Kde máte ten kapitalismus, soudruzi a soudružky stávkující?

Podle stávkujících studentů "ničí kapitalismus planetu tak, že hrozí její upečení". Navíc je podle nich původcem energetické chudoby, která hrozí tomu, že spousta lidí nebude s to zaplatit účty za energii, další zase nutí ke drastickému snižování životní úrovně, protože zvýšené ceny energií se promítají, buď primárně nebo sekundárně, do cen prakticky všeho zboží a služeb.

Máme kapitalismus?

Je třeba takto tvrdě položit otázku, protože tento problém je kardinální.
Odpověď na ni je velice jednoduchá: Žádný kapitalismus nemáme a neexistuje ani v EU. Kapitalismus (respektive ekonomiku, v níž převládaly tržní, tedy kapitalistické, prvky) jsme tu měli v devadesátých letech. Kdo tato léta zažil, tak ví, že v té době dramaticky stoupala životní úroveň. Po krátkém propadu, daném odstraněním prvků ekonomiky, jimiž se komunisté snažili předstírat funkčnost socialismu, jsme šli ekonomicky nahoru. Rostly platy a ceny řady komodit šly drasticky dolů. Např. na konci socialismu se již sehnaly osmibitové počítače, ale jejich cena byla v desítkách tisíc Kčs (za u nás oficiálně a s požehnáním pana Sinclaira vyráběný Didaktik gama). Už v první polovině devadesátých let se za podstatně menší peníz (v Kč) dalo sehnat PC. I s monitorem, klávesnicí a myší.
Rostla také technická úroveň kde čeho. Zvyšovala se úroveň výpočetní techniky, při rozumných cenách šla vzhůru úroveň automobilů. Sehnal se kvalitní a levný nábytek a další zařízení do domácnosti apod.
Po roce 2000, kdy jsme se začali "harmonizovat" s tehdy již nikoli hospodářsky úspěšným EHS, ale polosocialistickou a ke krachu směřující EU, začala životní úroveň stagnovat. Po vstupu do této organizace (já mám čisté svědomí, hlasoval jsem proti) se zaváděla spousta socialistickým pitomostí, které vše prodražovaly, zejména ve státních a polostátních institucích. Blbý papír do tiskárny nebo tisková kartridž se už nemohly koupit v obchodě naproti, ale musely se protáhnout "výběrovým řízením", které, pochopitelně, vyhrála firma, dodávající zboží stejné kvality jako v tom obchodě naproti, ale za podstatně vyšší cenu, nebo za sice o něco nižší cenu, ale v horší kvalitě (např. místo originálních no name náplně do tiskáren, při jejichž použití padla záruka na tuto tiskárnu od výrobce). Roztomilé bylo, že pokud se tyto věci nakupovaly z grantu, tak sice ten, kdo grant získal, ručil grantové agentuře za efektivní využití prostředků, ale sám v těchto "řízeních" neměl ani poradní hlas. To poslední se sice posléze zlepšilo, nicméně stále je v komisi jeden odborník proti většímu počtu odborně nevzdělaných a na výsledku výzkumu naprosto nezainteresovaných úředníků.
Pochopitelně, po vstupu do EU se tato socialistické prvky začaly jednak prohlubovat do vyšší intenzity, jednak postupně rozšiřovat a vytlačovat prvky tržní ekonomiky z dalších a dalších oblastí.
V současné době lze konstatovat, že tržní ekonomiku, tedy kapitalismus, prakticky nemáme. V podstatě jsme na tom hůř, než na tom byla Jugoslávie za Tita se smíšenou ekonomikou, protože evropský socialismus prolézá jako rakovina i ty oblasti ekonomiky, které byly tehdy v Jugoslávii relativně svobodné a tržní (proto také prosperovala daleko lépe než "tábor míru a socialismu").
Pochopitelně, kapitalismus, tedy tržní společnost, nemají ani největší producenti CO2 na světové úrovni. Tím největším je Čína, která produkuje CO2 několikanásobně víc než celá EU a v příštích letech hodlá svou produkci CO2 zvýšit každoročně přibližně o množství, které vyprodukuje energetika celé EU za stejnou dobu. A Čína, kde vládne komunistická strana a ekonomika je direktivně řízena jejím vedením, rozhodně kapitalistická není.

Co tedy prostředí ničí a chudobu generuje

Nemáme-li kapitalismus, jakože nemáme, nemůže kapitalismus ani ničit prostředí, ani generovat chudobu.
Máme socialismus s prvky fašismu (ostatně německá verze fašismu se k socialismu hlásila i názvem strany s "vedoucí úlohou") a tu a tam nějakým zbytkem tržních prvků, které nám naši papaláši zatím ponechali.
Pokud se podíváme na likvidaci lesů na Šumavě jako příklad socialistického přístupu k ekologii, tak "ekologický" zákaz sanace kůrovcové kalamity je pro tento typ politicko ekonomické formace typický. Včetně toho, že za negativní důsledky zákazu nenese ten, kdo ho vydal, žádnou odpovědnost, ani trestní, ani ekonomickou. Právě toto je typické pro socialistickou ekonomiku a do jisté míry i pro tu fašistickou.
Typické také je, že pro onu "bezzásahovost" neexistovala v té době žádná opora v zákonech. Legislativa, která ji podepřela, byla vygenerována až dodatečně a je navíc v rozporu s jinými, tentokrát nesocialistickými, prvky ekonomiky, kdy majitel lesa má povinnost zamezit šíření škůdce na další porosty (což chrání jejich majitele).
A na Šumavě došlo právě k tomu, že z onoho ložiska, chráněného ekosocialisty, došlo k rozšíření této nákazy po celé ploše území státu. Jedním mechanismem šíření bylo, že mraky kůrovce, nadnášené termikami, byly unášeny větrem desítky, i něco přes sto, kilometrů daleko a kde klesly k zemi, tam vytvořily další ohnisko nákazy. Protože na ně brouci nemigrovali "strom od stromu", ale obrovským skokem, byla tato ohniska zpočátku obklopena zcela zdravým lesem a mohla proto ujít pozornosti. Druhý mechanismus šíření kůrovce souvisí s tím, že kalamitní dříví z těch částí Šumavy, na něž se bezzásahovost nevztahovala, nedokázaly zpracovat místní pily a muselo se vozit desítky i stovky km daleko. A protože ekologové zakázali poražené stromy z kalamitních těžeb sanovat insekticidy, šířili se z tohoto dřeva, jak během dopravy, tak i při skladování u zpracovatele, kůrovci i tam, kam by se, mj. vzhledem k převládajícímu směru větrů, nemohli dostat.
Odlesnění Šumavy pak vedlo k propuknutí drastického sucha na jihu Moravy, protože veškeré menší dešťové fronty byly nad Šumavou rozetnuty termikami, vznikajícími nad rozpálenými mrtvými plochami, a toto rozetnutí způsobilo, že severní část fronty zpravidla na jihu končila na úrovni Brna, zatímco jižní měla severní okraj na jihu Znojemska, případně na hranici s Rakouskem. A mezi těmito liniemi se táhl pás katastrofálního sucha, protože tam byly pouze buď lokální srážky, nebo srážky z velkých frontálních systémů, které dokázaly Šumavu smočit tak, že byly termiky dočasně eliminovány. Pochopitelně, takovéto masívní srážky po velkém a dlouhodobém suchu zase vedly k přívalům, povodním a podobným nežádoucím jevům.
Pokud se podíváme na to, co vede k současné energetické drahotě, tak jsou to zcela jistě emisní povolenky, které jednoznačně nejsou prvkem tržní ekonomiky, ale socialistickým regulativem navíc nastaveným tak idiotsky (což je implicitní vlastnost socialistické ekonomiky), že umožňují pseudotržní spekulace a obohacování těch, kdo ony povolenky přeprodávají, na úkor celé společnosti.
Druhým problémem, způsobujícím drahotu elektřiny, je prohánění naší levné elektřiny přes burzu v Lipsku. Ta, navzdory tomuto označení nemá s trhem nic společného. Je to typický socialistický regulativ, který má energii uměle zdražovat, aby se na pseudotrhu mohly uplatnit ve skutečné tržní ekonomice neuplatnitelné OZE. Je typické i to, že naprostá většina států EU pasírování své energie přes tuto "burzu" sabotuje, naše vláda naprostých laiků v oblasti ekonomiky i energetiky tam posílá, ke škodě prakticky všech našich občanů, veškerou naši výrobu. A pokud bude "zastřešovat ceny", tak stejně jen z peněz, které nějakou formou vybere na daních, takže nula z nuly pojde, populaci jako celek to zastřešení nic nepřinese (spíš o něco zvýší její ekonomickou zátěž, a to o placení administrativy, která tento nesmysl organizuje).
A takto bychom mohli probrat "step by step" celou ekonomiku i celé životní prostředí, abychom prakticky vždy prokázali, že nositelem chudoby nebo degradace životního prostředí jsou netržní či protitržní prvky ekonomiky, prosazované socialisticko fašistickou EU.

Škody vyvolávané ekology

Ekologové ničí životní prostředí mnoha způsoby. O Šumavě jsem se mínil výše, nicméně prakticky veškeré "ekologické" regulativy, které prosadila buď strana zelených nebo prozelení aktivisté cestou různých ekokolaborantů z jiných politických stran, životnímu prostředí spíš škodí. Škodí také ekonomice, prodlužují a prodražují výstavbu všech možných užitečných staveb a zařízení. Kvůli ekologům se centra řady měst dusí dopravou a narůstají počty obětí dopravních nehod. Stav v řadě měst lze hodnotit extrapolací poměrů v Plzně před a poté, co se podařilo zločinné obstrukce ekologů zlomit a vyvést většinu dopravy na obchvat města. Zlom v počtu dopravních nehod a jejich obětí, i ve stavu životního prostředí v centru města byl značný. Z toho lze odhadnout, jaké materiální škody a jaké počty obětí mají ekologové na svědomí v jiných lokalitách.
Navíc ekologové škodí přímo v souvislosti se skleníkovým efektem. Pokud pominu "boj proti emisím skleníkových plynů vyřazováním bezemisních jaderných elektráren", "boj proti emisím rušením aut zaváděním daleko více (u nás cca 3,5 násobně) emisních elektromobilů" (obávám se, že i elektrokolo a elektrokoloběžka produkují v souhrnu víc CO2 než malý motocykl), "boj proti skleníkovému efektu přechodem z uhlí na výrazně (kvůli únikům metanu) skleníkovější zemní plyn" a podobné nesmysly, pak jsou obrovským problémem emise SF6, i "proskleníkové" působení fotovoltaiky.
SF6 (hexafluorid sírový) je typický produkt, emitovaný větrnými elektrárnami a patrně i některými většími solárními elektrárnami. Je víc než 22 tisíckrát skleníkovější než CO2 (údaje se po první dvojce v různých zdrojích trochu liší). Po větru od německých větrných parků byla tohoto plynu naměřena cca dvojnásobná koncentrace ve vzduchu, než kolik je průměr. Přitom je nutno zohlednit nejen samotnou skleníkovost tohoto plynu, ale i jeho výrazně delší perzistenci v atmosféře. Únik z alternátoru "skleníkově" odpovídá spálení cca půl tuny uhlí (konkrétní číslo záleží na druhu a ložisku, podíl uhlíku v uhlí není konstantní) a únik z měniče cca šesti tun. Je však nutno navíc zohlednit skutečnost, že SF6 se ztrácí z atmosféry mnohonásobně pomaleji než oxid uhličitý, takže by po jednorázovém spálení bolusu uhlí (odpovídajícího onomu úniku SF6) musela být průběžně celá tisíciletí pálena další kvanta uhlí, aby se pokryl rozdíl v perzistenci těchto SF6 a CO2 v atmosféře. Obávám se, že by bylo pravděpodobné se při této metodice porovnání dostat i do blízkosti těch 9000 tun uhlí, jehož spálení má větrná elektrárna výrobou elektřiny po celou dobu své životnosti zabránit.
Pokud bude někdo protiargumentovat normami EU na SF6 a jeho užívání, pak je nutné ho upozornit na skutečnost, že klíčové komponenty těchto elektráren se vozí z Číny, která na nějaké euronormy kašle z vysoka.
Zamlčovaný fenomén je i skutečnost, že pokrytí nějaké plochy fotovoltaickými panely vede k tomu, že část záření, která by se z původního povrchu odrazila zpět do vesmíru (a prošla, vzhledem ke své vlnové délce, skrze skleníkové plyny) se přemění zahřátím těchto panelů na emisi dlouhovlnného záření, které už skrze atmosféru do vesmíru nepronikne a ohřívá ji. Takže i fotovoltaika je z hlediska skleníkového efektu problematická, protože převádí větší část energie slunečního záření na "skleníkové" vlnové délky než původní terén. Pochopitelně, tento fenomén se nejvíce uplatní v zimě, kdy černé fotovoltaické panely "soutěží" se sněhem o podstatně vyšší odrazivostí.

Nemysli a bojuj!

Obávám se, že právě stávka za klima je jasnou ukázkou strategie vůdců ekologického hnutí, kteří jsou si velice dobře vědomi skutečnosti, že jimi prosazovaná opatření jsou z hlediska skutečného potlačování emisí, založeného na racionálních úvahách a vědeckém rozboru problému, naprosto nesmyslná, či dokonce kontraproduktivní.
Fakticky už kvalitní středoškolské studium by mělo obrnit občana vůči těmto nesmyslům, protože by mělo dodat dostatečné množství informací i dovedností, potřebných při jejich zpracování, aby naprostou většinu nesmyslů, hlásaných a prosazovaných ekology dokázali na základě racionálních rozumových postupů odmítnout. Dokonce i v situaci, kdy, jak se chlubili soudruzi ekologové a "světoví lídři" na poslední ekologické konferenci COP 27 v Egyptě, mají ekologičtí podvodníci domluveno s firmou Google, že jako první výsledky vyhledávání bude poskytovat žvásty a desinformace (např. o úbytku ledu v Antarktidě, který už několik let ve skutečnosti naopak narůstá). Je třeba brát v potaz, že z Google se stal pseudozdroj informací, který dá každému, kdo si zaplatí, asi jako ty proslulé dámy od E55. A spíš je třeba pátrat na internetu pomocí jiných vyhledávačů.
Nicméně Google zatím nenašel odvahu k podvrhování falešných informací na úrovni technických parametrů strojů a přístrojů, fyzikálních veličin apod. a pomocí těchto údajů se lze i s jeho použitím dobrat k informacím, které jsou s ideologií antropogenního globálního oteplování neslučitelné.
Je jasné, že na "alternativách" je životně závislá řada činovníků, kteří by bez blábolení o antropogenním globálním oteplování a části populace, která tomu nesmyslu věří, dopadli asi stejně jako kněží v ateistické společnosti: Museli by se začít živit +- poctivou prací a jejich životní úroveň (ale i pozice ve společnosti) by šla razantně dolů. A v podstatě jen tyhle výdělky a nic jiného jsou motivací pro šíření těchto keců a nesmyslů.
Zcela jistě jak stávkování středoškoláků tak i vysokoškoláků má mít i ten efekt, aby se zabránilo jejich kvalitnějšímu vzdělání. Aby tedy vyrostla tlupa sice formálně vzdělaných, ale v reálu hloupých a neumějících myslet "odborníků", kteří těmto nesmyslům budou věřit a dále je hlásat.
Je potěšující, že "stávka za klima" v uplynulém týdnu se týkala prakticky jen tlamocvičných oborů bez jakékoli ceny pro společnost, a i u nich se zapojila jen velmi malá menšina studentů. V Brně stávkovalo na FSS jen kolem deseti procent tamních studentů, k nimž se přidávaly zlomky procent studentů z některých jiných fakult, opět mimo exaktní obory. Zdá se tedy, že ani na fakultách tohoto druhu to zatím není tak špatné, jak jsem se někdy obával. CERMAT a podobné instituce zatím dost nezapracovaly na snížení kvality našeho středního školství. Pořád se zde učí i silně "rasistické" předměty typu matematiky. Pořád se ještě u nás chce po studentech aby znali faktografické informace a teprve nad nimi tvořili nějakou konstrukci z toho plynoucích důsledků a není podporováno nahrazování znalostí žvástáním.

O co vlastně jde

Stávkující studenti vcelku nepokrytě předváděli, že jim jde o zrušení demokracie a tržní společnosti a ekologie je pouze záminka, proč by něco takového mělo být provedeno. Nedokázali presentovat ani jediný logický nebo věcně prokazatelný argument, který by demokracii a tržní ekonomiku spojoval s rizikem pro životní prostředí obecně a skleníkový efekt zvláště. Nedokázali přinést ani jeden argument, který by současnou ekonomickou krizi spojoval s tržní ekonomikou, protože vše, na co v souvislosti s touto krizí poukazují, má jednoznačně antitržní charakter. Nedokázali ani přijít s jiným receptem na řešení současných potíží než "více socialismu", což v podstatě ekvivalentní léčení opice další konzumací alkoholu - však se k té střízlivosti jednou propijeme!
Pokud tedy vůbec s něčím přišli, protože mnoho jejich požadavků je ve stylu: "Běž tam, nevím kam, a přines mi to, nevím, co."
Stávkující si také naprosto nejsou vědomi toho, že bez růstu ekonomiky by muselo dojít k postupnému úpadku životní úrovně, minimálně tím mechanismem, že lidí přibývá (velice často jsou ekologové v symbióze s bojovníky za imigraci ze zemí třetího světa, tedy se snaží o nárůst populace i u nás), a rozdělovalo by se mezi ně stále stejné bohatství. Navíc má ekonomika i nějaké ztráty, které se jinak než růstovými prvky nahradit nedají.
Problémem také je, že v případě stagnace by se zastavil veškerý pokrok a my bychom se stali jakýmsi skansenem zastaralých technologií (asi jako rezervace Amišů v USA), žijící jen z milosti svého okolí. Protože pokrok bez ekonomického růstu je prostě nesmysl.
O tom, že ekonomický růst je spojen se zvyšováním blahobytu prakticky celé společnosti (v demokratických poměrech) jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit po roce 1989. Takže protidemokratičtí ekoaktivisté bojují za co největší chudobu, především za zchudnutí chudých a středních vrstev.
Je tedy třeba jednoznačně konstatovat, že ta část klimahnutí, která je spojena se studentskými stávkami, je jednoznačně antidemokratická. Pokud by se tito lidé dostali k moci, došlo by k nějakému "ekologickému" únoru 1948. Na ekologii by tito lidé, podobně jako jejich předchůdci, kašlali z vysoka (to ostatně ukazují aktivity zelených na celostátní úrovni velmi názorně). Jejich odmítnutí společností tedy bude mít jednoznačně pozitivní efekt i na to životní prostředí a na "světové klima" též.

Boj proti kapitalismu, "pečícímu planetu" je jen bezcenný nesmysl. Klimaaktivisté, včetně stávkujících na vysokých školách, nás pod praporem jakési "ekologie" a "boje za klima" (fakticky bojují za zhoršování obojího) chtějí vrátit před rok 1989 do jakési další totality, která by se hlásila k ekologii, ovšem fakticky k jakési ekoideologii, hlásající v řadě případů pravý opak toho, co hlásá ekologie jako věda, případně co hlásají vědy ekoideologií neovlivněné.

Spor o vědkyni Muriel,

aneb malá epizoda z Velké války pestrých genderů

Vědkyně Muriel Blaive působila na Institutu pro studium totalitních režimů a její pracovní poměr v této instituci jí byl ukončen. Postavila se za ni řada vědců. vesměs sídlících v institucích na západ od bývalé železné opony.

Historie

Vezmu to trochu ze široka:
V roce 1968. u nás vrcholil pokus o jakési "zlidštění" zrůdného komunistického režimu. Ten byl, jak je obecně známo, uťat invazí zločineckých armád států Varšavské smlouvy. Můžeme se zcela jistě dohadovat, zda by tento pokus dopadl úspěšně nebo ne. Faktem je, že cílem našich reformistů nebyla tržní společnost a demokracie, ale maximem požadavků naprosté většiny z nich byla jakási smíšená ekonomika, jakou mohli vyvolení z nás vidět v tehdejší Jugoslávii, spojená s legalizací dalších "socialismu věrných" stran a hnutí. Tedy opravdu v podstatě to, o co se pokoušel o dvacet let později Gorbačov a vyvolal tím zkázu sovětského režimu. Jelcin šel dál, jeho cílem byla až jakási "opatrná demokracie" (a neuspěl také).
Současně s tímto u nás se rozvíjejícím hnutím za jakousi nápravu v principu nelidského socialistického režimu, na západ od "železné opony" běžela jakási "revoluce", organizovaná především studenty vysokých škol, za zavedení socialismu stalinského či maoistického typu v zemích Západní Evropy. V této souvislosti je zajímavé, že u nás se vysokoškolští studenti angažovali pro reformu socialismu a byli i páteří bouří v roce 1969, o prvním výročí okupace.
Pokus o socialisticko - fašistickou revoluci v Západní Evropě neuspěl, nicméně jeho účastníci zahájili "pochod institucemi" a v současné době jsou západní vysoké školy, ale i státní aparát (včetně bruselského rádoby "nadstátu") prolezlé těmito lidmi, případně jejich žáky a následovníky, jako organismus při pokročilé rakovině jejími metastázami.
Jedním z narativů, který tito sociálfašisté opakují dnes a denně jako mantru, je blábolení o tom, že režimy na východ od "železné opony" vlastně vůbec nebyly totalitní, že mezi jejich vedením a populací byly "zpětné vazby", reagující na nálady obyvatel, což je vlastně jakási forma demokracie. A že i to násilí vlastně skoro žádné nebylo, že lidé tyto režimy přijímali dobrovolně a vlastně je i podporovali.
Faktem ovšem je, že pokud bychom důsledně aplikovali jimi uváděná kritéria, mohli bychom za "demokratické" prohlásit i koncentrační tábory. Protože i zde se dozorci a vedení snažili vyhnout aktivitám, které by přivedly vězně k zoufalé vzpouře. I zde většina vězňů šla do plynových komor bez nějakého bezprostředního fyzického nucení atd.
Z tohoto důvodu je jasně vidět, že uvedená kritéria jsou zcela nesmyslná a celý tento narativ také.

Publikace

Podpůrci paní Blaive operují i scientometrickými výsledky její práce.
Dle mého soudu scientometrie, která pokrývá pouze vybranou část vědeckých zdrojů, je do značné míry deformovaná a manipulovaná. Bez ohledu na to, že následné postupy se snaží tvářit vědecky. V některých případech se jedná o ryzí politiku, v jiných o ekonomické zájmy nakladatelských domů, vědu za tím není třeba hledat, žádná tam není. Nejvíce je to viditelné v exaktních disciplínách, kde existují jakási objektivní kritéria kvality jak prací, tak i celých časopisů. Např. bylo dlouho a právem kritizováno, že časopis Mycotaxon nebyl excerptován do scientometrie, přestože v tomto časopise vycházelo nejvíce platných vědeckých popisů nových druhů hub. V oblasti pseudovědeckých blábolologií, kde neexistují žádná objektivně určitelná kritéria kvality práce i časopisu, v němž byla vydána, to řve méně a voluntarismus zde může být daleko větší.
Dovolím si malou odbočku: Před rokem 1989 zde vycházely "vědecké" časopisy, vydávané stranickými orgány. Práce v nich splňovaly formální kritéria vědecké práce, od strukturování až po seznamy použité literatury. Nicméně šlo v podstatě jen o ideologické bláboly, podporující politiku KSČ. Jeden z těchto časopisů, Nová Mysl, vydal specializované číslo, věnované důležitosti vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti. Pikanterie onoho vydání spočívá v tom, že se dostalo do prodeje asi druhý nebo třetí den poté, co byla v rámci "Velké Sametové" vedoucí úloha KSČ oficiálně zrušena. No, nekupte to! Mám to ještě schované, jako starý vodník Čochtan.
A jistěže, pokud by se tato časopisy prohnaly scientometrickými algoritmy, stali by se z jejich autorů "významní vědci". A na vysoký H index by patrně dosáhli i velduchové typu M. Jakeše či V. Biľaka ("len kalhoty, na saká nepúšťat").
Budu hodně zlý: To, co vychází na Západě na poli "věd o totalitách", nemá svými kvalitami daleko od toho, co vydávali komunisté a presentovali to jako vědu. A scientometrické údaje, nahoněné těmito publikacemi, jsou zcela jistě naprosto bezcenné.
Nemá cenu ani poukazovat na malou publikovanost a citovanost jiných pracovníků ústavu. Je totiž jasné, že článek, popisující skutečné poměry za socialismu v zemích za železnou oponou, nemá šanci v těchto sbírkách socialistických blábolů vyjít, byť by byl sebelépe opřen o reálná fakta, od dobových oficiálních materiálů po např. memoáry lidí, přeživších uranové lágry.

Věda

Obávám se, že onen Ústav pro studium totalitních režimů zde není proto, aby nějakým způsobem šířil lži a bláboly o tom, jak jsme se tu měli fantasticky, a jakou šílenou škodou byl rok 1989, který onen geniální a lidem tak vstřícný režim ukončil.
Naopak, mělo by být jasně studováno, jak tento režim jako rakovina prolézal celou společností, jak zajišťoval všeobecný strach, tísnící prakticky celou společnost. Mělo by se jasně ukázat i to, jaký význam sehráli disidenti při jeho pádu (obávám se, že neveliký).
Mělo by dojít i k rozboru ekonomiky a jejího řízení, aby se ukázalo, jakými mechanismy se z jedné z nejvyspělejší ekonomik na východ od železné opony stala zhroucenina, neschopná uživit ani sama sebe. Vzpomínám v této souvislosti, jak si ředitel brněnské Zbrojovky pochvaloval, že budou vyrábět pro západní zákazníky plechové skříňky do šaten. Fabrika s obrovskou historií vývoje a výroby špičkových zbraní!
Mělo by být jasně ukázáno, jak naši ekonomiku ničila spolupráce v rámci RVHP (a obávám se, že by šlo o stejné principy, jaké likvidují naši ekonomiku dnes, v rámci "spolupráce" zemí EU).
Zcela jistě by měli být pojmenováni i hlavní viníci tohoto úpadku státu i společnosti, kteří stáli za loutkami na postech stranických koryfejů (a vůbec by mě nepřekvapil důkaz vazby těchto lidí na loutkovodiče současné).

Jsem tedy toho názoru, že pokud chce ÚSTR dělat skutečnou objektivní vědu a dle jednoznačně objektivních kritérií studovat a hodnotit minulý režim, musí se, chtě nebo nechtě, rozejít se západními ideology, vydávajícími se za vědce. A musí se smířit s tím, že v prosocialistických, případně i pronacistických, blábolopisech, vydávaných na západ od bývalé železné opony, se prostě výsledky objektivního zkoumání totalitních režimů nemohou uplatnit, protože narušují v zemích Západu oficiální ideologický narativ o pozitivitě těchto režimů.

Mají lékaři "ekologicky" lhát?

Na jedné ryze odborné akci padlo z úst lékaře ve vztahu k výživě a zdravotním doporučením o ní asi tohle: "Máme my, lékaři, vůbec právo doporučovat příjem ryb výživou, když víme, že je jejich lovem drancován oceán?"

Konstatování

Ryby obsahují řadu organických i na organiku vázaných anorganických látek, od příznivých omega tři mastných kyselin v jejich tuku po jód, selen a další mikroprvky. Pochopitelně, jsou i bohatým zdrojem plnohodnotných bílkovin, fosfolipidů a mnoha dalších látek.
Kdysi jsem zde zmiňoval, že vedle omega tři mastných kyselin ještě existují mastné kyseliny omega šest (ty názvy znamenají, že jedny mají poslední dvojnou vazbu na třetí pozici od konce jejich uhlíkatého řetězce a druhé na šesté). Ty omega šest se vyskytují (mj.) v kokosovém a palmovém oleji. Člověk má tyto kyseliny přijímat v určitém poměru, relativní nadbytek jedněch i druhých je špatný. Problém je, že u nás je poměrně malý příjem pokrmů z ryb, takže bychom měli omezovat i příjem omega šest mastných kyselin, což dost dobře nejde, protože uvedené rostlinné oleje výrobci potravin cpou do všeho možného, od pečiva až po zmrzliny a zákusky. Takže jiná cesta k rovnováze mezi těmito skupinami mastných kyselin, než zvýšit konzumaci pokrmů z ryb, prostě není.
Téměř ideálně jsou na tom domorodci na ostrovech v rovníkovém moři, kteří se krmí rybami (a dalšími mořskými živočichy) a kokosy.
Zcela jistě však nejsou u ryb nezajímavé i ty obsahy selenu, jódu a dalších nutričně přínosných látek v jejich mase.

Nyní se zamysleme

Má lékař vůbec právo doporučovat něco, co není podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí ve vztahu k pacientovi (potažmo klientovi)? Já jsem toho názoru, že nikoli. Ostatně, toto plyne i z promočního slibu.
Je jasné, že i ten promoční slib obsahuje rovněž to, že se lékař bude stále vzdělávat, aby byl stále na úrovni vývoje medicíny a jeho zásahy vůči pacientovi byly v duchu toho nejlepšího, co v danou dobu medicína ví a umí. A je vcelku jasné, že během odborného života lékaře se toho od té promoce po odchod do důchodu může změnit (a také reálně mění) zatraceně dost. Takže jeho doporučení i odborné zákroky se logicky budou v průběhu času měnit.
Naopak se v promočním slibu nic nepraví o tom, že lékař bude bojovat za ekologii, Matku Gaiu či jiné totalitní ideologie, ke škodě svých pacientů.
Z uvedených důvodů, pokud věda zde a nyní jasně říká "konzumace ryb ano" a neshodne se akorát na tom, zda stačí jedna porce týdně nebo zda raději dvě, neexistuje jediný důvod, proč by měl lékař doporučovat méně (nebo dokonce nic).

Odpovědnost lékaře

Lékař tedy má, alespoň dle mého mínění, doporučovat to, co je podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí. Kdyby to bylo deset porcí ryb týdně, klidně ať doporučuje tohle. Přesně za tohle je totiž lékař odpovědný.
Zde je prostě jeho parketa, a na ní má dělat vše podle toho, co v rámci své odborné kompetence zná a umí, a neskákat podle nějaké "ekologie" či jiné ideologie.
Pokud by lékař doporučoval méně, než kolik činí jeho lege artis přesvědčení, založené na odborné literatuře, a došlo k nějakému poškození zdraví lidí tím, že tyto porce nebyly pro obyvatele zajištěny, bylo by to ryze jeho vinou a nikoho jiného. A politici (a další složky společnosti, potažmo státu) by se mohli vymlouvat, že oni jeli přesně po linii toho, co jim lékaři doporučovali.

Odpovědnost ostatních

Je věcí politiků a jimi zaměstnaných techniků, zemědělců (ale i ekologů), kteří toto doporučení naplní nebo ne, případně nenaplnění nějak zdůvodní. Případně budou  hlásit, že to nejde.
Nicméně, tito lidé, a nikoli lékaři, mají nejrůznější možnosti naplnění či substituce tohoto doporučení, od posílení chovu ryb v moři po posílení (např.) rybníkářství, přes mnoho a mnoho dalších aktivit. Podmínkou onoho naplnění či substituování ovšem je, že jim musí být jasně řečeno, jak uvedené doporučení zní a jaké negativní zdravotní a jiné důsledky bude ono nenaplnění mít. Jistěže si zase oni mohou spočítat náklady spojené s infarkty, cévními mozkovými příhodami, časnějšími nástupy demence, vyššímu výskytem rakoviny (selén), poruchami vývoje plodu (mimo jiné jód). A tyto důsledky postavit na váhu vedle dopadů onoho zajištění patřičných počtů porcí ryb. Je na nich rovněž i to, aby toto zajištění zařadili do žebříčku priorit.
Další odborníci, zase kašlající na to, co jde a co nejde, mohou stanovit, čím a jak ty ryby zajistit, případně jak zajistit jejich náhradu. A je na politicích, aby rozhodli, zda jít cestou zvednutí produkce (dovozu) ryb, nebo, například, másel a margarinů, obohacených syntetickými omega tři mastnými kyselinami, vitamíny a mikroprvky.
Jistěže se může najít politik, dávající přednost "Záchraně Matky Přírody" před lidskými životy i vědeckými fakty, ale ten ať si za to nese kůži na trh hlasů od voličů sám.

Neexistuje jediný důvod, proč by mu měl lékař ustoupením od své odbornosti krýt záda. A pokud dá té "Záchraně Matky Přírody" přednost před lidskými životy on, měl by nejprve vrátit diplom s odůvodněním, že nemůže plnit své lékařské povinnosti.

Kompetence lékařů

A je na lékařích (a s nimi spolupracujících odbornících), aby zhodnotili, zda jsou ony výše uvedené náhražky, náhrada části mořských ryb sladkovodními atd. neškodné a zda dělají to, co se od nich očekává.
Tedy aby nedošlo k jakési analogii situace, kdy chleba, namazaný "jednou z vlastních sester másla", jejíž tuhost byla zajištěna cis - trans izomerizací dvojných vazeb na mastných kyselinách, vycházel v některých studiích jako škodlivější na cévy, než kdyby byl namazán čistým cholesterolem. Je paradox, že ten margarín byl vyráběn s úmyslem cévy konzumentů chránit. V době jeho zavedení na trh se však nevědělo o škodlivosti trans izomerů nenasycených mastných kyselin, protože ty se vyskytují jen v malém, ještě nevadícím, množství v tuku (včetně mléčného) přežvýkavců (navíc spolu s cholesterolem, takže vazby mezi konzumací másla a loje a některými chorobami se přičítaly jemu) a v přepáleném tuku, jehož zdravotní škodlivost byla přičítána dalším negativně působícím výsledkům toho přepalování (v té době již známým a popsaným).

Musíme prostě respektovat, že žijeme v poměrně složitě uspořádané společnosti, v níž je rozsáhlá dělba práce. A každý musí tu svou práci dělat co nejlépe a vyjma opravdu mimořádných situací by se neměl snažit dělat práci za druhé, a zejména ne takovou, na niž ani nemá příslušnou kvalifikaci, a zejména ne na bázi politického aktivismu.

Slunečnice a slunečnice

Soudruzi z Britských listů se rozčilují nad "laxností" naší veřejnosti ke klimablbnutí. U příležitost akce jakýchsi pochybných "dam" z jakéhosi naprosto pochybného spolku "Just Stop Oil" se snaží toto vyčítat české veřejnosti. Následně se členové tohoto pochybného spolku "uplatnili" i v dalších galeriích.

Podstata akce

Klimaaktivistky jako reakci na stále rostoucí nezájem veřejnosti o bezcenné blbiny, které ony a jejich kolegyně i kolegové (všech již vymyšlených i ještě nevymyšlených "genderů") polily v Britské národní galerii ochranné sklo před světoznámými Slunečnicemi od Vincenta van Gogha rajskou polévku z konzervy, jako "protest". Lidi prý víc zajímají slunečnice namalované než skutečné.
Dosáhly jistého ohlasu, ale patrně je zaskočilo to, že ohlasy byly, až na výjimky, negativní.
Kvílí nad tím i ekoaktivista a "novinář" George Monbiot. Jeho text v nějak upravené podobě převzaly i výše zmíněné Britské Listy.
Podobně dopadly i další "protesty" těchto pochybných aktivistů v jiných lokalitách.

Podstata problému

Stále více lidí konfrontuje konání ekologických organizací a aktivistů s tím, co tito lidé a organizace oficiálně hlásají. A stále více jich nachází přímo antagonické rozpory mezi těmito dvěma činnostmi ekologů. A kladou si otázky, proč ekologové:

• bojují proti emisím CO2 zavíráním jaderných elektráren, které jako jediný v praxi použitelný zdroj neprodukují žádný CO2 (vodní energie je málo a větrníky i slunečníky jsou jako zdroje elektřiny bezcenné, nehledě k tomu, že potřebují zálohovat zdroji na fosilní paliva, a touto cestou nepřímo produkují nezanedbatelná kvanta CO2)?
• bojují proti emisím CO2 přechodem z aut na elektromobily, které mají násobně vyšší produkci CO2 než auta na benzín a naftu (u nás kolem 3,5 násobku), jen jdou ty emise do atmosféry nikoli výfuky na vozidlech ale komíny elektráren?
• bojují proti skleníkovému efektu náhradou uhlí, se skleníkovým efektem na jednotku energie 1, zemním plynem, který má podle zdroje a způsobu transportu tento efekt 1,5 - 1,8 násobně vyšší (dáno metanem)? (Pokud bychom těžili náš vlastní zemní plyn, kterého je u nás dost na celá léta, patrně bychom se při spotřebě blízko místa těžby dostali pod tu jedničku, charakterizující skleníkový efekt pálení uhlí, s jiným zemním plynem to ale nepůjde.)
• bojují proti skleníkovému efektu náhradou uhlí dřevěnými peletami, které mají na jednotku uvolněné energie vyšší emise CO2 než uhlí (s "bonusem" chrlení dalších škodlivin) a navíc se ty pelety získávají likvidací pralesů, jejichž chybění jako jímačů CO2 z atmosféry jednoznačně přispívá ke skleníkovému efektu?
• Bojují za vodík, který je s to katastrofálně snížit schopnost atmosféry odbourávat metan (podstatně skleníkovější než CO2) a jako "bonus" zlikvidovat ozónovou vrstvu?

Pochopitelně, podobných otázek by bylo možné položit ještě více.

Závěr gramotného občana

Je vcelku jasné, že z výše uvedeného, ale i z mnoha dalšího, zde pominutého, plyne jednoznačný závěr:
Ekologové sami se chovají silně antiekologicky a proskleníkově. Prakticky vše, za co bojují, skleníkový efekt ve skutečnosti zvyšuje. A naopak většina toho, proti čemu bojují, je vůči skleníkovému efektu buď neutrální, nebo ho naopak snižuje.
Kardinální otázka tedy je úplně jiná, než jakou kladou ekologové. Ta otázka zní: Jsou ekologové natolik blbí, že si toto neuvědomují, nebo vědí, že celé antropogenní globální oteplování je ryzí podvod, určený výlučně k "luxování" peněženek občanů, potažmo celého lidského společenství?
Pak se ovšem nelze divit, že občané (alespoň ta vzdělanější a chytřejší část občanstva) mají k ekologickému blábolení laxní vztah. A nelze se divit ani tomu, že spousta občanů podporuje onen necelý rok odnětí svobody, který aktivistkám hrozí.
Pochopitelně, neexistuje sebemenší možnost občany "ukecat" v situaci, kdy sami ekologové silně podporují emise skleníkových plynů do atmosféry. Aniž by jim to sebeméně vadilo.
Nehledě k tomu, že je úplně jedno, zda jsou ekoaktivisté blbí nebo totálně zkorumpovaní. V obou případech je pro řadu občanů zcela nepřípustné, aby takoví lidé byli vedoucí silou ve společnosti. Případně aby nám bylo jejich hovadství vnucováno Evropskou Unií (v tomto mají Britové výhodu, jsou z této odporné organizace pryč).
Navíc tito ekoaktivisté jasně předvádějí své pohrdání lidskou kulturou a civilizačními projevy. Po jejich útocích na cenná a nenahraditelná umělecká díla stále více lidí chápe, že pro tyto zrůdy nemá lidský život naprosto žádnou cenu, a pokud by se dostaly k moci masakrovaly by normální lidi stejně ochotně jako nacisté Židy. A začínají se objevovat i politici, chápající, že jakékoli spojení s těmito aktivisty je ekvivalentní se spojenectvím s dozorci od plynových komor, tedy velmi toxické.

Hysterie

Od roku 2020 se přestalo oteplovat, naopak se, bez ohledu na stále pochybnější výkaznictví, postupně ochlazuje. Prognózou jsou tři chladná desetiletí s prostředkem s teplotami, při jakých "generál mráz" pomáhal sovětům lámat odpor německých vojsk.
Prognóza, charakterizující podle části meteorologů nadcházející zimu, je "dlouhá a studená", což spolu s impotencí EU zajistit zdroje energie a ekology vynucovaným vypínáním jaderných zdrojů představuje fatální kombinaci.
Nelze se tedy divit, že ekoaktivisté a špína, která je diriguje, propadají stále větší hysterii. Pokud se ona výše zmíněná předpověď splní, lze očekávat, že na antropogenní globální oteplování budou věřit už jen naprostí zoufalci, ideální "matroš" pro sekty, v nichž se rovněž vyžaduje, aby členové za pravdu považovali to, co řekne jejich "duchovní vůdce" a ne to, co vidí na vlastní oči a cítí na vlastní kůži. A protože těchto lidí není mnoho, budou se lidé stále silněji a agresívněji dožadovat ukončení ekokravin typu "Green Dealu" a naopak budou požadovat, aby ekologičtí vůdcové byli postaveni před nějakou analogii Norimberského tribunálu.
Takže ti inteligentnější z ekovůdců se zuřivě snaží si ještě něco nakrást, aby mohli zmizet (třeba v nějaké nacisty založené kolonii v Jižní Americe).

Neexistuje žádná "laxnost" vůči ekologii. Existuje pouze realistický vztah, založený na konfrontaci ekoblábolů a konkrétních aktivit ekologů. Jsme svědky toho, jak se ekologická lež s kratičkýma nohama snaží ucupitat co nejdál, kam to jde. Ideálně z dosahu oprávněného hněvu občanů, které pomáhala okrádat.

Řízený úpadek?

Je mi líto, to, o co se tu, v EU a celé západní civilizaci, zelení (i kryptoekologické organizace) pokoušejí, není nic jiného, než snaha o jakýsi technologický a sociální úpadek společnosti. Máme opouštět technologie, které spolehlivě fungují a jsou ekonomicky přijatelné a nahrazovat je těmi, které nefungují (OZE nedokáží vyrobit dost energie ani na svou reprodukci) a navíc jsou šíleně drahé.

Anticivilizační nenávist

Pokud se člověk začte do časopisů ekologických organizací z 90. let, kdy si ještě jejich vůdcové a propagandisté nebrali servítky a nesnažili se kamuflovat své skutečné cíle, tak z nich zcela jednoznačně čiší nenávist ke všemu, co dělá civilizaci civilizací.
Ideálem ekologů jsou malé, samostatné komuny, vyrábějící vše, co také spotřebují. Z toho se odvíjí jejich nenávist k výkonným a spolehlivým zdrojům energie, ke kvalitní a spolehlivé dopravě, ke kvalitní a bohaté ekonomice.
Ekologové naprosto nereflektují skutečnost, že tam, kde se o něco podobného v moderní době jejich ideoví souputníci pokoušeli, došlo vždy k obrovskému krachu s počty obětí až na úrovni desítek procent původního počtu místní populace. Ať už šlo o Kambodžu, kde dodnes v lesích straší pyramidy, postavené z lebek "přebytečných" obyvatel, kterým tento způsob života nebyl s to zajistit dostatek potravin, a to ani při koncentráčnických dávkách, nebo o "Velký skok" v Číně.
Můžeme sledovat i to, s jakou nenávistí se dívají na civilizovanou, kulturní, krajinu. To stojí za jejich úsilím o "navrácení vlka", tedy bezcenné škodné, která působí naprosto nezvladatelné škody na chovech hospodářských zvířat. Tuto nenávist můžeme pozorovat i v souvislosti s boji za "bezzásahovost" v kulturní krajině (jinou u nás ani nemáme), opět bez ohledu na to, že způsobila a působí drastické škody včetně degradace obrovských území.
Dobře viditelné je to na Šumavě, která byla, kromě těch nejméně dostupných vrcholových partií, kulturní krajinou s desítkami lidských sídel - vesnic, samot i sezónně obydlených objektů. A, pochopitelně, s poli, pastvinami, loukami i příslušnými komunikacemi. I většina tamní "divočiny" byly původně hospodářské lesy, záměrně a cílenými umělými zásahy přivedené do stavu blízkého přírodnímu a umělými zásahy (naprosto nezbytnými, jak se jednoznačně ukázalo) v tomto stavu udržovanými. Dnes je Šumava v řadě oblastí totálně zdevastovaná pustina a druhy zvířat i rostlin, kvůli nimž se zřizovala coby "národní park" jsou dávno vyhynulé. Většina těchto území nemá větší hodnotu než zaplevelené rumiště.
V dopravě je to zase nenávist k automobilům a snaha o eliminaci tohoto v podstatě jediného možného prostředku, schopného rychle a spolehlivě přepravit velké objemy nákladu i velké počty osob, a současně s velkou pružností, jíž není schopná železnice. Ta je navíc u nás z nějakých 80 až 90 procent na hlavních tazích zahlcená, a tudíž neschopná převzít v souladu s fantasmagoriemi ekologů funkci dopravy auty. Osobní i nákladní.
Ekology preferované bicykly jsou v civilizovaných zemích jednoznačně prostředek k provozování sportu a k dopravě jako takové se prakticky nehodí. Pokud někdo argumentuje koly v některých zemích třetího světa (a tím, co všechno uvezou), tak jednak je to i tamními obyvateli chápáno jako nouzové řešení situace, kdy na auta a jejich provoz lidé nemají peníze, jednak se jedná o kola spíše starších a daleko robustnějších typů, které toho uvezou daleko víc než běžné bicykly u nás, mající opravdu charakter sportovního nářadí. Jejich využití v dopravě je asi stejně smysluplné jako zapřažení koně či kozy z tělocvičny do povozu. Nehledě na to, že ověšení kola rodinou a jejími životními potřebami, jak je to vidět na některých dokumentech ze zemí 3. světa, by, i pokud by moderní zde dostupné kolo pod tou zátěží nezkolabovalo, narazilo na dopravní předpisy.

Řízený úpadek?

V historii jsme byli vícekrát svědky (skrze zprostředkování historickými prameny a jejich analýzami) toho, jak nějaká civilizace šla do úpadku, ztrácela schopnosti (technické i organizační), které dříve měla a používala, a sestupovala stále níže.
V naprosté většině případů to skončilo krachem a neřízeným pádem do zmatků, které končily buď nějakým revolučním výbuchem nebo příchodem agresora, který zbytky té civilizace pohltil.
Stalo se to i předkolumbovským civilizacím.
V Mexiku z nejasných důvodů potlačili kolo. To prokazatelně znali (existují nálezy dětských hraček na kolečkách), ale nepoužívali je, přestože proto měli i velice vhodnou infrastrukturu (silnice Mayů v době krátce po Kolumbovi si nezadaly se silnicemi Římské říše a byly lepší než většina evropských komunikací v té době). Tím mj. došlo k tomu, že nebylo možné z jedné části země poskytnout pomoc jiné v případě neúrody nebo živelné pohromy, protože nosiči jsou výrazně méně efektivní (potravin po cestě ubývá rychleji než v případě kolony vozů, dokonce i tažených lidmi).
V říši Inků zakázali zase písmo, které prokazatelně (archeologické nálezy) měli. Lze se domnívat, že z důvodu obavy před šířením "podvratných" či "konspiračních" myšlenek. Známé kipu se hodilo jen na jakési statistické evidence, použitelné k sledování úrody, výpočtu daní a predikování zásobování obyvatel v příštích letech. Pokud někde ve filmu uvidíte, jak je kipu "čteno", třeba za účelem nalezení cesty k pokladu, tak se zhnuseně odvraťte, do toho systému uzlíků na provázcích různých barev se taková informace prostě vložit nedala.
Obě tato potlačení také velice pomohla španělským conquistadorům, kteří přišli po Kolumbovi.
Nicméně v obou případech šlo o potlačení jedné jediné věci, která neměla (v té době) nějaké rozsáhlejší vazby na chod země.
V Číně zase zakázali z rozmaru jednoho císaře zámořské plavby a výsledkem bylo několikasetleté propadání této země do úpadku, z něhož se začala vzpamatovávat až někdy v minulém století. Nebýt toho, "objevili" by patrně čínské záoceánské džunky Evropu dříve, než k čínským břehům dopluly v té době mnohem menší a technicky hůře propracované lodě z Evropy.
Úpadek v několika oblastech současně (o jaký se snaží ekologové) nutně musí skončit vznikem jakéhosi neřízeného dominového efektu, který vznikne obtížně predikovatelnými vazbami mezi zdánlivě nesouvisejícími jevy. V takovém případě se začne hroutit i to, co se původně hroutit nemělo a řízený úpadek se stane neřízeným a, bohužel, také nezvratným. Se všemi důsledky pro společnost i jednotlivce z toho plynoucími.

Skutečně úpadek

V případě pokroku nikdo nemusí zákazy a nařízeními zajišťovat používání nové věci. Pazourek lidé opustili, protože bronz byl snadněji zpracovatelný, a to i do tvarů, které se z pazourku vytesat či vybrousit nedaly. A přitom i v době bronzové se používal tam, kde to mělo smysl (viz např. pazourky na bitevním poli u mostu přes řeku Tollense, která se odehrála +- v době trojské války).
Železo vytlačilo z většiny druhů použití bronz proto, že bylo jednak levnější, jednak více dostatkové (železná ruda se vyskytuje častěji než měděná a cínová) a opět sehrála roli i jeho snadnější zpracovatelnost. Navíc bronz nikdo nezakazoval a v některých výrobcích se užívá dodnes.
Automobil vytlačil koně ne proto, že by někdo užívání koňů zakázal, ale proto, že byl v řadě funkcí lepší a levnější než kůň, a přitom se se sportovními i pracovními koňmi setkáváme i dnes tam, kde jejich užití má smysl.
Elektromobil nemůže vytlačit automobil jednoduše proto, že je méně kvalitní: Musí se dlouho nabíjet, má výrazně kratší dojezd na jedno nabití než automobil na plnou nádrž, uveze toho méně (protože je zatížen obrovskou a řádně těžkou baterií) a má mnoho dalších problémů. Třešničkou na dortu je silné poškozování životního prostředí výrobou elektromobilů i jejich provozem. Normálně ho lidé kupují maximálně jako třetí vozítko v rodině pro speciální pojížďky, pokud tedy nechápou to, že vlastně jeho pořízením a provozování poškozují životní prostředí daleko více než pořízením a provozováním klasického auta. A to ještě musíme započítat naprosto šílené náklady na vytvoření infrastruktury pro elektrovehikly, nutnost vytěžit fantastická množství mědi, lithia a dalších kovů s rozsáhlou devastací přírody. Proto také hodlají ekologové za pomoci pologramotných bruselských úředníků elektromobily lidem vnutit.
Pochopitelně, nebyl to první případ, kdy něco kvalitního bylo nuceně v EU nahrazeno méněcenným šuntem. V dobré paměti je ještě nucené zavádění "úsporných" kompaktních zářivek, jejichž "úspornost" vzhledem k výrazně nižší kvalitě a intenzitě světla, i velmi krátké životnosti, oproti slibované je silně problematická. Problémem je i zamořování životného prostředí rtutí z těchto svítidel. V podstatě jediným efektem této akce bylo opoždění nástupu skutečně úsporných LED svítidel. Nicméně ani ty se nehodí pro všechno osvětlení, i ony, stejně jako kompaktní zářivky, dávají čárové spektrum. Proto se nehodí všude tam, kde je zapotřebí zdroj se spojitým spektrem, od kříšťálových lustrů až po osvětlení barevných uměleckých děl. Problematický je i jejich stroboskopický efekt, přispívající ke zrakové únavě, i vysoký podíl modrého světla, blokující syntézu melatoninu, mj. silného antioxidantu, součástí ochrany našeho těla před vznikem zhoubných nádorů. Nic z toho EU zakázané klasické žárovky nemají.
Soudruzi z Bruselu zakázali výkonné vysavače a vůbec nejsou s to pochopit, že úklid vysavačem s polovičním výkonem zpravidla trvá déle než dvojnásobek doby práce se skutečně výkonným, takže výsledná spotřeba elektřiny je vyšší než při použití normálního, neregulovaného, vysavače. Za povšimnutí stojí i pohrdání úřednictva EU občany, kterým fakticky nařizují zbytečně ztrácet čas úklidem pomocí šrotu, který jim vnucují.
Soudruzi z Bruselu plánují omezit výkon varných konvic, opět, aniž by chápali, že čím je konvice výkonnější, tím méně tepla z ní stačí v průběhu záhřevu odejít do okolí, a tím je ve skutečnosti výkonnější.
Bruselští soudruzi už pokriplili ledničky s mrazničkou, kdy ty "euro" nelze dát do chladné místnosti, protože jim vyteče mraznička jakmile se teplota okolí dostane na úroveň chladničkových, takže se "ekologický" EUrošunt s jedním kompresorem přestane zapínat a mražák vyteče. Zakázaný plnohodnotný přístroj s oddělenými kompresory pro chlazení a mražení v této situaci přestane chladit, ale udržuje mráz v mrazící části. Patrně v rámci boje za klima (či nějakou jinou pitomost) nelze sehnat chladničku (bez mražáku), která by měla ustát teplotu okolí pod 10 stupňů.Takže 10 stupňů je málo na její provoz, ale je to příliš vysoká teplota na uchování potravin. Zatímco dříve bylo možné na venkově, chalupě, chatě apod. dát chladničku do nevytápěné místnosti a opravdu získat značnou úsporu energie, dnes je nutno těmto zařízením topit, protože jinak přestanou fungovat. Opravdu, fantastická úspora! A jak ekologické!
Jsem toho názoru, že pokud má být něco nahrazeno alternativou, musí ta alternativa být kvalitnější a levnější než to, co má nahradit. Pak ovšem k té alternativě začnou lidé přecházet spontánně a žádné zákazy nebo jiné regulace nejsou zapotřebí. Tyto zákazy jsou naopak vždy známkou toho, že je lidem vnucován méněcenný šunt.

Jak z toho

Asi nejdůležitější na vztahu k nebezpečí je schopnost jeho rozpoznání, v ideálním případě dříve, než průšvih nastane, nebo se alespoň dostane do takové fáze, kdy už je jeho odvrácení nemožné.
Ekologové jsou přitom v řadě vyspělých států, o státech bývalého východního bloku, jejichž obyvatelstvo má s totalitáři relativně čerstvé zkušenosti, profláklí, a pokud se dostanou do zastupitelstev, tak zpravidla maskovaní za stranu s údajně úplně jinou agendou. V minulých volbách takto uspělo kryptoekologické hnutí Žít Brno, dnes můžeme za substituci zelených chápat především piráty. Sami zelení jsou hluboko pod úrovní prahu ke vstupu do zastupitelských orgánů a sdružování se s nimi je velice často "polibkem smrti" pro příslušného kandidáta.
Dnes máme velice ekologickou vládu, která se snaží zlikvidovat i ty zbytky našeho průmyslu, které ještě přežily zásahy bruselských politiků. Můžeme spekulovat, nakolik jsou její aktivity výsledkem totální nekompetence členů této vlády. Obávám se, že alespoň někteří z jejích členů si opravdu myslí, že se nic strašného nestane, když nechají klíčové továrny zkrachovat a dělníkům z nich začnou platit sociální podpory, a vůbec netuší, že bez podpory výkonem těch továren ztratí koruna velmi drasticky svou hodnotu a může dojít k roztočení inflační spirály, do jaké se dostalo Německo v dobách Velké hospodářské krize. Můžeme jistě spekulovat i o tom, nakolik se jedná o cílené škůdcovství. Nicméně, bez ohledu na to, zda je dotyčný činitel jen nekompetentní, nebo zda cíleně škodí, přístup k němu by měl být stejný: Čím dříve skončí, tím lépe pro stát i jeho občany.
Obávám se, že opravdu potřebujeme co nejrychleji tuto vládu odstavit od moci a s nějakou "vládou národní záchrany" udělat vše pro to, aby se udržely veškeré civilizační prvky, které v současné době ještě máme k dispozici.
Patrně klíčová bude nadcházející zima, která by měla být podle dlouhodobých předpovědí chladná a dlouhá a s nepříznivými podmínkami pro chod OZE. Ta by měla totálně zdiskreditovat všechny, kteří se snaží "jednat ekologicky" a zničit, co se zničit dá. Válka na Ukrajině je paradoxně výhodou, protože potenciálně může posvětit opatření, která by v míru nebyla možná. Pochopitelně, ne nacistickou cenzuru, ale dočasné pozastavení ekonesmyslů, přičemž, jak víme, je jednotkou dočasnosti jeden furt.
Měli bychom také tvrdě bojovat proti jakémukoli pomáhání "ekologickému" Německu, které je patrně nejdůležitějším zdrojem zelené ideologie v EU. Bude správné, pokud si jeho obyvatelé užijí její důsledky až do hořkých (a studených) konců, jako si na konci druhé světové války užívali v bombardovaných městech důsledky nacismu.

V současné době nám tedy primárně hrozí úpadek s nastartováním dominového efektu pádu i vzájemně zcela nesouvisejících společenských a technických výdobytků. Tento úpadek, včetně značného počtu potenciálních obětí, je plně v souladu se skutečnými úmysly ekologických i kryptoekologických organizací. Patrně rozhodne tato zima o tom, zda k tomuto jevu dojde, nebo zda se zvládneme ubránit a dostat do čela státu vládu, bojující za naše zájmy.

Klimakempy proti energetické chudobě?

Studentské listy informovaly, že na Ostravsku začal další klimakemp, tentokrát zaměřený proti "klimatické chudobě" a za "dostupné bydlení".

Zloděj křičí "chyťte zloděje"

Je mi velice líto, ale přesně o to, co je uvedeno v nadpisu této části postu je charakteristické pro tuto akci. Byli to ekologové, kdo vyřval naprosto nesmyslný odklon od uhlí k výrazně skleníkovějšímu zemnímu plynu. Byly to různé aktivistické až teroristické skupiny ekologického zaměření, které se snažily vyřvat dřívější zastavení užívání uhlí než jaké bylo dohodnuto s jejich předáky. Přičemž jednou z forem teroristických aktivit ekologů byly a jsou i "klimakempy", spojené zpravidla s nezákonným obsazováním dolů a dalších obecně užitečných zařízení.
Pologramotní blekotalové se na těchto aktivitách "vzdělávali" v tom, jak nahradí "šíleně zlé" uhlí OZE, přestože už jen primitivní trojčlenkou lze dokázat pravý opak. Ovšem, jedná se o lidi z "blbšůlek" typu různých humanitních (pa)věd, kteří elementárních počtů prostě nejsou intelektuálně schopni, o zjišťování podkladů pro tyto počty, třeba na Wikipedii, ani nemluvě.
Tito pologramoti zcela jednoznačně způsobili současný stav, protože Putinova agrese na Ukrajině začala až poté, co už ceny energií začaly stoupat. Sankce a odpověď Ruska na ně znamenaly jen urychlení celého procesu. Chcípání energetiky, které by se táhlo a postupně zhoršovalo na nynější, nebo ještě horší, stav někdy do přelomu tohoto a následujícího desetiletí proběhlo v několika měsících. Možná za to jednou Putinovi poděkujeme, protože při tom dlouhém průběhu by se patrně dostavil "syndrom pomalu vařené žáby" a lidem by tolik nedocházelo, jak moc zle se mají,  jako jim to dochází (a ještě během několika málo následujících měsíců bude docházet) nyní, když krize přišla v urychleném režimu.
Možná proto je Putin tolik nenáviděn progresivisty včetně ekologů, protože ruský plyn mohl ještě léta pomáhat předstírání toho, že Green Deal funguje, až to totálního zlikvidování všeho, co by mohlo vést k nápravě k normálnímu stavu.

Co nám pomůže

Zcela jistě ne blábolení bezcenných pologramotů o "náhradě plynu OZE". I kdybychom postavili všude tam, kde to jde, větrníky, neměli bychom z nich dostatek energie ani v době foukání větru. Abychom saturovali elektřinu z fotopanelů, muselo by kolem čtvrtiny našeho území být pokryto solárními elektrárnami (tedy fotopanely + servisní prostory mezi nimi, jak to můžeme vidět na leteckých snímcích fotovoltaických elektráren, třeba na serveru mapy.cz). A potřebovali bychom mít na období zimních oblačností a bezvětří mít uskladněnu energii, odpovídající zhruba deseti hirošimským atomovým bombám (s jasnou vizí v případě úložiště do lithiových baterií, že není otázkou zda, ale kdy to bouchne, a že čím je úložiště plnější, tím je jeho exploze pravděpodobnější).
Pomůže nám zcela jednoznačně přesně pravý opak toho, za co bojují klimakempisté:
Potřebujeme návrat k uhlí, které je ekologičtější než zemní plyn. Potřebujeme tím uhlím i nahradit alespoň část plynu (kde je technicky možná náhrada zemního plynu svítiplynem nebo vodním plynem). A, pochopitelně, potřebujeme nastavět tolik jaderných bloků, abychom ty uhelné substituovali a mohli je postupně vypínat (s udržením těch nejmodernějších jako záložních zdrojů, protože jaderná elektrárna se za záložní zdroj, rychle měnící svůj výkon příliš nehodí (personál JE Černobyl to může potvrdit). Pochopitelně, je věcí inženýrského rozhodnutí, zda bude vhodnější některé jaderné zdroje napojit na stávající teplárenskou síť, nebo zda teplárenské teplo nahradíme topením elektřinou z jádra.
A pokud jsme u té "uhlíkové" či "skleníkové" stopy: Bude-li dost elektřiny z JE, bude možné z vodíku a biomasy vyrábět syntetické palivo s nulovou "uhlíkovou stopou", protože uhlík do něj bude zavzat z ovzduší rostlinami a do něj vrácen výfukem z auta. Je to rozhodně efektivnější cesta než jímání CO2 z atmosféry nějakým technickým zařízením.

Bydlení?

Je mi líto. Kdo chtěl za časů, když jsem byl mladý, bydlet a neměl perspektivu zdědění bytu nebo domku po rodičích či prarodičích, tak spořil a stavěl svépomocí. Znám jedny manžele, kteří koupili pozemek a jezdili tam na dovolenou místo k moři bydlet ve stanu. A naspořili, koupili cihly, vápno, cement a písek a postavili nosné zdi. Pak střechu, pak vnitřní zdi atd. Asi po patnácti letech bydleli ve svém.
Ovšem, tvrdě pracovali, buď na té stavbě, nebo na tom, aby na ni měli peníze. Nějaké blbnutí "za klima" je míjelo, spíš by šli na nějakou slušně placenou brigádu nebo na druhý pracovní poměr takže na blbiny neměli čas.
Pokud "klimakempisté" raději blbnou, tak ať raději nebydlí a nezakládají rodiny, alespoň jich darwinskou cestou ubyde. Řečeno ošklivě, ale realisticky.

A budiž řečeno, byť se opakuji:

To, že zemní plyn má výrazně silnější "skleníkovou stopu" než uhlí, se obecně ví. To, že výraznou skleníkovou stopu mají, v důsledku nutnosti držet za ně čmoudící "horkou zálohu", se ví také. To, že elektromobil vyprodukuje na kilometr jízdy několikanásobek CO2 než auto, se ví také. To samé se týká i naprosté nereálnosti a nesmyslnosti spousta dalších opatření, která ekologové navrhují či prosazují.
To, že jaderná elektrárna neprodukuje při své činnosti žádný CO2 a k její výstavbě se uvolní tohoto plynu ca desetina proti výstavbě stejné kapacity v OZE, je také fakt. Faktem je i to, že pokud se započte bídná využitelnost OZE, které většinu doby své existence nic neprodukují oproti jadernému bloku (který v dlouhodobém průměru produkuje svůj nominální výkon po cca 80 procent doby své existence), je ten nepoměr ještě daleko horší.
Ví se i to, jak šíleně neekologická je těžba lithia, bez něhož se ekology prosazované "alternativy" neobejdou.
A rýsuje se jako potenciální velký ekologický průšvih ekology fedrovaný vodík (jeho únikům nelze technicky zabránit, v atmosféře ničí ozón a výrazně prodlužuje životnost silně skleníkového metanu). Vodík tak může být daleko větší problém než čmoudící komín uhelné elektrárny.
Takže dokud budou vůdcové ekologů (ti řadoví členové jsou, pochopitelně, příliš hloupí a nevzdělaní, aby tato fakta pochopili a vyvodili z nich důsledek) budou ekologické hnutí směrovat do nesmyslných nebo dokonce skleníkový efekt zhoršujících aktivit a naopak bojovat proti jedinému prakticky použitelnému bezuhlíkovému zdroji energie, kterým je jádro, nemá cenu se bát nějakého "antropogenního globálního oteplování". Strach z něčeho takového bych začal mít až poté, co by ekologické organizace začaly tlačit na přechod z plynu na uhlí a z uhlí na jádro.

Klimakempisté jen předvádějí absurditu současné ekologie, která se už dávno změnila z vědy na ideologii polonáboženského charakteru, která, jak je to u náboženství naprosto normální, není s to udržet vnitřní konzistenci a logiku.

Soudruh král dostal zaracha

Nikým nevolený nový král Velké Británie Karel III dostal od premiérky státu zákaz odjezdu do egyptského Šarm aš-Šajchu, kde se od 6. do 18. listopadu koná klimatická konference COP27.

Co je to za akci?

Na akce tohoto typu se sjíždějí pouze dva druhy lidí: Ti, kteří podobným nesmyslům věří, čímž prokazují naprostou absenci vzdělání, intelektu, nebo obojího, a ti, kteří těmto pitomostem nevěří a přesto je hlásají, čímž předvádějí absolutní nedostatek morálky.
Posléze se na takové konferenci sepíše jakási z hlediska emisí CO2 naprosto nesmyslná, nebo dokonce škodlivá, výzva (třeba "ještě přísnější zákaz jaderných elektráren a ještě víc elektromobilů, nabíjených elektrárnami na uhlí a plyn") k "ochraně Matky Gai". Pár bezcenných šíbrů, zainteresovaných na předmětu oné "výzvy", či souvisejících věcech, má další krytí pro své aktivity, které škodí lidem i přírodě, a prospívají výlučně jejich kasičce. A pár pologramotných hlupáků, mezi něž patří i absolventi vysokoškolského studia různých "humanitních" pseudověd, si posílí svou víru, případně otřesenou setkáním s někým s kalkulačkou a zdravým rozumem.
Skřetky s psychiatrickou diagnózou budou alespoň nějakou dobu skřečet o něco intenzívněji a jejich patologický pocit konání dobra bude posílen tak, že ani hodně silné prášky s ním nic nezmohou.
To je asi jediný význam podobných akcí.

Co by tam dělal?

Jak bylo uvedeno více, buď by byl za nevzdělaného hlupáka. nebo za amorálního škůdce. Ani v jednom z těchto případů by nereprezentoval Velkou Británii v pozitivním duchu.
Nehledě k tomu, že Velká Británie, která má zásoby zemního plynu v břidlicích na úrovni cca padesátinásobku roční spotřeby celé EU, se rozhodla po pádu Borise Johnsona zahájit těžbu této energetické komodity, což je jeden z projevů vymanění se tohoto státu z područí EU. Ta sama sedí na zásobách plynu a ropy v břidlicích, stačících na celá staletí její potřeby, ale raději nechá obyvatelstvo umírat hladem a zimou a zadlužuje ještě jeho pravnuky, jen aby neporušila náboženskoideologické dogma o škodlivosti těchto zdrojů energie.
Přitom krach německé Energiewende naprosto jednoznačně ukazuje, že energetika, založená na masové výstavbě šíleně drahých a životnímu prostředí mnoha způsoby škodících větrníků a solárních panelů, prostě nefunguje. Že lze pouze předstírat její fungování v případě dostatku levného plynu na "zálohování" (= v praxi substituci) těchto pseudozdrojů.
Velké Británii můžeme než závidět, že se už ocitla mimo dosah EUrokomise a může se chovat, mj. i v oblasti zajištění životních potřeb svých obyvatel, racionálně.
Král, který dle zavedeného úzu kraluje, ale nevládne, prostě nemá právo táhnout stát na opačnou stranu než vláda.
Jistěže svou roli může hrát i skutečnost, že nový britský král je jedním z nejméně oblíbených členů královské rodiny, a že se dokonce významná část Britů v různých průzkumech vyjadřovala v tom smyslu, že by měl být v následnictví přeskočen a trůn po Alžbětě II předán některému z jejích vnuků. Důvod této neobliby je jasný: Lady Diana.

Přes jekot ekologických a jiných prototalitních publicistů byl "zarach" pro britského krále Karla III ze strany britské vlády naprosto racionální a správný počin. Plně odpovídá vztahu, který mezi vládou a králem v tomto státě existuje.

Přesvědčí soudruh Timmermans Čechy?

Soudruh Frans Timmermans se snaží přesvědčit Čechy s tím, že pokud je přesvědčí o výhodnosti "zelené dohody", tak jistě nebude mít problémy u jiných, blbějších, národů.

Zelená dohoda

Zelená dohoda byla dříve nazývána Green Deal, nyní jí byly přidělen nový název, aby tím alespoň část občanů byla zblbnuta, je projevem a současně výsledkem totálního ekologického zblbnutí EU. Levné a vysoce kvalitní i spolehlivé zdroje energie mají být nahrazeny naprosto nekvalitními a silně předraženými šunty ze skupiny OZE. "Vytvoření pracovních míst" je na úrovni technologického poklesu, kdy tisíce šuntelektráren a s nimi souvisejících provozů budou udržovat v chodu naprosto zbyteční pracovníci. To alespoň ta hladová zeď za Karla IV. měla nějaký význam - šlo o součást předsunutého obranného postavení Prahy. Kdyby soudruzi z EU rozdali lidem šlapadla s dynamkem s tím, že si každá rodina bude elektřinu vyrábět sama (a přebytky prodávat sousedům), tak by těch pracovních míst bylo vytvořeno ještě daleko více.
Problém tedy je, že "zelená dohoda" vytvoří spoustu naprosto zbytečných pozic, na nichž budou lidé provádět jakousi pseudopráci a budou za to placeni tištěním inflačních peněz, protože jejich totálně zbytečný výkon nebude spojen s prakticky žádným benefitem pro společnost, který by kryl jejich mzdy.
Ještě bychom mohli kladivy a majzlíky těžit horninu na lithium do baterií, protože nebude žádná energie, která by poháněla důlní a lomařské stroje. Opět by se vytvořily tisíce pracovních míst, protože na vyrobení lithia na baterie o potřebné kapacitě bychom museli vytěžit mnohonásobek objemu horniny, než jaký se vytěžil v uhlí a nadložím nad ním v severočeské uhelné pánvi (ale pomocí kvalitní a výkonné techniky). Navíc by se kopala skála a ne hlína a štěrk z nadloží a poté měkké hnědé uhlí, proložené vrstvičkami jílu.

Princip

"Zelená dohoda" je principiální nesmysl. Je to jako bychom se vraceli s velkou slávou v zemědělství k trojpolnímu hospodaření primitivní technikou, odpovídající, řekněme, předhusitské době. Jistě bychom vytvořili hodně pracovních míst, protože v tehdejší době bylo zapojeno do zemědělství kolem 90 procent práceschopné populace, ale náš výkon by klesl na úroveň toho středověku a ani s totálním vykácením lesů (jaké tu bylo před třicetiletou válkou) bychom se nedostali na výrobu potravin pro větší množství lidí než nějaký milion (a to ještě leda přidělováním koncentráčnických dávek).
K čemu by toto opatření vedlo, je vcelku jasné. Informací, a to velmi názornou, nám jsou pyramidy z lebek "přebytečných" lidí v kambodžských džunglích. Právě v této zemi se podobné experimenty zkoušely, a s popsaným výsledkem (a k něčemu jinému ani dojít nemohly).
Vlastně i politika "velkého skoku" v Číně za "Velkého kormidelníka" má k tomu, co na nás EU chystá, velice blízko. Jednalo se o jedno z nejtragičtějších období v historii Číny, kdy její obyvatelé hynuli jako mouchy. A přitom stačilo pár koncepcí, podobných těm našim zeleným, jako bylo zrušení centrální výroby železa a některých dalších klíčových surovin a jejich převedení do středověkých výrobních prostředků, obhospodařovaných jednotlivými vesnickými komunami.
A přesně něco takového chce vedení EU provést v oblasti energetiky. Je přitom jasné, že v momentě, kdy vypadnou stabilní zdroje levné energie, se začne hroutit celá ekonomika, přičemž zhroucení jedné výroby povede ke hroucení dalších. A spousta výrob se zhroutí čistě proto, že totálně ožebračení lidé nebudou mít na jejich produkci peníze. A převod dopravy na nefunkční elektromobily to značně zhorší. Elektrokamion má na kilometr jízdy víc než desetinásobné náklady oproti naftovému a po jejich "rozpuštění" v ceně zboží se to stane neprodejným (a drastický pokles kupní síly obyvatelstva to bude jen akcentovat).

Koho nemusí přesvědčovat

Nemusí přesvědčovat absolventy "tlamocvičných" oborů na "vysokých blbšůlkách" typu filosofie, humanitní vědy, uměnovědy apod. Tito lidé, absolutně nedotčení exaktní vědou, neschopní spočítat ani primitivní trojčlenku na bázi údajů dostupných třeba na Wikipedii, již o "šílené výhodnosti" zelené dohody a podobných idiotštin přesvědčeni jsou.
Protože nedokáží exaktně myslet (naposled to po nich požadovali někdy na gymnáziu, a to kdo ví, jestli), nejsou s to ani pochopit skutečnost, že jaderná elektrárna z principu věci neprodukuje žádný CO2, případně nezvikláte ani jejich přesvědčení, že přes den budou jezdit elektromobilem a přes noc ho budou ekologicky nabíjet solárními panely.
A pokud jejich přesvědčení v té druhé věci zvikláte, tak vám radostně ohlásí, že FV panely se dají na Saharu a odtamtud se elektřina přivede vedením. A protože jsou nepolíbení představou poledníků, nepochopí, že naprostou většinu noci u nás je noc i na Sahaře, a že dokonce v létě je u nás delší den než tam. A, pochopitelně jsou naprosto nedotčeni takovými problémy, jako jsou ztráty elektřiny vedením na tisícikilometrovou vzdálenost nebo mořskými kabely.
Bohužel, právě tito, z hlediska ekologie "užiteční idioti", sedí na řadě významných postů jak vlády, tak i obou komor parlamentu. A protože "vědí všechno nejlíp", protože mají doktorát z nějakého oboru pro blbý, tak budou pomáhat tyto nesmysly prosazovat násilím.
Druhá možnost je, že jsou si tito lidé (či alespoň někteří z nich) vědomi škodlivosti toho, co se snaží prosadit, a dělají to z nějakého důvodu (může jich být nepřehledná spousta) záměrně.

Koho nepřesvědčí

Nepřesvědčí lidi spojené s normálním životem. Pracující a svou prací vytvářející hodnoty (případně v důchodu po takto strávené pracovní části svého života). Začíná se rýsovat, že nepřesvědčí ani část mládeže, o niž se ekologové dříve opírali.
Pochopitelně, tihle lidé jsou pro chod státu důležitější než nějaký "vzdělanec" z nyní již zcela bezcenné filosofie či podobných pseudověd.
Tito lidé jsou také s to pochopit, že vypínání jaderných elektráren a jejich nahrazování silně skleníkovým zemním plynem či jinými palivy je dosti kontraproduktivní z hlediska "boje za klima". Dokáží i pochopit, proč elektromobil vypouští (komínem elektrárny) na kilometr jízdy několikanásobek CO2 než normální auto výfukem. A dokáží dojít k logickému závěru že bezemisnost není skutečným cílem zelených organizací.
Tito lidé jsou rovněž s to pochopit, jaký význam má stabilita elektrické sítě. Většinou i znají zákon o zachování energie, takže chápou, že budu-li chtít do sumy elektromobilů cpát rychlonabíjením 1GW elektřiny, tak někde musí svištět elektrárna, která přesně v tom čase tuto elektřinu vyrobí. Většinou mají i zkušenosti s "kvalitou" a "spolehlivostí" lithiových baterií (třeba ve fotoaparátu).
Pokud si někdo pořídil na chatu či chalupu solární panely, případně i vrtuli, tak má představu o naprosto šílené ceně takovéto elektřiny a o tom, jak malé množství se jí takto dá vyrobit v porovnání s tím, co potřebuje normální domácnost ke svému běžnému chodu.
Pochopitelně, ty druhé lidi ten pán nepřesvědčí. Opravdu nehodlám bádat, zda je tak hloupý a omezený, nebo je si dobře vědom toho, co jsem výše napsal o zelených blábolech (a mnoha dalšího), a zkrátka je podvodník. Nemá to v principu žádný význam. Ten pán svými sliby "zelené prosperity a spousty pracovních míst" poněkud připomíná obchodníky s deštěm v suchých oblastech USA někdy na sklonku 19. a začátku 20. století. Z nich někteří byli naprostí podvodníci, zatímco jiní alespoň částečně věřili tomu, že ten déšť alespoň někdy přivolají.

Aktivity soudruha Timmermanse jsou takovým prubířským kamenem naší politiky. Pokud se mu podaří "přesvědčit Čechy", bude to znamenat, že tu nemáme žádnou demokracii, protože pologramotná menšina v takovém případě protlačí tuto idiotskou či hochšaplerskou agendu přes hlavy gramotné většiny. Pokud tu demokracii máme, odtáhne soudruh s bžundou. Tak jednoduché to je.

Nedůvěra

 aktualita,demokracie,volby,
Jsem toho názoru, že ze včera vystavené tabulky plyne. že strany vládní koalice uspěly (a to ještě ne vždy a všechny) jen v koalicích buď mezi sebou, nebo ještě v kombinacích s dalšími stranami (stojícími mimo parlament).

Důsledek

Tento efekt ukazuje, že vládní strany už nemají úplnou důvěru voličů a ti spíše mají tendenci dát hlas nějaké koalici, o níž je předpoklad, že budou pod určitým dozorem, nebo se alespoň hlídat mezi sebou.
Bohužel, asi trochu zapracoval onen příkaz soudruhů z vlády distribučním firmám, aby účty za elektřinu a plyn (které jsou výsledkem její katastrofické politiky) byly občanům rozesílány až po volbách. Jestli přijdou teď, mohlo by to alespoň trochu ovlivnit druhé kolo senátních voleb. Nicméně je možné, že katastrofické vyúčtování dostaneme až po něm.

Opak

Strany parlamentní opozice, v podstatě kam sáhly tam posílily, bez ohledu na to, zda kandidovaly samy nebo v nějaké koalici s mimoparlamentní či místní stranou. Společně nekandidovaly ani samy dvě, ani v koalici s někým dalším.
Můžeme tedy konstatovat, že jejich voliči k nim mají důvěru a těchto voličů bude přibývat.

"Hnědnutí Evropy"?

Pan Čulík má ve dnešních (26. 9.) Britských Listech úvodník, kde pláče jak vysloužilá sexuální pracovnice nad vítězstvími "ultrapravičáků" od Švédska až po Itálii (včetně tedy i nás). Pochopitelně, uvedené strany nejsou žádná ultrapravice. Jsou to strany demokraticky orientované, snažící se plnit vůli voličů. To je ovšem chápáno jako "ultrapravicovost": "Blbí voliči" si nemají co přát a mají se podřídit všem pitomostem shůry daným, dokonce i tehdy, když bezprostředně ohrožují jejich životy a majetky.
Většinou ty strany ani nejsou pravicové. U nás je Okamura jakýsi levý střed a Ano v podstatě substituuje zdechající ČSSD, a v některých případech i ještě více zdechlé komunisty. A podobně je tomu i v případě ostatních "ultrapravičáků".
Ostatně i NSDAP a italští fašisté vycházeli z Marxe (těm prvním to bylo utajováno vzhledem k oficiálnímu antisemitismu), s tím, že ho rozvíjeli nikoli směrem ke třídnímu boji a tím nastolenou totalitou ("diktatura proletariátu", jak to popisuje Lenin a v podstatě se o ní zmiňuje už Engels v jedné ze svých posledních prací), ale tu totalitu nastolovali jakousi nucenou "harmonií společnosti", kdy rozhodující měla být vláda obdoby současné tripartity (ano, tripartita je v principu fašistický systém vlády - nehodnotím, zda je dobrá nebo špatná, ale jen konstatuji její původ).
Takže fašisté i nacisté byli levice, byť jen částečně revidovaná ve smyslu marxismu a dost stojící v opozici proti leninismu. Je třeba připomenout, první střednědobý ekonomický plán na našem území nebyla poúnorová dvouletka, ale nacistická čtyřletka, do níž byla zapojena ekonomika protektorátu.
Osobně jsem toho názoru, že stávající jevy jsou mj. jakýmsi efektem "vracejícího se kyvadla". Lidem se zcela jistě znechutila podpora všech 666 "genderů" a jiných nesmyslů. Stále více lidí chápe, že celá ekologická agenda je jen snůškou nesmyslů, které mají jediný cíl - naplnit "ty správné" kapsy. Chtějí, aby tyhle nesmysly buď zcela skončily, nebo byly alespoň silně omezeny. A to se muselo nutně promítnout do výsledků ještě jakž takž svobodných a demokratických voleb.
Potěšující je také skutečnost, že i mnoho měsíců trvající lživé kampaně "veřejnoprávních" prostředků proti demokratickým stranám a jejich kandidátům začínají ztrácet účinnost. U nás je "veřejnoprávní" ČT profláklá asi stejně, jako předlistopadové Rudé Právo a její degradace dál pokračuje. A s tou degradací postupuje i eroze té části populace, která jí ještě stále věří.

Německo

Dovolím si dva malé návraty:
Prvním je reminiscence na Rakousko - Uherskou monarchii, která mase "pánů Broučků" fakticky vyhovovala a měla u nich zastání. K velké žalosti těch, co by chtěli bourat "prohnilé Rakousko" už někdy v 70. či 80. letech 19. století. Byl to stát sice nedemokratický, ovšem s četnými prvky demokracie a nezávislého soudnictví. Dokonce i v praxi se mohlo stát, že řadový občan vyhrál soud nad monarchou nebo jeho blízkými.
Problém nastal na sklonku 19. století, kdy se Rakousko - Uhersko dostalo do vleku německých nacionalistů, a to jak vnitřním vývojem, tak i zevními vlivy (mj. stále užší spojenectví s císařským Německem). Vinu na tom měla i totální senilita a celková neschopnost mocnáře v jejím čele.
Výsledkem této situace bylo, že pro neněmecké národy přestala být monarchie přijatelná a při první možné příležitosti, což byla porážka v první světové válce, ji zařízly. Bez ohledu na nevýhody z toho plynoucí (které jsou dodnes monarchisty zdůrazňovány).
Druhým je Výmarská republika. Ta se vyznačovala jakousi kvasidemokracií, ovšem takovou, která brala z demokracie i nedemokracie ty nejhorší prvky a vzájemně je kombinovala do totálního hnusu. Své udělala také Velká hospodářská krize, která právě v důsledku impotence, duševní i morální, vlády tohoto státu vedla k masové nespokojenosti. Ta se mj. projevila i nárůstem německého nacionalismu. Další scénář je známý, z kancléře, o němž se vládní činitelé domnívali, že "bez našeho svolení si ani tu svou patku nepročísne" se stal Vůdce na pozici srovnatelné s vůdcem Stalinem. Atd.
Jaká je situace dnes? Dnes Němci neběhají za rudým praporem s hakenkrajcem, ale za zeleným hadrem přibližně stejných kvalit. Dovoluji si názor, že srovnatelné procento německého obyvatelstva, které šlo jak krysy za krysařem za Hitlerem, jde nyní za zelenými. A opět se jedná o prakticky neorganizované stádo (dle známé poučky je stádo tak chytré jako jeho nejhloupější člen, zatímco organizovaná skupina jako její nejchytřejší člen).
Německo v boji proti emisím CO2 začalo vypínat bezemisní jaderné elektrárny, a bez ohledu na současnou situaci chce do konce roku vypnout i tři, co ještě zbývají. V boji proti skleníkovému efektu přechází z uhlí na plyn, mající podstatně vyšší skleníkový efekt (v důsledku úniků metanu). Bojuje za elektromobily, které mají násobně vyšší produkci CO2 na kilometr jízdy než auta na benzín nebo naftu. Bojuje za "energetickou nezávislost" budováním OZE, které bez zálohování paroplynovými elektrárnami na ruský (ostatní jsou příliš drahé) plyn nemají prakticky žádný smysl. A dělají mnoho dalších podobných nesmyslů. Prostě, chová se jako ono stádo,determinované intelektem svého nejhloupějšího člena.
Osobně jsem toho názoru, že boj zelených "proti oteplování planety" má asi stejnou míru podloženosti, jako boj jejich předchůdců proti "světovému spiknutí Židů".
Lidé tohle vidí a mimo Německo narůstá nedůvěra k Německu a všem proněmeckým politikům. Ostatně i zaznívající hlasy pro požadování dosud nevyplacených válečných reparací (Polsko, Řecko, my a některé další státy) jsou patrně alespoň zčásti motivovány snahou Němce alespoň touto cestou přivést trochu k rozumu.

EU

Je mi lito, ale ansámbl současného vedení EU velmi silně připomíná ansámbl vlády Výmarské republiky. Je to dáno mj. tím, že Brusel je jakýmsi politickým odpadkovým košem Evropy, kam jsou přednostně politici, kteří doma zbabrali co se dalo (a někdy i to, co se teoreticky zbabrat nedalo).
Tito činovníci jsou naprosto neschopní řídit toto soustátí a jejich aktivity jsou více než zhoubné. Vyznačují se schopností i v principu pozitivní věci udělat tak hloupě, že mají negativní dopad. Navíc dochází k tomu, že se stále více podřizují německému šílenství (viz ono výše zmíněné Rakousko - Uhersko, které dojelo na narůstající hegemonii Němců). Z toho důvodu opět silně narůstá nedůvěra k této organizaci. Podpora stran, které by ji buď zničily, nebo z ní svůj stát vyvedly, nebo ji (což je ovšem nereálné) donutily k logickému a racionálnímu jednání, prostě v současné situaci růst musí. Zmíněné volební výsledky (i další) to ukazují jasně.
EU může skončit dvěma způsoby: Buď se nějakou rozumnou, nebo i násilnou, formou rozejde, a ten scénář může být cokoli mezi civilizovaným rozchodem Česka se Slovenskem a poněkud drsným rozpadem bývalé Jugoslávie, nebo v ní zvítězí nějací extrémisté, kteří ji dovedou k totálnímu krachu a zničení, jak se to za pouhých dvanáct let povedlo s Německem nacistům. Může to jít ovšem i rychleji. EU je v podstatně horší kondici než Německo před Hitlerem a zatímco nacisté provedli řadu opatření, která posílila německou ekonomiku (byť se nakonec dostali do situace, kdy by bez vítězné války Německo zkrachovalo), současní zelení už nyní EU ekonomicky likvidují. Zatímco nacisté podporovali pracující, ekologové jim likvidují továrny a ženou je na sociální dávky. Obávám se rovněž, že válka na Ukrajině nebude mít onen efekt, jaký první německá vítězství měla na ekonomiku a stabilitu nacistického režimu.
Lze připomenout i Francouzskou revoluci na sklonku 18. století, kdy došlo k "likvidaci aristokracie jako třídy" a gilotina cvakala jak šicí stroj v rukou švadleny, dohánějící plán. A celý ten průšvih nastal v důsledku blbosti a zkorumpovanosti posledních francouzských králů. Jiné monarchie, lépe vedené, se takovému krvavému konci dokázaly vyhnout. I v Anglii sice popravili krále, ale k systematickému vybíjení šlechty nedošlo.
Může jistě dojít i k tomu, k čemu v Německu došlo krátce po první světové válce, kdy tam komunisté a socialisté, v podstatě stejná verbež jako nacisté, nebo nyní ekologové, vyhlásili "republiky rad" a terorizovali obyvatelstvo, které nakonec tu lůzu spolu s armádou a policií vybilo, či vyhnalo.
Hlasy, volající po ekologické totalitě, údajně "nezbytné pro záchranu planety" by mohly vyústit do nějakých pokusů o "ekologickou republiku". Což by mohlo skončit otevřenou občanskou válkou a krveprolitím. V této souvislosti si dovoluji citovat jednoho diskutujícího na téma možností "udržet pořádek", že i policistům a vojákům dojdou účty za plyn a elektřinu. Nemělo by tedy dojít k podobné situaci jako ve Francii, kde se problémy, vyvolávající hnutí "žlutých vest" příslušníků vojska a policie netýkaly. To samé lze konstatovat i v souvislosti s masovými protesty v Holandsku. Ekology uměle vyvolaná krize postihne i ozbrojené složky a jejich rodiny, okruh známých atd. takže onen moment "sytý hladovému nevěří" zde nemusí zapracovat. A jakmile se armáda a policie přidají k revoluci, má diktátor nejvyšší čas zdrhnout. I takový Ceausesku by o tom mohl vyprávět, kdybychom ho vycitýrovali coby ducha.
Jistěže by totální porážka zelených, ať už politická nebo mocenská (srovnatelná s porážkou Spartakovců), byla lepší scénář než jejich vláda, strhávající celou EU k totálnímu krachu a desítkám či stovkám milionů obětí na životech.

Volby by měla vláda, a nejen ta naše, chápat jako jedno z posledních reálně možných varování. Protože svými aktivitami mohou vlády, konající v intencích totalitní zelené ideologie, probudit běsy.

Výsledky voleb trochu jinak

 Trochu jsem sesumarizoval volební výsledky, aby to dávalo hlavu a patu.

Vytvořil jsem skupiny pětikoalice, parlamentní opozice a ostatní. V rámci prvních dvou podskupiny strany, strany v kombinaci, strany s někým dalším a výsledky - počty obhajovaných a získaných mandátů sumarizoval. Pro velké skupiny jsem ještě vypočetl zisk / ztrátu mandátů a rozdíl percentuálně vztáhl k počtu obhajovaných mandátů z minulých voleb.

Faktem je, že nejsem schopen překontrolovat, zda jsem v nejspodnější části volebních výsledků nepřeskočil některý z mnohonásobně se opakujících řádků typu obhajovali nula mandátů, získali 1. Výsledky pětikoalice a parlamentní opozice jsem však copy - pastoval, takže tam by tento problém být neměl. Výpočty jsem prováděl v konzole programu R, v interaktivním režimu (kdy se chová jako inteligentní kalkulačka).

Výsledkem je tabulka (původně v LaTeXu), kterou presentuji jako obrázek:

Vidíme, že vládní strany bodovaly pouze když byly v koalici mezi sebou (asi součet preferencí jejich voličů) případně s někým dalším, což se ale nepovedlo TOP a STAN. Je také vidět, že kromě "zlé opozice" bodovaly i mimoparlamentní strany a sdružení vč. jejich kombinací (kterých je šíleně mnoho a zde jsou jen sumárně). Je opravdu otázka, zda bude takovýto volební výprask stačit, nebo zda je to málo.

Rozhodně však bude třeba jít ke druhému kolu voleb do senátu a volit alternativu vládních stran. Většinou jsou to velmi kvalitní lidé.

Nevolit "dobrého starostu" protože patří k pětikoalici? Ano!

Současná (des)informační sféra se snaží zachránit, co se dá. Protože se objevují návody, jak nevolit nikoho z pětikoalice, snaží se jim oponovat argumentem "Nezvolíte si dobrého starostu jen proto, že je z pětikoalice? To je přece nesmysl!" Jenže on to nesmysl není.

Dobrý starosta z pětikoalice?

Je mi líto, ale pětikoalice se projevila na naší politické a také ekonomické scéně jako vyslovená škodná. Je to ona, jíž "vděčíme" za drastické zdražování energií (jsme ta tom buď úplně nejhůře nebo jako jedni z nejhorších v rámci EU a zcela jednoznačně hůř než okolní státy). Tento kontext jasně ukazuje, že vláda ČR si počíná velmi špatně.
S těmi starosty, i na místní úrovni to souvisí dvěma způsoby:

1. I na místní úrovni může samospráva škodit, třebas i přehnanou spoluprací s vyššími úrovněmi řízení státu, případně různými "iniciativami".
2. Tyto volby by měly být referendem o spokojenosti nebo nespokojenosti se současnou vládou, a tudíž neúspěch vládních stran, i na místní úrovni, se promítne do situace v nejvyšší sféře. I tam sedí lidé, kteří se mohou začít obávat kompromitace spojením s takto silně neoblíbenou vládou a totální krach pětikoalice může motivovat alespoň tu rozumnější část poslanců k nějakému "puči", odštěpení se (asi nejbližší ideálu konzervativní části poslanců ODS, v níž je asi nejvíce nespokojených,, kteří se ještě snaží držet ideálů, na nichž byla tato strana původně založena, je Trikolóra).

Ještě jeden argument

I ten oblíbený a dosud úspěšný starosta je podroben vnitrostranické disciplíně, která je u stran pětikoalice zcela protikladná vůči boji za zájmy občanů (na jakékoli úrovni). Tato disciplína může být nejrůznějšími praktikami vymáhána (vzpomeňme na aféry o posledních presidentských volbách Parlamentem, kdy jednotlivým volitelům chodily obálky s náboji, případně fotografie jejich dětí s poznámkou, že to nebude fotoaparát, co na ně bude mířit "příště" apod.).
Členům uvedených stran se tudíž nedá věřit ani v situaci, pokud oni sami nastoupí na svůj post s těmi nejlepšími úmysly - soudruzi mají mnoho prostředků, jak je postavit do haptáku, když to budou potřebovat.

Co dělat?

1. Určitě k volbám jít
2. určitě nehlasovat pro nikoho z pětikoalice, i kdyby to byl 24 karátový světec či světice
3. Hlasovat pro někoho jiného, nejlépe podle posledních preferencí z předvolebních průzkumů (se šancí na nepropadnutí hlasu)
   
4. Když to nepůjde, klidně si hodit korunou nebo kostkou z "Člověče, nezlob se!"

A poté zbývá už jen doufat, že naše účast ve volbách nebyla marná.

Tohle jsou tedy stručně důvody, proč jít k volbám a nevolit pětikoalici.

Návrat k uhlí? Nutnost!

Uhlí je jediný zdroj energie, který nemusíme dovážet. Máme ho dost na desítky let, protože máme pořád ještě ložiska, která nebyla těžena a další jsou vytěžena jen zčásti. Veškeré technologie, jimiž můžeme pomocí uhlí zvládnout nedostatek dalších paliv, jsou navíc známé a vyzkoušené.

Co lze z uhlí dělat?

Z uhlí lze vyrobit plyn, a to dokonce dvojí:

1. Suchou destilací vzniká z uhlí svítiplyn, jehož výroba má u nás tradici od závěru 19. století. Jeho hlavní složkou je oxid uhelnatý, silně jedovatý, ale méně výbušný než metan, tvořící základ zemního plynu. Je také lehčí než vzduch. Všechny balóny, které létaly z Balonové arény na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, byly plněny svítiplynem z pražské plynárny. V té době už osvětlovaly ulice, veřejné budovy i některé soukromé byty a domy plynové lampy. Současně vzniká plynárenský koks, použitelný jako palivo, redukční činidlo ve vysokých pecích apod.
2. Vedením vodní páry přes rozžhavené uhlí vzniká vodní plyn, což je směska vodíku, oxidu uhelnatého a dalších plynů. Používal se hlavně v průmyslových zařízeních, protože má vyšší potenciál redukovat různé látky než svítiplyn.

Uhlí lze "zkapalnit".
Tato technologie je dobře známá, spočívá v redukci uhlí, hlavně hnědého, obsahujícího větší podíl "nedokonale zuhelnatělých" látek v porovnání s uhlím černým, pomocí vodíku, za vysoké teploty a tlaku. Vznikají různé látky, část je jich kapalná. Kapalná frakce je použitelná jako "syntetický benzín" a jezdila na ni za druhé světové války podstatná část německé armády. Jedna z výrob byla v Záluží u Mostu.
Pochopitelně, asi by se dalo "zkapalňovat" i dřevo a patrně také mladší uhlí. V různých místech našeho území máme nedotěžená nebo netěžená ložiska lignitu. Bylo by to lepší využití této suroviny než její pálení, jaké se provádělo za socialismu, nebo ještě dříve.

Náhrada

Uhlím lze tady nahradit alespoň část plynu a pohonných hmot, což by znamenalo zcela jednoznačný přínos v situaci, kdy nevíme dne ani hodiny, kdy se přísun těchto látek dramaticky sníží nebo zcela zastaví.
Faktem je, že v průmyslových zařízeních by asi bylo možné upravit hořáky ze zemního plynu na svítiplyn nebo vodní plyn (svými vlastnostmi zemnímu plynu bližší). Alespoň v některých, dovedu si představit, že v jiných by to byl technický problém, ale ty by mohly přednostně dostávat to málo zemního plynu, co nám zbude. Navíc se podle odborníků dokonce musejí hořáky předělávat už při přechodu z ruského zemního plynu na norský (či americký).
Pokud se týká domácností - existuje řada spotřebičů, kde je přechod na jiný plyn záležitostí pouhé výměny trysky, dokážu si ale představit i to, že u některých to tak snadno nepůjde. Je ale možné, že by spotřebiče na zemní plyn "přežily" příměs svítiplynu nebo vodního plynu do zemního plynu na úrovni procent či dokonce dolních desítek procent. Povolanou osobou k vyřešení této otázky je ovšem inženýr příslušné specializace, nikoli ekolog či odborník na "gender". I takové snížení spotřeby zemního plynu by nám zcela jistě alespoň trochu pomohlo.
Samozřejmě, ideální by bylo začít co nejdříve těžbu v našich ložiscích břidličného plynu, což by nás učinilo nezávislými na importu této suroviny na celé roky.

Ekologická škoda?

Je mi líto, je exaktně spočteno, že vzhledem k únikům silně skleníkového metanu při těžbě a hlavně dopravě na dlouhé vzdálenosti je skleníkový efekt 1 kWh ze zemního plynu asi jedenapůlnásobný až téměř dvojnásobný (v případě dopravy kapalného zemního plynu tankery) oproti 1 kWh vyrobené pálením uhlí.
Z hlediska skleníkového efektu jako celku je tedy uhlí (a tím i jeho deriváty) ekologičtější než zemní plyn. Podpora výměny uhlí za zemní plyn, prosazovaná ekologickými organizacemi, je dána čistě komerčním napojením jejich vedení na producenty zemního plynu a potencovaná tím, že zemní plyn je prakticky jediné dostupné médium, schopné vyrovnávat chaotické výkyvy OZE, zapojených do elektrické sítě. Své pochopitelně udělá i nevzdělanost a hloupost řadových členů těchto organizací, k nimž se už benefity od producentů plynu nedostanou.
Náš zemní plyn by měl tu výhodu, že by nebyl dopravován na velkou vzdálenost, ani potrubím, ani tankery. Z tohoto důvodu by měl úniky při dopravě menší a mohl by z hlediska skleníkového efektu vyjít i o něco lépe než uhlí, nebo s ním alespoň srovnatelně.
Můžeme tedy být naprosto klidní: Pokud jde o "ohrožování Gai skleníkovými plyny" není návrat k uhlí spojen se žádným zvýšením tohoto ohrožení, ale naopak s jeho snížením.

A co atom?

Atomová energie je jediná, která je dostupná v dostatečném množství a za rozumnou cenu (vychází o něco levněji než uhlí a více než desetinově oproti OZE při započtení všech nákladů s nimi spojenými). Pokud chceme skutečně bezemisní produkci elektřiny a dalších forem energie, nezbývá nám opravdu nic jiného než jádro. Přitom je to velmi levné, protože instalovaný 1kW v jaderném bloku stojí asi desetinu oproti 1 kW v OZE a na rozdíl od OZE běží cca 80 % doby své životnosti, zatímco fotovoltaický panel asi 14 % a větrník kolem 40 %. Navíc má jak větrná, tak i fotovoltaická elektrárna podstatně kratší životnost než jaderný blok. I ta využitelnost a životnost musejí být do korektního srovnání těchto zdrojů započteny.
Faktem je, že k dispozici jsou pouze modernější varianty bloků, jaké jsou v Dukovanech a v Temelíně. "Malé modulární reaktory" se teprve začínají rozvíjet a je velká otázka, jaké se vynoří problémy při jejich provozních testech a jaký to bude mít dopad na termín jejich opravdu reálného nasazení do energetiky. Rád bych se mýlil, ale může se snadno stát, že dnes postavený "klasický" jaderný blok dojde na konec své životnosti, než se stanou spolehlivým zdrojem. Také je pravděpodobné, že v přepočtu na kW výkonu či kWh vyrobené energie za celou dobu svého provozu budou dražší než klasický blok (čím menší zdroj, tím je zpravidla nižší jeho efektivita).
Pokud se týká jaderné fúze: Už od 50. let minulého století "bude k dispozici za několik let". Rád bych se opět mýlil, ale je docela možné, že tento stav bude i na konci tohoto století.
Z tohoto důvodu podporuji co nejrychlejší výstavbu klasických jaderných bloků, jaké provozujeme bez vážnější nehody už desítky let. Obávám se, že čekání na "malé modulární reaktory" nebo na "jadernou fúzi", které prosazují některé organizace blízké ekologům, má jediný cíl:_Zabránit tomu, aby se tu něco postavilo a prohloubila se naše závislost na dovozu plynu, případně ropy. A jsme zase u oné práce ekologických organizací pro výrobce těchto komodit (v současné době především Rusko).

Jedinou rozumnou strategií pro nás je návrat k uhlí a maximální substituce touto energií všeho, co jen trochu jde. Ideální by bylo zahájit těžbu břidličného plynu, který by se nasadil tam, kde náhrada zemního plynu plyny, vyráběnými z uhlí, není technicky možná. Nemusíme si přitom dělat těžkou hlavu z "ekologie", protože uhlí má (při řádném spočtení všech externalit) menší skleníkový efekt než zemní plyn dopravovaný ze vzdálených ložisek.

Co s Ruskem, pokud se nám ho podaří porazit?

Pokud se nám podaří dosáhnout vítězství nad Ruskem, bude třeba mít vymyšlený (i s promyšlenými alternativami) plán, co dál. Troufám si tvrdit, že to bude něco snad ještě náročnějšího než v proxyválce Rusko porazit, nebo alespoň přivést k sociálnímu pohybu, který by odstranil Putina a jeho spolupracovníky.

Náš zájem

Je zcela jistě v našem zájmu, aby Rusko bylo poraženo. Mimo jiné proto, že jsme jedním ze států, které jsou na řadě, pokud se Rusko úspěšně zmocní Ukrajiny. Jistěže by mohlo trvat nějakou dobu, než Rusko toto sousto stráví, nicméně po ukončení tohoto procesu by Rusko mělo být silnější a jeho  armáda schopnější. Obecně, jakákoli armáda, která projde "horkým" vojenským střetem, pokud ten skončil vítězně, je kvalitnější než i třeba lépe vyzbrojená armáda bez takové zkušenosti (neplatí to stoprocentně, ale s vysokou pravděpodobností).
Z tohoto důvodu rozhodně nepotřebujeme na hranicích Slovenska vítěznou ruskou armádu, nadrženou na další "nápravu katastrofy", tj. rozpadu SSSR a jeho impéria. Pro toto musíme udělat maximum a jedna z mála potěšitelných věcí, souvisejících s vládou pětikoalice, je, že skutečně v tomto smyslu podniká reálně účinné kroky, byť si v jiných oblastech řízení státu zdaleka nepočíná tak dobře, jak by mohla a měla.

Mechanismus porážky?

Je velmi nepravděpodobné, že by se podařilo silové řešení na způsob konce druhé světové války. Rusko je jaderná velmoc. Přestože jsem se setkal i s názory, že stav ruských jaderných zbraní a jejich nosičů bude odpovídat stavu konvenčních sil, který na Ukrajině zatím soudruzi předvedli, nemyslím si, že by byl jejich stav natolik špatný, aby znemožnil Rusku zasadit zbytku světa velice těžké rány.
Dovolil jsem si v jedné internetové diskusi též konstatovat, že dokonce i kdyby Rusko své jaderné nálože odpálilo v místě jejich mírového umístění, tedy v podstatě jako určitý druh sebevražedného útoku, nemusela by to světová ekologie přežít a pokud by přežili nějací lidé, tak by s láskou vzpomínali na časy, kdy jediným problémem bylo zčásti zveličené a zčásti zfalšované globální oteplování.
Někteří komentátoři vidí naději v armádním vedení, které má lepší představu o důsledcích války pro Rusko než vedení tohoto státu a jeho příslušníci by mohli Putina odstranit nebo odstavit od moci. Je to lákavá představa, nicméně je otázka, nakolik by se s tím novým vedením Ruska dalo jednat a nakolik by bylo stejně (co do intenzity) zabedněné, byť třeba v jiných oblastech vnitropolitických i mezistátních vztahů než on. Je však možné, že by se tito lidé dokázali chovat pragmatičtěji a z války nějak vycouvat. Vojáci většinou mají tendenci k pragmatickému, nikoli ideologickému jednání.
Dost bych měl strach z nějakého politického puče, nebo dokonce "všelidové revoluce", protože takový proces by patrně do čela Ruska dostal někoho ještě radikálnějšího než je Putin. V ruské politice se vyskytují i radikálové, kteří se nechávají slyšet, že oni by ruský jaderný arsenál už použili.

Neporážka

Vidíme, že Putin využil silné závislosti západních států a těch, co se jimi dali oblbnout ohledně OZE (do této kategorie patříme i my, bohužel) na ruském pynu, bez něhož OZE nelze provozovat. Jsme svědky počínající destabilizace řady států a nakonec by se v některých z nich (zejména na západ od bývalé železné opony) mohla ustanovit nějaká proruská diktatura. Děsím se toho, že se prakticky nic reálně nedělá v oblasti zajištění alternativ za ruské energetické i další suroviny. Maximálně slyšíme bezcenné bláboly o vyřešení nedostatku plynu pomocí OZE, byť právě OZE jsou oním faktorem, který závislost na ruském plynu vyvolává a prohlubuje.
Považuji za velmi pravděpodobné, že vedle totálních blbů hlásají ono "vyřešení závislosti na ruském plynu pomocí OZE" lidé, kteří jsou přímo řízeni ruskou tajnou službou.
Faktem je, že pokud by se Rusku současný tah podařil, tak by to byla katastrofa zejména pro státy bývalého východního bloku, které by v nejlepším případě čekala nějaká forma finlandizace. Je totiž vysoce pravděpodobné, že do ekonomicky a politicky zhroucené Evropy by se NATO na pomoc moc nehrnulo. Zejména v situaci, pokud by se v jejích státech dostali k moci politikové, kteří by přimknutí k Rusku hlásali jako svůj politický program. Což je zejména očekávatelné u druhé generace "osmašedesátníků".

Neoptimistický text

Velmi neoptimistický text přinesly 13. 5. Britské listy (překlad z angličtiny na Twitteru). Plyne z něj to, že nenávist vůči Ukrajině a Ukrajincům je hluboce zakořeněná do ruského nacionalismu a vykořenění bude možné jen demokratizací a denacionalizací Ruska (ovšem, aby nám nevzniklo v Evropě další Německo s traumatem z nacistické minulosti).
Asi jediný optimistický závěr nad tímto textem lze učinit v tom smyslu, že podobný vztah je také mezi Rusy a Bělorusy, a že proto Bělorusko nebude moc ochotné s Ruskem spolupracovat, protože by ho postihlo vzápětí totéž.

Co po případné porážce?

Pokud tedy uzavření plynového kohoutku ustojíme a Rusko bude na Ukrajině poraženo, aniž by to skončilo jadernou katastrofou nebo organizováním proputinovských pučů v "ekologických" západních státech, bude třeba mít nachystánu správnou strategii pro další postup.
Dovolím si vypíchnout několik bodů:

1. Rusko by nemělo být porážkou zahnáno do kouta. Dokonce si dovoluji mít obavy i z lidí, kteří si představují, jak Putina a vedení ruské armády zavlečou na soud v Haagu. Jsem toho názoru, že to by byla relativně nejsnadnější cesta k jaderné apokalypse.
2. To samé se explicitně týká i představ, že by bylo Rusko rozděleno, asi jako po válce Německo. Což je v principu projekt fašisty Brzezinského. Ostatně, německý příklad jasně ukazuje, že by to nefungovalo.
3. Rusko (respektive jeho řadové obyvatelstvo) by nemělo být uvrženo do bídy, jak se to stalo za Jelcina. Naopak, ideální by bylo co nejrychleji navodit ekonomický vzestup, který by do značné míry utlumil revanšistické a jiné podobné snahy. Čili rozhodně by nemělo dojít k nějaké analogii zacházení s Německem po první světové válce, které nakonec vedlo k tomu, že v něm vládu převzal Hitler. Rusku bude třeba v první fázi pomoci (asi jako bylo pomáháno poraženému Německu a Japonsku po druhé světové válce), ve druhé s ním začít obchodovat za rovných podmínek, asi jak se to dělalo se západní částí Německa po rozpadu na východní a západní stát.
4. U toho předchozího bodu bude dobré si uvědomit, že spoustu zla a prakticky celé ekonomické zhroucení za Jelcina vyvolaly aktivity oligarchů, provázaných s organizovaným zločinem. Někteří z těchto lidí sedí na západě a těší se, jak se po pádu Putina vrátí do Ruska a budou tam, hlava nehlava (pochopitelně místních obyvatel, ne jejich) provádět přesně ty amorální a v řadě případů i zločinné aktivity, za něž byli Putinovým režimem postiženi (IMHO ve více než devadesáti procentech případů naprosto správně). V této souvislosti si dovoluji také upozornit na tzv. "rekonstrukci" Jihu po občanské válce, která v americké společnosti vykopala dodnes nezasypané příkopy. A dodnes jsou na Jihu nenáviděny rodiny finančníků, kteří si na "rekonstrukci" nahrabali. Je třeba si uvědomit, že tito oligarchové nejsou žádná elita ruského národa, tak jako nejsou elitou italského národa kápové mafie nebo elitou amerického národa pochybní finančníci, pohybující se na hraně zákona a zpravidla za hranicí morálky.
5. Bylo by dobré, kdyby se naopak do ekonomických aktivit v Rusku (na Ukrajině, pochopitelně, také) pustily firmy z bývalého východního bloku, protože mají vůči této oblasti určité dlouhodobé vztahy ještě od dob RVHP, asi se dokáží lépe domluvit s místními (včetně lepší znalosti jejich mentality) a i dříve prohlédnou různé "kulišárny", založené na socialistickém myšlení, které západní "managoři" prostě nepochopí, nebo ne včas. Je, pochopitelně, třeba tvrdě odmítnout snahy nás a další státy bývalého východního bloku od pomoci Ukrajině oddělit, jak se to v poslední době děje. Jednak proto, že pomoc ze strany Němců, Francouzů a podobných států, které pořád ještě kolaborují s Putinem, bude leda Ukrajince odrazovat, jednak proto, že tyto státy nemají kvalifikaci pro nějakou rozumnou a přínosnou pomoc tomuto státu, a jistěže jsou ve hře i naše zájmy.
6. Pravděpodobně by bylo vhodné se spolu se Slováky snažit o pomoc obyvatelstvu bývalé Podkarpatské Ukrajiny, tedy území, které patřilo k meziválečnému Československu. Jsou tam lidé nám mentalitou nejbližší a na období První republiky jsou tam dodnes pozitivní vzpomínky (byť dnes už vesměs zprostředkované). Navíc infrastruktura na tomto území (školy, nemocnice, pošty apod.) pořád pochází z dob První republiky, za sovětského režimu tam nebylo vybudováno nic a za svobodné Ukrajiny prakticky to samé. Možná by stál za zvážení nějaký "patronát" nad tamními městy a oblastmi ze strany slovenských a českých měst, krajů, případně dalších subjektů, který by mohl narušit snahy EU "přidělit" nám "pomoc" těm částem Ukrajiny, které okupuje Rusko a jichž se patrně nevzdá.

Rusko tedy bude třeba přimět k míru porážkou, nebo alespoň navozením jeho neschopnosti dále bojovat. Jakmile Rusko usedne za jednací stůl a ukončí své bojové aktivity, bude snad ještě důležitější "neprohrát mír", tj. nepřivodit v Rusku takovou situaci, jaká byla navozena po první světové válce v Německu a vedla naprosto jednoznačně k té druhé.