Mohla k psychické krizi střelce na FF UK přispět nedávná stávka za klima?

Titul se zdá být uhozený, ale jen do okamžiku, kdy si dáme dohromady jednak onu předcházející několikadenní stávku, jednak metody vymývání mozků, které jsou na podobných akcích zneužívány k psychické manipulaci s cílovou skupinou. Pak možnost vzájemné souvislosti vyvstane "v plné kráse".

Psychická krize

Podle všeho byl pachatel útoku psychicky nemocný člověk, který útok provedl jako následek náhlého zhoršení svého stavu (respektive, pokud střílel už v tom Klánovickém lese, se jeho stav postupně zhoršoval). Jistěže lze spekulovat o tom, zda si tohoto zhoršení někdo měl všimnout, nebo i všiml a patřičně nezareagoval. Faktem je, že stát nemůže mít desetisíce psychiatricky vzdělaných terénních odborníků, kteří by sledovali každý řádově stovky lidí ze svého okolí a hlídali příznaky nástupu krize (které navíc nemusejí být při běžném kontaktu s nemocným příliš zjevné).
Psychiatrie je navíc hendikepována svým zneužíváním (likvidací v principu zdravých lidí, coby "šílenců", na objednávku), které prováděla prakticky od počátku své existence jako samostatného medicínského oboru. To celé bylo ještě navíc akcentováno za minulého režimu "psychiatrizací" odpůrců režimu.
Nějaké povinné plošné psychiatrické prohlídky by se zcela jistě (a, bohužel, plným právem) setkaly se silným odporem společnosti, zejména poté, co by se objevily první sporné případy.
Je ovšem dobře vést v patrnost vyjádření odborníků o tom, že mezi mládeží (včetně vysokoškoláků) se vyskytuje stále více psychicky labilních jedinců, neschopných dobře snášet stres. Někdy je užíván i termín "sněhové vločky", který má popisovat jejich psychickou neodolnost.
Faktem je, že je snaha tuto vlastnost zohledňovat na vysokých školách, stejným způsobem jako např. smyslové poruchy či tělesné vady, což je mého mínění špatné. Výuka se chtě nechtě musí takovýmto lidem přizpůsobit, nebo dojde ještě k něčemu horšímu, a to je dvojí metr hodnocení a obecně přístupu ke studentům, jaký známe (na politické a třídní základně) z dob minulého režimu. Hlavní problém vidím v tom, že naprostá většina vysokoškolských absolventů následně pracuje v profesích a na pozicích, kde je určitá míra stresu normou a jeho nezvládání se může v lepším případě promítnout do kvality jejich práce, v horším dokonce vůbec do schopnosti takovou práci vykonávat.
Představte si třeba chirurga, omdlévajícího při pohledu na krev ... Ale ona stačí i učitelka, která s sebou při úrazu dítěte praští ve mdlobách na zem, místo aby poskytla první pomoc a volala záchranku.

Důvod psychické krize

Co je, alespoň dle mého soudu, na této kauze důležité, je fakt, že necelých pět týdnů před onou tragickou událostí stávkovala FF UK "za klima a změnu politiky" a její studenti byli bombardováni zelenoaktivistickým doomsayingem o nadcházející totální zkáze planety, o negativní úloze lidstva na této strašlivé události, s akcentem na "zvlášť škodlivé obyvatele Evropy (a hned víme, na koho střílet).
Pochopitelně, tohle vše je příslušnými "lektory" podáváno se sofistifikovanou emocionální nadstavbou, aby byly rozbouřeny negativní a úzkostné emoce v řadách obětí tohoto vymývání mozků. Cílem je, aby nikdo nenašel odvahu zapochybovat o pofidérních pseudopravdách, které tito aktivisté hlásají, a které jsou velice často vyvratitelné údaji a postupy na školské či středoškolské úrovni.
Tohle je více-méně jasné: Tito lidé mají k dispozici pouze emoce, protože nejsou s to doložit své blábolení žádnými vědeckými argumenty.
Dovedu si představit, že u emočně labilních, nebo dokonce psychicky nemocných jedinců může taková akce vést k psychické krizi, vedoucí přinejmenším k těžké neurotizaci, ale u nějakou psychickou poruchou vážněji narušených jedinců mohou tyto bezohledně prováděné šarlatánsko - dryáčnické aktivity vést i k závažnějším poruchám, u jejichž nositelů nelze vyloučit ani chování, které předvedl střelec na FF UK.

Analogie

Ve vrcholném středověku putovaly Evropou zástupy flagelantů, kteří křepčili, bičovali jak sebe sama tak i se navzájem (někdy i přihlížející zvědavce), a kázali nadcházející konec světa a příchod Satana, který totálně a nenapravitelně zkažený svět, vyjma vybraných jedinců, kteří se budou po jejich způsobu kát, sežere a strhne do pekla.
Jistěže na jejich vzniku a rozvoji mohly hrát svou úlohu i projevy krize feudální ekonomiky (která byla časem překonána jednak zaváděním prvků tržní společnosti, jednak koloniální expanzí a své udělalo i několik vln epidemií "černé smrti", snižujících počet obyvatel a zvyšujících hodnotu práce těch zbývajících).
Další příčinou uvedené krize bylo zhoršování (= tj. ochlazování) klimatu, kdy s koncem středověkého klimatického optima se stále více objevovaly chladné roky s tuhými zimami a chladnými a deštivými léty, způsobujícími neúrodu. U nás se první projevy této změny klimatu projevily jako "zlá léta" po smrti Přemysla Otakara II na Moravském poli. Nicméně, po nich následovalo ještě oteplení, ale právě za vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV. se klima postupně zhoršovalo a bylo jedním z faktorů odstartování husitských válek.
Nicméně už uvedení flagelanti hlásali přibližně to, co někteří radikální husitští kazatelé, a jejich aktivity, na rozdíl od té doby husitské, nebyly kompenzovány ničím pozitivním a pro společnost přínosným. Měli asi nejblíže k adamitům a dalším chiliastickým sektám, jichž se nakonec husitské hnutí dokázalo samo zbavit (byť často drastickými prostředky).
Velký problém byl, že flagelantství bylo psychicky nakažlivé (moderní psychiatrie to popisuje jako psychickou či psychiatrickou indukci, kdy osoba psychicky normální převezme bludy a další projevy psychické choroby od osoby psychicky nemocné, která je jejich zdrojem). Nešli za nimi k dalšímu městu všichni obyvatelé města jimi navštíveného, ale mohly to být až desítky procent jeho obyvatel, kteří vyrazili za tlupou flagelantů jak děti z Hammeln za krysařem.
Za Karla IV. existovalo řešení a bylo i, ač velice tvrdé, použito s pozitivním efektem. Za průvody flagelantů byli po jejich odchodu z měst vysláni spolehliví rytíři a další bojovníci, kteří je prostě kdesi "mimo civilizovanou oblast" vybili. Může se nám to příčit, ale byla to asi jediná možnost jak v tehdejších dobách před touto "nakažlivou" psychickou chorobou ochránit zbytek populace.
K podobným jevům došlo i po sérii ochlazení, která odstartovala třicetiletou válku, ale zároveň i drastické hony na čarodějnice s pravděpodobně až miliony obětí. Příčinou bylo opět ochlazení, deštivá léta, ničící úrodu (případně ještě rozblácením polí, znemožňující sklidit to málo, co vyrostlo) a podle některých odborníků se na celé situaci podílelo též pomnožení některých parazitických hub na obilí v těchto podmínkách vyrostlém, jejichž toxiny vyvolávají mj. halucinace i bludy otrávených lidí. Tento jev mohl stát v pozadí některých konkrétních čarodějnických procesů.
Nicméně u nás nejlépe zdokumentovaný čarodějnický proces (respektive série procesů v Šumperku a Velkých Losinách) ovšem jednoznačně ukazuje jejich vedení lidmi, kteří z nich ekonomicky profitovali.
A existuje ještě jedna analogie, která se zase vztahuje k restrikci zbraní, po níž začaly prakticky okamžitě volat všechny prototalitní síly v zemi:  Mám na mysli nešťastnici Olgu Hepnarovou, jíž stačil na osm mrtvých, šest těžce a šest lehce zraněných (tedy +- poloviční počet obětí střelby na FF UK) pouhý náklaďák.
A obávám se, že mít tato nešťastnice k dispozici "ekologický" elektromobil, možná by se střelci FF UK přiblížila víc, protože část potenciálních obětí jí, varována hlasitým zvukem túrovaného motoru ukradeného auta, uhnula zcela a někteří další se alespoň přesunuli z kategorie "mrtvý" do kategorie "zraněný". A to ani nezapočítávám možnost, že by po tolika nárazech baterie elektromobilu vybuchla, přidala další oběti (a, řečeno s trochou cynismu, ušetřila státu náklady na soudní řízení s pachatelkou).

Reflexe

Příklady bychom tedy měli, přinejmenším na to, že systematický doomsaying může vést k psychickým poruchám i následnému patologickému jednání, zaměřenému buď proti sobě nebo proti svému okolí. Nicméně, to je známo a popsáno v psychologii už podstatně dříve. Starší čtenáři si možná vzpomenou na TV seriál Sága rodu Forsythů (a možná to někdo i četl), v níž jeden z hrdinů prováděl autopsychoterapii opakováním fráze "Každý den se cítím lépe a lépe", takže už v době viktoriánské se vědělo o účinnosti soustředění se na pozitivní a negativní myšlenky na psychický stav.
Bylo by velice dobré, kdyby odborníci zjistili, nakolik se pachatel střelby na FF UK účastnil zmíněné "stávky za klima a změnu režimu", případně jaké "odborné" přednášky v jejím rámci navštívil. A i v případě, že se nezúčastnil, tak by jistě byla zajímavá svědectví o jeho reakcích na klimatickou propagandu, která musela být součástí rozhovorů studentů i po této akci.
Už v době, kdy jsem absolvoval základní vojenskou službu, byla vypracována standardizovaná metodika šetření vojáků, kteří náhle projevili příznaky psychické nemoci, nebo dokonce s touto diagnózou spáchali nějaký trestný čin. Tato metodika by se asi dala z velké části převzít. Alespoň ta část, která byla zaměřena na získávání informací od okolí postižené osoby (což muselo stačit např. v případě úspěšných sebevrahů).
Faktem je, že že uvedené šetření by mělo mít v principu čtyři možné závěry:

1. Najde se jiná příčina, natolik masívně se uplatňující, že pro hypotézu, kterou jsem zde presentoval, prostě nezbude místo
2. Moje hypotéza bude +- potvrzena různými příznaky, dávajícími do souvislosti jeho jednání (a projevy psychického stavu) s "klimatickou úzkostí" a podobnými nesmysly, jak to postihlo např. Gretu Thunbergovou.
3. Najde se velké množství příčin bez jasné dominance některé z nich
4. Nepodaří se nic rozumného zjistit

Faktem je, že i v případě výsledků č. 3 a 4 nebude možné zde nastolenou hypotézu vyvrátit, jen ji nebude možné, na rozdíl od bodu 2, dokázat.
Nicméně, pokud se výsledky budou blížit oné možnosti 2, bylo by velmi žádoucí tvrdě zasáhnout proti organizacím, které provádějí doomsayingové seance, nejen na téma (neexistující) klimatické katastrofy. ale i na další témata jako: "všichni jste zločinci, protože jste hnusní Evropané", "všichni jste zločinci, protože jste odporní heterosexuálové", "všichni se podílíte na utlačování nebohých žen", "všichni jste rasisté a xenofobové a měli byste se za to neustále stydět" atd.
Toto by patrně mohlo pro psychický stav vysokoškoláků, ale i středoškoláků, udělat velice mnoho.
Další možností je sáhnout k tomu, co popisuje klasik:
"Přirozený a nevyhnutelný sklon k agresivitě, vznikající zpočátku především v aglomeracích superměst s mnoha desítkami miliónů obyvatel, byl ovládnut sociálně i farmakologicky; člověk přece musí solit a stopové množství jistých velmi účinných farmak, známých již starým obyvatelům Mexika, sice neučinilo ze samotářských morousů oblíbené středy rozjásaných společností, zabránilo však alespoň vzniku nebezpečných stavů."
(Ludvík Souček "Blázni z Hepteridy")

Pokud to nebude exaktními vědeckými postupy vyvráceno, měli bychom přinejmenším být opatrní k nechávání volné ruky klimatickým (ale i mnoha dalším) aktivistům k vymývání mozků jakékoli cílové populace doomsayingem, protože zatím nikoli vyvrácenou, ale zcela jistě možnou hypotézou je, že klimatické vymývání mozků cca měsíc před tragédií, mohlo odstartovat sérii změn v psychice pachatele, nakonec vrcholící onou hromadnou vraždou na FF UK. Rozhodně je asi rozumnější pátrat po psychických (či psychiatrických) příčinách náhlého zhoršení psychického stavu pachatele a možnostech jejich prevence, než volat pro restrikci zbraní.

Tragédie na FF UK

Tragédie na FF UK si vyžádala zatím (22. 12.) 15 obětí na životech, když nepočítáme samotného vraha, který zemřel také (zatím není zcela jasné, zda vlastní rukou nebo policejní střelou). Další lidé jsou v kritickém stavu a další mohou případně zemřít i přes to, že jejich zranění původně nevypadalo fatálně.

Poučení?

Jistěže budou mnozí tvrdit, jak se tím či oním způsobem dalo tragédii zabránit, nicméně je nutno konstatovat, že ke všemu (včetně následného ukončení vlastního života) odhodlaný a ozbrojený pachatel se dostane prakticky kamkoli, vyjma opravdu vycvičenými ozbrojenými střelci na všech vstupech chráněný objekt.
Jistě je nemilé, když je areál vysoké školy otevřený "jako holubník", ale klasický vrátný by v tomto případě nepomohl, protože pachatel nebyla cizí osoba, ale student postižené fakulty, který tam měl legální přístup. A je otázka, zda by pomohlo prohledávání zavazadel - musely by se zavést rámy jako na letištích nebo např v soudních budovách, kde je ovšem, obávám se, že to platí i pro ta letiště, daleko menší provoz, protože studenti mají výuku v různých budovách a přebíhají často v časové tísni mezi nimi, chodí do menzy či jiné stravovny a mají tudíž legitimní důvod procházet vrátnicí oběma směry opakovaně. Dokážu si představit ty šílené komplikace, když by se přes vrátnici pasírovalo několik set studentů (ve větších univerzitních areálech tisíce), kterým ve stejnou dobu začíná výuka.
Studenti také běžně koncem týdne mají velká zavazadla, protože často po poslední výuce rovnou z fakulty, aby stihli co nejdřívější spoj, odjíždějí domů. Zvlášť před Vánoci a jinými svátky.
Velice se obávám, že pokud by areál měl být chráněn proti ozbrojenému studentovi (či zaměstnanci, i těm se může stát v hlavě cosi ošklivého), musel by se tomu dosti drasticky upravit rozvrh (aby výuky nezačínaly synchronně), muselo by se investovat do rámů a s nimi spojených stavebních a technických úprav (a je otázka, zda by se něco takového do všech budov, zejména historických, vešlo), muselo by se investovat i do dobře vycvičených a dobře ozbrojených bezpečnostních pracovníků, kteří by byli zárukou, že se přes ně ozbrojený pachatel prostě neprostřílí.
Při stavu našeho školství dost utopie.

Chytráci

Opět se ozvala řada chytráků, blábolících, že by se mělo více restringovat držení zbraní. Opět je to pitomost. Naopak, právě odzbrojená společnost je vystavena zločincům (včetně zločinných politických režimů) na milost a nemilost.
Existuje příklad Velké Británie, kde bylo původně držení zbraní liberálnější než u nás, a poté bylo skokem deliberalizováno na současný velmi restriktivní stav. Výsledkem byl skokový nárůst zločinnosti, a dokonce i vraždy střelnou zbraní poskočily asi na dvojnásobek. Je to vcelku logické, zločinec se v souvislosti s přísnou zbraňovou restrikcí nemusí bát, že ho oběť nebo někdo z jejího okolí zastřelí.
Často jsou citována i USA, v nichž je jednak držení v různých státech či okrscích řešeno různě, a jednoznačně k největšímu počtu zločinů páchaných střelnou zbraní dochází v těch restriktivněješích oblastech. Stejně tak jsou velice častou obětí střelců školské areály, protože v nich je skoro v celých USA (možná existují výjimky, ale nejsou mi známy) zbraně restringovány, takže se pachatel opravdu nemusí ničeho bát a jen si v klidu "zastřílí" až do příchodu policie.
Extrémem pak byl zločin Breivika na ostrově Utoya, kde "kvůli co nejvyšší bezpečnosti" neměli střelné zbraně (a snad ani jiné) ani policisté, takže nebyli s to pachateli ani překážet a museli čekat na to, až mu dojdou náboje. Historka vodníka Čochtana o požáru, "kterej moh bejt větší, ale mně tenkrát došly sirky" je sice velká legrace, ale když se to odehraje v praxi se střílejícím maniakem a bezmocná policie jen čeká, až pachateli dojdou náboje (nebo oběti) je to dost tragédie a všechny oběti jdou jednoznačně na konto "bezpečnostních odzbrojovačů". Jistěže se dá ledacos ošklivého napsat i na konto policisty, který se nepokusí pachatele stopnout ani nějakými improvizovanými prostředky (a měl by být na to i vycvičen, když mnu tedy zbraň nesvěřili), i jeho nadřízených, dá napsat mnoho ošklivého, ale to nechme plavat.
Naštěstí nejsme Norsko, a tak pražská policie mohla zakročit na FF UK ozbrojená a střelbou pachatele zastavit (byť není tč. jasné, zda zemřel na kulky od policie nebo vlastní rukou). Rýsuje se, že nakonec střílel policista z prostoru mimo budovu na pachatele, který vyšel na ochoz budovy a střílel do lidí na ulici, čímž ho snad přiměl obrátit zbraň proti sobě. Tedy v podstatě nikoli člen týmu, zasahujícího v budově samé. Naštěstí nejsme ani Velká Británie, kde "zavolatelní" policisté nejsou ozbrojeni a buď teprve volají nějakou ozbrojenou sílu, nebo musí nejdříve vyfasovat zbraně a pachatel je v pohodě o to déle.
Alespoň trochu potěšitelné na celé tragédii je snad to, že naši studenti se alespoň snažili před útočníkem utíkat a ukrývat, ne jak ti norští mládežníci na ostrově Utoya, kteří z valné části nedělali ani to a jen pasívně čekali na smrt.

Příklad

Přes cca 1200 obětí měl říjnový masakr lidských zrůd z Hamásu daleko méně obětí, než kdyby byl proveden na málo ozbrojenou nebo zcela neozbrojenou populaci. Kdyby Hamás stejným způsobem a se stejným, počtem bojovníků (i stejnou výzbrojí a výstrojí) zaútočil třeba na Londýn, mohl by být obětí i více než desetinásobný počet. A, nedělejme si iluze, ani Praha by nedopadla moc dobře, byť asi lépe než ten Londýn.
Oběti z řad izraelských občanů se, pokud nebyly naprosto zaskočeny ve spánku, účinně bránily. Řada z nich začala poměrně rychle po útočnících pálit, což minimálně komplikovalo zabíjení dalších obětí a burcovalo další potenciální oběti. Řada útočníků byla také včas zabita nebo vyřazena těžkým poraněním. Bez toho by onen masakr měl daleko větší rozsah.
Izraelská společnost je ozbrojená, většina občanů obou pohlaví prochází střeleckým výcvikem a je pravidelným cvičením udržována ve střelecké kondici. Dokonce i učitelky mateřských škol mají střelecký výcvik a mají u sebe při své práci zbraň.
Jistěže neexistuje důvod, aby zbraň u sebe mohli mít na vysoké škole i studenti.
Je známá kasuistika, kdy se soudruzi bojovníci proti zbraním rozhodli udělat pokus, kdy jeden ze studentů střední školy bude mít u sebe nějakou maketu pistole či revolveru a do třídy vtrhne ozbrojený (opět maketou) útočník. Přestože útočník věděl, kde ozbrojený student ve třídě je (což by v reálu nevěděl), stačil dostat víc ran, než bylo před oním pokusem stanoveno jako postačující na jeho "zabití". Proto museli pachatelé tohoto "experimentu" dodatečně změnit pravidla (zvýšit počet ran, které by k zastavení útočníka měly stačit), aby mohli "dokázat", že obrana se zbraní v ruce je, "jak dá zdravý rozum" (a odzbrojovací ideologie) přece "neúčinná".
Když zakazovači zbraní blekotají něco ve smyslu "nechceme tu Divoký Západ", je třeba jasné konstatovat, že v onom čase a místě to byla podstatně bezpečnější zóna než centra naprosté většiny US (ale i západoevropských) velkoměst. A také zmínit to, že nejproslulejší přestřelka na Divokém Západě, střet u O. K. Corralu měla sedm účastníků (přítomnost dalších dvou je sporná, ale prokazatelně do samotné střelby nezasáhli) a jejím výsledkem byli čtyři mrtví a jeden ustřelený prst. O něčem takovém by dnes noviny většiny států ani nepsaly.

Co tedy dělat?

Je mi velice líto. Místo nějakých šílených opatření, reálně realizovatelných snad jen v době, kdy neběží výuka, ale ne při jejím normálním běhu, by měl mít každý z učitelů (který je něčeho takového fyzicky schopen), ale i někteří studenti, k dispozici zbraň. Měli by projít střeleckým výcvikem a měli by procházet periodickými kondičními cvičeními. Bylo by i vhodné, aby alespoň někteří z nich absolvovali i psychoterapeutické zásahy, které by snížily jejich zábrany v opravdové akci střílet na pachatele s cílem jeho těžkého poranění nebo zabití. Takže by nedocházelo k tomu, že se bezmocní kantoři a studenti budou zabarikádovávat v učebnách či jiných místnostech a jen doufat, že pachatel neumí rozstřelit zámek. Pachatel by byl rychle pacifikován (ne nutně usmrcen) a počty obětí by byly podstatně nižší.
Jsem toho názoru, že takové opaření by bylo jednak levnější a jednak účinnější než cokoli, s čím jsou s to přijít zakazovači zbraní.
Zkuste si sami zaspekulovat, jak by to Palachově náměstí dopadlo, kdyby při poplachu většina zde sídlících vyučujících vytáhla z trezorku v pracovně zbraň, nabila ji a šla lovit pachatele. A měla k tomu příslušný výcvik (a oproti policistům perfektní znalost budovy). Jsem přesvědčen, že obětí by bylo výrazně méně.

Tragédie na FF UK ukazuje, že "móda" střeleckých přepadů škol asi dospěla až k nám. Měla by nás vést k poučení, že opatření, nabízená zakazovači zbraní, nejsou a nemohou být účinná (to vidíme všude, kde k takovým útokům dochází, v Západní Evropě i v USA), a že bychom si raději měli vzít příklad z jediné vyspělé země, kde takové útoky, pokud vůbec nastanou, mají jen minimální počet obětí, tedy Izraele.

Vánoční poselství

Protože jsou Vánoce již za dveřmi, dovoluji si uvést své tradiční vánoční poselství: Pokoj lidem dobré vůle, a těm druhým taky, ale věčný.

Úvaha polistopadová

Je mi líto, stále více přestává být potřebné slavit výročí 17. listopadu, především toho v roce 1989.

Historie

V tom roce 1989 skutečně došlo k uvolnění politických i ekonomických omezení, která silně tížila celou společnost (v podstatě i komunisty a členy represívního aparátu režimu).
V roce 1968 nastalo jasno v tom, že k uvolnění režimu nedojde dříve, než "se to podělá" v SSSR. Což se stalo po smrti Brežněva, kdy Andropovovy neúspěšné pokusy o reformy byly vystřídány Černěnkovým pokusem o návrat do "starých dobrých" časů za Brežněva, aby přišel Gorbačov se svým pokusem dát SSSR dohromady, kterým ho v podstatě zničil.
Poté to začalo pukat v celém sovětském bloku, více-méně v závislosti na místních poměrech (u nás jsme měli docela silnou posádku sovětských vojsk a něco dělat dávalo smysl až v situaci, kdy Gorbačov odmítl vládám svých satelitů pomoci - a až se stala tato situace veřejně známou).
Nebylo také jasné, jak se zachová místní armáda. Ta ještě někdy kolem 20. listopadu přesouvala některé jednotky ke vzbouřené Praze a to, že nedošlo k utopení pražských demonstrací v krvi, bylo dáno patrně vysokým procentem sympatizantů s revolucí, zejména mezi vojáky základní služby. Možná bylo rozhodujícím momentem to, že se významná část pražských Lidových Milicí postavila proti snahám o restauraci režimu, protože se jednalo o dobře organizovanou a vyzbrojenou sílu, k níž by se vzbouření či zběhlí vojáci základní služby mohli přidat.

Revoluce

Nicméně, revoluce dopadla tak, jak dopadla a nastala doba značné ekonomické i politické svobody, rozvoje školství a dalších pozitivních jevů.
Faktem však také je, že se stále více objevovaly prvky obnovování minulého režimu. Byly nejrůznějším způsobem oklešťovány možnosti svobodného chování na trhu. Např. vysoké školy po několika letech zakázaly jednotlivým ústavům a katedrám nakupovat spotřební materiál volně na trhu a zaváděly různé "centrální nakupovací systémy", údajně zajišťující levnější nákupy. Což zpravidla neobstálo už jen např. před porovnáním ceny balíku papíru do tiskárny při nákupu přes tento systém s cenou stejného papíru v papírnictví přes ulici.
V podezření s těmito aktivitami byla jistě na prvním místě co do vnímané pravděpodobnosti korupce příslušných "centrálně nakupujících" úředníků, nicméně s odstupem doby se jeví jako ještě pravděpodobnější snaha omezovat tržní vztahy, a tedy vracet stát zpět do socialistických kolejí.
Paralelně s tím proběhly nejrůznější aktivity proti menším podnikatelům, zejména těm, kteří na část úvazku pracovali jako zaměstnanci a na další část byli OSVČ. Zvedly se jim nejrůznější paušály a další poplatky tak, že legálně podnikat na část úvazku se stalo nemožným a v některých oblastech se to nedalo ufinancovat ani prací na plný úvazek. Stát zde dláždil v některých odvětvích cestu státním a polostátním molochům, kteří v současné době zcela jednoznačně přispívají k vysokým cenám na našich prodejních pultech.

Postrevoluce

Zcela jednoznačným ekonomickým zlem byl náš vstup do EU, protože už přípravné aktivity ke vstupu znamenaly další dušení svobodného trhu a začalo se objevovat i omezování politických svobod a podpora bolševicko - fašistických organizací, kam můžeme zařadit většinu feministek, většinu ekologů, většinu multikulturalistů a řadu dalších.
Po vstupu do EU, který s odstupem času můžeme přirovnat k následkům Mnichovského diktátu či Vítězného února, přinejmenším z hlediska katastrofálního dopadu na ekonomické a zčásti i na politické svobody (přičemž ten druhý aspekt stále narůstá). Nemáme zde sice haldy mrtvých, ale drastický pokles porodnosti dělá prakticky to samé.
V současnosti se nacházíme velice blízko husákovskému "gulášovému socialismu". Naše nynější verze ovšem má pro nás ten špatný aspekt, že všichni kolem nás se mají lépe než my (při srovnání cen s platy zcela jednoznačně). Současně umožňuje nás některými státy zcela jednoznačně vykořisťovat (ekonomický dopad protahování naší elektřiny burzou v Lipsku je toho názorným příkladem), v případě dalších problémů je to spíše vina současného vedení státu, které pro nás dělá daleko méně než vedení všech sousedních států (ano, po porážce progresivistů to platí i pro Slovensko).
Zároveň se stávajícím špatným stavem politiky i ekonomiky nás čekají neradostné vyhlídky, což silně kontrastuje se situací na sklonku Husákovy éry, kdy se politická situace začala zlepšovat a rozšiřovaly se také různé šedé a černé ekonomické aktivity, které do značné míry umožňovaly obcházet alespoň části (a stále rostoucí) občanů oficiální socialistickou bídu.
Je velice pravděpodobné, že pokud by k 17. listopadu a následných událostech nedošlo (a příslušné trendy ze druhé poloviny 80. let se nezlomily), byli bychom na tom materiálně, ale i co do politických svobod srovnatelně se dneškem, byť by se oba režimy jistě ve mnohém lišily.
Dovolím si malou odbočku: Pokud shlédneme známý film Amarcord, líčící poměry v Itálii ve 30. letech minulého století, tak je opravdu nápadné, jak moc se tento režim v řadě momentů blížil tomu husákovskému, zejména když zohledníme skutečnost, že mnohé z rozdílů nejsou dané principiálním rozdílem režimů, ale prostě těmi cca padesáti lety, které je od sebe dělí.

Nedivme se

Opravdu se nelze divit tomu, že řada letošních úvah k 17. listopadu se nesla v duchu "Revoluce byla cestou od socialismu moskevského k socialismu bruselskému".
Tyto úvahy, bohužel, mají vysoké procento pravdy.
Pokud vezmeme současné dění na ekologické scéně, kdy zelení veřejně přiznávají, a to i svými hesly, že jejich boj není proti změně klimatu, ale za změnu politického systému (ve smyslu likvidace zbytků demokracie a tržní ekonomiky), je vcelku jasné, že pod pláštíkem "záchrany světa" (který o to nestojí, už proto, že mu nic nehrozí) se nám vlamuje do společnosti bolševismus, lehce okořeněný prvky fašismu a nacismu.
Ten fašismus a hlavně nacismus zcela jednoznačně plynou z postoje těchto aktivistů k událostem v Izraeli a Gaze, kdy se tito aktivisté nestydí veřejně provolávat antisemitská hesla, velebit holokaust, či "alespoň" povraždění izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově.
Skandování nacistických hesel a nošení transparentů s nimi těmito "zachránci lidstva" na různých demonstracích jen názorně ukazuje, co jsou oni zač a co je zač i to, co hlásají a propagují. A neschopnost či neochota EU a jejích klíčových států (původní E12) s tím něco dělat jen ukazují podstatu této organizace.

Opravdu se tedy nelze divit, že oslavy 17. listopadu přitahují stále méně občanů a stále vyšší procento z nich se stává skeptickými vůči tomu, co nám přinesla.

Jsou volby na Slovensku nadějí pro Česko?

Zcela jistě řada demokraticky orientovaných lidí v tuzemsku vítá vítězství strany SMER Roberta Fica, který zřejmě bude mít šanci spolu se dvěma "neliberálně demokratickými" (tj. demokratickými) stranami sestavit vládu s pohodlnou parlamentní většinou. Zcela jistě řada z nich vidí v tomto volebním vítězství demokratických sil i určitou naději do českých voleb, které se mají odehrát v roce 2025.

Světlo na konci tunelu

Vítězství Roberta Fica přes zuřivou antikampaň placenou za naše peníze EU a dalšími pochybnými existencemi a organizacemi, spolu s vítězstvím vlastenecky a demokraticky orientovaných stran v dalších evropských státech zcela jistě navozuje naději, že se budeme moci zbavit bahna, do něhož je naše společnost stále více zatahována, a které znamená bezuzdné okrádání občanů, uměle vytvářenou drahotu a inflaci, i velmi podezřelé aktivity vládních činitelů (má-li ministr vnitra supermobil se šifrováním od mafiánů, je asi v příslušném státě něco shnilého).
Aniž bych chtěl Ukrajincům odepřít možnost obrany, naše podpora by neměla být na úkor naší obranyschopnosti. Zcela pragmaticky, pokud se nestane něco naprosto mimořádného, jako např. úspěšný atentát na Putina a jeho nejbližší spolupracovníky, je velmi pravděpodobné, že Ukrajina proklamovaných vojenských cílů nedosáhne, ledaže by se podařilo do rusko - ukrajinského mlýnku na lidské maso dodat řádově miliony bojovníků na straně Ukrajiny. Nedokážu si však představit, kde je vzít. Už sami Ukrajinci v "jatečném věku" utíkají, pokud jen trochu mohou, z jejího území a někteří dokonce prchají i do Ruska, u něhož je opravdu velká pravděpodobnost, že je Ukrajině násilně nevydá.
Zelinskij vyhlásil brannou povinnost pro muže od 18 do 50 let věku. Trochu tím zaostává za Džigischánem, který ji nastavil na věk 15 - 70. Hitler sice v bitvě o Berlín nakonec verboval i kluky z HJ, ale to bylo v podstatě mimo nacistické zákony.
Nedokážu si představit násilné odvody mladých mužů do ukrajinské armády na ulicích evropských měst, nebo měst v USA. Přitom bez milionů jedinců "kanonenfutteru" navíc k tomu, co má k dispozici, je prostě splnění válečných cílů Ukrajiny v rozporu s elementární vojenskou naukou.
Samotní "nedobrovolníci" by se poté mohli ukázat i nespolehlivými a mít tendence vzdávat se do zajetí (přinejmenším). Naši předkové v takové situaci vytvářeli, i v tom Rusku, legie zaměřené proti režimu, který je na jatka první světové války poslal.
Nasazení mas nějakých "dobrovolníků" ze států NATO (nebo alespoň touto organizací získaných) by nutně znamenalo eskalaci konfliktu, směřující k jeho přeměně na jadernou válku.
Ficův postoj k této věci je velmi racionální a může skutečně takovému vyvrcholení konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou předejít.
Současně je obrovským problémem skutečnost, že se v bývalých postkomunistických, ale i západnějších státech EU v podstatě vyprázdnila skladiště strategického vojenského materiálu a v případě porážky Ukrajiny a postupu Ruska dál na západ bychom neměli ani ty zprofanované čepice na utloukání ruských vojáků.

Zastavení progresivistů

Velmi cenné je, že Progresivní Slovensko, pokud nedojde k nějakému kotrmelci, bude odstaveno do opozice a ještě tam nenajde spojence hlasující s ním pro "muže s vaginami a ženy s penisy", což bylo jejich předvolební heslo.
A pokud se jim podaří nějaký podraz na vítěze voleb, bude úspěch takové akce ohrožen odchodem části poslanců "protificovských" koaličních stran k Ficovi, což reálně hrozí jak u pellegriniovců, tak i u křesťanských demokratů, takže by se mohlo stát, že už hlasování o důvěře takové vládě by skončilo fiaskem.
Progresivisté byli nyní na Slovensku zastaveni přes zavraždění novináře Kuciaka a jeho snoubenky. Tento zločin byl "hozen" na Fica, který byl nucen kvůli tomu rezignovat a odejít z vlády. Postupně se ovšem provalilo, že Kuciak šlápl na kuří oko nějakým mafiánům, které investigativně vyšetřoval, a jeho zavraždění byla spíš mafiánská odplata či zabránění zveřejnění toho, co vypátral.
Nicméně na Slovensku už mezi lidmi koluje i narativ, že celá vražda prospěla progresivistické presidentce Čaputové a mohla být provedena odborníky ze SIS a slovenské policie, té části, která před volbami zadržovala Ficovy partnery ze SMERu (a zároveň těch, kterým Fico vyhlásil vendetu).
Podobný případ je i "zločin z nenávisti" u bratislavského gay klubu. V prvních hodinách po něm visela na webu slovenské policie informace, že se jednalo o vraždu v rámci v podstatě klasického milostného trojúhelníku, až na to, že aktéři byli gayové. Tento text byl později nahrazen oním "progresívním" zločinem z nenávisti vůči gayům (což nedává smysl, protože pachatel sám byl gay a do onoho klubu chodil se svým partnerem, kterým byl jeden ze zastřelených). Na netu se objevilo jeho prohlášení o "nenávisti" a dotyčný údajně spáchal sebevraždu.
Opět se spekuluje o tom, že ono prohlášení vyvěsila jeho jménem policie a sama mu se sebevraždou "pomohla". Je otázka zda jsou k dispozici nějaké dostatečně dlouhé souvislé texty toho mladíka, jejichž lexikální a gramatické porovnání s oním prohlášením by buď jeho autenticitu zpochybnilo nebo ne. Dlužno podotknout, že druhý možný výsledek by nebyl stoprocentním důkazem autenticity, protože stejně tak dobře by svědčil o tom, že padělatel dokumentu měl k dispozici autentické texty a byl dostatečně vybaven na to, aby při padělání neudělal hrubé stylistické chyby; teoreticky by takto mohla zafungovat i UI.
Bez ohledu na to, jak moc jsou uvedená podezření pravděpodobná nebo ne, ukazuje jejich existence, že u významné části slovenské populace nemá progresivismus dobrou pověst. Přiznám se, že v tom prvním případě to vidím tak 50 na 50, v tom druhém 85 na 15 ve prospěch "antiprogresivistických narativů".
Pokud se k tomu celému přidají ještě podíly progresivistů na kastračních programech a podobných zločinech na dětech a mládeži v západních státech EU i v zámoří, je zde zcela jasný důvod oné negativní pověsti. Přinejmenším tyto aktivity ukazují velmi názorně, že lidský život znamená pro progresivisty asi tolik, jako pro nacisty život Žida.
Je tedy pozitivní, že byla strana s takovýmto antihumánním programem voliči zastavena, byť procenta, která i tak obdržela, jsou varující.
Soudružka Čaputová se ještě snaží překážet, např. odmítla jednoho Ficova kandidáta na ministra pro údajné zastávání "nesprávných postojů ke klimatické katastrofě". To, že tato "katastrofa" není nic jiného, než podvod, ji nevzrušuje. Je právnička, takže nemá vzdělání na to, aby si nesmyslnost klimaalarmistických bludů sama ověřila. Na druhé straně i jako právnička by mohla tušit, že IPCC, dlouhá léta vedený spekulantem s emisními povolenkami, těžko bude zveřejňovat informace, které by snížily jejich cenu, případně zpochybnily smysl jejich existence.

Poučení pro nás

Zastavení progresivistů na Slovensku, přes mohutnou kampaň do níž se vměšovaly na jejich straně různé figury z EU i progresivisté z dalších států, na níž se podílely zjevně "cinknuté" předvolební průzkumy a další techniky manipulace s voliči, je pro nás jistě inspirující i nadějné.
Inspirující tím, že nástup těchto totalitářů lze zablokovat vůlí voličů, bez ohledu na neférovou a dlouhodobou lživou kampaň.
Nadějné je to jistě i pro nás, kdy i nám zasvitlo světlo na konci tunelu, signalizující skutečnost, že pokud si nenecháme ukrást demokratické volby, můžeme se obdob slovenských totalitních progresivistů zbavit.
Jistěže je Slovensko jen pokračováním trendu v předchozích volbách v jiných státech EU, v nichž dostali kopačky obdoby našich totalitářů a zvítězily strany zastupující zájmy občanů a nikoli bruselských papalášů.
Bohužel, v Polsku vyhráli totalitáři soudruha Tuska, ale zdá se, že PiS a další opoziční strany mu neuprázdní takové pole působnosti, jaké má u nás "pětidemolice".
Přestože PiS zrovna nemusím, faktem je, že progresivističtí totalitáři jsou výrazně horší alternativou. Jistěže bych našim severním sousedům přál, kdyby se tam objevila a zvítězila nějaká postava srovnatelná se slovenským Ficem nebo naším Babišem (tedy prostá zaťatosti římskokatolických fanatiků), ale vytrhni chlup z dlaně, když tam žádný není. Poláci nespokojení s vládou "penguinů", jak sami říkají, si takovou stranu budou muset vychovat sami, protože vítězství progresivistů k ničemu pozitivnímu nepovede; ti lidé jsou stejně fanatičtí jako oni "penguini" a jejich zázemí v Bruselu je činí nebezpečnějšími (asi jako u nás sudetské Němce zázemí hitlerovského Německa).

Na co by se nemělo rozhodně zapomenout

Na netu kolují informace, že z korespondenčních hlasů získali na Slovensku progresivisté 90 %. Protože tento rozpor mezi regulérně odevzdanými hlasy ve volebních místnostech a tzv. korespondenčními hlasy je obrovský a statisticky vysoce významný, mělo by to vést k přinejmenším silné rezervovanosti vůči tomuto způsobu volby.
Dokonce i kdyby se nějak ukázalo (přiznám se, že regulérní metodiku si nedokážu představit), že progresivisté převažují mezi Slováky v zahraničí, nebylo by procento hlasů pro ně tak vysoké, protože vedle studentů "měkkých" oborů, u nichž se dají podobné preference předpokládat, jsou mimo Slovensko (a hojně jejich i u nás) i studenti oborů exaktních, od technických až po biomedicínské. A řada občanů Slovenska zde pracuje, což je docela v rozporu s vyznáváním progresivismu.
Právě proto se obávám, že pravdu mají spíše ti, kdo onen zásadní rozpor vysvětlují falšováním korespondenčních hlasů.
Přinejmenším je to další důvod k obezřetnosti vůči snahám některých politiků (zejména ze stran, které mají nepatrnou naději na to, aby se v regulérních volbách vůbec dostaly do našeho parlamentu) tyto volby u nás zavést. Případně zavést volby distanční po internetu, u nichž nikdy nelze vyloučit, že dopadly podle předem do příslušného programu zadaných výsledků a hlasy od občanů byly zcela ignorovány. Opravdu nevím, co by mě mohlo přesvědčit o regulérnosti takovýchto voleb, protože tu, na rozdíl od klasických voleb - papírové hlasovací lístky do urny - nelze nijak překontrolovat. Dokonce ani nelze stoprocentně zaručit pravdivost toho, že program daný ke kontrole je identický s tím, který vygeneroval volební výsledky.

Vítězství antiprogresivistických sil na Slovensku je tedy určitou nadějí i pro nás, ovšem nadějí na výsledek, který nám neslétne do náruče jako pečená husa na talíř v nějaké pohádkové rajské zemi, ale takový, který si budeme muset tvrdě odpracovat, jak ve volbách do parlamentu EU v příštím roce, tak i ve volbách do poslanecké sněmovny v tom následujícím.

Je libo Velblouda?

Pochopitelně, oním Velbloudem s velkým V není myšleno nějaké zvíře, ale stíhačka z první světové války Sopwith Camel, kterou zpopularizoval pan W. E. Johns ve svých povídkách o pilotovi (a později i špiónovi a leteckém detektivovi) Bigglesovi. Byla to velmi výkonná stíhačka, která přispěla k porážce Německa ve vzduchu za první světové války.

Trocha historie

Když do Velké Británie dorazila informace o souboji jižanského Merrimacu a seveřanského Monitoru, redakční článek v Timesech konstatoval:
"Jakkoli jsme měli k okamžitému použití 149 prvotřídních válečných lodí, máme nyní jenom dvě: Warrior a Ironside. S výjimkou těchto dvou není v anglickém námořnictvu ani jediný koráb, jehož by nebylo šílenstvím poslat do boje proti Monitoru."
Bylo to, pochopitelně, trochu jinak:
Monitor byl nezpůsobilý pro plavbu na otevřeném moři. Už jeho přeplutí z loděnice do místa ikonické plichty s Merrimacem (která ovšem byla pro Jih strategickou porážkou) málem poslalo loď ke dnu a zachránily ji jen velmi výkonné pumpy, které měla. I konec této lodi byl způsoben bouří na otevřeném moři, kterou loď po uhašení ohně pod kotly (a tím vyřazení pump z činnosti) neustála a šla ke dnu. Vrak byl ještě v minulém století nalezen, avšak je v důsledku koroze v tak mizerném stavu, že bylo od plánů na vyzvednutí této ikonické a dějinně významné lodi upuštěno. Monitor byl prostě samohybná plovoucí baterie, určená pro zátoky, říční ústí apod., a tam také odvedl hlavní podíl své práce, včetně zadržení Merrimacu a tím i udržení seveřanské námořní blokády Jihu během onoho ikonického střetu.
Merrimac byl oproti Monitoru způsobilý plout na širém moři a pravděpodobně by si tato loď namazala na chleba kteroukoli z britských dřevěných lodí (jak to ostatně před připlutím Monitoru udělala se dřevěnými bitevníky Severu, Cumberlandem a Congressem) a je docela pravděpodobné, že by zvládla i Ironside a Warrior, protože ty měly slabá místa, nepokrytá pancířem, zejména na zádi. Navíc měly obě tyto lodi kombinovaný pohon (plachty + pára), takže byly daleko zranitelnější než ryze parní Merrimac (a ostatně i Monitor).
Nicméně onen výrok byl v principu správný, protože skutečně ony dvě lodi zahájily věk do železa zakutých válečných lodí, podstatně odolnějších a co do ničení nepřítele výkonnějších než lodě dřevěné.
K podobné změně došlo za druhé světové války, kdy poklesl význam bitevních lodí a narostl význam lodí letadlových. Geniálně to postřehl japonský admirál Jamamoto, který počáteční úder proti USA naplánoval jako úder letadly z letadlových lodí. Jeho protivníci s US ekonomikou za zády ho však vbrzku nejen dostihli, ale i předčili. Do konce války pak rozběhli i "pásovou" výrobu eskortních letadlových lodí, které původně doprovázely konvoje do Velké Británie a chránily je před ponorkami, na konci války v Pacifiku však obstály i proti japonským bitevníkům včetně kolosálního Jamata.

Současnost

Současná válka na Ukrajině (ale do jisté míry i události v Izraeli) ukazuje naprosto jasně, že dochází ke změně použitelnosti létajícího vojenského materiálu. V obou konfliktech se masívně uplatňují drony, ať už střílející a bombardující, nebo "sebevražedné", tj. ve stylu japonských Kamikadze nalétávající na cíl a vybuchující.
Klasické letouny jsou stále více upozaďovány, protože zničit nepřítele dronem vychází levněji a ještě navíc neriskujeme zajetí nebo zabití draze vycvičeného pilota.
Je velice pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat, a že i v nějaké případné velké válce budoucnosti budou klasické stíhačky upozaděny oproti dronům. A pokud zastarají i ty, budou zcela jistě nahrazeny nějakou zcela novou technologií, buď nyní ještě neexistující, nebo přítomné jen v zárodečné podobě, kterou si s její pozdější účinností nedokážeme spojit.
Zcela jistě stíhačky nezaniknou, jako ostatně nezanikly ani plachetní lodi, ba ani zcela nezanikly bitevní lodi, ale budou, jako zde uvedené i nezmíněné překonané technologie nasazovány za specifických okolností, případně v misích nevojenského charakteru.

Velbloudi

Koncepce víceplošníků v podstatě zastarala po první světové válce. Změnu nepřinesly ani špičkové československé dvouplošníky Avie, které měly lepší manévrovatelnost a stoupavost než německé stíhačky na začátku války. Budoucnost patřila jednoplošníkům, ale jen po krátkou dobu, protože už v závěru druhé světové války se objevila nová třída letounů, stíhačky (a posléze i bombardéry) proudové.
Jistěže se i dnes uplatní víceplošníky i jednoplošníky starší koncepce, ale jen ve speciálních a spíše mírových užitích (třeba jako práškovací letadla).
Velká Británie by rozhodně dopadla špatně, kdyby proti německých stíhačkám v rámci Bitvy o Británii nasadila ony před dvěma desetiletími vysoce úspěšné Velbloudy. Jediná reálná možnost úspěchu takové akce by spočívala v tom, že by se někteří němečtí piloti při spatření letky Velbloudů uchechtali k smrti.

Americké stíhačky

Americké stíhačky F-35, které by měly být dodány za cca deset let, budou už v době dodávky zastaralé (deset let je zhruba polovina času mezi první a druhou světovou válkou, přičemž pokrok vojenské techniky se spíše zrychluje; a to v podstatě už nyní tato letadla nejsou zcela nová).
Daleko větším problémem však je, že do té doby bude ještě daleko více zastará koncepce použití vojenské stíhačky jako takové. Lze důvodně očekávat, že se objeví řada dalších oblastí, v nichž budou běžně nasazovány drony a podobná technika (při útoku na Izrael se osvědčily i např. motorizované padáky) a použití stíhaček bude daleko omezenější než nyní.
Je také otázka, zda letouny Saab JAS-39 Gripen nejsou pro sestřelování (a také detekci) dronů použitelnější než stíhačky F-35, protože jsou o něco pomalejší a lépe manévrují. Je otázka, zda by se na boj proti těmto prostředkům nedaly "exhumovat" ony výše zmíněné Avie, které bychom si snad, zejména po odmítnutí ekohovadin ruských agentů z Bruselu, dokázali vyrobit i sami. Možná by však stačilo příslušně vyzbrojit Delfíny a Albatrosy.
Ostatně, drony také nejsou žádná novinka. Jejich primitivními předchůdci byly mj. i německé letouny V1 a patrně by se do této rodiny zbraní daly připočíst i japonské "bombové balony", vypouštěné u tichomořského pobřeží USA z ponorek. Přelom způsobila nová elektronika, schopná propůjčit těmto prostředkům jednak určité "samořízení", jednak je reálně řídit na dálku.

Co dělat?

Asi nejhorší je trvat na naplňování koncepce, která se stále více ukazuje být zastaralou. Je zcela jasné, že majitelé "výběhových" továren budou velice rádi, že alespoň něco ještě prodají, než celá současná koncepce vzdušného boje půjde do kélu a s ní i zájem o jejich výrobek.
Na druhé straně jsou stamiliardy, plánované na zakoupení těchto stíhaček, daleko lépe použitelné v oblasti, která by zvýšila naši schopnost odolávat ruským útokům (či útokům kohokoli jiného), jakých jsme svědky na Ukrajině i jaké jsme viděli v Izraeli. Od obnovení protileteckých krytů pro obyvatelstvo až po vývoj protidronové obrany (klidně ať nám některé prvky k ní dodají USA a pofoukají si tím bolístku za nekoupené stíhačky).
Nicméně musíme opravdu reálně počítat s tím, že příští vzdušná válka nebude mít podobu teatrálních soubojů stíhaček, či útoků stíhaček na bombardéry, jak je známe z velkofilmu Bitva o Británii, jen s tím rozdílem oproti tomuto filmu, že motory budou mít ta letadla proudové. Vzdušná válka bude s nejvyšší pravděpodobností zahrnovat prostředky, schopné sundat jakýkoli letoun, neidentifikovaný jako přátelský, od výšky desítek metrů až po stratosféru. Obyvatele budou zraňovat a zabíjet drony, plížící se nízko nad terénem, na jejichž včasném odhalování bude nutno ještě zapracovat. Nebo drony létající rychlostmi, na jaké stíhačky řízené lidmi prostě nemají. A i naše odveta bude spíše na křídlech bezpilotních prostředků než pilotovaných letadel.
A podle tohoto očekávání, k němuž se musíme inspirovat současným děním na Ukrajině i jinde ve světě, musíme uvážlivě vydávat prostředky jak na obranu, tak i na protiútok či odvetu.

Nákup "moderních" stíhaček F-35 za stovky miliard Kč (když počítáme i náklady na vytvoření zázemí pro jejich provoz) s dodáním za deset let, protlačovaný naší odborně naprosto nekompetentní vládou, bude pravděpodobně představovat jakýsi nákup stíhaček Sopwith Camel krátce před začátkem druhé světové války s tím, že v době dodání stíhaček F-35 nebudou zastaralá jen tato konkrétní letadla, ale patrně celá koncepce vzdušného boje, pro kterou jsou určena.

Opravdu jsou kritikové EU nepřáteli spolupráce mezi evropskými státy?

V podstatě kdokoli si dovoluje kritizovat sebenesmyslnější pitomost prosazovanou EU, je okamžitě nařčen z toho, že je nepřítelem spolupráce v Evropě, potažmo agentem Ruska, který bojuje za to, aby Rusko nespolupracující země "sežralo jednu po druhé". Jaká je ale realita?

Rusko

Nedovedu si představit příčetného vládce Ruska, který by nechtěl EU totálně zhroucenou po ekonomické stránce a totálně devastovanou politicky, asi jako byla Výmarská republika na konci své existence. Nevím ovšem, zda si uvědomuje, že taková situace je zralá na příchod diktátora, který by dal EU "do cajku", jak to učinil on sám, když debordelizoval Rusko po vládě Borise Jelcina.
K tomuto pro Rusko žádoucímu zdevastovanému stavu ovšem vede jediná cesta: Totální a naprosto nekritické přijímání všech nadiktovaných bruselských pitomostí jednotlivými státy EU, tedy i u nás. Protože uvedené nesmysly, ať už se týkají "zeleného údělu" nebo jiných ptákovin, naprosto devastují ekonomiku EU i jednotlivých členských států a zcela jednoznačně vedou k totálnímu ožebračení obyvatel.
Pochopitelně, pro ty ožebračené pak bude, alespoň zčásti, platit ono Wolkerovské:
"Nejhlouběji, chudý, vidím nenávist."
Což zcela jistě nepřispěje ani v nejmenším ke stabilitě těchto států, ba ani EU jako celku. Naopak, v případě válečného konfliktu se může stát, že občané budou střílet vojáky v uniformách EU do zad. Případně, že dojde k masívním přechodům mobilizovaných občanů států EU do zajetí a vzniku nějaké novodobé formy zahraničního vojska, jaké známe z obou světových válek.
Takže kritika EU je zcela jistě v rozporu s ruskými zájmy (zejména pokud je racionální a potenciálně účinná) a pokud se na nějakých protestních shromážděních objeví ruská vlajka, je to výsledek snahy takovéto aktivity zdiskreditovat, nikoli snahy bezprostředně pomoci Rusku.

Integrace?

Evropská integrace zcela jistě je pozitivní jev. Dokonce i v případě, kdy se dělala dosti pitomě, jako v RVHP, měla nějaký pozitivní dopad. A pokud spolupráce v rámci zmíněné organizace vázla, bylo to prakticky vždy v situaci, kdy bylo politické zadání upřednostňováno před pragmatickým ekonomickým rozhodnutím.
Vyjma několika málo extrémistů si nikdo totální desintegraci Evropy (potažmo té části, co ji pokrývá EU) nepřeje. Právě toto je zneužíváno záměrným kladením otázek v nejrůznějších průzkumech tak, aby jedinou alternativou stávající EU byla totální desintegrace tohoto prostoru (ideálně s evokováním "železné opony" na hranicích všech bývalých členských států).
Tento narativ je, pochopitelně, nesmysl. Naprostá většina kritiků EU chce pouze to, aby tato organizace přestala forsírovat totální hlouposti, které jednotlivým státům i jejich občanům škodí. Případně aby se přestala podvolovat Německu natolik, že část obyvatel mimo tento stát ji chápe jako jakousi "čtvrtou říši".
V podstatě i já, kdykoli, jsem psal o případném odchodu z EU, zdůrazňoval jsem současně i to, že optimální by bylo odejít koordinovaně spolu s více státy a s nimi založit co nejrychleji jakýsi "trucpodnik" integrovaný na daleko racionálnějších a zejména demokratičtějších základech než EU, která je fakticky jakousi byrokratickou diktaturou, nemající s demokracií prakticky nic společného. Vzorem by mohlo být původní vysoce úspěšné EHS. Pozitivní by byl odchod V4, případně spolu s dalšími státy, optimu se blížící by bylo přibrání Rakouska a dalších podunajských států, které s námi kulturně sbližuje částečná či plná historická spoluúčast na podunajské monarchii, dávající jim mnoho společného.
Kdesi jsem četl krásný bonmot, že státy, které byly součástí Rakouska - Uherska, případně ty části států, které byly takovou součástí (v případech, kdy to nebyl celý nynější stát) se poznají podle toho, že v nedělním dopoledni zní z oken kuchyní bouchání, jak hospodyně naklepávají maso na "vídeňské" řízky k nedělnímu obědu. Pochopitelně, spojuje nás toho mnohem víc než tyto řízky, které se navíc dnes dělají spíš z vepřového nebo drůbežího masa, zatímco originální vídeňský řízek byl z telecího.

Bezpečnost?

Zcela mimo realitu je představa, že EU nějakým způsobem garantuje naši bezpečnost. Garantem naší bezpečnosti je jednoznačně NATO, v čele s USA. Je otázka, zda by tato garance fungovala v situaci, pokud by vnitřní rozklad tohoto státu pokračoval stejným směrem a tempem, jak ho můžeme v přímém přenosu sledovat nyní. Pokud se v USA nedostane k moci nějaký opravdu silný president, jako byl naposledy Donald Trump, může dojít k takovému rozkladu vojenských i ekonomických sil USA, že k žádné pomoci z jejich strany nedojde (a při napadení některého státu NATO nastane stejná situace jako v roce 1938 mezi ČSR a Francií). Suma ostatních sil členských států tohoto paktu je bez účasti USA zanedbatelná, a tudíž v praxi moc nepoužitelná.
Naopak, devastace ekonomiky členských států, ale i politické šílenosti, které EU prosazuje, jednoznačně omezují naši možnost se v případě napadení bránit. Československá armáda v roce 1990 by byla v případě útoku ze strany Ruska či bývalého SSSR schopná sice patrně nikoli dlouhodobě ubránit území státu, ale zcela jistě by mohla zabít tisíce či desetitisíce vojáků útočníka, zničit stovky tanků a sestřelit stovky letadel. Tento fakt (týkající se i dalších exsatelitů SSSR) také přispěl k tomu, že se SSSR nepokusil silou zvrátit události na konci roku 1989, protože by to jednoduše buď nezvládl, nebo zvládl za cenu, jakou musel svého času za strategicky bezvýznamné vítězství nad římskými legiemi zaplatit král Pyrrhos.
V současné době, jednoznačně vinou EU a jejích přívrženců v naší politice, by si nás Rusko namazalo na chleba a ani by se přitom moc nezapotilo.

Desintegrace

Zcela jistě se státy v evropském prostoru nějakým způsobem spojit do spolupráce musí, respektive je takové spojení velice silně žádoucí. Toto zpochybňují jen naprostí extrémisté, jsoucí mimo realitu.
Rovněž však zcela jistě není takovéto spojení a spolupráce totožné s EU, nebo že EU je naprosto jedinou možností evropské integrace. Naopak, EU od svého vzniku na ruinách hospodářsky vysoce přínosného EHS dělá vše proto, aby takováto spolupráce nefungovala.
EU se stará o naprosté pitomosti, nemající se spoluprací států v ní sdružených nic společného, zatímco podstatné věci ponechává zcela stranou.
Sice nám naprosto nesmyslně vnutila zákaz pomazánkového másla, zatímco peanut butter, který má s máslem společné ještě méně (P. M. je alespoň z mléka, zatímco P. B. je z buráků), zůstalo zachováno. Kecala a kecá nám do názvů i dalších výrobků, ale nedokázala např. sjednotit dopravní pravidla a značení, případně elektrické zásuvky a zástrčky a spoustu dalších věcí, které by měly skutečně reálně pozitivní význam.
Nedokázala ani zavést nějaký jednotný jazyk, což v důsledku vede např. k tomu, že na potravinách je povinné minimum informací ve velkém počtu jazyků, vytištěné, aby se to vůbec na jejich obal vešlo, písmem menším než petit, které naprostá většina kupujících není s to přečíst, takže ono značení je zcela jednoznačně na jednu věc, tedy na to, co se časem stane z každé snězené potraviny.
Nabízelo se esperanto, nabízela se latina (klidně i ta středověká, nebo nějaká její odvozenina), případně další rozumné možnosti, ale maximálně je forsírovaná angličtina, tedy chaotická hatmatilka bez v praxi použitelných gramatických pravidel a stabilního významu slov, kterou se nezvládne za celý život naučit ani cca 95 procent rodilých mluvčí.
EU se stará o jakýsi nesmyslný "boj za klima". Nesmyslný jednak jako takový, protože skuteční vědci, nikoli spekulanti s emisními povolenkami nebo záškolačky s psychiatrickou diagnózou, antropogenní podíl odhadují jako menšinový, případně zanedbatelný. Navíc EU se svými 8 procenty světových emisí (což je asi dnes, vzhledem k ekonomické degradaci EU, už patrně dosti nadhodnoceno) nemá prakticky žádný vliv na těch zbývajících 92 procent. EU "budováním bezuhlíkové ekonomiky" významně přispívá k celosvětovému skleníkovému efektu emisemi skleníkových plynů jako je  hexafluorid sírový právě z oněch OZE, které mají "spasit svět". Bezvýznamné nejsou ani obrovské plochy černých fotovoltaických panelů, zahřívajících se i paprsky vlnových délek, které původní terén (pole, louka) odrážel zpět do vesmíru, zatímco tepelné záření těchto panelů zvyšuje opět celkový skleníkový efekt. Potenciálně je to závažnější problém než emise CO2.
EU se stará o spoustu dalších nesmyslů a pitomostí a unikají jí naprosto podstatné věci, které ovlivňují každodenní život prakticky všech jejích obyvatel.

Integrace

Pokud by se tedy státy EU, případně ještě další na území Evropy, měly integrovat, tak po zkušenosti s EU jedině na úrovni jasně definované ekonomické spolupráce (v ideálním případě onen volný pohyb osob, zboží a služeb), s tím, že vše navíc by bylo dobrovolné a klidně jen pro skupiny států, které mají zájem o jakousi vyšší míru spolupráce i v jiných oblastech, ale rozhodně ne povinně pro všechny.
Všechno ostatní je, jak jsme se přesvědčili za dobu našeho členství v této organizaci, jednoznačně cestou do pekel politických a kulturních konfliktů, které nemají přijatelné řešení.
Jistěže můžeme bájit, jako např. expresidentové V. Klaus a M. Zeman o jakési reformě EU, ale je vysoce pravděpodobné, že ta se prostě konat nebude, protože úřednictvo bude trvat na svých privilegiích, plynoucích z jeho neomezené vlády nad "plebsem", dokud se opravdu nepodaří tuto vládu svrhnout, což bez likvidace jejího nástroje, EU, prostě nepůjde.
Ostatně, Gorbačov se také pokoušel provést jakousi reformu SSSR a zdaleka nešel se svými cíli tak daleko, jako třeba vůdcové pražského jara 1968, a přesto neuspěl, protože tento pokus vedl ke zhroucení a rozpadu SSSR. Přitom, budiž to tvrdě řečeno, Gorbačov v podstatě ani nechtěl zlikvidovat moc sovětské byrokracie. Naopak ji chtěl posílit zefektivněním její činnosti. Přesto se s ní dostal do střetu, jímž tato skupina v podstatě zlikvidovala sama sebe, protože to, že zabránila racionalizaci uspořádání SSSR, vedlo k jeho rozpadu.
Jsem toho názoru, že byrokraté EU se budou rovněž snažit zabránit jakékoli racionální reformě této organizace, bez ohledu na to, že důsledkem bude její likvidace.
Pochopitelně, pokud k rozpadu EU a integraci na nové bázi dojde, tak jediný reálný personální požadavek v této souvislosti je, že z centra té nové formy integrace budou vyloučeny všechny osoby i organizace (včetně nevládních), které se podílely na tvorbě a udržování původní EU.

Zcela jednoznačně tedy platí, že kritika EU v naprosté většině případů není kritikou integrace zemí Evropy a že EU není jediná možná podoba takovéto integrace. Naopak, EU nám předvedla to, jak se taková integrace rozhodně dělat nemá, a proto bude nutné integraci zemí na jejím teritoriu, případně i s dalšími, převést na jiný základ, přičemž pro tuto integraci může EU sloužit prakticky výlučně pouze jako odstrašující příklad. Minimálně část kritiků současné EU lze považovat za jakési průkopníky integrace EU na novém, racionálním a funkčním, základě, kterážto kritéria EU jednoznačně nesplňuje.

Sešli se pod ocasem

Demonstrace v sobotu minulého týdne proti současné vládě naplnila asi polovinu Václaváku. Je to málo, nebo dost?

Vláda

Naši vládní soudruzi názorně ukazují, že jsou jim exaktní vědy cizí. Blekotají o deseti tisíci návštěvníků, kteří je, pochopitelně, nemohou nijak vzrušit. Navíc pan Rajchl vlastně jen opakoval své "nudné" požadavky z předchozích akcí. Takže se vlastně nic neděje, dál mohou být přijímána opatření, pauperizující celou společnost mimo několika "vyvolených", kteří naopak peníze, ukradené zbytku občanů, s velkým sebeobětováním a sebezapřením uloží do svých kapes.
Dále bude vláda směřovat k vyhlášení války Rusku, případně takovým provokacím, které by udělaly fakticky to samé. Je třeba ovšem v této souvislosti připomenout, že v takovém případě by se na nás onen pověstný článek pomoci NATO napadenému členovi netýkal, proto také NATO nijak nezasahovalo do válek mezi Řeckem a Tureckem.
Dále naše vláda hodlá zatahovat náš stát do bažin Green Dealu. Dál hodlá z našich kapes platit bezcenné parazity, provozující chaoticky výkonem skákající OZE, dál hodlá investovat do této prakticky neúčinné technologie (vyprodukují v průměru kolem desetiny svého nominálního výkonu, v zimě, kdy je energie zapotřebí nejvíce, ani ne třetinu této bídy) investovat desítky až stovky miliard Kč. Hlavně aby nebylo na další jaderné bloky, které mohou jet až 80 let a každý rok v průměru vyrábět 80 % svého instalovaného výkonu, navíc s přestávkami a odstávkami v naprosté většině případů dlouhodobě předem známými s tím, že se na ně distribuce energie může připravit.
Prostě, hurá do pekla, připravovaného Zelenými Khmery.

Realita

Reálně byla zaplněna asi polovina Václavského náměstí, a protože je jeho kapacita přibližně 200 000 lidí, řádový odhad je kolem 100 000.
Existují SW na počítání hlav na snímcích, z nich údajně podle těch, co je nakrmili fotografiemi sobotní demonstrace, vypadla čísla kolem 101 000.
Pokud by někdo chtěl provést nějaký ruční výpočet, dalo by se náměstí rozdělit na čtverce (obrázky z Google Street view by mohly na jeho krajích umožnit najít body od sebe +- stejně vzdálené, ale jsou i jiné metody), spočítat pár náhodně vybraných čtverců a průměr násobit počtem čtverců. Dá se naopak na různých místech vyznačit skupina sto hlav, odhadnout jimi zaujatou plochu a přepočíst na plochu zaplněné části náměstí. Pokud by tedy někdo chtěl provést ruční výpočet. Já nbych to dělal ještě jinak, na základě modelu půdorysu Václaváku v Povray, který se dá potáhnout šachovnicovou texturou.
Existují i možnosti porovnat sobotní naplnění Václaváku s demonstracemi Milionu chvilek, nebo třeba při událostech po 17. 11. 1989, kdy jsou počty účastníků jakž takž známy.
Nicméně, kdo to různými metodami počítal, dospěl k onomu "asi 100 000 lidí, možná fous přes". Určitou rezervu navíc má tento odhad ve vlacích, které kvůli "záhadným" zpožděním přijely do Prahy až po demonstracích. V jednom případě údajně kvůli smrťáku na kolejích (asi sebevrah), o těch ostatních (bylo jich prý víc) vládní přihrávači raději mlčí. Zato soudruzi hlasitě křičí, že byla zajištěna náhradní doprava. To, že dorazila až "s křížkem po funuse" už neřeší.

Je to dost?

Pokud se počet účastníků vztáhne k počtu oprávněných voličů, je to "fous" přes jedno procento. Pokud by se to ovšem vztahovalo na reálnou účast ve volbách, tak je to něco jiného (lze se domnívat, že pokud se někdo vypravil na ten Václavák, tak je vysoká pravděpodobnost, že přijde i k volbám). V případě  voleb s nejvyšší účastí v poslední době, druhého kola posledních presidentských voleb, je to už cca 1,5 procenta, v případě voleb s mizernou účastí, jako jsou volby do senátu, je to dokonce pár desetin procenta nad pětiprocentní hranici "volitelnosti strany".
Pochopitelně, s tím, jak roste polarizace společnosti, a jak fanatičtí vládní pohůnci poženou naši zemi do pekla šíleností, připravovaných EU, poroste také účast ve volbách, zejména pokud se podaří udržet klasické demokratické volby s osobní účastí u volebních komisí. Určitým projevem tohoto trendu byla i obrovská účast ve druhém kole presidentských voleb.

Dostatek počtu

Jinými slovy, počet lidí na Václavském náměstí zcela jistě organizátory nepřehoupne přes pětiprocentní hranici, ale pokud si uvědomíme, že spousta příznivců přijít nemohla, má k tomu při volbách se standardní volební účastí slušně nakročeno.
Faktem je, že pan Rajchl se vyjadřuje velice mírně, nechce odcházet ani z EU, ani z NATO. Nicméně je jasné že vyplnění jeho dalších programových bodů minimálně k roztržce s vedením EU musí vést.
Klíčovým prubířským kamenem budou EUrovolby v příštím roce, protože v nich se ukáže síla stran, chtějících obnovu prosperity a růstu ekonomiky, vůči stranám pětikoalice (a jejich zahraničním obdobám), bojujícím za totální zbídačení populace v neprůhledném zahraničním zájmu. A u nás za nastolení bolševicko - klerofašistické diktatury.
Pokud někdo chce odchod z uvedených organizací, či alespoň referenda o nich, měl by volit SPD, případně, pokud zůstane zachováno volební spojenectví SPD s Trikolórou, tak tuto dvojici stran. Rozhodně by neměl volit ani ty politiky, kteří se sice tváří EUrokriticky (někteří EUroposlanci za ODS), protože u těch není na nic spoleh, zastupují stranu, která se pod vedením profesora Fialy redefinovala jako silně EUrohujerská a je otázka, zda hlasy pro ně, dokonce i se zaškrtnutím preferencí, nepropadnou nějakému EUrohujerovi, hlásajícímu, že současné holandské vybíjení základních stád a likvidace prosperujících farem (nehledě na další šílenosti) je náš vzor.
Neměl by ale volit ani nějaké pidistrany, které nemají šanci se do zastupitelstev dostat. Je vysoce pravděpodobné, že některé z těchto stran jsou jen projekty BIS a jiných podobných organizací, mající jediný účel: Rozbít opozici na množství malých stran, které zůstanou za branami Parlamentu.

Reformy nebo odchod

Je dobré si uvědomit, že reformy EU, navrhované Rajchlem a spol., jsou pro EU patrně stejně nebezpečné jako případný exit, hlásaný dalšími opozičními stranami. Jakýkoli pokus o reformu EU, dokonce i takový, který by měl za cíl jen odstranit zbytečné nesmysly, nahromaděné v jejím řízení, znamená jednoznačně ohrožení této organizace.
Je dobré v této souvislosti vzpomenout na M. Gorbačova, jehož cílem nebylo nějaké "zlidštění" sovětského režimu (na rozdíl od Pražského Jara, k jehož odkazu se hlásil). Cílem jeho reforem bylo v podstatě pouze zefektivnění komunistického režimu, včetně odstranění těch prvků, které byly největšími zdroji korupce. Dokonce mu ani nešlo o nějakou kompenzaci zločinů předchozího režimu, jako u nás v onom roce 1968.
Přesto i takové velmi opatrné reformy, které nijak nenarušovaly podstatu komunistického režimu, vedly nakonec k tomu, že se tento režim totálně zhroutil a rozpadl se i SSSR.
Je tedy pravděpodobné, že pokus o návrat ze slepých uliček, do nichž se EU za svou existenci zvládla dostat, by vedl k něčemu podobnému, tedy ke zhroucení a zániku této organizace. Současná EU je s trochou nadsázky začíná podobat pacientovi v tzv. ireverzibilním šoku. Ten, je-li nechán být, zemře, a je-li léčen, zemře rovněž. Zemře buď na ten šok, nebo na následky se životem neslučitelných kaskád reflexních reakcí, které v tak pokročilém šoku léčba vyvolá.

Setkání na Václavském náměstí je tedy výsledkem velice solidní, téměř masarykovské "drobné práce", kterou kolektiv kolem pana Rajchla zvládl. Rozhodně samo o sobě není poukázkou do  parlamentu, ani bruselského ani pražského. Nicméně je názorným důkazem, že se tento spolek opozičních občanů do obou parlamentů dostat může, pokud jej pod nějakou lživou záminkou nezlikviduje BIS nebo PČR, jak se už v minulosti stalo.
Rozhodně nešlo o nějakých "deset tisíc nespokojených", jak hlásala provládní média, či někteří vládní činitelé. My, starší, si můžeme vzpomenout na jedno ze shromáždění na Václavském náměstí po 17. 11. 1989, jehož účastníci komentovali informace v tisku o předchozím dni skandováním "Rudé Právo lhalo, že je nás tu málo". A ono umělé snižování počtu demonstrujících o jeden řád jasně ukazuje obavy "naší" vlády z nespokojených občanů, naprosto stejné, jako v případě onoho koncesovaného "kůlu v plotě".

Potřebujeme slaboduché

 ekologie,energetika,EU,výživa,zdraví,

Potřebujeme slaboduché

Rozmáhá se hnutí za 100% stravování rostlinnou stravou. Pochopitelně, chráníme ekologii, bojujeme za klima a blaho lidstva i celého vesmíru. K tomu právě slouží i různé fikce o "šílené škodlivosti" potravin živočišného původu.

Realita

Jako vždy v případě ekologických žvástů je to nesmysl.
Ke své správné funkci potřebuje lidské trávící ústrojí jak rostlinnou, tak i živočišnou stravu. Paradoxně člověk více prospívá na dietě se zásadní převahou živočišné stravy (Inuité, ale i některé severské národy jak v Eurasii, tak na severu Ameriky), zejména pokud je spojena s vysokým energetickým výdejem, odpovídajícím původnímu životnímu stylu těchto populací (problém mají ty populace, které se začnou chovat "civilizovaně", drasticky sníží energetický výdej, ale současně nezmění výživu - poprvé to bylo vědecky popsáno na domorodém obyvatelstvu Severní Karélie, už někdy na přelomu 70. a 80. let minulého století). Nuceně veganské populace zemí 3. světa mají naopak zpravidla velmi nízkou úroveň zdraví, což ovšem není dáno jen výživou.
Jediná užitková rostlina, která obsahuje v postačujícím množství celé spektrum aminokyselin nutných z hlediska potřeb lidského organismu je sója. Nicméně i tak má sojová bílkovina jen asi poloviční hodnotu oproti referenční bílkovině, kterou je bílkovina vaječného bílku, ovalbumin.
Pěstování sóje je ekologicky problematické. Tato rostlina potřebuje velmi intenzívní hnojení, které je zpravidla spojeno s kontaminací půdy nežádoucími příměsemi strojených hnojiv (zejména fosfátů). Sója ovšem fosfáty a další strojená hnojiva vyžaduje a bez nichž prostě nedá potřebnou úrodu. Hlavní takovou kontaminantou hnojiv je kadmium, velmi problematický prvek, který se kumuluje v lidském organismu a poškozuje játra, ledviny a reprodukční soustavu. U obou pohlaví může vyvolat neplodnost.
Pochopitelně, kadmium přechází nejen do sǒje, z jejichž bílkovin je lze průmyslovými postupy odstranit (se vznikem otázky přímo nerudovské: "Kam s ním?"), ale proniká i do dalších plodin na polích po sóji pěstovaných, z nichž se už tak snadno odstranit nedá.
Samotné zpracování sóje na protein (s oddělením využitelného, leč ne úplně bezproblémového tuku a "mouky", do níž přejde podstatná část "sklizeného" kadmia) vyžaduje továrnu, pochopitelně fungující na energii a ne její OZE náhražky.
Obávám se, že ekologická stopa sóji není o mnoho menší než ekologická stopa vytvoření jejího ekvivalentu v mase. Nehledě k tomu, že k ekonomice pěstování a zpracování sóji přispívá  zkrmování odpadu z jejího zpracování zvířatům.

Další rostliny

Existují jistě i další rostliny, obsahující celé spektrum aminokyselin. Taková bílkovina se nachází i v bramboře, které by ovšem muselo být snědeno několik kg denně, aby člověk získal "tabulkové" množství aminokyselin, což pořád ještě nic neznamená, viz kousek dál. Co by každodenně požitá kilová množství brambor udělala se "štíhlou linií", je snad každému jasné.
Další možností je složité kombinování více zdrojů rostlinných bílkovin, což není zcela jednoduché. Naši předkové kombinovali např. luštěniny s výrobky z obilí, nicméně ani tato  směs maso stoprocentně nenahradila a bez alespoň malých dávek masa a / nebo dalších potravin živočišného původu by nepřežili.
Problémem totiž rovněž je, že chemicky příbuzné aminokyseliny jsou ze střevního obsahu do krve a mízy transportovány identickými transportními systémy. Mezi těmito příbuznými aminokyselinami panuje kompetitivní inhibice, tj. transport zahlcený jednou dvěma aminokyselinami z této skupiny ponechá ve střevě (a následkem i ve stolici) část příbuzných aminokyselin, kterých je v potravě, a tedy i ve střevě, málo. Takže problémem bílkovin z rostlin není jen nedostatek jedněch aminokyselin, ale i výrazný nadbytek některých z těch ostatních.
Výše uvedené je problém u většiny rostlinných bílkovin, které mohou mít "tabulkově" jakési minimální množství dalších než dominujících aminokyselin, ale ty se nedostanou pro příliš silnou "konkurenci" na transportních systémech do vnitřního prostředí organismu.
Pokud se aminokyseliny do vnitřního prostředí organismu dostanou, platí pro jejich využití zákon limitující aminokyseliny (opět jeden ze zákonů, které nám EU asi nezruší, maximálně nařídí vynechat zmínky o něm v učebnicích). Ten zákon přepočítává aminokyseliny na poměr aminokyselin v bílkovinách lidského těla (blízký poměru aminokyselin v ovalbuminu - viz výše). Ta, jíž je relativně nejméně z hlediska potřeby syntézy lidské bílkoviny, může být označena jako 100 %. Ostatní budou mít ta procenta vyšší, nicméně to, co je nad tou stovkou, se neuplatní při tvorbě bílkovin a je vzápětí převedeno na glukózu nebo lipid a spotřebováno za vzniku energie (případně za vzniku tukových zásob).
Organismus může maximálně převést jednu aminokyselinu na jinou (či jiné), nicméně na začátku každé takové metabolické dráhy je nezbytná (esenciální) aminokyselina, která musí být přijata s potravou.
Speciální kapitolou jsou houby, které obsahují plné spektrum aminokyselin, ale jen ve velmi nízké koncentraci. Mohou snížit symptomy hladovění (např. při válečných událostech, hladomorech apod. coby "maso z lesa"), ale maso stoprocentně nahradit nemohou. Navíc houby vyžadují buď "neekologický" sběr v přírodě, nebo pěstování na odpadech ze zemědělství (žampiony na hnoji, jiné houby zase na slámě) a dřevovýroby (např. některé dřevokazné houby na pilinách, hoblinách apod.), tedy odvětví lidské činnosti, která hodlají Zelení Khmerové omezovat či rušit.

Další komplikace

Lidský organismus nemá možnost narušit buněčné stěny rostlin i hub, takže část obsahu těchto buněk se nedostane do volného prostředí ve střevě a nemůže být vstřebána.
Bezobratlí, např plži, mají enzymy, které tyto látky buněčných stěn rostlin a hub narušují.
Někteří býložravci mají v trávící soustavě symbiotické bakterie, které dělají totéž (kráva, koza a další přežvýkavci v bachoru, kůň na začátku tlustého střeva). Ti potom mohou využít vyšší procento z rostlinné stravy a dokonce jim symbiotické bakterie vyrobí i některé aminokyseliny, které v rostlinách nejsou, nebo je jich tam málo.
Pro teplokrevné živočichy tedy existují v principu tři strategie zpracování rostlinné stravy. Omlouvám se pravidelným čtenářům blogu za to, že cituji něco, co jsem zde již před pár lety zveřejnil.
První strategií je ten bachor, nebo nějaká jeho analogie, umožňující zpracovat rostliny pomocí symbiotických mikroorganismů, hlavně bakterií.
Druhá strategie (provádějí ji zejména králíci a příbuzní) spočívá v požíráni vlastního trusu, protože symbionti, narušující některé složky rostlinné stravy, jsou u nich až na konci tlustého střeva, odkud se již příslušné látky nevstřebají, ale pokud materiál projde trávicí soustavou znovu, jsou některé jeho složky vstřebatelné a využitelné. I u člověka se cca 10 % rostlinných polysacharidů v koncové části tlustého střeva naruší a teoreticky by se z nich při druhém průchodu trávící soustavou něco vydolovalo (dobrou chuť).
Třetí strategie spočívá v požírání obrovských kvant rostlinné potravy, čímž je kompenzována její mizerná využitelnost. Klasicky tak činí Panda medvídkovitá, která musí každý den sežrat víc bambusu než kolik váží.
Kousek níže zmiňuji ještě čtvrtou možnost, poněkud morbidní, ale v praxi občas realizovanou.
Doporučuji se ptát zastánců veganství, kterou z uvedených cest mají zvolenu.

Důsledky

Důsledkem veganské stravy, pokud není nějakým způsobem, a zpravidla uměle vyráběnými doplňky (chemický průmysl), upravována, je celkové snížení koncentrace volných aminokyselin v krvi a tkáňovém moku, a tedy obecně nižší dostupnost aminokyselin pro tělesné buňky.
Velmi silně strádají v tomto případě buňky nervové soustavy, u nichž se snížená kvalita průběžného servisu projevuje snížením kvality a kvantity jejich funkce.
U dospělých se tento stav projevuje snížením intelektuálního výkonu, včetně úspěšnosti u testů IQ. Navíc dochází ke změnám osobnostních rysů. Narůstají sugestibilita i důvěřivost a roste i citlivost na některé psychotropní látky. Tento fakt je dáván do souvislosti s "oblíbenými" křesťanskými církevními půsty, po nichž často docházelo k náboženským vizím, "prozřením ve víře" a podobným projevům narušené psychiky. Patrně se těmi půsty snížil práh citlivosti na psychoaktivní látky natolik, že se mohly uplatnit i ty, které se nacházejí v kadidle, používaném při náboženských obřadech. Tyto změny jsou po obnovení dodávky plného spektra aminokyselin z větší části vratné.
U dětí dochází k daleko hlubším změnám. IQ klesá daleko více a i změny osobnosti jsou větší. Důležité ale je, že u dítěte, které je ve vývoji, dochází k jakémusi "přehození výhybky" a mozek se vyvíjí dál abnormálním směrem, což už obnova plnohodnotné výživy nemusí stoprocentně napravit, takže následky veganského krmení v dětství jsou doživotní.
Jistěže dalším problémem je pestrá škála alergií a nesnášenlivostí některých složek rostlinné potravy, proti nimž jsou podobné jevy u potravin živočišného původu (s výjimkou nesnášenlivosti laktózy, ale to je trochu jiná pohádka, jak by napsal pan Kipling) výrazně méně obvyklé a většinou i méně závažné.
Vegani z donucení (zejména chudí z chudých zemí třetího světa) jsou zpravidla též prolezlí parazity, jejichž vektorem jsou pěstované kulturní rostliny, hnojené přímo lidskými fekáliemi (na jiná hnojiva tito lidé pochopitelně nemají).
Na rozdíl od určitého racionálního omezování podílu potravin živočišného původu, které může být za určitých okolností i zdravé (jindy zase zdravé škodlivé, např. vegetariáni požívající výlučně vejce a mléčné výrobky mohou mít vyšší příjem cholesterolu než "masožrouti"), veganství (tedy stoprocentní rostlinná strava), pokud není doplňováno masivně nutrienty v kapkách a tabletách, nebo realizované továrními výrobky, obohacenými nutrienty živočišného původu, je zdravotně problematické prakticky vždy. U veganů zpravidla také dochází ke zhoršování krevního obrazu až k anémii.
Tedy, ještě existuje ona čtvrtá "strategie" úspěšného veganství: Až se u vegana zhorší krevní obraz z nedostatku železa a plnohodnotných bílkovin na patologickou úroveň, absolvovat pár transfúzí krve. Čímž se jeho stav dočasně vylepší. Tedy se svou výživou tak trochu podobá známému transylvánskému hraběti.

Řešení

Řešení jistě existuje. Jsou jím sofistifikované směsi rostlin (často namíchané z rostlin z různých kontinentů a podnebných pásů). Pro zisk bílkovin (ale i některých dalších složek) je důležité i předzpracování těchto rostlin v továrně za vzniku extraktů, případně "rostlinného masa".
Takováto výroba také může zvládnout i likvidaci parazitů, problém ovšem může nastat v tom, že ze zlikvidovaného vajíčka nebo zárodku se uvolní velmi silně alergizující bílkoviny (jsou popsány i alergie s fatálním průběhem, a to i při lékařské intervenci na běžné úrovni států EU), jejichž odstranění z vyráběného "rostlinného masa" bude krajně obtížné. Bude tedy nutno chránit před parazity už plantáže krmných rostlin, což ovšem je neslučitelné s představou, že by byly nějak "eko" či "bio".
Průmyslovou výrobou se mohou do "rostlinného masa" přidávat i ty nutrienty, které v rostlinách chybí a jsou typicky obsaženy v potravinách živočišného původu, jak se už u některých potravin pro vegany často děje.
Náhradou průmyslových postupů by byla fermentace rostlinného materiálu v nějakém fermentoru, napodobujícím bachor. Výhodou by bylo to, že bachorové bakterie jsou s to vyrobit některé nedostatkové aminokyseliny. Nevýhoda ... Kdysi jsem pracoval s bachorovou tekutinou jako složkou živných médií pro silně anaerobní bakterie (tolerující méně než 0,1 % kyslíku v kultivačním prostředí) a mohu s čistým svědomím prohlásit, že horší zápach jsem nezažil ani na pitevně soudního lékařství v přítomnosti "hodně odleželých" klientů. Nejsem si jist, zda by naši příznivci veganství byli dostateční drsňáci, aby něco takového konzumovali.

Železo

Je třeba se zmínit o železe v potravě, nesprávně zpopularizovaném Pepkem Námořníkem, protože ve špenátu není o nic víc železa než třeba v kopřivách nebo salátu. A hlavním problémem těchto zdrojů je neschopnost lidského organismu železo z tohoto zdroje ve vyšším procentu vstřebat. Něco zůstane v nerozbitých zbytcích buněk, něco se naváže na nevstřebatelné komplexy s organickými kyselinami a vstřebá se jen zbyteček. O něco víc se asi využije železo z pohanky a výrobků z ní, ale ani tam to není žádná sláva.
Dominantním zdrojem železa je maso (vč. vnitřností a krve) a výrobky z těchto surovin, kde je obsah železa vysoký a vstřebatelnost vysoce nad 50 %.
Ještě na přelomu předminulého a minulého století měly obrovský problém dívky/mladé ženy, které začínaly menstruovat, protože náhlé ztráty železa nedokázal jejich organismus ihned vyrovnat, rozjezd kompenzačních mechanismů trval měsíce až léta. Protože navíc byli v souvislosti s masem a masnými výrobky potravně preferováni muži, byla v té době, ale i dříve, u dívek a mladých žen silně rozšířená "blednička", spojená s omdléváním z důvodu nedostatečného okysličení mozku krví v důsledku nedostatku červeného krevního barviva (bledost je způsobena nižším prokrvením kůže - regulační mechanismy upřednostňují průtok krve vnitřnostmi, ne "méně červenou" krví). Nebyly zcela vzácné ani případy úmrtí na tuto chorobu, jejíž příčina v té době nebyla známa.
V češtině je k dispozici povídka autora Julese Barbey d'Aurevillyho: Karmazínová záclona, v níž je popsáno, jak takováto dívka nepřežila svůj první orgasmus, protože její tělo nezvládlo rozpor mezi nervovou stimulací k vyššímu výkonu a nedostatečnou kapacitou k přenosu kyslíku. Odehrává se ve Francii v době vlády Napoleona III., vydána byla roku 1874.
Pokud bychom chtěli návrat k rostlinné stravě, může se nám vrátit i ta "blednička".

Vápník

Podobným problémem je i vápník, protože naprostá většina zdrojů tohoto prvku z kategorie rostlinných potravin ho má málo a ještě se mizerně vstřebává, jako to železo. Ten zbytek (třeba různé druhy ořechů, vč. mandlí) je zase zatížen přítomností tuků a dalších energetických složek potravy, takže tyto potraviny nejsou zrovna ideální z hlediska prevence obezity.
I zde je optimální mléko a mléčné výrobky. Existuje docela dobrá mnemotechnická pomůcka na odhad správného příjmu: Litr mléka obsahuje cca 1 g vápníku a muž potřebuje o něco méně, cca 800 ml, žena v době těhotenství a kojení o něco více, cca 1200 ml, děti na jednotku hmotností více než dospělí, protože rostou.
Ostatní mléčné výrobky se dají přepočítat na sušinu s bílkovinou, především kaseinem, protože nejvíce vápníku je v mléce vázáno na kasein, něco málo však je i součástí syrovátkových bílkovin (syrovátka odteče při srážení mléka na tvaroh). Takže se nemusí konzumovat jen to mléko. V másle však skoro žádný vápník není, téměř všechen zůstane v podmáslí.
Už dnes máme v populaci desítky procent lidí s nedostatkem vápníku v kostech, případně až s osteoporózou a už dnes jsou s touto chorobou značné problémy, včetně úmrtí postižených, velice často v souvislosti s nuceným znehybněním po patologických zlomeninách (v případě zlomenin obratlů hrozí i poškození či přerušení míchy). V případě převodu populace na stoprocentně rostlinnou stravu by patrně absence osteoporózy byla velmi vzácná.

Stopové a mikro biofaktory

Zbývá pochopitelně vyřešit i problém absence řady pro lidský organismus naprosto nezbytných látek, vyskytujících se v nepatrných kvantech, ale jejichž absence vyvolává závažné onemocnění z nedostatku, případně končící úmrtím.
Z vitamínů se jedná zejména o vitamín B12, nezbytný pro krvetvorbu. Ten se vytváří u člověka v tlustém střevě v množství více než dostatečném, ale vstřebává se pouze na začátku tenkého střeva, a to ještě musí projít napřed žaludkem, kde se k němu připojí součást žaludečního hlenu, tzv. vnitřní faktor, a teprve tento komplex je následně vstřebatelný.
Vegané z donucení ve třetím světě vitamín B12 "recyklují" výše zmíněným hnojením zeleniny fekáliemi, a i neviditelné stopy fekálií na této složce stravy stačí tento vitamín udržovat v dostatečném množství v těle. Nicméně, cenou za to jsou obrovská množství střevních parazitů (běžně přes jeden kilogram na jednu osobu) v jejich střevech.
Pro bohatší vegany je nutno postavit chemičku na výrobu podobných látek, protože nejde jen o ten vitamín B12, který je nejznámější.
Velice často se ovšem podobné biofaktory vyrábějí z živočišných surovin, protože jsou nejlevnější a nejdostupnější. Takže likvidace chovů zvířat by znamenala značné prodražení výroby těchto pro vegany nezbytných potravinových doplňků.
Zvláštním problémem by mohly být i některé mikroprvky, které by se musely dodávat buď do půdy plantáží, nebo do finální výroby (např selen, jód).
Muselo by také dojít k syntéze biofaktorů, které se vyskytují v mase ryb a jsou nenahraditelné v podstatě ani masem savců a ptáků, ani mlékem a vejci.
Snad by se tedy podařilo vyrobit jakési "rostlinné maso", schopné udržet člověka při zdraví a životě. Nedokážu si však představit, že by takový výrobek byl poživatelný s chutí. Dovoluji si připomenout televizní seriál z konce 80. let "Návštěvníci" a ikonické stravování se jeho hrdinů "Amarouny".

Ekologická stopa

Dostáváme se k tomu, že převod populace na čistě rostlinnou stravu by rozhodně nepředstavoval žádné plus pro přírodu a životní prostředí obecně.
Bylo by nutné převést velký půdní fond, a to zejména v zemích třetího světa, na specializované plantáže. Bylo by dále nutné postavit obrovské fabriky, které by byly vyslovenými žrouty energie. Nějaká alternativa typu výroby zelené biomasy pod umělým světlem ve fermentorech je jistě možná, ale spotřeba energie a nároky na čistotu, speciální chemikálie atd. by byly obrovské. Patrně by to potřebovalo víc energie než pěstování rostlin pod širým nebem a jejich klasické sklízení a dopravování do výroby.
Je jasné, že energie na takovou výrobu by nemohla jít z Občasných Zdrojů Energie, protože při práci s potravinovými surovinami je dosti kritickým faktorem čas (než se polotovar převede do nějaké trvanlivější podoby), a tudíž není možno čekat, až vyjde slunce z poza mraků nebo zafouká vítr.
Uvedenou výrobu by muselo hnát uhlí (plyn, nafta) nebo atom, protože jiné zdroje energie prostě nejsou dostatečně vydatné.
Dalším problémem by byla nutnost těžby a zpracování obrovských kvant hornin na hnojiva, bez nichž by se intenzívní pěstování rostlin neobešlo. Pochopitelně, protože ložiska vhodných hornin nejsou nekonečná, nemohlo by být ani řeči o nějaké "trvalé udržitelnosti". Naopak, bylo by to naprosté drancování planety, proti kterému by byla i těžba hnědého uhlí v povrchových dolech (ČSSR za komunistů) zanedbatelná prkotina.
Je třeba si uvědomit, že celý takový projekt by mohl skončit na tom, že by z vyrobeného "rostlinného masa" nebyl vstřebatelný některý mikroprvek nebo stopový prvek či další biofaktor. Takže by se pojídání takového výrobku projevilo vznikem a rozvojem nějakých buď již známých nebo "záhadných" chorob. Podobný efekt by mohl nastat i v situaci, pokud by se z této potraviny vstřebávaly více některé toxické prvky, takže by byly toxikologicky významné i jejich koncentrace, které jsou v klasických potravinách prokazatelně neškodné. Přitom taková rizika v současné době mohou zcela unikat pozornosti, protože např. předčasná úmrtí "veganů z donucení" ve třetím světě lze vysvětlit příliš mnoha vlivy, zejména souvisejícími s jejich extrémní chudobou a nízkým sociálním postavením.
Navíc by pěstování určitých konkrétních odrůd konkrétních plodin (monokultury velkého rozsahu) a jejich zpracování ve velkých kvantech bylo vždy spojeno s rizikem, že se objeví nějaký nový (či staronový) rostlinný patogen, který příslušné monokultury převálcuje a zničí, jak se v minulosti stalo už vícekrát. Což by, pochopitelně, mohlo vyvolat rozsáhlý a možná i celosvětový hladomor. Podobné důsledky by mohlo mít i omezení činnosti (z jakékoli příčiny, od nějaké "banální" technické poruchy až třeba po teroristický útok) některých klíčových továren na jídlo.
Pokud by k něčemu takovému došlo až po nevratném vybití stád hospodářských zvířat apod., šlo by o průšvih planetárních rozměrů a v podstatě nenapravitelný.
Je jasné, že podobné problémy by znamenaly obrovské sociální napětí a patrně i revoluční výbuchy.
Je vysoce pravděpodobné, že zátěž celé planety takovýmto potravinářským komplexem by byla daleko vyšší než současná zátěž chovy zvířat, takže by něco podobného bylo ve stylu "z deště pod okap" či "z bláta do louže", jak je to ostatně u projektů Zelených Khmerů, EU a podobných organizací, "zachraňujících planetu", naprosto běžné a samozřejmé.

Jiné řešení

Jiné řešení pro zvýšení rostlinného podílu ve stravě jistě existuje. Jsou to GMO, v jejichž rámci už byly vyvinuty rostliny s plnohodnotným spektrem aminokyselin v bílkovinách, velice často upravené tak, že vyrostou i tam, kde se nyní nic pěstovat nedá.
Existují i genetické úpravy, umožňující dramaticky zvýšit vstřebatelnost vápníku (a patrně i dalších mikroprvků) z takto geneticky upravených plodin.
Nemusela by se tedy vytvářet nějaká zcela nová logistika výroby a distribuce potravin, stačilo by nahradit některé stávající plodiny jejich GMO variantami, a to nejen u velkopěstitelů, ale třeba i u zahrádkářů. Na rozdíl od výše uvedených postupů by se lidé stali nezávislejšími na státem (či "státofirmami") organizované distribuci potravin.
Je jasné, že požadavky na potraviny živočišného původu by patrně postupně klesly, byť by se asi nikdy nedostaly k nule. Už proto, že čistě rostlinnou výživu dětí a mladistvých, takovou aby nedošlo k poškození jejich zdraví či vývoje, si nedokážu dost dobře představit ani s těmi GMO.
Pochopitelně, "žábou na prameni" tohoto asi nejschůdnějšího a v principu i nejdemokratičtějšího řešení jsou ekologové.

Skutečný důvod

Pravděpodobně hlavním důvodem forsírování 100% rostlinné stravy je skutečnost uvedená na počátku tohoto textu. Tedy snížení kvality a kvantity mozkové činnosti takto se stravujících lidí, a jejich potomstva tím více, v čím mladším věku bude dětem tato nepřirozená strava vnucena.
Stále více se ukazuje, že vše, co je prosazováno v rámci "boje za klima" i ekologii obecně, je snůška nesmyslů, snadno vyvratitelná logickou úvahou a elementárními kupeckými počty nad fakty učebnicového charakteru. Stále více lidí se s touto stránkou ekologie seznamuje a stále více jich odmítá zelené nesmysly.
Pochopitelně, nejde jen o ekologii, jsou zde i další nesmysly, prosazované "elitami", jako je multikulturalismus, násilné míšení ras, "vědecký genderismus", kastrační průmysl apod. Všechny tyto nesmysly a zrůdnosti duševně zdraví a inteligentní lidé odmítají, a věří jim jen lidé duševně méněcenní.
Je proto z hlediska prosazovatelů těchto nepřirozeností nutné populaci zombifikovat mimo jiné i nuceným podáváním stoprocentně rostlinné stravy, poškozujícím mozkovou činnost. Podobně jako církev zombifikovala středověkou a raně novověkou populaci sérií půstů, které byly spojeny buď s totálním hladověním, nebo výlučnou konzumací jídel rostlinného původu, aby dosáhla větší víry v jí hlásané bezcenné nesmysly.

Snahu o zavedení povinné veganské stravy (protože stoprocentní nabídka veganských jídel ničím jiným není) je třeba tedy naprosto tvrdě odmítnout a osoby a organizace, které tato opatření propagují či prosazují, ostrakizovat. Není to nic jiného než jedna z cest přeměny lidské civilizace na masy tupých hovad, ovládaných pár "vyvolenými" či "elitou", a tedy ji v podstatě zlikvidovat.

Strašná hrůza na Slovensku

Podle některých průzkumů na Slovensku roste počet voličů, přiklánějících se k opětovnému orientování na Rusko a může jich snad být i kolem jedné třetiny. "Liberální demokraté" to označují za strašlivou katastrofu.

Průzkum

Onen průzkum se týkal předvolebních orientací voličů na Slovensku a vyšel v něm tak velký počet voličů s podporou obratu k Rusku, byť jistě zveličený metodikou, zaměřenou na preferenci politických stran a politiků.
Nicméně je asi skutečností, že počet lidí, nesouhlasících s aktuální slovenskou politikou, včetně orientace na Ukrajinu ve stylu "ať to stojí, co to stojí", roste, a pokud se nestane nějaký naprosto nepravděpodobný zlom v oblasti ekonomie (se silným pozitivním dopadem na nejchudší vrstvy), bude výskyt takovýchto nálad a preferencí narůstat. A zcela jistě se to netýká jen Slovenska.

Důvody

Velice se obávám, že důvody jsou naprosto jasné: V Rusku nebudou od roku 2035 zakazovat automobily, v Rusku nepodporují občané v cenách odebrané elektřiny hochštaplery provozující bezcenné nebo dokonce škodlivé OZE, v Rusku se neřeší emisní povolenky a další nesmysly, které jen obohacují spekulanty s nimi na úkor normálních lidí, aktivisté a influenceři placení ze zahraničí jsou tam nuceni, stejně jako v USA, veřejně vykazovat, kdo si je platí (na rozdíl od SR, ale i od nás). V Rusku jsou lacinější energie i potraviny a nezavírají se tam továrny a doly a nevybíjejí se hospodářská zvířata kvůli "uhlíkové stopě" a jiným kravíniím.
V Rusku neběží ani "kastrační průmysl", vyrábějící (pochopitelně, za peníze daňových poplatníků) ze školáků mrzáky tím, že je jim vnucena příslušnými aktivisty falešná sexuální identifikace a poté jsou patřičně "léčeny" (Dr Mengele by měl ze svých následníků jistě radost). Zvlášť pikantní je tato "identifikace" a "léčba" u prepubertálních dětí, které žádnou výraznou sexuální identitu nemají.
V Rusku ani nemají uzákoněno, na rozdíl od některých států na západ od bývalé "železné opony", že o záměru přeoperovat dítě na opačné pohlaví se nemusejí rodiče ani dozvědět, natož aby o něčem takovém mohli rozhodovat. Takže se v tom státě rodiče nemusejí bát, že jim přijde dítě ze školy nevratně poškozené, pro potěchu nějakých pervertů a výdělek novodobých mengeleů. Naopak, v Rusku jsou podobné aktivity trestné.
V Rusku také nemohou působit na školách aktivisté, doporučující dětem promiskuitní sex s tím, že "pravděpodobnost nakažení se AIDS je malá", a že "dnes už máme na AIDS velmi účinné léky". Faktem je, že daleko nižší riziko nakažení se vzteklinou vede v případě kousnutí neznámým zvířetem ke kaskádě reakcí zdravotnického systému, jejímž výsledkem je buď vyloučení, že to zvíře tu vzteklinu má, nebo očkování pokousané osoby. A to očkování, na rozdíl od antivirotik a dalších léků používaných proti AIDS, skutečně zajistí zdraví, zatímco "moderní účinná léčba AIDS" v podstatě jen prodlužuje umírání.

Reakce

Dokážu si představit, že lidé, kteří tohle vidí a současně chápou praktickou bezvýchodnost situace v EU, mohou v orientaci na Rusko vidět nápravu. Tyto nálady budou zcela jistě akcentovat, pokud nedojde v příštím roce ve volbách do parlamentu EU k opravdu razantnímu vítězství demokratických sil nad antidemokraty všeho druhu, od Zelených Khmerů až po ty kastrátory. V takovém případě bude totiž osud obyvatel EU v podstatě zpečetěn.
Viníkem této situace ovšem nejsou ani "ruští trollové", ani nějací "desoláti". Viníkem je jen a jen EU sama, a její vinou jsou právě ty výše zmíněné (a jistě nikoli jediné takové) aktivity, vyvolávající v lidech přirozený odpor. EU poněkud připomíná člověka, který uřezával větev ze stromu tím způsobem, že se na ni posadil a přeřízl ji mezi sebou a kmenem. A pak se strašně divil, že sletěl dolů s ní.
Ale ani v případě výše zmíněného vítězství ve volbách nebude vše stoprocentně v pořádku. Antidemokratické uspořádání EU bude zcela jistě značně překážet všem snahám o její nápravu.

Problém s Ruskem

Zcela jistě můžeme (či spíš musíme) být rozhořčeni agresí Ruska vůči Ukrajině, nicméně dosavadní počet jejích obětí je menší, než roční počet obětí ekologického zákazu DDT (a to pouze zemřelí na malárii v zemích, v nichž byla eradikována a kam se po tom zákazu tato nemoc vrátila, pochopitelně, ještě  existují státy, kde eradikace v době zákazu DDT nebyla dokončena, nebo byla připravována a po onom zákazu nebyla ani započata) a rovněž než roční počet obětí zákazu zlaté rýže (jeho oběťmi jsou prakticky výlučně děti, "malé, usmrkané děti", řečeno slovy klasika).
Zejména onen druhý zákaz cílí na plodinu, schopnou zamezit oslepnutím a následně smrti dětí na avitaminózu A. Prosazovatelé uvedeného zákazu si byli zcela jistě velice dobře vědomi důsledků toho, co prosazují.
Pokud ruský dělostřelec nebo rakeťák zabije (mj.) i nějaké děti, je jich nepatrný počet a nebylo na ně cíleně mířeno. Což je zásadní rozdíl oproti těm zakazovatelům zlaté rýže, mezi nimiž dominovali především členové Greenpeace. Explicitním cílem jejich aktivit bylo utrpení a smrt velkého počtu malých dětí.
Sumární počet obětí ekofanatiků a Zelených Khmerů už v obou citovaných případech převyšuje počet obětí nacistického holokaustu. A všechny ty zločince, ekologické organizace i jednotlivé aktivisty, všemožně podporuje EU, na rozdíl od Ruska. Takže EU je v podstatě větší zločinec a masový vrah než Rusko (byť je příliš zbabělá na to, aby vraždila vlastnoručně). Tato skutečnost značně snižuje důvod k nějakým morálním zábranám v případě podpory změny kursu státu vůči ní.

A je dobré vědět i následující:

"Pojedu v roce 2025 do Moskvy. Zajistím mír na Ukrajině za podmínek, na kterých by nám mělo záležet - za podmínek, které staví americké zájmy na první místo. Bidenova administrativa se pošetile snažila přimět Si Ťin-pchinga, aby Putina sesadil. Ve skutečnosti bychom měli přimět Putina, aby Si Ťin-pchinga odmítl." Jde o citát z programového prohlášení jednoho z hlavních republikánských kandidátů do příštích presidentských voleb v USA - Vivek Ramaswamyho, tč. na 3. místě republikánských preferencí; zejména pokud se prodemokratostranickým soudcům podaří zablokovat Trumpovu kandidaturu, má slušnou šanci volby vyhrát - je totiž radikálnější než ten mezi ním a Trumpem, a radikalismus by asi v takovém případě voliči preferovali.
Jinými slovy, pokud vyhrají volby v USA republikáni, dojde patrně ke změně kursu vůči konfliktu na Ukrajině, především v USA ale tím i celého NATO. Ti, kdo se budou na tuto změnu připravovat s předstihem, budou spíš ve výhodě.

A my?

Pokud v našich příštích volbách padne vláda pětikoalice, je velice pravděpodobné, že k nějakému zmírnění současného intenzívně protiruského postoje dojde také. Dokonce i za cenu, že by se Slovenská a Česká republika staly "dýkou vraženou do boku Říše" (pardon, EU).
Může se nám to nelíbit, můžeme to brát jako cosi nemorálního, ale pragmatická řešení zpravidla nebývají ani líbivá, ani prvoplánově morální.
Obávám se ovšem, že pokud by ve Strakovce seděl místo profesora Fialy největší Čech v historii (dle svobodného hlasování našich občanů), Karel IV., tak by už dávno podobný obrat o 180 stupňů připravoval. Ostatně, takový obrat za svého života udělal vícekrát. A pokaždé bylo takové jednání přínosem jak pro něj osobně, tak i pro Lucemburskou dynastii a rovněž i pro království, často až po posledního poddaného.

Nálady na Slovensku, rozjitřené navíc předvolební atmosférou a podrazy, zaměřovanými současnou antidemokratickou vládou na opozici, tedy jen signalizují širokou nespokojenost mas obyvatel se směřováním EU, za které si EU může sama. Je to právě ona, kdo provádí politiku, jednoznačně škodící prakticky všem jejím obyvatelům (mimo pár "vyvolených" skupin, napojených na ekobyznys apod.). A je jen a jen její vinou, že svým chováním, i tím, co plánuje, vyvolává u občanů členských zemí stále rostoucí odpor.