Vadí vám rouška? Vzpomeňte na muslimky!

Dnes je u určité části společnosti, charakterizované mládím (zpravidla rok narození po konci minulého režimu, nebo v jeho posledních letech a zažití jeho konce ještě před tím, než začali rozum brát) a nevzdělaností (na níž nic nemění tituly z nějaké humanitní pseudovědy, jaké za vlády komunistů studovali vysokoškoláci z exaktních či technických oborů v rámci "marxáku" a zvládali je vedle skutečně vysokoškolské látky) odmítat roušky a respirátory. Je to k něčemu?

Rouška

I pitomá rouška z kusu hadru (na začátku covid epidemie jsem si jednu udělal ze staré teplé ponožky) rozptýlí vydechovaný vzduch a i kdyby nezachytila žádné virové částice (ale ona nějaké zachytí i ta vlna nebo bavlna, byť ne všechny), tak zabrání "dofouknutí" na větší vzdálenost. Z čehož plyne ono rčení "moje rouška chrání tebe".
Pokud vám bude někdo blekotat o neúčinnosti roušky, nechte ho s ní na obličeji sfouknout svíčku. Pobavíte se. Zejména, pokud během usilovného sfoukávání přiblíží obličej s rouškou tak blízko k té svíčce, že mu rouška vzplane.

Respirátor

Respirátor má zachytit virové částice (zda a jak to dělá, je na něm vyznačeno kódem z čísel a písmenek). Fakticky ovšem není přilepen na obličeji jako plynová maska, takže nějaký vzduch, tam i zpět, projde mezi kůží a okrajem respirátoru. I s viry, pochopitelně. Je jistě otázka, zda je lepší rouška, připlácnutá na obličej, než standardní respirátor, ale na tom druhém se dá jednoznačně trhnout víc peněz.

Rozdíl

Rouška může být a je připlácnutá na nos a ústa. Pod respirátorem je prostor, který se přidává k tzv. mrtvému prostoru dýchadel.
Co to ten mrtvý prostor je? Jsou to v podstatě dýchací cesty až po plicní sklípky. Tento prostor se zaplní při výdechu vzduchem, který byl zbaven ve sklípcích části kyslíku. A tento vzduch je z mrtvého prostoru nadechován jako první. K mrtvému prostoru, pochopitelně, patří vše, co je na nosu a ústech. Budeme-li dýchat např. přes hadici vysavače, zvětšíme mrtvý prostor natolik, že se po chvíli začneme dusit, protože se nám bude do plic vracet jen a pouze vzduch již vydýchaný a jen minimálně smísený ze vzduchem venkovním. Fyziologický mrtvý prostor je za normálních okolností příliš malý na to, aby nám uškodil (protože nadechujeme mnohem větší objem než jaký je jeho objem, takže se čerstvý vzduch dostane až do těch plicních sklípků). Při onemocněních s velmi mělkým dýcháním však může vadit i ten, proto se někdy u pacientů dělá tracheotomie. Dýchají pak přímo do průdušnice a mrtvý prostor nad ní je z dýchání vyřazen. Týká se to i některých pacientů s těžkým covidem.
Prostor pod respirátorem zase tak malý není. Při sevřených ústech odpovídá zhruba objemu úst a nosohltanu. Mrtvý prostor se tedy zvětší až o desítky procent. Proto řada lidí, zejména starších a s různými dechovými potížemi, má s respirátorem dýchací potíže, včetně toho, že s rouškou je mít nemusí (nebo jen výrazně slabší).
V této souvislosti si dovolím připomenout i skutečnost, že dušnost je definována jako subjektivní pocit nedostatečného dechu, nemusí být tedy vždy a za všech okolností objektivně prokazatelná. Dokonce ani saturace krve kyslíkem s ní nemusí stoprocentně korelovat.

Dušnost z respirátoru

Uvedli jsme si tedy, že skutečně část starších a nemocných osob může mít z nošení roušky či respirátoru objektivní potíže, přičemž paradoxně kvalitnější výbava, tj. respirátor, může vadit více.
Rozhodně si však nemyslím, že by zdravá osoba, narozená v roce 1990 či později, měla mít nárok na takovéto potíže. Dokonce i se zohledněním mizerné tělesné kondice ročníků, které neprošly základní vojenskou službou.
Z tohoto důvodu pokládám tyhle "odpírače" a "protestanty" za nesmyslné blábolily. A to bez ohledu na skutečnost, že řada "proticovidových" opatření, vymyšlená vládními "odborníky" a horlivě prosazovaná "Hamáček boys", je nesmyslná, nebo dokonce prokazatelně škodlivá. A řada dalších je naprosto nepřiměřená při porovnání jimi sníženého rizika s jimi způsobenými škodami. Už proto, že tito zjevní blbečkové jsou využíváni k diskreditaci věcných (a věcně správných) kritik covidhovadin.

Nicméně, k té druhé části názvu

Významná část muslimek je nucena po celý život dýchat skrze něco, co připomíná roušku či respirátor a překáží při dýchání prakticky stejně (pokud ne hůř).
Přitom je zajímavé, že pro zahalování obličeje, ani jiných částí hlavy, není v Koránu naprosto žádný podklad či příkaz. To zahalení a zakrytí obličeje má jakýsi smysl při větrném počasí v písečné poušti (v jiných typech pouště spíš nikoli). Je, pochopitelně, zdrojem nejrůznějších zdravotních problémů (včetně toho, že zahalené muslimky zpravidla trpí chronickým nedostatkem vitamínu D).
A je velice zajímavé i to, že oni výše zmínění "odpírači" se rekrutují především z těch živlů, které podporují radikální islamisty a naopak bojují proti všem, kdo se snaží tou či onou formou muslimkám pomoci a tento perverzní zvyk pouštních primitivů omezit.

Odpírači roušek a respirátorů tedy bojují, pokud se jich to týká, proti něčemu, co jiným naopak pomáhají, přímo či nepřímo muslimským ženám vnucovat (např. bojem proti českým antiislamistům, či alespoň jejich ostouzením, s vazbou na zahraniční síly s podobným politickým programem). Tedy v podstatě, jak se v Česku pěkně říká, káží vodu, ale pijí víno.

Změna času

Opět nám nastala změna času. Opět se významná část populace budí ve stresu a uléhá buď podle normálního času o hodinu později, nebo se hodinu či déle převaluje na lůžku, a v obou případech má spánkový deficit.

Bezcennost změny času

To, že změna času nepřináší žádný užitek, bylo opakovaně prokázáno ekonomickými studiemi a není důvod o tom sebeméně pochybovat. Navíc tato změna i dříve jen přesunula spotřebu elektřiny z továren do domácností (protože lidé vstávali dříve a museli si doma svítit). Což bylo navíc akcentováno v době první světové války, kdy významná část domácností ještě svítila plynem. Dalším problémem je, konkrétně u nás a v zemích se stejnou historií, dědictví Rakousko-Uherska a vlivu předposledního vládce tohoto státu, trpícího už od útlého mládí senilní demencí a stařeckou nespavostí (jíž se pak devótně přizpůsobil nejprve dvůr a poté celý stát). V zemích, kde se chodí do školy či zaměstnání na devátou či desátou, změna času skutečně může přinést "hodinu navíc". Ve státech, zatížených oním dědictvím ze sklonku monarchie, jako jsme i my, kde se musí jít spát ve 21:00 nebo 22:00 (protože se vstává do zaměstnání někdy mezi čtvrtou a šestou hodinou a školáky je nutno budit před sedmou) je "večerní hodina světla navíc" spíš škodlivá, protože vadí při usínání.

Škodlivost změny času

Skoková změna času vytváří nespecifický stres. Je to známo obecně (jako tzv. poledníková nemoc) a u sportovců se to dokonce zcela běžně řeší aklimatizací v místě, kde mají podat výkon. Není-li to možné, řeší se to i aklimatizací "na poledník" v nějaké chudší (a tudíž z hlediska pobytu levnější) zemi. Třeba aklimatizace evropských sportovců na sportovní utkání v USA se dá řešit pobytem v jižní nebo střední Americe na příslušném poledníku.
Je jasné, že tento stres působí prakticky na veškeré orgány a orgánové systémy, které jsou ovlivňovány tzv. cirkadiánními rytmy. Stále více se ukazuje důležitost dopadu rozvratu produkce hormonu melatoninu nadvěskem mozkovým, protože tento hormon má velmi důležitý vztah k obraně organismu před buňkami, které jsou buďto již zhoubně zvrhlé, nebo se u nich změna k tomuto stavu (má více mezistupňů) již projevuje. Rozvrat produkce melatoninu tedy má vztah ke zvýšení rizika vzniku zhoubného nádoru.

Změna času a imunita

Je známo, že skoková změna času se promítne též do zhoršení funkce imunitního systému (což se spolu s výše zmíněným narušením produkce melatoninu promítne do výskytu zhoubných nádorů). Nicméně je jasné, že toto oslabení imunity má vztah také k protivirové imunitě, včetně nespecifické.
Je tedy jasné, že můžeme cca od 14 dnů až po měsíc až dva od změny času očekávat vyšší výskyt infekce covidem a pravděpodobně se změna času léčebných a ošetřovatelských úkonů projeví ještě dříve v úmrtnosti pacientů s těžkou formou této virózy.

Produkce melatoninu a já

Jistěže si mohu rozhasit produkci melatoninu při práci nebo zábavě na notebooku, tabletu či mobilu, zejména pokud si nezapnu filtraci modrého světla, ale to je zcela můj problém, stejně jako např. cesta na opačnou polokouli. Ale já sám v takovém případě rozhoduji o tom, zda mi to přinese takové benefity, že mi za to zvýšení rizika a obecně časové nepohodlí stojí. Případně mohu takové činnosti na plánovat na termín, kdy budu s to je alespoň částečně kompenzovat, např. delším spánkem.
Naproti tomu posun času mi byl vnucen a já na něm žádnou vinu nenesu. V podstatě jsou příznivci změny času horší než alkoholici nebo kuřáci, protože ty by ani nenapadlo nutit celou společnost chlastat nebo kouřit.
Mimochodem, stejně tak nenesu žádnou vinu na tom, že jsem nucen večer svítit škodlivými, protože produkci melatoninu inhibujícími, svítidly s vysokým podílem modrého světla, protože klasické žárovky s minimálním podílem modré složky světla mi byly zakázány.
Nehledě k tomu, že onen zákaz klasických žárovek je v souvislosti s plánovanou dekarbonizací, která povede k masovému přecházení domácností na topení elektřinou, naprosto nesmyslný, protože je úplně jedno, zda teplo vznikne v žárovce nebo v nějakých elektrických kamínkách, do domácnosti prostě musí natéct určité množství elektřiny a proměnit se v teplo.
Naštěstí nám moudří bruselští soudruzi dosud zakázali svíčky.

Faktem je, že EU propásla možnost doporučit členským zemím, aby letos z důvodu covidové epidemie nepřecházely na letní čas. Pravděpodobně by to zapůsobilo pozitivněji než cokoli, co EU na poli boje s touto pandemií udělala (což, vzhledem ke kontraproduktivitě většiny toho, co udělala, není zcela jistě mnoho). Nicméně svou "hvězdnou hodinu" prošustrovala, jako v mnoha jiných případech.
Můžeme než doufat, že zapracuje empirický "zákon letního času" a EU se odebere za Franzem Josefem I., Adolfem Hitlerem i Gustávem Husákem, kteří u nás zavedli letní čas před ní.