Zrušení Green Dealu je politika

Někteří z protestujících zemědělců odjeli z pražské demonstrace poté, co zjistili, že je jejich protest "zneužit" politikou. Je mi líto, provedli hloupost.

Klima

Celá téze o "klimatické nouzi", o tom, jak se "upečeme", z permafrostu budou šlehat "ohnivé fontány hořícího metanu" a z nich vylezou "miliony let staré viry a bakterie, které nás sežerou" je jen snůškou nesmyslů a vědomě hlásaných nepravd.
Klimatičtí soudruzi záměrně umístili svůj "referenční bod" do roku 1750, kdy ještě doznívala malá doba ledová, panovala těžká nouze, řádily epidemie a katastrofální situace vyvolávala sociální pnutí, které vedlo v cca polovině 17. století k občanské válce v Anglii a na konci 18. století k revoluci ve Francii (mimo jiné, u nás bída vyvolala několik selských vzpour a prudké ochlazení na začátku 17. století bylo jednou z příčin odstartování Třicetileté války.
Kdyby tento bod byl umístěn o 200 let dříve (1550), bylo by současné klima výrazně chladnější než takovýto referenční bod.
Řekněme si to upřímně, kdyby skutečně existovala možnost vrátit lidskými aktivitami klima na úroveň "preindustriálního" roku 1750, byl bych jednoznačně proti, právě proto, že to bylo období bídy, hladomorů, epidemií (proti jakým byl covid beránčí vrnění) a z toho plynoucích negativních sociálních jevů.

Realita

Václav Klaus ve své světoznámé knize "Modrá, ne zelená, planeta" jasně předpověděl, že celý boj za klima není ničím jiným, než prostředkem nových bolševiků či bolševikofašistů v boji proti demokracii a tržní ekonomice, tedy tomu, co evropskou civilizaci posunulo na první místo ve světě. A vedlo i ke známému výroku, že "na svět je mnoho kultur, ale pouze jediná civilizace, ta evropská". Což není výplod nějakého evropského šovinismu, protože ta slova padla zvenčí, od islámského politika, známého pod přezdívkou "Atatürk", tvůrce moderního tureckého státu po první světové válce.
Ostatně, ani V. K. nepsal nic nového, už dávno před ním byli zelení označováni za "melouny", protože jsou sice na povrchu zelení, ale uvnitř rudí (a o té rudé se můžeme jistě přít, zda je bližší rudé na vlajce SSSR nebo rudé na vlajce nacistického Německa).
Nenávist ekologů všech možných druhů k demokracii je v podstatě jasná: Jejich jurodivé fantasmagorie nejsou v demokratické společnosti prosaditelné. Může jim pomoci pouze tuhá cenzura pravdivých informací o klimatu a omezování demokracie nejrůznějšími způsoby. U nás se opakovaně dostaly strany se "zeleným" programem do Parlamentu v podstatě podvodem, tím, že žádnou zelenou politiku ve svém volebním programu buď neměly vůbec, nebo jen ve velmi redukované podobě (naposled Piráti). I sami Zelení pronikli na jedno období do PS PČR na základě s vysokou pravděpodobností zfalšovaných předvolebních průzkumů.
Kdo chtěl, tak si povšiml, že 17. listopadu minulého roku stávkovali VŠ studenti nikoli za demokracii (za kterou se bojovalo v roce 1989, nicméně i v tom roce 1939), ale "za klima a změnu systému". Té "změně systému" je třeba porozumět právě jako "alias" pro odstranění demokracie a tržní ekonomiky. A je úplně šumafu, jestli smýšlení těchto demonstrujících má blíže k bolševismu nebo fašismu, důležité je, že je svou podstatou antidemokratické.

Politikum

Politickou institucí je už IPCC, protože ten vznikl na politickou objednávku v době, kdy britská premiérka Thatcherová bojovala za uzavření britských dolů a potřebovala snížit odbyt (a cenu) uhlí. IPCC nikdy neprodukoval vědu a počínal si vždy jen politicky.
IPCC dosud nedefinoval globální teplotu Země (ve smyslu "To a to se naměří, provedou se s tím takové a takové výpočty a výsledek je globální teplota"). Z tohoto pohledu je v podstatě "růst globální teploty" pavědecké blábolení.
V čele IPCC stál dlouhá léta spekulant s emisními povolenkami, vzděláním železniční inženýr. Tedy člověk s nulovou odborností o klimatologii a se značným střetem zájmů. Nedá se předpokládat, že by jím vedený panel uveřejnil vědecká fakta, snižující cenu emisních povolenek, nebo dokonce zpochybňující smysl jejich existence.
Přitom nejde o konkrétního člověka, ale o to, že jeho existence na postu šéfa IPCC znamená, že tato organizace neměla (a patrně dosud nemá) žádné mechanismy, bránící tomu, aby se do jejího čela dostal odborně nekompetentní člověk s kolosálním střetem zájmů. A ani takové, které by člověka těchto vlastností z jejího čela odstranily (údajně "byl odejit" za jakýsi sexuální skandál).
Faktem je, že řadový vědec, pokud oponuje nějakou práci k publikaci, nebo grantovou přihlášku aṕod., tak musí dát minimálně čestné prohlášení, že autora toho oponovaného dokumentu nezná a nemá s ním nic společného. A pokud by se provalilo, že třeba před patnácti lety byli spoluautory publikace, dostane "zaracha" na podobnou činnost trvajícího celá léta.
Za velice důležité je třeba považovat i to, že "antropogenní globální oteplování" není vědecká hypotéza či teorie, protože není popperovsky falsifikovatelná. Čili každá vědecká hypotéza, alespoň v exaktních a kvasiexaktních oborech musí mít stanoveno, jaká měření / pozorování / výsledky výpočtů (atd.) povedou k tomu, že ji bude nutno, zcela či z části, zavrhnout. Takový soubor parametrů, vedoucích k jejímu zavržení, tato propaganda nemá.
To, že to byl politický projekt, nikoli věda, je také příčinou neúspěchu z vědecké pozice přinášených oponujících fakt (80., 90. léta). Politika totiž fakta nepotřebuje, jen lži, které si sama vygeneruje.

Green Deal

Green Deal, či New Green Deal je ryze politický projekt, který nemá absolutně nic společného s vědou a v podstatě ani s klimatem.
Pokud by tomu tak nebylo, nemohla by být v rámci Green Dealu a jeho příprav prosazována opatření, která jednoznačně zhoršují skleníkový efekt, nebo přímo ohřívání planety.

• nedělal by se přechod uhlí k výrazně skleníkovějšímu (započteme-li úniky výrazně skleníkovějšího metanu) zemnímu plynu
• nesnižovaly by se emise CO2 vypínáním jaderných elektráren
• neprosazovaly by se elektromobily, mající výrazně vyšší emise CO2 než auta na benzín a naftu, ovšem jdoucí ven komíny elektráren, o čemž ovšem člověka, věřícího ještě na antropogenní globální oteplování nepřesvědčíte
• nehledě k tomu, že elektromobilizace a vyšší zapojení OZE do výroby elektřiny by znamenaly totální překopání rozvodné sítě s obrovskými dopady na ekologii (a patrně nepřímo i na klima)
• nepoužívala by se OZE emitující superskleníkový (víc než 22 tisíckrát proti CO2) fluorid sírový, navíc v atmosféře perzistující minimálně tisíce let
• "klima ohřívající" je v podstatě i ekology tlačený vodík, protože v atmosféře blokuje odbourávání silně skleníkového metanu
• velké plochy černých FV panelů snižují odrazivost zemského povrchu a přispívají k ohřívání planety také

Našlo by se toho podstatně více.
Proto lze jednoznačně konstatovat, že prosazovatelům Green Dealu naprosto nejde o klima, ale jen a jen o plnění vlastních kapes nejrůznějšími dotacemi, podporami a granty. Samotné klima mají u koncové části trávícího ústrojí, takže bezostyšně provozují aktivity, které planetu ohřívají. Je to ostatně nepřímý důkaz toho, že jejich vůdcové na antropogenní oteplování klimatu sami nevěří.

Dopad Green Dealu

V současném době jsme svědky katastrofálního dopadu Green Dealu na celou ekonomiku. Kvůli tomuto "souboru opatření" krachují továrny a EU se stala totálně impotentní i v oblasti vojenské, protože nemá jak nahradit zbraně a munici zaslané na Ukrajinu. Green Deal znemožňuje rozjetí zbrojní výroby, což představuje přímé ohrožení EU a jejích členských zemí. Jakmile padne Ukrajina, bude si moci Rusko utrhnout většinu EU jako přezrálé jablko. Otázka je i to, jak by na to zareagovali Green Dealem sužovaní občané, zda by časem nevítali Rusy záplavou šeříkových květů jako zachránce.
Není divu, že při prosazování Green Dealu a jeho prvků byla v EUroparlamentu nalezena "ruská stopa", minimálně u lobbistů "za ekologii" v bruselských kuloárech bojujících. Ví se i o napojení některých poslanců parlamentu EU na Rusko a známé jsou i příklady vedoucích představitelů členských zemí EU, odcházejících do "politického důchodu" na výborně placených místech v ruských státních a polostátních firmách.
Je to naprosto logické, kterýkoli, byť i jen průměrně schopný vůdce bude podporovat rozkladné síly, ničící ekonomiku a morálně devastující i politiku zemí, které jsou jeho stávajícími či předpokládanými budoucími nepřáteli či alespoň konkurenty. A Putin je spíš schopný než neschopný, takže jeho podpora zelených, vedoucí k ekonomické i politické katastrofě EU, je zcela očekávatelná, i kdyby výše zmíněné důkazy neexistovaly.

Tak tedy politika

Je mi velice líto, jakákoli demonstrace na omezení Green Dealu či jeho konkrétních prvků, od šílené byrokracie až po zdražování vstupů do zemědělství a nařizování různých pěstebních nesmyslů, vyřvávaných panelákovými ekology. A každá se dotkne ekonomických zájmů parazitů, kteří "boj za ekologii" či "boj za klima" provádí profesionálně a mají z něj velké a v podstatě bezpracné zisky.
Na poli bojovníků za ekologii i bojovníků za klima prakticky neexistují žádní entusiasté, kteří by tento boj vedli coby uvědomělé dělání dobra. Jsou zde prakticky jen vykukové, pro něž je tento boj způsobem živobytí. To platí i ve světě. A slečna Greta, která navíc má na svůj entusiasmus papír od psychiatra, to nevytrhne.
Představa, že pracující zaprotestují a vláda pochopí, že si počíná chybně a chybu napraví, je hodna ruských mužiků a dělníků z 22. 1. 1905, kteří přišli poprosit cara, aby zařídil zlepšení jejich socioekonomické situace, a on je nechal rozstřílet vojáky.
Takže, je mi líto, jedinou reálnou nadějí na změnu stavu je změna vlády. Ideálu blízká by byla legitimní volba v příštím roce. Musíme se ovšem připravit na masívní falšování těchto voleb "korespondenčními hlasy". Bude opravdu nutné mobilizovat, abychom těch až půl milionu falešných hlasů, s nimiž může vláda disponovat, přehlasovali.
Druhou možností je jistě něco jako byla "Velká Sametová", ale pro takový proces bude nutno čekat na nějaké zhroucení režimu (a to v celé EU, nebo alespoň v klíčovém Francněmecku), jakého jsme byli svědky v případě socialismu moskevského typu v roce 1989. Úspěch izolované revoluce pouze v ČR je velmi málo pravděpodobný.
A je v podstatě jasné, že do politického a jiného boje proti vládní politice, byť by byla sebehorší, nevytáhne žádná z vládních stran. Takže jediný, kdo může pro nás, občany, na tomto poli něco pozitivního udělat, je opozice, jak parlamentní tak mimoparlamentní. Je tudíž naprosto logické, a dokonce žádoucí, aby organizátoři těchto protestů s opozici spolupracovali.

Takže, vracím se k začátku: Vstup opozičních politiků do protestů zemědělců (a případně dalších skupin obyvatel) je naprosto správný a měl by být naopak považován za žádoucí. Bez pomoci těchto lidí je protestní hnutí naprosto jednoznačně odsouzeno k nezdaru, zejména těch pracujících v zemědělství je moc málo na to, aby byli zajímavou voličskou skupinou. Hlasy všech protestujících by se měly sjednotit do podpory několika málo opozičních stran s tím, že jejich političtí představitelé jsou kompetentní k politickému oslabení, či ještě lépe ukončení, Green Dealu a z něj plynoucích ekonomiku devastujících šíleností.

Putin ukázal EU prostředníček

aneb: Kdo zavraždil Navalného?

Aby bylo jasno, zcela jistě nezpochybňuji to, že Navalnyj byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen a že na jeho smrti má vinu vedení lágru, do něhož byl umístěn, i tamní dozorci. Nicméně, že tito lidé jednali s vysokou pravděpodobností na rozkaz svého nejvyššího šéfa - Putina. A pokud ne, tak zcela jistě dopadnou jako onen neblahý Durink ze známé pověsti.

Vedle A však platí i B

Putin totiž na nás touto vraždou prostředníček ukázat mohl. A to, pochopitelně, není jeho přímá zásluha. My, respektive naši "představitelé", především v Bruselu, si počínali natolik hloupě, že se Putin nemusí z naší strany bát žádné odvety či sankce.
Ukázalo se, že pomoc Ukrajině v podstatě vyprázdnila evropské vojenské sklady, a že ty se v rámci EU v podstatě nestačí doplnit, leda bychom pomoc Ukrajině zcela zastavili. Nicméně i tak jsme s to vyrobit za rok pouze asi třetinu munice a snad dalších propriet, které Ukrajina za ten samý rok spotřebuje. Ukázalo se také, že v Rusku nastartovali mohutnou zbrojní výrobu, která potřeby jejich armády zcela pokrývá (a možná je s to vytvořit i nějaké rezervy na případné zvýšení intenzity bojů ofenzívou).
Takže si můžeme zazpívat (na melodii Písně Práce): "Hle, soudruzi, jsme v p..., tak snadno jsme tam dospěli a není cesty zpět" (atd.).

Proč tam jsme?

Zcela více se ukazuje, že prakticky veškerá klimatická agenda, jíž dali vůdcové EU přednost před udržením jakž takž fungující ekonomiky (natož před jejím zlepšováním, to je ideologicky fuj fuj), se odehrává z velké části v režii ruské tajné služby.
Pochopitelně, ví se déle o (pro)ruských klimatických lobbistech, nedávno byla profláknuta jedna z EUroposlankyň jako agentka ruské tajné služby. Přitom nepředpokládám, že by v tom EUroparlamentu byla, jako chudák soudruh Jakeš, za "kůl v plotě", spíš fungovala jako součást robustní kůlové konstrukce. V jedné z diskusí na internetu jsem si dovolil konstatovat, že pokud by se profláklo takové napojení i na některé EUrokomisaře, rozhodně by se mnou překvapení nepraštilo o zem.
Tato agenda, zavedená v ruském zájmu, v principu znemožňuje rozšířit výrobu ve zbrojovkách (protože ty jsou podle ekologů strašlivě škodlivé), ba dokonce ani rozšíření výroby v ocelárnách, chemičkách a dalších továrnách, bez jejichž výrobků se zbrojovky v podstatě neobejdou. Nehledě k tomu, že již realizované prvky Green Dealu natolik narušily ekonomiku států EU, že ony výrobky a polotovary ani nejde zakoupit, peníze prostě docházejí, a i když se vytisknou nové, půjde jejich hodnota natolik dolů, že o ně nikdo stát nebude.
Jakmile si do celé této situace dosadíme ony prokázané vazby na Rusko a podezření u dalších EUropolitiků, tak neexistuje důvod k překvapení. EU je prostě prolezlá ruskými špiony stejně jako projekt Manhattan špiony sovětskými a americká "kulturní" scéna sovětskými agenty (pod taktovkou stalinofila Roosevelta). Potřebovali bychom nějakého McCarthyho, který by za pomoci nějakých "komisí pro neevropskou činnost" provedl důkladnou čistku a na Rusko navázaný odpad prostě vykopal, nebo zahnal do izolace. MMCH, když se za Jelcina pootevřely archivy KGB, tak se ukázalo, že všichni ti, kteří byli komisemi pro neamerickou činnost odstaveni, skutečně měli vazby na KGB. Což docela kontrastuje s US justicí, která ve stejné době měla v hrdelních kauzách cca 0,5 % odsouzených nevinných.
Takže je třeba si uvědomit, že prakticky veškerá ekopolitika prosazovaná EU je ve prospěch Ruska a je Ruskem také řízena a vyvodit z toho příslušné závěry.

Pro nás

Pro nás zcela jistě platí, nevolit žádné zelené, ale nevolit ani pětikoalici, v jejichž řadách jsou zelení fanatici z řad STAN nebo pirátů. Pan Vondra může jistě působit sympaticky, ale i on se jednoznačně vyjádřil ve smyslu, že EU je mu nade všechno a než by ji opustil nebo rozbil, raději ekofanatikům v jejích řadách ustoupí.
Bude tedy třeba volit v EUrovolbách kohokoli jiného než pětikoalici, naprosto ideální by bylo, aby se našimi hlasy nedostal do EUroparlamentu ani jeden poslanec za STAN či Piráty, jejichž poslanci opakovaně v tomto funkčním období hlasovali proti zájmům ČR (např. pro uspíšení zcela nesmyslného zákazu spalovacích motorů).
Je třeba mít v EP, ale i státních orgánech, politiky srovnatelné s těmi, kteří nás v roce 1918 vyvedli z Habsburské monarchie, přestože pro její zachování existovaly zhruba stejné argumenty, jaké jsou tč. používány na obranu zachování EU.

Zcela mimo mísu

Navalnyj, podle svých autentických výroků, pokud by byl v čele Ruska, by nejspíš vytáhl proti Ukrajině stejně jako Putin. Schvaloval anexi Krymu i ruskojazyčných ukrajinských území. V tomhle se jejich politické preference zase až tak moc neliší.
Byl mladý, takový, co se nezakecá, jak praví klasik. Je docela dobře možné, že pod jeho vedením by ruská vojska už stála na hranicích Rumunska, Maďarska, Slovenska i Polska. A v Kyjevě by už vlál ruský prapor. To však nikoho, ani Putina, nevyviňuje z jeho smrti.

Platí tedy to, že ekologové, do jisté míry agenti Ruska, přispěli k tomu, že dnes se může v Rusku odehrát cokoli a EU to musí spolknout (a pokusit se tím nezadávit) a nemá šanci na jinou reakci než velmi opatrné komentování, které by ruského medvěda moc nepodráždilo. Takže ty ekologické organizace v EU, které jsou součástí ruské páté kolony, jsou s naprostou jistotou i spoluviníky smrti Navalného. Asi na podobné úrovni jako Sudetští Němci, bez nichž by se Hitlerovi nepodařilo rozpoutat válku.

Tato země nevzkvétá

Na jednom konkrétním případě si dovolím dokázat to, co tvrdím v titulku, protože se jedná o příklad velice názorný a snadno zobecnitelný.

Nehoda

Stala se mi na podzim drobná nehoda na autě, daleko mimo bydliště. V podstatě prkotina s prací (s příslušnou výbavou) na nějakých 10 - 15 minut, tedy výhodná pro jakéhokoli řemeslníka, jelikož se většinou platí za započatou hodinu jako celou.
Stalo se to ovšem v pátek večer.
Příslušný díl, který bylo třeba vyměnit, byl k mání i v sobotu, ovšem firma ho prodávající měla ve svém servisu termíny až za tři týdny. A následným telefonováním po servisech bylo zjištěno, že o víkendu buď nepracují, nebo jsou zahlceny přezouváním či výměnou kol, protože se blížil termín zimního času a tedy i změny pneumatik.
Protože auto potřebuji denně, nezbývalo než nouzové dojetí a hledání servisů po cestě. Bohužel, se stejným výsledkem. Práci, byť na pár minut a s dovezenou součástkou prostě nikdo neprovede. Muselo se čekat až na pracovní den.

Vzpomínka

Po roce 1989 jsme už jezdili dosti pravidelně s autem ke tchánům do jiného města. Jezdili jsme vesměs v sobotu ráno a vraceli se v neděli večer.
Když se stalo něco takového, co šlo opravit bez nějaké "úzkoprofilové" součástky, případně se součástkou, voženou s sebou v rámci nouzového vybavení, opravdu nebyl problém při cestě přes tři okresy nalézt několik i o víkendu otevřených autoservisů, v nichž bylo možné daný problém vyřešit (což bylo výhodné jistě i kvůli přepravě malých dětí, které by nějaké nouzové stání kdesi v polích či podobné destinaci snášely podstatně hůře než dospělí).

Rozdíl

Uplynulo něco přes dvě desetiletí (čas blízký uplynulému od našeho vstupu do EU) a autoservis je dostupný asi stejně jako za komunistického režimu, s nechutně dlouhými dodacími lhůtami a s nedostupností o víkendu a svátcích.
Je mi líto, přesně se nám vrací to, co jsme vykopli v roce 1989 a nějakou dobu, asi tak deset let, to bylo opravdu pryč a žilo se nám dobře. Žilo se nám zcela jistě lépe, než před tím rokem 1989, ale, a to je na pováženou, žilo se nám lépe (alespoň v některých aspektech) než nyní.
Navíc je celý tento problém jistě v oblasti aut akcentován tím, že EUropředpisům vyhovují především auta, u nichž je servis vlastníma rukama majitele prakticky vyloučen. Na našich silnicích jezdí i dost aut, u nichž i pitomá spálená žárovka v reflektoru vyžaduje výměnu v autorizovaném servisu (zlaté škodovky, v nichž si člověk spoustu věcí, s nimiž dnes musí jezdit do servisu, mohl udělat sám).

Zobecnění

Uvedený příklad si vyžaduje zobecnění. Patrně nebudu uvádět něco pro čtenáře tohoto blogu zásadně nového: Spolu se vstupem do EU (ale v podstatě už s "harmonizací" před realizací tohoto jednoznačně nešťastného aktu) se nám vrací poměry zatraceně podobné tomu režimu před rokem 1989. Vrací se nám (řízeně a záměrně) nedostatková ekonomika a vše, co s ní souvisí.
Je mi naprosto jasné, že jednotliví majitelé - provozovatelé autoservisů (v tomto příkladu) za problém jednoznačně nemohou. Problémem je celý systém, který jim znemožňuje práci ve svátku a o víkendech, či je alespoň vůči ní silně demotivuje, byť je jasné, že právě ve víkendových a svátečních dnech, vzhledem ke zvýšenému pohybu motorizovaných obyvatel (včetně "svátečních řidičů"), je daleko největší pravděpodobnost vzniku klientů, potřebujících jejich akutní intervenci.
Jistěže zde mohou zapracovat různé profesní organizace, snažící se, podobně jako středověké cechy, vytvářet umělý nedostatek zboží a služeb. Jistěže zde mohou zapracovat i různé státní regulace, práci o víkendu a svátcích tím či oním způsobem komplikující, pokud ne přímo znemožňující. Máme nyní premiéra, jehož náboženská víra práci o víkendech a svátcích odsuzuje, nicméně uvedený problém se začal vyskytovat už před jeho nástupem.
Důležité však je, že veškeré uvedené faktory nás vedou přesně tam, kde jsme byli za minulého režimu, v němž nebylo zboží a nebyly služby. Nebo se složitě sháněly prostřednictvím známostí (aneb "komunismus nastane, až každý bude mít všude někoho známého"), úplatků, protislužeb apod.

Bohužel, pod modrým praporem EU směřujeme přesně tam, kde jsme byli před rokem 1989. To, že se nyní neklaníme Moskvě, ale stejně socialistickému (a v řadě konkrétních příkladů ještě socialističtějšímu) Bruselu, že tu nemáme "státostranu", ale "pětikoalici", která ještě nemá takovou míru moci, ale možnosti škodit má už srovnatelné, jsou jen kosmetické, nikoli podstatné, rozdíly. Pak se soudruzi koaličníci šíleně diví, že jsou lidé nespokojení, chodí ve stále vyšších počtech na demonstrace zaměřené proti nim a připravují se podle průzkumů volit ve stále vyšším procentu "protestní" či "antisystémové" strany. Přitom je to logický následek všech jejich aktivit i následného dopadu těchto aktivit na chod společnosti (včetně té dostupnosti autoservisů; ta může být jistě prohlášena za prkotinu, ale, jak je známo, "Stokrát nic...").