Nelze sehnat funkční ledničku

Zcela jistě jsou "bílého elektro" zboží plné krámy. V podstatě se ale jedná o pro našince nepoužitelný šrot. Nic jiného se v EU sehnat nedá, protože Brusel a ekologie.

Požadavky na ledničku / chladničku

Jsme národ chatařů a chalupářů, kteří potřebují skladovat v chladničce či mrazničce potraviny na dobu, kdy tuto svou nemovitost navštíví. Navíc je to akcentováno existencí svátků, kdy si po cestě nakoupit nelze, protože křesťanstvím vymozkovaní lidští odpadi zakázali o některých svátcích prodávat. S představou, že to časem prosadí i pro všechny svátky a neděle, protože v té době mají lidé chodit do kostela, a ne do obchodu. Prostě, vymozkovaná hovada, která v životě nepracovala (profesionální politici a podobná chamraď) a problémy normálních občanů (jako třeba možnost si nakoupit v době, kdy nemusím být v práci) je zcela míjejí. Případně fanatici, předpokládající, že po zavření obchodů půjdou lidé s budovatelskou písní na rtech do kostela, poslouchat skřeky nějakého ministrantošuka.
Jinými slovy, je třeba mít v této destinaci chladničku, ideálně s mrazničkou.
Další zájemci o plně fungující chladničky, ideálně s mrazničkou, jsou z řad vesničanů, kteří velice často umísťují chladničky do v zimě nevytopených místností, což dost výrazně sníží jejich spotřebu. Dokonce patrně víc než EUroidiotské nálepky.

První problém

Před časem ekohovada prořvala a EK ve své "neskonalé moudrosti" nařídila zákaz dvoukompresorových chladniček (tj. v jedné "bedýnce" je v podstatě mražák i chladnička, které jsou obhospodařovány každý zvlášť, nezávisle na teplotě v tom druhém zařízení). Důsledek uvedeného zákazu je ten, že jednokompresorová lednička se při poklesu teploty okolí na "chladničkové" hodnoty (4 - 6 stupňů) totálně vypne a její mražák vyteče. Na chalupu nepoužitelné, pro venkovany v podstatě taky.
Jediné opatření schopné tomu zabránit je mít extra chladničku a extra mražák. Pochopitelně, že tato dvě zařízení spotřebují podstatně víc elektřiny než klasická dvoukompresorová chladnička s mrazničkou. Něco takového ovšem negramotnému bruselskému úředníkovi, ani méněcennému tvorovi, vymozkovanému ekologií, není reálně možné vysvětlit.

Druhý problém

Soudruzi nám nadělali nové normy na chladničky (patrně z důvodu náhrady freonů méně kvalitními médii) a výsledek je, že není možné sehnat chladničku, která by mohla fungovat při nižší teplotě okolí než 10 stupňů (a některé mohou být zničeny už při chodu od nějakých 12 či 15 stupňů směrem dolů). Pokud tedy člověk nechce o ten předražený krám přijít (spálením motoru v kompresoru), nezbývá mu než předsadit před zásuvku s ledničkou termostat, který ji prostě při příslušné kritické teplotě odstaví od proudu.
Problém je, že i ta teplota 10 stupňů je ještě příliš vysoká na to, aby byly potraviny bezpečně uloženy a nekazily se. O těch vyšších ani nemluvě. Takže možnou strategií je i to, že v místnosti s ledničkou nastavíme teplotu kolem 11 stupňů a zajistíme ji nějakým topným tělesem, třeba elektrickými kamínky.

Důsledky

Oba uvedené problémy fakticky znemožňují dosáhnout v zimním období úspor elektřiny. Přestože hovada, která tyto nesmysly prosadila, se oháněla a ohánějí ekologií, ve skutečnosti, ať už majitel těchto zařízení zvolí strategii jakou bude chtít, povede provozování nových "ekologických" ledniček jen k plýtvání daném zbytečným (v porovnání s klasickými chladničkami a ledničkami) odběrem elektrického proudu.
Druhým důsledkem je jasné konstatování, že jak vedení EU, tak i různé organizace ekologických aktivistů absolutně nemají zájem na skutečných úsporách elektrické energie. V reálu dělají vše pro to, aby se odběry elektřiny uměle zvyšovaly, a to zejména v zimním období, kdy je energie obecně nedostatek.
Není to, pochopitelně poprvé.
Nucené omezení výkonu elektrických vysavačů fakticky nevedlo a nevede k ničemu jinému než ke zvýšení odběru elektřiny, protože s vysavačem o polovičním výkonu dosáhneme stejného efektu úklidu za více než dvojnásobek doby práce s vysavačem normálním, a tudíž spotřebujeme elektřiny víc než s vysavačem plně funkčním. Můžeme konstatovat, že řada domácností tento problém řešila nákupem průmyslového vysavače, který zatím není bláboly bruselských ekologů omezen, což je asi nejmenší zlo. U těch výše zmíněných chladniček to, bohužel, nejde.
I náhrada žárovek pochybnými kompaktními rtuťovými zářivkami nevedla prakticky k žádným úsporám, protože je jednak vlastníci nechávali svítit trvale (zapnutí a vypnutí je pro životnost těchto velmi drahých zařízení nejvíce omezující), jednak pro nevhodné spektrum bylo nutno nasadit dvoj i vícenásobný výkon proti oficiálně uváděné "náhradě žárovky". Úsporu přinesla až svítidla na bázi LED, která ovšem nikdo lidem nenutil a oni na ně přešli zcela spontánně, protože jsou skutečně lepší. Faktem je, že pokud by k onomu zásahu nedošlo, lidé by přešli až na ta LED svítidla a celá epizoda zamořování životního prostředí rtutí masou kompaktních rtuťových zářivek by buď nenastala vůbec, nebo jen v nějakém výrazně menším rozsahu (např. dosud nejsou k dispozici LED náhrady za jednu žárovku 150, 200 či 250 W, případně jsou výrazně dražší než kompaktní zářivka).
Jistěže ne ve všech zemích je tak rozvinuté chatařství a chalupářství jako u nás, jistěže ne všude v EU se snaží venkovské obyvatelstvo šetřit energii umístěním chladničky do prostor v zimě temperovaných pouze nad teplotu zámrazu (aby nezmrzlo potrubí ve stěnách a kanalizace pod podlahou). Je docela možné, že v jiných zemích s uvedenými debilitami tolik problémů jako u nás nemají, respektive má je podstatně méně lidí. Pak nastává ovšem otázka, zda, pokud je EU s námi natolik nekompatibilní (a není ochotna na to brát ohled ani v tak bezvýznamných věcech), v ní setrvat nebo ne.

Kauza chladničky a ledničky je jen další ukázkou totální mentální nekompetence našich bojovníků za klima a i EUrounijních úředníků, kteří jejich jurodivé bláboly převádějí do řeči příkazů a zákazů.

Nemít na pomočenou vodu ...

"Nemít na slanou vodu" bylo pro moji maminku sousloví značící nejvyšší stupeň chudoby. EU se sice ještě tak daleko nedopracovala, ale nyní nemá na vodu "pochcanou", což je známý roztok AdBlue, nutný pro naftová auta s nízkými emisemi. Jedná se o 32,5 procentní roztok močoviny v demivodě.

AdBlue

AdBlue je dítko hysterického boje EU proti "škodlivým emisím", které jsou, pochopitelně, hluboko pod koncentrací, jaká by mohla ještě škodit. Navíc NOx z naftových motorů příroda bez problémů zpracuje jako hnojivo pro zelené rostliny, pobírající do své biomasy CO2 ze vzduchu.
Bylo by docela zajímavé zjistit, kolik tato hysterie, organizovaná zelenými, má v reálu na svědomí obsahu CO2 ve vzduchu, a zda by nebylo vhodnější se vrátit před zavádění těchto hysterických norem. To by samo o sobě mohlo vést k docela slušné absorpci CO2 do zelené biomasy. V ní totiž připadá na jeden zabudovaný gram dusíku téměř půl kila uhlíku. Je docela možné, že současné "katastrofické zvyšování" CO2 v atmosféře má alespoň zčásti původ právě v onom hysterickém boji proti emisím NOx.
Nicméně, AdBlue bylo zavedeno a většina naftových motorů je konstruována tak "geniálně", že se bez obsahu této kapaliny v příslušné nádržce nedají nastartovat. Jedno z možností řešení uvedeného problému tedy je, nechat motory běžet neustále. Za socíku se to za velkých zim dělalo, např. v autobusových či automobilových depech, zcela běžně, ještě dávno před touto technologií. Čistě proto, že promrzlé naftové motory nešly nastartovat.
Monopolní výrobce AdBlue je závod v SR Duslo Šaľa. V tomto závodu byly nuceni omezit výrobu pro příliš drahou energii. Tím došlo i k tomu, že z těchto výrob přestala být dodávána močovina (vzniká jako vedlejší produkt při výrobě jiných látek) a továrna tedy přestala vyrábět i AdBlue. Nějaké zásoby močoviny ještě mají, ale hodlají je zachovat především pro Slovensko a zakázat vývoz mimo ně. MMCH, je to krásná ukázka, jak v praxi funguje EU a její jednotný trh.

Energie

Duslo Šaľa zastavilo výrobu proto, že narostly ceny energií. Tyto ceny narostly ze dvou důvodů:
1 Vlády členských zemí v souladu s blekotáním aktivistů, šílených Gret a podobných "expertů", nakoupily a nakontrahovaly málo plynu a dalších energetických surovin. Protože zima z loňska na letošek byla nebývale studená a dlouhá (což se dalo odhadnout už v létě), spotřebovaly těchto surovin víc než z důvodu svého oblbnutí ekopropagandou očekávaly. Rýsuje se rovněž jasný nedostatek na zimu z letoška na příští rok. Tím skáčou nahoru ceny i příslušných nedostatkových surovin.
2 Na obzoru je Grýn Dýl, spojený s vypínáním jaderných a uhelných elektráren kvůli řevu zelených hovad, která mají přece elektřiny v zásuvce dost. OZE nefungují a fungovat nikdy nebudou, což se také ví už léta, ale EU bude předstírat, jako onen císař ze známé pohádky, že je možné jimi energii zajistit. Obávám se, že tady nebude stačit ono dítě, křičící, že je císař nahatý. Lidé budou muset umírat hladem a zimou, pacienti hynout v nemocnicích bez proudu, další lidé uvěznění ve výtazích a v budovách, kde i otevření dveří nefunguje bez elektřiny, budou muset umrzat a umírat hladem a žízní, atd. Bude muset zkolabovat doprava. A budou muset nastat další katastrofy, aby lidé dostali rozum a vzali na zelené a jejich politické spojence biče, cepy a vidle.
3 Duslo leží v EUrozóně, na niž dopadají idiotismy EUroúředníků, včetně ekologických, daleko víc než na státy, které si dokázaly udržet vlastní měnu. Bylo opakovaně konstatováno, že kdyby Duslo sídlilo v Česku, tak by výrobu bylo možné udržet. Současná krize je tedy mimo jiné i další argument proti přistupování k euru.

Močovina

Močoviny každý z nás vyloučí z těla několik desítek gramů močoviny, v závislosti na příjmu bílkovin a jejich kvalitě (čím je složení požité bílkoviny bližší v poměru aminokyselin jejich poměru v lidském těle, tím je jich větší procento využito k výstavbě těla a menší množství aminokyselin je desaminováno a čpavek přeměněn na močovinu). Dá se získávat řadou chemických reakcí, i čištěním z moče lidí nebo zvířat. Při komerční výrobě je ovšem močovina většinou nějakým vedlejším produktem při výrobě jiných, dražších a ekonomicky atraktivnějších chemických látek.
V principu by nebyl problém zavést výrobu močoviny. Její rozpuštění v patřičném množství demivody (tedy vody, která byla zbavena minerálů na iontoměničích, což je proces levnější než destilace a výsledek je ekvivalentní) zvládne i mírně vycvičená opice.
Močovina by se dala jistě i izolovat a vyčistit tak, aby zbývající nečistoty nevadily ani při katalytické reakci ani při dávkování roztoku, i z lidské či zvířecí moči. Ostatně, léta se tak bez problémů vyráběla.
Močovinová krize by tedy mohla zmizet velmi rychle.

Proč to nejde?

Máme EU a její naprosto nesmyslný a těžkopádný byrokratický aparát, který vyrábí netržní prostředí. Zatímco ve zdravém tržním prostředí by se do výroby močoviny pustila řada menších a středních firem, v deformovaném a svou podstatou netržním prostředí EU něco takového naprosto nejde. Výrobci by byli vystaveni riziku, že jejich močovina, ač chemicky nerozeznatelná od močoviny privilegovaného výrobce, by nebyla pod nějakými záminkami na trh vpuštěna.
Pravděpodobně by i ta fabrika v Šaľe byla s to dodat močovinu vyrobenou jako cílový produkt, nikoli jako vedlejší produkt při výrobě něčeho, nicméně i zde patrně pracuje tuhá EUrounijní byrokracie, znemožňující takový výrobní postup.
Tupý byrokrat raději způsobí kolaps nákladní a osobní dopravy v celé EU, než by připustil nějaké řešení, které není schopen naskládat do svých tupých formulářů a předpisů.
Uvedenou kauzu bude nutno sledovat, protože nedostatek močoviny je přímo učebnicový příklad selhávání EU a jejího byrokratického vedení (a stylu jejího řízení vůbec).

Zdravá reakce

Zdravou reakcí na současnou krizi by bylo poslání všech hlasatelů Grýn Dýlu tam, kam slunce nesvítí. A kdyby nešli po dobrém, tak na ně poslat armádu. Nebyly by problém, alespoň u nás, reaktivovat ročníky, které ještě absolvovaly vojenskou základní službu. Řada z těchto lidí se už začíná setkávat s projevy zcela uměle a voluntaristicky vyrobené energetické krize na vlastní kůži (či kůži svých rodin), takže by neměla problém tuto pakáž pěkně osolit.
Součástí zdravé reakce by bylo zrušení všech nesmyslných termínů odstavování uhelných i jaderných zdrojů energie a naopak výstavba dalších, dle potřeby. A, pochopitelně, ukončení veškeré podpory fotovoltaickým a větrným elektrárnám.
Od vedení EU ani od toho marasmu, který vyšel z našich voleb, se ovšem zdravá reakce očekávat nedá.

Krize s nedostatkem naprosto běžné a neskutečně levné chemikálie. močoviny, jasně ukazuje totální impotenci EU v oblasti zajišťování fungující ekonomiky. Je jen dalším dokladem toho, že se EU hodlá zahltit problémy, které si sama vygenerovala, jako onen počítač v Lemově povídce Ananké. Zde ovšem není v ohrožení posádka jednoho nákladního planetoletu a vezený náklad, ale celé soustátí.

Mají v Maďarsku neliberální demokracii?

Soudruzi politrukové se snaží označovat současný režim v Maďarsku za "neliberální demokracii". Co tím chtějí říci a nakolik je něco podobného pravda?

Liberální demokracie

Ať už vezmeme jako etalon demokracie u nás první republiku, nebo cca střed devadesátých let minulého století, pak to, co je nazýváno "liberální demokracie" má výrazně méně občanských a lidských svobod a práv a má i výrazně méně demokracie jako takové. V liberální demokracii mají výrazný vliv tzv. nevládní organizace politického zaměření (ale i některé další, které fakticky politické jsou také, ale formálně se k tomu nehlásí). Tyto organizace v naprosté většině případů bojují za omezování občanských a lidských práv a svobod. Pochopitelně ne za jejich formální zrušení, ale za deformaci celého státu v takovém smyslu, aby tato práva nebyla v reálu dosažitelná, případně aby byla dosažitelná jen pro privilegované skupiny obyvatel (většinou asociální póvl, živící se sociálním parasitismem a kriminalitou).
Je to naprosto stejná situace, jako když po únoru 1948 vyhlásili komunisté "lidovou demokracii", která nebyla ani ve prospěch lidu, ani nebyla demokratická. Později to změnili na "socialistickou demokracii", která opět nebyla demokracií a prvky socialismu v ní zakomponované byly zcela nefunkční.
Po roce 1990 "pokrokové" síly začaly volat po "demokracii s ochranou menšin", která ovšem rovněž nemohla být demokratická, protože demokracie je založena na rovnosti práv občanů. Jakmile toto chybí, demokracií takový režim není a být nemůže.
Pokud trochu nadsadím, tak bychom klidně režim, který měli vězňové v Osvětimi, mohli nazvat "táborovou demokracií" a nic strašného by se nestalo. A jistě bychom našli i nějakého sociologického či politologického prodejného pracovníka, který by za tučný bakšíš v eurech napsal pojednání, jak se vlastně ti lidé měli pod tímto systémem báječně.
Prostě platí, že jakákoli demokracie "s přívlastkem" je cosi, co vedle demokracie ani neleželo a demokracie jako taková rozhodně není cílem takového režimu ani jeho budovatelů.

Maďarsko

Maďarsko, pochopitelně, žádnou "neliberální" demokracii nebuduje či nevybudovalo. V Maďarsku je demokracie jako taková. Bez přívlastku. Nebo se snaží, odbouráváním oněch antidemokratických a antiliberálních prvků "liberální demokracie", právě takovouto demokracii získat. Kde tedy oslabují vliv různých nevládních organizací s temnými postavami za zády a ještě temnějšími a pochybnějšími cíli a naopak posilují postavení občana v politickém systému, který jediný je legitimním určovatelem toho, co být má, a co naopak být nemá.
Maďarsko také omezuje fašistoidní cenzuru, která se snaží občanům podávat zrůdně pokřivený obraz světa, zdůrazňováním bezcenných banalit a zatajováním informací o skutečně podstatných věcech. O vytváření soustavy naprosto nesmyslných lží a polopravd ani nemluvě.
Takovýto systém je prostě demokracie a nic jiného.

Maďarsko tedy nemá "neliberální demokracii", ale tenduje k demokracii jako takové, bez jakýchkoli přívlastků, což je jediná demokracie, která existuje. Můžeme jen doufat, že se podobný proces zdaří i u nás, bez ohledu na výsledek voleb.

Máme tu opravdu jen 45 ilegálních migrantů?

Piráti a další lháři z okruhu progresívní levice blekotají, že program boje proti ilegální imigraci je "naprosto nesmyslný, protože tu máme jen 45 ilegálních imigrantů".

Realita

Za první polovinu tohoto roku bylo oficiálně na našem území zadrženo už něco přes 4000 ilegálních imigrantů (oficiální policejní výkaznictví), byť většina z nich směřovala do Německa, rozhodně těch, kteří u nás hodlali zůstat, bylo víc než 45 (cca tisícovka).
Naší výhodou je, že naprostá většina z těchto ilegálů zde chce pracovat a nijak nevyčnívat. Jen menšinu z nich tvoří vysloveně kriminální živly a lidé, kteří zde chtějí pobírat sociální dávky (ty, je mi líto, nevidím důvod nestavět na úroveň těch předchozích). Jistěže za tuto skutečnost může náš ne příliš štědrý sociální systém, který stále ještě aproximuje k tomu, k čemu má skutečně dobrý a potřebný sociální systém sloužit, totiž k řešení:
akutní životní havárie (nemoc, úraz, invaliditu, ztrátu zaměstnání apod.)
chronické nezaviněné problémy typu trvalé invalidity
Řádně fungující sociální systém by měl s co nejvyšší účinností detekovat lidi programově nepracující, ač by pracovat mohli, a ty nejrůznějšími cestami omezovat a postihovat.

Hrozby

Patrně největší hrozbou, snad i větší než opakovaně odvracené "kvóty na imigranty" jsou zločinné snahy EU zglajchšaltovat plošně sociální dávky. V takovém případě by se postkomunistické země (nejen my) ocitly ve velkém ohrožení snahou všech ilegálů nalézt do nich, protože evropsky unifikované sociální dávky by měly v těchto zemích, vzhledem k cenovým hladinám, podstatně vyšší kupní sílu, než třeba v tom Německu, které je nyní hlavním cílem ilegálů (včetně kriminálníků, teroristů apod.).
Protože by se s Německem svezly státy prakticky celé původní E12, nebylo by pro tyto země problémem přehlasovat "kvalifikovanou většinou" středo a východoevropské členy. I to je ukázka, proč by pro opravdu důležité problémy mělo platit právo veta (tj. naprostá jednomyslnost všech členských států), jinak by patrně nastala situace řešitelná pouze odchodem nových členů z EU. To by jistě také nebylo špatné, ale než by k tomu došlo, mohly by vzniknout těžko (pokud vůbec) napravitelné škody, jako např. masové teroristické útoky apod.

Odvrácení

Jednou z možností je, že budeme pracovat na přípravách odchodu z EU. Referendum s kladným výsledkem v této věci by bylo docela dobrým argumentem proti dalším nesmyslům ze strany EU požadovaných. Dokázal bych si představit i petici za odchod z EU tehdy, jestliže dojde k realizaci New Green Dealu, nebo dokonce požadující odchod, pokud se EU k určitému termínu nevrátí zpět před Lisabon. Pokud by se na ní sešlo dostatek podpisů, byl by to opět argument pro jednání s EUrokomisaři.
Další možností by bylo odmítnutí nadřazenosti heuristické EUrolegislativy nad našimi zákony s tím, že nějakou smlouvu o imigrantech jsme nepodepsali a nepodepíšeme. Obávám se, že volby tuto možnost přinejmenším ztížily.
Obecně jakékoli posílení antiimigračních a EUroskeptických stran v našem parlamentu by zcela jednoznačně v tomto problému pomohlo (a mnoha dalších rovněž), zatímco posílení EUrohujerských stran (tč. nejdůležitější je PirSTAN) by nás naopak existenčně ohrozilo. Faktem je, že voliči rozumně vykroužkovali piráty ze společných hlasovacích lístků se STAN, nicméně to považuji za málo radikální, už proto, že STAN jsou také EUrohujeři, byť (snad) o něco rozumnější než piráti (čímž ovšem není řečeno mnoho).

Ilegálních imigrantů zde tedy máme daleko víc než to, co uvádějí proEUrounijnní hlasatelé nepravd a blábolů. Jediné štěstí pro nás je, že pro tyto potenciálně nebezpečné a vždy ekonomicky vysoce nákladné osoby nejsme dosud atraktivní cílovou zemí. Měli bychom tvrdě pracovat na tom, aby to platilo i nadále.

A vítězem voleb se stávají ... dva pytle blech

Je mi líto, údajně vítězná pětikoalice, pro forma rozdělená na dvě dílčí, má v sobě tak hluboké rozpory, že bude v řadě situací, které v dohledné době nastanou, velice obtížně hledat pro všechny její části alespoň přijatelné řešení.

První pytel blech - PirSTAN

Ještě ani nebyli zvoleni, a už STANové provedli podraz na piráty kroužkováním, v jehož důsledku budou mít piráti jen čtyři poslance, což nestačí na samostatný poslanecký klub. Jízlivé komentáře, že tím udělali něco pro ekologii, protože se všichni poslanci pirátů vejdou do jednoho auta, jim situaci zcela jistě neulehčí. Vykroužkování pirátů je IMHO asi nejlepší aspekt výsledků právě proběhlých voleb, hned vedle propadu zelených pod jedno procento hlasů.
Problém vidím v tom, že zatímco piráti jsou radikální a silně levicoví EUrohujeři, STAN oplývají EUrohujerstvím také, protože řada starostů si brousí zuby na EUrodotace, nicméně je to postoj umírněnější a pragmatičtější. Neuvědomují si, bohužel, že bilance našeho členství v EU je, po započtení všech faktorů, od počátku záporná, takže kdybychom v EU nebyli, bylo by paradoxně na jejich projekty čističek, kanalizací, veřejného osvětlení (atd.) víc peněz, než kolik je do nich vkládáno naším státem společně s dotacemi od EU. Nehledě k tomu, že dotace od EU mají nejrůznější omezení, která dokáží fakticky projekt silně znehodnotit. Namátkou uvádím "Eurodotovanou" zastávku metra Veleslavín bez pohyblivých schodů.
Nicméně řada komunálních politiků má docela blízko k lidem a chápe dopad Grým Dýlu a jiných šíleností na životy normálních lidí, což lze u pirátů zcela vyloučit. Proto je lze označit za EUrohujery do jisté míry umírněné.

Druhý pytel blech - SPOLU

Mezi ODS, TOP a KDU ČSL je řada naprosto jednoznačně existujících třecích ploch. Tyto strany budou muset zatraceně mnoho slevit ze svých ikonických programových bodů, a je otázka, zda to svedou. TOP je EUroprogresivistická, prosazuje manželství GL párů a podobnou agendu. To je nepřípustné jak pro KDU ČSL, tak pro část ODS. ODS je oproti tomu vůči EU umírněně kritická, což je nepřijatelné pro EUrohujerskou TOP. Všechny tři strany se také mohou na různých konkrétních místech tak silně servat o koryta, že budou po naší politické scéně lítat chumáče chlupů (jako když se mi na chalupě servali dva kocouři o naši kočku).
Všechny tři strany také avízovaly, že postaví separátní poslanecké kluby, tj. že opravdu nehodlají spolu mít cokoli společného ani na té nejbazálnější úrovni.
Pokud se předsedou vlády stane profesor Fiala, bude muset v řadě konkrétních případů shánět podporu od poslanců za ANO (pokud ne přímo u Okamury), protože se dá předpokládat, že ji často nenajde jako stoprocentní ani u TOP, ani u KDU ČSL a patrně ani u PirSTANu. A může se stát, že nedosáhne ani na hlasy všech poslanců z ODS (je zde silná "antifialovská" frakce). Takže vizuálně pohodlná většina 108 hlasů mu v řadě případů patrně nepostačí.

Očekávání

Troufám si očekávat, že po roce společného vládnutí bude parlamentní většina "pětikoalice" připomínat spíš "italskou domácnost" než cokoli jiného. Celé to může být akcentováno v případě, pokud se naplní prognózy podle chování přírody i domácích zvířat, že zima bude dlouhá a hodně studená, což bude nutit vládu k jednání o odložení nebo oslabení některých Grýn Dýlových aktivit. O hujeřinách typu "uhelné elektrárny vypneme o pětiletku dřív než bylo naplánováno a nasmlouváno" ani nemluvě.
Nicméně si dokážu představit nějaké "rozvody od stolu a lože" již mnohem dříve a i za příznivějších zevních okolností.
Dokážu si představit, jak prof. Fiala nenajde podporu pro nějakou radikální Euro Eko hovadinu u poslanců ODS, KDU ČSL a snad i některých ze STANu a nedostane ani těch potřebných stojedna hlasů. Dokážu si představit, že v případě nějaké umírněné verze téhož ho nepodpoří piráti a část TOP a opět nezíská většinu. A bude muset v tom druhém případě (v tom prvním by to mělo být beznadějné) loudit hlasy od ANO (protože Okamura mu je nejspíš nedá). A po prvním takovém hlasování se pětikoalice beznadějně rozpadne jako domeček z karet.
Dalším aspektem následného vývoje bude chování A Babiše. Patrně bude (pokud president Zeman nevypustí duši) pověřen prvním pokusem o sestavení vlády (což se pravděpodobne již stalo). Navíc je Babiš na počet mandátů vítězem voleb, protože v přepočtu "propadlých" hlasů na něj vybylo o mandát víc. Přestože řada stran a politiků pětikoalice avízovala, že "S Babišem ne, na věčné časy a nikdy jinak!", patrně nabídne vládní koalici ODS nebo STAN (s oběma by dosáhl na parlamentní většinu i bez Okamury). Může také zkusit zlanařit jednotlivé poslance (za příslib koryt se mu to může i podařit). Pokud by se mu jich podařilo zlanařit 29 z nespokojenců v ODS, KDU ČSL a STAN, měl by parlamentní většinu. Pokud by jich měl méně, musel by nabídnout něco Okamurovi za tolerování menšinové vlády. V podstatě by stačilo, aby Okamura a spol. opustili sněmovnu při hlasování o důvěře vládě. Řekněme si to upřímně, taková vláda by mohla být stabilnější než vláda oněch "pytlů blech" čistě podle povolebních kalkulací.
Na druhé straně zde ovšem vidím riziko, že pokud by se účinkování provizorní vlády v demisi moc dlouho protahovalo, mohly by se jinak nesmiřitelně nepřátelské strany pětikoalice proti němu alespoň dočasně spojit do "Antibabiš group". Pro Babiše by asi bylo nejlepší se v případě špatných vyhlídek na sestavení vlády domluvit se Zemanem jeho odstoupení z presidentského postu pro závažné zdravotní problémy (které Zeman reálně má) a kandidovat na jeho nástupce, což by se mu v přímé volbě mohlo povést. Formálně bezbabišovské ANO by pak mohlo být pro některé poslance pětikoalice přijatelnější.

Faktem ovšem je, že vítězství "pětikoalice" znamená pro náš stát výrazné oslabení v době, kdy si něco takového nemůže moc dovolit. Toto oslabení by se dalo trochu přirovnat k chaosu, který vypukl v českém knížectví po smrti Boleslava II, zaviněného boji jeho synů o následnictví (vystřídali se na stolci všichni a všichni se ukázali být mizernými vládci; nejlépe z nich vyšel po praktické i morální stránce Jaromír, který mírovou cestou předal moc Břetislavovi). Mezinárodní situace, zejména pak prosazování agendy ekologického mašíblu na úrovni EU a vnucované jejím členským státům vyžaduje pro vedení státu někoho jiného než inteligentního, vysoce vzdělaného a osobně vysoce slušného člověka, jakým je profesor Fiala, protože právě ta slušnost může být v reálném světě EU problém. Ostatně, tato charakteristika sedí, bohužel, i na druhorepublikového a protektorátního presidenta Háchu. V čele našeho státu by měl být v současné době "řízek", který pro ránu a podraz nepůjde daleko, vše slíbí a nic nedodrží (pokud dodržení shledá nevýhodným) a nebude se kašlat s nějakým pohledem zvenčí na přijatelnost či nepřijatelnost toho, co dělá. Potřebovali bychom reanimovat Karla IV, jeho syna Zikmunda, nebo alespoň Jiřího z Poděbrad. Případně rovnou Italům ukrást a zreanimovat Machiavelliho.

Jak pan europoslanec Zdechovský střelil kozla

Pan europoslanec Tomáš Zdechovský se rozepsal na Neviditelném Psovi o šílených katastrofách, které potkaly Velkou Británii po brexitu a následně tím horoval proti czexitu. Patrně už v tom Bruselu ztratil natolik kontakt s realitou, že si neuvědomil mimoběžnost své argumentace s realitou Česka.

Velká Británie má nedostatek řidičů

A nejen řidičů, ale i dalších pracovníků pro práce, nevyžadující vysokou kvalifikaci. Na těchto postech byli v této zemi především pracovníci z východních zemí EU, kteří po brexitu přestali mít ve Velké Británii volný pohyb a možnost být zaměstnáni. Faktem je, že mnozí si mohli příslušná povolení vyřídit a neučinili tak, a raději odjeli.
Začal bych tím druhým. V řadě případů je asi spoluviníkem nechuti občanů východních států EU k nějaké náročné administrativní aktivitě permanentní a všude přítomná rasistická šikana ze strany jak úřadů, tak i jednotlivců a organizací. Za těchto okolností mohla skutečně převážit nechuť dělat nějaké složité úředně administrativní úkony za účelem udržení si práce v této zemi a převládla snaha se spíš poohlédnout po zaměstnání někde jinde.
Velká Británie má navíc spoustu nezaměstnaných na sociálních dávkách, které není s to přimět k tomu, aby dělali smysluplnou a společensky užitečnou práci, byť by byla jimi zvládnutelná. To se týká i případných méně kvalifikovaných pracovníků ze států bývalého impéria.

Velká Británie má problém se Severním Irskem

Brexitem vznikl stav, kdy Severní Irsko je jakýsi hybrid, ani nahé, ani oblečené, ani pěšky, ani na voze, asi jako královna Koloběžka. Musí udržovat volně průchodnou hranici se zbytkem Irska, a přitom formálně není v EU. Takže existuje jakýsi akcíz na moři mezi ním a zbytkem Velké Británie. Už jsem to svého času přirovnal ke stavu za pomnichovské republiky, kdy byly přeťaty zabranými územími klíčové trati a silnice, kde se museli občané zbytkové republiky podrobovat filcování od německých financů a pohraničníků. Konstatoval jsem také, že takovýto stav byl (a všude jinde je) z dlouhodobého hlediska neúnosný a neudržitelný.
Velká Británie prostě po brexitu v důsledku odvetných diskriminačních opatření ze strany EU ztratila možnost volně přesouvat osoby, zboží a služby po svém vlastním území.

U nás?

Pokud jsou u nás nějací cizí státní příslušníci, kteří pracují na podřadnějších postech, jsou to zpravidla občané zemí mimo EU, kterých by se (jejich práva pobytu i povolení pracovat) czexit prakticky nijak nedotkl. Jen by se jim znesnadnily, podobně jako občanům ČR, cesty do zbytku zemí EU. Rozhodně by ale nedošlo ke zhroucení trhu s méně kvalifikovanými pracovními silami a paralýze některých oblastí průmyslu a služeb, jak se to děje ve Velké Británii.
Česká republika nemá žádné Severní Irsko, které by získalo odlišný statut od zbytku státu a vygenerovalo podobné komplikace, jakým v této oblasti čelí Velká Británie.

Co pan Zdechovský nenapsal

Pan Zdechovský nezmínil další britskou pohromu, a tou je v důsledku přetrvávající ekologické politiky EU nedostatek výroby elektrické energie na britském území a závislost na jejích dodávkách z francouzských jaderných elektráren. To je, v souvislosti se záměrným vypínáním příslušných kabelů (patrně coby pomsta za brexit), zdrojem nestability britské energetiky a permanentních hrozeb závažných výpadků.
Pokud bychom to porovnali se situací u nás: V současné době máme energie spíš nadbytek a z toho nadbytku sanujeme německé blbnutí s "ekologickou" elektřinou, která kolísá naprosto šíleně a německými zdroji nevyrovnatelně a často je jí i celkový nedostatek. Takže na tomto poli bychom byli spíše v té situaci, že by nám Němci (a také Rakušani) pokorně lízali boty s prosbami, abychom jim, přestože už nejsme v té EU, nějakou energii přes hranici poslali.
Situace v energetice by akcentovala tím, že by padla různá nesmyslná omezení (daná legislativou EU, kterou jsme museli převzít a po czexitu bychom je mohli zrušit) pro výrobu elektřiny i výstavbu nových zdrojů. Patrně bychom daleko rychleji dostavěli Dukovany i Temelín a nemuseli bychom se také bát befélu k uzavření zbývajících elektráren na fosilní paliva před touto dostavbou, což by vyvolalo totální zhroucení zásobování obyvatel i průmyslu elektřinou (a také teplem, protože fosilní zdroje elektřiny kogenerují významné množství teplárenského tepla).
Pokud by Rakousko a Německo dál Grýn Dýlově šílely, pak bychom byli patrně (spolu s Poláky, pokud by si nenechali zakázat své uhelné elektrárny, nebo vystoupili z EU spolu s námi - třeba formou V4 exitu), jejich jedinou zárukou, že nepomřou v zimě zimou a kdykoli na následky zhroucení dodávek elektřiny.

Patrně existuje spousta negativních dopadů odchodu z EU, i v té Velké Británii, které jsou spojeny s reálným rizikem, že by k nim došlo i u nás, ale pan Zdechovský, je mi líto, žádný takový nedokázal popsat. Popsal jen problémy, které jsou z hlediska ČR po případném czexitu zcela irelevantní. Nevím proč to udělal, ale z toho, že by chtěl nějak sabotovat proticzexitovou agitaci, ho nepodezírám. Spíše jsem toho názoru, že v souvislosti s pobytem v bruselských strukturách ztratil kontakt s realitou.

Fenomén řetězových e-mailů.

Lidé si píšou e-maily, píší v nich "nesprávné věci" a dokonce ještě mají tu drzost si ty e-maily přeposílat. S tím musejí soudruzi, a když už ne soudruzi, tak holt nyní skřeti, vlastně elfové, cosi udělat!

Listovní tajemství

Faktem je, že se důvěrnost vztahuje i na e-maily. a to dokonce i na ne zcela legálně odesílané z počítače zaměstnavatele a jeho připojením k internetu, byť soukromé e-mailování může být zaměstnavatelem sankcionováno. Což je trochu schíza, ale to je právě ve své podstatě celý právní systém, a nejen ten náš.
V okamžiku, kdy uživatel internetu použije svou internetovou schránku a své internetové připojení k odeslání e-mailu na soukromý e-mail někoho dalšího (a ten si ho ze svého soukromého počítače a za své internetové připojení stáhne a přečte), měla by být tato komunikace zcela bezpečně pod podobnou právní ochranou jako zalepený dopis.
Faktem je, že STB soukromé dopisy četla. Nepoužívala primitivní rozlepování, takže nějaké vlepování vlasu a pod. bylo zcela na houby. Používala fotopapír citlivý na infračervené záření, kterým dopis prosvítila a na ten papír překopírovala. Považuji za velice pravděpodobné, že byl použit podobný postup jako při RTG tomografii, tj. lampa i papír se kontrolovatelně pohybovaly, takže jeden kus textu byl nejostřejší (a při jiném pohybu zase jiný), proto bylo možné odlišit text na jednotlivých částech stránky poskládaného papíru.
Pochopitelně, v předpočítačové éře to musel být šílený opruz ty kousky textu nějak opisovat či obkreslovat a skládat, ale příslušná informace byla získána. Obranou proti tomu bylo poskládání dopisu do velmi úzké harmoničky, protože po jejím natažení se papír zcela nenarovnal a skenování "po vrstvách" muselo mít problémy. Druhou možností bylo použití velmi tenkého papíru, na němž byly přední a zadní strana příliš blízko sebe na to, aby se daly takto odseparovat.

E-maily

Důležité je, že "elfové", či spíš, dle toho, na čí straně stojí, skřeti, se dostávají k velkému počtu soukromých e-mailů a jsou s to např. vypracovávat svodky typu jaká témata v uplynulém měsíci byla nejvíce frekventovaná a případně i provádět analýzu vztahů mezi současně zmiňovanými tématy.
Pokud si vysloveně nevymýšlejí, musejí se tedy dostat alespoň k části e-mailové korespondence. Pokud nepoužívají nějakou techniku "volavek", předstírajících, že mají zájem šířit určité pro režim nepohodlné informace, případně se cíleně vydávajících za někoho jiného (asi jako provozovatelé phishingu v souvislosti s bankovními weby), pak budou odkázáni jen na to, co jim lidé sami pošlou (asi se takoví hlupáci opravdu najdou), nebo opravdu za nimi stojí někdo, kdo je s to prolamovat end to end šifrování této korespondence (jiný kandidát než BIS mě nenapadá) a má možnost se dostat alespoň na některé poštovní weby.

Potřeba

Proč fenomén řetězových e-mailů vlastně vznikl? Obávám se, že ze stejných důvodů, proč lidé poslouchali za minulého režimu Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky a podobné "štvavé stanice" a činili tak i za nacistické okupace, byť na každém rozhlasovém přijímači tehdy povinně visela cedulka, že poslech zahraničního rozhlasu se trestá až smrtí. Kdyby si lidé to, co zachytávali mezi škvrčením rušiček, mohli přečíst třeba v Rudém právu, tak by si zcela jistě nekazili uši.
V současné době běží silná cenzura sociálních sítí, internetových diskusí a dalších komunikačních prostředků (přestože se zcela jednoznačně jedná o nezákonné aktivity) a lidé se přitom chtějí dozvědět informace, jejichž šíření se progresivisté a další antidemokratické skupiny snaží zabránit. E-mail je přitom, i přes snahy o jeho monitorování a snad i cenzurování, pořád médiem, které se omezuje velice obtížně, protože je to velmi rozptýlené médium a není možné ho omezit tak snadno, jako zlikvidovat "desinformační" web či konkrétní článek na něm.
Z uvedených důvodů budou e-maily jako médium přenosu "nežádoucí" informace od člověka k člověku používány. Bude se tak dít, dokud nedojde k nějaké zcela zjevné cenzuře e-mailů, která by musela zahrnovat komplex opatření od znemožnění zřizování e-mailových schránek mimo dosah EU a dalších progresivistických organizací, až po povinné monitorování e-mailů, nějakým způsobem prolamujícím nebo obcházejícím použité šifrování. Což by se s vysokou pravděpodobností nepodařilo jako obecnou informaci utajit, maximálně by nebyly veřejně známy všechny detaily toho, co a jak se konkrétně dělá.
Jistě že i k něčemu takovému může dojít, protože progresivisté a další antidemokraté jsou (alespoň někteří) hluboce přesvědčeni o tom, že "účel světí prostředky" a nějaké pitomosti, jako ústava nebo zákony, musejí jít z cesty jejich boji za "lepší zítřky". Ostatně, před nimi si to samé mysleli fašisté (i s nacisty, kteří proto mohli být souzeni v Norimberku i za porušování v Německu za éry jejich vlády platných zákonů) i komunisté (přinejmenším). Ostatně, výrok Gottwaldova zetě A. Čepičky: "Zákon poruším tolikrát, kolikrát to bude zapotřebí", je velmi charakteristický pro lidi tohoto smýšlení.

Řetězové e-maily jsou tedy fenomén, který zcela jednoznačně vyvolala sama progresivistická část politiků, které jsou demokracie a její principy totálně šumafu. Má velmi blízko k "šeptané propagandě", jaká zde byla jak za totality komunistické, tak i za totality německé. A našli bychom ji i v Rakousko - Uhersku, přinejmenším v době, kdy tomuto státu začal vyzvánět umíráček z kombinace neúspěchů na bojištích světové války (tehdy ještě ne první) a ze stále rostoucí podpory politiky práva národů na sebeurčení u jeho protivníků.

Tyhle volby mají trochu jiný charakter

Za týden se ve skutečnosti rozhodne o tom, zda budeme chcípat zimou a hladem, nebo budeme jakž takž přežívat.

O co nyní jde.

Jde o to, zda se prohloubí naše vazby na Německo (se všemi negativními dopady, včetně takových, jaké známe z let 1939 - 1945) a zejména na německý ekologismus, který úspěšně v hlavách Němců nahradil nacismus a je snad ještě zhoubnější. Přitom se vyznačuje asi stejnou mírou (i)racionality, jakou se vyznačoval i ten nacismus. Německo spěje k blackoutům (už několikrát bylo v posledním roce českými uhelnými a jadernými elektrárnami zachráněno na poslední chvíli), k šíleně drahé energii, předražené i v porovnání s německými platy.
Pokud se tedy tohle přenese z Německa k nám, nastane stejná situace s tím rozdílem, že u nás budou uvedené ceny naprosto likvidační pro 2/3 - 3/4 populace. Pochopitelně, tyto ceny energií (včetně dopravy) se následně přesunou do cen všech komodit, včetně základních potravin. Opět to významná část našich lidí pocítí na schopnosti vůbec zahnat hlad, o zajištění celého spektra nutrientů si budeme moci leda nechat zdát, protože prostě jejich zdroje nebudou. Nebo je nebude možné z našich příjmů (a posléze ani úspor) zaplatit.
S velkou pravděpodobností i nás začnou za nějaké tři čtyři roky sužovat blackouty, nebo v lepším případě, nějaké periodické řízené vypínání čtvrtí větších měst, celých menších měst, či částí nebo celých okresů (tam, kde jsou jen vesnice), bude to znamenat i četné havárie připojení na internet, zhroucení mobilních služeb (se všemi důsledky na např. dovolání se lékařské pomoci, hasičů, policie apod.). Za mého mládí v době periodického vypínání (které ještě pamatuji ze začátku 60. let), fungovaly alespoň telefony s pevnou linkou. Tehdejší analogové telefony byly totiž napájeny proudem z ústředny, které měly zdroje elektřiny nezávislé na zásobování domácností. Dnes jsou jednak masově nahrazovány mobily, jednak i přístroje pro pevnou linku potřebují proud ze zásuvky (byť hnaný pře nějaký transformátorek), takže dnes nepojedou ani ty pevné linky. V řadě měst se přechází na vysokotlaký rozvod plynu, což však znamená, že v případě výpadku elektřiny v domácnostech nepůjde ani plyn, protože zařízení, které převádí vysokotlaký plyn na nízkotlaký, jdoucí k domácím spotřebičům, je závislé na přívodu elektřiny a bez nich nefunguje (zlaté mechanické redukční ventily, jen na bázi těsnění a pružinek!). Znamená to, že nepůjdou ani plynové kotle (které chtějí navíc ekologové stejně během následujících let zakázat), ani nebude možné nouzově "zatopit" kuchyňským vařičem. Navíc novější typy plynových vařičů jsou závislé na elektřině ze zásuvky podobně jako plynový kotel.
Pravděpodobně se zhroutí MHD a další typy dopravy a po šíleném zdražení paliv (které se už v Německu realizuje) se stane cenově nedostupné i cestování vlastními auty.
Pochopitelně, zdaleka ne všechny průšvihy, které se na nás s ekologickou politikou Německa, potažmo EU, řítí, si dokážu domyslet, takže v reálu bude s vysokou pravděpodobností ještě hůř, než jsem tady nastínil.

Co s tím?

Jedinou nadějí je vláda, která bude mít větší zájem na našich občanech, než na plnění nesmyslů, požadovaných od ní Bruselem, potažmo Berlínem. A jedinou stranou, která by mohla tvořit páteř takové vlády, je, bohužel, ANO. Jak je nemám rád, tak tohle je prostě realita.
Strany SPOLU jsou jen poslušní bruselští přitakávači, kteří nepřeloží ani stéblo trávy do cesty bruselským a německým šílenostem. Možná budou nesouhlasit na úrovni některých poslanců, kteří ovšem budou podrobeni stranické disciplíně. Z tohoto důvodu lze očekávat nanejvýš nějakou plamennou řeč proti, ale následné "disciplinované" hlasování pro. O PirSTANu ani nemá cenu psát. Ti prostě tuhle destrukci plánují a bezvýhradně podporují. Co se bude dít s našimi lidmi je jim asi stejně jedno, jako za okupace osud Židů organizátorům jejich transportů do vyhlazovacích táborů.

Zvláštní charakter voleb

Je mi velice líto, ale nadcházející volby je nutno chápat jako určité referendum o směřování našeho státu.
Pokud SPOLU a PirStan dostanou 101 křesel a víc, jsme prostě v totálním průšvihu, možná ještě horším než po 15. 3. 1939. Alespoň z dlouhodobější perspektivy, protože nehrozí porážka Německa nějakými Spojenci, jaká v roce 1945 zabránila našemu zgenocidování.
Pokud PirSTAN a SPOLU dostanou méně než 100 křesel, zcela jistě nejsme z průšvihu venku. Nicméně budeme mít vládu, která bude mít vůli zabránit alespoň tomu nejhoršímu. Tedy masovému umírání hladem a zimou. A bude mít vůli zpomalovat zelenou destrukci, v případě optimistického průběhu událostí až do doby, kdy se ekologie natolik zdiskredituje, že zelení začnou ztrácet voličskou podporu v zemích na západ od bývalé železné opony (jakési náznaky podobného vývoje existují, ale jsou dosud velice malé). Další možností je, že bychom se pokusili z EU odejít. Je docela možné, že bychom dopadli lépe než být do posledních chvil spojeni s hroutícím se Německem a být od něj až do samého konce vysáváni, jak tomu bylo v letech 1939 - 1945.
Asi jedinou volební strategií, jak toho dosáhnout, je IMHO vykašlat se na malé strany na hranici vstupu do Parlamentu a dát hlasy ANO nebo SPD, které představují jedinou alternativu PirSTANu a SPOLU. Navíc majících vysokou pravděpodobnost dostat se do Poslanecké sněmovny PČR. Sám bych asi raději volil Trikolóru nebo Volný blok, ale zahození svého hlasu v tak důležitých volbách považuji za rizikové. Neberu ani to, že se trikolóra podle jednoho průzkumu dostala na šest procent, když se v jiných nedostala ani na dvě.
Jsme na tom nyní stejně, jako v prvních volbách po listopadu 1989: Byly v podstatě referendum, zda Občanské Fórum nebo komunisté. A až v těch dalších mělo cenu volit podle nějakých podrobnějších preferencí a riskovat "zahození" hlasu. V naprosto stejné situaci jsme i nyní. Musíme volit Losnu, aby nezvítězil Mažňák a slušného Vláďu Dratuše, pro mnohé přitažlivějšího než ten Losna, který však nemá šanci na vítězství a jen by odebral hlasy Losnovi, prostě s bolestí v srdci pro tentokrát ignorovat.
Stejně jako v těch 90. letech lze doufat, že během následujících čtyř let se zelená politika natolik zdiskredituje, že již takový jednotný odpor proti jejímu importu nebude nutný (jako následně v druhých porevolučních volbách už nebyla nutná takováto jednotná fronta proti komunistům) a bude možné pojmout další volby jako volby a ne jako referendum o přijetí či nepřijetí ekologické destrukce.

Za na konci tohoto týdne se tedy bude rozhodovat o zásadním nasměrování našeho státu. Fakticky i o žití nebo nežití mnoha z těch, kteří tento post čtou, případně lidí z jejich rodin a dalšího okolí. Pravděpodobně zemřou i někteří z těch, kteří si tuto skutečnost neuvědomují a případně dokonce k probruselským a proekologickým koalicím vzhlížejí jako kuřák k cigaretě (konec konců, i tabák milující kuřák může dostat rakovinu plic nebo infarkt). PirSTAN i SPOLU se tuto podstatu nadcházejících voleb snaží zakrýt, ale realita je skutečně takto prostá: Když nevyhrají, bude s vysokou pravděpodobností zle, ale když vyhrají, bude s naprostou jistotou mnohem hůř.

Dobře jste bučely, děti!

30. 9. byly na stadion Sparty, trestané soudruhy z UEFA za údajný a nikdy neprokázaný rasismus, puštěny pouze děti. Ty v počtu cca 10 000 vybučely hráče skotského týmu Rangers, především onoho "obviňovatele z rasismu" Kamary, který se svým nijak neprokázaným tvrzením o rasistické urážce ze strany sparťanského hráče Kúdely uspěl u vedení UEFA. Navíc Kamara hrál jako prase a skončil s červenou kartou.

Podstata věci

Je mi velice líto, ale situace, kdy někdo může být sankcionován nebo dokonce odsouzen čistě na základě tvrzení údajně poškozené strany, je naprosto neslučitelná s demokracií. Prosadili ji jednak bojovníci za "rovnost genderů", jednak "bojovníci proti rasismu", tedy zuřiví a nenávistní bojovníci proti demokracii.
Proč je to obecně špatné?
Přečin nebo dokonce trestný čin by měl být naprosto jednoznačně prokázán buď dostatečným počtem věrohodných svědectví, nebo materiálními důkazy. Pokud k tomu nedojde, měl by být obviněný zproštěn viny pro nedostatek důkazů. Tak to platí od počátku civilizovaného práva v Evropě, tedy od antiky. Jakékoli snahy toto změnit vedly vždy jen ke zrůdnostem typu čarodějnických procesů, případně politických justičních vražd. Výše zmínění bojovníci jsou v podstatě nástupci středověkých a raně novověkých inkvizitorů, případně zrůd, jako byli nacističtí i komunističtí prokurátoři a soudci.
Je to logické, a vztahuje se to i na výše uvedené skupiny trestných činů. Ano, nějaká rasistická urážka, zašeptaná tiše do ucha, může vyjít nepotrestána, ale skutečně závažný trestný čin (jako je třeba rasově motivovaná vražda) zcela jistě potrestána bude, a klidně ať je to i s nějakým "přídavkem" za rasovou motivaci.
V okamžiku, kdy je možné bez jakéhokoli důkazu úspěšně obvinit kohokoli (tj. že dotyčný bude i odsouzen), a v naprosté většině případů to budou lidé zcela nevinní, začne se mezi normálními občany a aparátem, generujícím tyto jasně nespravedlivé rozsudky (a také, bohužel, skupinami obyvatel, které tento aparát "chrání") vytvářet a prohlubovat propast, která může skončit rozkladem společnosti / státu a výbuchem násilí. A pokud si někdo myslí, že něco takového není možné, že se podaří stále se stupňujícím násilím udržet normální lidi v otroctví, měl by si připomenout osud Němců v roce 1945 (kteří si to mysleli taky), případně Velkou Sametovou, která komunisty rovněž zcela zaskočila, a mohla by klidně probíhat ve stylu Rumunska (video odstřelení Ceausesca a jeho manželky se snad dá ještě na internetu najít, a nebyl zlikvidován zdaleka jen on). A nakonec, paradoxně, může dojít i k plošné likvidaci těch, které onen padlý režim chránil. Což se stalo historicky nedávno třeba ve Rwandě, u nás byli takto v dávné historii zlikvidováni Avaři, kteří si také patrně mysleli, že vládnou "na věčné časy a nikdy jinak".

Můžeme být hrdí

Můžeme být hrdí na to, že naše děti nepřijaly fašistickou a antidemokratickou politiku UEFA za svou a daly to najevo. Bučely nejen na nečistě, prasácky, hrajícího Kamaru, ale také na vedení UEFA, které Kúdelu odsoudilo absolutně bez jakéhokoli důkazu. Soudruzi sice blekotají o "svědectvích a videích", ale nejsou s to doložit ani jedno, které by dokazovalo Kamarovo obvinění (navíc opakovaně měněné, a tím zcela nevěrohodné). V této souvislosti jsem spíš ochoten věřit trenérovi Sparty jeho konstatování, že Kudelovy lingvistické schopnosti jsou na takové úrovni, že by se na slova, z nichž byl nakonec obviněn, v anglické hatmatilce prostě nezmohl.
Je to určitá naděje do budoucna, že přes vymývání mozků multikulturalismem a dalšími podobnými antidemokratickými ideologiemi si naše nejmladší generace uchovává zdravé myšlení a tyto bezcenné hovadiny prostě nežere.

Pár třešniček na dortu

Právník soudruha Kamary, Aamer Anwar (který mu zjevně vymyslel onu finální verzi "rasistické urážky"), je velmi kontraverzní osobnost, vyznačující se mj. veřejným schvalováním a chválením známých teroristických útoků 11. 9. před dvaceti lety, při nichž zahynulo více než 3000 lidí. Nechci zde vyvolávat nějaké hony ve stylu "schvalování atentátu na zastupujícího říšského protektora", nicméně i demokratické právní řády kriminalizují veřejné chválení zločinů a nadržování jejich pachatelům. A i kdyby ony aktivity A. Anwara nedosáhly takové úrovně, která je v civilizovaných státech trestná, zcela jistě ukazují jeho morální profil. Já bych si o toho pána ani kolo neopřel (příbuzná nějaký čas pracovala v obchodě v hraničním pásmu na E55 a cestou do práce i zpět vídala tamní "krajnicí pracující" dámy; většinou je charakterizovala právě takto). Na druhou stranu Kamara si ho zvolil za advokáta, na což zase sedí ono přísloví "vrána k vráně sedá ...".
Ještě je rovněž v paměti brutální rasistická vražda českého pracovníka ve Velké Británii (došlo k ní snad rok před nástupem covidu), kdy nakonec rasistický britský soud pachatele zcela osvobodil. Takže pokud nějaký Brit blekotá něco o "českém rasismu" je to prostě chucpe (čeština na rozdíl od jidiš vhodné slovo nemá; je charakterizováno příkladem, kdy otcovrah a matkovrah žádá soud o shovívavost, protože je oboustranný sirotek). V čistě českém kontextu se vybavují Krylovy verše "na rohu ulice / vrah o morálce káže ...".
Je mi tedy líto, Britové by si měli udělat pořádek doma, včetně vyčištění soudního aparátu od rasistů, a teprve pak budou mít právo se vyjadřovat k situaci v jiných zemích.
Soudruh podnikatel Radek Grill z Českých Budějovic, který sponzoruje Glasgow Rangers, se vyjádřil, že se stydí za to, že je Čech. Jemu bych doporučil si zjistit, zda dosud neplatí onen protektorátní zákon, který by mu umožnil se "dát k Němcům"; pro český národ by to byl zcela jistě přínos.
A možná i to, že samotné označení za "opici" nemá v evropské kultuře žádný rasistický kontext, ale týká se spíše morálky dané osoby. Viz slova známé latinské písně:
Amavi te, puella,                Měl jsem tě, holka,
iam te habet collega,         rád, už tě má kamarád,
amavi te, puella,                měl jsem tě, holka,
iam te nolo.                        rád, už tě nechci.
Tantam simiam,                takovou opici
in via inveniam                  najdu na ulici.
amavi te, puella,                měl jsem tě, holka,
iam te nolo.                        rád, už tě nechci.
Kde ta "opice" jednoznačně charakterizuje morální profil oné dívčiny a s rasou nemá nic společného.

Takže, bučení na stadionu zcela jistě nemělo s rasismem naprosto nic společného. Ukázalo jen neúctu až odpor naší mládeže k  totalitnímu systému, který se nám sem snaží zavést "bojovníci proti rasismu". To je jednoznačně velice dobrá zpráva pro naši budoucnost. Bude třeba také sledovat, které z našich kandidujících politických stran budou lézt do řití fašistických "bojovníků proti rasismu" a za týden jim to spočítat.

V našem politickém spektru chybí magenta

Pokud přiřazujeme k nějakým stranám barvy, pak zcela jistě můžeme i nalézt barvy, které jsou jejich pravým opakem. Pokud jsou zelení v RGB prostoru charakterizováni vektorem (0,1,0) potom je jejich opak charakterizován vektorem (1,0,1), což je právě magenta.

Proč chybí?

I příručka pro poddůstojníky, kterou jsem kdysi studoval v rámci vojenské přípravy, konstatuje skutečnost, že obrana, pokud má mít nějaký strategický význam, musí zahrnovat útočné prvky. Třeba i tak, že se na jednom místě zakopu a bráním a uvolněné síly (obrana je méně náročná než útok) použiji k posílení té části bojiště, kde hodlám zaútočit. Nicméně i ona obrana, vážící síly nepřítele a znemožňující mu proniknout hlouběji do zázemí, by měla obsahovat nějaké útočné prvky. Už proto, aby byl nepřítel znepokojován a nemohl uvolnit svoje síly a přesunout je na jinou část bojiště. Případně i proto, aby drobné agresívní akce narušovaly přípravu jeho útoků a přinášely i důležité zpravodajské informace o jeho silách a jejich uskupení (případně i známky toho, že se snaží své síly přeskupovat a jak).
Faktem je, že v našem parlamentu máme zcela jistě strany, které zelené idiotismy nemusejí. Nicméně jejich aktivity se prakticky soustředí jenom na to, aby hlasovaly proti, případně různými cestami ústupků v jiných věcech k tomuto hlasování přiměly i další strany, a tím skutečně zelené idiotismy zablokovaly.
Dle mého soudu je to ovšem málo. Potřebovali bychom stranu (strany), která by aktivně vyhledávala zelené idiotismy již prosazené a bojovala za jejich zrušení. Případně, tam kde je to např. diktát EU, takže se s tím nic moc dělat (ve smyslu zrušení) nedá, alespoň iniciovala takové úpravy vynuceně přijaté legislativy, které by ji činily bezzubou. Takové věci se podaří prosadit jen naprosto výjimečně. Naposled to bylo omezení možností různých pochybných spolků, většinou zelené barvy, zasahovat do projektů staveb, komunikací, elektrického vedení, plynovodů apod. Sice nedůsledné, ale přesto vyvolávající hysterický řev ekofašistických organizací i jednotlivců.

Magenta

Strana "magenta" by tedy měla dělat přesně to, co má dělat podle vojenských příruček a dalších podobných zdrojů aktivní obrana. Měla by útočit na slabší místa nepřítele, hledat konsensus napříč politickým spektrem o zrušení či omezení zelených nesmyslů, které jen škodí. Měla by ale sledovat aktivity zelených (i na mezinárodním poli) a včas upozorňovat na ekoprasečiny, které jsou v nějakém stádiu příprav či ideových rozvah. V případě, že zelení tyto věci popřou, pak, jakmile se tyto věci ocitnou na pořadu dne, tato jejich popření připomenout, pokud možno se všemi detaily, a presentovat zelené (a na ně napojené síly, včetně EK) jako naprosto bezskrupulózní lháře, kterými ovšem v reálu jsou, ale řada voličů to dosud nechápe.
Příležitost pro takovou stranu, případně "magentizaci" nějaké stávající, nastane velice brzy. Patrně již tuto zimu, o níž se ekologové a někteří politici modlí, aby byla mírná, dojde k potížím se zásobováním obyvatelstva plynem a elektřinou. Moje kočky si rozhodně nemyslí, že by nastávající zima byla mírná. Již teď se vyžraly, jakoby čekaly konec světa. Nemyslí si to patrně ani havrani, kteří letos přilétli týden před posledním letním dnem (alespoň předvoj jejich hejn). I lísky nasazují velké množství jehněd (a už teď), jakoby očekávaly časný příchod mrazů a zastavení růstu. Na mravence jsem se, na rozdíl od onoho starého zkušeného broučka z Karafiátova románu, nedíval.
Jinými slovy, jakmile dojde k problémům se zajištěním energií a dalších potřeb, je třeba začít včas "magentizaci" některých politických stran a vyvolat tlak na rušení ekonesmyslů typu uzavírání uhelných elektráren (když navíc jejich "skleníková stopa" je prakticky identická s ekologisty prosazovaným plynem). Magenta by se také měla zaměřit na urychlené dostavění jaderných bloků v Dukovanech i v Temelíně, případně na výstavbu další JE, která je již desítky let plánovaná.
Dalším okruhem zájmů by mělo být prosazení výzkumu a přípravu těžby našich ložisek břidličného plynu. Minimálně by to přineslo větší volnost pro řešení zajištění obyvatelstva teplem a energií. Troufám si tvrdit, že i jen připravená a netěžená ložiska by znamenala daleko lepší pozici pro vyjednávání cen a dalších podmínek dodávek. Pochopitelně, kde je plyn, jsou v břidlicích i uhlovodíky o vyšším počtu uhlíků, schopné přeměny na motorovou naftu i benzín. Jejich těžba by opět výrazně snížila naši závislost na dovozu těchto komodit.
Posledním "magenta" momentem by měl být průzkum a případně výstavba geotermálních elektráren, pro které je v našem státě opět určitý potenciál jednak na Karlovarsku, jednak na sever od Jeseníků.

Magenta je prostě politický směr, který na naší politické scéně citelně chybí. Asi nejblíže této politice má SPD, navíc prosazováním referend bez omezení pokrývá i ty oblasti, které jeho politický program míjí.