středa 31. srpna 2022

Charakteristické blábolení

V Britských listech vyšel, dle mého soudu s vysokou mírou přesnosti a názornosti "chorobu charakterizující" rozhovor s "urbanistou ekologem" Matějem Žaloudkem.

Charakteristické

K odkazu na youtubový záznam rozhovoru je připojen obrazový tweet Michala Navrátila, mající ukázat "šílenou bezohlednost 'zlých aut' vůči chudákům cyklistům".
Je mi velice líto, ale já na tom obrázku vidím stěhovací vůz, stojící před budovou, z níž bude něco nakládat, nebo do ní vykládat, případně obojí. A je jasné, že se snaží stát co nejblíže vchodu do budovy, aby stěhováci nemuseli tahat na nějakou šílenou vzdálenost těžké kusy, bez ohledu na to, zda nábytek, nebo nějakou techniku či ještě něco jiného. Jak by to rádi soudruzi ekologové nařídili.
A je mi líto ještě jednou: Obávám se, že dotyčným pánům chybí jakákoli zkušenost s těžkou fyzickou prací. I já, ač student všeobecného lékařství, jsem v rámci Letní aktivity studentů absolvoval nějaké týdny ve fabrice, v níž se o prázdninách prováděla generální údržba zařízení slévárny a užil jsem si tahání těžkých kusů strojního vybavení (a dalšího zařízení provozu) "v teplejch" dost a dost. Zcela jistě to nebyla jediná má zkušenost s těžkou fyzickou prací, nicméně i kdyby byla, plně by postačovala k tomu, abych si této práce (a těch, kdo ji provádějí) vážil natolik, abych jim naprosto zbytečně, jen na základě jakési blby hlásané ideologie, svévolně nenatahoval trasu stěhování.
Těmhle soudruhům zřejmě podobná zkušenost chybí jak praseti drbání, a pokud už není ta LAS, tak bych jim přál alespoň pár dní v klasickém GULAGu, v němž by ji získali také. Ne, aby se jim stalo něco zlého, ale jen pro rozšíření jejich mentálního obzoru, který předvádějí jako velice úzký a jednostranný.

Urbanistické bláboly

Soudruh urbanista - ekolog chce naprosto jednoznačně znepřístupnit centrum Prahy zcela běžným lidským aktivitám. Je mi líto. Už někdy v roce 1968 vyšel v rámci tehdejšího politického kvasu velice zajímavý rozhovor s jakýmsi západním urbanistou, který velice chválil Prahu a další československá města za to, že i jejich centra jsou "živá", tj. normálně tam bydlí normální lidé. A upozorňoval na to, jak se v řadě západoevropských metropolí podařilo centra zcela vylidnit, takže se stala směskou jakýchsi skansenů (pokud tam jsou historické budovy) a "dobrých adres" pro různé obskurní firmy. A když přijde "padla", ta centra se, až na obchůzky policistů a pracovníků bezpečnostních agentur, zcela vyprázdní a v podstatě tam "chcípl pes" i pro turisty. A varoval také před tím, že pokud onen trend vyprazdňování dosáhne určitého stupně, pokračuje dál samospádem a stává se nevratným.
Pak přišel srpen 1968, který "moderní západní" trendy v architektuře a urbanistice zarazil (což byl jeden z mála pozitivních důsledků této agrese). Po roce 1989 jsem měl možnost vycestovat do některých západních metropolí a vidět to, o čem ten pán hovořil, na vlastní oči. Z centra metropole po skončení pracovní doby úředníků se stane jakési "město duchů".
Praha k tomu má trochu nakročeno, ale situace zde zdaleka není tak zoufalá, jako třeba v Londýně nebo některých kontinentálních západoevropských metropolích. Nicméně je jasné, že pokud v té Praze zelení vyženou z jejího centra obyvatele tím, že jim znemožní používat automobily (a alternativa k nim, která by byla funkční a cenově dostupná, prostě není), stanou se z obrovských částí centrálních pražských obvodů rovněž totálně "mrtvé zóny", v nichž budou maximálně nějaký čas ještě fungovat drogoví dealeři (a další kriminální živly), ale časem chcípnou na úbytě i oni. Zřejmě ideální stav z pozice "ekologické urbanistiky".
Pochybné osoby s dredy, vjíždějící do těchto partií města na bicyklech a provádějící parazitaci společnosti předstíráním práce v nějakých neziskovkách či nevládkách, v podstatě nic pozitivního nepřinesou.

Urbanistická praxe

Měl jsem možnost vidět "urbanisticky naprosto geniální", na zelené louce vystavěné sovětské město Novosibirsk, které bylo "geniální" urbanistickou koncepcí rozděleno na tři části: Část určenou k bydlení, část určenou pro obchody a služby a část pracovní, do níž byla soustředěna většina výrobních provozů.
Zní to geniálně až do momentu, kdy si uvědomíte, že zapomenutá položka domácího nákupu (nebo třeba nečekaná návštěva) znamená, že se pohrnete MHD do jiné městské čtvrti i za naprosto banálním nákupem. Tedy, stav ve druhé polovině 70. let, jak to tam vypadá dnes, netuším.
Z nejrůznějších zdrojů také vím o totálním krachu "urbanisticky geniálního" projektu nového hlavního města Brasilia (toto město je k vidění ve známém filmu s J - P. Belmondem "Muž z Ria"), do něhož se měly přesunout z přeplněného a "urbanisticky chaotického" Ria vládní úřady. Nicméně, to nové "urbanisticky geniální" město je pro normálního člověka tak šíleně odpudivé, že naprostá většina úředníků raději stráví čas dopravou z bydlení v sice neurbanistické, ale lidské, lokalitě, než aby se tam přestěhovala.
Z našich "luhů a hájů" známe různé "architektonicky geniální" koldomy a podobné prasečiny, znásilňující přirozenou podstatu člověka do takové míry, že musely být nákladně a složitě přestaveny na normální bydlení a koncepce společného stravování, společného praní prádla, společných kulturních a jiných akcí, společné výchovy dětí atd. a bytů jen na přespávání musela být opuštěna.
Měl jsem možnost vidět na vlastní oči zrůdnost jménem Nový Bítov (ten starý zatopila Vranovská přehrada). Hrůzu, v níž je člověk jen jakousi položkou urbanisticko - architektonické koncepce a má asi stejné postavení, jako vězeň v koncentráku. Nemůže rozhodovat ani o tom, jakou barvou si natře okna, nebo si "svévolně" postavit na dvoře boudu pro psa či kozí chlívek. Až po roce 1989 přišlo jakési uvolnění a lidé mohli alespoň částečně přestavět tyto "urbanistické kulisy" na funkční bydlení.
Ostatně i ikona "moderní architektury", vila Tugendhat, je v podstatě odpudivá haluzna, v níž bych nechtěl být ani po smrti namalovaný na zdi. A je charakteristické i to, že začala praskat a bylo nutno ji generálně rekonstruovat z důvodů špatně provedených základů - prostě ono známé: "navrch huj, vespod fuj" charakterizuje moderní architekturu i urbanistiku naprosto perfektně.
Prakticky vše, co navrhnou urbanisté, stojí za exkrement. Uvedené projekty (a mnoho dalších) to jen a jen potvrzují. Nabízí se otázka, zda urbanisty vůbec k něčemu pouštět, když za nimi není vidět nic pozitivního, případně zda vůbec ze státních peněz dotovat jejich výrobu.

Zdůvodnění

Soudruzi pochopitelně zdůvodňují všechny jimi páchané prasečiny "bojem proti globálnímu oteplování". Tedy fenoménu, který je, mnoha mechanismy, vysoce nadhodnocován, a který je z vysoce převládající části přírodního původu (jak tomu ostatně bylo i při mnoha předchozích oteplováních v historii i prehistorii). Můžeme se bavit o tom, kde v intervalu mezi desetinou a deseti procenty leží onen kýžený podíl lidské činnosti (jsem toho názoru, že výrazně blíž k té desetině procenta), přičemž EU se na oné lidské činnosti podílí nějakými osmi procenty (a my malou částí těch osmi procent). I kdyby oteplování bylo zcela antropogenní, znamenalo by "vypnutí" EU spojené s rozsáhlým vymíráním jejích obyvatel jen anulování osmi procent. To by v rámci globální koncentrace CO2 a teploty znamenalo změnu pod úrovní chyby měření obou těchto veličin.
Navíc spousta toho, co navrhují "bojovnici za klima" v reálu emise CO2 a dalších skleníkových plynů zvyšuje, takže samo konání těchto lidí je v hlubokém rozporu s tím, co hlásají. Přičemž zpravidla nejsou s to validním způsobem diskutovat k tématu.
Když jsem panu šéfredaktorovi Britských Listů  poslal upozornění, že elektromobil má prakticky po celé EU (nyní, kvůli odstávce části JE i ve Francii) vyšší produkci CO2 než normální auto, a navíc škodliviny produkované auty se spalovacími motory jsou hluboko pod úrovní prahu jejich toxicity, bylo mi odpovězeno, že "nejdůležitější škodlivinou je otěr mikročástic z pneumatik". Na upozornění, že elektromobil je výrazně těžší než normální auto (elektromobil jen s řidičem váží tolik, jako zcela lidmi i zavazadly zaplněné auto na benzín), takže otěr mikročástic z jeho pneumatik je vyšší (a navíc je to akcentováno jeho vyšší akcelerací), už odpovědět nedokázal.

Chceme na Západ?

Dost častým argumentem je, že kdo nepodporuje výše uvedené (a mnohé další) ekologické hovadiny, "nechce na Západ". A že česká společnost je zmatená, protože původně na Západ chtěla, zatímco dnes nikoli (a je to "šíleně divné").
Je mi velice líto.
Naprostá většina informací naší populace o Západu pocházela ze 70. a 80. let minulého století. S akcentací faktu, že v "krizových letech" bylo časové okno, v jehož rámci bylo cestování na Západ možnější než později a mnoho lidí žilo zážitky z té doby, protože další zkušenosti s realitou zemí na Západě už získat nemohli.
Faktem ovšem je, že zatímco u nás jsme v roce 1968 naivně bojovali za jakési "zlidštění" socialismu (je otázka, zda něco takového je vůbec technicky možné, IMHO nikoli), v téže době bojovaly nejrůznější levičácké živly na barikádách v západních metropolích za zavedení socialismu maoistického či stalinského typu, jaký byl nepřijatelný dokonce i pro zpátečnická vedení států, které se účastnily invaze do Československa v srpnu 1968. A s výjimkou malého počtu extrémistů, jako byl např. Petr Uhl, bylo něco podobného nepřijatelné pro celou naši politickou scénu, od biľaků přes husákovské normalizátory až po invazí eliminované vedení "Pražského jara".
Ten západní rudý odpad provedl po porážce v roce 1968 (do jisté míry k ní přispěla i invaze do Československa) "pochod institucemi" a dnes sedí jeho druhá generace v čele většiny západních států, i celého vedení EU. A snaží se celou EU i její komponenty přeměnit v cosi, jako byla Čína za Mao c' Tunga nebo SSSR za Stalina. A alespoň do jisté míry se jim to daří.
Významnou součástí oné demokracii a tržnímu hospodářství silně nepřátelské zločinecké tlupy byly i různé ekologické organizace, které velice rychle zdegenerovaly a zdegradovaly z organizací, bojujících v době svých počátků proti reálným chybám, které se opravdu děly, na cosi totálně nepřátelského právě tomu, co jsme na Západě obdivovali a v čem bychom rádi bývali chtěli žít.
Opravdu tedy není žádným protimluvem naše touha po zařazení se na Západ v roce 1989 (a jistě už před tímto datem) a naše současná skepse k EU a "Západu" obecně.
Budu hodně ošklivý: Západ našich snů v dobách normalizace má se současným Západem asi tolik společného jako meziválečná První republika s Československou lidově demokratickou republikou po únoru 1948. Jistěže "nelze dvakrát vstoupit do jedné řeky" a ten Západ byl komunisticky (či fašisticky, je to skoro to samé) zprzněn v řadě detailů jinak, než Československo po komunistickém puči (a jeho totální antidemokratické degeneraci do jisté míry také brání NATO), ale výsledek je +- blízký a na bázi základních principů stejný.
Lze tedy tohle povídání o nás a Západu uzavřít tak, že ano, na Západ zcela jistě chceme, ale na Západ demokratický, založený na principech tržní ekonomiky (tedy takový, na jaký jsme vzhlíželi přes dráty železné opony), nikoli nějaký centrálně plánovaný SSSR - B-tým (nebo "Čtvrtá říše") s "omezenou demokracií" na způsob EU. A pokud se zeměpisný Západ řídí nevratně do rudé či hnědé žumpy (byť natřené zelenou kamufláží), je třeba se od něj tvrdě a nekompromisně oddělit a ten politický Západ, k jakému jsme vzhlíželi za normalizačních let, si vybudovat sami a zde (respektive ve spojení s ostatními bývalými členy východního bloku, kteří jsou na tom +- podobně). A bude nám leda satisfakcí, pokud k nám začnou z toho zeměpisného Západu, přeměněného na rudo- hnědo - zelenou žumpu, lidé utíkat a žádat u nás o politický azyl.

Rozhovory Britských Listů tedy mají, zejména při domyšlení toho, co je v nich uvedeno, do konečných důsledků, docela široký záběr a umožňují nám si uvědomit, o co stojíme, a za co bychom měli naprosto nekompromisně bojovat.

pondělí 29. srpna 2022

Paní Zagorová mě poprvé zarmoutila.

Písničky paní Zagorové jsem měl vždy rád. Od jejího prvního alba, vyšlého někdy v době, kdy jsem chodil na gymnázium. Ctil jsem ji i proto, že k některým z nich napsala velmi citlivé texty.


V polovině 70. let pořádal celoškolský výbor SSM tehdejší UJEP (dnes MU Brno) její koncert v areálu pod Červeným kopcem, v němž je nyní policejní škola. Tenkrát tam bylo nějaké učňovské středisko. Obrovský sál v jedné z budov snad sloužil pro stravování.
Protože jsem akci pro SSM dokumentoval, dostal jsem se i do zákulisí a mohl paní Zagorovou vidět, jak se s kapelou připravuje na další část programu.
Asi nejkrásnější zážitek z této akce mám z obrovské suterénní chodby pod budovou s koncertním sálem, kde byly, mj., umístěny i šatny. Paní Zagorová šla touto chodbou asi patnáct metrů přede mnou a prozpěvovala si útržky se svých písniček. Patrně "ladila hlas" na jejich obtížnějších partiích pro další část koncertu.
Vzhledem ke svému tvaru měla tato prostora naprosto jedinečnou a neobvyklou akustiku, snad trochu připomínající akustiku v některých kostelech. Rozhodně zcela odlišnou od koncertních sálů nebo toho, co se dá vyrobit v bytě běžnými (i dražšími) reprobednami.
Dodnes mě mrazí v zádech, když si vzpomenu na těch několik desítek sekund (déle to trvat nemohlo), během niž jsem šel za ní a ona si, snad jen pro sebe, prozpěvovala. Kdykoli přijdu do kontaktu s jejími písničkami nebo něčím jiným, co s ní souvisí, vybaví se mi právě tento zážitek. A mohu než být smutný z toho, že už ji naživo nikdy nebudu moci vidět a slyšet. Byla to opravdu Paní Zpěvačka a jako na takovou na ni budu navždy vzpomínat a její památku hluboce ctít.

Hana Zagorová zemřela tento pátek, 26. 8. 2022. Vzpomínka na ni žije dál.

čtvrtek 18. srpna 2022

Měla by být zavedena ekologická totalita?

Dokonce i někteří inteligentní a relativně vzdělaní lidé prohlašují, že by bylo správné zavést ekologickou totalitu, aby bylo zachráněno lidstvo (či s nějakou podobnou motivací). Mají pravdu?

Totalita

Pokud se podíváme do dějin totalit, prakticky každá se oháněla nějakými "vyššími zájmy", jejichž jménem se snažila odstranit z cesty "demokratické žvanírny" a veškeré "idioty, co nechápou vyšší myšlenky a globální cíle". Kteréžto instituce a osoby byly překážkou, zabraňující realizaci velkolepých a vysoce přínosných myšlenek, pokud ne rovnou Spásy Lidstva.
Přitom ve všech dosavadních případech se nakonec jasně ukázalo, že uvedené důvody byly naprosto mylné. Nikdy neexistovalo nějaké nebezpečí, ať už pohlcení světa "satanem" (křesťanství), "světovým Židem" (nacismus), vrahy z Wall Street (komunismus).
Nikdy také nedošlo k tomu, že by totalita byla spojena s nějakými benefity. Buď tyto benefity přesouvala někam do nedohledna (pobyt v ráji po smrti křesťané, rajskou beztřídní společnost komunisté atd.), případně je nikdy nedokázala přinést v praxi (fašisté i nacisté).
Pochopitelně, všechny totality byly spojeny s obrovskými zisky pro úzkou skupinu privilegovaných, ať už ve formě materiálních statků nebo osobní moci s minimem omezení. Prakticky vždy se do čela těchto totalit dostávali zvrhlíci, mající potřebu ukájet své osobní (často sexuální) choutky na základě svého vysokého postavení v sociální pyramidě režimu.
Lze konstatovat, že jedinou příčinou těchto totalit a na ně napojených ideologií byla vždy jen snaha relativně úzké skupiny lidí se silně obohatit na úkor celé společnosti a ještě na sebe strhnout obrovskou, a pokud možno nijak nekontrolovanou, moc. Vždy také platilo a platí, že veškerá odůvodnění těch, kdo tu totalitu svou prací financovali a svým postavením na společenském dně podporovali, se následně ukázala být jednoznačně lživá.

Ekologie

Ekologie byla původně věda o vztahu organismů mezi sebou a jejich interakcích s neživým prostředím. Přinesla zcela jistě řadu nových pohledů na svět a umožnila dostat se o úroveň výš nad sběratele a určovatele přírodnin (byť na nich byla vždy silně závislá).
Následně se ekologie proměnila v politický směr, bojující proti tomu, co označovala za "zlo". Po ideologické stránce se jí podařilo změnit názory lidí na některé jevy. Já ještě pamatuji, že kouřící komín byl znamením pokroku a prosperity (a v tomto kontextu ho najdete i ve verneovkách a další literatuře z konce 19. a počátku 20. století).
Nelze naprosto jednoznačně tvrdit, že onen společnosti vmanipulovaný ekologický názor, že kouřící komín je cosi fuj, je správný, nebo dokonce jediný správný. V současné situaci, kdy jsme v důsledku odstavení většiny "kouřících" elektráren a dalších zdrojů energie v podstatě vydáni na milost a nemilost putinovskému Rusku (které může prostým otočením kohoutku na plynovodu způsobit naši smrt hladem a zimou), se to naopak ukazuje jako totální pitomost. Pár desítek takových komínů, čmoud nečmoud, a byli bychom vůči Rusku v daleko pevnějším postavení a následky utažení kohoutku by byly daleko mírnější až nepostřehnutelné.
Nakonec se ekologie proměnila v jakýsi pochybný politický směr, hlásající v podstatě nesmysly. V cosi mezi iracionální ideologií a náboženstvím.
Ony náboženské rysy získala ekologie zejména tím, že začala bojovat za opatření, která jsou sporná, případně jsou dokonce nesporně antiekologická. Což vedlo k tomu, že část původních ekologů od tohoto hnutí odpadla a ocitla se v táboře jeho nepřátel.
Hlavním problémem ekologie je, že bojuje proti technologickému rozvoji, založenému na rozvoji vědy. Přitom to byl právě technologický rozvoj, který lidstvo v historii dostal z četných průšvihů. Nejsou nijak výjimečné ani situace, kdy technologie ve své primitivní podobě skutečně k průšvihu vedla, zatímco po svém dalším vylepšení působila přesně opačně, takže se proroctví zkázy nenaplnila.

Módní klimatologie

Já ještě pamatuji 60. léta, kdy klimatologové strašili nástupem další doby ledové. O ní víme, že s vysokou pravděpodobností přijde, protože se nestalo nic, co by mělo onen cyklus střídání ledových a meziledových dob, charakterizující čtvrtohory, nějak ukončit. Dokonce, pokud vycházíme z délky trvání předchozích meziledových dob, musíme konstatovat, že ta naše meziledová doba už více-méně přesluhuje a další doba ledová má zpoždění. Existuje i možnost, že současná teplá epizoda je labutí písní současné doby meziledové, protože ty předchozí také před svým závěrem prodělaly teplé období.
Později se ukázalo, trochu cynicky řečeno, že na strašení globálním oteplováním se dá vydělat podstatně víc, takže se klimatologie přeorientovala na věštění zkázy z totálního přehřátí. Přičemž v řadě případů je i ono přehřátí nadhodnocováno, pokud nejde o vyslovený podvod.
Faktem je, že řada meteostanic je ovlivněna tím, že se ocitla uprostřed narůstajícího tepelného ostrova, a že i v jejich bezprostředním okolí došlo k redukci zeleně a nárůstu podílu budov, případně vybetonovaných ploch. Naše historické Klementinum je navíc ještě ovlivněno důsledky výstavby Vltavské kaskády. Její přehrady totiž vypouštějí v zimě spodní vodu, v důsledku teplotní anomálie vody teplou kolem čtyř stupňů Celsia. Po dostavění a spuštění tohoto vodního díla přestala Vltava v Praze pravidelně zamrzat, zatímco do té doby zamrzala prakticky každoročně (což je historicky doloženo mj. tím, že vltavský led byl těžen a ukládán do lednic v řadě pražských hospod, v nichž ochlazoval potraviny v tepelně izolovaných sklepních prostorách až do další zimy). V poslední době Klementinum ovlivnila i výrazná redukce pobřežní zeleně, kterou pamatuji růst ještě někdy ze 60. a 70. let.
Nicméně se patrně otepluje, byť kvůli různým zjevným manipulacím, snažícím se tento jev nadhodnotit, nevíme přesně o kolik.
Navíc existuje i fenomén "předpovědi, která vyplňuje sama sebe": Když v důsledku věštění globálního oteplování byly obrovské plochy pokryty prakticky černými solárními panely, došlo ke drastickému snížení odrazivosti těchto ploch a nárůstu příjmu sluneční energie. Což do jisté míry musí zvyšovat teplotu. Pokud mi někdo bude argumentovat těmi cca šestnácti procenty záření, co se přemění na elektřinu, tak ta, v důsledku termodynamiky, skončí jako teplo rovněž, akorát ne na těch panelech.
Dokud nezačnou bojovníci za klima masívně demonstrovat za urychlenou výstavbu nových jaderných bloků, které jsou jediné schopné spolehlivě zajistit energetické potřeby lidstva bez produkce skleníkových plynů, je zcela jasné, že celý boj za klima není nic jiného než podvod, na úrovni jeho koryfejů vědomý.

Náboženský charakter

Náboženský, či alespoň iracionální, charakter boje proti globálnímu oteplování je dán tím, že jsou jednoznačně prosazována opatření, která situaci dále zhoršují.
Náhrada uhlí zemním plynem ve skutečnosti zvyšuje skleníkový efekt asi na jedenapůl až jedenatřičtvrtěnásobek skleníkového efektu pálení uhlí. Plyn sice při vytvoření stejné tepelné energie vytvoří CO2 méně, ale vynahradí si to uvolňováním metanu (hlavní složky zemního plynu) při těžbě, zpracování i přepravě. Vzhledem k tomu, že skleníkový efekt metanu je o dva až tři řády vyšší než skleníkový efekt CO2, je výsledný skleníkový efekt plynu horší než uhlí.
Propagace elektromobilů. Elektromobil má, když počítáme celý řetězec od uvolnění tepla v elektrárně po mechanickou energii, pohánějící kola, účinnost kolem osmi procent. Spalovací motor má v řetězci mezi teplem, vznikajícím ve válci, a energií, pohánějící kola, účinnost 45 procent, naftový motor ještě o něco málo vyšší. Účinnost elektromobilu je tedy v porovnání s klasickým automobilem menší než pětinová a elektromobil se proto jako úspora emisí CO2 uplatní pouze tam, kde je vyšší podíl bezemisních zdrojů v energetice než osmdesát procent. Přičemž OZE těžce hendikepuje jejich nestálost a náhodnost, proto naprostou převahu mezi těmi bezemisními zdroji musí mít jádro nebo voda. Což je splněno u Francie (a snad nějakých států kolem, napojených zcela na francouzskou elektřinu) a Norsko. Už pod hranou je Rakousko. U všech ostatních států EU i mimo EU produkuje elektromobil na sto km jízdy víc CO2 než auto na benzín nebo naftu. Pečlivý propočet, zohledňující vyšší "mrtvou hmotnost" u elektromobilu (baterie elektromobilu váží kolem dvou metráků a během jízdy se její hmotnost nemění, plná nádrž auta na benzín nebo naftu váží něco přes půl metráku a během jízdy její hmotnost podstatně klesá) dál zvyšuje hendikep elektromobilu proti klasickému autu. Problémem je také samovybíjení akumulátorů a rychlý pokles jejich kapacity. I tyto jevy zvyšují produkci CO2 elektromobilem na stovku ujetých kilometrů.
Vodíková energetika. Pokusy zavést vodíkovou energetiku byly v historii již dva a oba zkrachovaly na fyzikálních a chemických vlastnostech vodíku (které se od té doby nijak nezměnily). Vodík je extrémně výbušný (vybuchuje v rozmezí od cca 1 % do 99 % obsahu ve vzduchu), je vysoce obtížné ho, jak v plynné, tak i ve zkapalněné formě udržet, protože prochází skrze řadu materiálů, vč. kovů, na zkapalnění kilogramu vodíku navíc spotřebujeme přibližně energii, uloženou v jeho dalším kilogramu. A i kapalný vodík je mizerný zdroj energie, protože v litru obsahuje jen asi polovinu energie než litr benzínu. Nelze pochybovat o tom, že propagovaná vodíková energetika i v současnosti skončí krachem jako předchozí pokusy. Jen v důsledcích ideologického idiotismu bude v tom krachu pohřbeno podstatně víc prostředků, protože ty předchozí se děly v prakticky nedeformovaných tržně ekonomických podmínkách, kdy o postupu na tomto poli rozhodovaly reálné kalkulace, a ne ideologické žvásty. A bude víc podvodníků, kteří se na tom neúspěšném pokusu napakují na úkor společnosti.

Totalita?

Vraťme se k oné ekologické totalitě.
Hlavním problémem je v tom, že ona "totalita" má jednoznačně za cíl umlčet kritické hlasy. Včetně hlasů, založených na naprosto neoddiskutovatelných faktech a jejich zcela triviálního vyhodnocování. Opakovaně jsem při různých příležitostech uvedl, že největším nepřítelem ekologie obecně a klimatologie zvláště jsou Matematické, fyzikální a chemické tabulky pro střední školy (z dob, kdy jsem se připravoval na maturitu) a primitivní kupecké počty. K vyvrácení naprosté většiny ekologických bludů tohle bohatě stačí, protože ekologie se míjí s realitou naprosto stejně jako monoteistická náboženství.
Zcela jistě jsou pro ekologii problematická i nezávislá pozorování, odkazující do říše bludů a podvodů její další prostředky.
Začnu tím nejaktuálnějším: V době první covidové vlny byla celosvětově drasticky omezena jak výroba tak i doprava. Drasticky poklesla i výroba elektřiny. Bylo to rozhodně z celosvětového hlediska daleko větší omezení, než kdyby EU stoprocentně zastavila emise CO2 a donutila své obyvatele pomřít hladem a v zimě zmrznout. Přitom šlo o stav, neúnosně omezující životy lidí na této planetě (snad s výjimkou nějakých barbarů z tropických deštných pralesů) a rozhodně nebyl dlouhodobě udržitelný bez plošných ztrát na životech (až by došly zásoby) a zhroucení ekonomiky většiny států. Přesto na křivce růstu koncentrace CO2 v atmosféře, ani na růstu oficiálně vykazované celoplanetární teploty nedošlo k žádnému pozastavení. Jistě můžeme mít podezření, že to druhé je manipulováno, v tom případě si ovšem soudruzi klimatologové pěkně naběhli. Celá tahle událost je totiž jasným důkazem, že současné změny koncentrace CO2 v ovzduší a teplot jsou naprosto přírodní jev, který sebedrastičtějším omezováním životů lidí nelze ovlivnit na takové úrovni, aby následky byly vůbec měřitelné.
Jistěže bych mohl opakovat mnohé, co bylo opakovaně na různých fórech řečeno či napsáno. Všimnu si jen dvou velmi typických událostí:
Zhruba v době, kdy jsme vstupovali do EU, roztál za hysterického řevu ekologických organizací "miliony let starý" ledovec v Grónsku. A hle, ono tání obnažilo vikingskou usedlost, která tam rozhodně nemohla být postavena před miliony let, ale nejdříve někdy na konci 9. století našeho letopočtu, poté, co vikingové začali kolonizovat Grónsko. Dnes je snaha tuto událost zatušovat, protože ukazuje naprosto jednoznačně lživost blábolů ekologických organizací.
Když půjdeme ve stejném duchu dále, tak je nutné upozornit na mapy tureckého admirála Piri Reise, který je ovšem na primární úrovni nevytvořil, jen provedl jakousi grafickou kompilaci starších originálů, patrně nedochovaných. Uvedené mapy zachycují pobřeží Antarktidy, sice v projekci pro nás nezvyklé (vzdálenost a úhel od bodu, ležícího na severu dnešního Egypta), nicméně převod polohy klíčových bodů do Mercatorovy nebo jiné projekce je záležitostí relativně triviálních geometrických výpočtů. To bylo provedeno, a bylo zjištěno, že linie pobřeží na mapách odpovídají realitě, měřené v současnosti pod vrstvou ledu. Dokonce byly v některých lokalitách navrtány říční sedimenty tam, kde má Piri Reis zakreslené řeky.
Mapy Piri Reise zachycují Antarktidu bez pobřežního ledu, asi ve stavu, v jakém bylo Grónsko v době, kdy je osidlovali vikingové. Nepředpokládám, že by ji pořídili hodní dänikenovští mimozemšťané v třetihorách, kdy byla bezledovost pobřeží Antarktidy nesporná i z pohledu velmi konzervativních vědců. I kdyby to udělali jejich předání místním opičkám, pro něž byl jejich význam čirá nula, je jen další nesmysl zahrnutý do této hypotézy. Musíme tedy jako zdroj těchto map předpokládat psací náčiní a ruku člověka, sedícího na lidmi postavené lodi. Lze vyslovit hypotézu, že zakreslený stav Antarktidy +- odpovídá mínojskému teplotnímu optimu, během nějž bylo na Zemi minimálně o tři stupně tepleji než dnes. Onu zeměpisnou výpravu, jejíž poznatky pak využil Piri Reis, mohl organizovat buď Egypt (tomu by nasvědčovala ta projekce) nebo Mínojská říše na Krétě, případně se mohly tyto státní útvary na tomto výzkumu podílet, jako se dnes podílejí některé státy na projektech výzkumu kosmického. Případně mohlo jít o nějakou úplně jinou civilizaci (třeba z povodí Indu) od níž byly mapy získány a překresleny s tím "pupkem světa" v Egyptě.
Uvedené mapy pochopitelně diskreditují panické skřeky ekologů nad současným ústupem ledů v Antarktidě (a to zdaleka ne na celém kontinentu, ale jen některých jeho částech), prostě proto, že lidstvo, bez ohledu na to, kdy a kým byly pořízeny, zažilo na tomto kontinentě daleko méně ledu a nebylo to spojeno se žádnými katastrofami, které by nepřežilo.
Uvedená fakta si můžeme dovolit citovat proto, že zde dosud žádnou ekototalitu nemáme. Pokud by zde byla nastolena, tak by byly lidem vnucovány lživé bláboly, jak to pamatujeme z té minulé totality. Například o masakrech v Katyni, spáchaných sověty, přestože za ně Norimberský tribunál, většinově složený ze sovětských loutek, odsoudil Němce. Nebo o "spontánním" hnutí proti válce ve Vietnamu, které bylo kompletně placeno a řízeno KGB. (atd.) Ekototalita by mohla skončit s předstíráním měření teplot a mohla by z učebnic vymazat středověké klimatické optimum a další teplé periody. Kroniky a další informační zdroje, stejně jako učebnice paleoklimatologie, by byly uklizeny v LIBRI PROHIBITI, pokud by neskončily ve stoupě. Je docela možné, že by bylo lidem zakázáno vlastnit podvratné prostředky antiekologické agitace typu okenních teploměrů. A nastala by i ekologická cenzura sociálních sítí (v rozsahu daleko vyšším než v současnosti), aby obyvatelé museli věřit blábolům o horách mrtvol na ulicích jiných měst, než ve kterých žijí.

Totalita a prostředí

Závažnou skutečností je, že ona plánovaná "ekologická totalita" nemá ani v nejmenším za cíl bojovat za pozitivní stav životního prostředí, potažmo přírody (nebo jejich změnu k lepšímu). Zcela jednoznačně prosazuje nesmysly, které deklarovaným cílům naprosto prokazatelně škodí. Škodí ovšem takovým způsobem, že koryfejové ekologů na tom mohou vydělat zcela nehorázné peníze. Většinou tím mechanismem, že jsou zapojeni do nějakých silně dotovaných (z peněz ukradených poctivě pracujícím občanům) aktivit, které jsou podle jejich žvástů "šíleně prospěšné", ale v reálu jen škodí.
Zcela jistě zde mohou být i vedlejší cíle, protože závislost státu na dovážené energii (ať už odkudkoli) je v zájmu prodejců náhražek našich domácích zdrojů. A je úplně jedno, zda si bojovníky proti spalování uhlí platí islámští teroristé nebo Putin, důležité je, že bojují proti našim zájmům a za zájmy našich (přinejmenším potenciálních) nepřátel.
Bez zákazů spotřeby uhlí, těžby místního břidlicového plynu frakováním a další agendy zelených by neměl Putin šanci v boji proti Ukrajině, protože by na něj mohly být uvaleny skutečně citelné sankce (ty současné pseudosankce příjmy Ruska z plynu a ropy fakticky zvyšují, podle některých odhadů byl jejich nárůst v důsledku oněch "sankcí" tak vysoký, že stačil pokrýt náklady Ruska na válku v Ukrajině).
Jistěže můžeme vzpomenout i na devastaci Šumavy a dalších oblastí, které ekologové proměnili v totálně zničenou krajinu. Ta v současné době (masových rekultivací území po těžbě) negativně předčí i následky povrchové těžby hnědého uhlí na severozápadě Čech. Zcela jistě i za nedávným masívním požárem u Hřenska stojí ekologové a jejich bezzásahovost, protože bez ní by v tamních "národněparkových" lesích nestály kůrovcové souše a na lesní půdě neležely masy suchých větví, které obojí byly vektorem šíření onoho požáru. O tom, kdo ho založil, můžeme zcela jistě spekulovat, nicméně skutečnost, že ekologické organizace začaly už v prvních dnech této katastrofy vyžadovat víc peněz a víc pravomoci, zcela jednoznačně navozuje otázky typu CUI PRODEST. Zcela jistě ten požár nám, normálním občanům, na rozdíl od těch ekologů, neprospěl. Navíc, jak v případě Šumavy tak i v případě Hřenska, se katastrofa týká výlučně české části příslušného přírodního území, zatímco německá část, bez ohledu na proklamovaný ekologismus Německa, zůstává v obou případech nedotčená. I zde je na místě položit onu výše citovanou latinskou otázku.
Pokud tedy tuto část mohu nějak uzavřít a zobecnit, tak ekologická totalita by znamenala pro naši přírodu (a životní prostředí vůbec) v porovnání se současným stavem totální katastrofu, protože řádění ekologů a jejich organizací by se stalo naprosto bezuzdným. Je otázka, zda by po nevyhnutelném pádu této totality na našem území ještě nějaká příroda zbyla.

Totalita a společnost

Abychom výše uvedenému katastrofálnímu průběhu zabránili, je třeba dostat do vedení státu organizace a lidi s pragmatickým smýšlením, kteří na nějaké totalitní žvásty a jejich producenty kašlou z vysoka. I na lokální úrovni (viz podzimní volby) mohou takovíto lidé v zastupitelstvech udělat mnoho pozitivního. Minimálně signalizovat společnosti nežádoucí aktivity ekologů v konkrétních místech. I u volby senátorů by mělo být jedno z hlavních kritérií to, zda kandidát/ka není ekologickými žvásty vymozkovaný/á blb/ka.
Zcela jistě bychom neměli zapomenout na to, že hlas pro strany pětikoalice je mj. hlas pro přinejmenším podvolování se ekofašistům, snažícím se nastolit zde ekologickou diktaturu za pomoci ekofašistů ze zahraničí (a především ekonacistů německých). Pokud tyto strany v následujících volbách pohoří bude to dobrý signál pro celý tento stát. Přinejmenším to zvýší pravděpodobnost předčasných voleb, které by mohly do čela státu dostat rozumnější vedení.
To samé se týká i blížících se voleb na úřad presidenta. I zde jsou mezi kandidáty ekoblekotalové, kterým nelze věřit ani ten příslovečný nos mezi očima. A jejichž zvolení na tento post by bylo rizikem pro celý tento stát.
Je ovšem třeba vzpomenout i na "Vítězný únor", kdy komunisté dostali moc v tomto státě pučem, zatímco průzkumy před blížícími se demokratickými volbami (které komunisté skrečovali) předpokládaly jejich katastrofální porážku. Bylo by velmi záhodno, aby proti každé "ekologické" demonstraci nastoupila demonstrace antiekologická, osazená dělníky z továren a provozů, jejichž uzavření a likvidaci ekologové plánují, i rolníky, pro něž ekologové představují katastrofu srovnatelnou. Měli by nastoupit i lidé, mající negativní zkušenosti s nuceným omezením vytápění svých domovů. Už jen proto, aby bylo dost demokraticky smýšlejících antiekologů v ulicích. Tedy aby, pokud by se ekologové pokusili o nějaký "Zelený únor", bylo možné tento pokus udusit v zárodku.
A pro nadcházející zimu platí naprosto jednoznačně: Pokud budeme mrznout a hladovět, vina nebude ležet na Putinovi, ale na ekolozích, jednotlivcích i organizacích, včetně politiků, kteří se jim ochotně podvolují (což se týká i současné vlády). A situaci nenapravíme "bojem proti Putinovi", který pouze onu zkorumpovanost a zlovolnost zviditelnil, ale právě bojem proti těmto politických silám. Ten boj proti Putinovi, z jiných hledisek zcela správný, je v tomto kontextu asi na úrovni léčby horečky setřepáváním teploměru.

Ekologická totalita je z pohledu přínosu i ochrany prostředí a zdraví lidí naprostý nesmysl. Hrozí ještě daleko drastičtějším postižením našeho životního prostředí u nás i ve světě. Hrozí i šílenými následky pro populaci, jako jsou ony pyramidy z lidských lebek v pralesích Kambodže, postavené ve své podstatě ekologickou diktaturou Pol Pota a spol. Zároveň by však nebyla spojena ani s tím nejmenším benefitem pro přírodu i lidi (pomíjím-li benefit pro ty osoby, které již dnes na těchto nesmyslech nehorázně vydělávají). Je docela pravděpodobné, že plošná devastace naší přírody by byla srovnatelná s plošnou devastací naší ekonomiky komunistickým režimem. A pokud ne, tak jen proto, že by byla daleko horší. Z tohoto důvodu se musíme proti něčemu podobnému aktivně bránit a v případě pokusů o nějaký "Zelený únor" masově vyjít do ulic, jako po 17. listopadu v roce 1989, protože budeme v takovém případě ohroženi daleko více, než pokud by nějakým způsobem přežil předlistopadový režim.

neděle 14. srpna 2022

Mají cenu Pride pochody?

Existují hlasy, že "zvrhlíci mají vše, co chtějí, tak proč nás ještě otravují těmi svými zvrhlými akcemi?". Problém je, že u tohoto výroku, pomineme-li ne zcela korektní výrazivo, je i obsah ne zcela jednoznačný.


Historie

K dekriminalizaci homosexuality došlo v Československu až v roce 1961. Ještě Velínského příležitostný detektiv Ota Fink řeší situaci, že dvě dívky z trampského oddílu mohly být vydírány proto, že strávily noc v jednom spacáku, byť nebylo jasné, zda mezi nimi k něčemu došlo.
A i poté byly osoby LG nejrůznějším způsobem diskriminovány, vyhazovány z práce, ze studií apod.
Až po roce 1989 došlo k jakémusi vyrovnání práv s heterosexuály, které však dodnes není v řadě ohledů dořešené.
Když byl vytvářen zákon o registrovaném partnerství, počítalo se s tím, že toto bude přístupné i pro heterosexuální páry a nahradí vztah "druh - družka", který v té době vznikal ročním soužitím. A v případě úmrtí jednoho ze členů páru se na základě trapného vytěžování výpovědí pavlačových drben zjišťovalo, zda spolu opravdu žili rok a něco, nebo rok bez něčeho.
Pak se ovšem na poslední chvíli, krátce před hlasováním v poslanecké sněmovně, vzbouřili klerofašisté (za KDU ČSL a /tehdy jen/ část ODS) a donutili tento zákon na rychlo změnit tak, že RP platí jen pro L, případně G páry. Což jim nevadilo, aby ještě snad v tom týdnu nenapsali někteří z těchto poslanců rozhořčený blábol do kteréhosi z ďáblových listů, že "zvrhlíci mají něco, na co normální lidé nemají nárok".

Současnost
Soudruzi, zejména křesťansky orientovaní, nám tvrdí, že LGBTQ+ (a mnohé další) osoby vlastně u nás nejsou nijak diskriminovány. Faktem je, že bezostyšně lžou, na což jsme si u nich ostatně už zvykli.
Adopce partnerova (partnerčina) dítěte. Je zcela obvyklé, že pokud do svazku vstupuje někdo, kdo už dítě má, tak druhý člen páru se k tomu dítěti snaží získat nějaký právní vztah (v úvahu padá adopce nebo osvojení). Minimálně pro případ, že by se s biologickým rodičem dítěte něco stalo, a ono se náhle neocitlo ve společné domácnosti s po právní stránce naprosto cizím člověkem.
U heterosexuálních párů to není žádný problém. U homosexuálních párů, z důvodu, který nelze charakterizovat jinak, než jako cílenou a zlovolnou diskriminaci, to prostě nejde.
Adopce dětí. Opět takováto adopce není problémem pro heterosexuální páry, ale je, zcela jednoznačně diskriminačně, znepřístupněna homosexuálním párům. Aby bylo jasno, nevolám po tom, aby homosexualita kandidátů na adopci byla nějakým "body přinášejícím faktorem", jak je to v některých progresivistických zemích. Nicméně nevidím sebemenší důvod, proč by na možnost adopce harmonicky žijící a po sociální stránce dobře zajištěný L či G pár nemohl dosáhnout naprosto stejně, jako v podobných podmínkách žijící hetero pár. A to ještě raději nebudu moc zdůrazňovat fakt, že holčička adoptovaná G párem a chlapeček adoptovaný L párem mají výrazně nižší riziko sexuálního zneužívání než v případě adopce hetero párem.
Umělé oplodnění. Žena, žijící v páru s neplodným mužem, nebo dokonce i žijící osaměle, má právo na umělé oplodnění semenem anonymního dárce. Žena, žijící jako součást L páru, tuto možnost nemá. Někteří "hodní" úředníci dokonce těmto ženám radí, aby zrušily svůj registrovaný partnerský vztah s jinou ženou a potom o tento zákrok požádaly jako "osaměle žijící". Čímž jen ukazují, že je zde jasná diskriminace L párů.

Další problémy

Před pár lety bylo zjištěno, že v kůži savců existují pluripotentní buňky, které patrně v případě poranění jsou s to být přeměněny na potřebné buňky v rámci procesu hojení. Bylo též zjištěno, že tyto buňky lze, a to bez ohledu na pohlaví osoby, z níž byl odebrány, "převychovat" jak na vajíčka, tak i spermie. Bylo vyzkoušeno na pokusných zvířatech, že i zárodky vzniklé z vajíčka, vyrobeného na bázi samce a spermie, vyrobené na bázi samice, jsou životaschopné, vyvíjejí se normálně a ani po mnoha generacích nedochází u jejich potomstva k nějakým nežádoucím abnormalitám. Pro G i L páry se tedy tímto objevem otevírá cesta ke společnému dítěti, které by bylo mixem jejich genů.
Asi není překvapivé konstatovat, že na tyto výzkumy bylo zavedeno embargo.
Stejně jako na řešení letálních extranukleárních genů u ženy, které vede u vzniklého potomka k nástupu velmi ošklivých svalově degenerativních poruch, usmrcujících buď v předškolním věku, pubertě, nebo i ve středním věku. Naprosto neúprosně, bez možnosti jakéhokoli léčebného zásahu. Nejodpornější na tom je, že postižený je plně při vědomí a mentálně nedotčený, takže chápe, co se s ním děje a je si zcela vědom fatálnosti dalšího průběhu choroby. Těch chorob je asi deset, jmenují se podle různých pánů, kteří je popsali (jejichž jména jsem už jako student zasklíval), a společné mají letální geny v mitochondriích, které dítě dostává výlučně od matky (protože mitochondrie spermie do vajíčka při oplození neproniknou).
Nicméně pomoc je zde jasná: Do vajíčka dárkyně, které se zbaví jádra, se vloží jádro z vajíčka budoucí matky (zbavené nějakým rácháním ve vhodném roztoku zbytků cytoplasmy) a jádro spermie budoucího otce. Splynutím jader vznikne oplozené vajíčko, s nímž se už zachází naprosto stejně jako při jiných formách asistované reprodukce.
Není to jen teorie, na světě existují kliniky, které tento zákrok provádějí a děti z takovýchto zákroků jsou již na světě. Fakticky mají tři rodiče, byť genetický podíl toho třetího z nich je minoritní, protože se týká jen mimojaderné genetické informace (nicméně by zde selhávaly testy na mateřství, které se běžně dělají právě na mitochondriálních genech, a jimiž se lze dostat až k oné "mitochondriální Evě").
Pokud jdeme dál. Byla již vypracována technika oprav vadných genů. Je tedy technicky možné dítě s genetickou vadou místo utracení raným potratem (nebo při asistované reprodukci nestrčením do dělohy) zbavit nějakého fatálního genu (třeba pro některou z mnoha metabolických poruch) a nechat z něj vyrůst místo invalidy zcela zdravého jedince. Opět se tyto zákroky "na světě" dělají.
Problém je, že uvedené zákroky nejsou dostupné ve vyspělých zemích, které jsou diktaturou křesťanstvím vymozkovaných bigotů, ale musí se na ně jezdit do států třetího světa.
A opět je to něco, za co je třeba bojovat (a více méně synergicky s LGBTQ+ komunitou), protože jen zbavením se takovýchto umělých překážek se posuneme někam vpřed.

Pride pochody

Pride pochody a podobné aktivity lze vnímat zcela jistě jako oslavu toho, že v řadě států byla zrušena trestnost homosexuality a dochází k určitému zrovnoprávění těchto osob s majoritou.
Na druhé straně je musíme chápat i jako připomínku toho, že v řadě zemí (včetně Česka) toto zrovnoprávnění není dotaženo do konce, a v některých oblastech sociální a právní sféry jsou LGBTQ+ osoby nadále diskriminovány. S oním faktem souvisí i ono heslo "manželství pro všechny", protože pokud bude pro tyto osoby jen registrované partnerství, vinou klerofašistů o řadu práv očesané, tak prostě diskriminovány jsou a budou (viz výše v tomto textu).
Může se mi nelíbit konkrétní disajn pochodu a jeho účastníků (a on se nelíbí, pokud je mi známo, i řadě LGBTQ+ osob), nicméně jako osoba, vychovaná prvomájovými průvody, jsem dostatečně otrlý, abych přežil i některé extrémnější podívané.
Daleko větší problém mám s různými "doprovodnými akcemi", zejména pokud jsou zaměřeny na pubertální a prepubertální děti. Loni měli takové "odpoledne", na němž aktivisté vymývali dětem mozky ve smyslu, že G nebo L sex je to pravé a fajn, zatímco heterosex je cosi hnusného a ošklivého, případně, že se nemají bát provést svůj "comming out". A někteří aktivisté se s podobnými "výchovnými programy" snaží dostávat i na základní školy, a kde je vedení těchto škol "progresívní" (=blbé a/nebo zlovolné), tak se jim to i daří.
Problém vidím jednak v tom, že sexuální orientace je sice vrozená, ale exprimuje (do té exprimace je neznámá) až v pozdnějších fázích pohlavního dozrávání, zcela jistě (s výjimkou opravdu patologických stavů typu hormony produkujících nádorů) po patnácti letech věku a nemusí být jasná ani v osmnácti, jednak v tom, že indoktrinace ve smyslu "ohavnosti hetero sexu" může děti těžce, a bez intervence sexuologa nevratně, poškodit. Z tohoto důvodu nemám problém s tím, že některé státy podobné aktivity, pokud jsou zaměřené na nedospělé osoby (nebo jsou dokonce provozovány na školách), postavily mimo zákon a učinily je trestnými. A neměl bych problém hlasovat pro stranu, která by něco podobného zavedla i u nás.
Nemám také problém s tím, že právní změna pohlaví je u nás vázána na hormonální léčbu a operace, přestože je nám to progresivisty, včetně bruselistů, vytýkáno. Pohlaví prostě není holubník a k jeho změně musejí být zatraceně vážné důvody. A ne, že do sprch šlo pár krásnejch holek, které bych rád šmíroval (pokud ne rovnou "vojel"), a tak se "trans reidentifikuji na holku".

Pride pochody zcela jednoznačně reflektují dlouhodobou diskriminaci LGBTQ+ osob, která dodnes není zcela zlikvidována, takže je opravdu proti čemu a za co v této oblasti bojovat i u nás. Mohou se na nich vyskytnout různé výstřelky v odění i chování, nicméně pokud nejsou zaměřeny na děti, nevidím důvod, proč je netolerovat. Je důležité i to, že ze stejných zdrojů, tj. bigotního křesťanství a jeho pseudoetiky, pochází i další anticivilizační aktivity, které se netýkají jen LGBTQ+ osob, ale i osob heterosexuálně orientovaných. Štvaní heterosexuálních osob proti LGBTQ+ osobám je třeba vnímat jako cílenou strategii křesťanských bigotů s cílem udržení nadvlády nad společností v oblasti reprodukce. Do jisté míry jsou na tomto poli cíle těchto bigotů společné s progresivisty (včetně ekologů), kteří by nejraději vyhubili evropskou populaci a křesťanskobigotní zásahy do její reprodukce jsou v souladu s tímto jejich cílem.

úterý 2. srpna 2022

Měl by být pan Ferreira cenzurován?

V minulém postu uvedené bláboly pana klimatologa a údajného "vědce" Ferreiry jsou naprosto jasný nesmysl. Zcela jistě jde o desinformaci, pokud ne přímo o vědomou lež. Protože je v módě "boj proti desinformacím", jistě si mnozí položí otázku, proč lidem tohoto typu nedát sežrat to, co sami dělají druhým. Pokusím se vysvětlit, že to opravdu není dobrý nápad.

Desinformace a cenzura

Asi nejpěknější definice je ta, že cenzura chrání lež před pravdou. S touto definicí nemám naprosto žádný problém. Naopak, na základě zkušenosti s totalitou, do níž se po šťastných devadesátých letech pod taktovkou EU opět vracíme, vím, že tato definice je pravdivá.
Co z toho plyne pro tuhle kauzu. Dovedu si živě představit, že by EU postavila mimo zákon dosavadní učebnice medicíny. Že by je dala na index, vyřadila je z nabídky knihoven apod., jak si ostatně počínali komunisté a před nimi nacisté, její velké vzory.
Mohlo by se snadno stát, že by studenti medicíny pod vedením nějakého "odborníka" museli začerňovat pasáže ve svých knihách a skriptech, jak to zažila maminka v rámci protektorátního školství. Nevěřím, že by žvásty, z nichž jsou jen v rámci EU živy miliony parazitů, byly nějak omezovány a pravdivé údaje, které je zpochybňují, nikoli.
Požadováním po cenzuře těchto zjevných nesmyslů bychom zcela jistě otevřeli Pandořinu skříňku a stali se oběťmi toho, co z ní vylétlo, nedělejme si v tomto ohledu žádné iluze.

Desinformace a realita

Mohlo by se také snadno stát, že v situaci, kdy jsou určité správné informace pro lékaře (a jiné příslušníky zdravotního systému) klíčové, že by tyto informace byly dodávány studentům medicínských a paramedicínských oborů jako utajovaná fakta, jak jsme byli seznamováni s některými informacemi při výuce na vojenské katedře.
A, pochopitelně, s přísnými zákazy seznamovat s těmito informacemi lidi mimo okruh "zasvěcených". Může se to zdát být pitomostí, ale za dob komunistického režimu ...
Může se stát i to, že pojednou se drasticky zvednou smrťáky v horkých provozech a ošetřující lékaři budou ve stejné situaci, v jaké byli lékaři černobylských hasičů nebo obětí Kyštynské katastrofy (ve skutečnosti se incident, exploze zásobníků s vyhořelým jaderným palivem, odehrál u Čeljabinsku, jméno bylo vygenerováno jako součást utajení), případně oběti "Žukovova jaderného cvičení", v jehož rámci byla na vojáky Rudé armády svržena jaderná bomba, aby se vědělo, kolik vydrží, a do jaké doby po explozi musí být "spotřebováni".
Prostě, konflikt nesmyslné ideologie (v tomto případě klimatologie) a vědy zdaleka svým výsledkem nezávisí na tom, kdo má pravdu. Zpravidla, alespoň na nějaký čas, vítězí ideologie. Ostatně, sovětští genetikové by mohli ledacos povídat, kdyby přežili gulagy, kam je nechal poslat Lysenko.
Je dobré připomenout i to, jak na bázi naprostých desinformací, šířených absolventy různých pseudoškol typu filosofie či humanitní studia byly zakázány klecové chovy slepic, byť učebnice pro veterinární lékaře, zemědělské inženýry a odborné biology tvrdí pravý opak, než jak zněla argumentace oněch lhářů.

Ještě jeden argument proti cenzuře

Řada blábolů, a ty Ferreirovy zvlášť, je tak zjevně blbých, že bychom naopak měli jejich publikaci podporovat. Stejně jako bych vždy podpořil šíření idiotských žvástů Římského klubu.
Tyto žvásty, vyvratitelné jak informacemi na bázi učebnic, tak i historickou realitou (nic z toho, co předpovídají např. "Meze růstu" římských pseudovědců nenastalo, natož aby to nastalo k jimi vyvěštěnému datu), jsou velice cenným materiálem pro diskreditaci žvástalů i toho, co z nich vylezlo (a, pochopitelně i toho, co z nich leze dnes). Klidně ať se dál učí že za 30 let (dnes už asi za 25 nebo dokonce 24) budou Himaláje bez sněhu a ledovců, kontrast s realitou hraje ve prospěch oponentů těchto žvástů.
Nechť v souvislosti s těmito žvásty nastane stejná situace, jako když se z pod "katastrofálně tajícího ledovce v Grónsku" vynořila vikingská osada, která nemohla být starší než z roku 985, v němž (pravděpodobně) vikingové Grónsko objevili (respektive musela být ještě mladší, protože kolonizovat tuto zemi začali vikingové nejméně o rok později).

Tedy, přestože soudruzi klimatologové a podobné živly šíří zjevné bláboly, snadno zařaditelné do ranku desinformací, neexistuje nejmenší důvod k jejich cenzurování a naopak existuje mnoho důvodů pro zcela opačnou činnost.