Kde máte ten kapitalismus, soudruzi a soudružky stávkující?

Podle stávkujících studentů "ničí kapitalismus planetu tak, že hrozí její upečení". Navíc je podle nich původcem energetické chudoby, která hrozí tomu, že spousta lidí nebude s to zaplatit účty za energii, další zase nutí ke drastickému snižování životní úrovně, protože zvýšené ceny energií se promítají, buď primárně nebo sekundárně, do cen prakticky všeho zboží a služeb.

Máme kapitalismus?

Je třeba takto tvrdě položit otázku, protože tento problém je kardinální.
Odpověď na ni je velice jednoduchá: Žádný kapitalismus nemáme a neexistuje ani v EU. Kapitalismus (respektive ekonomiku, v níž převládaly tržní, tedy kapitalistické, prvky) jsme tu měli v devadesátých letech. Kdo tato léta zažil, tak ví, že v té době dramaticky stoupala životní úroveň. Po krátkém propadu, daném odstraněním prvků ekonomiky, jimiž se komunisté snažili předstírat funkčnost socialismu, jsme šli ekonomicky nahoru. Rostly platy a ceny řady komodit šly drasticky dolů. Např. na konci socialismu se již sehnaly osmibitové počítače, ale jejich cena byla v desítkách tisíc Kčs (za u nás oficiálně a s požehnáním pana Sinclaira vyráběný Didaktik gama). Už v první polovině devadesátých let se za podstatně menší peníz (v Kč) dalo sehnat PC. I s monitorem, klávesnicí a myší.
Rostla také technická úroveň kde čeho. Zvyšovala se úroveň výpočetní techniky, při rozumných cenách šla vzhůru úroveň automobilů. Sehnal se kvalitní a levný nábytek a další zařízení do domácnosti apod.
Po roce 2000, kdy jsme se začali "harmonizovat" s tehdy již nikoli hospodářsky úspěšným EHS, ale polosocialistickou a ke krachu směřující EU, začala životní úroveň stagnovat. Po vstupu do této organizace (já mám čisté svědomí, hlasoval jsem proti) se zaváděla spousta socialistickým pitomostí, které vše prodražovaly, zejména ve státních a polostátních institucích. Blbý papír do tiskárny nebo tisková kartridž se už nemohly koupit v obchodě naproti, ale musely se protáhnout "výběrovým řízením", které, pochopitelně, vyhrála firma, dodávající zboží stejné kvality jako v tom obchodě naproti, ale za podstatně vyšší cenu, nebo za sice o něco nižší cenu, ale v horší kvalitě (např. místo originálních no name náplně do tiskáren, při jejichž použití padla záruka na tuto tiskárnu od výrobce). Roztomilé bylo, že pokud se tyto věci nakupovaly z grantu, tak sice ten, kdo grant získal, ručil grantové agentuře za efektivní využití prostředků, ale sám v těchto "řízeních" neměl ani poradní hlas. To poslední se sice posléze zlepšilo, nicméně stále je v komisi jeden odborník proti většímu počtu odborně nevzdělaných a na výsledku výzkumu naprosto nezainteresovaných úředníků.
Pochopitelně, po vstupu do EU se tato socialistické prvky začaly jednak prohlubovat do vyšší intenzity, jednak postupně rozšiřovat a vytlačovat prvky tržní ekonomiky z dalších a dalších oblastí.
V současné době lze konstatovat, že tržní ekonomiku, tedy kapitalismus, prakticky nemáme. V podstatě jsme na tom hůř, než na tom byla Jugoslávie za Tita se smíšenou ekonomikou, protože evropský socialismus prolézá jako rakovina i ty oblasti ekonomiky, které byly tehdy v Jugoslávii relativně svobodné a tržní (proto také prosperovala daleko lépe než "tábor míru a socialismu").
Pochopitelně, kapitalismus, tedy tržní společnost, nemají ani největší producenti CO2 na světové úrovni. Tím největším je Čína, která produkuje CO2 několikanásobně víc než celá EU a v příštích letech hodlá svou produkci CO2 zvýšit každoročně přibližně o množství, které vyprodukuje energetika celé EU za stejnou dobu. A Čína, kde vládne komunistická strana a ekonomika je direktivně řízena jejím vedením, rozhodně kapitalistická není.

Co tedy prostředí ničí a chudobu generuje

Nemáme-li kapitalismus, jakože nemáme, nemůže kapitalismus ani ničit prostředí, ani generovat chudobu.
Máme socialismus s prvky fašismu (ostatně německá verze fašismu se k socialismu hlásila i názvem strany s "vedoucí úlohou") a tu a tam nějakým zbytkem tržních prvků, které nám naši papaláši zatím ponechali.
Pokud se podíváme na likvidaci lesů na Šumavě jako příklad socialistického přístupu k ekologii, tak "ekologický" zákaz sanace kůrovcové kalamity je pro tento typ politicko ekonomické formace typický. Včetně toho, že za negativní důsledky zákazu nenese ten, kdo ho vydal, žádnou odpovědnost, ani trestní, ani ekonomickou. Právě toto je typické pro socialistickou ekonomiku a do jisté míry i pro tu fašistickou.
Typické také je, že pro onu "bezzásahovost" neexistovala v té době žádná opora v zákonech. Legislativa, která ji podepřela, byla vygenerována až dodatečně a je navíc v rozporu s jinými, tentokrát nesocialistickými, prvky ekonomiky, kdy majitel lesa má povinnost zamezit šíření škůdce na další porosty (což chrání jejich majitele).
A na Šumavě došlo právě k tomu, že z onoho ložiska, chráněného ekosocialisty, došlo k rozšíření této nákazy po celé ploše území státu. Jedním mechanismem šíření bylo, že mraky kůrovce, nadnášené termikami, byly unášeny větrem desítky, i něco přes sto, kilometrů daleko a kde klesly k zemi, tam vytvořily další ohnisko nákazy. Protože na ně brouci nemigrovali "strom od stromu", ale obrovským skokem, byla tato ohniska zpočátku obklopena zcela zdravým lesem a mohla proto ujít pozornosti. Druhý mechanismus šíření kůrovce souvisí s tím, že kalamitní dříví z těch částí Šumavy, na něž se bezzásahovost nevztahovala, nedokázaly zpracovat místní pily a muselo se vozit desítky i stovky km daleko. A protože ekologové zakázali poražené stromy z kalamitních těžeb sanovat insekticidy, šířili se z tohoto dřeva, jak během dopravy, tak i při skladování u zpracovatele, kůrovci i tam, kam by se, mj. vzhledem k převládajícímu směru větrů, nemohli dostat.
Odlesnění Šumavy pak vedlo k propuknutí drastického sucha na jihu Moravy, protože veškeré menší dešťové fronty byly nad Šumavou rozetnuty termikami, vznikajícími nad rozpálenými mrtvými plochami, a toto rozetnutí způsobilo, že severní část fronty zpravidla na jihu končila na úrovni Brna, zatímco jižní měla severní okraj na jihu Znojemska, případně na hranici s Rakouskem. A mezi těmito liniemi se táhl pás katastrofálního sucha, protože tam byly pouze buď lokální srážky, nebo srážky z velkých frontálních systémů, které dokázaly Šumavu smočit tak, že byly termiky dočasně eliminovány. Pochopitelně, takovéto masívní srážky po velkém a dlouhodobém suchu zase vedly k přívalům, povodním a podobným nežádoucím jevům.
Pokud se podíváme na to, co vede k současné energetické drahotě, tak jsou to zcela jistě emisní povolenky, které jednoznačně nejsou prvkem tržní ekonomiky, ale socialistickým regulativem navíc nastaveným tak idiotsky (což je implicitní vlastnost socialistické ekonomiky), že umožňují pseudotržní spekulace a obohacování těch, kdo ony povolenky přeprodávají, na úkor celé společnosti.
Druhým problémem, způsobujícím drahotu elektřiny, je prohánění naší levné elektřiny přes burzu v Lipsku. Ta, navzdory tomuto označení nemá s trhem nic společného. Je to typický socialistický regulativ, který má energii uměle zdražovat, aby se na pseudotrhu mohly uplatnit ve skutečné tržní ekonomice neuplatnitelné OZE. Je typické i to, že naprostá většina států EU pasírování své energie přes tuto "burzu" sabotuje, naše vláda naprostých laiků v oblasti ekonomiky i energetiky tam posílá, ke škodě prakticky všech našich občanů, veškerou naši výrobu. A pokud bude "zastřešovat ceny", tak stejně jen z peněz, které nějakou formou vybere na daních, takže nula z nuly pojde, populaci jako celek to zastřešení nic nepřinese (spíš o něco zvýší její ekonomickou zátěž, a to o placení administrativy, která tento nesmysl organizuje).
A takto bychom mohli probrat "step by step" celou ekonomiku i celé životní prostředí, abychom prakticky vždy prokázali, že nositelem chudoby nebo degradace životního prostředí jsou netržní či protitržní prvky ekonomiky, prosazované socialisticko fašistickou EU.

Škody vyvolávané ekology

Ekologové ničí životní prostředí mnoha způsoby. O Šumavě jsem se mínil výše, nicméně prakticky veškeré "ekologické" regulativy, které prosadila buď strana zelených nebo prozelení aktivisté cestou různých ekokolaborantů z jiných politických stran, životnímu prostředí spíš škodí. Škodí také ekonomice, prodlužují a prodražují výstavbu všech možných užitečných staveb a zařízení. Kvůli ekologům se centra řady měst dusí dopravou a narůstají počty obětí dopravních nehod. Stav v řadě měst lze hodnotit extrapolací poměrů v Plzně před a poté, co se podařilo zločinné obstrukce ekologů zlomit a vyvést většinu dopravy na obchvat města. Zlom v počtu dopravních nehod a jejich obětí, i ve stavu životního prostředí v centru města byl značný. Z toho lze odhadnout, jaké materiální škody a jaké počty obětí mají ekologové na svědomí v jiných lokalitách.
Navíc ekologové škodí přímo v souvislosti se skleníkovým efektem. Pokud pominu "boj proti emisím skleníkových plynů vyřazováním bezemisních jaderných elektráren", "boj proti emisím rušením aut zaváděním daleko více (u nás cca 3,5 násobně) emisních elektromobilů" (obávám se, že i elektrokolo a elektrokoloběžka produkují v souhrnu víc CO2 než malý motocykl), "boj proti skleníkovému efektu přechodem z uhlí na výrazně (kvůli únikům metanu) skleníkovější zemní plyn" a podobné nesmysly, pak jsou obrovským problémem emise SF6, i "proskleníkové" působení fotovoltaiky.
SF6 (hexafluorid sírový) je typický produkt, emitovaný větrnými elektrárnami a patrně i některými většími solárními elektrárnami. Je víc než 22 tisíckrát skleníkovější než CO2 (údaje se po první dvojce v různých zdrojích trochu liší). Po větru od německých větrných parků byla tohoto plynu naměřena cca dvojnásobná koncentrace ve vzduchu, než kolik je průměr. Přitom je nutno zohlednit nejen samotnou skleníkovost tohoto plynu, ale i jeho výrazně delší perzistenci v atmosféře. Únik z alternátoru "skleníkově" odpovídá spálení cca půl tuny uhlí (konkrétní číslo záleží na druhu a ložisku, podíl uhlíku v uhlí není konstantní) a únik z měniče cca šesti tun. Je však nutno navíc zohlednit skutečnost, že SF6 se ztrácí z atmosféry mnohonásobně pomaleji než oxid uhličitý, takže by po jednorázovém spálení bolusu uhlí (odpovídajícího onomu úniku SF6) musela být průběžně celá tisíciletí pálena další kvanta uhlí, aby se pokryl rozdíl v perzistenci těchto SF6 a CO2 v atmosféře. Obávám se, že by bylo pravděpodobné se při této metodice porovnání dostat i do blízkosti těch 9000 tun uhlí, jehož spálení má větrná elektrárna výrobou elektřiny po celou dobu své životnosti zabránit.
Pokud bude někdo protiargumentovat normami EU na SF6 a jeho užívání, pak je nutné ho upozornit na skutečnost, že klíčové komponenty těchto elektráren se vozí z Číny, která na nějaké euronormy kašle z vysoka.
Zamlčovaný fenomén je i skutečnost, že pokrytí nějaké plochy fotovoltaickými panely vede k tomu, že část záření, která by se z původního povrchu odrazila zpět do vesmíru (a prošla, vzhledem ke své vlnové délce, skrze skleníkové plyny) se přemění zahřátím těchto panelů na emisi dlouhovlnného záření, které už skrze atmosféru do vesmíru nepronikne a ohřívá ji. Takže i fotovoltaika je z hlediska skleníkového efektu problematická, protože převádí větší část energie slunečního záření na "skleníkové" vlnové délky než původní terén. Pochopitelně, tento fenomén se nejvíce uplatní v zimě, kdy černé fotovoltaické panely "soutěží" se sněhem o podstatně vyšší odrazivostí.

Nemysli a bojuj!

Obávám se, že právě stávka za klima je jasnou ukázkou strategie vůdců ekologického hnutí, kteří jsou si velice dobře vědomi skutečnosti, že jimi prosazovaná opatření jsou z hlediska skutečného potlačování emisí, založeného na racionálních úvahách a vědeckém rozboru problému, naprosto nesmyslná, či dokonce kontraproduktivní.
Fakticky už kvalitní středoškolské studium by mělo obrnit občana vůči těmto nesmyslům, protože by mělo dodat dostatečné množství informací i dovedností, potřebných při jejich zpracování, aby naprostou většinu nesmyslů, hlásaných a prosazovaných ekology dokázali na základě racionálních rozumových postupů odmítnout. Dokonce i v situaci, kdy, jak se chlubili soudruzi ekologové a "světoví lídři" na poslední ekologické konferenci COP 27 v Egyptě, mají ekologičtí podvodníci domluveno s firmou Google, že jako první výsledky vyhledávání bude poskytovat žvásty a desinformace (např. o úbytku ledu v Antarktidě, který už několik let ve skutečnosti naopak narůstá). Je třeba brát v potaz, že z Google se stal pseudozdroj informací, který dá každému, kdo si zaplatí, asi jako ty proslulé dámy od E55. A spíš je třeba pátrat na internetu pomocí jiných vyhledávačů.
Nicméně Google zatím nenašel odvahu k podvrhování falešných informací na úrovni technických parametrů strojů a přístrojů, fyzikálních veličin apod. a pomocí těchto údajů se lze i s jeho použitím dobrat k informacím, které jsou s ideologií antropogenního globálního oteplování neslučitelné.
Je jasné, že na "alternativách" je životně závislá řada činovníků, kteří by bez blábolení o antropogenním globálním oteplování a části populace, která tomu nesmyslu věří, dopadli asi stejně jako kněží v ateistické společnosti: Museli by se začít živit +- poctivou prací a jejich životní úroveň (ale i pozice ve společnosti) by šla razantně dolů. A v podstatě jen tyhle výdělky a nic jiného jsou motivací pro šíření těchto keců a nesmyslů.
Zcela jistě jak stávkování středoškoláků tak i vysokoškoláků má mít i ten efekt, aby se zabránilo jejich kvalitnějšímu vzdělání. Aby tedy vyrostla tlupa sice formálně vzdělaných, ale v reálu hloupých a neumějících myslet "odborníků", kteří těmto nesmyslům budou věřit a dále je hlásat.
Je potěšující, že "stávka za klima" v uplynulém týdnu se týkala prakticky jen tlamocvičných oborů bez jakékoli ceny pro společnost, a i u nich se zapojila jen velmi malá menšina studentů. V Brně stávkovalo na FSS jen kolem deseti procent tamních studentů, k nimž se přidávaly zlomky procent studentů z některých jiných fakult, opět mimo exaktní obory. Zdá se tedy, že ani na fakultách tohoto druhu to zatím není tak špatné, jak jsem se někdy obával. CERMAT a podobné instituce zatím dost nezapracovaly na snížení kvality našeho středního školství. Pořád se zde učí i silně "rasistické" předměty typu matematiky. Pořád se ještě u nás chce po studentech aby znali faktografické informace a teprve nad nimi tvořili nějakou konstrukci z toho plynoucích důsledků a není podporováno nahrazování znalostí žvástáním.

O co vlastně jde

Stávkující studenti vcelku nepokrytě předváděli, že jim jde o zrušení demokracie a tržní společnosti a ekologie je pouze záminka, proč by něco takového mělo být provedeno. Nedokázali presentovat ani jediný logický nebo věcně prokazatelný argument, který by demokracii a tržní ekonomiku spojoval s rizikem pro životní prostředí obecně a skleníkový efekt zvláště. Nedokázali přinést ani jeden argument, který by současnou ekonomickou krizi spojoval s tržní ekonomikou, protože vše, na co v souvislosti s touto krizí poukazují, má jednoznačně antitržní charakter. Nedokázali ani přijít s jiným receptem na řešení současných potíží než "více socialismu", což v podstatě ekvivalentní léčení opice další konzumací alkoholu - však se k té střízlivosti jednou propijeme!
Pokud tedy vůbec s něčím přišli, protože mnoho jejich požadavků je ve stylu: "Běž tam, nevím kam, a přines mi to, nevím, co."
Stávkující si také naprosto nejsou vědomi toho, že bez růstu ekonomiky by muselo dojít k postupnému úpadku životní úrovně, minimálně tím mechanismem, že lidí přibývá (velice často jsou ekologové v symbióze s bojovníky za imigraci ze zemí třetího světa, tedy se snaží o nárůst populace i u nás), a rozdělovalo by se mezi ně stále stejné bohatství. Navíc má ekonomika i nějaké ztráty, které se jinak než růstovými prvky nahradit nedají.
Problémem také je, že v případě stagnace by se zastavil veškerý pokrok a my bychom se stali jakýmsi skansenem zastaralých technologií (asi jako rezervace Amišů v USA), žijící jen z milosti svého okolí. Protože pokrok bez ekonomického růstu je prostě nesmysl.
O tom, že ekonomický růst je spojen se zvyšováním blahobytu prakticky celé společnosti (v demokratických poměrech) jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit po roce 1989. Takže protidemokratičtí ekoaktivisté bojují za co největší chudobu, především za zchudnutí chudých a středních vrstev.
Je tedy třeba jednoznačně konstatovat, že ta část klimahnutí, která je spojena se studentskými stávkami, je jednoznačně antidemokratická. Pokud by se tito lidé dostali k moci, došlo by k nějakému "ekologickému" únoru 1948. Na ekologii by tito lidé, podobně jako jejich předchůdci, kašlali z vysoka (to ostatně ukazují aktivity zelených na celostátní úrovni velmi názorně). Jejich odmítnutí společností tedy bude mít jednoznačně pozitivní efekt i na to životní prostředí a na "světové klima" též.

Boj proti kapitalismu, "pečícímu planetu" je jen bezcenný nesmysl. Klimaaktivisté, včetně stávkujících na vysokých školách, nás pod praporem jakési "ekologie" a "boje za klima" (fakticky bojují za zhoršování obojího) chtějí vrátit před rok 1989 do jakési další totality, která by se hlásila k ekologii, ovšem fakticky k jakési ekoideologii, hlásající v řadě případů pravý opak toho, co hlásá ekologie jako věda, případně co hlásají vědy ekoideologií neovlivněné.

Spor o vědkyni Muriel,

aneb malá epizoda z Velké války pestrých genderů

Vědkyně Muriel Blaive působila na Institutu pro studium totalitních režimů a její pracovní poměr v této instituci jí byl ukončen. Postavila se za ni řada vědců. vesměs sídlících v institucích na západ od bývalé železné opony.

Historie

Vezmu to trochu ze široka:
V roce 1968. u nás vrcholil pokus o jakési "zlidštění" zrůdného komunistického režimu. Ten byl, jak je obecně známo, uťat invazí zločineckých armád států Varšavské smlouvy. Můžeme se zcela jistě dohadovat, zda by tento pokus dopadl úspěšně nebo ne. Faktem je, že cílem našich reformistů nebyla tržní společnost a demokracie, ale maximem požadavků naprosté většiny z nich byla jakási smíšená ekonomika, jakou mohli vyvolení z nás vidět v tehdejší Jugoslávii, spojená s legalizací dalších "socialismu věrných" stran a hnutí. Tedy opravdu v podstatě to, o co se pokoušel o dvacet let později Gorbačov a vyvolal tím zkázu sovětského režimu. Jelcin šel dál, jeho cílem byla až jakási "opatrná demokracie" (a neuspěl také).
Současně s tímto u nás se rozvíjejícím hnutím za jakousi nápravu v principu nelidského socialistického režimu, na západ od "železné opony" běžela jakási "revoluce", organizovaná především studenty vysokých škol, za zavedení socialismu stalinského či maoistického typu v zemích Západní Evropy. V této souvislosti je zajímavé, že u nás se vysokoškolští studenti angažovali pro reformu socialismu a byli i páteří bouří v roce 1969, o prvním výročí okupace.
Pokus o socialisticko - fašistickou revoluci v Západní Evropě neuspěl, nicméně jeho účastníci zahájili "pochod institucemi" a v současné době jsou západní vysoké školy, ale i státní aparát (včetně bruselského rádoby "nadstátu") prolezlé těmito lidmi, případně jejich žáky a následovníky, jako organismus při pokročilé rakovině jejími metastázami.
Jedním z narativů, který tito sociálfašisté opakují dnes a denně jako mantru, je blábolení o tom, že režimy na východ od "železné opony" vlastně vůbec nebyly totalitní, že mezi jejich vedením a populací byly "zpětné vazby", reagující na nálady obyvatel, což je vlastně jakási forma demokracie. A že i to násilí vlastně skoro žádné nebylo, že lidé tyto režimy přijímali dobrovolně a vlastně je i podporovali.
Faktem ovšem je, že pokud bychom důsledně aplikovali jimi uváděná kritéria, mohli bychom za "demokratické" prohlásit i koncentrační tábory. Protože i zde se dozorci a vedení snažili vyhnout aktivitám, které by přivedly vězně k zoufalé vzpouře. I zde většina vězňů šla do plynových komor bez nějakého bezprostředního fyzického nucení atd.
Z tohoto důvodu je jasně vidět, že uvedená kritéria jsou zcela nesmyslná a celý tento narativ také.

Publikace

Podpůrci paní Blaive operují i scientometrickými výsledky její práce.
Dle mého soudu scientometrie, která pokrývá pouze vybranou část vědeckých zdrojů, je do značné míry deformovaná a manipulovaná. Bez ohledu na to, že následné postupy se snaží tvářit vědecky. V některých případech se jedná o ryzí politiku, v jiných o ekonomické zájmy nakladatelských domů, vědu za tím není třeba hledat, žádná tam není. Nejvíce je to viditelné v exaktních disciplínách, kde existují jakási objektivní kritéria kvality jak prací, tak i celých časopisů. Např. bylo dlouho a právem kritizováno, že časopis Mycotaxon nebyl excerptován do scientometrie, přestože v tomto časopise vycházelo nejvíce platných vědeckých popisů nových druhů hub. V oblasti pseudovědeckých blábolologií, kde neexistují žádná objektivně určitelná kritéria kvality práce i časopisu, v němž byla vydána, to řve méně a voluntarismus zde může být daleko větší.
Dovolím si malou odbočku: Před rokem 1989 zde vycházely "vědecké" časopisy, vydávané stranickými orgány. Práce v nich splňovaly formální kritéria vědecké práce, od strukturování až po seznamy použité literatury. Nicméně šlo v podstatě jen o ideologické bláboly, podporující politiku KSČ. Jeden z těchto časopisů, Nová Mysl, vydal specializované číslo, věnované důležitosti vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti. Pikanterie onoho vydání spočívá v tom, že se dostalo do prodeje asi druhý nebo třetí den poté, co byla v rámci "Velké Sametové" vedoucí úloha KSČ oficiálně zrušena. No, nekupte to! Mám to ještě schované, jako starý vodník Čochtan.
A jistěže, pokud by se tato časopisy prohnaly scientometrickými algoritmy, stali by se z jejich autorů "významní vědci". A na vysoký H index by patrně dosáhli i velduchové typu M. Jakeše či V. Biľaka ("len kalhoty, na saká nepúšťat").
Budu hodně zlý: To, co vychází na Západě na poli "věd o totalitách", nemá svými kvalitami daleko od toho, co vydávali komunisté a presentovali to jako vědu. A scientometrické údaje, nahoněné těmito publikacemi, jsou zcela jistě naprosto bezcenné.
Nemá cenu ani poukazovat na malou publikovanost a citovanost jiných pracovníků ústavu. Je totiž jasné, že článek, popisující skutečné poměry za socialismu v zemích za železnou oponou, nemá šanci v těchto sbírkách socialistických blábolů vyjít, byť by byl sebelépe opřen o reálná fakta, od dobových oficiálních materiálů po např. memoáry lidí, přeživších uranové lágry.

Věda

Obávám se, že onen Ústav pro studium totalitních režimů zde není proto, aby nějakým způsobem šířil lži a bláboly o tom, jak jsme se tu měli fantasticky, a jakou šílenou škodou byl rok 1989, který onen geniální a lidem tak vstřícný režim ukončil.
Naopak, mělo by být jasně studováno, jak tento režim jako rakovina prolézal celou společností, jak zajišťoval všeobecný strach, tísnící prakticky celou společnost. Mělo by se jasně ukázat i to, jaký význam sehráli disidenti při jeho pádu (obávám se, že neveliký).
Mělo by dojít i k rozboru ekonomiky a jejího řízení, aby se ukázalo, jakými mechanismy se z jedné z nejvyspělejší ekonomik na východ od železné opony stala zhroucenina, neschopná uživit ani sama sebe. Vzpomínám v této souvislosti, jak si ředitel brněnské Zbrojovky pochvaloval, že budou vyrábět pro západní zákazníky plechové skříňky do šaten. Fabrika s obrovskou historií vývoje a výroby špičkových zbraní!
Mělo by být jasně ukázáno, jak naši ekonomiku ničila spolupráce v rámci RVHP (a obávám se, že by šlo o stejné principy, jaké likvidují naši ekonomiku dnes, v rámci "spolupráce" zemí EU).
Zcela jistě by měli být pojmenováni i hlavní viníci tohoto úpadku státu i společnosti, kteří stáli za loutkami na postech stranických koryfejů (a vůbec by mě nepřekvapil důkaz vazby těchto lidí na loutkovodiče současné).

Jsem tedy toho názoru, že pokud chce ÚSTR dělat skutečnou objektivní vědu a dle jednoznačně objektivních kritérií studovat a hodnotit minulý režim, musí se, chtě nebo nechtě, rozejít se západními ideology, vydávajícími se za vědce. A musí se smířit s tím, že v prosocialistických, případně i pronacistických, blábolopisech, vydávaných na západ od bývalé železné opony, se prostě výsledky objektivního zkoumání totalitních režimů nemohou uplatnit, protože narušují v zemích Západu oficiální ideologický narativ o pozitivitě těchto režimů.

Mají lékaři "ekologicky" lhát?

Na jedné ryze odborné akci padlo z úst lékaře ve vztahu k výživě a zdravotním doporučením o ní asi tohle: "Máme my, lékaři, vůbec právo doporučovat příjem ryb výživou, když víme, že je jejich lovem drancován oceán?"

Konstatování

Ryby obsahují řadu organických i na organiku vázaných anorganických látek, od příznivých omega tři mastných kyselin v jejich tuku po jód, selen a další mikroprvky. Pochopitelně, jsou i bohatým zdrojem plnohodnotných bílkovin, fosfolipidů a mnoha dalších látek.
Kdysi jsem zde zmiňoval, že vedle omega tři mastných kyselin ještě existují mastné kyseliny omega šest (ty názvy znamenají, že jedny mají poslední dvojnou vazbu na třetí pozici od konce jejich uhlíkatého řetězce a druhé na šesté). Ty omega šest se vyskytují (mj.) v kokosovém a palmovém oleji. Člověk má tyto kyseliny přijímat v určitém poměru, relativní nadbytek jedněch i druhých je špatný. Problém je, že u nás je poměrně malý příjem pokrmů z ryb, takže bychom měli omezovat i příjem omega šest mastných kyselin, což dost dobře nejde, protože uvedené rostlinné oleje výrobci potravin cpou do všeho možného, od pečiva až po zmrzliny a zákusky. Takže jiná cesta k rovnováze mezi těmito skupinami mastných kyselin, než zvýšit konzumaci pokrmů z ryb, prostě není.
Téměř ideálně jsou na tom domorodci na ostrovech v rovníkovém moři, kteří se krmí rybami (a dalšími mořskými živočichy) a kokosy.
Zcela jistě však nejsou u ryb nezajímavé i ty obsahy selenu, jódu a dalších nutričně přínosných látek v jejich mase.

Nyní se zamysleme

Má lékař vůbec právo doporučovat něco, co není podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí ve vztahu k pacientovi (potažmo klientovi)? Já jsem toho názoru, že nikoli. Ostatně, toto plyne i z promočního slibu.
Je jasné, že i ten promoční slib obsahuje rovněž to, že se lékař bude stále vzdělávat, aby byl stále na úrovni vývoje medicíny a jeho zásahy vůči pacientovi byly v duchu toho nejlepšího, co v danou dobu medicína ví a umí. A je vcelku jasné, že během odborného života lékaře se toho od té promoce po odchod do důchodu může změnit (a také reálně mění) zatraceně dost. Takže jeho doporučení i odborné zákroky se logicky budou v průběhu času měnit.
Naopak se v promočním slibu nic nepraví o tom, že lékař bude bojovat za ekologii, Matku Gaiu či jiné totalitní ideologie, ke škodě svých pacientů.
Z uvedených důvodů, pokud věda zde a nyní jasně říká "konzumace ryb ano" a neshodne se akorát na tom, zda stačí jedna porce týdně nebo zda raději dvě, neexistuje jediný důvod, proč by měl lékař doporučovat méně (nebo dokonce nic).

Odpovědnost lékaře

Lékař tedy má, alespoň dle mého mínění, doporučovat to, co je podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí. Kdyby to bylo deset porcí ryb týdně, klidně ať doporučuje tohle. Přesně za tohle je totiž lékař odpovědný.
Zde je prostě jeho parketa, a na ní má dělat vše podle toho, co v rámci své odborné kompetence zná a umí, a neskákat podle nějaké "ekologie" či jiné ideologie.
Pokud by lékař doporučoval méně, než kolik činí jeho lege artis přesvědčení, založené na odborné literatuře, a došlo k nějakému poškození zdraví lidí tím, že tyto porce nebyly pro obyvatele zajištěny, bylo by to ryze jeho vinou a nikoho jiného. A politici (a další složky společnosti, potažmo státu) by se mohli vymlouvat, že oni jeli přesně po linii toho, co jim lékaři doporučovali.

Odpovědnost ostatních

Je věcí politiků a jimi zaměstnaných techniků, zemědělců (ale i ekologů), kteří toto doporučení naplní nebo ne, případně nenaplnění nějak zdůvodní. Případně budou  hlásit, že to nejde.
Nicméně, tito lidé, a nikoli lékaři, mají nejrůznější možnosti naplnění či substituce tohoto doporučení, od posílení chovu ryb v moři po posílení (např.) rybníkářství, přes mnoho a mnoho dalších aktivit. Podmínkou onoho naplnění či substituování ovšem je, že jim musí být jasně řečeno, jak uvedené doporučení zní a jaké negativní zdravotní a jiné důsledky bude ono nenaplnění mít. Jistěže si zase oni mohou spočítat náklady spojené s infarkty, cévními mozkovými příhodami, časnějšími nástupy demence, vyššímu výskytem rakoviny (selén), poruchami vývoje plodu (mimo jiné jód). A tyto důsledky postavit na váhu vedle dopadů onoho zajištění patřičných počtů porcí ryb. Je na nich rovněž i to, aby toto zajištění zařadili do žebříčku priorit.
Další odborníci, zase kašlající na to, co jde a co nejde, mohou stanovit, čím a jak ty ryby zajistit, případně jak zajistit jejich náhradu. A je na politicích, aby rozhodli, zda jít cestou zvednutí produkce (dovozu) ryb, nebo, například, másel a margarinů, obohacených syntetickými omega tři mastnými kyselinami, vitamíny a mikroprvky.
Jistěže se může najít politik, dávající přednost "Záchraně Matky Přírody" před lidskými životy i vědeckými fakty, ale ten ať si za to nese kůži na trh hlasů od voličů sám.

Neexistuje jediný důvod, proč by mu měl lékař ustoupením od své odbornosti krýt záda. A pokud dá té "Záchraně Matky Přírody" přednost před lidskými životy on, měl by nejprve vrátit diplom s odůvodněním, že nemůže plnit své lékařské povinnosti.

Kompetence lékařů

A je na lékařích (a s nimi spolupracujících odbornících), aby zhodnotili, zda jsou ony výše uvedené náhražky, náhrada části mořských ryb sladkovodními atd. neškodné a zda dělají to, co se od nich očekává.
Tedy aby nedošlo k jakési analogii situace, kdy chleba, namazaný "jednou z vlastních sester másla", jejíž tuhost byla zajištěna cis - trans izomerizací dvojných vazeb na mastných kyselinách, vycházel v některých studiích jako škodlivější na cévy, než kdyby byl namazán čistým cholesterolem. Je paradox, že ten margarín byl vyráběn s úmyslem cévy konzumentů chránit. V době jeho zavedení na trh se však nevědělo o škodlivosti trans izomerů nenasycených mastných kyselin, protože ty se vyskytují jen v malém, ještě nevadícím, množství v tuku (včetně mléčného) přežvýkavců (navíc spolu s cholesterolem, takže vazby mezi konzumací másla a loje a některými chorobami se přičítaly jemu) a v přepáleném tuku, jehož zdravotní škodlivost byla přičítána dalším negativně působícím výsledkům toho přepalování (v té době již známým a popsaným).

Musíme prostě respektovat, že žijeme v poměrně složitě uspořádané společnosti, v níž je rozsáhlá dělba práce. A každý musí tu svou práci dělat co nejlépe a vyjma opravdu mimořádných situací by se neměl snažit dělat práci za druhé, a zejména ne takovou, na niž ani nemá příslušnou kvalifikaci, a zejména ne na bázi politického aktivismu.