické Německo, jeho japonský spojenec, nebo jeho stalinský rival, stále více lidí chápe, že naše  členství v této organizaci (a když už jsme u toho, tak i její existence na úrovni schopné ovlivňovat naše životy) je naprosto neslučitelné s naší prosperitou. Včetně nemožnosti zavedení naprosté většiny prvků politiky, které jsou součástí politického programu Motoristů, jako je třeba omezení nebo zrušení Green Dealu a dalších pitomostí. Tedy nikoli formou nějakých "potěmkinských vesnic" jak jsme toho byli v politice EU opakovaně svědky, ale ve fungující podobě.
Z výše uvedených důvodů jsem toho názoru, že Motoristé mají největší voličský potenciál mezi euroskeptickými voliči, pro něž jsou strany typu ANO nouzovým řešením a z nějakých důvodů nechtějí dávat hlas SPD. Současně by Motoristé mohli "vyluxovat" i nějaké voliče ze skupiny těch, kteří nevidí nikoho z jejich pohledu volitelného, a k volbám proto nechodí.
Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že Motoristé si svým lpěním na členství v EU jen škodí, a že by tento bod měl být změněn ve smyslu: Buď  reforma, spočívající v návratu před Lisabon (nebo ještě lépe před Maastricht) a návrat k onomu volnému pohybu osob, zboží, financí a služeb, bez čehokoli dalšího, nebo odchod z ní, případně aktivní pomoc při její likvidaci.
Jsem přesvědčen, že takovouto úpravou volebního programu by Motoristé mohli leda získat. Eurohujerů je stejně volí jen zanedbatelný počet.
Ostatně, i já silně postrádám v našem politickém spektru stranu racionálně až pragmaticky kritizující výstřelky EU a jejích "převodních pák", pro niž by naše setrvání v této organizaci nebylo nedotknutelným dogmatem, ale konstatováním ve stylu "pokud to nepůjde po dobrém, budeme to zkoušet po zlém".

V případě Motoristů, jejichž pro masy občanů sympatické programové body jsou v podstatě negovány dogmatickým lpěním této strany na setrvání našeho členství v EU, navzdory tomu, že tyto body jsou v jejím rámci naprosto nerealizovatelné, je dle mého soudu strategickou chybou, která se už nyní promítá do poklesu voličské přízně v průzkumech volebních preferencí. Takže tato nadějná, a zcela jistě racionálně či pragmaticky orientovaným voličům sympatická, strana by se mohla, při setrvání tohoto rozporu programových bodů, po příštích volbách ocitnout mimo parlament.

Klimatologie? Jen nepravdy a manipulace.

Pokud se podíváme na to, co současní klimatologové hlásají, tak existují v podstatě dva druhy nepravd. Na vyvrácení té první stačí absolutorium základní školy, na naprostou většinu zbytku pak středoškolské vzdělání, které musí mít každý vysokoškolák, bez ohledu na to, zda projektuje domy, řídí mlékárnu nebo léčí lidi. 

Klimatické nepravdy

Asi největší a potenciálně nejškodlivější nepravda, či spíš rovnou lež je, že klimatologii mohou rozumět výlučně klimatologové, protože se jedná o naprosto okultní vědu, přístupnou výlučně zasvěceným. Mnohdy je to jediný argument vůči klimaskeptikům a konkrétní věcné diskusi se soudruzi klimatologové velice často vyhýbají jak čert kříži.  Faktem je, že v řadě případů žádné věcné protiargumenty klimatologové nemají.
Pokud zabrousíme trochu do historie, tak můžeme konstatovat, že s řadou "klima zachraňujících" opatření byl v tehdejších diskusích na internetu spojen nesouhlas vzdělanější části diskutujících. Nicméně, jakmile se začaly kupit důkazy, vyvracející klimatologické bláboly, tak byla diskuse, patrně na pokyn nějakého centra, protože se tak stalo prakticky všude a ve stejnou dobu, "utnuta" s tím, že o klimatické změně panuje "vědecký konsensus" (ten patrně existoval naposled v celé Evropě o tom, že čarodějnice obcují s ďáblem, a v části Evropy - SSSR a později východním bloku - o tom, že Lysenkova "nová sovětská biologie" je to pravé ořechové).  A od té doby klimatologové jen blábolí bezcenné nesmysly a ani ve střetu s realitou je nehodlají korigovat. Pochopitelně i ten "vědecký konsensus" je jen bezcenná lež, protože klimanesmyslům věří jen menšina vědců.
Jak bylo uvedeno v perexu, je řada toho, co hlásají a prosazují klimatologové a jejich "převodní páky", tj. úředníci EU a zelené politické neziskovky, vyvratitelná fakty, která se vyučovala a snad ještě vyučují na základní škole. Absolvent této školy by měl v řadě případů být schopen pochopit a ověřit argumentaci klimaskeptiků, případně sám při konfrontování alarmistických žvástů s učivem základní školy dospět ke klimaskepsi.
Většina toho zbytku by měla být vyvratitelná znalostmi, požadovanými při maturitě na gymnáziu, a z větší části i na jiných typech středních škol, vč. učňovských oborů s maturitou.
Je pochopitelné, že maturitu mají i lékaři (a mnoho dalších odborníků, bádajících v biomedicínských disciplínách) i jaderní inženýři (a prakticky všichni absolventi nějakého technického oboru, včetně matematiky a fyziky) a dokonce i někteří badatelé v humanitních oborech (byť za komunistů existovala "umělecká maturita", která, co do naučených fakt, za tou normální silně zaostávala).
Vědecká erudice, v podstatě v jakémkoli exaktním oboru, by měla do značné míry eliminovat zbytek, protože klimatologové většinou porušují atributivní postupy vědecké práce, což může posoudit v podstatě kdokoli, kdo takové zkušenosti a dovednosti má, a to i ze vzdálených oborů.
Z těchto a dalších podobných důvodů jsou námitky klimatologů proti "klimatické neodbornosti", třeba jaderného inženýra (který toho např. o interakci atmosféry s kosmickým zářením ví daleko víc než klimatolog) jen dalším blábolením.
A když už jsme u toho, tak to byl Jan Hus, který tvrdil, že i laikové mohou poznat, žije-li kněz ve stavu smrtelného hříchu (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost), a tudíž jsou jím prováděné náboženské úkony nulitní. A koncil v Kostnici zase zastával názor, že "smrtelný hřích" je natolik obskurní pojem, že je jeho posouzení zvládnutelné pouze příslušníky vyššího kléru.
Explicitní přehled klimalží nechám raději na někdy příště.

Strašení

Klimatologové se snaží produkovat katastrofické zvěsti a děsit obyvatelstvo hrůzami, které bez "boje za klima" nastanou.
Jistě nejhrůznější byla Mannova "hokejka", stojící na samém počátku klimatického lhaní. Jestliže lineárně extrapolujeme její poslední část, měli bychom dnes mít na teploměru ve stínu nějakých 50 - 60 stupňů. Pokud bychom zohlednili skutečnost, že konec "hokejky" je +- exponenciela, bylo by to ještě horší. Pochopitelně, Mann také zakamufloval nějakou manipulací s daty jak oteplení v 16. století (vyšší teploty než dnes), tak "Majklovým trikem" ještě teplejší středověké klimatické optimum. Návrat k teplotám, které tu už byly a působily spíš pozitivně, by rozhodně nikoho nevyděsil, takže je bylo třeba "odtrikovat".
Klimatologové se ovšem nyní dostávají do situace, charakterizované úslovím "Můžeš dočasně obelhat všechny lidi nebo dlouhodobě malý počet lidí, ale nemůžeš dlouhodobě obelhat všechny lidi." Právě nyní jsme svědky toho, jak se velká a stále narůstající část desinformovaných lidí vymaňuje z tohoto stavu, protože ona dočasnost už skončila. Na druhé straně ovšem zůstává omezený počet lidí, kteří klimadesinformacím věří dál a jsou základem a kanonenfutterem aktivistických "proklimatických" skupin a organizací. Jistěže zbytek lidí, tvořících tyto skupiny a organizace, většinou na vedoucích nebo jinak významných pozicích, klimalnesmyslům nevěří, ale podporují je jako významný prostředek příjmů, politické moci a ukájení ega.

Další indicie

Obrovským problémem také je, že naprostá většina "protioteplovacích" opatření je prokazatelně neúčinná, nebo dokonce přispívá k oteplování klimatu. Jedná se mj. o masívně vnucované větrníky a fotovoltaiku, protože obojí prokazatelně zvyšuje teplotu okolí (případně po větru) a s vysokou pravděpodobností je tento efekt minimálně v rovnováze s "ušetřeným" skleníkovým efektem, vzniklým při získávání stejného množství energie spalováním uhlí. Opět by toto měl po předložení příslušných fakt pochopit gymnazijní maturant.
Dalším faktem je, že zatím neumíme likvidovat ani fotovoltaické panely, ani listy vrtulí větrníků. Psalo se o tom dost, a než to soudruzi "utlumili", tak i v mainstreamových médiích. Jen lze tušit, že to bude velice energeticky náročné, a opět to hodně ukousne z toho, co tyto elektrárny vyrobí. A není vyloučeno, že tento proces bude nutno dotovat energií vyrobenou nad rámec toho, co bylo vyrobeno těmito zdroji. Kapitolou samou o sobě je silně skleníkový SF6, který je produkován větrníky a částí fotovoltaiky a opět může jejich působení na skleníkový efekt nejen vynulovat, ale dokonce zvrátit.
Pochopitelně, kdo se jen trochu zajímá o techniku, byť na úrovni poučeného laika, ví, že fotovoltaické panely i další klíčové komponenty OZE jsou v podstatě monopolně vyráběny v Číně, takže celá "alternativní energetika" v podstatě podporuje nacismu blízký totalitní čínský režim.
Hlavním problémem ovšem je, že prakticky u každého opatření "zachraňujícího planetu" je skupina lidí, kteří se na něm naprosto nehorázným způsobem obohacují. Pochopitelně, na úkor zbytku společnosti.  Takže se nelze divit, že normální lidé, kteří to nejrůznějšími způsoby platí, začínají remcat a začínají podporovat "antiekologické strany", u nás např. Motoristy.
S tím souvisí i skutečnost, že naprosto šílená opatření, devastující celá průmyslová odvětví i část zemědělství, zatím s oněmi vykazovanými "katastrofálními" trendy nijak nepohnula. A čím více šíleností si klimatologové vyřvávají a čím víc současně straší rostoucí teplotou, tím víc je patrno, že je to jenom blábolení nesmyslů. Pokud by ekonomiku devastující opatření byla účinná, muselo by se to nějak projevit na teplotních trendech, kdyby ovšem byl nárůst teplot opravdu způsoben růstem koncentrace nami vyprodukovaného oxidu uhličitého v atmosféře.

Strašení "katastrofální klimatickou změnou" je tedy z valné části vymyšlené a zbytek je vytržen z kontextu, aby se dal odlišně (od reality) interpretovat. Je velmi potěšitelné, že stále roste počet lidí, kteří tyto desinformace odmítají, případně demaskují. Zrovna 1. 8. se objevil na Neviditelném Psovi text stížnosti, kterou podal spisovatel a námořní kapitán F. Novotný na ČT. Problém je v tom, že tato televize blektala o "požárech způsobených klimatem" a zcela ignorovala (a divákům utajovala), že už v době napsání oné stížnosti bylo v souvislosti s těmito požáry chyceno více než sto žhářů, kteří byli v době sepsání uvedené stížnosti buď už usvědčeni nebo byli ještě v procesu vyšetřování.