Ošidnost situace

Dovolím si stručně se zmínit o ošidnostech, které nás v souvislostech s ruskou invazí na Ukrajinu čekají. Ony jsou v podstatě logické a asi na ně spousta lidí dokáže přijít sama, nicméně je dobré si udělat jejich jakýsi přehled.

Ošidnost národní

Ukrajinci vykazují na většině svého území převažující ukrajinskou národnost. Problém je, že se ve významném procentu jedná o Ukrajince poruštěné, kteří jsou ruskojazyční a ukrajinština je pro ně cizí jazyk. Dalším problémem jsou Židé, kteří rovněž preferují ruštinu před ukrajinštinou (zcela jistě výjimky existují, ale opravdu to jsou jen výjimky).
V tomto prostředí musely zapůsobit jazykové zákony, které Ukrajina nezrušila, byť se k tomu v Minsku zavázala, jako dupání slona v porcelánu.
Ŕekněme si to upřímně: Významná část (a patrně většina) sudetských Němců byli poněmčení Češi, případně poněmčení příslušníci dalších národů. Přesto Masaryka a spol. ani ve snu nenapadlo (a pokud ano, rychle to zatlačili někam do nevědomí), aby tyto poněmčené a pro český národ prakticky zcela ztracené exČechy prohlásili za Čechy, zahrnuli je do statistického vykazování počtu Čechů ve státě a vyhlásili program jejich odněmčení.
Naopak, německy hovořící menšina měla za první republiky práva, o jakých si Češi ještě před 28. 10. 1918 mohli leda nechat zdát, a o jakých si mohou leda nechat zdát i v naprosté většině případů národnostní menšiny současné, včetně menšin na území Německa. Přesto se ukázalo, že to nestačilo. Jakmile se objevil Hitler, šli za ním i poněmčení Češi jako krysy za krysařem. Naopak, v řadě konkrétních situací předváděli platnost onoho úsloví, že "poturčenec horší Turka" a dobové dokumenty z dob těsně po Mnichově ukazují, že říšští Němci se chovali k českému obyvatelstvu Sudet daleko slušněji a v mnoha případech je naopak chránili před sudeťáky.
Z toho se dá ovšem usoudit, že ani zrušení jazykových zákonů by nemuselo vpádu Ruska na "ochranu" rusky hovořících Ukrajinců zabránit. Bohužel.

Ošidnost taktická

Už jsem zde zmínil, že není zcela jasné, kde se hodlá Putin zastavit:

• na hranicích Ukrajiny?
• na hranicích bývalého SSSR (tedy, včetně napadení NATO napadením Pobaltských států)?
• na bývalé železné oponě?
• na západním pobřeží Evropy (kde se měla původně zastavit vojska Varšavské smlouvy v případe konfliktu se "západními agresory")?

Obávám se, že uvedený cíl se bude odvíjet i od toho, s jak rozhodným odporem se ruská armáda na své cestě k západu potká.
Severovýchodně od Olsztyna v Polsku najdete na moři písečnou kosu, po níž je vedena silnice. Tato kosa odděluje Zalew Wiślany, tedy něco jako Viselský záliv od vln Baltu. jediný vjezd do tohoto zálivu je na východním konci této písečné kosy, který ovšem patří do Kaliningradské oblasti, tedy Rusku. Vjezd do zálivu je zcela jednoznačně mohutně střežen a je naprosto jasné, že v případě nějakého konfliktu s Polskem by mohlo Rusko tento vjezd "zašpuntovat" a vyrobit ze zálivu "mare nostrum" (pro Rusko), proti jehož flotě by Polsko mohlo nasadit akorát pár místních rybářských šalup. Existuje projekt na prokopání tohoto zálivu na polském území, severně od města Elblag. Tento kanál začali kopat v roce 2020 a měl by být ukončen letos. Na mapy.cz je zakreslený vykopaný kus kanálu ze břehu do Baltského moře.Na mapách Google zakreslen průkop sice není, ale letecké smímky ukazují, že kopáno je již prakticky po celé délce kanálu.
Je dosti příznačné, že proti tomuto kanálu se ostře postavily ekologické organizace, blábolící o blíže nespecifikovaných "šílených ekologických škodách", které se ovšem odehrávají pouze v jejich fantasmagoriích. Měli prostě zadání zabránit tomu, aby Polsko mohlo do zátoky za písečnou kosou vplout svými válečnými plavidly. Ta by mohla zabránit např. tomu, aby z Kaliningradu vepluly do vod zálivu invazní jednotky ruské armády, které by mohly mj. znesnadnit přísun materiální a vojenské pomoci přes sever Polska do Pobaltských států, v případě jejich napadení Ruskem. Případně za tímto účelem přetnout některé komunikace z Polska do Pobaltí.
Útok v době, kdy je tato stavba před dokončením, lze chápat do jisté míry jako SIGNUM MALI OMINIS v tom smyslu, že Putin přinejmenším počítal s rozšířením konfliktu z Ukrajiny na Pobaltí a chtěl ho provést ještě před zprovozněním uvedeného vodního díla. Na druhé straně zastavení Ruska na Ukrajině může z tohoto pohledu být větší vítězství, než by se na první pohled zdálo.

Ošidnost strategická

Zde vidím hlavní problém ten, že v EU je minimální snaha atakovat skutečnou ruskou pátou kolonu, tj. ekologická hnutí a organizace, které jednoznačně pracovaly a, bohužel, pořád ještě mohou pracovat na tom, aby se EU a všechny její členské země stala totálně závislou na ruském plynu, případně i ropě.
Od politiků hodných toho jména bychom měli slyšet jasná slova o ukončení grýn dýlu, o likvidaci všech "ekologických" aktivit, vedoucích ke zvyšování závislosti států EU na Rusku a jejich citlivosti na ruském otočení kohoutu.
Faktem je, že nám nepomůže sebehrdinnější vítězství nad ruskou armádou, pokud nás bude moci Rusko ekonomicky a energeticky vydírat. Maximálně by to dopadlo jak v té anekdotě, kde z Ruska gratulovali Rumunsku k úspěchům na olympiádě v USA, na niž Moskva vyhlásila bojkot:
"Blahopřeji vašim sportovcům k úspěchům stop Nafta stop Plyn stop."
A Rumunsko opravdu až do koce totality mělo problémy se zajištěním základních potřeb v těchto surovinách a výrobcích z nich. A kdyby za čtyři roky nepadl SSSR (který byl navíc už předtím v rozkladu), nejspíš by došlo k nějaké formě "zkrocení" Rumunska.
Jinými slovy, pokud se nedokážeme poučit z chyb, které jsme nadělali v souvislosti s nesmyslnými ekologickými aktivitami, tak můžeme sice "slavně zvítězit", ale nakonec nás zelení švábi naženou do nějaké formy finlandizace. Což by možná bylo horší, než jasná a jednoznačně jako taková vnímaná porážka a okupace, která by vedla k jasnému definování nepřítele i cílů boje proti němu.
J mi velice líto, ale zelení, "bojující" údajně za přírodu (Matku Zemi atd.) mi stále více připomínají onen levičácký póvl, který za mého mládí chodil v západních státech s plackami, nesoucími nápis "Raději rudý než mrtvý".
Bylo by silně hloupé válku jako takovou vyhrát, včetně rizika, že na naše zbraně pro Ukrajinu bude odpověděno jadernými údery nebo alespoň teroristickými útoky a potom upadnout do ruského područí vlivem zelené ruské páté kolony.

Chtě nechtě jsme tedy postaveni před volbu, zda skutečně důsledně utneme veškeré proruské aktivity, zvyšující naši energetickou a surovinovou závislost na Rusku, nebo zda nedůsledností v tomto směru probendíme aktiva, získávaná v současné době pomocí Ukrajině v její obraně před Ruskem.

Šílenec na scéně?

Mnozí, včetně pana presidenta, označují Putina za šílence. Nejsem si jist, zda je to pravda. Pokud by to pravda byla, jistě by to pro nás bylo alespoň v některých ohledech příznivější. Měli bychom však počítat s tou horší eventualitou, že šílenec není, nebo, pokud tedy šílenec je, tak mu šílenství nijak neubralo na intelektu.

Historie

Dnešní den vstoupí do historie tím, že Rusko otevřeně napadlo Ukrajinu a dokonce jí v souvislosti s tím vyhlásilo válku, byť je to vyhlášení formulováno tak, že válka je vedena vůči ukrajinské vládě a nikoli vůči ukrajinskému lidu.
Jedná se o masový útok, jaký si nezadá s blitzkriegem, na jaký se Rusové, ale i Ukrajinci, pamatují, ovšem z té nesprávné strany fronty. Cíle ruské armády zatím nejsou jasné. Může jít o zabrání té části Ukrajiny, kde převažuje ruskojazyčné obyvatelstvo, může jít o zabrání celé Ukrajiny a dosazení nějaké vlády, která by zemi podrobila nějaké analogii finlandizace, může jít, v extrémním případě, o naprosté zrušení Ukrajiny jako státu (rýsuje se to na základě Putinových výroků o tom, že Ukrajina je umělý konstrukt, vytvořený Leninem) a posunutí hranic Ruska ke hranicím Polska, Slovenska a Rumunska.
Je otázka, zda by Putin šel ještě dál a napadl státy, které jsou členskými zeměmi NATO, na jejichž nevyprovokované napadení by NATO muselo zareagovat, nebo se v podstatě s hanbou rozpustit (byť by se tomu tak třeba nějaký čas neříkalo). Faktem je, že na více než polovině území Ukrajiny převažuje ruskojazyčné obyvatelstvo, a to v daleko větší míře, než např. Němci v prvorepubličních Sudetech. Toto obyvatelstvo je naštvané ukrajinskými jazykovými zákony (Němec za první republiky nemusel nikdy v životě promluvit česky, s výjimkou pracovníků ve státních službách, kteří museli umět bazální komunikaci i v češtině) a zcela jistě bude spolupracovat spíš s Ruskem než s Ukrajinou. Pokud bude na těchto územích, zahrnujících jih a východ Ukrajiny, operovat ukrajinská armáda, může se stát, že proti ní budou bojovat místní partyzánské jednotky (které Putin zcela jistě rád a s chutí vyzbrojí a pošle jim případně i instruktory).

My

Teoreticky jsme daleko od konfliktu, na naše území se ovšem přihrnou nějací uprchlíci. Jsou s námi kulturně kompatibilní a poměrně rychle se naučí komunikovat v češtině (pokud to už neumějí) a pro naši ekonomiku budou tito pracovití a skromní lidé naprosto jednoznačně přínosem, byť budou různí lemplové brečet, že je jim kradena "práce".
Daleko větším problémem jsou sankce proti Rusku, protože logickou odpovědí je, že Rusko zavře kohoutky s ropou a plynem. Německo si údajně spočetlo, že do příští zimy ještě vydrží, a tak se začalo naparovat, jakéže sankce Rusku udělí.
Jenže co udělá Německo tu příští zimu, kdy bude mít totálně vyčerpané zásoby? Opravdu jsou němečtí politici tak hloupí, že nedokáží myslet nějaký třičtvrtěrok dopředu? Počítá snad Německo, že zásoby doplní přes léto tak, že následující zimu vydrží? Jenže odkud je vezme? Kapacita norských plynových polí nestačí, na dovoz plynu z USA chybí přepravní kapacita, to samé se týká i plynu z Perského zálivu. Navíc se rýsuje "čtřspolek" Rusko + Čína + Pákistán + Írán. A zejména posledně jmenovaný člen toho spolku má reálnou možnost zablokovat dopravu prakticky všeho, co se v Perském zálivu vytěží. Už to tak v nedávné historii udělal, a to neměl za zadkem ruské jaderné zbraně a v rukách ruskou vojenskou techniku.
My na tom nejsme ani tak dobře jako to Německo. Jediné, co nás drží nad vodou, je jádro a uhlí. Pokud  nám to EU (nebo kdokoli jiný) vezme, jsme v háji zeleném a budeme si s obyvateli západních zemí telefonovat, jak v bytě máme hezkých -10, že těch -30 je venku (jak se to kdysi vykládalo o Rumunsku, když jim kvůli účasti na olympiádě v USA zavřel Brežněv kohoutky).
Podobně jsou na tom i další státy EU, vyjma Francie. Dokážu si představit scénu, jak státníci ze zemí EU, s výjimkou té Francie, klečí seřazeni před Putinem a líbají mu boty s prosíkem, aby tu ropu a plyn zase pustil. A on si klade jako podmínku puštění, že k tomuto aktu přimějí i Francouze. Mohl by po nás chtít i obnovu onoho známého pomníku na Letné s tím, že v čele zástupců evropských národů by tentokrát stál on - berte to jako hodně černý humor.

Ruští švábi jsou zelení

Soudruzi nám tu léta blekotali o ruských švábech. Obviňovali z příslušnosti k této skupině kde koho, nicméně na tu nejdůležitější kategorii ruských švábů zapomenuli, nebo ji záměrně, na příkaz svého řídícího orgánu, ignorovali.
Naším hlavním problémem, v souvislosti s rezistencí vůči ruské odvetě na naše sankce, jsou zelení. Kvůli zeleným je naše ekonomika v mizerné kondici, protože se vyhazují peníze skoro jak lopatami uhlí do kotle do naprosto nesmyslných a zcela bezperspektivních projektů typu OZE, izolací budov, biopaliv apod.
OZE nic pozitivního, ani na poli onoho omezování produkce CO2 nepřinášejí, protože za ně musí neustále jet horká záloha, ten CO2 produkující (a řekněme si to upřímně, pokud by jela v režimu stálého výkonu, tj. OZE se zcela eliminovaly, jela by daleko efektivněji, s podstatně nižší produkci CO2 na vyprodukovanou MWhe).
Zateplování budov je jen "malá domů" západním firmám a výrobcům izolačních materiálů, přitom poškozuje naši ekonomiku minimálně tím, že naši výrobci a  firmy se neuplatní na dotacemi (které dostanou jen ti, kdo dají vydělat západním firmám či jejich tuzemským pobočkám) deformovaném trhu neuplatní. Navíc od odborníků vím, že dodatečná izolace např. prvorepubliční (o starší ani nemluvě) zástavby je totální pitomost, která během nějakého desetiletí vede k totálnímu prohnití dřevěných prvků konstrukce (minimálně konce trámů, nesoucích podlahy, zabudované do obvodových a současně nosných zdí). Stavba se celkově "zadusí", protože se při jejím postavení s určitým "dýcháním" prostě počítalo. Pak to buď spadne, nebo se bude muset udělat generálka všech horizontálních příček za cenu naprosto nesrovnatelnou s "úsporami" za vytápění.
Biopaliva prokazatelně likvidují motory aut, znehodnocují tedy majetek občanů a zcela jistě "uhlíková stopa" nových aut, která je nutno vyrobit jako náhradu těch zničených, naprosto převyšuje úsporu. Druhou věcí je, že biopaliva žádnou úsporu nepředstavují. Jednoduše proto, že pro vypěstování a výrobu litru biopaliva se spotřebuje o něco více než litr (část je ho v energetickém ekvivalentu) normálního paliva. Jinými slovy, kdybychom vyráběli biopaliva jen s použitím biopaliv jako zdroje energie, tato výroba by nic neprodukovala a naopak, pro udržení by musela být dotována klasickými palivy (cca decku nafty nebo benzínu na každý vyrobený litr).
Kvůli zeleným navíc spěje naše energetika ke krachu, protože snaha uzavřít naše uhelné zdroje bez toho, že by za ně existovala plnohodnotná náhrada, je prostě nesmysl. To samé se týká i boje zelených proti jádru. Je to jediný reálný zdroj energie, který neprodukuje žádný CO2 (na rozdíl od FV panelů a větrníků, které produkují CO2 minimálně cestou oné horké zálohy, která za ně musí běžet). Týká se to nejen výroby elektřiny, ale i teplárenství.
Kvůli zeleným je naše (a nejen naše) energetika totálně závislá na ruském plynu. Takže kdo je tu skutečným ruským švábem?

Co dělat?

Pokud bychom měli v čele státníky hodné tohoto jména, mohli bychom alespoň něco pozitivního (i když negativa jistě převažují) z ruského útoku na Ukrajinu vytěžit.

• Přijetím uprchlíků z Ukrajiny bychom mohli vytěsnit a odklonit proud islámských "uprchlíků", které nám sem chce cpát EU. Vydělali bychom na tom naprosto neskutečně.
• Problémy s ruským plynem a ropou by měly vést k ukončení grýn dýlu; minimálně k jeho pozastavení dočasně do doby, než bude v Rusku demokratický režim, bez konfliktů s námi. Zcela jistě by zde platilo, že jednotka dočasnosti je jeden furt a reálně by to nejspíš trvalo daleko déle než sovětská okupace 1968 - 1990.
• Mohli bychom totéž použít k odmítnutí ukončení používání uhlí. Navíc toto ukončování je naprosto nesmyslné. Ruský plyn má asi 3/2 skleníkový efekt na vyprodukovanou MWh oproti u nás těženému uhlí, protože 1/2 připadá na vyprodukovaný CO2 při jeho spalování a 2/2 na skleníkový efekt úniků metanu (americký plyn je na tom ještě hůř, u něj je to skoro 4/2).
• Pochopitelně, stávající situaci bychom měli využít k rychlému dostavění Dukovan a Temelína a vystavění dalších JE na plánovaných místech. S tím, že by se použily standardní normy MAAE a nikoli nesmysly z EU.
• Perspektivní by se jevilo i využití geotermální energie. Podmínky na to jsou jednak na západě Čech, jednak na severozápadě Moravy, tedy v oblastech, kde ještě v raných čtvrtohorách byla sopečná činnost.
• Měli bychom provést průzkum a těžbu břidličného plynu na našem území s tím, že při zpracování v místě těžby (klidně hned vedle "roury ze země" postavit paroplynovou elektrárnu) by byly z větší části eliminovány úniky metanu, takže by se tento plyn mohl dostat pod úroveň skleníkového efektu spalování uhlí. Byť jistě ne na 1/2, ale i 3/4 by byly lepší, než spotřeba plynu z Ruska nebo USA.

Faktem je, že při dobré komunikační strategii by mohli být zelení na dlouho odstavení jako "ruští švábi" (jimiž fakticky, ať už vědomě nebo nevědomky, jsou). Kdyby se podařilo dostat do této pozice i IPCC, měli bychom na dlouhou dobu možnost (téměř) nerušeného ekonomického rozvoje.

Putin si tedy troufl na útok proti Ukrajině především proto, že si spočítal reálnou bezzubost sankcí EU proto Rusku s ohledem na závislost této skupiny států na plynu a ropě z Ruska, která není eliminovatelná v potřebném rozsahu dodávkou odjinud. Nejúčinnější reakcí na tento stav by byla výstavba zdrojů nezávislých na ruském plynu, od těžby břidličného plynu na našem území přes výstavbu jaderných a snad i geotermálních zdrojů až po likvidaci jakékoli podpory Občasných Zdrojů Energie a celého jejich zázemí, označovaného jako grýn dýl.

Domluva s Polskem o dole Turów

Domluvu s Polskem o povrchovém dolu Turów považuji za jednu z mála dobrých věcí (pokud ne jedninou, nebo spíše - jedinou o které vím), které tato vláda za svou dosavadní existenci udělala.

Oč jde

Polsko provozuje povrchový důl na hnědé uhlí v blízkosti našich hranic v Libereckém kraji. Je jasné, že provozování tohoto dolu provázejí různá negativa. Na naše území zalétá prach a další škodliviny v ovzduší (byť ne pořád a převládající směr větru je spíše opačný), ve studnách se začala ztrácet voda a objevují se i různé stesky typu NIMBY.
Polsko se v dohodě zavázalo udělat taková opatření, která jednak by měla větší část škod vyřešit (např. izolační zeď u našich hranic proti odtékání vody do Polska, val proti hluku a prachu). Zavázali se také poskytnout prostředky na monitoring ovlivňování prostředí na naší straně hranice a ještě vyplatit odškodné.
Tato dohoda je tedy velice rozumná a zejména vypálila rybník EU, která by se ráda montovala co nejvíce do vztahů mezi členskými státy, protože tím posiluje svoje pravomoci, minimálně na úrovni precedentů. Dovoluji si také připomenout, že se dějepisci shodují na tom, že doby, kdy se jednotlivá naše knížata chodila "soudit" na dvůr německého císaře, paří k nejúpadkovějším v našich dějinách a byla tehdy ohrožena vůbec existence našeho státu. A němečtí císaři byli silně rádi, že se tím posiluje jejich mocenské postavení vůči státům na území "Svatí říše římské národa Německého". Opravdu není třeba tyto sousedské spory tahat před zkorumpované úřednictvo EU a zejména naprosto nelze očekávat, že by jejich "rozsudek" znamenal náš prospěch. Naopak, s vysokou pravděpodobností bychom jím byli biti my i Poláci. Naprosto stejně jako v té zmíněné dávné historii.

V4

S Polskem jsme ve skupině V4, která naše postavení v EU zcela jasně posiluje. Jakékoli rozpory uvnitř této skupiny, a zejména takové, které by zanechaly dlouhodobý pocit křivdy v jednom ze států (ideálně ovšem v obou) mohou pevnost této skupiny rozbít a patrně v rámci vztahu Bruselu k tomuto svazku států neexistuje vřelejší přání, než aby k něčemu takovému došlo. Dokonce si dokážu představit, že naše "zelené" organizace, který se celý tento spor kolem Turówa snažily akcentovat a dohnat ho až před pseudosoud EU tak činily na základě zadání ze strany Německa, případně Rakouska, které většinu těchto organizací z významné části platí. Ovšem, pokud ne přímo Bruselu.
Naopak je v našem zájmu, aby se v EU vytvořila co nejsilnější a vnitřně co nejkompaktnější skupina, která bude tlačit na to, aby se spotřeba uhlí ukončila až s vybudováním dostatečné kapacity v jádře. V centru takovéto skupiny zcela jistě musí být Polsko se svou vysokou spotřebou uhlí a se začínající výstavbou první jaderné elektrárny.
Upozorňoval jsem na tomto blogu již vícekrát, že plyn, který fedruje Německo, zaúkolované Ruskem, sice má na jednotku energie cca poloviční produkci oxidu uhličitého, ale na druhé straně skleníkový efekt té druhé poloviny dorovnávají úniky metanu při těžbě a dálkovém transportu zemního plynu, protože se jedná o plyn s podstatně silnějším skleníkovým efektem než jaký má oxid uhličitý. Z toho důvodu nemá náhrada uhlí plynem naprosto žádný smysl mimo drastického zdražení elektřiny a dalších forem energie, které vidíme kolem sebe již nyní. A proto zde náš zájem na spotřebovávání uhlí nijak nekoliduje s bojem proti skleníkovému efektu jako celku.

Další zájmy

My i Poláci jsme vystaveni přetokům z německých OZE, které Německo posílá přes Polsko a nás do Bavorska a Rakouska, protože nemá vybudovanou síť VN a VVN, která by to zvládla po jeho území. Německo už také bylo vícekrát zachráněno polskými uhelnými a našimi jadernými a uhelnými elektrárnami před blackoutem.
Je v našem zájmu jednak si nenechat ničit rozvodnou síť proudovými nárazy z německých Občasných Zdrojů Energie, jednak zachraňovat Německo před blackoutem, který by mohl mít na jeho populaci pedagogický dopad, protože přece jen nevězí v ekologické ideologii tak hluboko jako kdysi v nacismu a snad by na takový jev Němci zareagovali racionálněji než na sérii porážek na konci druhé světové války.
I zde by byla vysoce žádoucí spolupráce a vzájemná koordinace naší a polské rozvodné sítě.

Uhlí

Je dobré si uvědomit i to, že pánev, kterou Poláci těží v Turóvě, zasahuje i na naše území. Podobná pánev, snad spíš lignitu než hnědého uhlí, se vyskytuje zčásti na našem a zčásti na polském území i na severovýchod od Jeseníků, kde jejich svahy přecházejí do nížin, pokračujících dál do Polska.
I v případě těchto zásob uhlí bude třeba strategické spolupráce mezi námi a Polskem při jejich využívání, pokud by zelení dále brzdili přechod k jedinému možnému bezemisnímu zdroji energie, tj. k jádru.
Naše rozepře s Polskem jsou tedy zcela jistě strategickým zájmem bruselských úředníků. ale strategickým zájmem našich dvou států jsou dlouhodobé co nejlepší sousedské vztahy.

Jádro

Od počátků jaderné energie u nás se rakouští i němečtí zelení svíjejí v předstíraných hysterických záchvatech nad představou, že tyto elektrárny bouchnou jako druhdy Černobyl.
Pomíjím to, že reaktory typu VVR takto prostě bouchnout nemohou. Dokonce i kdyby došlo k roztavení jádra reaktoru, došlo by v porovnáním s grafitovými černobylskými reaktory jen k podstatně menšímu úniku radioaktivity. Ostatně, přesně to se stalo při havárii jaderné elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích.
Dovolím si ovšem přisadit další aspekt: pokud by to opravdu fyzikálně nemožně buchlo v Dukovanech jako v Černobylu a všechno to odletělo na Rakousko (ve skutečnosti by byl při "správném" směru větru největší spad na našem území v okresech Třebíč a Znojmo), pořád by škody takto vzniklé představovaly jen nepatrný zlomek škod, které tu napáchalo Rakousko svou třísetletou okupací. A pokud by se něco podobného, opět fyzikálně nemožného, stalo v Temelíně, pořád by škody na německém území zdaleka nedosáhly částky, kterou nám Německo pořád ještě dluží v reparacích. A ty jsou přitom jen částí škod, které nám šestiletou německou okupací skutečně vznikly.
Aniž bych k něčemu takovému chtěl nabádat, ale my bychom měli opravdu morální právo provozovat primitivní reaktory černobylského typu, nebo dokonce ještě primitivnější, jaké byly stavěny v rámci Projektu Manhattan, a ani Němci ani Rakušané by nám, vzhledem k máslu na hlavě, které tam dosud mají, neměli mít právo nic říct.

Domluva s Polskem, proti níž běsní ultralevičáci, zelení i bruselofilové, je tedy významným a velice pozitivním signálem ohledně vztahů s našimi severními sousedy. Velice vítám, že k ní došlo a doufám, že se nepodaří našim nepřátelům naše vztahy s Polskem poškodit nějak jinak.

Šibenice pod poslaneckými okny?

Už jsem na toto téma něco napsal. Nicméně se staly některé nové věci, které je zapotřebí také okomentovat.

Bydliště

Jakýsi nový level demonstrací proti prasečinám, které se poslanci snaží prosadit, jsou demonstrace cíleně v místě jejich bydliště. Významná část poslanců, ne-li všichni, je nalezitelná přes svoje firmy, protože ty musejí mít uvedeno i místo bydliště jak majitele, tak i některých klíčových funkcionářů. Nebylo tedy nutno "vylupovat sejfy" s poslaneckými adresami, jak se domnívají někteří méně gramotní novináři.
Faktem je, že u zastupitelů na nižší úrovni je naprosto samozřejmé, že lidé, kteří je volí, vědí, kde bydlí. Nevidím sebemenší důvod k tomu, aby poslanci parlamentu byli nějakou výjimkou. Nehledě k tomu, že, z důvodů své nenažranosti, s níž se po zvolení nevzdali různých lukrativních firemních postů (u nichž se povinně zveřejňuje bydliště), jí ani být nemohou.

Poslanec

Je třeba si uvědomit, že poslanec není náš vládce. Poslanec má jednoznačné postavení služebníka občanů, který je sice jimi vybrán a má i určitou autonomii v jednání, ale je placen z jejich peněz a očekává se, že bude jednat v jejich zájmu.
Omlouvám se za trochu drastické srovnání, jehož podstata je ale naprosto identická:
Pokud si pronajmete dámu od krajnice E55, tak také očekáváte, že za vaše peníze bude dělat to, co chcete vy, a ne to, co chce ona. A rozhodně nebudete tolerovat, že si v čase vámi zaplaceném odskočí udělat nějaký další kšeft. Přitom naši poslanci se tváří, že přesně na tyhle věci mají nárok, a také je naprosto běžně, alespoň někteří z nich, dělají. Žádný takový nárok nemají a je třeba jim to stále a intenzívně připomínat. Tím intenzívněji, čím větších prasečin se dopouštějí.
Jiným srovnáním je fakt, že kdyby si nějaký příručí v krámě počínal tak, jako někteří "naši" poslanci, tak už by dávno ležel na dlažbě přede dveřmi toho krámu s otiskem majitelovy podrážky na hýždích. To my, bohužel, s těmito svými zaměstnanci udělat nemůžeme, nicméně o to důrazněji by jim měl být vyslovován nesouhlas s tím, co dělají. Bez ohledu na jejich eventuální pekuniární zájmy, o nichž jsem v souvislosti s pandemickým zákonem již také psal (31. 1. 2022).
Tak mě v souvislosti s tím druhým příkladem napadlo, zda by lepší než šibenice nebyla pěkná velká kašírovaná bota s výrazným vzorem na podrážce.

Moc ve státě

Již návrh ústavy z roku 1848 (to není překlep, opravdu z doby Kroměřížského sněmu, +- v době nástupu 18 letého Franze Josefa I na trůn) obsahoval úvodní ustanovení, že veškerá moc ve státě pochází z lidu, a toto ustanovení máme i v ústavě nynější.
Již v tom roce 1848 bylo toto ustanovení šokézní pro "elity", vzniklé mnohogeneračními příbuzenskými sňatky uvnitř šlechty, a tudíž patřičně zdegenerované.
Ostatně, zdegenerovaný byl i sesazený císař a jeho bratr na tom nebyl o mnoho líp. Taky šly po vídeňském dvoře drby, že Franze Josefa a Maxmiliána si ambiciózní Žofie, švagrová císaře, nechala udělat buď od švédského následníka trůnu nebo Napoleonova syna Orlíka, který žil v internaci na habsburském dvoře (a zplození obou by podle dat narození a úmrtí stihnout mohl, byť u toho Maxmiliána by to bylo dost "na knap").
Faktem je, že oba bratři zcela normální nebyli, ale nebyli to totální degeneráti jako jejich "papírový" otec. Ten Orlík má půvab v tom, že byl po matce Habsburk, takže se u jeho potomků dala očekávat alespoň trochu rodová podoba. Protože o rodových podobách a dalších věcech se v té době (byť to bylo před Mendelem) vědělo, dá se očekávat, že Žofie, pokud měla možnost výběru, dala přednost jemu.
Nicméně i dnešní "elity", byť mají do zdegenerovanosti rakousko-uherské šlechty ještě dost daleko (nicméně alespoň některé rodiny na tom pracují), reagují na představu, že by si lidé, alespoň v klíčových otázkách, vládli sami, reagují s nemenším  zděšením a odporem jako jejich zdegenerovaní předchůdci.

Referendum

Jak jsem zde již opakovaně napsal, jsem příznivcem referenda. Z tohoto důvodu má mou podporu jakákoli strana, která má v programu naplnění ústavy rozumným prováděcím zákonem pro referendum. Opět jsem to již kdysi napsal, nevidím však důvod dělat referendum o jakékoli krávovině.
Na druhé straně chápu referendum jako určitý zásadní akt, který by měl dát program (strategického charakteru a dlouhodobý) vládě a parlamentu, na čem mají pracovat a kterým směrem by se měla země ubírat. Jako druhou důležitou funkci referenda vidím jeho použití jako jakéhosi pomyslného Damoklova meče, který by zabraňoval poslancům při vedení tohoto státu konat ve prospěch cizích mocností a organizací, případně při naplňování vlastních kapes překročit určité limity, které jsou, bohužel, v současné době stabilně a opakovaně překračovány.
Nicméně bych se nebránil ani tomu, aby jakýkoli zákon musel do určité doby projít s kladným výsledkem referendem, jak to mají ve Švýcarsku, jinak buď nevstoupí v platnost nebo automaticky přestane platit. Minimálně by něco takového mohlo fungovat v rámci nějakého přechodného období, než se zastupitelé naučí korektně vládnout (což dnes až na výjimky neumějí, případně nechtějí).

Absence referenda

Tím, že nemáme referendum ve smyslu obecného zákona k jeho vyhlášení, nemají, bohužel, občané prakticky žádnou možnost ovlivnit činnost poslanců a zejména v situaci, kdy tato činnost nabývá amorálních (či dokonce protizákonných) rozměrů.
Faktem je, že významnou část "anticovidových" (ve skutečnosti do těch správných kapes směřujících) opatření "sestřelily" soudy jako nezákonná. Faktem také je, že chystaný pandemický zákon umožňuje omezovat ústavou garantovaná lidská a občanská práva podzákonnými normami a opatřeními (typu různých vyhlášek), je v explicitním rozporu s ústavou, kde se uvádí, že tato práva mohou být omezena pouze v odůvodněných případech a pouze zákonem.
Je tedy pravděpodobné, že pokud PS přehlasuje senát a ještě i případné presidentské veto, tak dojde k jeho napadení u Ústavního soudu. Což se ovšem může táhnout delší dobu s rozsudek, byť by měl být jasný, je, vzhledem k obecně neutěšenému stavu naší justice, dosti nejistý.
Nicméně občané mají zcela jasné právo dát poslancům na vědomí, co si o tomto návrhu myslí. Klidně i s těmi šibenicemi, byť bych, jak jsem uvedl výš, spíš preferoval tu botu.
Je také fakt, a už to proběhlo i internetovými diskusemi, že se naše zdegenerované pseudoelity bojí i toho, že by protesty proti pandemickému zákonu a dalším prasečinám, které na nás soudruzi poslanci (všech možných genderů) chystají, mohly přerůst v nějakou stabilnější platformu, která by se mohla v příštích volbách ucházet o poslanecká místa. Vzhledem k tomu, že se protestů účastní i "chroničtí nevoliči" mohl by počet jejich hlasů převážit i "korespondenční hlasy", pokud se antidemokratickým stranám podaří tento volební podvod (protože o nic jiného nejde) procpat.

Voliči tedy pod okny poslanců protestují naprosto oprávněně a sami poslanci (respektive významná část z nich) mají máslo na hlavě, protože kdyby fašisticky (někteří z nich léta) nesabotovali prováděcí zákon k ústavou definovanému referendu, tak by se diskrepance mezi občany a "zastupiteli" vyřešila velice snadno hlasováním v referendu. A bez emocí.

"Nenásilná" výchova dělá z dětí breiviky i jejich oběti

Opět jsme byli svědky blekotání několika pseudoodborníků, jak je šíleně škodlivé "násilí na dětech", tj. použití tělesných trestů.

Biologie

Člověk je smečková bytost a jeho biologie, včetně činnosti nervové soustavy, je založena na tom, že členové smečky mezi sebou násilně bojují o postavení v hierarchii tlupy (smečky) a na výsledcích těchto bojů je v podstatě založeno její uspořádání a řízení.
Pochopitelně, mláďata jsou v této hierarchii na nejnižších pozicích a poté, co přestanou být v totální péči svých matek (a jejich postavení do určité míry stínuje postavení jejich matky v tlupě), jsou ostatními členy tlupy usazována na patřičné místo ve společenském žebříčku. A je na nich, aby se po něm vlastními silami škrábaly vzhůru.
Přitom existuje, vedle boje o postavení v tlupě, i další skupina násilných činů. které umravňují mládě v souvislosti s tím, aby svými aktivitami neohrožovalo další členy tlupy, případně i sebe. Pravděpodobně tady tohle je ona otázka fyzického trestání i v "tlupách" lidí.
Pokud sáhneme do dětské psychologie a dalších podobných věd, tak je zcela jasné, že dětem, dokonce ještě v mladším školním věku, chybí abstraktní myšlení a schopnost zobecňovat podávané znalosti, byť je průběžně rozvíjí. S tím souvisí i to, že dítě v principu nechápe nějaké složité domlouvání, vysvětlování, co a jak udělalo špatně. To jde téměř zcela mimo ně.
Dítě, které není trestáno, zjistí (čistě vrozenými pochody, se kterými nic nenaděláme, protože jsou vrozené) sice falešně, ale o to pevněji, že se vlastně nalézá na špičce sociální pyramidy rodiny a jejího okolí, a podle toho se chová. Vyrůstá z něj odporný fracek, zvyklý si vynutit kdejaký nesmysl jen z důvodu oné fikce o svém sociálním postavení.
Dítě, které je od začátku vedeno k tomu, že některé věci prostě dělat nesmí, třeba i plácnutím přes zadek, ruku, kterou sahá tam, kam nemá (atd.) je snadněji zařaditelné do společnosti a chová se daleko přijatelněji (toto "šílené dětství" mu ovšem nijak nebrání v tom, aby po dosažení dospělosti začalo putovat v sociální hierarchii nahoru).
"Nenásilná výchova" se podepsala dost fatálně i na životech některých dětských hvězd (spíš na Západě než u nás). Dítě, které se stalo "vůdcem rodinné smečky", protože bylo zdrojem naprosté většiny rodinných příjmů, vyrůstalo prakticky bez usměrňování ze strany jemu ekonomicky podřízených rodičů a následně, v pubertě a dál, z něj vyrostl asociál, kriminálník, případně i narkoman. Dítka s takovým osudem, dnes již dospělá, si čtenář vcelku snadno najde, protože takových tragických postav existuje na periferii západního zábavního byznysu víc.

Tělesné tresty

Pochopitelně, odpůrci fyzických trestů prakticky vždy operují s mezními situacemi, případně i takovými, které s trestáním či výchovou nemají absolutně nic společného. Takže jejich argument proti přiměřeným fyzickým trestům je zpravidla počínání si nějakých psychopatů či sociopatů, často sadistické orientace, jejichž cílem bylo týrání dětí a nikoli jejich výchova. Je to totéž, jako bychom bojovali za zákaz Aspirinu, protože po snědení několika desítek tablet tohoto léku člověk vcelku s vysokou mírou pravděpodobnosti zahyne. Nebo po zákazu jiných léků, pro něž platí to samé. Pro zákaz provazů, protože se na nich tu a tam někdo oběsí. (Další podobné nesmysly nechť si doplní každý sám.)
Pochopitelně, uvedené příklady, kterými tak rádi zakazovači argumentují, jsou naprosto irelevantní vůči fyzickým trestům aplikovaným v přiměřené míře a v souvislosti s proviněním, jehož podstatu je dítě s to pochopit. Tedy právě s tím, jak postupovali naši předkové. Nehledě k tomu, že někdy je fyzické násilí prostě nezbytné. Např. dítě vstoupí do vozovky a rovnou před projíždějící auto a my na něm spácháme "šílení a nepřípustní násilí" tím, že je strhneme zpět na chodník. Správně bychom to dělat neměli a měli je nechat "nenásilně" přejet; právě o něco takového, obávám se, "bojovníkům proti násilí ve výchově" jde.
Dovolím si také upozornit na skutečnost, že pohádky, ty skutečné a ne líbánky LGBTQ+ komunity, jsou násilí, spravedlivého i nespravedlivého, prakticky plné, takže děti, které je poslouchají, čtou, či dívají se na ně, jsou vedeny k akceptování takovýchto činů a dokonce i k rozlišování, zda jsou spravedlivé nebo nespravedlivé. A faktem také je, že děti mají "zadrátováno" rozlišení spravedlivého a nespravedlivého odměňování a trestání už v kojeneckém věku.
Obávám se, že tito zakazovači jsou sami mimo oblast psychického zdraví. Mnozí z nich by měli být zbaveni svéprávnosti, případně drženi v zařízeních k tomuto účelu určených.
Jsem rovněž toho názoru, že úpadek starých zemí EU je mimo jiné způsoben i tím, že z daleko většího procenta mládeže vyrůstají psychosociopati, neschopní dělat cokoli užitečného pro společnost, a společnost je jejich aktivitami jednak rozkládána, jednak ekonomicky vysávána. A "naši" zakazovači se snaží dosáhnout toho, aby takovýto morální rozklad postihl i náš stát.

K tomu Breivikovi a jeho obětem

Breivik sice nebyl odebrán matce jako jiné oběti Barnevernetu, ale jeho rodina byla systematicky touto zločineckou organizací šikanována a zcela jistě nikdy nedostal žádný fyzický trest.
V této souvislosti si dovolím, úplně z jiného soudku, odkázat na pohádku O Nebojsovi od Jana Wericha. Tam hrdina nakonec popadne zlého ducha, posadí ho na rozpálená kamna a udělí mu pár facek. Načež mu duch poděkuje za vysvobození, protože z něho pro malé trestání vyrostl grázl, po smrti odsouzený ke strašení, a ty facky, co mu Nebojsa udělil, chyběly k jeho správné výchově. Obávám se ovšem, že soudruzi z EUrokomise raději zakáží Fimfárum Jana Wericha, jako zakázali Kocoura Mikeše.
Tomu Breivikovi, pochopitelně, chybělo ke správné výchově hezkých pár pořádných výprasků o mracích facek ani nemluvě.
Ovšem, i Breivikovy oběti na tom byly velice podobně. V době, ještě než se sdělovací prostředky vzpamatovaly a začaly standardně lhát, proskočila médii informace, jíž nemám důvod nevěřit, že Breivikem atakovaní mládežníci jeho útok zpočátku považovali za jakousi hru, např. názorné předvádění násilí, které "odporní Židé" provádějí na "ubohých Palestincích". I poté, co si ujasnili, že to žádná hra není, nebyli schopni žádné racionální reakce a v podstatě se nechali postřílet jako figurky na střelnici, aniž by udělali cokoli na svou obranu.
Ať mi nikdo neříká, že na tom ostrově není a nebylo kamení (když je na některých fotkách vidět), kterým by se dalo na útočníka házet, případně že tam nebyly předměty, použitelné jako improvizovaná zbraň. Breivik nebyl zbylými mládežníky atakován ani poté, co mu zjevně došly náboje. Obávám se, že normální lidé by se na něho v ten moment sesypali a zlynčovali ho. A prodloužení jeho věznění, o němž před pár dny proběhly informace ve sdělovacích prostředcích, by bylo bezpředmětné.
Zase, obávám se, že kořeny tohoto nesmyslného až sebevražedného jednání jsou v oné výchově bez tělesných trestů, která vede při konfrontaci s násilím ke stuporu, připomínajícím králíka, k němuž se blíží had. Bez ohledu na to, je-li tím hadem Breivik nebo islamistický terorista.

Takže, bohužel, celá ta výchova bez tělesných testů má jediný výsledek: Ze značné části těch, kdo ji absolvují, vychová buď násilnické psychopaty s nulovou schopností empatie, za to s vysokou mírou bezohlednosti, nebo naopak ustrašené dušičky, neschopné v případě svého tělesného ohrožení racionálního jednání na svou záchranu. Pochopitelně, Brusel potřebuje "nového evropského člověka", který se bude bát, když na něj úředník udělá ošklivý kukuč a potřebuje i psychopatické zabijáky, kteří budou likvidovat ty, co se bát nebudou. Proto tu výchovu "bez násilí" tak fedruje.

Písničkáři a rockeři za lepší (očkované) zítřky, k tomu ještě Anticharta

Fašisté, distribuující vraždící lužovice už nevědí, co dělat. Proti nim se stavějí lékaři, tedy odborníci. Takže nasadili "těžkou váhu": rockery a písničkáře.

Hroucení covid lží

První lží je, že to, co do nás píchají, je vakcína. Není to pravda, vakcína je antigen, nebo soubor antigenů, na živém nebo mrtvém nosiči (někdy i s látkami, zvyšujícími imunitní odpověď na tyto antigeny), nikoli mRNA, což je jakýsi "recept" na výrobu čehosi. Tento "recept" si organismus po aplikaci opravdové vakcíny vytvoří sám a podle svého (a bez rizik spojených s cizí genetickou informací).
Vakcína také zanechává dlouhodobou, případně až doživotní imunitu. Výjimky jsou dány jednak rychlou změnou vlastností původce onemocnění (typicky chřipka, kdy každý rok je vyvolána jiným virem, a mezi ročními variantami je jen malá imunitní podobnost a vakcína vytváří imunitu prakticky jen vůči jedné variantě tohoto viru s minimálním přesahem na jiné), jednak velmi nízkým potenciálem původce nabudit imunitní systém (typicky tetanový toxin, který sám o sobě imunitu vůči sobě vůbec nevytvoří, takže imunita proti němu musí být permanentně posilována vakcínou, obsahující tento toxin upravený tak, aby imunitní odpověď vyvolal; ovšem, to "permanentně" znamená desetileté intervaly). Případně vakcína nepokrývá všechny původce daného onemocnění, typicky očkování proti meningokokovi zabírá jen na jednu variantu této bakterie a stejně tak i očkování proti lidskému papilomaviru (způsobujícím rakovinu děložního čípku) nepokrývá všechny viry z této skupiny, nicméně i tak riziko meningokokové meningitidy i zmíněného nádoru opravdové vakcíny značně snižují.
Vakcinace ex definitio musí zabránit onemocnění a musí i zabránit přenosu původce nákazy v populaci. mRNA preparáty nejsou schopny ani jednoho z toho, tudíž je označení "pseudovakcíny" zcela na místě. Navíc ještě to, že u očkovaných osob dochází zřejmě k častějšímu slabému či bezpříznakovému průběhu infekce, v kombinaci se sociálními benefity očkovaných zcela jednoznačně zvyšuje šíření nákazy v populaci.
Toto jsou učebnicové informace a bylo jen otázkou času, kdy si je lidé začnou vyhledávat (ještě nejsme s totalitou tak daleko, aby bylo možno tyto učebnice hodit pod zámek a vydávat je třeba jen osobám s lékařským diplomem nebo průkazem o studiu na lékařské fakultě, případně prověřeným osobám s povolením od nějaké powaxerské organizace). Lékaři pak zcela jasně zbystřili pozornost v souvislosti se zjevnou impotencí pseudovakcín proti covid, neschopných zajistit imunitu ani na celý půlrok. Ti svědomitější a odborně na výši pak své postoje k těmto preparátům na základě zkušenosti přehodnotili.

Kdo jsou "antiwaxeři"

Jistěže existuje poměrně málo početná skupina lidí, kteří jsou z nejrůznějších důvodů (mj. i náboženských) proti jakékoli vakcinaci. S těmito lidmi se prostě nedá nic dělat, než je nějak postihovat tam, kde způsobí nějakou prokazatelnou škodu.
Problém je, že odpůrci očkování proti covid se rekrutují především z lidí, kteří jsou nadprůměrně zdravotnicky informovaní. Nedělá jim nejmenší problém skutečné očkování skutečnými vakcínami, odpovídajícími výše uvedené definici. Právě proto, že tuto definici znají, jim ale dělá problémy očkování pseudovakcínami této definici neodpovídajícími, jejichž účinnost je více než sporná.
Problémem také je, že neočkování pseudovakcínami, které ani nebrání vzniku onemocnění, ani šíření nákazy v populaci, nemá ani sebeméně srovnatelný dopad s neočkováním třeba proti záškrtu nebo dětské obrně. Toto očkování je naprosto zbytečný pseudomedicínský zákrok, jehož pozitivní dopad je nulový nebo nule se limitně blížící.
Mezi odpůrci očkování proto najdeme lékaře a další zdravotnické pracovníky, studenty lékařských fakult, vědce imunology a z dalších laboratorních oborů. Jsou to tedy lidé vysoce odborně kompetentní, velice dobře až nadprůměrně znalí jak problematiky tak i cest, jak se dostat ke skutečným odborným informacím.

Kdo jsou "prowaxeři"

Pokud jsou mezi zastánci pseudovakcinace nějací odborníci, třebas i s diplomem z medicíny, velice často se na ně profláklo, že mají nadstandardní ekonomické vztahy s výrobci, případně distributory pseudovakcín. A, obávám se, že u většiny těch zbylých tyto vztahy dosud nebyly rozklíčovány.
Jinak zde najdeme různé umělce, filosofy, uměnovědce, a studenty odpovídajících oborů. Z politiků naprosto jednoznačně mezi nimi převažují zastánci fašistických či jiných antidemokratických ideologií, kteří covid chápou jako pomocníka jednak v boji proti demokracii, jednak jako (viz různá nesmyslná restriktivní opatření) osobám samostatně výdělečně činným, o něž se právě demokratické politické zřízení nejvíce opírá.
Nicméně i tento tábor není takto kompletní, protože řada umělců buď od samého počátku zastává antiwaxerské postoje, případně se k tomuto prozření propracovala rozumovou analýzou opatření, která prowaxeři provádějí, případně vyhodnocením zjevné impotence pseudovakcín.
Poslední linie zastánců pseudovakcín, hlásání, že "zdravému člověku to neuškodí", už zcela jasně ukazuje, že tito lidé nejsou s to najít sebeméně racionální argumentaci pro podporu tohoto pseudomedicínského zákroku.

Další level, i s tou Antichartou

Pochopitelně, firmám, vyrábějícím pseudovakcíny, jde o každou píchnutou dávku, protože z ní mají peníze. O to samé jde i distribučním firmám, protože jim ve skladech leží peníze ve formě ampulí s pseudovakcínami a oni je potřebují napíchat do lidí, aby se z ampulí staly peníze. Proto se snaží co nejvíce oddalovat okamžik zhroucení, kdy už se z těch pseudovakcín stane totálně neprodejné zboží, které bude nutno po projití exspirační doby odborně zlikvidovat jako nebezpečný odpad.
Jejich nejnovějším počinem je mobilizace hudebníků. Zapojil se (údajně) známý kanadsko-americký rockový muzikant Neil Young přidala se i pisničkáčka Joni Mitchell a další zpěváci. Opravdu přehlídka odborníků s tisíci články ve vědeckých časopisech s vysokým impact faktorem :-)
Je mi velice líto, tito lidé mají naprosto nulovou odbornou kompetenci a neexistuje nejmenší důvod, proč by měli právě oni, a ne skuteční a nezainteresovaní odborníci, rozhodovat o tom, zda se bude očkovat nebo ne (a čím).
Zcela jistě, spousta lidí se dala očkovat jen, aby měla pokoj. Aby proti nim nebyly zavedeny nějaké sankce v profesním nebo občanském životě. A mnozí z nich si dovolují otevírat ústa na lidi, kteří z těch samých důvodů podepsali Antichartu.
Přitom je to naprosto to samé: O Chartě se nediskutovalo, její text jsme ani nesměli znát. Současní soudruzi odmítají diskusi o pseudovakcínách, brání veřejnosti, aby se seznámila s relevantními vědeckými pracemi (či s jejich výtahy v jazyce srozumitelném laikům), které zpochybňují jimi hlásané bezcenné lži. Dokonce cenzurují (nebo se o to snaží) i citace ze zcela standardních vysokoškolských učebnic. Tito, lidé jsou naprosto identičtí s těmi, kdo řídili boj proti Chartě, minimálně z hlediska zastávaného hodnotového systému a politické orientace.
A pokud se týká desinformací: Kdopak to byl, kdo tvrdil:

• Jedna dávka a bude tečka za epidemií
• Určitě bude stačit druhá dávka
• Musíme to posílit třetí dávkou (zatímco se profláklo, že se má očkovat každého půl roku do nekonečna)

Ano, byli to prowaxeři s vazbou na stát a výrobce, případně distributory pseudovakcín. Je mi líto, známé "desinformační" weby, jako Sputnik či Aeronet mohou leda blednout závistí, protože takové lži jako tito prowaxeři nikdy za svou historii nevytvořily.

Zastánci povinného pseudoočkování neúčinnými sajrajty začínají v zoufalství nad tím, jak klesá virulence covidu a narůstá nespokojenost s naprosto zbytečnými opatřeními, údajně proti němu, dělat naprosté ptákoviny. Jejich zaangažování naprosto a zjevně zcela nekompetentních umělců (či pseudoumělců) je toho jasným důkazem.

Jeden nedoceněný aspekt defenestrace

Defenestrace je akt vyhození někoho, zpravidla zástupce nepřátelské politické strany, z okna. Je dobré si ale uvědomit, že nešlo jen pokus oběť defenestrace fyzicky zlikvidovat pádem z okna.

Malá rekapitulace alespoň těch pražských

30. července 1419 byla provedena první pražská defenestrace. Ta je zajímavá tím, že pravděpodobně nepřímo způsobila zvěstí o ní smrt krále Václava IV a odstartovala husitské války.
24. září 1483 proběhla druhá pražská defenestrace. Příslušníci strany podobojí vyházeli z radnic všech tří pražských měst konšely. Část defenestrovaných přežila, část byla zabita ještě před vyhozením z oken. Tato akce do značné míry prodloužila dvojvěří v Českém království, protože král Vladislav Jagelonský, snažící se návrat k poměrům před husitskými válkami, musel ustoupit tlaku lidu. Tato defenestrace je nejméně známá a není s ní spojen nějaký zásadní historický přelom. Naopak, podle mínění řady historiků takovému přelomu zabránila.
23. května 1618 byli z oken kanceláře na Pražském hradě vyhozeni královští místodržící a s nimi jeden písař. Na rozdíl od předchozí defenestrace se jednak obešla bez obětí na životech, jednak znamenala v podstatě počátek stavovského povstání v Čechách, a tím i start třicetileté války.
První a třetí pražská defenestrace jsou natolik významné, že ta druhá bývá opomíjena a některé zdroje tu třetí označují za druhou.

Proč z okna?

Ponechme stranou příčiny, které k onomu defenestračnímu aktu vedly. Ty najdeme v mnoha historických rozborech, učebnicích dějepisu atd. Ve stručnosti je nalezneme i na Wikipedii a jiných podobných zdrojích.
Zaměřme se na to, proč se vyhazovalo z oken.
Dovoluji si upozornit, že zatímco dnes je vyhazování smetí a vylévání tekutého odpadu z oken považováno za hluboce nekulturní a vyhražené pouze živlům, neschopným života v civilizované společnosti, v dobách, kdy tato defenestrace proběhly, bylo naopak takovéto zacházení s odpady (ale i např. s obsahem "nočních váz") normou. Města situaci řešila zaměstnáním počišťovačů, kteří zpravidla rovněž odklízeli zdechlá zvířata a někdy likvidovali i toulavé psy. Ve větších městech sloužívali někdy i jako pomocníci kata při popravách.
Jednotlivé domy sice zpravidla měly své "kadibudky", či alespoň hnojiště (a některé i "prevéty", na to hnojiště za domem ústící), ale rozhodně se nikdo neobtěžoval tam vynést a vylít třeba onu "noční vázu". Zákoutí, úzké uličky mezi domy, v podstatě zřizované pro odtok dešťové vody, sloužily jako veřejné záchody. Dlažba, pokud existovala, byla prakticky trvale pokryta vrstvou odpadků, promíšených směsí moče a stolice, v některých lokalitách nejen lidské, ale i zvířecí. Čímž jsme si současně ujasnili, proč řemeslo ševcovské, a zejména se specializací na opravy bot, nepatřilo mezi prestižní.
Jinými slovy, vyhození z okna deklasovalo oběť na úroveň odpadu, případně onoho obsahu nočníku, takže nešlo jen o ten pád z výšky samotný. Dovolím si v této souvislosti připomenout film "Nekonečný příběh", v jehož úvodních scénách parta výrostků v rámci šikany zažene hlavního hrdinu do kontejneru na odpadky - tohle by tak zhruba odpovídalo tomu středověkému či raně novověkému vyhození z okna.
Ostatně, oběti třetí pražské defenestrace přežily pravděpodobně právě díky tomu, že pod okny královské kanceláře byla desítky (či stovky) let vršená hora odpadků, která zbrzdila jejich pád. Své udělal i svah od Hradu dolů, který převedl část energie dopadu na rotační, takže se pánové dokulili až na jeho dolní okraj.

Takže defenestrace nebyla jen fyzická likvidace pádem z výšky (případně doražením v blízkosti místa dopadu očekávajícími spoluaktéry), ale představovala jakýsi výraz pohrdání nad těmi, kterým bylo takto učiněno, či jejich zneuctění.

Budeme si nosit domů jídlo v novinách?

Přiznám se, že tato představa není zcela chutná, nicméně se zakládá na historické realitě. Problém je, že něco, co dávno odnesla historie, nám nyní začíná být vnucováno. A jak jinak, než pod praporem zelených ekologických zítřků, vábivě na nás mávajících modrým praporem s hvězdičkami.

Historická reminiscence

Coby dítko školou povinné jsem musel dvakrát shlédnout divadelní jednoaktovku, znázorňující historický dialog V. I. Lenina s spisovatele H. G. Wellse, který se jako první z evropských intelektuálů odvážil jet do SSSR a tam se dostal i k tomu Leninovi. Ta hra více-méně replikuje reálný dialog, který mezi oběma muži probíhal, na základě vzpomínek H. G. Wellse, protože mi není známo, že by se zachoval nějaký záznam tohoto rozhovoru na sovětské straně.
Ponechme stranou toto dílko jako celek, které bylo využíváno jako socialistická agitka, protože děti věděli, že na slova V. I. Lenina opravdu došlo, zatímco spisovatelova skepse nebyla oprávněná. Nedocházelo jim, že ony úspěchy byly dosaženy za strašlivou cenu silami, pro které lidský život znamená asi tolik, co pro topiče v uhelné elektrárně jedna briketa. Nedocházelo jim ani to, že pokud by se Rusko stalo demokratickým státem, mohly ty úspěchy být stejné, nebo ještě větší.
Zůstaňme tady u toho dialogu, v němž H. G. Wells říká Leninovi, jak viděl dělníky nést si domů přidělené jídlo zabalené v novinách. Pochopitelně, Lenin Wellsovi vysvětluje, že je to jen dočasný jev, vyvolaný aktuální tíživou ekonomickou situací. Dovolil bych si k tomu dodat, že bolševici zvítězili mj. i proto, že měli lidem alespoň do těch novin co kydnout, zatímco za cara i za Kerenského nemuseli ti dělníci dostat nic (první bouře, které vedly ke svržení cara, byly proto, že nebyl ani holý chleba).

Dnešek

Bruselští soudruzi, ponoukaní zelenými, nám postupně zakazují plasty na jedno použití. Dnes došlo na kelímky na polévku ve veřejné stravovně, další opatření budou následovat. Protože nádobí pro opakované použití má své mouchy a zcela jistě zvyšuje riziko přenosu kdejaké infekce, dostalo se nám "dobrodiní" jakéhosi papíru.
Dříve nebo později budou nahrazeny i tácky, na které se dává hlavní jídlo (polévkové kelímky se používají i na salát a kompot - apod.). Něco budou soudruzi muset vymyslet i s příbory. Už jsem viděl i pěkné dřevěné, bohužel, mnohonásobně dražší než klasické plastové.
A to vše proto, že plasty údajně šíleně škodí, byť se to nedaří prokázat (samotný výskyt mikroplastových částic tu či onde, bez známek narušení zdraví či stavu životního prostředí takovým důkazem zcela jistě není).
Druhou věcí je, že místa, kde se opakovaně vydávají plastové nádobí, příbory apod. a chodí tam opakovaně ti samí lidé, jsou naprosto ideální pro sběr použitého jídelního náčiní. Nikdy nikdo neudělal ani ten sebemenší pokus, aby lidem umožnil někam vhodit náčiní z předešlého dne, což by nejspíš zajistilo vysokou návratnost.
Pochopitelně, návratnost by zcela jistě nebyla stoprocentní, sám použité jídelní misky využívám jako nádobky pod květináče, misky na množení rostlin, klíčení semen apod. a zrovna tento týden jsem jich šest, i s plastovými víčky, přeměnil na "stanice", obsahující toxické granule pro myši. Misky na jídlo pak dočasně ještě slouží buď rovněž pro různé zahradnické destinace, nebo jako misky na krmné granule pro naše číče. Pokud jsou takto používané nádobky moc "omazlené", nebo na ně někdo šlápl, končí ve velkém plastovém pytli, který se po naplnění hodí celý do příslušného sběrného kontejneru. Konec konců, na jeho provoz přispívám dost.

Papír?

Pochopitelně, je to papír a není to papír. Musí to vydržet horkou, původně vařící, polévku na desítky minut až hodiny.
Já ještě pamatuji klasické papírové kelímky na limonádu, na nichž byla výzva "Po použití zničte", která měla zabránit tomu, aby nějaký podnikavec ty kelímky nevybral z košů na odpadky a znovu použil. Vybavuje se mi vzpomínka, jak jsem je svými mléčnými řezáky ohlodával jak veverka, takže skutečně nebyly znovu použitelné. Co do materiálu to byla nějaká lepenka, nasáknutá parafínem nebo něčím podobným (takže to bylo zcela jistě i zdravotně neškodné).
Faktem je, že tyhle klasické papírové kelímky se nedaly používat dlouho. Po nějaké době, snad nějakými mikrotrhlinami v tom parafínu, papír nasákl vodou, zplihl a povolily spoje. Ten mezi dnem a boky a šev, která činil z boků jeden celek. Stačilo je používat pár dnů jako vázičku, nebo do nich pokusit zasadit kytku jako do květináče.
Ty nové kelímky budou asi muset mít podstatně větší výdrž, schválně do nich zkusím na jaře něco zasázet a uvidíme.
Bojím se ovšem jedné věci, že to, čím jsou impregnovány, je v podstatě něco jako plast, byť se tomu tak třeba neříká (a je na to třeba i nějaká norma, podle které tomuto pojmu nevyhovují). Nicméně pokud bereme plast v širším slova smyslu, jako něco uměle připraveného, co je původně tekuté (aby to nasáklo do toho papíru) a pak to nějakou chemickou či fyzikálně chemickou reakcí ztuhne, pak to asi takové definici odpovídat bude.
Je jistě otázka, jaké jsou tam další pomocné látky, a co všechno dělají s lidským zdravím. A zda to, že je považujeme za neškodné, nebo potenciálně neškodné, je založeno na reálných experimentech, nebo na tom, že žádné výsledky podobných experimentů pouze nejsou k dispozici.

Škodlivost plastu

Faktem je, že se při zvětrávání plastů oddělují nepatrné částečky, v některých případech jen málonásobek velikosti molekuly původního polymeru. Tyto částečky lze najít mnohde v přírodě, od vrcholových partií hor až po mořské dno. Mohou se dostat i do buněčné cytoplasmy všech možných organismů včetně člověka.
Druhým faktem ovšem je, že jsem nikdy neviděl studii, která by dávala výskyt těchto částeček v těle s nějakým chorobným (nebo jinak nežádoucím) stavem. Neviděl jsem ani studii, která by popisovala nějaký mechanismus negativního účinku těchto částic na organismus, v němž se nacházejí.
Naopak, před relativně nedávnou dobou, asi tak v posledním roce, se objevila studie, která se zabývala výzkumem "plastových ostrovů", nacházejících se tu a tam ve světovém oceánu. Opět jednoho ze šílených strašáků našich ekologů. Uvedená studie zjistila, že starší z těchto útvarů jsou plné života, hlavně, pochopitelně, vodních organismů. Ty zde vytvářejí speciální ekologickou niku, která zřejmě spěje k nějaké formě ekologické rovnováhy. A byly tam nalezeny i organismy, které se normálně na širém moři nevyskytují, ale nalezneme je výlučně v blízkosti břehů. Což přinejmenším posunulo naše poznání o těchto druzích, protože se dříve ani nepředpokládalo, že se někam na širé moře dostanou, zatímco teď se ukázalo, že ano. Takže tyto útvary přispěly k našemu poznání o migraci mořských organismů srovnatelně s přírodními útvary, jako jsou čerstvě vzniklé ostrovy, např. v důsledku sopečné činnosti. Ukázaly také že tyto plasty jsou více-méně kompatibilní s mořským životem.
Navíc existují organismy, které dokáží plasty odbourávat a využívat je jako zdroj energie, případně stavebního materiálu.

Plastová krize?

Obávám se převelice, že ona "šílená škodlivost" plastu je zcela smyšlená. Slouží jen k rozdmýchávání ekologické hysterie a oblbování lidí, kteří nesledují vývoj vědeckých poznatků a nechávají si vnutit "jediný správný" názor zelených ideologických brožurek, které, podobně jako před desetiletími ty brožurky rudé z podobných politických školení, vedle vědy ani neležely.
Dokonce bych si dovolil konstatovat, že ony rudé brožurky byly realitě blíž alespoň v tom smyslu, že ideologie v nich uložená více-méně stimulovala vědeckotechnický rozvoj. Díky ní máma jaderné elektrárny (byť ty první byly výrobnami zbrojního plutonia, jejichž odpadní teplo se nepouštělo "Pánubohu do oken", jak to dělali Američané, ale použilo se k výrobě elektřiny). Dostala nás také do vesmíru a naše robotické sondy k planetám.
Troufám si tvrdit, že kdyby USA neprohrály se SSSR závod o první družici a prvního kosmonauta (byť v něm SSSR podváděl - první kosmonauti nesplňovali kritéria úspěšného letu, protože Vostoky nebyly konstruovány na měkké přistání a kosmonaut se musel před dopadem katapultovat a dosednout na Zem sólo na vlastním padáku; Voschody, které už uměly přistát i s kosmonautem, přišly později než američtí kosmonauté, jejichž Mercury přistávaly měkce už při přípravných letech se zvířaty), tak by nedošlo k onomu vypětí, které dostalo Američany na konci 60. let na Měsíc.
Abych se vrátil k té platové krizi: Je to zcela jednoznačně buď úplně vymyšlený, nebo alespoň nestvůrně nafouknutý pseudoproblém, jehož jediným dopadem je zpomalení technologického vývoje lidstva a nabourání jeho ekonomiky.
Faktem je, že jsou státy, které na tyto pseudoproblémy (vč. antropogenního globálního oteplování) kálejí z vysoka a jdou technologicky i ekonomicky vzhůru. A může se snadno stát, že na povrchu Marsu, či některé z planetek, nestane prvně noha kosmonauta či astronauta z demokratického státu, ale bude tam stát zástupce nějakého totalitního, či alespoň ne zcela demokratického režimu, které si nenechají řídit ekonomiku a technický rozvoj od ekologických vymatlanců. A je otázka, zda demokratické státy (či to, co z nich po covidu a grýn dýlu zbude) se dokáží vzepnout k výkonu tak, jak to dokázali Američané v těch šedesátých letech minulého století a zvládnou nějaký projekt ještě prestižnější. Nicméně se obávám, že nikoli.
Patrně jedinou pozitivní informací v této souvislosti je, že existuje islámská fatwa, zakazující věřícím muslimům letět do vesmíru (a hlavně jiným planetám sluneční soustavy), protože pokud by tam zemřeli, nemohla by se jejich duše dostat do ráje. Takže tím prvním člověkem na Marsu patrně nebude nějaký zástupce islámské despocie, ale nejspíš Číňan nebo Rus, pokud ne Ind.

Jídlo v papíru si domů začínáme nosit na základě befélu přemoudré EU, inspirované zelenými zvratky. Můžeme jen doufat, že ten chemicky opracovaný papír, impregnovaný různými sajrajty, bude méně toxický, než písmena a obrázky na novinovém papíře, tištěné z olověných (resp. liteřinových) štočků. Nicméně jakási reminiscence na to porevoluční, a patřičně zbídačené, Rusko to je.