středa 26. února 2014

Apokalypsa z pohledu medicínského 8

Válka 3

Jaká je obrana proti apokalypse z uvedených příčin?

Pravděpodobně nejdůležitější, a zároveň nejproblematičtější věcí, je pojmenování rizika, včetně následného dokopání vedoucích představitelů vyspělých zemí k tomu, aby problém řešili.
Obrovským problémem, jak už bylo zmíněno, je EU, protože její věrchuška je zcela izolovaná od občanů, není korigovatelná standardními demokratickými procesy, což ještě posiluje Lisabonská smlouva. Zatímco členy EK vedené Jacquesem Santerem, bylo možno tlakem veřejného mínění donutit po provalení rozkrádaček, zpronevěr a tunelů, převyšujících výrazně hrubý roční příjem tohoto státu, přimět k odstoupení, u postlisabonských EK už něco takového nebude sebeméně možné. Pikantní je i to, že členy EUnijních struktur nelze soudit za jejich konání v těchto strukturách na úrovni národních států (které mají jednoznačně podobné aktivity definovány jako zločinné) a na úrovni EU ani není instituce, která by je obžalovala, případně soudila (tyto pravomoci nemá ani Evropský soudní dvůr).
Neuvádím to zde z důvodu nějakého zdůrazňování zmiňovaných kriminálních aktivit, ale jako ilustraci faktu, že pokud nejsme schopni dosáhnout ani toho, aby vedení EU bylo za případné kriminální aktivity řádně policejně a soudně stíháno, pak o to méně jsme a budeme schopni dosáhnout toho, aby konalo v zájmu občanů.
Můžeme jít dokonce ještě dál: Byla vyslovena podezření, že dovoz nepřizpůsobivých imigrantů, včetně podpora ilegální imigrace, je cílenou činností, která má dostat do Evropy / EU obyvatelstvo s nulovými civilizačními dovednostmi a návyky, které má své "dobrodince" podpořit v boji proti autochtonnímu evropskému obyvatelstvu, požadujícím od svých "představitelů" přece jen jakési standardy morálního a zákonného jednání. Tato temná potvrzení podporují jednak přiznání některých insiderů, jednak fakt, že první evropskou metropolí, kde převládli imigranti nad autochtonním obyvatelstvem, je Brusel, a tito imigranti tam už také několikrát rozbili demonstrace autochtonních obyvatel proti jednání evropských struktur. Tito imigranti se tedy stali jakýmisi "obrannými oddíly", německy Schutzstaffel, známá zkratka je SS, EUrověrchušky. V době, kdy jsem sepisoval tyto řádky, se provalil podobný skandál "promuvivších insiderů" i na britské labouristy.
Je zcela jistě otázkou, zda s podobným vedením je schopna se evropská civilizace ubránit. Odpověď je, obávám se, zcela jednoznačná: Pokud nedojde k rozbití EU, nebo její naprosto zásadní reformaci na strukturu demokraticky reflektující potřeby a vůli evropského obyvatelstva, pak EU bude spíše brzdou jakýchkoli snah o obranu a bude nutno ji přemáhat prakticky stejně jako nepřítele.


Techniky obrany

- Je nutno eliminovat nedemokratičnost struktur EU. Je naprosto lhostejné, zda jít cestou odbourání jejich pravomocí na takovou úroveň, že by nemohly škodit. To je přístup valné části euroskeptiků: EU zastřešující suverénní národní státy s minimem pravomocí, které jsou navíc jasně definované, takže poskytují minimální prostor pro svévoli typu "jiného právního názoru" EUroúředníka. Nebo jít druhou cestou, tj. posílením demokratických prvků na úrovni EU tak, aby dostatečně reflektovala zájmy a vůli voličů (tj. aby zastřešující orgány EU a vztahy mezi nimi navzájem a mezi nimi a občany odpovídaly standardům demokracie).
-- Uvedené dvě tendence, byť jsou zdánlivě zcela protichůdné, se nijak vzájemě neruší nebo dokonce nevylučují. EU může být demokratická i s naprosto minimální mírou pravomocí; jediný vztah vůči názorům euroskeptiků je ten, že do rukou skutečně demokratické struktury zastřešující EU by se daleko méně občanů obávalo předat pravomoci demokratických národních států, zatímco zjevná nedemokratičnost současných EUrounijních struktur je významným
zdrojem a podporou euroskepticismu.
-- V úplně nejhorším případě, kdy pokusy o demokratizaci EU selžou, bude lépe tuto organizaci zlikvidovat. Nemusí to proběhnout nijak dramaticky, stačí, když si nespokojené státy najdou jinou platformu vzájemné (v určitém rozsahu potřebné a přínosné) spolupráce a stávající struktury přestanou podporovat a "nechají vyhnít".

- Je nutno prosadit dostatečnou míru asimilace imigrantů. Toho je možné dosáhnout dvěma způsoby:
-- Omezit imigraci, posílit navracení těch imigrantů, kteří se nemohou / nechtějí asimilovat.
-- Ilegální imigraci je nutno srazit na co nejnižší míru, v ideálním případě na nulu. Lze toho dosáhnout jednak důsledným vracením imigrantů do výchozí země, tam, kde je to jen trochu možné, a to bez ohledu na případná rizika, která je tam čekají (rozlišovat politické od ekonomických uprchlíků, což se neděje). S tím souvisí i ztížení a zvýšení rizikovosti migrace, tj. nasadit taková opatření, která nebudou respektovat životy potenciálních migrantů (včetně např. potápění imigrantských lodí, včetně užití desinfekčních prostředků na kamiony, kontejnery apod. na hranicích EU, které by zajistily nepřežití případných ilegálních migrantů).
Vzorem nám může být i Austrálie, která začala mezi obyvateli zemí, z nichž pochází hlavní část ilegálních imigrantů na její území, šířit komix (zvládnou i negramotní), zdůrazňující jak obtíže a rizika ilegální imigrace, tak i fakt, že ilegální migranti nebudou mít možnost svůj stav legalizovat a budou trvale internováni.
-- V případě zemí, z nichž je nelegální imigrace zvlášť masívní, by stálo za úvahu provedení toho, co je nazváno "zrušením důvodu k imigraci". Protě státy, z nichž takováto imigrace je, považovat za nekompetentní zajistit elementární potřeby obyvatel, vojensky je obsadit (spolu s eliminací politických špiček) a zavést tam v podstatě koloniální pořádek, zaměřený ovšem nikoli na nějaké "vykořisťování", ale na to, aby se tamním obyvatelům dařilo natolik dobře, že nebudou mít potřebu emigrovat.
 -- Je nutno ztížit i postavení legálních imigrantů, zejména opět těch, kteří jsou neasimilovatelní. Takovíto imigranti by neměli mít sebemenší naději na získání trvalého pobytu, nemluvě o občanství. Zcela mimo jakékoli úvahy by u tohoto typu migrantů měly být vysunuty projekty "zcelování rodin" apod.
-- Rozhodně je nutno potlačit jakékoli tendence, že by "legální neobčané" mohli získat nějaká občanská práva, což je ideou některých levicových politických stran. Maximálně by jim měly být zorganizovány nějaké sbory s poradním hlasem vůči samosprávě a exekutivě občanů.
-- Rovněž je nutno zastavit popřípadě zrušit všechny "vstřícné aktivity" typu zavádění tolerance barbarského soudnictví v evropských státech. Pokud by barbarský "soud" dospěl ke stejnému "rozsudku", jako by dospěl soud civilizovaný, je zcela zbytečný. Pokud by tento akt byl v rozporu s výsledkem civilizovaného soudního procesu, pak se jedná o něco naprosto nepřijatelného.
-- Je třeba také začít tvrdě trestat "kulturní specifika" typu vražd "ze cti", vražd "odpadlíků od víry", ženskou (ale klidně i mužskou) obřízku apod. V řadě případů existuje tendence podobné zločiny s poukazem na kulturní zázemí pachatele buď zcela tolerovat, nebo za ně udělovat pouze symbolické tresty.
Je třeba jasně a na tvrdo říct, že vražda zůstává vraždou, bez ohledu na to, že byla spáchána z kulturně-náboženských pohnutek. Naopak, toto by mělo být přitěžující okolností (jak tomu v některých státech, majících zájem na vymýcení barbarských náboženských pověr, skutečně je), protože je to signálem pochybné napravitelnosti pachatele - a pak je jistě na místě otázka, zda potenciálně nenapravitelného pachatele raději rovnou neeliminovat, což přijde daleko levněji než jeho doživotní věznění a odpadne riziko útěku, propuštění nekompetentním soudcem (viz nedávné propuštění mnohonásobných vrahů z "Frakce Rudé armády" v sousedním Německu), či únosů občanů a vydírání vamáhajícího propuštění zločinců.
-- V případě ženské obřízky je třeba naprosto jasně deklarovat její ekvivalenci s dlouhodobým sexuálním zneužíváním (následky jsou v naprosté většině případů podstatně horší) a nasadit srovnatelné tresty. Včetně toho, že pokud jsme schopni místního pedofila potrestat i za sexuální styk s dítětem v zemi, kde je něco takového buď výslovně legální, nebo zákonem neošetřené, pak bychom měli stejně být schopni potrestat rodiče dívky, kteří jí takovýto zákrok nechali udělat v zahraničí (jak se často děje v  islámských komunitách). Řečeno tvrdě: Právně čisté by bylo ignorování obojího, nicméně když už zasahujeme proti těm pedofilům, tak bychom měli zasahovat i proti tem muslimům.

Problematika ropné krize

- Jedním z možných zdrojů obav je zmíněný oligopol rozvojových a především islámských zemí na těžbu ropy.
-- Je zapotřebí jasně deklarovat, že svévolné omezení dlouhodobě nasmlouvaných dodávek ropy, zejména pak spojené s politickým vydíráním, bude chápáno jako nepřátelský akt a jako na takový na něj bude reagováno.
-- Existují dva klíče k ropným polím: Neutronová bomba a nervový plyn. Oba zajistí, že ropná pole budou připravena k obnovení těžby mnohem lépe, než ropná pole zapálená prchající iráckou armádou za první války v Zálivu.
-- Jsem toho názoru, že stačí jednoznačná deklarace vůle něco takového v krizovém případě udělat, abychom to udělat nemuseli ("chceš-li mír, připravuj válku").
- Je ovšem zapotřebí udělat vše pro eliminaci ekologistických hnutí, která velice často nejsou ničím jiným, než prodlouženou rukou ropného oligopolu. Bez tohoto vlivu budeme schopni jednak rozvíjet reálné alternativy (především jádro, ale i trestuhodně zanedbávanou geotermální energii), jednak zahájit rychle těžbu ropy tam, kde to "ohledy na ekologii" zatím nedovolují.
- Dalším naším trumfem v rukávu je teorie o abiogenním případně nefosilním původu nafty. Podle první vzniká nafta z uhlovodíků, které se do materiálu budoucí Země dostaly z těles silně kontaminovaných uhlovodíky (jako jsou vzdálenější tělesa sluneční soustavy, včetně známého Titanu) a vystupují z velkých geologických hloubek i v místech, kde nebyla v minulosti moře. Podle druhé je zdrojem ropy "hluboká horká biosféra" a ropa tam vzniká průběžně z anorganických látek činností exotických archebakterií.
V této souvislosti je třeba konstatovat, že některé moravské ropné lokality nejsou kompatibilní s fosilní teorií a více souznějí s uvedenými dvěma alternativami. Znamená to, že ropu bychom mohli najít i tam, kde jsme ji zatím nehledali, protože by tam být podle fosilní teorie neměla (což se v několika případech už stalo), byť v hloubkách s podstatně dražší těžbou, než jaké jsou poměry na klasických ropných polích. Nicméně nalezení a "předpříprava" takovýchto nalezišť by velice výrazně oslabily vyděračský potenciál naftového oligopolu.
- Je ovšem zapotřebí si uvědomit, že ropa má v podstatě dvě funkce, které v praxi (a hlavně ve svém myšlení) nedokážeme oddělit, jako běžně neuvažujeme váhu a hmotnost jako dvě různé charakteristiky hmoty.
Ropa:
-- Je primárním zdrojem energie, kterou uvolňujeme jejím spalováním v kotlech a motorech
-- Je nosičem energie, kdy nalitím litru benzínu nebo motorové nafty jsme do našeho "miláška" vlili mnohonásobně více energie, než kolik jí je ve stejném objemu a hmotnosti těch nejkvalitnějších baterií nebo akumulátorů.
-- Uvedené dvě vlastnosti ropy lze oddělit využíváním ropných / asfaltových písků a břidlic, jaké se nacházejí mimo dosah ropného oligopolu. Obrovské zásoby těchto látek jsou v nalezištích na severu severoamerického kontinentu a Evropy (kde zasahují i na území EU). A existují i lokality další. V obou uvedených lokalitách je více těžitelných ropných látek, než kolik se jich vytěžilo v oblasti Zálivu spolu s odhadem toho, co tam ještě zbývá těžitelného.
-- Uvedené ropné horniny potřebují na těžbu energii a teplo (nakonec se musejí z matečné horniny odpařit, posléze nakrakovat, případně nahydrogenovat - vodíkem a vysokou teplotou a tlakem). V oblasti nalezišť by se musely postavit velké jaderné elektrárny (výhoda je, že se jedná o politicky relativně bezpečná území, navíc v prakticky pusté a liduprázdné krajině - tudíž dobře hlídatelná před teroristy) a jimi vyrobená energie by byla z určitého pohledu vkládána do výsledného produktu. Důležité je, že tento produkt by byl stoprocentně kompatibilní se současnými ropnými palivy, dokonce kompatibilnější než "bionafta", která může poškodit některé typy naftových motorů. Výhodou je také skutečnost, že cena tohoto produktu, byť odhadem několikanásobná proti současným cenám (odpadá nebo je redukován "energetický dar přírody") by byla dlouhodobě stabilní. Cena by také asi vedla k protlačení do praxe vozítek se spotřebou pod 1 litr na sto kilometrů (v prototypech existují), takže cena jednokilometrové jízdy by se oproti dnešku v dlouhodobějším horizontu nemusela nijak výrazně zvýšit, byť za cenu vstupních investic do nových aut nebo přestavby stávajících na nový motor.
Důležité také je, že takovéto investice by nemusely být nijak vynucovány, prosadily by je pouhé tržní mechanismy.
-- Velmi podobná situace je u břidlicového plynu, jehož potenciální naleziště jsou i na území našeho státu. Pochopitelně, k veliké nelibosti různých ekologistů a bůhví kým placených "občanských aktivit", snažících se o zákaz jejich průzkumu.
Rozhodně nepléduji pro to, aby se tato ložiska bezhlavě vytěžila v době, kdy k tomu nejsme tlačeni nezbytností. Nicméně budou-li příslušné lokality prozkoumány a předpřipraveny k těžbě (a zprovoznitelná během doby, na niž nám vystačí strategické zásoby), představovaly by velmi závažný argument při sjednávání smluv s dodavateli zemního plynu (především státy bývalého SSSR). A elimimace "hrozby otočením kohoutu" by naše vyjednávací pozice velice dramaticky vylepšila. Však oni vědí, proč si výše zmíněné aktivisty platí!

neděle 23. února 2014

Co uplynulý týden dal

Ukrajina
dominuje ve zprávách za celý týden.
Faktem je, že rozumnější Ukrajinci do EU nechtějí, protože si jsou vědomi toho, že by dopadli ještě hůř než my: Zánik celých průmyslových odvětví, naprostá většina podniků v rukou zahraničních (a prospěch státu nereflektujících) vlastníků, drastický nárůst nezaměstnanosti, buzerace nesmyslnými a korupčními euronormami atd.
Je otázka, jakou podporu vlastně demonstranti mají, IMHO pouze části z té cca poloviny ruskojazyčného obyvatelstva, což vylučuje úspěch jejcih programu demokratickou cestou.
Podpůrci demonstrantů si ovšem zřejmě neuvědomují,že otevírají potenciální Pandořinu skříňku, protože dostat pár desítek tisíc radikálů na hlavní náměstí kteréhokoli z hlavních měst starých zemí EU (snad s výjimkou Lucemburska, vzhledem k počtu jeho obyvatel) je jen a jen otázka peněz, a těch mají mnozí dost a dost. Legitimizace demonstrantů, a dnes klidně můžeme říct, že i povstalců, se tedy může vzápětí obrátit proti nim.
V současné době se hraje i o to, jestli Ukrajina vůbec zůstane existovat, a v jaké podobě. Krym, darovaný Chruščevem Ukrrajině v 50. letech, chce zpět do Ruska (logicky, je tam ruské obyvatelstvo, Ukrajinci tam nikdy ve větším počtu nebyli). Lvov vyhlásil samostatnost na Kyjevu a koketuje s napojením na země, s nimiž byl spojen až do přepadení Polska Rudou Armádou na začátku druhé světové války. Podobné tendence má i Zakarpatsko (příležitost pro nás, je to země s námi historicky spjatá, období První republiky je tam subjektivně vnímáno, a objektivně i bylo, jako doba nejvyššího rozvoje a nejlepší životní úrovně).
Zaorálek sice kvílí, že "Ukrajina musí zůstat jednotnou", ale to je zavírání vrat od chléva poté, co krávy utekly.
Podle posledních zpráv se Janukovyč ukryl v jedné z proruských částí Ukrajiny (v nichž jsou aktivisté, snažící se zorganizovat místní "majdan" spontánně občany napadáni). Z kriminálu vyšla Timošenková a pokud se dostane k moci, patrně se korupce vrátí na předjanukovičovskou úroveň.

Nerovnoměrné teploty
na severní pookouli v průběhu dnešní zimy (na severu amerického kontinentu drastické a nebývalé zimy, v Evropě naopak zima nezvykle mírná, ovšem celkový průměr teplot plusmínus normální) prý mohou trasková letadla, pořádající transatlantické lety. Takže i klimaalarmisté, sjíždějící se na různé "slety" z celého světa.

Podle rosniček
bude teplý zbytek února i březen. Ještě více než jim se dá věřit tažným ptákům, kteří se začínají vracet. V této souvislosti si dovolím konstatování, že vyjma opravdu teplomilných druhů, žijících trvale v tropech a subtropech, není pro ptáky limitující zima, ale je to nedostatek potravy. Zejména ho akcentuje sněhová pokrývka. A většina z těch, kteří umrznou, umrzne proto, že si z nedostatku energie nedokáže udržet tělesnou teplotu.

Vyšla studie,
podle níž jsou hlavním faktorem meziročních změn ročních teplot sopky.

Argument proti smartphonům:
Řada z nich je napadena malware, které vysává telefonní a bankovní účty majitele. Dokud tam nebude Ubuntu nebo něco jiného rozumného, nemá cenu to používat.

Dánsko
se připojilo k civilizovaným zemím tím, že zakázalo bezdůvodné týrání zvířat rituálními porážkami (košer, halal). Měli bychom se připojit co nejdříve i my, abychom nezůstali na chvostě civilizovaného světa.

Mamografie je prý neúčinná
tvrdí s velkým humbukem velká kanadská studie.
Disajn této studie je dosti pochybný a je ukázkou, že pochybná studie může vyjít i v silně impaktovaném časopise. Pacientky sledovali 5 let, polovinu mamografem a polovinu jen samovyšetřením. Následně nebyly léta wsystematicky mamograficky sledovány a jen se zjišťoval výskyt nádorů.
Problém je, že pětileté období sledování pochopitelně nepřinese žádnou záruku do budoucna, že pacientka nádor nedostane.
Dalším problémem, který si neuvědomují nebo ho ignorují naši odpůrci mamografie, je fakt, že Kanaďanky jsou cepovány k samovyšetřování prsů (a to korektní technikou) někdy od 70. let minulého století od školního věku ve školní zdravotní výchově. Takže jejich dnešní čtyřicátnice až padesátnice už to dělají ve vysokém procentu pravidelně a správně. My jsme začali s pregraduální výchovou a postgraduálním doškolováním příslušných učitelů v 90. letech a až někdy po roce 2000 nastal stav jakési saturace základních škol pedagogy +- schopnými toto učit. A situce pořád ještě není ideální (viz tlaky křesťanů, především katolické církve, proti zdravotní výchově). Ženy, které tuhle výchovu mají za sebou, jsou u nás ve věku do nějakých 30 + let. Starší ročníky s tím mají problémy a běžně se praktičtí lékaři (a následně i onkologové) setkávají s drasticky zanedbanými rakovinami prsu u vrstevnic Kanaďanek, zařazených do zmíněné studie.
Bylo by zajímavé vědět, čí prospěch ta práce sleduje.

V Pákistánu ukamenovali
dvojici milenců.

V Sýrii zase ukamenovali 
dívku za používání Facebooku.
Inu, islám. Kamenování by si zasloužili spíše ti, kdo se snaží tuto zrůdnou ideologii procpat do civilizovaných zemí.

Karlovarští hasiči
se nenudili. Chytali na stromě medvídka mývala.

Několik stovek migrantů
se snažilo dostat na španělské území. Španělští strážci pořádku útok odrazili gumovými projektily. 14 migrantů se údajně utopilo. EU, společně se všemi pravdoláskovci a humanrightisty kvílí, až uši zaléhají. Pro normální lidi je to ovšem příznak pozitivní změny v přístupu k imigrantům.

President Zeman
se zeptal nové vlády, kde na věci, předkládané ve vládním programu, vezme peníze. Obávám se, že "zdroje jsou" - kapsy těch občanů, kteří poctivě pracují.

V Nigérii
vládní vojska prohrávají konflikt s islámskou sekto Boko Háram. Je to mj. důsledek toho, že se nesmyslně (IMHO) snaží o jakési férové vedení boje.

Indie propustí vrahy
premiéra Rádžíva Gándhího na svobodu. Původně byli odsouzeni na doživotí bez možnosti předčasného propuštění. Další názorný příklad, proč trest smrti jednoznačně ano.
Ve stejné zemi byla odsouzena k smrti trojice mužů, kteří hromadně znásilnili a také mučili kyselinou a rozbitou lahví devatenáctiletou dívku. Doufejme, že je popraví dřív, než je nějaký humanista propustí.

Zpřísňování
vyplácení sociálních dávek imigrantům vyhlásila Velká Británie.

Brutálního lupiče
se zdráhá vydat k vyšetřování a potresání do USA český soud. Inu, je to muslim.

Pomazánkové máslo
bylo jedním z témat hovoru presidenta Zemana se zaměstnanci Madety. Panu presidentovi poněkud nedochází, že nejde o "lobování pro pomazánkovíé máslo", ale o obludnou mašinérii, která umožňuje jakýmsi tvorům, domlouvajícím se méněcennými skřeky, zasahovat do místních názvů potravin.

Na hraně vlastizrady
(přinejmenším) se ocitla vláda B. Sobotky tím, že odmítla Klausovu výjimku z Lisabonské smlouvy, chránící ČR před prolomením výsledků druhé světové války "evropským" soudem.

Dobrá zpráva
ze středoafrické republiky: "Mezinárodní síly", bojující po boku islamistů proti provládním a provětšinovým milicím anti-balaka, byly odraženy.
Lékaři bez hranic a další organizace, podporující zločince, snažící se násilím přeměnit SAR na islámský stát a vybít "nevěřící psy", ukázaly svou pravou tvář. Až přijdou vybírat příspěvky, je třeba jim ukázat prostředníček.

Národ ve smutku:
Čeští hokejisté vypadli ze čtvrtfinále zimních OH.

"Ty jedna mrcho,
proč nepoužiješ nějakou zbraň?" zeptal se sedmasedmdesátileté argentinské stařenky jeden ze zlodějů, vykrádajících její byt. "Tak ty chceš zbraň? Tak koukej," odpověděla a vystřelila dvě rány. Jeden ze zlodějů (zdroje nepraví, zda to byl ten, co měl tu blbou otázku) skonal na místě, druhý utekl. Protože je Argentina, na rozdíl od ČR a většiny států EU, civilizovaná země, prokuratura konstatovala, že se jednalo o přiměřenou sebeobranu.

José Manuel Barroso
pochválil nového premiéra ČR Sobotku za "změnu postojů ČR vůči EU". Tak nějak tomu "demokratovi" nedochází, že něco takového určují občané a ne nějaký politik, který po mnoha kompromisech reprezentuje sotva polovinu obyvatel. Tedy, mě pochválit někdo takový, tak bych opravdu nevěděl, zda jenom jít hluboko do sebe a zcela změnit své názory a postoje, nebo si rovnou hodit mašli.

Zákaz žít na Marsu
mají oficiálně muslimové. Byl reakcí na přihlášky k letu společnosti Mars One. Je to dobrá zpráva pro všechny normální lidi - civilizace má možnost expandovat někam, kde by nebyla ohrožena degenerací, způsobenou islámem.

Zdeformovaný pohled na EU
mají prý Češi podle lídra TOPky, bývalého národního bankéře Luďka Niedermayera. Jestli to není spíš tak, že dotyčný pán žije, v důsledku svých příjmů, ve věži ze slonoviny a o to, co pálí jeho normální spoluobčany, ho absolutně nezajímá.

Sobotka vřeštěl ohledně referenda
Nelíbila se mu představa, že by si občané referendem mohli změnit např. ústavu, jejíž chyby opakovaně vyvolaly povolební pat.

Bobříka mlčení
uložila svému zástupci Křečkovi soudružka ombudsmanka Šabatová. Je to vzácně konzistentní s jí dříve presentovanými názory, že každý, kdo říká něco podle ní "nesprávného", by měl být umlčen. Inu, demokratka každým coulem!
Zato se nová ombudsmanka se nechala slyšet, že by chtěla mít v ústavě zakotvenou pravomoc rušit zákony.

Když si dva předchozí body shrneme,
tak nikým z normálních občanů nevolená zastánkyně totalitní ideologie by měla mít pravomoc vrtat do zákonů, ale normální občané (byť v příslušném počtu, odpovídajícímu vítězství v referendu) nikoli. Levičácká verbež se začíná odkopávat.
Velice charakteristické je i prohlášení dotyčné, že by jako první zrušila zákon o vyhoštění. Tedy právní normu, umožňující nám zbavit se soudně usvědčených zločinců, kteří nejsou občany tohoto státu. A IMHO velice měkkou v porovnání s ideálním stavem.

Impotenci filmových odborníků,
o níž jsem psal v uplynulém týdnu, bezděky potvrdili "odborní porotci" Českého Lva, když nechali dominovat v řadě dílčích ocenění "zfilmovanou agitku" Hoříci keř. Navíc řemeslně zfušovanou, trapně prvoplánovou a stejně trapně i lživou.

sobota 22. února 2014

Jsou exekutoři "novodobí kati"?

Na obhajobu exekutorů vyšel 18. 2. velmi rozhořčený článek v netovém časopise Neviditelný Pes. Autor se nám snaží namluvit, že za celospolečenskou "záští" vůči exekutorům je jen a jen iracionální pohled na toho, kdo je vykonavatelem spravedlnosti, jako byli ve středověku (ale i v raném novověku) kati.
Autor (kandidát na exekutora) je zcela mimo realitu, bohužel.

Začnu ze široka: Ve Francii na sklonku 80. let 18. století bylo jedním z nejnenáviděnějších povolání výběrčí daní. Nebylo to z nějakého iracionálního důvodu, ani proto, že snad téměř neexistuje někdo, kdo by platil daně rád ("ekonomický masochismus" považuji za skutečně velice vzácnou chorobu). Bylo to proto, že tito výběrčí si počínali prakticky stejně, jako výběrčí daní ve známé filmové pohádce Pyšná princezna, jen jistě ne tak okatě - tam je to zahráno způsobem, aby tomu porozuměly i malé děti. Nicméně výsledek jejich činnosti byl naprosto stejný: Zatímco daňová zátěž populace rostla, proud vybraných peněz do státní pokladny se přiškrcoval a škrtil, až došlo k situaci, že ta zela prázdnotou. Král Ludvík XVI. byl nucen vypsat nové daně, a to potřeboval mít schváleno jakýmsi "praparlamentem", generálními stavy. Generální stavy se sešly, konstatovaly, že země je řízena prachmizerně, dostaly se do konfliktu s královskou mocí a po pádu Bastily, 14. 7. 1789, se začala psát v historii Francie kapitola s názvem "Velká francouzská buržoasní revoluce".
Jednou z prvních věcí v nových poměrech bylo postavení bývalých královských výběrčích daní mimo zákon. Kdo z nich byl dopaden, toho hlava skončila v koši pod gilotinou. To se přihodilo i nešťastnému A. Lavoisierovi, který to vybírání daní měl coby určitou svéráznou formu "státního stipendia". Sám žádné daně nevybíral (tuto "živnost" pronajímal dál a žil z takto získaných peněz). Nebylo mu to však nic platné, skončil jak skončil, a kdo z jeho kolegů včas neutekl (třeba s Červeným Bedrníkem), dopadl stejně.
Lze říct, že francouzští královští výběrčí daní si sami uřízli svou chamtivostí a nenažraností větev, na níž seděli. Protože kdyby nepřivedli stát na mizinu, tak by v alternativní historii král nesvolal generální stavy, Bastila by zůstala stát (takže bychom přišli o část díla zde seděvšího markýze de Sade) a Napoleon by zůstal schopným dělostřeleckým důstojníkem ... atd., fantazii klade meze pouze logika.

A nyní to zúžím: Je pěkné, že se někdo ujímá ubohých věřitelů (nebo jinak ekonomicky postižených osob) a vytlouká z dlužníků jimi nekale získané (či neplacením ušetřené) finanční prostředky.
Méně pěkné je, že se to stalo vysoce výdělečným byznisem, kdy získané prostředky se dělí mezi exekutora a věřitele v podstatě velmi podobně, jako to dělali ti výběrčí daní (ti filmově pohádkoví, i ti reální) při rozdělování vybraných peněz mezi sebe a krále. Takže náklady na exekuci mnohdy o více než jeden řád přesahují výši dluhu, a ten navíc může být o více než jeden řád (vedle lichvářských úroků i různé poplatky a "pokuty") vyšší než původní pohledávka. A není divu, že se objevily organizace "profesionálních věřitelů", kteří se snaží nejrůznějšími podvodnými triky bránit umoření pohledávky, aby se vždy "objevil" někjaký "nedoplatek", na který je po několika létech nasazen deseti- a vícenásobek "smluvních pokut", "poplatků z prodlení" a "úroků". Často i poté, co byl dlužník uchlácholen písemným vyrozuměním, že "záležitost je vyřízena".
A v uvedeném byznisu pilně pracují různé exekuční firmy, které exekuovanou částku dále zvyšují do naprosto nesmyslných hodnot.
Včetně naprostých šíleností typu: "Exekutor jede z města A provést deset exekucí v městě B a v rámci každé z těch exekucí dostane plné cestovní náklady, jako by jel v jednom dni desetkrát tam a zpět." Včetně možnosti prodat zabavené věci za naprosto nepřiměřené ceny (dům v tržní hodnotě několika milionů za desítky tisíc apod.), včetně toho, že se může "splést" a zabavit věci, které exekuovanému nepatří (a neexistuje žádná legální možnost domoci se nápravy), může si dokonce bez jakého postihu i "splést" ulici, číslo domu i jméno exekuovaného a zabavit a výhodně rozprodat věci lidem, kteří s dluhem nemají naprosto nic společného. Může zabavit i věci bezprostředně nutné k obživě či životu (může třeba zabavit diabetikovi inzulínovou pumpu a bude pořád uvnitř mantinelů, jejichž nastavení si komora exekutorů vyřvala).

V původních zemích EU to bylo před léty velmi podobné. Poté se lidé vzbouřili a došlo k pár velice ošklivým incientům, po nichž se členové exekučního týmu svezli černou sanitkou na studenou chirurgii. Což vedlo tamní zákonodárce k úpravám možností a pravomocí exekutora:

- bylo definováno jakési minimum prostředků, na které se sáhnout nesmí
- byly definovány věci, které se zabavit nesmějí (například ty zdravotní pomůcky, nebo předměty používané za účelem výdělku)
- byla zvýšena odpovědnost exekutorů za přehmaty a podobné incidenty
- exekutoři jsou nuceni (tak, jak tomu bylo i u nás, než si exekutorská komora vylobovala zrušení této zákonné úpravy) prodávat zabavené předměty za co nejvyšší částku
- a ještě pár dalších zásad.

Je otázka, zda se naši zákonodárci poučí existujícími pravidly v zemích na západ od našich hranic, nebo zda budou čekat na nějaké podobné incidenty (respektive se spoléhat na to, že naši lidé nejsou tak temperamentní, a že k něčemu podobnému nedojde).
Faktem je, že exekutorská komora, která by měla podobné výstřelky řešit a jejich původce umravňovat, se zatím, až na pár opravdu výjimečných případů, chová přesně opačně. Sama se aktivně podílela na změnách legislativy, které legalizují i věci, na jaké by neměl žaludek (abychom zůstali u těch klasických pohádek) nejen mladý Lotrando, ale i jeho echt loupežnický otec. A (abychom se vrátili k reálné historii) na jaké by neměli žaludek ani historičtí loupežníci, skončivší na šibenici, jako byli Grassel nebo Lecián. Což uvedenou instituci ovšem poněkud vylučuje z pozice napravovatele stávajícího nedobrého stavu. Z tohoto důvodu je rovněž nutné odmítnout autorovu argumentaci, že se jedná o "mimořádné výstřelky, které jsou zveličovány". Kdyby tomu tak bylo, tak by exekutorská komora neprolobovávala takové úpravy zákonů a podzákonných norem, které tyto "výstřelky" definují jako normu.

Návrh Úsvitu na zrušení soukromých exekutorů a jejich vrácení na pozici státního úředníka s pevným platem a jasně vymezenými pravomocemi zcela jistě vadí mnohým z těch, kdo se ženou za snadným získáním obrovských výdělků, ale přivítají ho všichni ostatní. A uvítají ho i ti z věřitelů, kterým jde jen o získání pohledávky a nikoli o profesní, občanskou a lidskou likvidaci věřitele (i takoví existují, a ti si naopak současný stav nemohou vynachválit). Řada věřitelů navíc v praxi zjistila, že ani statisícová exekuce jim nebyla schopna zajistit vrácení dluhu v tisících až desítkách tisíc, prostě proto, že náklady na ni jsou naprosto nehorázné.
Další možný vývoj ukazuje občanské sdružení, plánující demonstraci s narážením figuríny exekutora na kůl. Reakce části občanstva jsou v tom smyslu, že by jim nevadilo ani to, kdyby tam místo figuríny byl reálný exekutor. Což je ovšem cesta do pekel; nicméně nepřijme-li sněmovna vhodnou zákonnou úpravu (a ta Okamurou navrhovaná je skutečně velmi rozumný základ z něhož by se dalo vyjít), tak můžeme být historií odsouzeni k tomu, abychom si takovým peklem reálně prošli.

čtvrtek 20. února 2014

Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie

Faktem je, že tato instituce odebírá povinné platby z lístků do kina, snad i oficiálních médií s videsoubory a z povinných plateb České televizi, aby uvedené peníze přerozdělovala ve prospěch "nekomerčního umění".
Pochopitelně, ono "nekomerční umění" jsou "díla", která po vytvoření shlédne (mimo tvůrčí tým a okruh známých a rodinných příslušníků, kteří se tomu nedokáží ze společenských důvodů vyhnout) pár desítek až stovek diváků a z nich ještě valná část uteče požárním východem během představení. A pokud se takovéto "dílo" dostane do televize, tak katastrofálním způsobem sníží sledovanost.
Jsem ochoten věřit, že autoři těchto děl, "čeští Woody Allenové", mají neodolatelnou touhu takováto díla vytvářet a že jim tato tvorba poskytuje hluboké tvůrčí uspokojení. Nicméně nevidím důvod, proč by jim toto uspokojení mělo být z veřejných peněz (= z peněz odebraných z výdělků nás, normálních občanů) hrazeno. Či proč by měli mít na takové peníze tvůrci, kteří nejsou schopni vytvořit něco, co si na sebe dokáže vydělat, nějaký nárok. Celé mi to připomíná situaci, jako bychom měli škaredým, smradlavým, blbým a ještě k tomu chudým chlapům platit sexuální služby ve veřejném domě, protože také mají nárok na příslušný druh uspokojení a "není jejich chybou" že to nedokáží zvládnout sami (= sbalit ženskou nebo si na ten b...l vydělat).
V zásadě mě ani moc netangují "významná ocenení", která si tvůrci těchto filmů vzájemně udělují, coby porotci a "skupiny odborníků" různých filmových přehlídek a soutěží. Řada z nich je zcela mimo mísu z pohledu diváckých preferenci (tj. pokud tyto soutěže mají "cenu diváka", pak se ta zpravidla míjí s hodnocením odborníků). Prostě, když si pár tvůrců, neschopných natočit komerčně úspěšný film, vzájemně udělí ceny a kladné recenze, tak to o reálné kvalitě jejich děl nevypovídá prakticky nic.
Další věcí je, že se, bohužel, nedá zcela jasně odlišit film sice silně repelentní, ale natočený s nějakým tvůrčím záměrem, od filmu stejných vlastností, natočeného jen proto, aby se vyčerpaly získané "prostředky". Tedy ony peníze, odebrané nám, občanům.

Obávám se převelice, že je to velmi podobné, jako v politice, kdy existují různé nátlakové skupiny, které se snaží, a někdy bohužel i úspěšně, prosadit něco, co měly v programu partaje, které kvůli tomu totálně propadly ve volbách, a co normální lidé, v případě zavedení chápou jako podvod a podraz ze strany těch politiků a politických stran, které se dají těmito skupinami (na)vést. V té politice se to dá vyřešit "politickým zemětřesením", jaké před časem vykopalo ze špičkové politiky zelené (protože se lidé přesvědčili o tom, že prosazují jen samé škodlivé zrůdnosti), dnes poslalo za limit volitelnosti ODS a lze předpokládat, že odvetě voličů neujde ani ČSSD v souvislosti s neplněním slibů o církevních "restitucích".
Zbavit se šmejdů, pohybujících se v zákulisí politiky a systematicky se různými cestičkami nalepujících na ty, kdo jsou právě u vesla (bez ohledu na jejich program v jiných oblastech), je mnohem obtížnější. Asi nejjednodušší cesta je, čistit postupně legislativu od podobných výtvorů, kam patří i různé fondy na podporu toho či onoho.
Jistěže může nastat pláč, že "se budou točit samé Babovřesky", protože tvůrce tohoto filmu si dokázal na své dílo vydělat, jak počtem návštěvníků kin a zákazníků, koupivších příslušné DVD, tak i product placementem a dalšími cestami regulérního získávání peněz. Což konstatovaly "odborné umělecké kritiky" takovým způsobem, že i z xeroxových kopií novinových stránek odkapávala pěna, která autorům přitom lítala z hub.
Ano, budou se točit filmy komponované tak, aby se na ně dalo dívat (tak, jako třeba na "filmy pro pamětníky" z První republiky a protektorátu), řemeslně perfektně zvládnuté (kam patří i ten product placement a další postupy, jak získat na jejich natočení peníze) a tu a tam se mezi kvalitními řemeslníky objeví i Pan Umělec, jehož díla rozměr pouhého perfektně zvládnutého řemesla přesáhnou. Případně nějakého pana umělce políbí ona hambatě oděná dáma s křidélky a lyrou, a on stvoří Dílo, aniž by věděl jak a aniž by byl schopen svůj úspěch zopakovat.
A "umělci", kteří něčeho podobného nejsou schopni, si za pár tisícovek koupí kameru, o něco přesahující svým výkonem to, co je v běžných mobilech, a nějaké paměťové karty a koupí si nějaký stříhací a upravovací soft, přičemž řada slušných programů dělajících tyto práce je pod nějakou svobodnou licencí zdarma. Reálně na tom budou technicky mnohem líp, než na tom byli tvůrci výše zmíněných "filmů pro pamětníky". A mohou ukázat, zda za své, ne naše, peníze dokáží natočit něco, co svým významem přesáhne rámec tvůrčího týmu a jeho příbuzenstva. Budou mít ovšem těžkou konkurenci ve fanfilmech, které touto cestou vznikají už léta. Jako je třeba v Česku natočený Metrénský incident, ve stylu epizod Star Treku, který se dá oficiálně zdarma stáhnout ze stránek SF klubu, jehož členové ho natočili (kontinuum.cz). Jsou v kvalitě různé, od nedívatelnosti po tvrdou konkurenci profi výtvorům (ten český se řadí někam doprostřed výřadu).

Jistěže by podobná instituce mohla vyvíjet i smysluplnou činnost. Dokážu si představit, že by byla schopna např. financovat dabing již existujících filmů do jazyků EU (což +- odpovídá i řadě dalších potenciálních distribučních destinací mimo ni), případně provozovat nějaký e-obchod, z něhož by mohlo být možné stahovat tato díla z celého světa, tedy i ze zemí, kde není možné (nebo je to alespoň velmi obtížné) film pocházející z jiného státu dostat do běžné distribuční sítě. Na takovouto smysluplnou činnost bych rozhodně neodmítal přispět, byť jsem toho názoru, že by mohla být při řádném vedení ekonomicky v plusu. Jsme jazykově menšinový národ a chceme-li, aby se o nás a naší kultuře vědělo (což je v zásadě v našem celonárodním zájmu), pak bychom se neměli bránit investování do sebepropagace.
Kritériem toho, kdo dostane podporu a kdo ne, by měla být spíš úspěšnost u diváků (a jsme zase u těch nešťastných Babovřesk, Kameňáků a podobných "neuměleckých" výtvorů) než odhad nějakých odborníků (pokud by nebyl podložen např. kaucí z jejich kapsy, propadnuvší v případě komerčního neúspěchu příslušného filmu ve světě).

Aktuálnost tohoto článku akcentovala skutečnost, že tým "odborníků", vybírající "Českého lva" letos zrušil cenu diváků a cenu za nejnavštěvovanější film, aby je nemohl dostat výše zmíněný režisér Troška za výše zmíněné Babovřesky.

středa 19. února 2014

Apokalypsa z pohledu medicínského 7

 Válka 2

Konflikt "světový Jih versus světový Sever"

- Za "světový Jih" je některými ideology prohlašován komplex rozvojových zemí, za "světový Sever" zase komplex zemí vyspělých.

-- Na základě především levičáckých teorií je propagována jakási "morální nutnost" "severních" států poskytovat všemožnou pomoc státům "jihu". Přitom bylo opakovaně prokázáno, že kolonizace zemím třetího světa v globále více přinesla než o co je poškodila, a že v současné době, kdy jsou prakticky jednu generaci (a některé i déle) bez koloniálního "područí" si vedou po mnoha stránkách hůře než v dobách, kdy to byly kolonie. Jednoznačným důkazem uvedeného stavu je i "hlasování nohama" obyvatelstva uvedených států, které odtamtud prchá.

- Problém je, že toto obyvatelstvo zaplavuje civilizované země a způsobuje tam nemalé potíže, přičemž obyvatele těchto zemí sužuje především vysoká kriminalita imigrantů a značná zátěž sociálního systému. Existuje tendence na pseudořešení tohoto problému jejich vývozem ze "starých" zemí EU do "nových". Ten je komplikován dvěma okolnostmi:

- Ekonomika "nových" zemí je na nižší úrovni a mohla by nastat paradoxní situace, že ilegální imigranti by získali podle standardů EU vyšší míru sociálního zabezpečení než vlastní občané těchto zemí, kteří pro tento systém zajišťují prostředky. K tomuto bylo nakročeno již den(!) poté, co Lisabonská smlouva vstoupila v platnost.

- Tyto země také nikdy nebyly koloniálními mocnostmi. Proto se právem brání tomu, aby imigranti z bývalých kolonií, z nichž měly "staré" země EU kdysi benefit (a mnohdy z něj tou či onou formou čerpají dosud), byli řešeni na úkor "nových" zemí, a nikoli na úkor zbytků zmíněného benefitu, případně úroků z něj.

- Oba tyto momenty mohou sehrát roli zapálené sirky, hozené do sudu se střelným prachem. Navíc jsou ještě akcentovány další okolností:

-- Reálná informovanost běžných obyvatel "nových zemí EU" o imigrantech (převážně ilegálních) ze zemí třetího světa je velice nízká. Většina z nich s nimi nemá žádnou osobní zkušenost, a proto se stávají relativně snadnou kořistí multikulturalistické propagandy. V západních zemích tato propaganda naráží právě na to, že je v diametrálním rozporu s běžnou zkušeností občanů, a tutíž je odmítána a různými způsoby sabotována, včetně masového příklonu k "extrémistickým" politickým stranám, které ovšem získávají desítky procent hlasů ve volbách (což je v příkrém rozporu s tímto pojmem). Tam, kde je imigrantům, včetně ilegálních, masově udělováno občanství, jsou tyto strany významnou až dominující politickou silou u autochtonního obyvatelstva. Přesun imigrantů do "nových" zemí EU může do jisté míry přinést úlevu (je otázka jak velkou; lidé, kteří se v současné době staví proti imigraci nejsou natolik hloupí, aby se nechali zlepšením situace, nutně pouze dočasným, uchlácholit), na druhé straně bezprostřední kontakt občanů cílových zemí tohoto přesunu s imigranty na velice nízké civilizační úrovni (pokud lze o něčem takovém u nich vůbec mluvit) může vést k velice rychlé radikalizaci dosud klidných až apatických občanů těchto zemí. Výsledkem může být parlament EU složený v převaze z poslanců "antiimigračních" stran, kteří v něm nyní tvoří pouze nepatrnou menšinu.
-- A jsme u výše zmíněného scénáře, kdy parlament EU, jediná instituce na této úrovni mající demokratický mandát a současně i podporu většiny obyvatel EU, začne bojovat o svou plnohodnotnost, tj. aby získal postavení, jaké parlamentu ve standardní demokracii náleží, a mohl podle svého mandátu jednat.

- Jakým způsobem nás mohou země "světového Jihu" ohrozit?

-- Země "světového Jihu" v současnosti nemají na to, aby nás přímo vojensky napadly. Mohou nás ovšem ohrozit jinými způsoby:
o Masovou imigrací, která rozvrátí náš politický systém i naši ekonomiku socialistickými mandatorními výdaji na imigranty, jejichž přínos do ekonomiky je nulový. To se v současnosti děje, protože imigrace z některých zemí do "starých" zemí EU má charakter invaze, řízené vládami těchto zemí spolu s kolaboranty v cílových zemích.
o Reálnými spojenci této invaze jsou i bojovníci proti trestu smrti a za "humanizaci vězeňství". A to z toho důvodu, že imigrant, který se má ve vězení v podstatě lépe než na svobodě (a zejména v zemi původu), a kterému i za závažné trestné činy, jako mnohonásobné vraždy, mnohonásobná znásilnění atd. hrozí jen pár let takto fešáckého kriminálu, není takovouto hrozbou nijak demotivován. Druhou stranou mince je, že pokud by v západních zemích
EU důsledně takto uvěznili všechny pachatele "jenom" těch vražd a znásilnění, tak by to nebyli schopni ekonomicky ustát (z tohoto faktu také plyne nízká ochota policie a soudů trestnou činnost imigrantů důsledně řešit).
o S touto formou invaze souvisí i podpora všeho, co rozvrací kulturu autochtonního evropského obyvatelstva, zejména bohatými ropnými státy, které raději nechávají vlastní obyvatelstvo umírat v bídě a špíně, zato financují honosná "kulturní" střediska, jejichž jediným posláním je šířit úpadkovou pakulturu, která tyto země uvrhla do bídy a špíny a likvidovat evropskou kulturu, která je zdrojen naší ekonomické a tím i politické superiority.
o Podporou teroristů, teroristických útoků zaměřených na zastrašování veřejnosti v cílových zemích.
o A zásadně můžeme v nejbližší době očekávat i předání jaderných zbraní a jiných ZHN teroristickým skupinám a jejich cíleného použití pod rouškou "útoku neznámými teroristy"
o Surovinovým vydíráním. Na některé suroviny, z nichž nejznámější je ropa, mají oligopol země třetího světa s významným podílem zemí islámských.
Tyto země také aktivně bojují proti zavádění alternativ do ekonomiky vyspělých zemí. Ropná krize v 70. letech sice na jedné straně ukázala moc ropného monopolu, ale na druhé straně ukázala, jak rychle vyspělé země, z důvodu svého průmyslového, ale zejména organizačního a intelektuálního potenciálu, dokázaly "ropný šok" ustát.
o Boj těchto zemí se tedy logicky soustřeďuje na likvidaci všech mechanismů, které by vyspělým zemím umožnily ustát nějakou další ropnou krizi. Znamená to jednoznačně podporu všech hnutí, která bojují proti reálným alternativním zdrojům energie. Případně která bojují proti reálným energetickým úsporám. Najdeme zde tedy bojovníky proti jaderné energii i za "alternativy", představující vysokou zátěž pro energetickou soustavu (větrná energie), i takové, které spotřebu energie zvyšují (na výrobu jednoho litru "bionafty" z řepky se spotřebuje více než jeden litr ropy).
o Existuje jeden fenomén, na který je možné apokalyptické hrozby ze "světového jihu" převést. Touto hrozbou je jednoznačně islám.
o Uvedený fenomén je nutno jednoznačně legitimní (a z mnoha důvodů životně nutné) považovat za ideologii, nikoli náboženství. Existuje proto jednoznačný argument: Zatímco jiná náboženství (pomíjím sekty) jednoznačně rozlišují sféru duchovní a sféru světskou, islám toto nečiní (podobně, jak je tomu u některých sekt). Podobně jako osobnostně destruktivní sekty islám nepřipouští korekci názorů náboženských vůdců, bez ohledu na to, že jsou ve zjevném rozporu s realitou. Podobně jako uvedený typ sekt islám velice razantně zasahuje do matrimoniálních vztahů.
o Je jasné, že uvedené prvky nalezneme i v dalších náboženstvích, včetně příbuzného křesťanství a ještě příbuznějšího judaismu. Konec konců, řada náboženství se vyvinula z nějaké sekty, která se musela podobnými technikami oddělit od hlavního proudu. Nicméně ve všech velkých náboženstvích došlo, buď spontánním vývojem, nebo i interakcí s okolním světem, k oddělení náboženské a světské oblasti a nějakého řešení vzájemného spolunažívání. I v křesťanství existoval složitý vývoj od známeho Kristova výroků "Císařovo císaři, boží Bohu" až po současné procesy oddělování náboženství od státu.
-- Problém je, že islám, který je v podstatě "přerostlou sektou", vytvořenou pro potřeby organizačního a ideového spojení Mohamedovy zločinecké tlupy, má zabudovány četné "bezpečnostní pojistky", zabraňující právě takovémuto vývoji.
-- Není nutno přitom dělat z Mohameda nějakého "temného génia". Mohamedova tlupa byla v kontaktu s četnými judaistickými, křesťanskými i zoroastriánskými náboženskými skupinami, včetně těch, které byly v centrech uvedených kultů považované za rouhačské a zvrácené. Mohamed metodou "pokus - omyl" vytvořil ve své sektě takové podmínky, aby příslušníci těchto různorodých náboženských směrů vstupovali do jeho tlupy, nezanášeli tam prvky svých původních náboženství, a neutíkali. To, že se jednalo skutečně o dlouhodobější proces, probíhající především v Medínském období, je vcelku jasně vystopovatelné z jeho autentických textů (Koránu), zejména u těch vydání, kde jsou súry řazeny nikoli tradičně, ale +- chronologicky (stoprocentně přesně pořadí súr neznáme, ale první mekkánské, medínské a druhé mekkánské období rozlišit umíme, v tom panuje prakticky stoprocentní shoda jak mezi učenci, kteří studují Korán z pozice islámu, tak i badateli, kteří jsou jinověrci).  Takovýmto vydáním je i český akademický překlad Koránu.
Potom už v podstatě stačilo Mohamedovi jediné:
Prohlásit se za "pečeť proroků", tj. že je posledním prorokem, po němž už žádní další proroci až do konce světa nebudou, a své dílo za diktované přímo Bohem. Tím bylo zajištěno, že to, co vyhovovalo zločinecké tlupě na periferii civilizovaného světa v době raného středověku, bylo zakomponováno do podstaty islámu.
-- Důsledkem (mimo jiné) je, že prakticky všechny země obsazené muslimy, kde není dostatek porobeného nemuslimského obyvatelstva, vytvářejícího hodnoty, případně zde není nerostné bohatství, prodávané nemuslimům s nadměrným ziskem (což je také svého druhu vykořisťování nemuslimů), se propadnou do totální bídy a chaosu, jak to vidíme v zemích jako Súdán, Somálsko a další africké země, které prošly v současné době islamizací, na územích ovládaných Talíbanem a dalšími teroristickými skupinami; v "soft" verzi můžeme tento proces vidět i v zemích jihovýchodní Asie, kde jsou nebo před nedávnou dobou byli, vyháněni nemuslimové, především Číňané, držící ekonomiku těchto zemí. Podobný proces, byť narušovaný mohutnou "humanitární pomocí" (což je také určitý druh vykořisťování nemuslimů) vidíme i v islamizované Bosně a Hercegovině a v Kosovu. Reflektují ho i současné bouře v B+H.

neděle 16. února 2014

Co uplynulý týden dal

Hromadné znásilnění
14 leté dívky, coby "multikulturní obohacení" vyšetřují v Austrálii. Naši multikulturalisté budou nejspíš kvílet především proto, že policie si dovolila násilníky popsat jako "přibližně dvacetileté mladíky afrického vzhledu". Ukazuje to totiž názorně, k čemu  imigrace je.

Další duchovní
byl obviněn z řady násilných sexuálních činů.
Je to dáno tím, že náboženství dává lidem tohoto druhu obrovskou moc nad potenciálními oběťmi a současně do relativně nedávné doby současně i moc potlačit či jinak eliminovat informace od obětí a vyšetřování celého incidentu. Dokud nebude náboženství totálně zbaveno jakékoli moci nad lidmi, dotud budou tyto zrůdnosti trvat.
Ukazuje se i další problém církevních "restitucí": Církev může blokovat výstavbu liniových staveb, pokud zrestituuje pozemky na plánované trase.

Human Rights Watch
pláče nad tím, že "ze Středoafrické republiky mohou odejít všichni muslimové". Prý se zhroutí trh s dobytkem, který v SAR ovládají muslimové. U nás po roce 1989 ovládli muslimové z arabských zemí prakticky stoprocentně směnárny a dominují i v hazardu. V řadě případů se tak stalo použitím metod za hranicemi zákona typu rakerýringu apod., za blahosklonné nečinnosti policie a soudů. Přesto jsem přesvědčen, že v případě jejich odejití ze země by se síť směnáren obnovila velice rychle a v hazardu bychom mohli daleko snadněji udělat pořádek.
Nepředpokládám, že by křesťané a příslušníci dalších konfesí v SAR obchodování s dobytkem nezvládli, když to zvládali bez problémů i před tím, než se jim tam muslimové nacpali a začali se roztahovat.
Vypadá to, že i další mezinárodní organizace jdou muslimům na ruku za začínají blokovat dodávky potravin do země, aby dokázaly (zřejmě na základě nějakého zadání), že "to bez muslimů nepůjde".
Považoval bych také za vhodné konstatovat, že dokud protivládní muslimští povstalci z hnutí Séléka "pokojně" vraždili a terorizovali nemuslimské obyvatelstvo, proskočila maximálně tu a tam o událostech v SAR kratičká a pokud možno nic neříkající, či přímo matoucí, noticka. Co se tam děje, to se člověk dozvěděl leda na specializovaných serverech (to jsou ty, co by je soudružka Šabatová, čerstvě zvolená ombudsmankou, nejraději zakázala). Jakmile se lidem podařilo se zorganizovat a postavit této zločinecké organizaci na odpor, ječí všechny zpravodajské prostředky, jako prase o zabijačce. Alespoň názorně víme, komu patří a slouží.
Další kvil přinesl alespoň jednu pravdivou větu: "Od té doby, co je hnutí Séléka na ústupu, opouštějí mnozí z nich (=muslimů) zemi. A na útěku dál napadají a terorizují křesťanskou populaci. Jenže teď je tady ještě (křesťanská) anti-Balaka, momentálně početnější, a ti zase útočí na muslimy." (André Munger, z Lékařů bez hranic).
Muslimové prostě po celém světě sejí vítr a v tomto konkrétním případě, zaplať pánbu (to uvádím, ač ateista) alespoň za to, sklidili příslušnou bouři. Jen houšť a větší kapky, nic jiného mě v souvislosti se zprávami o "hrůzách", které je postihly, nenapadá.

V Mali
zase unesli radikální muslimové zdravotníky, pomáhající tamnímu obyvatelstvu. Typický islámský přístup.

V Nigérii
srovnali muslimští radikálové z Boko Haram (ti hlásají prakticky to samé, co např. facebooková skupina shariya4cr) se zemí město Konduga. Podobnost s řáděním nacistů třeba na Ukrajině nebo v Polsku je zcela jistě zavádějící, protože muslimové jsou, na rozdíl od nacistů "ti hodní".

ÚOOÚ opět "zabodoval"
V rámci ochrany osobních dat občanů zakázal zveřejnění VIN kódů a SPZ aut, která byla v autobazarech identifikována jako podvodně zmanipulovaná (podtočené tachometry, auta, sestavená z vraků, která mají výrazně sníženou bezpečnost při nehodě apod.). Další důvod, proč tuto nejen zbytečnou, ale přímo škodlivou, instituci zrušit.

Oficiálně se provalilo,
co se v odborných kruzích ví někdy od druhé třetiny minulého století: Vitamín C může v některých případech léčit rakovinu, ale výzkum na toto téma je uměle potlačován farmaceutickými firmami. Tím "provalením" mám na mysli studii, která vyšla v prestižním časopise s impakt faktorem přes 10.
Celkově je ovšem problematika vitamínů a jejich užití ve vztahu k rakovině sporná. Řada vitamínů tak účinkuje jen tehdy, když jsou podány z přirozených zdrojů (protože v nich jsou doprovázeny řadou dalších látek, které jejich účinky modifikují, zesilují a někdy potlačují i případné účinky negativní).
Známá je studie, týkající se také antioxidantů, tentokrát vitaminu A, kdy došlo při jeho podávání ke zvýšení výskytu nádorů plic u kuřáků, dokonce tak výraznému, že studie musela být předčasně ukončena. Ovšem zase je to problém, že to byla čistá chemie, je otázka, co by udělal extrakt z mrkve (nebo jiné plodiny s vysokou koncentrací karotenoidů), kde je celý komplex přírodních látek (synergický vztah mezi konzumací karotenoidů z potravy a kouřením pro rakovinu plic, pokud je mi známo, prokázán nebyl).
Taky mě docela zajímá, jaký řev by se ozval, kdyby si někdo nechal implantovat své buňky geneticky zmodifikované tak, že by produkovaly vitamín C. Většina živočichů, vyjma velkých opic a morčete je na vitamínu C nezávislá, protože si ho vytváří z glukózy. U člověka je nefunkční gen pro jeden z enzymů, zajišťujících tuto metabolickou dráhu, a nebyl by zřejmě problém ho genetickou manipulací znovuzprovoznit.

Dětská obrna
se objevila po třinácti letech "muslimského hospodářství" v Kábulu.

Haškovo křídlo ČSSD
se snaží osekat církevní restituce. Patrně sbírají body do dalšího kola vnitrostranického konfliktu.

Očkování je povinné,
rozhodl Nejvyšší správní soud. Na netu se už začínají objevovat články o "šílené nebezpečnosti očkování".

Docela zajímavý pokus
provádí islámští extrémisté: Modlí se za to, aby Soči stihlo zemětřesení. Docela by mě zajímalo, jak by ječeli oni i jimi placené a řízené loutky, kdyby někdo v civilizovaných zemích zorganizoval modlitby za přírodní katastrofu v Mekce v době hádže (stačila by pořádná písečná bouře, třepat s Matkou Gaiou rozhodně není třeba). Pokud jim to nevyjde, dalo by se to ovšem otočit proti islámu a označit ho za falešnou či podvodnou víru. Je ovšem otázka, zda bude mít nějaká mezinárodní autorita odvahu to udělat.

Sovětští veteráni z Afghánistanu
se dožadují přehodnocení pohledu na tuto vojenskou akci bývalého SSSR, který je pro její dosud žijící aktéry dehonestující. Současný stav v této zemi jim dává více-méně zapravdu.

Porodila
Kanaďanka s odumřelým mozkem a následně zemřela.

Jako Luisa a Lotka
si musejí připadat korejská dvojčata, z nichž jedno bylo adoptováno do Francie a druhé do USA, když se o vzájemně o existenci té druhé dozvěděly ve dvaceti šesti letech.

Švýcarské referendum
zvyšuje naděje evropanů na slušnější budoucnost, zatímco antidemokraté už ztrácejí nervy a začínají na podporu multikulturalismu používat naprosto zjevně (a někdy až směšně) lživé argumenty. Roste podpora "extrémistů", např. Le Penová má podporu už více než třetiny Francouzů (když převzala stranu po otci, bylo to 22 procent).
U nás, charakteristicky, byla do úřadu obudsmana (naštěstí nemajícího téměř žádné reálné pravomoci) zvolena Anna Šabatová, která by, dle svého nejlepšího (komunisticko - trockisticko - maoistického) přesvědčení zakázala jeden z hlavních projevů demokracie v současné době - internetové diskuse a fóra.
Ve Švýcarsku zase Spolková rada prohlásila, že zákon na bázi referenda bude do konce tohoto roku, ač by ho mohla teoreticky připravovat (= otálet) až tři roky.

Nefritový králík
se krátce poté, co byl čínskými úřady oficiálně prohlášen za ztraceného, zase ozval. Má nějaké potíže, ale zřejmě bude moci v nouzovém režimu splnit alespoň omezený rozsah na něj kladených úkolů.

Ústavní soud
zrušil exekuci ve výši 11 tisíc za nedoplatek ve výši 236,5 Kč, který navíc exekuovaná nezavinila.
V současné době se také poslanci rozhoupali k přípravě legislativní úpravy, která by měla omezit nehorázné výdělky exekutorů.

Policisté vytáhli
ve čtvrtek v Táboře holčičku ze zamrzlého rybníka poté, co se probořila ledem. Takových policejních aktivit jen víc! (Ale holčičky na tající led kvůli tomu posílat nebudeme.)

Volby do Evropského parlamentu
se budou konat 23. a 24. 5. Až budeme hlasovat, měli bychom si vzpomenout na to, že poslanci ČSSD a KDU-ČSL v EP hlasovali pro zvyšování podpory OZE, která našim domácnostem v následujících letech (pokud to někdo rozumný a dostatečně mocný nezarazí) vytáhne stovky až desetitisíce Kč ročně, podle toho, zda elektřinu používají jen na svícení, nebo i na vaření, případně dokonce i na topení.

Protestující
na Ukrajině zavraždili soudce, který soudil jejich spolubojovníky.

Asteroid 86039
se přiblíží v březnu k Zemi na vzdálenost kolem 50 mil. km. Je zajímavý tím, že kdysi (snad ještě s dalšími kousky kamení) měl tvořit jedno těleso se známým Čeljabinským meteoritem.

Ve věci mačetového útoku
padl verdikt, zvyšující původní trest ze tří na čtyři a půl roku. Soud k tomu byl donucen tím, že Nejvyšší soud kvalifikoval mačetový útok jako pokus o vraždu.

President Zeman
si zase zadělal na jekot lidskoprávníků: Označil vyvraždění Arménů v Turecku po první světové válce za genocidu. Tím ovšem porušil copyright na tento pojem vlastněný jiným národem a navíc ještě těžce urazil národ, snažící se procpat do EU.

Okamura
nabídl koalici výměnu: Podporu vlády za podporu zákona o referendu.

3D tisk
byl poprvé "ostře" nasazen v medicíně: Chirurg vytiskl z titanového prášku část pánve, tu pokryl materiálem s biologickou kompatibilitou (schopným umožnit přirostení buněk a dalších struktur regenerované kosti) a implantoval ji pacientovi.
Proti 3D tisku se, pochopitelně mnozí bouří. Jedni pláčou nad snadnějším porušováním copyrightu na průmyslový a výtvarný disajn, jiní zase že se takto dají získat i střelné zbraně a jiné nástroje pro sebeobranu (ať už proti zločinným režimům nebo proti zločineckým skupinám, politickými režiny protežovaným). Jakékoli použití v kontextu výše uvedeného případu pomůže tlaku proti zakazování či omezování této technologie.

Německé úřady
zadržují v rozporu s příslušnými normami EU zásilku českých pistolí do Egypta. Je načase začít chápat, že Německo je náš nepřítel, bláboly o "partnerství v rámci EU" hodit za hlavu a veškeré zásilky tohoto (a jiného podobného) druhu směrovat jinudy. Případně zajišťovat letecky. Brusel je, pochopitelně, zcela impotentní, záležitostí se bude zabývat v nejbližším možném termínu, který výhledově nastane za cca dva roky.

Že Země obíhá kolem Slunce,
netuší čtvrtina obyvatel USA. Svědčí to o vlivu církví vůči tamní populaci (přestože oficiálně mají odluku církví od státu), i o úrovni školství.
Přisadím si ještě něco: V důsledku používání angličtiny je významná část populace negramotná nebo jen částečně gramotná. Hatmatilka bez použitelných gramatických pravidel (existující jsou znehodnocena nepřehledným kvantem výjimek), pevného a jednoznačného významu slov a ortografických pravidel (i rodilí mluvčí se učí psanou angličtinu jako sled obrázků, byť poskládaných z latinky) nepřispívá k rozvoji myšlení a rozšíření negramotnosti má význam i vsouvislosti se vstřebáváním znalostí z oborů, jimiž se člověk bezprostředně profesionálně nezabývá. Řečeno stručně: americký nebo anglický lékař bude mít podstatně větší problémy při čtení článku o astronomii než jeho český kolega.
K té nejednoznačnosti: Nejde jen o to, že "Towerští havrani" jsou ve skutečnosti krkavci (a krkavec byl patrně i hrdinou nejznámější básně E. A, Poea). Obrovský problém nastal i při překládání Asimovova stěžejního dila (Foundation), a to proto, že uvedené slovo v angličtině může znamenat jednak nadaci, jednak základnu. A protože planeta "Foundation" byla základnou Galaktické encyklopedické nadace, bylo velmi problematické určit, k jakému významu tohoto slova se název planety, tím i státního útvaru na ní a tím i celého díla, vlastně vztahuje. Tradičně (už v referencích o tomto díle, léta před jeho regulérním vydáním v češtině) to bylo překládáno jako "Nadace", a tak to i zůstalo. Až po roce 1989 byl konzultován sám autor, který odpověděl, že názvem díla je myšlena ona základna. V té době už to ovšem byl nesprávný název v českém prostředí zažitý natolik, že si nikdo netroufl vydat dílo pod správným názvem. Ten reflektuje pouze scifistický občasník Základna. Na Slovensku série pod názvem "Základňa" vyšla.
Naštěstí i v USA už začíná angličtinu válcovat španělština.

středa 12. února 2014

Apokalypsa z pohledu medicínského 6

Válka 1

Jsme ze všech stran ujišťováni o tom, že je zvládnuto riziko válek. Skutečně také po prakticky jednu generaci byly pouze války lokální, které se dařilo udržet tak, aby nepřerostly do světového konfliktu. Dává to ale nějaké záruky do budoucna?

Podle klasické definice (Clausevicz) je válka pouze "pokračování politiky jinými prostředky", což bývá někdy parafrázováno i tak, že "politika je pokračování války méně násilnými prostředky" a obojí je v zásadě správné. Stejně tak je v podstatě správná i Leninova teze, že "politika je koncentrovanou ekonomikou".

Můžeme se podívat, pro zjednodušení "jen" v Evropě, jaké, řečeno s klasiky, "napnelismy a cukatury" zde máme a k čemu nám mohou vést.

Jako první si můžeme projít konflikty, týkající se samotné Evropy, popřípadě koncentrované do nitra EU.

- Je zde konflikt mezi Německem + částí jeho spojenců z obou světových válek vůči státům, které byly na začátku války poraženy nebo okupovány a posléze se staly členy vítězné koalice.
-- Ne nadarmo je hleděno s obavami na hegemonické choutky Německa v EU a ta je označována za možnou "Čtvrtou říši". Karikatury německé kancléřky, vyzdobené Hitlerovými vousy, se běžně vyskytují zejména tam, kde intervence EU vedou ke zhroucení místní ekonomiky.
Obavy v této souvislosti u nás vyvolávají i snahy soudní mocí z pozice EU podpořit nároky "vyhnaných" Němců.

- Rýsuje se konflikt mezi "starými" a "novými" členy EU. Tento konflikt je především dán nárůstem totalitních tendencí ve vedení EU (už se hovoří o "softtotalitě" nebo "softdiktatuře"). Problémem s tím spojeným je skutečnost, že národy "nových" členských zemí mají s totalitou relativně nedávné zkušenosti, takže když se někteří politici z EK, RE a podobných institucí chovají velice podobně, jako u nás např. komunisté v mezidobí květen 1945 - únor 1948, tak si dokáží propojit, k čemu takovéto chování směřuje. Bohužel, zkušenost s totalitou je v zásadě nesdělitelná. Po listopadu 1989 se ukázalo, že je v podstatě vzájemně nesdělitelná i zkušenost disidenta, zkušenost občana, kličkujícího, aby si moc nezadal, a zkušenost občana zapojeného do totalitních struktur a současně se snažícího "nebýt darebák".
--  Ukazuje se, že se nepodařilo prakticky ani během jedné generace integrovat "ossis" a "wessis", přestože jsou příslušníky jednoho národa, žijí v jednom státě atd.
--  Výsledkem uvedené skutečnosti, bohužel, je, že občané starých zemí EU, neschopní rozpoznat nástup totality, si ji budou muset nejspíš prožít a nabýt autentických zkušeností, jaké my máme už za sebou.
--  Rýsuje se zde ovšem zásadní spor o to, zda "staré" země EU strhnou do totality i země postkomunistické, nebo zda dojde k nějakému rozštěpení EU, které může začít "dvourychlostní Evropou" a skončit vznikem dvou kvasistátních útvarů.
--  V příznivém případě může dojít k vývoji podobném Římské říši, která se rozdělila na dvě části a východní část tu druhou přežila prakticky o jedno tisíciletí. Přičemž po pádu západní části dokonce došlo k přičlenění (dočasnému) některých zemí k východní, fungující části.
-- V nepříznivém případě nás čeká občanská válka, podobná válce Severu proti Jihu, drsnější o to, že máme k dispozici kvalitnější zbraně, včetně ZHN.
--  Zejména Lisabonská smlouva představuje z tohoto hlediska velice nebezpečný dokument, otevírající jednoznačně cestu k občanské válce. Především likvidace práva veta jednotlivých členských zemí v řadě oblastí a ještě potencovaná skutečností, že v dalších oblastech mohou být tato práva rušena bez jakékoli mezinárodní smlouvy nebo konsensu států EU, se dá přirovnat ke zrušení zákazu zacházení s otevřeným ohněm u benzínové pumpy nebo v prachárně.

- Další zdroj potenciálního rizika představuje vnitřní uspořádání EU.
-- Pláštík, či fíkový list, "demokratického deficitu" zahaluje skutečnost, že instituce EU nejsou ani po zcela formální stránce (jak tomu bylo např. u nás za komunistické diktatury) demokratické. Evropský parlament, jediná instituce, jejíž složení mají možnost občané ovlivnit, a tedy jediná s demokratickým mandátem, nemá plnohodnotná práva, které parlamentu v demokratickém státě náležejí.
-- Existují zde dva potenciální zdroje napětí: Jeden spočívá ve vztahu mezi demokraticky volenými parlamenty jednotlivých států a nedemokratickými institucemi EU. Druhý spočívá v tom, že pod vedením energických a ambiciózních politiků se může parlament EU, tedy jediná složka této instituce mající mandát od občanů, dožadovat plnohodnotných práv, tj. práva jmenovat a odvolávat složky moci výkonné (především EK a Radu EU), schvalovat kompletní rozpočet EU, ne pouze jeho zcela podružné položky, a, pochopitelně i nějaké vyvážení svého postavení vůči soudní moci na Evropské úrovni (tedy těch pravomocí, které ve standardní demokracii parlament má). Je nutné si uvědomit, že současné postavení parlamentu EU je porovnatelné s postavením parlamentu v absolutní monarchii, nebo takové, kde moc panovníka je sice formálně omezena, ale v praxi se to příliš neprojevuje. Reálné pravomoci parlamentu EU se dají porovnat s pravomocemi Rakouského (a následně R-U) parlamentu v poslední třetině 19. století. Uvedený jev je akcentován průzkumy před volbami do EP, dávajícími značné šance euroskeptickým stranám.
-- V zásadě by se mohl odehrát scénář podobný revolucím v Anglii a
Francii, kdy se parlament uchopil pravomocí, které potřeboval v demokratické společnosti, a svedl občanskou válku s antidemokratickými silami. Něco podobného proběhlo i za války o nezávislost v Severní Americe, kdy ovšem už ustanovení kongresu zástupců jednotlivých anglických kolonií bylo samo o sobě revolučním činem, protože osadníci žádné oficiální zastupitelství v samotné Americe neměli.
-- K uvedenému vývoji bylo nakročeno i postlisabonských konsensuálním
zvolením velice slabých, "figurkoidních" politiků do čela EU. Pokud se
nám podaří do parlamentu EU provolit silné politiky, budou tihle šaškové
dělat chyby, nebudou schopni nic vyřešit bez lidí, co stojí neveřejně za
nimi, atd. Budou tedy v podstatné nevýhodě. Přinejmenším pozbydou legitimitu tím, že se v krizi provalí, kdo vlastně za nimi stojí, což tu krizi ještě prohloubí.
-- Konflikt mezi národními parlamenty a orgány EU by měl patrně spíše charakter odtržení, nejprve politického a posléze i silového, skupiny států od EU. JMe opět akcentován progtramem referend o vystoupení z EU v některých zemích. EUroskeptikům i EUrohujerům je přitom jasné, že první stát, který provede oficiální kroky k odchodu z EU, může sehrát roli sněhové koule, hozené na lavinový svah.
V obou případech se dá očekávat, že konflikt by přerostl do války mezi jednotlivými státy (skupinami států) EU, protože ozbrojené síly EU jsou v zásadě zanedbatelné (v porovnání s federální armádou USA v době zahájení tamní občanské války). Přerostlo by to do konfliktu států "věrných" unii a "rebelujících".
-- Vzhledem k vysoké míře centralizace orgánů EU lze očekávat i konflikt při obsazování vrcholných postů a následného rozštěpení podle stran konfliktu, poněkud připomínající doby "dvojpapežství" a "trojpapežství" za vlády Václava IV. Opět se státy věrnými jednomu či druhému centru EU a státy manévrujícími mezi nimi tak, aby ze své dočasné přízně vytěžily co nejvíce.
-- Nové země EU také nikdy nebyly koloniálními mocnostmi. Proto se právem brání tomu, aby imigranti z bývalých kolonií, z nichž měly "staré" země EU kdysi benefit (a mnohdy z něj tou či onou formou čerpají dosud), byli řešeni na úkor "nových" zemí, a nikoli na úkor zbytků zmíněného benefitu, případně úroků z něj.
-- Oba předchozí momenty mohou sehrát roli zapálené sirky, hozené do sudu se střelným prachem. Navíc jsou ještě akcentovány další okolností:
--- Reálná informovanost běžných obyvatel "nových zemí EU" o imigrantech (převážně ilegálních) ze zemí třetího světa je velice nízká. Většina z nich s nimi nemá žádnou osobní zkušenost, a proto se stávají relativně snadnou kořistí multikulturalistické propagandy. V západních zemích tato propaganda naráží právě na to, že je v diametrálním rozporu s běžnou zkušeností občanů, a tutíž je odmítána a různými způsoby sabotována, včetně masového příklonu k "extrémistickým" politickým stranám, které ovšem získávají desítky procent hlasů ve volbách (což je v příkrém rozporu s tímto pojmem). Tam, kde je imigrantům, včetně ilegálních, masově udělováno občanství, jsou tyto strany významnou až dominující politickou silou u autochtonního obyvatelstva. Přesun imigrantů do "nových" zemí EU může do jisté míry přinést úlevu (je otázka jak velkou; lidé, kteří se v současné době staví proti imigraci nejsou natolik hloupí, aby se nechali zlepšením situace, nutně pouze dočasným, uchlácholit), na druhé straně bezprostřední kontakt občanů cílových zemí tohoto přesunu s imigranty na velice nízké civilizační úrovni (pokud lze o něčem takovém u nich vůbec mluvit) může vést k velice rychlé radikalizaci dosud klidných až apatických občanů těchto zemí. Výsledkem může být parlament EU složený v převaze z poslanců "antiimigračních" stran, kteří v něm nyní tvoří pouze nepatrnou menšinu.

A jsme u výše zmíněného scénáře, kdy parlament EU, jediná instituce na této úrovni mající demokratický mandát a současně i podporu většiny obyvatel EU, začne bojovat za svou plnohodnotnost, tj. aby získal postavení, jaké parlamentu ve standardní demokracii náleží, a mohl podle svého mandátu jednat. A občanská válka i s revolucí mohou začít.

úterý 11. února 2014

Bombardování Drážďan

V těchto dnech jsme vzpomenuli nebo budeme vzpomínat masové spojenecké nálety na Drážďany (12 - 13. 2. 1945). Pochopitelně, z mnoha neonacistických zdrojů a jim "ušlechtile" přitakávajících "užitečných idiotů" se budeme opět dozvídat, jak "šíleně barbarský" čin to byl. Veškerá tato neonacistická propaganda má jediný účel: prohnat obraz druhé světové války procesorem, který z něj udělá negativ, tj. z útočníků a masových vrahů nadělá "ubohé oběti". Proto je nutné trpělivě stále opakovat, jak to vlastně bylo, a zejména, o jaké vztahy se jednalo.
Na jaro 1945 byla připravována mohutná ofenzíva proti centrální části Německa okolo Berlína. Ta byla v souladu se sovětským programem "zlikvidování nacistické bestie až v jejím doupěti". Proti této ofenzívě se připravovala neméně mohutná německá obrana, která nyní už měla dvě výhody: kratší frontu a boje na vlastním území. Německé železnice, vedoucí zhuba severojižním směrem, měly hrát velmi důležitou úlohu, protože vedly zhruba rovnoběžně s budoucí frontou a měly umožnit německé armádě manévry podél ní, připomínající poněkud šachovou rošádu.
Drážďany na této pozici představovaly jeden z klíčových železničních uzlů. Jejich důležitost byla akcentována tím, že přes ně proudily do Německa zásoby, střelivo a pohonné hmoty z reltivně dosud šetřeného územé protektorátu. Např. továrna na systetický benzín v Záluží u Mostu částečně fungovala až do posledních dnů války. Doprava po železnici přitom narážela na nejméně obtíží, silnice byly v daleko horším stavu a převoz velkého množství nákladu jednoduše neumožňovaly, lodě na Labi (či spíš ty, co z původní flotily v tomto období ještě zbývaly) byly daleko zranitelnější a pomalejší. Problém silniční dopravy akcentoval i katastrofální nedostatek pohonných hmot; část přapravovaných by si tento transport uhryzl svou vlastní spotřebou. Naproti tomu v lokomotivách se dalo nouzově topit kromě uhlí (těženého i na německých územích dosud v zázemí) i dřívím z bouraček vybombardovaných domů nebo drancovaných lesů.
Dalším problémem byla skutečnost, že podmínky totalitního nacistického státu umožňovaly značně racionální využití obyvatel (totální válka byla vyhlášena už v roce 1943 a poté byl každý německý civilista nějakým způsobem zapojen do válečného programu a podřízen válečné kázni a subordinaci). To se projevovalo i ve velmi kvalitním a rychlém zvládání škod nadělaných bombardováním. Nebylo žádnou výjimkou, když železniční nádraží už několik hodin po velmi důkladném rozbombardování bylo zprovozněno pro alespoň nouzové projetí vlaků. Tato skutečnost byla Spojencům velice dobře známa, protože důsledky náletů a vzpamatovávání se nepřítele z nich byly systematicky sledovány.
Situace v Drážďanech byla akcentována tím, že v nich bylo soustředěno velké množství uprchlíků z východních území, Polska a SSSR, případně Východního Pruska. Nešlo ovšem o žádnou desorganizovanou masu "ubohých uprchlíků", jak se to snaží líčit nacistická propaganda. Všichni byli v totalitním státě evidovaní, měli nároky na příděly potravin a dalšího zboží (i např. mýdla z "přidružené výroby" v koncentrácích) a bylo možné je kdykoli v podmínkách vojenské kázně nasadit na odstranění škod na rozbombardovaném železničním uzlu. Velké město mělo k dispozici rovněž tovární železniční vlečky i tramvajovou síť jako zdroj kolejnic, nahrazujících ty, které bombardování nevratně poškodilo. Jako nouzové pražce mohly (vedle pražců z železničních vleček) posloužit i trámy z rozbombardovaných domů (je dobré si uvědomit, že většina tehdejších domů měla trámy i v podlahách mezi jednotlivými patry, na rozdíl od současné výstavby).
Pokud by tedy bylo zničeno pouze nádraží s kolejištěm, byly by škody velmi rychle opraveny a drážďanský železniční uzel by mohl fungovat, třeba s omezenou kapacitou a nutností výrazného zpomalení rychlosti vlaků, i nadále. Včetně dopadů tohoto fungování na vývoj frontových bojů. Důležitým faktorem byla i skutečnost, že zoufalý nedostatek pohonných hmot byl limitující i pro německé tanky a obrněná vozidla. Jejich přesun po železnici pak šetřil pohonné hmoty pro samotný boj.
Nálet, koncipovaný tak, že došlo k masové panice a desorganizaci živé síly nepřítele, splnil svůj účel právě tím, že znemožnil tyto lidi zorganizovat a rychle odstranit škody po bombardování. Drážďanský železniční uzel zůstal několik dnů vyřazený, což ovlivnilo následující boje na frontě, do nichž některé jednotky nedorazily a jiné byly už na začátku boje s minimem benzínu v nádržích. Wermacht nebyl schopen splnit úkoly, které na něj byly kladeny a následně mohlo dojít k nástupu RA do oblastí, z nichž vyrazily mohutné kleště, obchvacující a svírající centrum nacistické "tisícileté" říše, Berlín. K tomu došlo mj. i proto, že nedostatek pohonných hmot a dalších materiálů snížil účinnost obrany a snížil i úmrtnost vojáků útočící RA. A, bohužel, ve válce je strategickým faktorem schopnost jedné armády zabíjet vojáky té druhé, a ta byla, mimo jiné i náletem na Drážďany u Němců omezena.
Dalším faktorem, který je nutno vzít při hodnocení náletu do úvahy, je skutečnost, že v drážďanských věznicích Gestapa a jiných policejních složek čekaly na smrt stovky vězňů a významnému procentu z nich se podařilo během náletu utéct. Ti z nich, kteří v důsledku zmatku a desorganizace byli úspěšní i nadále, si zachránili život.
Německo vedlo agresívní válku a v tomto kontextu nelze jeho ztráty stavět jako rovné či ekvivalentní ztrátám na straně těch, kdo proti němu bojovali, či byli oběťmi této agrese. Řečeno s klasikem: "Němci mohou namítat, mohou i protestovat, ale to je asi tak všechno, co s tím mohou dělat."

pondělí 10. února 2014

Švýcarské referendum

aneb pláč pražské kavárny
Pochopitelně, aby mě někdo hned na začátku neosočil z nepřesnosti: Ta "pražská kavárna" symbolizuje ty z našich spoluobčanů, kteří nejsou nuceni (z nejrůznějších důvodů) perně pracovat za účelem obživy své a svojí rodiny, v podstatě podobné činnosti (a jiným aspektům života normálních lidí) ani nerozumějí, nicméně jsou ochotni své názory, odtržené od života normálních lidí, presentovat jako jediné správné. Kdo má názory jiné, je "extrémista" (a je politováníhodné, pokud je v zajetí takového extrémismu více jak polovina populace), případně se mu přilepí nějaká jiná dehonestující nálepka.
Dnes pražská kavárna kvílí, a to v některých případech i velmi agresívně: Ve Švýcarsku proběhlo pro tamní vládu závazné referendum, v němž se občané vyjádřili pro omezení přistěhovalectví do země.

Velmi výrazně vyjádřil zármutek nad tímto faktem i Ondřej Neff v dnešním (10. 2. 2014) úvodníku Neviditelného psa. Jeho text je plný manipulací a podprahových signálů:
- hlasující pro v referendu jsou "izolacionisté" (sice nikdo nikdy nedefinoval, co by takový program ve Švýcarsku znamenal - izolacionismus jako politický program známe prakticky jen z USA, částečně z GB - ale zní to dostatečně negativně, tak proč to nepoužít, že?)
- menšina, která hlasovala proti, je "rozumnější částí Švýcarů"; problém, je, že cca dvacet procent občanů Švýcarska jsou přistěhovalci, a většina z nich hlasovala patrně proti (to napovídá i převaha hlasů "proti" ve velkých městech, kde je tato "náplava" soustředěna), u skutečných Švýcarů byl tedy poměr hlasů pro zákon a proti němu někde mezi 5 ku 3 až 4
- hlasování "zvrátila nacionalistická izolacionalistická partaj"; opět blábol, ve Švýcarsku jsou tři autochtonní jazykem se odlišující národy, takže jaký "nacionalismus"?; spíš zemský / státní patriotismus kombinovaný s obavami o ztrátu kultury; izolacionalismus viz výše

Dál pak můžeme číst obvyklé stesky, tisíckrát vyvrácené, takže je vyvraťme po tisíci prvé:
1- "Evropa vymírá" - blbost, ještě na přelomu 18. a 19. století měla Evropa cca 1/10 - 1/5 současného stavu obyvatel. Populační skok, který přišel následně, byl reakcí na "sanitární revoluci" a současný proces přirozeného úbytku obyvatelstva (co by za něj daly některé rozumnější rozvojové země!) je jen jakýmsi návratem k původnímu stavu a současně k optimální hustotě obyvatel. Prostě nehodlají nastat hororózní poměry, jaké popisuje třeba H. Harrison v povídce "Místo! Více místa!", v níž si lidé celosvětově div nestojí na hlavách. A je i menší riziko vzniku přehuštěného inferna, popisovaného např. jako iniciální situace v Turnerových dennících.
Jinou věcí je, že v důsledku přirozeného úbytku obyvatelstva, zajištěného sníženou porodností, dochází ke změnám demografické struktury. Nejnápadnějším znakem je, že narůstá podíl seniorů v populaci. Tento jev se snaží někteří politici a novináři vydávat za naprostou katastrofu, byť je to nesmysl. Je třeba si uvědomit, že v souvislosti s nárůstem kvality práce dochází k tomu, že jeden "výkonný" pracující (tj. takový, který vytváří nějakém reálné hodnoty) může uživit i více než jednoho buď nepracujícího nebo pracujícího mimo produktivní sféru. V souvislosti s posuny věku odchodu do důchodu máme stejně pracovní sféru "zamořenou" pracujícími seniory, mnohdy v sociální pasti, protože nestačí na požadavky spojené s jejich stávající pracovní pozicí (fyzicky, ale někteří i psychicky), ale přitom neschopní dostat důchod a přechod na méně náročnou práci by je značně finančně poškodil.
IMHO by uvedený jev dosti výrazně napomohl řešit soubor pracovních míst pro seniory, definovaných tak, aby to byla práce, na niž budou stačit, případně i s možností zkrácených úvazků a jiných benefitů, na niž by se mohli senioři (na bázi dobrovolnosti a bez krácení důchodů při nižším honorování těchto míst) přesunout. Stát by na tom vydělal snížení tlaku na odchod do důchodu, případně předčasný nebo i ze zdravotních důvodů, ale i snížení čerpání důchodových fondů. Senioři by neztráceli kontakt s produktivní sférou a snížil by se problém nedostatku míst pro mladé, protože situace, kdy část nastupujících generací odchází ze školy přímo do fronty na pracovní úřad, protože potenciální místa jsou blokována seniory, čekajícími jak na smilování na důchod, je naprosto neúnosná.
Pochopitelně, tento zásahy by si vyžádal značné zásahy do pracovní a důchodové legislativy, nicméně toto úsilí by se zcela jistě mnohonásobně vrátilo.
2- "Imigranti nám vydělají na důchod" - naprostá pitomost. "Vydělají" nám maximálně ti imigranti, kteří od státu nic moc nechtějí a zapojují se do ekonomiky. Imigrant, sedící na sociálních dávkách (v lepším případě, v horším zapalující auta nebo provozující jinou formu terorizace normálních produktivních občanů) nám nevydělá na nic, naopak ještě spotřebuje podstatně víc, než ten proklínaný senior ve starobním důchodu. A problém spočívá i v tom, že pokud je z problematických, především islámských, zemí první generace (= ta, co do země přišla) jakžtakž v plusu (tj. dá do společného měšce víc, než co z něj dostane), tak jejich děti a vnukové představují jednoznačné mínus, protože v naprosté většině programově nepracují a dělají daleko rozsáhlejší a závažnější kriminalitu než nezaměstnaná autochtonní mládež.
Jakýsi příjem je, z opět kavárenskými intelektuály proklínaných, "Vietnamců" (dávám do úvozovek, protože uvedený termín v mluvě těchto lidí nabyl dehonestujícně rasistického významu, podobně jako svého druhu v USA třeba "šikmoočko" nebo "negr"). Přinejmenším v tom smyslu, že sami nejsou na pracáku, dávají práci našim občanům (ať už ve svých podnicích nebo i domácnostech), a ti občané taky nejsou na pracáku. Dokonce i jejich případná kriminalita, líčená často hlasateli soukromých i veřejnoprávných televizí s očima vykulenýma jako ve finálním stádiu Basedovovy choroby, je z ryze ekonomického hlediska nezajímavá a "špinavé peníze", které se z ní dostanou do ekonomiky, ji posunují do kladných hodnot. Uvedený fenomén je ostatně znám a ekonomicky popsán z poválečné Itálie.
Imigranty bychom si měli pečlivě vybírat, přijímat jen kvalifikované a ochotné pracovat a schopné po všech stránkách (tedy i nejrůznějších sociálních zvyků a dovedností) zapadnout do naší společnosti. Tak, jak to dělají i ti Švýcaři, a jak to dělali dokonce i za vypjatých poměrů před a během druhé světové války.
3- Ústava ČR definuje naprosto jednoznačně přímý podíl občanů na rozhodování o veřejných věcech formou referend. Bojovníci za její naplnění jsou podle pražské kavárny "političtí dobrodruzi", kteří hodlají vést náš stát někam do "temnoty", kam Švýcarsko podle nich referenda vedou.
Představa, že by občané měli možnost zvrátit rozhodnutí politických hohštaplerů (což jsou všichni, kdo neplní volební sliby, a zejména ti, kdo dělají přesně pravý opak toho, co před volbami slibovali) a rovněž přání různých lobby samozvaných kavárenských mudrců, dělá těmto kategoriím lidí pupínky husí kůže snad i na chodidlech.

Švýcarské referendum (respektive jeho výsledek) jistěže není "světlo na konci tunelu". Je to nadějný záblesk, jemně naznačující, že by nějaký konec tunelu mohl existovat. Zejména v našich poměrech, kdy máme podstatně menší možnost ovlivňovat věci veřejné než mají Švýcaři. Je proto nutné podpořit všechny, kdo chtějí realizovat naši ústavu a naopak systematicky ve volbách odmítat strany zprofanovaných hochštaplerů, neplnících (před)volební sliby.

neděle 9. února 2014

Co uplynulý týden dal

Woody Allen
čelí nařčení ze strany své adoptivní dcery ze sexuálního napadení v době, kdy jí bylo sedm. Faktem je, že nikdo z diskutujících "jim u toho nesvítil". Faktem ovšem také je, ža už z toho samého jednou obviněn byl svou tehdejší manželkou (s níž tuto dceru adoptovali) a uhrálo se to do autu. Faktem je i to, že svou druhou adoptivní dceru (která pak hrála snad ve dvou jeho filmech) fotografoval jako nezletilou nahatou.
Mě osobně umění WA nijak neoslovuje. Všechna jeho díla, kterí jsem viděl, na mě působila dojmem jakési křečovité vyumělkovanosti a vyspekulovanosti, a to až do nepatřična. Přirovnání z jiného soudku: Asi jako barokní oltář pokrytý umakartem.

Nejen islám...
V indii je souzen muž, který, na základě hinduistické tradice upálil kvůli věnu svou manželku i s dcerkou.

Legalizace prostituce
hýbe vášněmi poslanců. IMHO měla být udělána už dávno. Námitky křesťansky orientovaných poslanců, že by se tak stát stal óbrpasákem, neberu, protože prostituovat se lze i mnoha jinými způsoby než jen sexuálně, a to občané pod vedením státu (včetně "křesťanštěji" orientovaných vlád) již dávno běžně dělají. A nahánění ministrantíků pedofilním knežím, běžně provozované katolickou církví, v podstatě nic jiného než pasáctví není. Tyto praktiky katolické církve kritizovala i OSN.

Čeští lékaři
si začínají zajímavě přivydělávat placenými úkony pro cizince. Jsem zvědav, kdy se to začne snažit EU zatrhnout, protože "untrmešen" z východu jsou tady přece jen na hrubé nekvalifikované práce, to už hlásal jeden z předchůdců současné evropské garnitury, že. Jmenoval se nějak jako Hiller, Hilter, či podobně.(*)

Zajímavá stránka autorských práv:
Kapela Skinny Puppy se domáhá náhrady za užívání její hudby při mučení vězňů na Guantanámu. Mno, já osobně bych se s něčím takovým buď moc nechlubil, nebo byl na to pyšný.

Komix Muriel a andělé,
který měl být vydražen, vzbuzuje divoké vášně (ekonomického charakteru). Rodina v komatu ležícího umělce se o dílo bouřlivě hlásí (není divu, vyvolávací cena kompletu měla převyšovat pět milionů Kč). Archy byly zřejmě u autorova (dosud anonymního) přítele, kam byly uschovány před komunistickým režimem, který nařídil jejich zničení. Co konkrétně mu KS řekl a na čem se domluvili, se, vzhledem k jeho stavu, asi už nedozvíme. Vše to bude asi tvrzení proti tvrzení.
Na druhé straně obsahuje diskuse o tomto sporu jednu důležitou informaci: Zatímco vydání tohoto komixu z 90. let bylo pořízeno z desek (?ofsetových), rovněž ukrytých před režimními špicly, a samým KS bylo považováno za technicky ne moc kvalitní, vydání z letošního ledna bylo pořízeno z originálních listů a mělo by být podstatně kvalitnější (tedy si ho asi koupím, byť to staré vydání vlastním).
Průšvih těchto aukcí je, že dílo KS se takto rozptýlí do soukromých sbírek a stane se nedostupným pro případné reedice nebo vydání dosud nevydaných komixů.
V této souvislosti: Listoval jsem monografií o KS, která vyšla také někdy v lednu, a byl jsem velmi zklamán; za ty peníze, co za to chtějí, si ji, ač Saudkův fanda, rozhodně nekoupím.

Webový pranýř
řeší Švédi. Je to záležitost dvojznačná: Na jedné straně je naprosto legitimní shánět "reference" o svém okolí - sousedé, spolupracovníci apod., konec konců, jak to činili hrdinové Neffova románu "Sňatky z rozumu"; na druhé straně jsou zde práva na ochranu osobnosti, IMHO velice přebujelá, nicméně některá logická a přirozená. Tato věci akcentuje i nekvalita práce policie a justice, v důsledku které se ocitne různými cestami na takových přehledech i řada zcela nevinných lidí.

Při útoku muslimů na křesťany
zahynulo ve Středoafrické republice celkem přes 70 lidí. Politicky korektní sdělovací prostředky, jako prakticky vždy, nerozlišují mezi agresory a jejich oběťmi.

Japonci
si začínají vyskakovat: Začali veřejně popírat válečné zločiny, jich se dopustili při okupaci Číny. Čili dopad "lekce Hirošima" přetrvával necelých sedmdesát let. Něco na tom bude i z toho pohledu, že Němci, kteří jaderné bombardování nezažili, si začali vyskakovat mnohem dřív.

Ombudsman (respektive jeho úřad)
kvílí nad tím, že byl ze služby propuštěn policista, který je infikován HIV.
K tomu dvě věci:
1. Lidé s HIV v krvi jsou nemocní. Existuje řada strasových faktorů, z nichž mnohé jsou integrální součástí práce policisty, které posunují toto onemocnění směrem ke vzniku zjevného AIDS a následné smrti na zhroucení imunity. IMHO každý zaměstnavatel má právo stanovit kritéria zdravotního stavu zaměstnanců, protože za zhoršení jejich zdravotního stavu nese právní i ekonomickou odpovědnost.
2. Lidé s HIV v krvi jsou potenciálně infekční a práce policisty opět přináší řadu momentů (např. poranění při službě), kdy může přenést tuto infekci na spolupracovníky nebo kohokoli dalšího. Pravděpodobnost přenosu je sice řádově nižší než pravděpodobnost přenosu infekční žloutenky typu B, nicméně vyloučit se nedá. Jistěže je řada povolání, kde k situacím, kdy z pracovníka stříká krev, dochází s podstatně menší pravděpodobností než v případě povolání policisty, která i s tímto hendikepem vykonávat lze.
Celá kauza je názornou ukázkou toho, že "lidská práva" jsou u nás přebujelá do naprosté absurdity, přičemž ombudsman, který by měl občany chránit, naopak bojuje za jejich vystavení zbytečnému riziku.

Objevili Ameriku
Nový občanský zákoník umožňuje získat plnoletost už os šestnácti, se souhlasem rodičů, na základě vyjádření soudu. Něco podobného fungovalo už za komunistů, což nikdo z komentátorů buď neví nebo nechce prozradit.

Masakr ve Rwandě
se snaží řešit francouzský soud. Problém vidím v tom, že snaha zasahovat do podobných událostí vede jen k dalšímu zhoršování situace. Minoritní Tutsiové si zmasakrování zcela jistě vykoledovali tím, že nebyli ochotni s majoritními (cca 90 procent) Hutuy vytvořit ani vládu se zastoupením obou etnik v poměru 1:1. Protože byli zvyklí představovat "panskou rasu". Vybití nebo vyhnání takovéto "panské rasy" je naprosto legitimním činem a provedly ho ve své historii prakticky všechny národy, které se zbavily okupace či jiné formy násilného podřízení jinému národu či etniku.

Skandál kolem protonové léčby
zvířil vody případem známého herce, který byl hnán onkology do chemoterapie, o níž mu ovšem předem řekli, že bude neúčinná. Musel se tedy, ač si řádně platil zdravotní pojištění, léčit v protonovém centru na své náklady. Přispěli mu kolegové, kteří na získání peněz pro jeho léčbu pořádali po celé republice benefiční představení.
Protonová léčba mnohem účinněji rozlišuje zdravé a nádorové buňky a ty druhé ničí. Má výrazně lepší výsledky než klasické ozařování (gama, rentgen, elektrony) i než chemoterapie a je také vůči pacientovi výrazně šetrnější. Např. muži po klasické léčbě rakoviny prostaty jsou prakticky všichni trvale impotentní, zatímco po protonové léčbě může více než polovina pacientů žít normálním sexuálním životem.
Celý případ ukazuje názorně, že onkologové jsou silně ekonomicky provázáni s dosavadními nevalně účinnými typy léčby a výrobci prostředků na ně, a že se aktivně brání zavádění nových a mnohem účinnějších prostředků. Sami onkologové jsou sice ochotni kritizovat a nechat soudně pronásledovat léčitele, konkurující jim začarovanou vodou nebo ohnutými dráty (ačkoli u některých nádorů dosahují srovnatelných výsledků), nicméně sami odmítáním modernější a účinnější léčby dělají prakticky to samé.
Další věcí je, že zde hanebně selhal systém zdravotního pojištění, protože, pokud by bylo na opravdu komerční bázi (a bylo alespoň částečně nepovinné), by si mohli pacienti změnu přístupu pojišťoven vynutit.

Snížení církevních "restitucí"
se snaží dosáhnout vyjednávači za ČSSD a ANO.
Je to, pochopitelně, nesmysl. Církevní "restituce" jsou koncipovány jako zlodějina, která má církvím zajistit majetek, který nikdy, nebo alespoň dlouho před nástupem komunistů, nevlastnily.
S lezením politických stran zezadu pod sutany vysloužilých prokomunistických prostitutů kontrastuje osud statku rodiny Mašínů, zcela autentických bojovníků proti komunistickému režimu, a zcela prokazatelně zabaveného majitelům právě z tohoto důvodu, který soudy již po několikáté odmítly zrestituovat.
V souvislosti s restitucemi bylo podáno trestní oznámení na vydání areálu v Zelené hoře. Ten byl církvi zabaven Josefem II. a nikdy poté nebyl církvi vrácen, byť se v něm mohly konat v některých obdobích církevní obřady. Tahle kauza názorně ukazuje, o co prosazovatelům "restitucí" šlo: Dostat majetky církví (a především ŘKC) před období josefínských reforem, kdy svým ekonomickým vlivem mohla ŘKC camrat do kde čeho. Právě z tohoto důvodu by měl být restituční zákon v celém rozsahu zrušen (třeba i referendem - v tomto roce jsou dvoje volby, s nimiž by to šlo spojit) a vytvořen nový nový zákon, který by naprosto jasně garantoval, že církve dostanou jen a jen to, co jim opravdu vzali komunisté. Druhou možností je volební vítězství komunistů a následně takový postup státu pod jejich vládou proti církvím, že ty budou restitucí hořce litovat.

USA
zvažují návrat na Měsíc a zřejmě se přitom obejdou bez NASA.

Cenzuru internetu
zpřísňuje Turecko. Vzhledem k tomu, že po podobných opatřeních volá i věrchuška EU (a v tichosti jsou už i v omezeném rozsahu prováděna), chce se říci, v souvislosti s pořád aktuálními "námluvami" EU a Turecka: "svůj k svému". Konec konců. "turecké hospodářství" tu pod taktovkou EU už máme, tak proč ne i "turecký internet"?

Vasil Biľak
zemřel, snad proto, aby způsobil kontraverze i svou smrtí.

ČNB
se nechala slyšet, že ekonomika ČR po jejím zásahu poroste. Problém vidím v tom, že ekonomika státu je vázána na řadu ekonomických jevů mimo něj (hlavně v EU), před nimiž nás silná koruna do jisté míry chránila. Ekonomické prognózy jsou navíc ještě méně seriózní (i úspěšné) než předpovídání počasí.

Další důvod kvílet
mají ekologisté: Maďaři se domluvili s Ruskem na dostavbě JE Paks. Měli bychom sebou hodit s Temelínem 2, aby nás konkurence zbytečně nepředběhla.
Ukazuje to také názorně, že vláda Jobiku, ochotná vykonávat tlak na tlupy povalečů, reprezentujících jen minimum voličů, je schopna kvalitnějšího vedení státu jež "demokraté", vždy pohotoví se podělat před tlupou pár desítek řvoucích aktivistů, nemajících mandát prakticky od nikoho, snad ani ode všech rodinných příslušníků.

Odporný a nezvladatelný fracek
vyroste z dítěte, pokud projde tzv. "volnou" výchovou, jakou u nás prosazuje např. stále více se fašizující "Bílý kruh bezpečí". Tito frackové jsou pak naprostým postrachem učitelů (a v západní Evropě jsou jednou z příčin drastického snížení kvality školní výuky). Navíc ještě ohrožují učitele tím, že za jejich chování bude nést trestní i ekonomickou odpovědnost. Faktem je, že tento stav není dlouhodobě únosný. Někteří učitelé volají po právním stavu, jaký je v některých zemích západní Evropy, kdy za veškeré jednání svých dětí, a to i během jejich pobytu ve škole, nesou odpovědnost rodiče.
Já bych spíš horoval za návrat metličky do školy (jak je zobrazena v Komenského Orbis Pictus), i do domácností, a za tvrdý postih fašistoidních aktivistů, kteří se nám snaží dělat z dětí bezcenné fracky.

Začala olympiáda.
Tahle ryze komerční šou nemá absolutně nic společného ani s původními antickými ideály, ani s ideály barona Coubertina.
Když už jsme u toho sportu: V Nepálu zemřel muž, který se vsadil, že vypije na ex láhev whisky. Sázku vyhrál, nicméně si toho moc neužil, neboť zemřel. Není třeba chodit do Nepálu. Takovéto sázky uzavírají každoročně mladíci, i dítka pod zákonem, i u nás a k úmrtí dochází také. Součástí jakékoli protialkoholní výchovy by měla být informace, že letální dávku alkoholu není problém vypít, že to dokáže prakticky každý. Dokonce i v nápoji typu sirup + Okena 1:1. A tudíž, že takovéto sázení zcela postrádá smysl.

Íránský president
obdaroval židovskou nemocnici. Problém vidím v tom, že od "revoluce" Chomejního byly dvě třetiny Íránských Židů vybity nebo vyhnány ze země (tedy výrazně větší procento než v Německu od nástupu Hitlera do začátku provádění "konečného řešení...") a zbytek je nucen žít jako obyvatelé nižšího řádu.

V Bosně propukly nepokoje
kvůli mizernému ekonomickému stavu země. Předali vládu muslimům, a tohle je logický důsledek.

Kvůli jódu
v Nutrilonu se blbne na kvadrát. Překročení jakési obskurní (protože u nás doporučené dávky pro nutrienty oficiálně neexistují) koncentrace vedlo ke stažení několika šarží tohoto výrobku. Faktem je, že v řadě kapek proti kašli a podobných lécích (i pro děti) jsou dávky řádově vyšší. Nemluvě o tom, co se běžně dává dětem (i kojencům) v případě jaderných havárií. Řádově vyšší koncentraci jódu bude mít v mléce i matka, reflektující doporučení zdravé výživy ohledně konzumace mořských ryb.

"Globální změna klimatu"
údajně může za parazitickou plíseň, napadající banánovníky. Je to, pochopitelně, naprostá idiocie. Uvedené napadání banánovníků je známo už někdy od přelomu 70. a 80. let minulého století. V tropech se navíc, i v dobách ledových a meziledových (kdy bylo tepleji, než nyní) vždy hýbalo klima jen velice málo.
Problémem banánovníků je genetická uniformno63+5st populace, k níž přispěla i EU dvěma cestami:
- ryze korupční "normou" pro banány, vyřazující z možnosti prodeje na území EU většinu existujících odrůd, a tím přispívající ke zúžení genetického základu komerčně pěstovaných banánů
- bojem proti GMO, protože jinak než genetickou manipulací stávající produkční banány (které jsou sterilní; plody neobsahují žádná semena) není možné vyšlechtit k rezistenci. Do takové aktivity se ovšem nikdo nebude pouštět, když hrozí, že anti-GMO aḱtivisté plody jeho práce kompletně znehodnotí.
______________________
(*) Mistře Součku, tento citát jsem si vypůjčil od Vás.

středa 5. února 2014

Apokalypsa z pohledu medicínského 5

Mor

Za "mor" můžeme označit jakékoli masivně se vyskytující onemocnění. Za určitých okolností se nemusí jednat exaktně o infekci jako takovou, ale rovněž o hromadné otravy, případně úmrtí na banální mikroflóru způsobené těžkým deficitem imunity.

V podmínkách jakéhokoli katatrofálního děje dochází ke snadnému šíření infekcí, protože

- Je populace obecně oslabena
- Je méně snadné dodržovat pravidla osobní i skupinové hygieny
- Zpravidla je i větší příležitost se infikovat

Na tomto principu vznikaly i velké epidemie v průběhu obou světových válek i epidemie "španělské chřipky" krátce po té první.

V uvedených podmínkách se mohou uplatnit i mikroorganismy, které obecně pro člověka patogenní nejsou a napadají především oslabené jednince.

Extrémním případem oslabení imunity jsou lidé, kteří jsou připravováni na transplantaci kostní dřeně (nejčastěji proto, že jejich vlastní je zničena leukémií). Na těchto lidech vyroste opravdu prakticky vše, co může růst na lidském mase při tělesné teplotě. Musejí dostávat speciální sterilizovanou dietu, protože by je zabil i výrobek z kynutého těsta, v němž mohou přežít nějaké živé buňky kvasinky Saccharomyces cerevisiae. Zabijí je i naprosto běžné mikroorganismy, létající všude kolem nás.
Podobným případem jsou nemocní s AIDS. Svého času jsem několik let sbíral separáty prací, co vše bylo na nemocných s rozvinutým AIDS nalezeno jako mikroorganismus, vyvolávající systémovou (tj. tkáně po celém těle prorůstající) infekci. Pak jsem toho nechal, protože na člověku s takto devastovanou imunitou může opět vyrůst prakticky všechno, co snese teplotu lidského těla, dokonce i některé dřevokazné houby. Viděl jsem práci, v níž vypěstovali z mozku pacienta s AIDS (po pitvě, pochopitelně) dřevokaznou houbu Schizophyllum commune (česky Klanolístka obecná), která dokonce na kouscích mozku na Petriho misce vytvořila plodničky, takže byla identifikovatelná podle botanických znaků.
K velmi podobnému oslabení imunity by došlo i u lidí, kteří by se připletli příliš blízko k jadernému výbuchu nebo jadernému spadu. Ovšem s tou výhradou, že by patrně zemřeli dříve na prachsprostou nemoc z ozáření.
Podobné mikroorganismy napadají i lidi dlouhodobě resuscitované, což lze uvést jako příklad ovlivnění stavu imunitního systému stavem mozku.
Širší, ale ne takto rozsáhlé, spektrum mikroorganismů je potom u řady dalších vleklých chorob (např. diabetici, nádoroví pacienti apod.), ale i u "normálních stavů", jako je velmi útlý věk a naopak věk velmi vysoký.

Speciální otázkou je použití mikroorganismů jako válečné či alespoň sabotážní a teroristické zbraně.
O biologických zbraních se říká, že jsou "atomovou bombou chudých". Důležitá ovšem je nejen jejich cenová dostupnost, ale možnost utajení jejich výroby. Pro udělání si představy: Bude-li někdo dostatečně bezohledný, může vyrábět nebezpečné mikroby nebo mikrobiální toxiny klidně i v nějakém panelákovém bytě, a pro tuto práci nebude potřebovat nějaké zvláštní suroviny a zařízení. Vystačí si v podstatě s běžným kuchyňským vybavením, případně doplněným jen pár snadno a nenápadně sehnatelnými drobnostmi. A pokud by měl vyrábět např. anthrax (jaký známe z útoků v USA), mohli by mu poslat spory příslušných bakterií např. pod poštovní známkou v běžném dopise (a nevěřím, že jsou všechny dopisy systematicky prohlíženy tak, aby se na to přišlo).
Nevýhodou Schengenu je, že jakmile se někdo dostane dovnitř, tak se může přesouvat kamkoli s minimální možností účinné kontroly. Pokud by byli k dispozici "sebevražední" dobrovolníci, nebyl by problém některé patogeny (včetně třeba eboly) převézt přes hranice tak, že by je převezl člověk, bezprostředně před začátkem cesty nakažený, který by poté "zmizel". Pravé neštovice by se provezly ještě snadněji, protože mají poměrně dlouhou inkubační dobu. Nicméně nevěřím, že lze hranice Schengenu dostatečně uzavřít (např. mořské pobřeží). Vhodné zárodky by klidně mohl převézt i dron, dostatečně malý, aby ho nezachytil radar, nebo dokonce i poštovní holub.
Uvedené riziko v podstatě není možné eliminovat s výjimkou zavedení velmi drsného "koncentráčnického" režimu, kombinovaného s režimem na způsob "1984". Druhou možností je velmi tvrdé a systematické sledování všech, kdo jsou spojeni s džihádistickou a jinými podobnými evropské civilizaci nepřítelskými ideologiemi, případně drastického omezení jejich pohybu, a to i v rámci Schengenu.

Otázkou v této souvislosti je, zda nějaká forma biologické války už ve skutečnosti neprobíhá.

Když jsem tento text připravoval, vybavil se mi článek v posledním čísle časopisu Enigma o konspirační teorii s thalidomidem (komerční preparát se jmenoval Contergan).
Uvedená konspirace měla proběhnout tak, že východoněmecká Stasi uplatila pár laborantů v západoněmeckém farmaceutickém výzkumu, aby při testování této látky zatajili zmrzačená myšata. Cílem mělo být narození velkého množství invalidů, kteří zatíží hospodářství země.
Takto pojaté je to, s odpuštěním, naprostá pitomost. Myš není vhodný objekt pro detekování teratogenity thalidomidu, protože "okno" jeho účinnosti je u ní řádově v hodinách a při obvyklém podávání preparátu jednou denně se velice snadno mine. O tom se přesvědčili výzkumníci, kteří se snažili teratogentitu thalidomidu prokázat na zvířatech poté, co epidemiologické studie na lidech vztah užívání Conterganu a narození postižených dětí jednoznačně prokázaly. Navíc, "conterganové děti" se dokázaly uplatnit i při invalidizaci v ekonomické sféře velice dobře a významné procento z nich se pracovně uplatnilo, takže ta zátěž pro ekonomiku zase tak hrozná nebyla.
Dokážu si ale představit něco jiného: Podpořit hnutí za "obranu práv zvířat", které omezí možnosti testování potenciálních léků, případně prosadí např. přednostní testování na tkáňových kulturách (těmito testy teratogenitu nejen thalidomidu ale i řady jiných "profláknutých" látek prokázat nelze), a dříve nebo později se zákonitě musí stát, že nějaký průšvih typu Contergan nastane.

Další otázkou je problematika HIV. Nyní nemyslím ani vzájemné obviňování se Rusů (dříve sovětů) a američanů, komu z nich to uteklo z laboratoře, ani konspirace o záměrném nakažení populace (konspirátoři se nedokáží shodnout na tom, zda to rozšířily konzervativní kruhy USA, na podepření své ideologie boje proti "homosexualismu" a "sexuální nevázanosti", nebo zda to vypustili sověti coby zbraň proti "západu").
Mám nyní na mysli fakt, že v okamžiku, kdy byla infekčnost AIDS prokázána a byly k dispozici testy na latentní HIV infekci, spustili levičáci na Západě velmi koordinovanou a velmi dobře finančně podporovanou kampaň za "práva" infikovaných "nebýt diskriminováni", což v převodu do normálního jazyka znamená "moci tuto infekci šířit dál". Faktem je, že kdyby nemocní i nakažení šli do izolace, tak bychom už AIDS neměli buď vůbec, nebo by se tato nemoc vyskytovala jen sporadicky (spíš jako dovoz HIV2 z rizikových oblastí Afriky). Protože víme, že "pokroková levice" byla do roku 1990 prakticky stoprocentně řízena a financována sovětskými tajnými službami, vůbec bych se nedivil, kdyby uvedená kampaň vznikla na objednávku těchto služeb. Čili nikoli záměrné nakažení západní populace, ale využití "šťastné náhody", aby nově se objevivší infekce měla na ni co nejzávažnější dopad. Což se i povedlo. Jediné, co sověti nedomysleli, byl fakt, že jejich režim padne, padne i relativní izolovanost SSSR a tím se tato nákaza dostane i k nim.

Věcí k zamyšlení, mající jednoznačně biologický a válečnický (přinejmenším studenoválečnický) kontext, je i tažení proti GMO.
Faktem je, že proti GMO bojují především levicoví až ultraleví aktivisté. Faktem také je, že vedení EU s "vysloužilými" komunisty, maoisty a podobnými levicovými ideology v čele nutně souzní s podobnými cíli, jakými je likvidace evropské civilizace. Proto boj proti GMO, které jsou typickým evropským civilizačním produktem, potenciálně přinášejícím evropské civilizaci značné výhody, je ve stoprocentním souladu s jejich záměry. Bez ohledu na to, zda jsou někým řízeni (u vysloužilých "barikádníků z roku 1968" bych takovou možnost, včetně toho, že na ně ruská tajná služba ví něco, za co by mohli být ještě dnes potrestáni, nebo alespoň sesazeni a sociálně vyloučeni, vůbec nevylučuji), nebo takto jednají jen proto, že jsou k tomu nenávistnou levicovou ideologií, jíž jsou prosáklí, naprogramováni.