A co dál (s covidem)?

Jdeme do další vlny epidemie, přestože máme proočkováno více než šedesát procent populace a v rámci ohrožených skupin se proočkovanost blíží devadesáti procentům. Opět dělá odcházející vláda opatření, která v minulých vlnách drastickým následkům epidemie nijak nezabránila, pokud je rovnou nevyvolala, jak si dovoluji skepticky poznamenat. Jak tedy dál?

Povinné očkování?

Problém spočívá v tom, že prakticky veškerá očkování jsou naprosto jiná, než očkování proti covid.
Tato očkování mají prakticky stoprocentní účinnost, účinnost očkování proti covid je pozorovatelná jen statistickými metodami, a to ještě stát drží pod pokličkou surová data, aby nebylo možné jeho statistiky verifikovat. Navíc řada informací, klíčových pro posouzení účinnosti očkování, prostě není k dispozici a nemá je ani ten stát. Zejména nevíme, kolik je mezi neočkovanými těch, kteří covid prodělali bezpříznakově nebo jen s bagatelními příznaky a mají proti němu imunitu vyšší a trvalejší, než jakou navodí očkování (což je obecný jev, platný pro řadu infekčních onemocnění).
Selhání klasických očkování mají navíc příčiny, které se samotnou účinností vakcíny nesouvisí, případně mají bagatelní dopad.
Selhání očkování proti spalničkám se vysvětluje tím, že část dětí byla očkována vakcínou, která byla zčásti nebo zcela zničena špatnou dopravou a skladováním. Navíc po otevření ampule s vakcínou musí být tato aplikována během velmi krátké doby (desítky sekund), což u hystericky se bránícího batolete nemusí být dodrženo.
Selhání očkování proti černému kašli se týká nepatrného zlomku procenta očkovaných (desítky až stovky případů v ČR za rok). Nicméně onemocní dorostenci a mladí dospělí, tedy ve věku, kdy tato choroba zdaleka není tak velký průšvih jako u malých dětí (které před zavedením očkování černý kašel doslova kosil) a navíc má velmi lehký průběh (jaký by asi zvládlo i batole nebo předškolák).
Když jsme u nepovinných očkování, tak lze dostat rakovinu děložního čípku i po očkování proti papilomaviru, a to z toho důvodu, že se očkuje proti tomu, který nejčastěji tento nádor vyvolává, ale některé další, které vyvolávají toto onemocnění také, touto vakcinací pokryty nejsou.
Podobné je to i u očkování proti meningokokovi. Imunita vznikne proti nejčetnějšímu typu, některé další typy nejsou pokryty.
V případě chřipky je situace jiná: Očkování navodí vcelku téměř stoprocentní imunitu. Vakcína je však vyvíjena a aplikována před vznikem epidemie a může se stát, že v rozporu s prognózami, na nichž je založeno, proti kterému subtypu chřipkového viru bude vakcinováno, se do popředí dostane některý z jeho konkurentů a očkování má v takové sezóně velmi malou až nulovou účinnost.
V případě covidu je už účinnost očkování problematická a ukazuje se, že ochrana je velmi krátkodobá.
Očkování proti covidu tedy zaostává za ostatními reálně prováděnými druhy očkování asi jako šnek za gepardem.
A snad ještě něco: Přímo v zákoně je uvedeno, že povinné očkování slouží "k zamezení vzniku a šíření závažných infekčních onemocnění s vysokým rizikem dalšího epidemického šíření v kolektivech a život ohrožujících infekčních onemocnění". Přitom očkování proti covid nic z uvedeného nedělá. Navíc úmrtnost na covid je u neočkovaných ve zlomcích promile, takže i to "život ohrožující" je mimo realitu. Pokud se týká onoho šíření, o tom dál. Musel by se tudíž nějak přeformulovat (nebo zcela ignorovat) zákon v tom smyslu, že lze nařídit i "zdravotní" úkony s pofidérní či dokonce nulovou účinností.

Šíření nákazy

Učebnicovým faktem je, že nejnebezpečnější z hlediska šíření nákazy je jedinec, který onemocní velmi lehkou, nebo dokonce bezpříznakovou formou. Jedinec, ležící jako Lazar a zjevně nemocný, bude mít daleko méně kontaktů a ty se budou navíc nějak chránit proti tomu, aby tu nemoc od něho chytly.
Očkování, jehož těžiště spočívá ve zmírnění příznaků choroby, případně vyvolání bezpříznakového průběhu, je tedy z hlediska šíření choroby velmi kontraproduktivní. Mělo by význam tehdy, pokud by takovýto stav navodilo navodilo u všech očkovaných a trvale. V případě, kdy významná část očkovaných není chráněna proti těžšímu průběhu, případně imunitu proti těžkému průběhu rychle ztratí, může očkování paradoxně působit kontraproduktivně, protože těm, u nichž imunita v dostatečné míře nevznikne, nebo rychle zanikne, může naopak zvýšit riziko, že se nakazí.
K výše uvedenému jevu může navíc přispět totálně idiotská politika "privilegií pro očkované", kdy tato privilegia jen přispívají k nárůstu rizika, že ti očkovaní nakazí někoho dalšího.

Opatření

Trochu jsem to nakousl v předchozí části. Vláda vychází z totálně nesmyslné fikce, že očkovaní jsou bezpečnější z hlediska šíření nákazy než neočkovaní (nebo dokonce, že jsou "absolutně bezpeční"), byť s vysokou pravděpodobností je pravdou pravý opak. Pokud by tomu tak nebylo, musel by se covid chovat úplně jinak než prakticky všechna ostatní infekční agens včetně jeho nejbližších příbuzných, jako je původce SARS. A k něčemu takovému (ve smyslu rozdělení původců infekcí podle šíření na covid versus všechny ostatní) neexistuje ani ten nejmenší důvod.
"Privilegovanost" očkovaných je patrně to, co popohánělo minulou vlnu nákazy, a co akceleruje vlnu nynější.
V případě první vlny covid byla prodlužována prodejní doba v obchodech, což vedlo k tomu, že se zákazníci "naředili", protože řada z nich využila noční prodej. V dalších vlnách byly naopak prodejní doby zkracovány, takže v obchodech se tísnili zákazníci v maximálních počtech, a ti zbylí na sebe celé hodiny prskali a kýchali ve frontách před nimi.
V první vlně covid byly zrušeny "modré zóny", jako rakovina pohlcující větší města v Česku. To výrazně zvýšilo podíl individuální dopravy za nákupy i řešením úředních záležitostí, přičemž tato doprava je z hlediska šíření nákazy (bez ohledu na to, zda se dopravuje zdroj infekce, nebo naopak někdo, kdo tu infekci může dostat) nejbezpečnější. V dalších vlnách byla spíš podporována (asi z ideologických důvodů) MHD, která je naopak z tohoto hlediska nejrizikovější.
Některá opatření, zaměřená především proti sportovním aktivitám, zcela jednoznačně přispívala ke snížení nespecifické imunity a uvěznění seniorů v příslušných zařízeních v podstatě také, a to ještě musíme zohlednit i vlnu sebevražd, kterou toto opatření vyvolala.
Byly opakovaně rušeny trhy na volném prostranství, u nichž je riziko přenosu nákazy bagatelně nízké a naopak podporována velká nákupní centra, v nichž je riziko nákazy výrazně vyšší. Někdy byly zavírány i menší obchody, v nichž je opět riziko přenosu nákazy spíš menší než ve velkých nákupních centrech. Navíc mají tyto obchody zpravidla lokální působnost, takže se v nich s daleko vyšší pravděpodobnosti oproti nákupním centrům sejdou lidé, kteří mají možnost si tu nákazu mezi sebou předat i při jiné příležitosti.
Agrofert sračky ovšem najdete spíš v regálech velkých obchodních řetězců, než na pultech farmářských trhů.

Problémy

Opět jsem to nakousl v předchozí části: Některá opatření vyvolávají, většinou oprávněně, dojem, že byla diktována něčí potřebou vydělat.
Samotné očkování pro svou naprosto mizernou účinnost vyvolává značné pochybnosti. Dalším problémem je nevyzkoušenost vakcín, které byly formálně "testovány" v jakémsi superrychlém režimu. Je třeba si připomenout Contergan, který byl zkoušen daleko důkladněji. Byl téměř pět let testován na zvířatech a dalších modelech a skoro dva roky na dobrovolnících. Přesto unikly pozornosti (či detekci) jeho teratogenní účinky, které byly prokázány až po více než pěti letech jeho plošného nasazení (přípravek mj. snižuje, a to velmi účinně, obtíže typu těhotenských nevolností a zvracení). Nerad bych maloval čerta na stěnu, ale je docela možné, že takový průser s antocovid vakcínami máme dosud před sebou. Rozhodně bych byl byl velmi opatrný vůči vakcinaci dětí (u nichž je navíc, vzhledem k jejich přirozené vysoké odolnosti vůči adenovirům tento zákrok naprosto zbytečný) a v těhotenství (Contergan!).
Je třeba také zdůraznit, že očkování dětí a těhotných prosazují především lidé bez zdravotnického vzdělání.
Obrovským problémem je, že vláda a její "odborníci" presentovali očkování jako opatření, které jednoznačně vyřeší problém epidemie covid. přitom se jasně ukazuje, že i ve státech s prakticky stoprocentní proočkovaností probíhá současná vlna epidemie velmi těžce, a i v těchto státech se hroutí zdravotnictví náporem pacientů (očkovaných). I u nás je, zejména ve vyšších věkových kategoriích, současná vlna "epidemií očkovaných".
Problematické je povinné nasazování respirátorů. Zejména v situaci, kdy první vlnu covidu jsme zvládli jen s rouškami, z vysokého procenta po domácku šitými, naprosto excelentně, zatímco všechny další vlny s respirátory probíhaly naprosto nepříznivě. Lze se domnívat, že tu nějaká příčinná souvislost bude.
Velmi problémový byl i návrat soudruha Prymuly mezi rozhodující činitele po jeho vyšehradském průšvihu. Ten pán se už nikdy neměl dostat na pozici, v níž by spolurozhodoval či dokonce rozhodoval o čemkoli. Budu hodně zlý: Dokonce i v případě, kdy by se stoprocentně prokázala "nevinnost" této schůzky bez roušek a v ilegálně otevřené hospodě, a to proto, že tuto nevinnost naprosté většině občanů vláda nevysvětlí (či spíš nedokáže), zejména ne v důsledku okolností, za nichž schůzka probíhala. Vláda se navíc měla tvrdě rozejít se skupinami typu MeSES, jejichž rady vedly k velmi drastickým průběhům vln covidové infekce, přičemž právě tyto skupiny zcela jednoznačně prosazovaly opatření, která se minimálně neosvědčila.
Setrvání těchto lidí na odpovědných postech řadu občanů právem irituje a vcelku jednoznačně vytváří půdu pro vznik nejrůznějších konspiračních teorii, které se ovšem mohou časem ukázat jako pravdivé, či alespoň se pravdě blížící.
Můžeme konstatovat, že vláda a její "odborníci" prokazatelně selhali nejen v managování samotné epidemie, jímž dovedli Česko na pozici nejhorší země z těch, u nichž jsou k dispozici relevantní data, ale selhali i v tom, že vytvořili atmosféru silné nedůvěry vůči vládě a všemu, co prosazuje či dělá.
"Antivakcinační" iniciativy, demonstrace, ostentativní porušování nařízení atd. jsou jen důsledek výše uvedeného jevu, nikoli dílem nějakých podvratných sil typu "světového židovského spiknutí" či "desinformačních webů". Průšvih je, že vláda nyní není s to přimět obyvatelstvo k přijetí ani těch opatření, která mají jakýsi smysl. Protože to, že je prosazuje, je činí, v důsledku diskreditace jí samotné, tak i "expertů" kolem ní, automaticky v očích významné části občanů nedůvěryhodnými.
Budu hodně zlý: Pokud by se mělo povinně očkovat proti covidu, tak vzhledem k tomu, že toto očkování ani nebrání onemocnění, ani jejímu šíření v populaci, musela by se v první části citovaná definice očkování předělat tak, aby umožňovala i povinnou aplikaci zcela neúčinné látky. Tedy něco, jakože povinné očkování slouží "ke zvýšení výdělků farmaceutických oligarchů, kdykoli se o ně zčásti podělí se státními úředníky a ,odborníky’". Pak by se klidně mohla třeba jednou měsíčně celá populace povinně a vynutitelně přeočkovávat injekcí destilované vody (1000 Kč jedna ampulka), a nebylo by to v rozporu se zákonem.

Akcentace

První akcentací je problém Ivermectinu, protože už druhá země přešla z očkování na Ivermectin a podařilo se jí srazit počet nových případů na cca jedno procento před jeho nasazením. Jedná se o Japonsko, které obtížně můžeme označovat za "ruské trolly". Zejména v situaci, kdy se provedené opatření silně osvědčilo. Před Japonskem se toutéž cestou a s velmi podobným úspěchem vydala i Indie. Japonsko je navíc nutno počítat k vyspělým zemím.
Druhou akcentací jsou záplavy desinformací o preparátech na bázi ClO2 (tedy něco blízkého některým typům našeho Sava pro desinfekci bazénů).
Soudruzi blekotají o šílené toxicitě daného preparátu, přičemž ten má asi stejnou LD50 jako kyselina acetyl salicylová (292 versus 296 miligramů na kilo), která je základem volně prodejného léku Aspirin (a mnoha dalších - ani nevím, jestli ještě existuje Acylpyrin). Druhou věcí je, že doporučovaná dávka onoho ClO2 odpovídá přibližně 1/5 obsahy kyseliny acetyl salicylové v tabletce Aspirinu. Je tedy cca pětkrát nižší ve vztahu k LD50 než léčebná dávka Aspirinu. MMCH, v řadě lokalit, pokud pijete vodu po odpuštění obsahu trubek za kohoutem a nenecháte ji odstát, dostanete do sebe srovnatelné množství aktivního chloru (bylo by možná zajímavé porovnat výskyt covidu v těchto lokalitách s lokalitami, kde tolik chlóru v pitné vodě není). I v některých velkých městech USA. A preparát Pantocid, tablety fungující tak, že vojáček nabere vodu z kaluže do feldflašky, hodí do ní tabletu Pantocidu a pak s ní několik desítek minut (přesný návod si už nepamatuji) třepe, načež vznikne "v nouzi pitelná voda", obsahuje toho chloru ještě víc.
Pokud se týká mechanismu účinku, tak jde patrně o nespecifické posilování imunity, které je popsané (nejen u chloru, ale i u dalších halogenů) v učebnicích lékařské chemie už od první poloviny minulého století. Ostatně i jodová tinktura nebo Betedina (či srovnatelné preparáty) vedle lokální desinfekce rány a jejího okolí také stimulují složky imunitního systému a zrychlují a zintenzívňují např. i přicestování t-lymfocytů a fagocytů do oblasti poranění.
Veškeré tyto desinformace od "odborníků" dnes již v podstatě nijak neúčinkují, jen akcentují u významné části populace dojem, že tito lidé už bojují pouze za zájmy velkých farmaceutických firem, vyrábějících vakcíny a další neúčinné preparáty.
Dle mého soudu vláda a její "odborníci" podělali co mohli i v souvislosti s monoklonálními protilátkami. Ty se, na rozdíl od výše uvedených preparátů, používají, ovšem jen v některých zdravotnických zařízeních.
Monoklonální protilátky vznikají tak, že buňka, schopná produkovat protilátku proti něčemu (v tomto případě proti některému antigenu covid) se nechá splynout s "nesmrtelnou" buňkou nádorovou (jaké jsou k tomuto účelu pěstovány) a vznikne linie buněk, které mohutně produkují protilátku a lze je namnožit podobně, jako např. plíseň produkující penicilín (akorát je jejich pěstování trochu obtížnější) a z kultury onu protilátku izolovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o humánní bílkovinu, nevzniká proti ní reakce, jako třeba vůči hyperimunním sérům proti hadímu jedu, která se vyrábějí z hyperimunizovaných zvířat, např. koní.
Problémem je, že ta protilátka je naprosto uniformní, každá molekula stejná (na rozdíl od protilátek z např. rekonvalescentního séra), takže pokud má virus na sobě onen citlivý antigen, je její účinek excelentní, pokud nemá, neúčinkuje. Je proto třeba vyrábět stále nové "nesmrtelné buňky", tvořící protilátky, charakterizující nové mutanty viru.
Nicméně hlavním problémem je skutečnost, že tuto technologii, stejně jako výše uvedené preparáty, nelze patentovat (respektive asi by mohla být patentovatelná pouze ona konkrétní "nesmrtelná imunitní buňka", nicméně kterékoli pracoviště k tomu vybavené, je s to si vytvořit svou originální, na niž se patent vztahovat nebude; samotná technologie je známa od 80. let minulého století, tedy i v případě, že něco z ní bylo v době jejího vzniku chráněno patenty, tak ty musely už dávno propadnout), takže opět velké farmaceutické koncerny nemají zájem na jejím zavedení a rozvoji, protože je "okrádá o peníze". A těmto koncernům o nic jiného než o peníze nejde.

Co by se mělo dělat.

Je mi líto. Ze salmonel se nepoděláme nikoli proto, že by se je nějak podařilo utlumit, ale proto, že syrová vejce, syrové mléko a syrové maso jsou prioritně, bez ohledu na nějaké vyšetření (které se navíc nedá dělat v reálném čase) hledí jako na infekční materiál a jako s takovým se s ním i zachází. Podobně se tak činí i v souvislosti s některými dalšími patogeny, které se mohou nalézat v potravinách.
Boj proti covid by měl vypadat tak, že každý člověk, bez ohledu na to, je-li očkován nebo není (nebo má jiné vlastnosti s tímto onemocněním související), by se měl chovat současně tak, jako že ten covid má v bezpříznakové podobě a současně tak, jako by ho kdykoli mohl dostat. Což, bohužel, platí současně pro více než 90 procent naší populace.
Centrální opatření by měla být minimální, ale jednak logická, jednak předvídatelná (a předem avizovaná stylem když se teto ukazatel zhorší pod/nad tu a tu hodnotu, nastane platnost těch a těch opatření). "Odborníci" by měli naprosto jinak komunikovat s lidmi. Měli by mít na paměti výrok Nielse Bohra, že "pokud svou teorii nedokážete vysvětlit ve fyzice nevzdělanému člověku, znamená to, že ji sám dobře nechápete" (doufám, že ho moc nekomolím). A pokud odborníci toho nejsou schopni, měli by nastoupit skuteční odborníci na vysvětlování. Rozhodně ne PR pracovníci (protože se jasně ukázali jako blbci a navíc silně nevěrohodní), ale spíš učitelé, učitelky (středoškolští profesoři a profesorky) biologie či zdravotních nauk, kteří jsou k něčemu podobnému vycvičeni daleko lépe.
Osobně by mě také zajímalo, kdo z propagátorů očkování by byl ochoten za jeho neškodnost ručit vlastním životem bez časového omezení, a v případě, že by se průkazu jeho škodlivosti nedožil, tak životy svých dětí či vnuků. Např. v situaci, kdy by se po deseti či dvaceti (a více) letech prokázalo, že dnes očkované školačky jsou neplodné, nebo nemohou úspěšně donosit dítě. Myslím, že nabídka takového ručení by byla velice férová a ukázala by, jak moc si jsou propagátoři vakcinace "jistí v kramflecích".
Něco se hýbe. Vznikla "Deklarace lékařů k nátlaku na očkování", kterou podporuje rovněž SMIS, Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků. Jsou to lidé kompetentní odmítat nesmyslné bláboly, které stát presentuje na podporu očkování neúčinnými a neprověřenými vakcínami.

Tedy, tato vláda ještě na poslední chvíli škodí zakazováním adventních trhů, nicméně snad půjde brzy do kopru. Co by měla dělat vláda nová? Dle mého názoru by s měla natvrdo odstřihnout od opatření, která minulá vláda prováděla (a která se ukázala být naprosto neúčinná, pokud ne přímo škodlivá). Měla by se rovněž tvrdě odstřihnout od lidí, kteří neúčinná, nebo dokonce škodlivá, opatření doporučovali či prosazovali (typu MeSES) a zapojit lékařské týmy, které tč. stojí vůči těmto "odborníkům" (vesměs lékařsky nevzdělaným) v opozici. Asi by bylo vhodné se inspirovat tím, co se dělalo za první vlny covid, než se dostali k moci nejrůznější vykukové, mastící si, bez ohledu na lidské životy, během těch dalších vln své privátní váčky s penězi (či spíš konta). Přitom by to měla udělat dostatečně veřejně a transparentně, aby občané pochopili, že přichází změna. Včetně drastické změny presentace problémů, jakou jsem zmínil výše. Bojím se ovšem, že k ničemu takovému nedojde, a že covid bude s požehnáním a asistencí vlády a jejích úřadů a "expertních skupin" řádit dál.

Byl Masaryk "extrémista"?

K této úvaze mě přivedl blog pana Smutného, v němž se doslova píše: "Naprosto nesmyslně urychlovaná politika (spíše ideologie) Green Deal a její realizace v projektu Fit for 55 má potenciál zničit českou energetiku, ekonomiku i celou společnost a přivést k moci extremisty, kteří vyvedou ČR z EU."

Smysl evropské integrace

Evropská integrace měla ekonomické a sekundárně i politické cíle. Primárně šlo o to, aby nedošlo k nějakému hospodářskému zhroucení, jaké zažil svět po první světové válce, které vedlo k nárůstu extrémismu a v Německu přivedlo k moci Hitlera. Spojenci si byli také velice dobře vědomi, že denacifikace Německa je v podstatě kosmetická, a že by nějaký drsnější propad životní úrovně vedl ke vzkříšení nacistických běsů, ať už by byla jejich konkrétní podoba (v duchu onoho známého "Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky") jakákoli.
Interakce západoevropských zemí skutečně dokázala zamezit nějakým drastickým poklesům životní úrovně. Bohužel, překazila tím plány konkurentů nacistů (i když mnohdy verbovaných z nacistického podhoubí typu lidí, co s úspěchem prošli za Hitlera nacistickými mládežnickými organizacemi), kteří toto zhroucení chtěli, protože chtěli v Německu provést to, co překazil Hitler, tj. komunistickou revoluci. Vznikly organizace typu Frakce rudé armády, které se zaměřily na mstu vůči politikům a úspěšným podnikatelům, kteří udělali ze Západního Německa "výkladní skříň kapitalismu", přinejmenším takto chápanou obyvateli zemí na východ od železné opony.
Evropská integrace tady svůj primární cíl splnila a navíc sekundárně přispěla k narůstání nenávisti obyvatel zemí východního bloku vůči socialistickému režimu, který jim nedokázal zajistit ani srovnatelnou, natož vyšší, životní úroveň. Tím přispěla i ke zhroucení socialismu v momentě, kdy SSSR přestal být schopen udržovat socialistické loutkové režimy vojenskou silou.

Dopad

Je opravdu příznačné, že zatímco u nás v roce 1968 probíhal pokus o jakési zlidštění socialismu (teoreticky jsme se mohli dostat někam na úroveň Jugoslávie, která byla pro nás v té době již nedostižným snem jak po stránce ekonomické úrovně, tak i po stránce kulturních a politických svobod), bojovali v téže době západní "osmašedesátníci" za zavedení stalinského typu socialismu v zemích západní Evropy, s jeho lesy šibenic, gulagy apod. Nás přijely převálcovat sovětské tanky, západní "osmašedesátníky" převálcovaly policejní jednotky.
Je také známo, že po porážce přímo revolučních aktivit v roce 1968, zahájili západní revolucionáři "pochod institucemi", tedy snahu o zmocnění se vedení západních států z pozice insiderů. Což se jim do značné míry podařilo.
U nás došlo do jisté míry k něčemu podobnému a mohu vcelku zodpovědně prohlásit, že v období konce 80. let v řadě základních organizací KSČ (ale i na vyšších postech) převažovali lidé se skeptickým postojem k jejímu vedení, podporující minimálně nějaké reformy v duchu Gorbačova a chápající "glasnosť" a "perestrojku" jako cosi, co do jisté míry reflektuje vývoj u nás v "krizových letech". To také způsobilo, že vedení KSČ se stalo "generály bez vojska" a i v případě aktivace části armády a Lidových milicí by s vysokou pravděpodobností došlo k příklonu jiných částí těchto a dalších ozbrojených sil proti těm, co by zůstali věrní odmítačům reforem.

Pád

Po uvolnění se z osidel socialismu se stalo naprosto zjevným, že západní státy zdaleka nejsou tím, jak jsme si je idealizovali za časů železné opony. Že zde narůstá totalita nového typu, nepříjemně podobná té, z níž se nám po 17. listopadu 1989 podařilo vymanit.
Bohužel, mezi obyvateli našeho (a nejen našeho) státu převážil onen idealistický a naprosto falešný obraz Západu, včetně evropské integrace. Vím ze svého okolí, že řada lidí se domnívala, že vstupem do EU vstupujeme do jen trochu přejmenovaného EHS, které bylo, pochopitelně, vysoce úspěšné a přineslo svým členům značnou míru hospodářské prosperity. V reálu jsme ovšem vstupovali do soustátí, jehož ambicí je vytvoření unitárního celoevropského státu s dominancí Německa, jak o tom v podstatě snil Hitler.
Celé se to akcentovalo ještě dalším problémem, a tím je ekologická agenda.
Soudruzi pochodující institucemi jasně pochopili, že dokonce i občané západní států nebudou souhlasit s nějakým vyhlášením socialismu, o občanech bývalého východního bloku ani nemluvě. Nasadili tudíž místo rudé zelenou a boj proti kapitalismu, který už v současnosti velice jednoznačně přiznávají, se snažili zamaskovat blábolením, že "kapitalismus je neekologický", že musí být (socialisticky, uvádím já) regulován, aby nezničil planetu apod. Na mítincích ekologů v Glasgow se už nijak ekologické organizace i jednotlivci typu Grety nerozpakovali přiznat, že jejich nepřítelem je kapitalismus, nikoli např. sodovkový plyn.
Problémem ekosoudruhů je skutečnost, že obyvatelé zemí východního bloku vcelku jsou schopni nalézt paralely mezi tím, co hlásají oni, a tím, co hlásali komunisté v době, kdy byli u moci, nebo se k ní drali. Hesla našich zelených a pirátů by klidně, kdyby byl k dispozici stroj času, mohl převzít Klement Gottwald.

Smysl integrace

Nyní se dostaneme k onomu "extrémismu" a TGM:
Není pochyb, že podunajská habsburská monarchie byla dlouhou dobu úspěšným státem. Státem, který ochránil Evropu před islámskou invazí a naopak zahnal invadory zpět. Byl to stát hospodářsky úspěšný, protože poskytoval poměrně velký prostor pro uplatnění výrobků svého průmyslu i vypěstěných plodin, to první se týkalo do značné míry i českých zemí, protože byly, po ztrátě Kladska a většiny Slezska nejprůmyslovější částí monarchie.
Stalo se ovšem to, že s postupným oslabováním císařské moci a prestiže, se tento stát ocitl ve vleku německých nacionalistů. Trůn se těmto aktivitám snažil bránit, nebo je alespoň nějak kompenzovat - viz např. příspěvek císaře na znovupostavení Národního divadla, zapáleného německými nacionalisty, postupné zavádění výuky v češtině apod.
Jasný indikátor zlomu v této věci byl pád Badeniho jazykových nařízení, dovršený v roce 1898. Od tohoto okamžiku bylo jasné, že je monarchie nezvladatelně ve vleku německých nacionalistů, a že existence jiných národů na jejím území je přetrváním tohoto státu přímo ohrožena. Z toho důvoidu začal mít smysl politický program vedoucí k jejímu rozbití.
Není pochyb, že EU má řadu přínosů, byť zdaleka ne tak velkých co do kvantity a zejména silně zaostávajících co do kvality oproti očekávání v době, kdy jsme do ní vstupovali. Není však pochyb ani o tom, že současná ekologická politika EU, bez ohledu na její naprostou nesmyslnost, hrozí eliminací všeho pozitivního, s čím je EU ještě spojována. Reálně nás hrozí vrhnout zpět až někam před rok 1989 (v oblastech příjmů) s tím, že ceny zboží a služeb by zůstaly +- současné, pokud by tedy ještě nešly nahoru.
Dle mého odhadu již dávno převýšily nevýhody z našeho členství v EU nad výhodami. Jen se to dělo postupně, takže bylo obtížné tento jev pozorovat (viz syndrom "pomalu vařené žáby"). Naopak, Grýn Dýl přinese skokovou změnu k horšímu, jaká bude citelná a jasně patrná. Může dojít k takovému zdražení energií, že se ocitneme v "energetické chudobě". Může dojít k nedostupnosti energií v podobě např. periodického vypínání sítě. Může dojít ke drastickému zdražení a znedostupnění dopravy apod. Vše může nastat velice rychle, během měsíců.
Nicméně skokové zhoršení situace může nastat i v souvislosti s nezvládnutím dalších vln covid epidemie.
Jsem toho názoru, že budeme postaveni před stejnou volbu jako generace T. G. Masaryka, která zvážila nevýhody a výhody našeho členství v monarchii a ty druhé shledala lehkými. A nastalo ono Mene Tekel. Totéž budeme muset udělat i my, a nebude, obávám se žádný "extrémismus", když uděláme to samé, co udělalo Masarykovo vedení českého národa. Obrovskou výhodou pro nás je etnické vyčištění našeho území po druhé světové válce, které zlikvidovalo potenciálně nepřátelskou populaci, jejíž výskyt vedl po rozpadu Rakouska - Uherska k tomu, že některá naše historická území musela být dobývána za pomocí vojska. Neměli bychom připustit, aby EU na poslední chvíli zamořila naše území imigranty, kteří by mohli sehrát stejnou roli jako ti Rakousko - Uherští Němci.

Je mi tedy líto: EU nepředstavuje nějakou hodnotu "samu o sobě". Představuje hodnotu jako nástroj, umožňující jednotlivým státům těžit výhody z příslušnosti k většímu celku. Což je, pochopitelně, do jisté míry kombinováno s nevýhodami, které jsou s tím samým zcela zákonitě spojeny také. V okamžiku, kdy začnou nevýhody převažovat nad výhodami (a zejména v situaci, kdy se nejedná o dočasný, výjimečný jev, ale o dlouhodobý a stabilní trend), je naprosto legitimní členství v takovém spolku ukončit, přesně jak jsme to udělali v souvislosti s Rakousko - Uherskem na konci první světové války. Hlasy, které pro takové řešení bude slyšet, nejsou hlasy extrémistů, ale střízlivých pragmatiků, naopak nezatížených žádnou ideologií. Hlasy proti uvedenému řešení, budou naopak hlasy, vycházející z iracionální ideologie, případně budou vedeny snahami nám uškodit.

"Nejšílenější projev v Glasgow"

Onen "nejšílenější projev" přednesl 1. 11. na Mezinárodním klimatickém summitu v Glasgow náš odcházející premiér A. Babiš. Je velice příznačné, že pochybné plátky, které tento projev ostře kritizují, nepřinesly jeho znění a většina z nich ani nějaké rozsáhlejší citace. Fulltext přinesl snad jen Neviditelný Pes. Je totiž třeba lidem utajit, že se jedná o jeden z Babišových nejlepších projevů a také nejlepší projev na té skotské klimatické kecárně (čímž ovšem není mnoho řečeno, tam by musel zazářit i Pepek Vyskoč ze Švejka).

Co Babiš kritizuje

Babiš jasně kritizuje fakt, že existuje jakási "zelená dohoda", která by měla zajistit nulovou úroveň emisí v roce 2050. Na této dohodě se domluvily členské sáty EU. Přesto se objevuje jakási pochybná agenda "Fit for 55", která jde daleko za rámec těchto oficiálních dohod, a je náhle státům vnucována.
Babiš také kritizoval skutečnost, že EU se svým devítiprocentním podílem na světových emisích CO2 nemá fakticky možnost tyto emise ovlivnit, ani v případě přijetí sebedrastičtějších opatření.
Rovněž zdůraznil nesmyslnost zákazu aut se spalovacími motory a dalších opatření, která EU činí, označil je za "sebedestruktivní".
Zcela jasně a natvrdo konstatoval, že spekulativní růst cen emisních povolenek povede k energetické chudobě značného procenta obyvatel. Čímž nepřímo kritizoval to, jak je s těmito povolenkami pracováno.

Co konstatoval

Konstatoval, že EU je už dávno závislá na ruském plynu a snahy o zablokování projektů Nord Stream II a Opal tuto závislost nijak nezmenší.
Zabýval se rovněž skutečností, že nikdo neanalyzoval ani dopady "zelené dohody" ani jejích "přítvrzení" typu "Fit for 55" na ekonomickou a sociální situaci v EU. Dokonce neexistuje ani představa, kolik tato opatření budou stát a zda nepovedou ke zruinování EU.
Rovněž uvedl, že jediná cesta České republiky k nulovým emisím CO2 jsou jádro a zemní plyn. Na našem území nejsou podmínky pro rozsáhlejší výrobu energie ze "zelených" zdrojů. Členské státy i samotná EU by měly uznat bezemisnost energie z jádra.

Nakonec vypíchl

"Tato konference se skutečně koná v pravý čas. Nedávný vývoj pro nás představuje naléhavý signál k tomu, že musíme začít přistupovat k zelené politice bez ideologie, kriticky a racionálně a musíme prosazovat změny postupně a hospodářsky, politicky a sociálně udržitelným způsobem."
Obávám se ovšem, že je to hlas volajícího na poušti. S výjimkou Babiše tam asi nebyl nikdo intelektuálně a/nebo morálně kompetentní tento projev pochopit.

Proč šílí ekologové a progresivisté všeho druhu?

Z mého pohledu je tento projev projevem jediného duševně zdravého člověka uprostřed blekotajících šílenců. Naprosto jednoznačně kontrastuje s bláboly typu "Dohnat a předehnat!" či "Pětiletku splníme za čtyři roky!", charakterizující tupou svazákovitost ostatních účastníků summitu.
Tento projev se dočkal odezvy v řadě zemí a povzbudil úsilí normálních lidí v boji proti ekologickým hovadinám, prosazovaným tamní politickou věrchuškou.
Tento projev je také důkazem, že pořád se ještě najdou v politice příčetní lidé.

Babiš má stoprocentní pravdu

Ekologické cíle jsou sice líbivé, ale nelze jich dosáhnout za cenu totální pauperizace obyvatelstva, případně masového umírání obyvatel, např. v zimě v nevytopených bytech. Tohle se dělo v Rumunsku za Ceausesca a všichni víme, jak tento odporný diktátor skončil.
Politika je prostě umění možného a když je něco ekonomicky či jinak nemožné, tak prosazování něčeho takového není politika, ale ideologické hovadství.
Je třeba jasně spočítat, kolik budou Grýn Dýl a podobné věci stát, je třeba definovat, kde se na to vezmou peníze, a v neposlední řadě je třeba jasně uvést, co to udělá se životní úrovní občanů. A musí se jasně definovat, jaká ekonomická zátěž ještě je únosná, a jaká už je. O tom by měli rozhodnout ne nějací jurodiví aktivisté, kteří dopad těchto omezení na ekonomiku naprosto nechápou, ba ani jacísi "vyvolení", na které tato opatření prakticky nedopadnou (nebo, vzhledem k tomu, kolik mají nahrabáno, jen ve velmi omezené míře). Měli by o tom rozhodnout sami občané, protože jich se to týká především.
V opačném případě se nám zcela zákonitě stane, že dojde k tak drastickému propadu životní úrovně, že lidé povstanou i s holýma rukama proti ozbrojených vrahounům z nějaké EU obdoby Securitate. A přidají se k nim vojáci a další ozbrojené složky státu. A "rumunská nesametovost" postihne celou EU.

Co Babiš neřekl

Babiš neřekl (to by ho asi sežrali), že celá hypotéza antropogenního globálního oteplování není podložena prakticky žádnými důkazy, jen problematickými spekulacemi, z nichž mnohé byly vyvráceny nebo zpochybněny. Neřekl ani to, že teploty, jaké podle různých "odborníků" povedou ke "strašlivé katastrofě", byly i v rámci historie lidstva opakovaně dosaženy a překročeny, a žádná katastrofa se nekonala. Ve vzdálenější minulosti bývala období ještě daleko teplejší (dokonce až subtropy v subpolárních a polárních oblastech) a naše existence na této planetě je důkazem, že žádnou katastrofu nevyvolala.
Babiš také neřekl, nebo to možná jde mimo něj, že vyšší koncentrace CO2 dramaticky zvyšují výnosnost některých plodin. Rovněž vedou k dnes již nepopíratelnému zazeleňování pouští. Kdybychom se pomocí nějakého kouzelného megavysavače dostali skokem na preindustriální hodnoty CO2 ve vzduchu, v řadě zemí třetího světa by propukly hladomory z neúrody. I u nás by došlo k dramatickému poklesu výnosů a následně tlaku na zvětšování plochy orné půdy. Pro řadu států v oblasti pouští a polopouští by nastala katastrofa a rozsáhlé části jejich území, dnes obývané či alespoň částečně hospodářsky využívané, by se staly zcela neobyvatelnými pustinami.

Babišův projev v Glasgow je tedy velice rozumným státnickým projevem. Z toho důvodu se proti němu ostře staví antidemokraté všeho druhu a, jak charakteristické, nutí své stoupence k odsouzení tohoto projevu, aniž by ho s ním seznámili. Ano, přesně tak se vypořádávala totalitní KSČ s Chartou. Podobnost čistě zákonitá.

Soudruzi se snaží ovlivnit Tik-tok

Tik-tok je Čínou organizovaná sociální síť, na niž si lidé vyměňují krátká videa. Je oblíbena nejmladší generací uživatelů počítačů a podobných zařízení. Soudruzi skřeti, pardon, elfové, a jim podobní zjistili, že i zde se objevují "závadné" informace, které mohou "negativně ovlivnit" tuto generaci, od níž si hodně slibují především progresivistické skupiny.

Soudruzi tedy vytáhli do boje s tím, že bude nutné do Tik-toku uveřejňovat i videa, která by ony "nesprávné" (= většinou pravdivé) informace uváděla na pravou míru (tj. nějakým způsobem podpořila progresivistické a ekologické lži).
Faktem je, že platí ono úsloví o lži a krátkých nohou, zejména v situaci, kdy není ta lež podporována nějakými cenzurními zásahy, jak se běžně děje třeba na Facebooku, který řadu prokazatelně pravdivých informaci automaticky maže a banuje ty, kdo je vystavili (je otázka, zda tento fašistický shit ještě vůbec používat).
Jsem tedy toho názoru, že v relativně svobodném prostředí může ono "upravování nepravd na pravou míru" narazit a ještě více kompromitovat autory. Důležité také je, že "druhá strana" není úplně hloupá, a může na ony "opravy" cíleně reagovat a demonstrovat je jako nesmysly, což by nemělo dát mnoho práce.
Dalším problémem je, že cílové skupině konzumentů Tik-toku by patrně prospěla velice krátká videa spíše naučného charakteru.
Řečeno upřímně: Takové "tajemství trojčlenky" nese daleko destruktivnější potenciál než nějaká cílená polemika s nějakou konkrétní zelenou idiocií. Onen postup lze totiž použít v řadě situací, kdy ekologičtí politrukové spoléhají na neschopnost cílové skupiny si ověřit předkládané nesmysly elementárním výpočtem.

Je tedy docela dobře možné, že Tik-tok se stane v dohledné době dalším bojištěm války proti zeleným blábolům a desinformacím, doufejme, že vítězným.

Jen elektromobily od roku 2035?

EU chce od roku 2035 prosadit zákaz prodeje (zatím) automobilů se spalovacím motorem. Někteří ekoaktivisté chtějí tento zákaz prosadit ještě dříve. Má to nějaký zásadní smysl?

Ekologie

Současný elektromobil má v mnoha ohledech vyšší ekologickou stopu oproti autu na klasická paliva. Jedná se zejména o výrobu (zejména lithium na baterie se těží za cenu značné devastace životního prostředí), nezanedbatelné však nejsou ani jiné nároky, např. na měď pro elektromotory a další elektrické prvky uvnitř vozu, protože tohoto kovu by se pro náhradu stávajícího vozového parku elektromobily patrně celosvětově nedostávalo. Znamenalo by to zase, jako v případě toho lithia, otevírat méně vydatná ložiska, těžitelná za cenu velké devastace životního prostředí. Celé je to ještě potencováno nižší životností elektromobilu.
Provoz elektromobilu má vyjma Francie, Norska a snad několika málo dalších a méně významných států, větší uhlíkovou stopu než provoz auta na benzín nebo uhlí (u nás 2 - 3 krát), což je dáno výrazně nižší efektivitou celého cyklu od získání tepelné či rovnou mechanické energie v elektrárně až po účinnost jejího skladování v baterii. Baterie má navíc samovybíjení a energie z ní uniká rychleji, než jako kdybychom jeli autem na benzín nebo naftu s nezašpuntovanou nádrží.
Problémem je i vytápění vozidla, protože tvůrci elektromobilu, na rozdíl od tvůrců aut se spalovacími motory, nezvládli využití zbytkového tepla z činnosti motoru na vytápění interiéru, což může být dáno jednak tím, že většina stávajících elektromobilů byla vyvinuta ve státech s výrazně teplejším klimatem než je středoevropské a také asi i mentální omezeností lidí, kteří ta auta projektovali. Pro nás to znamená, že po dobu půl roku bude dojezd elektromobilu, i tak mizerný, ještě významně zkrácen o energii na vytápění auta. Přitom není možnost se "ekologicky obětovat", protože bez toho vytápění budou zamrzlá skla v oknech. A za nehodu z této příčiny je vinen řidič.
Elektromobil je tedy i po ekologické stránce totální nesmysl.

Další problémy

Velké problémy s elektromobily jednoznačně budou mít i chataři a chalupáři. Zejména ti první jsou velmi často bez připojení na elektrickou síť. V případě těch druhých jde o její výkonnost. Jsem na chalupě ve vsi, kde je prakticky stejně rekreačních chalup jako trvale obývaných objektů. Pokud by v pátek přijeli všichni chalupáři na víkend (což se v létě, i mimo prázdniny, docela běžně stává) a připnuli si elektromobil na nabíječku, zcela jistě by to místní síť neměla šanci utáhnout. Moc by nepomohly ani solární panely, protože jejich výkon na omezené ploše, která je k dispozici, není dostačující. Chataři bez zavedené elektřiny by byli v podstatě odkázáni na to, aby si s sebou vozili naftový nebo benzínový agregát a elektromobil dobíjeli z něj (s příslušnou "uhlíkovou stopou").
Jistěže tento problém je akcentován naší chalupářskou a chatařskou tradicí, danou historií z dob "reálného socialismu", kdy tato objekty také často sloužily jako prostředek "vnitřní emigrace" a vybití tvůrčí energie, kterou nebylo možné vybít jinak. Západní země (ale i některé z bývalého východního bloku) v tomto za námi zaostávají, a tudíž tam tento problém není tak palčivý jako u nás. Je to ukázka, jak je nemožné zglajchšaltovat všechny národy EU podle jednotné šablony, nakreslené zkorumpovaným, ožralým či zdrogovaným úředníkem.
Obrovský problém také je zajištění logistického zázemí pro nabíjení elektromobilů. Jednoduché výpočty v podstatě jasně ukazují, že průměrná nabíjecí stanice by musela mít několikanásobek nabíjecích stojanů (oproti počtu stojanů k čepování benzínu nebo nafty), protože to nabíjení trvá déle, při stejném počtu nabíjecích stanic, jako je dnes benzínových pump. Do těchto zařízení by musely být přivedeny opravdu silné dráty, v podstatě odpovídající menšímu okresnímu městu (jeden výpočet uvádí 3,3 procenta výkonu jednoho bloku v Dukovanech), pokud by mělo být zajištěno to, že u každého stojanu bude moci stát a nabíjet se auto. Příslušné ampérhodiny, vypočtené z kapacity baterií a plánované doby nabíjení, lze dát dohromady snadno trojčlenkou, a přes tabulky lze najít odpovídající sílu vedení.
Překopání sítě čerpadel na síť nabíjecích stanic by ovšem znamenalo natáhnout tisíce km nového vedení, minimálně z desítek procent VN. Lze si představit, s jakým nadšením by se to setkalo u ekologických organizací, kvůli jakým dodnes Německo není s to posílat své přebytky energie z větrných parků na Severním moři přes své území a musí tak činit oklikou z části přes bývalou NDR a Polsko, poté přes nás, a následně buď přes Rakousko nebo rovnou Bavorsko do průmyslových center na jihozápadě země. Lze si tedy představit, že i pokud by se už dnes začalo stavět, tak v tom roce 2035 by nemuselo stát ani jedno funkční vedení. Což by znamenalo, že elektromobily by nebylo kde nabíjet.
Pochopitelně, ani jaderná Francie nebo Norsko s množstvím hydroelektráren nemají na nějaký drastický nárůst elektromobilů, protože sice zajišťují svou potřebu elektřiny těmito ekologickými zdroji, ale nemají žádné rezervy k navýšení své výrobní kapacity na hodnotu, pokrývající náhradu vozítek na naftu a benzín vozítky na elektřinu.
Problém je také v tom, že zrušením spotřeby benzínu a nafty by stát přišel o velký výnos z daní, jimiž jsou tato média zatížena. Výsledkem by muselo být drastické zdražení elektřiny buď plošné, nebo by nějak zvlášť byla daněna a ceněna elektřina do nabíječek, což by v podstatě stavělo mimo zákon domácí nabíjení elektromobilů (elektřinou za cenu pro domácnosti) a dříve nebo později by za "daňový únik" bylo nejspíš považováno i dobíjení elektromobilu solárními panely, případně by byly drasticky zdaněny (a tedy i zdraženy) i ty. K čemu by to vedlo, to je vcelku jasné. V relativně čerstvé paměti je "kauza LTO".

Strategický problém

Dalším strategickým problémem je veškerá doprava nákladní a také doprava hromadná. Autobusy by bylo nutno nahradit (neexistujícími) elektrobusy, něco by se muselo udělat s těmi desítkami tisíc kamionů, nemluvě o ještě větším počtu menších aut až po standardní osobní automobily, provozované za peníze firmy, nikoli z osobních peněz. Převod všech těchto dopravních prostředků na elektřinu by znamenal další šílené náklady, šílenou devastaci krajiny těžbou klíčových surovin (i u nás máme ložiska mědi, jsou však prakticky všechna v rezervacích a jiných typech chráněných území).
Navíc bychom museli elektrifikovat tisíce km železničních tratí, po nichž v současné době jezdí lokálky a nějaká nákladní doprava, obojí poháněné naftou. Opět je to logistický problém od zajištění mědi na dráty po zajištění příslušného výkonu v síti.
Musely by také skončit např. vrtulníky, suplující sanitky a i u sanitek by se přeměnou na elektromobil výrazně zhoršila jejich použitelnost (a tedy i šance pacienta na přežití).
Je ovšem otázka, zda by skutečně byla snaha nahradit těch cca 6 000 000 aut na benzín nebo naftu v majetku našich občanů elektromobily (nebo víc, pokud bereme i prostředky hromadné a nákladní dopravy, i firmami provozovaná vozidla). Zda by přechod na elektromobily nebyl spojen s drastickou redukcí počtu aut pro veřejnost. Zda by elektromobily nebyly na nějakou formu přídělu, zda by na jejich nákup nebyl pořadník s reálnou čekací dobou hodně přes deset let (narodila se nám dcera, dáme ji do pořadníku, až se bude vdávat, třeba si to auto bude moci koupit).
Faktem je, že těm samým ekofašistům, kteří horují za elektromobilitu, je individuální doprava solí v očích. Z tohoto důvodu podezření, že v reálu nejde těmto lidem o přechod na elektromobily, ale o  praktickou likvidaci individuálního vlastnictví dopravních prostředků, je velmi silné a opodstatněné. Lze odhadnout, že tito lidé se budou snažit z těch šesti milionů udělat jen pár tisíc, a to jen výlučně pro prominenty "ekologického" režimu.
Uvedené podezření navíc akcentuje skutečnost, že výpočty, ukazující výše zmíněné problémy se zajištěním dodávek elektřiny pro elektromobily, jsou velice elementární a snadno proveditelné (minimálně na úrovni řádových odhadů). Můžeme tedy konstatovat, že s vysokou pravděpodobností je skutečným záměrem přechodu na elektromobily nikoli nějaké omezování produkce CO2, ale omezování možností lidí dojíždět za prací, za vzděláním, za kulturou, zábavou a rekreací. Minimálně pro majoritní "plebs", který sice vytváří prakticky veškeré hodnoty, z nichž ekologičtí aktivisté žijí, ale současně jím tito aktivisté hluboce pohrdají.
Konec konců, "boj za socialismus" (později komunismus) se ve skutečnosti nikdy nekonal, vždy se jednalo o pekuniární zájmy lidí, kteří ho řídili. Naprosto totéž můžeme předpokládat i o bojovnících za ekologické zítřky, protože v reálu jim rovněž nikdy o nic jiného nešlo a nejde.

Konstatování

Je třeba jasně konstatovat, že náhrada aut elektromobily je cesta do slepé uličky, na níž není zajištěna ani ta nejprimitivnější dlažba. Spíše zde vidíme bahnem naplněné koleje a díry, do nichž může propadnout i velké vozidlo, nejen chodec. A není zde také ani žádné funkční osvětlení.
Z uvedené slepé uličky se buď budeme (jako, doufejme, časem EU) pokorně vracet zpět k tomu, co funguje, nebo nás zavede do poměrů, které zde byly někdy v pravěku automobilismu, kdy se k jedoucímu autu sbíhali lidé ze široka a daleka, protože vidět takovou "obludu" byla vzácnost. Se všemi na tento stav navazujícími problémy a potížemi, ale i riziky pro zdraví a životy.

Prosazovaný přechod na elektromobily ukazuje naprosto jasně nesmyslnost toho, co "bojovníci za klima" prosazují a snaží se násilím vnutit celé společnosti. Navíc, už zběžný rozbor problému jasně ukazuje, že celý tento boj je ve skutečnosti zástěrkou drastického snížení mobility občanů, protože individuální mobilita by byla dostupná jen malému procentu dnešních vlastníků automobilů (patrně nějak "zasloužilých") a všichni ostatní by byli odkázáni na "dekarbonizací" znefunkčněnou hromadnou dopravu.

Profesoři

aneb jak je to s titulem "profesor" na vysoké škole?

Nedávno mě kamarád upozornil na skutečnost, že jsme jedna z asi čtyř posledních zemí, která má profesory na VŠ jmenované hlavou státu, tedy procesem, reflektujícím jakousi vzpomínku na situaci, kdy profesory jmenoval panovník, "hlava pomazaná". A jinde, že to už tak není.

Jinde

V jiných zemích je v nějaké organizaci, nejčastěji univerzitě nebo vysoké škole, vygenerováno profesorské místo. Na to místo se shání konkursem obsazení, asi jako když obchodní řetězec hledá obsazení pozice pokladní nebo doplňovače zboží do regálů. Kdo konkurs vyhraje, je profesor, ovšem jen na dobu, po niž zastává onu pozici. Jakmile na tom místě (může být od začátku časově omezené) skončí, tak už profesorem není, jako není pokladní paní, která z obchodního řetězce odešla a nebo v něm byla přeřazena na jinou pozici. Alespoň tak mi to bylo popsáno a nemám důvod nevěřit, že s nějakými zjednodušeními tomu tak i je.
Dokážu si také představit, že hlavním kritériem pro úspěch v konkursu bude scientometrie (k níž mám, z mnoha důvodů, velmi rezervovaný postoj), případně dojem, jaký uchazeč na komisi udělá.
Obávám se, že bezúhonnost a morální kvality a další osobnostní rysy budou bedlivěji sledovat obchodní řetězce u uchazeče/čky na post pokladní/ho (aby si nenasadili do podniku např. defraudanta) než na té vysoké škole nebo v jiné instituci, která profesorské místo uděluje.

U nás

U nás prochází profesor habilitačním řízením, které je velice komplexní a postihuje nejen odbornou, ale i pedagogickou způsobilost a v neposlední řadě je sledována i morální bezúhonnost.
Připomeňme situace, kdy byl president (který profesory finálně jmenuje) ve sporu s příslušnou VŠ, protože se mu nelíbilo např. chování uchazeče za minulého režimu (případně to, že uchazeč o některých svých aktivitách z té doby pomlčel).
Profesor takto jmenovaný je profesor i po odchodu ze zaměstnání dokonce i po vyhazovu (profesorské tituly nezabavovali ani komunisté).

Rozdíl

Jinými slovy, rozdíl mezi "profesorem A" a "profesorem B" je docela výrazný a v onom dnes již zanikajícím případě udělování profesur by měl mít daleko vyšší záruky morální integrity a jiných morálně volních vlastností než v tom případě moderním. Schválně píši "by měl" protože je jasné, že žádný lidmi prováděný proces není a nemůže být bez chyby, a že i v tom náročnějším systému mohou dostat profesuru lidé, kteří by ji dostat fakticky neměli.
Nicméně důležité je, že na většinu "západních" profesorů bychom neměli čumět s dolní čelistí u kolen, jako to neděláme u pokladní/ho v obchodním řetězci. Což se v našich luzích a hájích docela děje, protože skutečnosti, že není profesor jako profesor, si je u nás málokdo vědom.
Patrně z tohoto důvodu je také omezovaná nostrifikace profesorského titulu, uděleného "novým způsobem" v některé ze západních zemí, u nás.

Problém

Obávám se, že ona alternativní, jednodušší a "svižnější" cesta k profesuře může daleko spíše dostat na profesorskou pozici (respektive pozici takto pojmenovanou) lidi morálně nepevné. A může tento fakt poté být spojen s nejrůznějšími skandály, které se v západní vědě děly a ději, včetně nejrůznějších podvodů, zfalšovaných prací atd. Jistěže se takové věci občas staly i u nás, ale v podstatně menší míře. A většinou z toho byl těžký průšvih, končící uvězněním "na tvrdo". Něco jiného jsou politicky motivované a podepřené podvody za dob totality, nicméně např. T. D. Lysenko měl řadu čestných doktorátů a byl akademikem, ale profesuru neměl (nebo se mi alespoň nepodařilo na Wikipedii a podobných zdrojích najít, že by tento titul obdržel).
Budu ošklivý, ale za docela zajímavou věc považuji skutečnost, že pochybné teorie, podpořené často pochybnými výsledky (a mnohdy po "vydolování" surových dat z výzkumníka a jejich nezávislé analýze odhalenými jako problematické až podvodné) ohledně antropogenního oteplování a jeho "šílené nebezpečnosti" pocházejí právě od oněch "konkursních" profesorů, neprošlých habilitačním řízením srovnatelným s tímto procesem u nás. A není bez zajímavosti, že u nás (a v dalších státech, kde habilitační řízení běží "po staru") jsou osoby s těmito tituly na tomto poli daleko zdrženlivější a oteplovací ideologii hlásají lidé, kteří něčím podobným neprošli.
A i kdyby teorie o antropogenním oteplování byly pravdivé z vyššího procenta než lze důvodně předpokládat, můžeme u lidí, kteří je prosazují, a zejména prosazujících různá "protiopatření", pozorovat absenci schopnosti (či spíše vůle a snahy) posoudit jejich negativní dopad na společnost, potažmo na jednotlivé občany. A zase tato určitá bezohlednost a morální otrlost může souviset s oněmi morálně volními vlastnostmi, požadovanými při profesorském řízení prováděném "postaru" (respektive s jejich absencí u profesorů, jmenovaných "ponovu").

Profesura u nás je zkrátka něco zcela jiného než ve většině západních zemí a tento fakt do jisté míry zpochybňuje to, co je pod praporem profesorství v řadě zemí hlásáno, zejména tehdy, když s oním hlásáním je spojen nemalý finanční a sociální benefit. A takto je, obávám se, třeba hledět i na "vědce", o které se opírají autoři Grýn Dýlu.

Ještě k těm chladničkám

Jak jsem nedávno (28. 10.) popsal, je velmi obtížné sehnat chladničku, schopnou funkce v chladnějším okolí, přestože je jasné, že do čím většího chladna ji uživatel postaví, tím bude její provoz šetrnější.

Koupě

Nakonec jsme jednu nalezli s minimálním sehnatelným limitem pro teplotu okolí 10 stupňů a po menším dramatu, zda bude pasovat do místa pro ni vyhraněného, i koupili, instalovali a spustili. Běží, chladí a je, pochopitelně, polepena štítky, informujícími nás o tom, jak šíleně úsporná a ekologická je. Pravděpodobně právě pro tu úspornost nových přestaly být k dostání normální chladničky, co fungovaly až do chladničkové teploty ve svém okolí.

Problém

Chladnička se tváří velice high tech, takže má na sobě i displej, ukazující, na jakou teplotu je nastavena. Uživatel může být spokojen z číslice 6 nebo 4 (myšleno stupně Celsia) na displeji.
Problém nastane u uživatele šťourala, který se nespokojí s oním čísílkem na displeji, a dá dovnitř obyčejný teploměr (raději dva, my dali rovnou tři). Pak je velice zajímavé, že při svítící šestce se vevnitř naměří těmi teploměry shodně 9 - 10 stupňů, což je jednoznačně na zajištění potravin proti kažení málo.

Vzpomínka

Kdysi můj spolužák a dobrý kamarád charakterizoval socialismus, jako systém vykazování neexistující reality. Tím zahrnul pod jednu střechu vše, co se při nejrůznějším výkaznictví nadhodnocovalo, pak se to filtrovalo přes systém socialistických goebbelsů a nakonec se to slavnostně zveřejňovalo v novinách či televizi.
Prakticky socialismus chcípl mimo jiné na to, že ani sami komunističtí papaláši nebyli pravdivě a v reálném rozsahu informováni o tom, jak moc v p..li celý stát, a zejména jeho ekonomika, je. Protože se používalo nejrůznější tvůrčí výkaznictví, aby se ukázalo, že jsme ten plán tak nějak přece splnili. Nejlépe s půlročním až ročním předstihem, podle socialistických závazků.
Pak ovšem došlo k tomu, že to, co režim na základě těchto (ještě tvůrčím způsobem v centru vylepšených) výkazů presentoval, bylo natolik odlišné od reality, že to opravdu mlátilo do očí i ty nejblbější a nejvíc ideologicky pevné občany a soudruhy. A otevřela se tím cesta k sedmnáctému listopadu.

Jen mě tak napadlo

Jestliže budu mít blbou a "energetickou účinností nevyhovující" Calexku, budu ji chladit na deset stupňů a budu počítat její účinnost tak, jako by při dané spotřebě chladila na 6, případně 4 stupně, nedostanu se s ní náhodou do super AA energeticky úsporné třídy, do jaké jsou zařazovány "moderní úsporné" chladničky, i tahle "zastaralá a co do efektivity nevyhovující" zařízení?
A není celá ta "úspornost" moderních elektrických přístrojů, zdaleka ne jen těch chladniček, prostě jen výkaznictvím postavená "ekologická kulisa", za níž se skrývá leda něco velice ošklivého? Konec konců, tak to i fungovalo při testování motorů na fyzikálně nemožné limity produkce NOx.
A není celá ta ekologie jen a jen podvod na lidi? Ostatně, i v mnoha dalších oblastech je to možné konstatovat se stoprocentní jistotou.
Nehledě k tomu, že pokud se v těch "super eko" chladničkách potraviny zkazí, tak je lidé vyhodí a nastane ztráta, zcela jistě přepočítatelná i na "ekologickou stopu". A pokud ty potraviny snědí a onemocní, i to se dá na "ekologickou stopu" přepočítat. I úmrtí, když už jsme u toho.

Pokud trochu zevšeobecním svou autentickou zkušenost s "ekologickou" chladničkou a přidám informace z oblastí, kde se podvodnost ekologie už proflákla, nutně musím dospět k závěru, že veškerá ekologie není nic jiného než podvod na lidech, jako jí ostatně byl i ten socialismus.

Je ekologie věda?

Pan B. Trávníček se na Britských listech 27. 10. tohoto roku rozhořčoval nad tím, že ekologie je vnímána jako agresívní ideologie zelených a podobných stran a organizací a nikoli jako věda, kterou je.

Problém je jinde

Význam slov se mění, a někdy i velmi dramaticky. Ještě někdy před 140 lety lze v tehdejší korespondenci doložit odpověď na dotaz ohledně dětí: "Mám chlapečka s dvě kurvičky", aniž by tím bylo míněno směřování k profesi či charakterové vlastnosti tímto slovem popsaných dítek, ale pouze jejich ženské pohlaví. Nicméně již po nějakých 50 letech, možná i dříve, se toto slovo stalo velmi hrubou nadávkou. Babička Boženy Němcové od rozbřesku šukala po světničce, aniž by tím prováděla nějaké sexuální aktivity. Opět slovo, které v češtině dost dramaticky změnilo svůj význam. A v relativně krátké době a i navzdory prakticky všeobecné znalosti Babičky.
Podobně je tomu i se jmény. Např. po druhé světové válce, ani nevím proč :-) silně poklesla oblíbenost jména Adolf.

Ekologie jako věda

Pokud se týká ekologie: Ano, v původním významu tohoto slova to skutečně byla věda o interakcích organismů mezi sebou a s prostředím (odvozená od řeckého oikuméné, což znamená svět jako celek). Sám jsem se svými studenty spáchal několik prací, zabývajících se vztahem podmínek prostředí (včetně vlivů lidské činnosti) na výskyt termorezistentních mikroskopických hub (např. potenciálně patogenní Neosartorya Fischeri) v půdě. Což byla opravdu ekologie coby věda (s přesahem do medicíny a paramedicínských oborů).
Tohle fungovalo od prvních prací, které lze označit alespoň za "praekologické" až do minulého století. Pak to fungovat přestalo.

Zlom

Již na začátku druhé poloviny minulého století začal narůstat a posléze převažovat význam slova "ekologie" ve smyslu označení extrémistické politické ideologie, silně anticivilizačně zaměřené, nebezpečnější než nacismus a patrně i komunismus.
Tyhle trendy začaly na Západě dříve než u nás, kde ekologie do jisté míry těžila z (ne zcela pravdivé) pověsti oponenta minulého režimu. Již ve filmu "Krotitelé duchů" z roku 1984 je hlavním záporným hrdinou magistrátní ekolog. Pro nás tehdy nepochopitelně, ale již o deset let později pochopitelné zcela a naprosto. Nicméně už v první polovině 70. let se tuzemské ekologické organizace snažily narušit výstavbu fakultní nemocnice v Brně Bohunicích, mj. vytrháváním zeměměřičských značek. Již tehdy pro ně byla cennější plocha pokrytá buřinou a plevely než nemocnice, kterou Brno v té době silně potřebovalo.
Nebezpečnost ekologie plyne z obrovského množství obětí, které tato ideologie způsobila.
Již jsem o tom zde psal, takže jen stručná rekapitulace: Jen počty zemřelých na malárii v zemích, kde byla za pomoci DDT vymýcena a do nichž se po ekology vyřvaném (na bázi vesměs lživých argumentů) zákazu tohoto preparátu vrátila, převyšuje počet obětí nacistického holokaustu a, na rozdíl od nich, každoročně dále narůstá. Pokud se zohlední i oběti malárie v zemích, kde byla její eradikace započata (ale nedokončena), případně kde se s ní počítalo v blízké budoucnosti, máme tím pokryty co do počtu obětí i další německé genocidní a jiné vraždící aktivity. Dál je třeba počítat s nějakými oběťmi žluté zimnice (kterou také šíří komáři, ale proti níž se dá, naštěstí, očkovat, takže jich není tolik jako obětí malárie), něco přes milion obětí ekology vyřvaného zákazu zlaté rýže (opět každoročně kolem sta tisíc přibude), a už ekologie funí na krk komunistům.

Výhled do budoucna

Grýn Dýl, v jehož důsledku lze očekávat masová úmrtí obyvatelstva EU způsobená hladem a zimou, s vysokou pravděpodobností umožní ekologii komunismus nejen dohnat, ale i překonat. To, že se, podobně jako komunismus a nacismus, šíří ekologie ve své nejextrémističtější podobě ze zlostátu jménem Německo, patrně není žádná náhoda.
Asi je dost příznačné pro ekology (politické), že když jsem výše zmíněnou problematiku obětí malárie nadhodil v diskusi na Ekolistu, dostalo se mi odpovědi, že "se stejně jedná jen o nějaké černochy". Prostě, rasismus je ekologům silně vlastní, stejně jako třídně orientované nazírání komunistů - privilegovaní jsou ti, co žijí z "alternativ" (typu nefunkčních a škodlivých OZE), a na vše ostatní se hledí jako v komunismu na podnikatele nebo v nacismu na Židy. A obyvatelé zemí třetího světa, pro něž může být dopad ekologických šílenství naprosto katastrofální (ztráta podpory z vyspělých zemí, ztráta trhu, protože zbídačení evropané si jejich výrobky a výpěstky nebudou moci dovolit, nehledě k narušení dopravy, atd.) jsou "jen černoši", kteří ať klidně "vychcípají". Stejně v těch zemích narušují prostředí, provozují zemědělské a další, z pohledu ekologických politických aktivistů nežádoucí, aktivity apod. A dokonce by chtěli žít v podobných podmínkách jako v Evropě, bez ohledu jak šíleně by tím "ničili ekologii".

Jediné rozumné řešení

Pokud opravdoví vědci, zabývající se oněmi interakcemi organismů a prostředí, nechtějí být zaměňováni s nebezpečnými a vraždícími politickými extrémisty, budou si muset začít říkat nějak jinak, protože ten politicko extrémistický význam slova ekologie se už velmi hluboce zakořenil.
Já už ekologii také neučím, ale učím veřejné zdraví, vliv životního prostředí na zdraví, škodlivé faktory, ovlivňující zdraví, atd. A už jsem zachytil u kolegů i roztomilé slovo "prostřeďologie".
Další věcí je, že využívání slova "ekologie" vědou je jen vodou na mlýn politickým extrémistům, kteří se snaží předstírat, že to, co dělají a prosazují, je založeno na vědě, což je, pochopitelně, naprostý nesmysl. Naopak, to, co hlásají pod pláštíkem "ekologie" političtí extrémisté, je v řadě případů v naprostém rozporu s tím, co hlásá ekologie jako věda.
Jistěže existuje i "vědecká ekologie", vyučovaná na vysokých školách podobně, jako svého času marxismus - leninismus, která je ovšem daleko více ideologickým vymýváním mozků než vědou. Alespoň na ni studenti hledí přibližně stejně, jako moje generace na "marxák". Právě proto by se i od té "disciplíny" měli ti, co provozují ekologii ve smyslu vědy, spíš distancovat.

Slovo "ekologie" si jednoznačně přisvojili političtí extrémisté, kteří se snaží existencí stejně se nazývající skutečně vědecké disciplíny předstírat jakousi podporu jimi hlásaných jurodivých blábolů ve vědě. Jedinou rozumnou cestou je, dle mého názoru, opuštění tohoto pojmu skutečnými vědci, kteří bádají na poli vztahů organismů mezi sebou a prostředím. A slovo "ekologie" nechat na pospas právě jurodivým pavědeckým blábolilům a politickým extrémistům. A zbavit ho tím jakéhokoli spojení s vědou jako takovou. Ať se jím udáví!