Léčba panenskou močí?

Dnes snad něco lehčího, téměř silvestrovského, ale zároveň ukázka toho, že i zdánlivě bizarní pověry mohou mít racionální jádro. Některé chronické afekce se ve středověku, ale snad i dříve a později, léčily lokální aplikací panenské moče (z její perorální aplikace si dělá legraci Terry Pratchett ve svém úplně posledním díle "Pastýřská koruna").

Ztraceno při překladu

Pan I. Asimov měl takto nazvanou celou sérii článků v SF-F magazínu, jimiž upozorňoval na to, jak se význam některých slov a pojmů mění, což následně mění i vyznění nějakého poselství, či obecně známého příměru. Přitom při neznalosti onoho původního významu a kontextu vlastně onomu poselství nerozumíme, nebo ne správně.
Vzpomínám na jeho výklad Kristova podobenství o milosrdném Samaritánovi:
Asimov konstatoval, že obyvatelé Samaří byli Židy z Izraele považováni za cosi méněcenného, asi jako za časů otrokářství a ještě nějaký čas poté na americkém Jihu černoši. A že moderní převod, srozumitelný současníkům, by byl o tom jak se černoch postaral o zbitého a oloupeného bílého plantážníka a ze svých peněz mu zajistil jídlo a ošetřování. A zda tedy ten černoch nebyl onomu plantážníkovi lepším bližním, než jiní bílí plantážníci, kteří ho, zjevně zbitého a nemohoucího, lhostejně míjeli či dokonce překračovali.
Nicméně se obávám, že pokud by takto modernizované podobenství přednesl někde na Jihu nějaký kněz ještě v polovině minulého století, tak by ještě ten den večer před jeho kostelem hořel kříž. Kdyby toto poselství přednesl dnes, asi by hořel celý kostel, zapálený aktivisty BLM.
Ale abychom se vrátili k tomu, co je "ztraceno při překladu" s tou panenskou močí:
Dobu, kdy tato léčba vznikla, velice pěkně charakterizuje první výstup prvního dějiství známé Shakespearovy tragédie, v němž chůva vyčítá Julii, připravující se na oslavu svých patnáctých narozenin, že všechny její kamarádky se již vdaly a mají děti (upozorňuji na to množné číslo), zatímco ona spěje ke staropanenství.
Prostě "panna" v té době byla puberťačka, se kterou mlátily hormony a tekly ven každým uhříkem a, vzhledem k dosud neprobíhající cyklické funkci vaječníků, jak estrogeny tak progesteron rukou společnou a nerozdílnou (a spolu také odcházely močí). Převedeno na naše poměry, tak by to byla žačka asi tak ze sedmé třídy ZŠ.
Zároveň bych si jako typickou chronickou afekci, hodnou takovéto léčby, dovolil představit bércový vřed, vzniklý špatným prokrvením celého spodku nohy od kolena dolů a kůže na této noze zvlášť.

Moč

Moč je zajímavá tekutina, která obsahuje řadu cenných látek. Nejsem sice žádný fanda urinoterapie (na konci vysvětlím i proč), ale faktem je, že jsou tam i látky tělu příznivé. Včetně močoviny, která se dodnes, pochopitelně továrně vyrobená, používá v nejrůznějších kožních mastičkách a krémech do současnosti.
Důležité je, že moč je sterilní (pokud je člověk zdravý), což jde tak daleko, že ji používají jako prostředek k očistě ran i např. některé speciální jednotky (a dovolil jsem si svého času nechat udělat takovouto očistu ran i Conanem). K té sterilitě se dá konstatovat, že moč puberťačky bude s daleko vyšší pravděpodobností sterilní než moč ženy v klimakteriu (v níž budou také ony žádoucí vysoké hladiny ženských pohlavních  hormonů), protože ta puberťačka ještě nestačila riskovat nakažení svého urogenitálu pohlavním stykem a nemá žádnou z chorob, charakterizujících střední a vyšší věk u žen v té (ale, bohužel, dost často i dnešní) době.
Pokud ta panna měla v moči nějaké poševní laktobacily, tak ty se buď v afekci typu bércového vředu neujaly, nebo tam udělaly to samé, co dělají v pochvě, tj. potlačily nežádoucí bakterie a samy neškodily.
Z hlediska působení hormonů, tak jak estrogeny tak i progesteron podporují (alespoň do jisté míry) růst krevních cév. Takže pokud pod tím vředem byla alespoň jakž takž prokrvená tkáň, mohly stimulovat prorůstání cév z ní směrem k povrchu a výživu pokožky, nutnou k uzavření afekce. Nehledě k tomu, že estrogeny, jako typicky anabolické hormony, mohly stimulovat k růstu i kožní buňky.

Celkově

Moč panny tedy obsahovala některé látky, které se (nebo nějaké jejich analogy) používají v podobné situaci dodnes a přitom z toho, co bylo reálně dostupné, byla nejméně riziková.
Pochopitelně, dnes jsme schopni zajistit sterilitu léků bezpečněji než jejich pasírováním přes dívčí ledviny a jsme s to zajistit i daleko vyšší koncentrace účinných a pomocných látek, než jaká se nachází v té moči puberťačky. Takže můžeme podobné afekce léčit efektivněji. V podstatě jsme tedy schopni tu panenskou moč moderními prostředky "hypersubstituovat", tedy poskytnout cosi, co je ještě o něco účinnější. Je to mj. proto, že víme, co děláme.
Navíc jsme schopni, lépe než tehdy, obnovit průtok krve končetinami, protože máme k dispozici i tak razantní prostředky, jakým je implantace umělých cév. A máme i léky na roztahování těch stávajících, účinnější než bylinkové směsi.
Nicméně ještě před nějakými dvěma sty lety nic takového k dispozici nebylo a v podstatě se ani nevědělo, že existují nějaké hormony. Takže skutečně až do doby relativně nedávné tahle léčba jakýsi význam měla a ani v té době se již ustanovující racionální medicína neměla k dispozici účinnější prostředky. A její "boj proti pověrám", obávám se, spíš některé pacienty poškodil.
Dnes bychom tedy urinoterapii (včetně té panenské moče) neprovozovali, respektive není proč ji provozovat, ale v případě ztroskotání na pustém ostrově, nebo pádu do postapokalyptických poměrů (třeba následkem grýn dýlu) ...

Ukázali jsme si tedy, že i něco tak z prvního pohledu iracionálně a pověrčivě vypadajícího, jako je léčba špatně se hojících povrchových kožních afekcí panenskou močí, může při hlubším rozboru získat alespoň podmíněný souhlas pro doby, kdy prostředky současné medicíny nebyly ještě k dispozici. Musíme také připustit, že celé generace bylinkářek a podobných profesí musely pracovat na zjištění toho, že panenská moč je prostě lepší než ženská, mužská nebo dětská. A měli bychom je za tuhle práci spíše obdivovat než zatracovat.

Greta jako Caligulův kůň?

Nabízí se jakási analogie jurodivé Grety a známého případu Caligulova oblíbeného koně, který se stal na samovládcův příkaz senátorem.

Kůň

Opravdu se stalo a je to doloženo i soudobými prameny (jako je Suetonius a jeho "Životopisy dvanácti císařů"), že Caligula za své vlády, mimo jiných extravagancí, nechal udělat (přesný postup si už nepamatuji) svého oblíbeného koně senátorem. Kůň nosil purpurovou čabraku a žral ze zlatého koryta. Snad se mu to i líbilo.
S oblibou uvádím, že tato dějinná epizoda není měřítkem pro sociální postavení koní za Caligulovy vlády (případně za časů Říma obecně), ale že je naopak ukázkou prestiže, jakou v té době měl senát. Zejména to dávám rád k dobru tehdy, když nějaký nekritický islámofil blekotá o významném postavení žen v těch islámských zemích, kde se mohou dostat do parlamentu, nebo dokonce premiérovat. Je to jen ukázka toho, že parlament či vláda, tedy instituce vytvořené po vzoru zemí "nevěřících psů", mají v těchto zemích tak nízkou prestiž a tak bagatelní postavení v mocenské politice, že nevadí, když se v nich objeví nějací "podlidé s vagínou".

Greta

Nevzdělaná a zřejmě duševně omezená dívčina s psychiatrickou diagnózou, jejíž choroba byla záměrně zhoršena jejími rodiči (neznám současný právní stav, ale za socialismu by za to mohli skončit i v kriminále) začala blekotat naprosté nesmysly o stavu životního prostředí (a zejména klimatu). Tyto žvásty jsou výsledkem více její diagnózy než nějakého racionálního myšlení.
Sice žvástá "poslouchejte vědce", ale sama vědu naprosto ignoruje. Ignoruje dokonce i alarmistické a silně problematické výstupy z IPCC. Ty zdaleka nejsou tak radikální jako její žvásty, protože jejich hlasatelé si nemohou dovolit hlásat něco, co by se ještě za jejich života (či alespoň před ukončením jejich odborné a pracovní kariéry) prokazatelně nevyplnilo. I falšování dat a další triky, kterými se snaží zakrýt nesoulad svých předpovědí s realitou, má své hranice. Proto se jejich mekty a blekty vztahují ke konci století nebo ještě vzdálenějšímu časovému horizontu, zatímco Greta vyhrožuje ohnivou apokalypsou již v příštím desetiletí.
Tím ovšem může být zajímavá pro ty, kdo chtějí zlikvidovat naši civilizaci (protože ekologům o nic jiného nejde) co nejrychleji. Dříve, než se ukáže v plném světle lživost a blábolivost toho, co hlásají, a co používají jako záminku pro likvidaci demokracie a technického rozvoje.

Celebrita

Greta se stala celebritou, přijímaly ji hlavy států, i papež, mluvila na kdejakých shromážděních. Všude to vypadalo, že její jurodivé skřeky jsou vítány a je jim téměř nábožně posloucháno.
Pokud se na to podíváme z perspektivy toho koně:
Dívka, jejíž nevábnou charakteristiku osobnostní i vzdělanostní jsem podal výše, mohla být pro tyto politiky pouze jakýmsi šaškem. Asi jako ve známé komedii "Blbec na večeři", v níž si rodina dosti amorálních jedinců zvala na večeři lidi zjevně omezené až hloupé, aby se pobavila jejich blábolením a dělala si z nich legraci (ovšem takovým způsobem, že to ti pozvaní nepochopili). A že ona vystoupení byla jakousi analogií toho, jak ještě začátkem 19. století fungovaly "věže bláznů", kam chodily rodiny za pobavením, asi jako se dnes chodí do ZOO. Mělo to ovšem i určitý humanitární kontext, protože za tu podívanou lidé platili a z těch peněz bylo o ty psychicky nemocné pečováno. Jiné zdroje než charita (a to "vstupné" v podstatě charita byla) tehdy na jejich zajištění prostě nebyly k dispozici.
Může docela dobře být pravda i to, že si ti lidé, co si ji zvali, do jisté míry dělali legraci i z normálních lidí, ve stylu: "My tu budeme jakože nábožně poslouchat té blbce a budeme se bavit tím, jak nám to ovčané budou věřit."
Pochopitelně, je to šašek hlásající apokalypsu, jejíž předpovídání se výše zmíněným celebritám hodí, protože jsou to ony, kdo nenávidí demokracii (je překážkou jejich světovládných ambicí) a snaží se ožebračit řadové občany (aby jim nevyrostla ekonomická konkurence). V tomto ohledu tedy Greta onoho Caligulova oblíbeného koně překonává.

Realita

"Modely" IPCC nedokázaly a nedokáží vysvětlit reálný vývoj klimatu. V poslední době nedokázaly vysvětlit zastavení oteplování na cca deset let po roce 2000. Rovněž nejsou s to vysvětlit současné (od přelomu března a dubna 2020) silné ochlazení. Maximálně soudruzi blábolí, že tam, kde se neměří teploty, se otepluje o tolik víc, že se tím reálně naměřené teploty kompenzují.
Navíc to, co hlásá IPCC, není věda. Není to totiž popperovsky falsifikovatelné (tj. není definováno, jaký výsledek reálných měření by vedl k zavržení hypotézy o antropogenním globálním oteplování). Když se otepluje, je to důkaz antropogenního globálního oteplování. Když se ochlazuje, je to důkaz antropogenního globálního oteplování. Když teploty zůstávají stejné, tak nám antropogenní globální oteplování buší na dveře s tou největší zuřivostí.
To je prostě snůška žvástů, a ne věda.
Skutečně vědecká teorie říká, že léta 2020 - 2050 budou chladná (asi jako současný rok) s tím, že někdy v letech 2030 - 2040 bude ochlazení na teploty nanejvýš na úrovni první poloviny 40. let minulého století, kdy "generál Mráz" pomáhal vyhnat Němce ze SSSR. A, na rozdíl od žvástů IPCC, je popperovsky falsifikovatelná, protože pokud takový průběh teplot nenaměříme, tak je v ní něco špatně.

Je tedy v celku možné, že Greta sehrává podobnou úlohu jako ten Caligulův kůň, o němž jsou někteří historici (ale i znalci "nemocí na hlavu") přesvědčeni, že jeho pán prostě zkoušel, co mu ještě budou ostatní tolerovat a skousnou to ze strachu z jeho autority. Přitom je ale nejspíš zneužívaná ještě víc, než ten kůň, a to v prosazování pavědeckých žvástů, které cíleně ohrožují demokracii i lidstvo jako takové.

Omlouvám se za záměnu dvou římských "vejlupků" císařů a opravil jsem Nerona za správného Caligulu.

Homopolibek v pohádce?

Obávám se, že všechno je jinak. A to se tedy týká i oné norské Popelky, remake našeho filmu "Tři oříšky pro Popelku". A jsem přesvědčen, že onen silně diskutovaný "homopolibek" nevadí jako takový, ale vadí jeho kontext, respektive že vadí v daném kontextu.

Kontext pohádek

Uvádí se, a nevidím důvod tomu nevěřit, že řada pohádek více-méně reflektuje situaci, jaká zde byla za starověku, za časů Keltů. Tehdy totiž opravdu mohl Honza (či jeho keltský ekvivalent) přejít horu nebo projít lesem a ocitl se v jiném království. Respektive královstvíčku, zpravidla ne větším než bývalé okresy. Dokonce i ono potahování celého města tu černým tu červeným a tu zase bílým suknem má zcela jednoznačně keltský charakter.
Pochopitelně, další reálie pohádek jsou odvozeny od poměrů ve středověku, u některých se jedná až o, řekněme, přelom 18. a 19. století (např. "Princ, který měl o kolečko víc").

Kontext homopolibku

Je jasné, že v uvedených dobách byla homosexualita přísně stíhána a, s výjimkou oné poslední doby, trestána smrtí, nejčastěji upálením zaživa. Teprve někdy v tom 18. století se začaly uplatňovat tresty mírnější, jako prosté oběšení či mnohaleté vězení.
Je tedy naprosto jasné, že v takovém prostředí v podstatě veřejně (polibkem) demonstrovaný homosexuální vztah byl prakticky poukázkou na popravu. Z tohoto důvodu do tohoto prostředí, byť po mnoha stránkách idealizovaného (vzpomeňme klasika, rozebírajícího Sněhurku od W. Disneye a vyčítajícího jejím tvůrcům, proč není ukázána i hladomorna princova, protože bez takového zařízení by těžko mohl žít životem feudálního playboye), prostě podobná scéna nepatří.

Hovadství progresivistů

Není to tak dávno, co bylo tvůrcům počítačové hry Kingdom Come, situované na Moravu a zasazené do období válek Moravských Lucemburků (tedy bratranců krále Václava IV), že se v této hře nevyskytují žádní černoši. Přitom je jasné, že jednak neměli jak se do našeho království dostat, jednak, pokud by se i sem nějaký dostal, tak by nejspíš velice rychle zemřel v souvislosti s klimatem a tehdy dosti řádící tuberkulózou. Takže opravdu je výskyt takové osoby na našem území a v uvedeném čase naprosto nereálný.
Paradoxně se mohli nějací černoši vyskytnout v římských legiích nebo pomocných sborech, které na naše území pronikly za časů Marka Aurelia a podle nejnovějších nálezů se zřejmě dostaly skrze Moravskou bránu až do Slezska. Dokonce možná až k Baltu. Mimochodem, ještě snad za toho Marka Aurelia se homosexualita u nřímských legionářů trestala ubičováním k smrti.
Nicméně progresivisté, většinou naprosto hloupí a nevzdělaní, se budou kálet do věcí, které jsou naprostou pitomostí. Mezi normálními lidmi, nikoli blby jako jsou oni, tím, pochopitelně, mnoho úspěchů nesklidí. Naopak, velice často je to právě v očích normálních lidí diskredituje. A oni sami jsou naprosto hloupí na to, aby pochopili skutečnou příčinu své neváženosti, a tak blekotají o "desinformačních", či rovnou "ruských" webech.

Narušení kontextu

Onen polibek zapadá do kontextu pohádkového světa asi stejně, jako zapomenuté náramkové hodinky na ruce herce, hrajícího ve filmu, odehrávajícího se ve středověku nebo v době ještě dávnější. Případně jako onen známý trapný stín vrtulníku ve z ptačí perspektivy zabírané bitvě v americké verzi filmového zpracování Tolstého Vojny a míru. Takové věci jsou ovšem přiznaný fauxpas, pokud projdou až do finální verze, případně jsou nemilosrdně zrušeny a příslušná scéna přetočena tak, jak má být.
V případě té Popelky se ovšem jedná o násilně cpanou homoscénu někam, kde prostě nemá co dělat. Zcela jistě je snahou progresivistů "vychovávat" populaci i (či spíš právě proto, že na nic lepšího intelektuálně nemají) takovými debilitami a absurditami. A vrací se jim to jako bumerang.
I kdyby ta norská Popelka byla zlatá, tak právě z toho důvodu, že se mě snaží násilně "vychovávat" k ní mám předem odpor a patrně na ni nepůjdu. Ba ani nevidím důvod, proč si ji odněkud stahovat, byť by byla "pro velký úspěch" vystavena na webu zdarma. Jako jsem neměl důvod shlédnout, tak či onak, "vylepšeného" a "politicky korektního" Barbara Conana nebo Vinetoua.
Přitom jsem k LGBTQ+ osobám i komunitám tolerantní. Nemám problém ani s jejich "Pride pochody". Jen jsem měl problém o poslední této akci, když tam měli "odpoledne pro děti", kde vymývali dětské mozečky homosexuální propagandou (což je něco jiného než výchova). Stejné problémy, ač kuřáky toleruji a některé zákazy kouření považuji za naprosto nesmyslné, bych ovšem měl i s nějakým "kuřáckým odpolednem" pro děti.

Možná motivace

Je docela dobře možné, že tvůrci norského remake Popelky se snažili aspirovat na Oscara, který už je dávno v rukou (Americká filmová akademie) progresivistických idiotů. A že onen "homopolibek" je jakousi "úlitbou bohům", jako některé prvky uměleckých děl (nebo dokonce celá díla) jak z dob socialismu, tak i dob nacistické 3. říše. Pak ovšem se nemohou soudruzi akademici divit, že jsou stavěni na roveň nacistických či socialistických "kulturtrégrů", dohlížejících na to, aby umění, bez ohledu na kvalitu, bylo v souladu se státem či Stranou hlásanými idejemi.
A tvůrci samotného filmu mohou klidně časem dopadnout jako známá Leni Riefenstahlová, Hitlerova "dvorní filmařka". Nebo jako umělecky impotentní (LR rozhodně tuto charakteristiku nesplňuje) tvůrci různých "budovatelských filmů" a podobných sraček.
Pokud u tvůrců norské Popelky tento důvod existoval, jen to ukazuje škodlivost onoho opatření mentálních degenerátů z Americké filmové akademie. A doporučuji všem čtenářům, aniž bych bojoval "za Kreml", si místo norské Popelky pustit raději něco 18+, a dětem klasickou pohádku z toho, co je natočeno a nezprzněno.

Homopolibek v pohádce, zasazené (oblékáním, zbraněmi, chováním hrdinů atd.) do +- středověkého nebo raně novověkého období, kdy se "sodomský hřích" nemilosrdně trestal smrtí, podobně jako třeba čarodějnictví, je silně rušivým elementem, který tam v podstatě právě pro tento kontext nemá co dělat.
Jiná věc je, kdyby byla Popelka nějak zasazena do současné doby. Zejména v nějaké "alternativně žijící" čtvrti některé ze západních metropolí by něco takového zcela zapadlo do kontextu času a místa. Do takového kontextu by ovšem zapadl i homosexuální Popelák, zachraňující prince před vynuceným sňatkem se ženou, která je mu, vzhledem k jeho sexuální orientaci, odporná :-)

Oumuamua jako původce covid?

1I/ʻOumuamua je těleso, první objevené jako pocházející z jiné hvězdné soustavy a letící rychlostí, že tu naši také opustí. Bylo objeveno 19. 10. 2019, na rozdíl od Rámy A. C. Clarka, až už se vzdalovalo od Slunce i Země a z dosahu pozemských dalekohledů zmizelo za cca rok. Vzhledem k tomu, že ikonické obrázky vznikly počítačovou rekonstrukcí tvaru na základě změn jasnosti jednoho či dvou pixelů, je jeho tvar opravdu jen přibližný a detaily jeho povrchu jsou čistě malířskou licencí. Mimochodem, rekonstruktoři patrně nepracovali s možností, že by těleso neslo na různých částech různé barvy, jak je to u technických objektů dosti časté.

Teorie

V onom roce jsem na posledním Fénixconu (protože následující zatím dva zlikvidovala proticovidová opatření) přednášel o problematice mikrobiálního zamoření kosmických lodí. Tato problematika je už dost seriózně vědecky popsaná u stanic na oběžné dráze kolem Země, i v případě kosmických sond bez posádky. Takže jsem si dovolil zrekapitulovat podstatné věci a doplnit nějakou extrapolací (na lety k planetám sluneční soustavy i k exoplanetám).
V rámci této přednášky jsem si dovolil i zmínku o tělese Oumuamua, tehdy silně aktuálním.
Dovolil jsem si učinit asi následující predikce:

1. Pokud jsou taková tělesa extrémně vzácná, mohla by přinést naprosto fatální bakterie (nebo jiné, pro pozemskou biologii neznámé živé objekty), jaké by způsobily totální pohromu pro pozemskou biosféru, srovnatelnou s velkými vyhynutími v minulosti.
2. Pokud jsou průlety takových těles časté, tak by to naopak byl nepřímý důkaz, že se pozemská biosféra s takovou extrasolární kontaminací setkala již opakovaně, a že tato setkání ustála.

V současné době je brán astronomy za přijatelný odhad, že mezihvězdné objekty proletí sluneční soustavou několikrát za rok. Což by svědčilo pro onu druhou, optimističtější, verzi.
Jiným problémem by bylo, pokud by se jednalo o těleso řízené cizí inteligencí. Ta by se totiž patrně snažila Zemi "dehumanizovat" či "ET formovat", tedy, pokud by opravdu jen neprolétala kolem.
Přednášku jsem zakončil slovy:
"Aniž bych chtěl dělat paniku, dovoluji si konstatovat, že případná záměrně nekomunikující, ale inteligentně (byť třeba i strojově) řízená možná varianta 1I/'Oumuamua mohla klidně vypustit nikoli plyn, ale hejno mikrosatelitů, které jsou již na cestě k nám s náplní, dle mínění jejich tvůrců, pro nás nejvražednější možnou. Pokud je tato možnost realitou, poznáme to patrně brzy."
Vzápětí vypukla epidemie covid.
Vlastně jediné, co se nesplnilo, je ona vražednost. Možné vysvětlení tohoto fenoménu (pokud pomineme možnost, že extrasolární inteligence to "nejvražednější možné" prostě zorala) je podáno níže.

Covid

Faktem je, abych nedělal zase paniku, že covid, způsobující současnou epidemii, je dosti pevně zasazen do systému adenovirů, byť z nich některými vlastnostmi vyčnívá. Ne však natolik, aby bylo pravděpodobné, že je zcela mimozemského původu. Navíc profesor Raška, žijící v USA a Kanadě (syn zakladatele československé epidemiologie), prohlásil, že už někdy v letech 2014 - 15 byla v Číně epidemie podobně probíhajícího onemocnění mezi horníky v přibližně stejné oblasti, z níž pochází i tento virus.
Dle mého soudu mohlo dojít k tomu, že čínští výzkumníci mohli nečekaně objevený zajímavý virus v podmínkách centrálně plánované vědy (jaké pamatuji z dob před rokem 1989 i u nás) nasadit na HeLa buňky, které se poměrně dobře množí, takže se daly získat hned a ne až během příští pětiletky, jako prostředky na tkáňové kultury apod. HeLa buňky jsou velmi agresívně rostoucí buňky rakoviny děložního čípku, které se dají pěstovat a množit skoro jako prvoci, takže je možné s nimi hospodařit dosti pružně. Problém je, že se jedná o buňky původně lidské, takže se na nich virus mohl stát i bez nějakých umělých zásahů (o nichž se někdy také spekuluje na základě ne zcela běžných vlastností tohoto viru) natolik přizpůsobit poměrům v lidských buňkách, že mohl získat i bez zlého úmyslu pěstitelů schopnost šířit se lavinovitě mezi lidmi (podobně jako jeho příbuzný, způsobující SARS).
Pochopitelně, je to teorie. Je stejně dobrá, jako ta, že zde kdysi přistála mimozemská sonda a sebrala vzorky biologického materiálu. A že na základě těchto vzorků byl upraven rovněž s nimi získaný virus (stačil by únos jednoho dítěte a takových hororových historek se najde v záhadologické literatuře dost a dost) a byl by k dispozici jak pestrý vzorek adenovirů (u dětí běžná součást slizničního sekretu), tak i tkání, na kterých by se měl množit. ET by se zkrátka vůbec nemusel chovat k dětem mile a přátelsky, jako v onom kultovním filmu.

Důvod?

Existují scénáře mezihvězdného mezicivilizačního kontaktu a promrskali je lidé podstatně kvalifikovanější, než jsem já. Mimo jiné i známý spisovatel, jehož téměř všechny "vážné" romány jsou o různých způsobech průšvihů a selhání, k nimž při takovém kontaktu došlo, Stanislav Lem. Výsledek je pesimistický: Všechny možné varianty chování těchto civilizací vedou k eskalaci na boj "na život a na smrt", a to i v případně původně oboustranně dobrých úmyslech.
U mezihvězdných poutníků lze očekávat znalost matematiky a logiky minimálně na stejné úrovni, jakou máme my. A protože se nejedná o nějaké žvástologie, ale naprosto exaktní obory, pracující naprosto exaktními postupy, museli i oni dospět ke stejnému závěru. Byť třeba neznají fikci (včetně SF), jako třeba mimozemšťané v Galaxy Questu, museli tyto postupy promrskat v momentě, kdy sestrojili první mezihvězdnou loď (nebo, při očekávání inteligentních konkurentů ve vlastní hvězdné soustavě, meziplanetární).
Je IMHO velmi nepravděpodobné, že by se k jiným hvězdám vypravila civilizace, nepředpokládající existenci nějakých konkurentů. Byť to asi zcela vyloučené není, ale pak by "mrskali" logické postupy např. při zachycení našeho rádiového a televizního vysílání, které vyplňuje okolo naší hvězdné soustavy kouli o průměru skoro dvě stovky světelných let (záleží na tom, které naše staré signály bychom brali jako takové, že už překročily práh pro vzdálenou detekci). Mohlo by dojít i k omylům (existuje teorie, že výbuch sopky Krakatoa byl mimozemšťany detekován jako pokus o komunikaci, a že odpovědí byl výbuch nad povodím řeky Tunguzky. Nicméně v roce 1945 zde vybuchlo několik jaderných náloží a další následovaly v letech poté, a ty asi budou detekovatelné i na vzdálenost těch 76 světelných let, kde se jejich důsledky pohybují vesmírem, a patrně i na mnohem větší. A lze počítat i s tím, že vzdáleně detekovatelné budou i podzemní jaderné výbuchy, prováděné ještě později.
Takže jakákoli posádka kosmické lodi, putující ze vzdálenosti desítek let by byla o přítomnosti inteligentního života ve sluneční soustavě informována, leda by letěla nějakým "mimoprostorem" a neměla cestou žádný kontakt s vesmírem jako takovým. Ta by ale asi měla prostředky, umožňující zjistit projevy inteligentního života na Zemi už někde v Kuipierově pásu, pokud by se tedy z toho mimoprostoru nevykulila ještě blíž.

Mezihvězdné biologické zbraně

Svého času (na tomto blogu a předtím na přednáškách pro fanoušky SF) jsem konstatoval, že že autory military SF dosti opomíjené biologické prostředky (věnuje se jim prakticky jen David Gerrold) nelze podceňovat. Zejména, pokud by ET chtěli zachovat některé technické prostředky dobývané planety a nechtěli oproti tomu čekat s kolonizací např. až radioaktivita poklesne na pro ně přijatelnou úroveň.
Druhou stránkou této skupiny zbraní je skutečnost, že by je i méně technicky vyspělá atakovaná civilizace (třeba pozemšťané přepadení ET) mohla s úspěchem použít. V případě úspěšného použití takových zbraní lze očekávat i tvrdá až hysterická karanténní opatření ze strany domoviny ET, která by silně narušila logistiku jejich výsadku a současně jeho příslušníky demoralizovala. Možná až na úroveň vzniku nějakého modu vivendi výsadku s obyvateli napadené planety.
Velice by záleželo např. na tom, zda by výsadek byl s to vytvořit životaschopnou populaci a poté s pozemšťany nějakou hybridní civilizaci.

Pozitivní důvod?

Existuje jeden jev, kterým by se ona osudovost kontaktu dvou civilizací dala obejít. Kontakty tří (a více) civilizací současně mohou vést ke scénářům, končícím něčím jako mírové soužití (případně až vznikem zárodku jakési "galaktické federace" na způsob Star Treku). Je tedy jasné, že pokud by se někde okolo Země vyskytovala civilizace schopná mezihvězdných cest, že by si tu naši, primitivnější, snažila držet jako eso v rukávu pro případ kontaktu s další, tentokrát k jejímu přemožení a vybití dostatečně pokročilou konkurencí. V takovém případě by snad při prvních náznacích blížícího se kontaktu s něčím takovým stačilo Zemi trochu "postrčit", aby byl tento kontakt trojitý. A do té doby by ovšem byla snaha spíše civilizaci na Zemi brzdit, aby mimo svou hvězdnou soustavu nevyletěla předčasně.
Svého času (a je to i ve starších postech na tomto blogu) jsem vyslovil teorii, že takovýmto retard faktorem by mohlo být náboženství, a to zejména "velká monoteistická trojka", tj. judaismus, křesťanství a islám.
Nicméně stejně tak by mohla být takovým faktorem nezvládnutelná (leč lidstvo neschopná vyhubit) epidemie, jakou covid epidemie jednoznačně je. Epidemie covid, zejména pokud se lidstvo bude chovat stejně chaoticky a nesmyslně, jak se chová po skoro dva roky jejího dosavadního trvání, skutečně může vést ke zhroucení ekonomiky vyspělých zemí a následně civilizačnímu propadu někam na úroveň středověku.
Možná mají mimozemšťané jakousi "psychohistorii" (termín ze sbírky novel a románů o Nadaci od I. Asimova), kterou dokázali předvídat to, že budou lidem jejich vůdci odepírány účinné léky a vakcíny, a epidemie bude uměle udržovaná čistě pro zisk konkrétních lidí (jejich skupin), jimž přináší ekonomické a sociální benefity. Asi jako Hari Seldon předvídal, že při určitém stupni morálního rozkladu Galaktického impéria už ani kvalitní lidé v jeho čele, nebo v čele jeho armád, nebudou s to civilizační sešup zastavit a naopak budou při pokusu o něco takového nositeli degenerace zlikvidováni.
Proč tedy to pozitivní v nadpisu: Protože se jedná o možnost, v jejímž rámci bychom alespoň s nějakou nenulovou pravděpodobností mezihvězdný kontakt přežili a do jisté míry jako samostatná civilizace. Porážka a zničení civilizace by totiž nemusely znamenat výhradně fyzické zničení lidstva, ale jeho totální podmanění a začlenění na specifická (podřadná) místa v civilizaci dobyvatelů tedy likvidaci prakticky veškeré kultury lidí, včetně kulturních tradic a snad i jazyků). Škálu takového osudu lidstva popisuje SF od "štěnic" chovajících lidi jako krmivo (viz např. román "V bezvýchodném terénu" od autorů D. Weber a S. White), až po postavení lidí v mimozemské civilizaci v románu J. Pournelle "Janičáři". Mimochodem, Weberův a Whiteho román má název špatně: správně by mělo být "V bezvýchodné situaci". Je to jen jedna z mnoha ukázek blábolivosti a nejednoznačnosti angličtiny.

Aby tedy bylo jasno, moc této teorii nevěřím, ale nejsem schopen najít či vyspekulovat jediný fakt či logický konstrukt, který by vůči ní měl naprosto fatální následky a zcela ji postavil mimo teorie alespoň v raritních případech možné. Nechci vyvolávat žádnou paniku - od toho tu jsou vládní (a další oficiální, až po úroveň WHO) zprávy o průběhu epidemie. Ale pokud by alespoň jeden fatálně onemocnělý umíral s pocitem, že umírá na něco extrovního, mezihvězdný mor, a tím se obětuje v zájmu celého lidstva, a ten pocit mu udělal v posledních chvílích života dobře, pak to moje ťukání do klávesnice přece jen k něčemu bylo.

Má cenu uctívat Karla, řečeného Veliký?

V naší literatuře překladové i originální se objevují už od obrozeneckých dob motivy ze starofrancouzských pověstí a legend, mj. o králi Karlovi, řečeném Veliký. Asi nejdále v tomto zašel Julius Zeyer se svou Karolínskou epopejou, která v ještě nedávné době byla nejdelší básní napsanou v češtině (dokonce se ani nevejde do jednoho svazku), současný stav rekordů délky básnických děl neznám, možná už někdo napsal něco delšího. Obávám se, že od 19. století do současné doby nebyla napsána jediná báseň takové délky ani v jiných evropských jazycích. Karla Velikého si také zvolila jako erbovní osobnost EU, asi jako okupační správa v letech 1939 - 45 Václava, řečeného Svatý.

Historie

Pokud jde o toho Sv. Václava, pak jeho uctívání coby patrona proněmeckých kolaborantů je poněkud mimo realitu. Tento panovník, jako ostatně řada panovníků té doby, si prostě platbou tributu vykupoval mír, či spíš absenci útoků a patrně to měl, byť na primitivní úrovni, spočteno, že ten tribut má nižší hodnotu než potenciální škody, nadělané válkou. Jeho následník, a snad i vrah, ostatně dospěl po "horkém" konfliktu s Německem k témuž názoru.
Navíc uvedený tribut neznamenal jakousi "daň" a tudíž lenní závislost. Jednalo se opravdu jen o výpalné, placené zločincům, v tomto případě "Svaté říši římské". Faktem také je, že i tato říše platila ve stejné době výpalné jiným zločineckým tlupám, např. kočovným Maďarům. A také vůči nim neměla lenní podřízenost.
Pokud se týká onoho Karla. Byl to v podstatě vůdce zločinecké tlupy, drancující země okolo svého sídla a postupně rozšiřující okruh své působnosti. Řekněme si to upřímně, stejným způsobem vznikaly a následně rostly a upevňovaly se zárodky dalších států, včetně přemyslovského knížectví uprostřed Čech.
Karel a jeho tlupa prostě loupili a vraždili a vybírali výpalné a tím soustřeďovali ekonomickou moc do svých rukou a likvidovali i konkurenční mocenská centra, která se jim buď poddala, nebo byla zničena a příslušníci místních vyšších sociálních vrstev byli vybiti. Jakousi zásluhu této tlupě můžeme přiznat v souvislosti s postavením hráze islámu. Ovšem, přišli k tomu jako ten příslovečný slepý k houslím, prostě byli ve správnou dobu na správném místě.
Navíc, onen slavný poslední boj rytíře Rolanda a jeho druhů se nekonal proti islámskému invaznímu vojsku, ale v reálu skončili jako banda lupičů, vybitá místními baskickými horaly. Jejich těla po zbavení všeho cenného (a tedy i nesoucího znaky, umožňující identifikaci mrtvoly) shnila na místě, případně byla roztahána mrchožrouty. Pokud byly na místě bitvy někdy po létech (návrat Karla a jeho vojska na místo bitvy, líčený ve francouzských pověstech a hrdinských zpěvech je rovněž smyšlenka) sebrány nějaké kosti, neexistovala sebemenší možnost je přiřknout konkrétní osobě.

Hodnocení

Karel Veliký byl tedy prachobyčejný vrahoun a lupič. Měl pouze to štěstí, že na počátku své kariéry nenarazil na někoho silnějšího a schopnějšího, v takovém případě by zůstal zapomenut a EU by udělovala medaili třeba Bastarda Velikého.
Jakmile se ovšem setkal s někým jakžtakž schopným, organizovaným a s početným vojskem, dostal se do nesnází. V Pyrenejích byl zastaven islámem a ještě dostali jeho lupiči těžkou nakládačku od místních horalů. Při tažení do středu Evropy byl zastaven u Cannburgu našimi předky, kteří udělili jeho vrahounům lekci v utíkání. Sice do kronik nechal napsat, jak silně poplenil napadené země, dokonce založil ve své říši "Českou marku" (ovšem, mimo prostor Čech, někde v oblasti Bavorska a Rakouska), ale neuspěl. Důležité je, že dostal výprask, musel utéct a nikdy se už nepokusil o výboj v tomto směru. Ta marka byla asi jen náplast na jeho pošramocené ego.
Výše jsem uvedl, že prakticky všechny státy v Evropě (ale i mnohde jinde) vznikly jako území ovládané tlupou lupičů a raketýrů, postupně se zvětšující a konsolidované. A likvidující, případně podmaňující, své konkurenty.
Určitý rozdíl vidím právě v tom, jak jsou tyto postavy a jejich činy hodnoceny potomstvem.
Karel Veliký je jednoznačně zbožňován a vše, co udělal, ať to byla sebevětší hanebnost nebo zvrácenost, je natíráno na růžovo, jako ten pověstný pražský "tank osvoboditel".
U nás je situace poněkud jiná. Sjednocování české kotliny do jednoho státu v přirozených hranicích, tvořených pohraničními horami a vysočinami, je chápáno jako nutnost, bez níž bychom nepřežili. A máme i názorný příklad, jak bychom dopadli, kdybychom to neudělali, v osudu slovanského obyvatelstva na severozápad od Krušných hor. Jednotný stát na území s přirozenými přírodními hranicemi se prostě dokázal ubránit a upevnit takovým způsobem, že ani pozdější otřesy a prohry nestačily na jeho likvidaci.
Bez ohledu na fiktivnost či reálnost, je našimi kronikáři (aniž bychom řešili, zda vycházeli z nějakých lidových povídaček, nebo psali pod dohledem panujícího vládce) líčena etická problematičnost těchto aktivit a omlouvána je právě zajištěním nutnosti přežít. Lucká válka (pro jejíž realitu svědčí některé archeologické nálezy) je líčena jako obrana proti konkurenčnímu sjednocovacímu jádru, nikoli jako úspěšná dobývací akce. V pověsti o Durynkovi a Neklanovi je odsouzeno i "automatické" vybíjení nobility dobývaných území.
V podstatě to samé platí i pro likvidací Slavníkovců. Ta byla vždy hodnocena jako nepříjemná a nehezká nutnost, nikoli jako něco hrdinského, hodného oslavování. Pan neurolog Lesný uvádí, že k této akci došlo v době, kdy panující kníže, Boleslav II Pobožný, ležel jako lazar s kvadruplegií, podle něj na bázi zánětu kořenů míšních nervů. Zdůvodňuje svou diagnózu tím, že to byla jedna z mála takto těžce znehybňujících chorob, která byla tehdejšími ošetřovatelskými postupy (klid na lůžku, krmení, přebalování) zvládnutelná a je u ní možný i při tak primitivní péči návrat k plnému zdraví (což se následně knížeti i stalo). Také příznaky útlaku na obratlech knížete, které mohl vyvolat nějaký rozsáhlejší hematom z dob dřívějších bojů a úrazů a vytvořit zde místo vhodné pro ataku choroby, tuto diagnózu poporuje. Útok provedla knížecí družina z toho důvodu, aby předešla podobné akci ze strany Slavníkovců, kterou mohla fyzická neschopnost knížete vyprovokovat k podobné akci v opačném gardu.
Je otázka, nakolik byl v té době cca třicetiletý Boleslav III schopen převzít případnou obranu. Kníže patrně preferoval mladší syny, Jaromíra a Oldřicha, které měl s jinou manželkou. Boleslav III se navíc ukázal pro vládu prakticky zcela nezpůsobilý (velice rychle se po nástupu na knížecí stolec uchlastal k smrti), což mohlo být jasné už i v onom kritickém roce. Hypotetická akce Slavníkovců by sice území v Česku sjednotila také, ale přemyslovští družiníci by ztratili své sociální postavení (pokud ne rovnou životy).
Další otázkou je, nakolik měl podíl na vzniku krize, která skončila vybitím Libice 28. září 995 (byť letopočet je některými historiky zpochybňován) Vojtěch Slavníkovec, posléze svatořečený. Ten totiž po své linii začal slavníkovský stát začleňovat do evropského kontextu, a to bez ohledu na zájmy a mínění přemyslovského knížete. I ona výprava na pomoc německé říši proti severním sousedům, která způsobila kritický nedostatek vojska k obraně Libice, byla součástí oné politiky. Zkrátka začínalo hrozit, že Slavníkovci přerostou Přemyslovcům přes hlavu a se sítí zahraničních příbuzných, pomocníků a sympatizantů, kterou Vojtěch intenzívně budoval, se stanou sjednotiteli České kotliny oni. I to mohlo být důvodem onoho útoku na Libici.
Přitom Vojtěch patrně zcela nesmyslně tlačil na pilu. Přemyslovci a Slavníkovci, jak prokázaly antropologické výzkumy jejich pozůstatků, byli blízce příbuzní. Patrně si po více generací vzájemně provdávali dcery za manželky a není nereálné, že by v následujících několika generacích vytvořili jednu velkorodinu. Zcela jistě s nikoli ideálními vnitřními vztahy, jak ukazují další dějiny Přemyslovců, ale i jiných panovnických rodů té doby, ale genocida jedné rodiny (či její větve) by nebyla nutná.
Patrně si Vojtěch toto vše uvědomil, včetně svého podílu na oněch tragických událostech, a jeho známé usnutí v pruském posvátném háji (a tedy znesvěcení tohoto místa v očích místních věřících) bylo v podstatě, i podle některých historiků, jakousi formou sebevraždy. Posvátný háj byl naprosto jednoznačně označen (a Vojtěch musel se svým kněžským vzděláním toto značení poznat) a to, že pohané trestají jeho znesvěcení smrtí, musel rovněž velice dobře vědět. Poslední pokoření Vojtěch utrpěl tehdy, když Břetislav I dobyl Hnězdno, zmocnil se jeho pozůstatků a učinil jej patronem státu, který nenáviděl a proti němuž za svého života ze všech sil bojoval.
Nicméně, abych se vrátil ke hlavnímu tématu: Dobytí a vybití Libice bylo vždy chápáno jako nepěkná nutnost, vyprovokovaná situací, kdy jakékoli jiné tahy by přinesly horší výsledek. Tedy jako jakési braní či naopak obětování figury v šachové úloze. Nikoli jako něco čím bychom se měli chlubit, nebo z toho být dokonce nadšení.
Prostě, ke zlým činům, které byly vyvolány nutností sjednotit naše státní území pod jednotnou vládu a jeho následné udržení, máme naprosto jiný postoj než historiografové i umělci (a patrně i řadoví občané) k obdobným činům Karla Velikého.

Z uvedených důvodů nevidím nutnost nějak adorovat Karla Velikého. Už proto, že jeho medaili zpravidla dostávají lidé, kteří pro nás jako stát i jako jeho obyvatele neudělali a nedělají nic pozitivního. Výjimky existují, ale je jich málo. Pokud bychom měli někoho z jeho doby slavit, tak naše předky, kteří ho dokázali zastavit, a tím vlastně umožnit to, že tu vůbec jsme. Takže spíš by nám měla něco říkat plaketa, připomínající bezejmenné hrdiny od Cannburgu.

Nahradíme jaderné elektrárny solárními panely?

Jednou z "vlajkových tézí" zelených je, že atomové "šrotreaktory" nahradí solární panely. Mentálně indolentní Rakušané jsou dokonce ochotní věřit, že pár solárních panelů, umístěných na objektech nespuštěné JE Zwettendorf, nahrazuje její výkon. Jaká je realita? Pokusím se ji nastínit pomocí údajů z veřejných zdrojů na internetu a magických úkonů, jako je trojčlenka. Výpočty byly provedeny v jazyce R na linuxu, je možné, že jiné nástroje (ale i např. verze R pro windows) by se mohly někde na konci čísel za desetinnou čárkou trochu lišit.

Trochu exaktnosti

Po posledních úpravách dává JE Temelín 2x 1086 MWe. To "e" na konci značí, že jde o elektřinu, navíc je schopen dodávat ještě energii v teple, použitelnou např. pro teplárenství. Nicméně, nechme ji stranou. V kilowattech je to: 2x1086 = 2172 MW = 2 172 000 kW.
Sluneční energie na našem území dává nanejvýš a za optimálních podmínek počasí 1 360,8 W.m^(-2) (tedy na metr čtvereční).
Jak je to se solárními panely?
Běžně dostupné solární panely nají účinnost konverze záření na elektřinu 12 - 17 %, špičkové (a obtížně sehnatelné a patřičně drahé) kolem dvaceti, teoretické účinnosti fotovoltaického panelu je kolem 34 %, tedy shodou okolností dvojnásobek horní meze účinnosti "běžných" panelů. Vezměme tedy těch 17 % jako základ.
Výkon JE Temelín tedy odpovídá ploše 1597059 m2, tj. 1,597059 km^2. Tedy, energii záření, která na tuto plochu dopadá.
Nyní provedeme dvě věci:

1. Tuto plochu zdvojnásobíme, protože když se podíváme na letecké snímky FV elektráren na rovině, zabírají panely přibližně polovinu její plochy (je to dáno postavením Slunce na obloze v našich zeměpisných šířkách), dostaneme 3,194118 km^2
2. Tuto plochu vynásobíme onou účinnosti 17 %. Dostaneme (3.194118*100)/17 = 18,78893 km^2.

To by bylo ještě přijatelné. Nicméně, nyní nastává hlavní horor:
Využitelná doba činnosti panelů (korekce na denní dobu a vlivy počasí) činí 24,9 procent.
Zbytek musíme zálohovat. Takže 75,1 procent musí být v tu dobu nacpáno do zálohy.
Znamená to na první pohled zečtyřnásobení této plochy, nicméně, musíme ji počítat zvlášť, kousek níž bude vysvětleno, proč: 18,78893*3 = 56,36679 km^2
Ona záloha se musí počítat zvlášť, protože existuje jev zvaný účinnost.
Nejúčinnější jsou lithiové baterie, s účinností maximálně 92 %. Vodík má účinnost poloviční.
Musíme tedy násobit:  (56,36679*100)/92 = 61,26825 a následně výsledek přičíst k tomu zbytku, který pracuje rovnou, a ne do záloh: 61,26825 + 18,78893 = 80,05718
Čili za naprosto optimálních podmínek by Temelín nahradila FV elektrárna o přibližné ploše 80 km^2. Pokud bychom počítali se dny, kdy je insolace nižší (protože ona procenta 24,9 v podstatě odpovídají době, kdy ta elektrárna vůbec nějakou elektřinu dává, nikoli dobu, kdy jede na plný výkon), můžeme klidně odhadnout cca 150 km^2.

Porovnání s rozlohou státu

Plocha ČR činí 78 871 km^2.
Výpočtem (150*100)/78871 dostaneme 0,190184.
Nyní jeden obecný výpočet:
2172 MW (= 2,172 GW) odpovídá 0,190184 procent rozlohy ČR
1000 MW (= 1 GW)     odpovídá x
x = (1000 * 0,190184) / 2172 = (1000*0.190184)/2172 = 0.08756169
Zaokrouhleme to nyní dolů, ať mají zelené dušičky radost: 1 GW krytý fotovoltaikou (i pro dobu, kdy slunce nesvítí) odpovídá cca 0,08 procenta rozlohy ČR.
Instalovaný elektrárenský výkon v ČR je cca 21.9 GW což odpovídá 1,752 procent rozlohy ČR.
Hezké? Jak se to vezme.
V případě konce uhlíku musíme pokrýt

1. přechod domácností na topení elektřinou, tj. + přibližně jednou tolik, co je dnešní produkce elektřiny
2. přechod aut na baterie, tj. přibližně 1 % rozlohy ČR
3. náhrada naftové trakce (lodě, vlaky apod.) minimálně 0,2 rozlohy ČR

A jsme skoro na pěti procentech rozlohy ČR. Dále musíme počítat s poklesem účinnosti panelů stárnutím, v létě klesá jejich účinnost zahřátím, musíme počítat s tím, že část instalace bude ve fázi nějaké údržby, výměny starých panelů za nové atd., a jsme o procento výš.
Potom přijde to hlavní: Nutnost vyrobit nějakou zálohu na období, kdy dlouhodobě nepojedou panely (běžně jsou to desítky dnů), protože výše uvedený výpočet pokryje v podstatě situaci, kdy každý den panely 1/4 dne jednou a 3/4 dne nejedou. Je to, ošklivé, ale léto moc nepomůže. Slunce totiž vychází na severovýchodě a zapadá na severozápadě, tj. ráno a večer svítí na zadek panelů. Panely by se musely točit jak ta slunečnice, ale to by se zase promítlo jednak do nákladů na výstavbu FV elektrárny, jednak by to nějakou energii spotřebovalo. Záleží rovněž na tom, jaké zálohy za FV zdroje bychom měli povoleny, a jaký by byl režim toho zálohování (= za jakých okolností by nám bylo povoleno spustit zakonzervované uhelné nebo paroplynové zdroje). Vodní energie je nesmysl, ta by vystačila na pár hodin provozu ČR a ještě je pravděpodobné, že že by nebylo možné v tak krátké době převést veškerou energii potenciálu vody v našich přehradách na elektřinu a stávajícím vedením u stávajících elektráren ji nacpat do sítě.
Dále je třeba počítat s tím, že u řady technologií je výhřev elektřinou výrazně méně efektivní než výhřev uhlím (výroba vápna, karbidu, oceli atd.). Dále bychom museli část elektřiny používat stabilně na výrobu vodíku pro náhradu uhlí, např. u té výroby oceli.
Velice se obávám, že bychom neměli sebemenší šanci se dostat pod deset procent rozlohy ČR.

"Domácí úkol"

Ponechám čtenářům za "domácí úkol", aby spočetli, kolik by stála tato plocha v ceně FV panelů. Ceníky na webu existují. Dále by bylo nutno počítat náklady na tisíce km nového vedení, aby se energie z těch panelů dostala do sítě (to jsou opravdu jen odhady, závisející mj. i na tom, kde by ty FV elektrárny byly umístěny). Pokud by se vytvářely lokální zdroje jen pro místní zásobení (FV elektrárna pro jednu vesnici), jak to chtějí někteří zelení, musela by se plocha FV elektráren zvýšit o výrazně nižší efektivitu takového řešení. A o nutnost mít někde "stále nabitou" zálohu schopnou pokrýt lokální výkyvy slunečního záření.

Problémy kromě té obrovské plochy

Pokud bychom se dostali na fantasmagorickou teoretickou maximální účinnost FV panelů, mohli bychom zde uvedené plochy podělit dvěma.
Jistěže je otázka, kam bychom ty FV panely umístili:

• Na úkor zemědělské půdy?
• Na úkor lesů?
• Při umístění na lidská sídla je třeba počítat s výrazně nižší efektivitou (danou tím, že sklony a zeměpisná orientace střech i fasád zpravidla nejsou optimální pro efektivitu FV panelu), navíc, že v řadě lokalit budou FV panely stíněny část dne vyššími budovami, terénními nerovnostmi apod. Totéž se týká i umístění panelů nad komunikace.

Pokud bychom tedy umístili panely neoptimálně, do "míst, kde nevadí", snadno by se mohlo stát, že by nám ani pětina rozlohy ČR nestačila.
Dalším problémem je kooperace se zahraničím. To, co jsem popsal, je systém, provozovatelný v podstatě v ostrovním režimu. Získávání přebytků energie (v době, kdy jich sami budeme mít dost, ale budeme je muset na základě nějakých pofidérních "EUrosmluv" odebírat), i snaha od nás získat (třeba na základě úřednického befélu nějaký "povinný odvod" energie v době jejího celkového nedostatku) by nároky na plochu fotovoltaiky, tvořící energii na zálohy "pro případ mimořádné naléhavé mimořádné potřeby" dále zvýšilo, minimálně o jednotky procent rozlohy státu. Možná bychom skončili i na třetině plochy ČR.
Dalším problémem FV panelů jsou nutné dotace na jejich provoz. Už nyní, kdy FV panely tvoří jen pár procent zdrojů v našem energetickém mixu, platí na ně (spolu s větrníky) naši občané jako mourovatí. Pokud by FV panely činily prakticky sto procent podílu v energetickém mixu, nebyl by roční příspěvek solárním baronům cca 2000 Kč od jedné domácnosti, ale patrně nějakých 40 - 50 tisíc. Pochopitelně, při právě v Česku ukončených cenách. Spolu s nárůstem cen energií, jaký vidíme v posledních měsících, by to šlo násobně nahoru. Je otázka, jaká by byla ochota občanů takové zbytečné peníze dávat, a kolik by jich při všeobecné drahotě dané inflací a v důsledku dalších negativních zásahů EU do ekonomik členských států vzniklých problémů, vůbec na tato zbytečné odvody mělo. Případně jak dlouho, než by jim došly úspory.

Tedy, i pokud pomineme, že lithium na tak velké množství baterií, jaké by naše energetika potřebovala, prostě na světovém trhu není, a že přijatelná metoda likvidace FV panelů prostě neexistuje, je převedení naší energetiky na fotovoltaiku naprostá fantasmagorie, která mohla napadnout leda "alternativně" myslící osoby typu zelených. O těžbě lithia na našem území si nechme zdát. Byl by to větší průšvih než těžba hnědého uhlí na severozápadě Čech za komunistů. Možné exploze těchto úložišť (v případě plně nabitého úložiště pro celou ČR na zimní období by se uvolnil několikanásobek energie v porovnání s výbuchem hirošimské jaderné bomby) nechme raději stranou. Stíny lidí, odpařených energií z takového výbuchu by mohly být skvělou turistickou atrakcí. Byť by nevypadaly, jako tento. Byť autor obrázku v editoru POVRay trochu "švindloval", protože šaty, šňůra i vlasy děvčátka by stínily zeď podstatně kratší dobu než jeho tělo.

Zachrání planetu vybití krav?

Hovězí dobytek je zdrojem masa, mléka (a výrobků z něj), případně kůží a výrobků z nich (např. želatiny) a ještě se ze zbytků dá vyrobit krmivo či hnojivo. Ekologům pojednou vadí, že krávy vylučují metan, a tím "ohrožují planetu". Pomohlo by skutečně jejich zlikvidování?

Využití

Řekněme si to upřímně, my, obyvatelé Evropy a zemí, kam se Evropané v rámci své koloniální expanze stěhovali a přinesli tam své geny, jsme nositeli anomálie, fakticky choroby. V důsledku této "choroby" nedojde k ukončení činnosti laktázy v našem tenkém střevě krátce po skončení kojeneckého věku, jako u jiných savců, ale také u většiny lidských populací, ale její produkce pokračuje až do středního věku a někdy až do senia. Díky tomu jsme schopni využít mléko krávy (ale i dalších savců) bez gastrointestinálních potíží, jako je nadýmání a zpěněný průjem. Normální útlum tvorby enzymu, štěpícího laktózu "příroda zařídila" proto, že v potravě savců žádné jiné zdroje laktózy než mléko, konzumované výlučně v útlém mládí od matky, nejsou a bylo by nesmyslné plýtvat materiálem a energií na vytváření nepotřebného enzymu. Nicméně ona abnormalita u alespoň částečně myslícího savce, člověka, byla velice dobře využita rozvojem mlékárenství.
Uvedená anomálie byla natolik výhodná, že její nositelé v podstatě vytlačili z území Evropy všechny konkurenty bez ní. Umožňovala totiž využívat hovězí dobytek jako zdroj potravy, aniž by bylo nutné ho porazit a sníst. Naši předkové také záhy přišli na výrobu sýrů, včetně takových, které vydrží přes období, kdy krávy nemají telata a nedojí.
Tato mutace musela být na druhé straně velice vzácná, protože řada zemědělsko pasteveckých populací, jimž by se také velice hodila, ji nikdy nezískala. Jiné populace jsou s to konzumovat menší množství mléka v kombinaci s krví. Případně vyráběli jakési karamely ze sušeného mléka, které dlouho cumlali, a tím do sebe dostali jeho nutrienty, aniž by jim ve střevě vznikla příliš vysoká koncentrace laktózy (o menší se dokáží postarat střevní bakterie). Jiné zase pravidelně konzumovaly a konzumují krev svého dobytka (nejen krav, ale i koní), což je také jakýsi "zdroj potravy bez nutnosti zvíře porazit", ale méně efektivní než to mléko. Jedinou výhodou může být relativně vyšší obsah železa v takovéto stravě, na druhé straně mají takové populace zpravidla problémy s dosažením potřebného příjmu vápníku.
Pochopitelně, všichni lidé jsou s to konzumovat hovězí svalovinu a vnitřnosti a využít skutečnosti, že hovězí svalovina je zpravidla méně kontaminovaná bakteriemi než svalovina jiných zvířat, takže je možné ji požívat i syrovou nebo polosyrovou. To bude mít časem značný význam i pro nás, až se opravdu budeme rozmýšlet, zda stejk udělat polokrvavý, nebo plně propečený, nebo to hovězí tepelně upravit na ptáčka či roštěnku (apod.) s patřičně vyšší spotřebou energie. Tedy, pokud na to maso vůbec budeme mít. A bude čím pod tím masem zatopit.
Je tedy jasné, že i v přípravě hovězího (v porovnání s jinými druhy masa) existuje jakási úspora energie, která je fakticky "protiskleníková". To ovšem hloupí a nevzdělaní ekologové ignorují.

Metan

Kráva je přežvýkavec, podobně jako koza, ovce nebo třeba velbloud. Základem přežvýkavého ústrojí je bachor, v němž dochází v silně anaerobním prostředí k fermentaci primárně zkonzumovaných částí rostlin. Podílí se na něm i bakterie, které spolehlivě usmrtí desetina procenta kyslíku v atmosféře. Při tomto procesu dojde k přeměně rostlinných polysacharidů na sacharidy jednoduché, které může zpracovat poslední žaludek a střevo. Přežvykování je prováděno na vyvrhovaném obsahu bachoru, kdy rozmělnění potravy zuby zvýší dostupnost uvedených živin, přežvýkaná potrava je polykaná do dalších žaludků.
Přežvýkavci jsou s to využít rostlinnou potravu vysoce efektivně, i v porovnání s ostatními typy býložravců. Metan se v jejich trávicím ústrojí uvolňuje proto, že jeho produkce je součástí procesu získávání energie právě symbiotickými bakteriemi v bachoru.
Navíc ještě bachorová mikroflóra vyrábí některé aminokyseliny, které v rostlinné stravě chybějí, nebo je jich v ní jen velmi malé množství.
Metanogenní bakterie má ovšem v trávícím ústrojí i člověk a metan je součástí i z něj odcházejících plynů. Plynnatost přitom vyvolává hlavně rostlinná strava. Lidské trávící ústrojí pracuje výrazně méně efektivně. To znamená, že pro metanogenní bakterie zůstane víc rostlinných látek než v případě trávícího ústrojí přežvýkavce, takže objem pšouků na kilo požité rostlinné stravy bude u člověka, obávám se, podstatně vyšší. Dalším problémem je velice nízká efektivita lidského trávícího ústrojí při získávání minerálních látek a některých dalších výživových složek z rostlinné stravy, absence bakterií, které by nám z rostlinné stravy ve střevě vyráběly esenciální aminokyseliny (které v ní prakticky nejsou zastoupeny), i některé vitamíny. Pokud bychom tedy měli přejít na rostlinnou stravu, museli bychom, obávám se sníst daleko více této stravy, než když požíváme maso. Navíc by se s vysokou pravděpodobností, jak jsem uvedl, velice zvedla i flatulence (být v jedné místnosti s veganem je zpravidla "zážitek s vůní"). Je ovšem otázka, zda by ta flatulence lidí nucených k vegetarianismu nedorovnala úbytek tvorby metanu vzniklý vybitím krav. Obávám se, že spíš ano.
Kdysi jsem spáchal vizi, že astronauti na dálných letech by mohli pěstované řasy a další rostliny (na což by stačila energie z reaktoru lodi přeměněná na světlo i na mezihvězdné cestě) zpracovávat v jakési "instrumentální obdobě bachoru", v níž by se tyto výpěstky přeměnily na cosi daleko více využitelného k lidské výživě. Problémem by ovšem byla senzorika, protože neznám nic hnusněji páchnoucího než jak páchne bachorová tekutina. Pro neznalé: Je to "tím směrem", ale o něco horší než zápach produktů bioplynky.
Pokud bychom povinně měli něco takového doma, abychom byli s to se zvládnout uživit třeba tou trávou  nebo senem (protože by po "ekologizaci" ekonomiky a výroby potravin patrně nic jiného k jídlu ani nemuselo být), no tak to "potěš koště".
Nepomohl by ani přechod z hovězího na skopové, protože tam je produkce metanu na kilo masa přibližně stejná (akorát že jedno zvíře vyprodukuje plynů méně, protože je menší, ale to ekologovi nevysvětlíte). A velkokapacitní vepříny a drůbežárny zase ekologové nenávidí.

Ekologie výživy

Ekologie je jen jakýsi ideologický nesmysl, podobný boji za beztřídní společnost nebo jiným heslům totalitních ideologií. Proto je vcelku logické, že i boj proti skleníkovému efektu a v jeho rámci proti metanu je jen další snůška bezcenných nesmyslů od jejich chronických hlasatelů.
Pro ekology je naprosto charakteristické, že jejich návrhy jsou naprosto prvoplánové a v širších důsledcích působí velice často přesně opačně proti původnímu záměru. Pokud ovšem záměr byl takový jako byl presentován. U naprosté většiny toho, co navrhovali a navrhují, lze mít podezření, že ekologům jde především o likvidaci nebo alespoň silné zchudnutí normálních lidí, a že boj za to či ono je jen pláštíkem pro onen skutečný záměr. Aniž by chápali (či reflektovaali), že právě tito lidé jsou zdrojem financí, z nichž je stát nebo nějaké pochybné organizace platí.
Ekologie tady "vyžaduje" vybití krav a snad i dalších chovů jen proto, aby lidé nejedli maso a výsledkem bylo to, že prdět metan budou oni a ne ta zvířata. A že bude nutno vybudovat rozsáhlé kapacity na výrobu potravinových doplňků, protože rostlinná strava je neplnohodnotná a vegani by bez různých pilulek a speciálně obohacených potravin prostě pomřeli. Jako se to běžně děje u nuceně veganských populací v zemích třetího světa, jejichž zdravotní stav, včetně délky života, je zpravidla velice tristní. Nebo bychom se "museli smířit" s tím, že se budeme dožívat ani ne polovičního věku v porovnání se současností, kdy máme zajištěnu kvalitní výživu.

Redukce či kompletní vybití chovů hovězího dobytka není nic jiného než bezcenný kapric chronických zelených škůdců. Je třeba ho odmítnout jako totální nesmysl, ostatně jako prakticky všechno, co ekologové kdy prosazovali, prosazují a patrně i v budoucnu budou prosazovat, už proto že jsou stále více odtrženější od reality. Mimochodem, pohled na okenní teploměr i na husté sněžení za ním mi jasně říká, že to antropogenní globální oteplování, se kterým před pár desetiletími přišli, je jen další nesmysl, a tudíž je nesmysl i jakákoli jeho součást. Tedy i boj proti kravským prdům a krkům.

Co by mohlo zabránit katastrofě

Můžeme shlížet na anticovidová opatření skepticky až kriticky či odmítavě, ale shodneme se patrně všichni na tom, že epidemie covid představuje zcela drastický zásah do ekonomiky a následně se nutně bude promítat do životní úrovně obyvatel. Je třeba také konstatovat, že demokratická vláda by na tuto situaci nějak rozumně zareagovala.

Jaká by měla být rozumná reakce

Zcela jistě by korektní reakcí mělo být zrušení (alespoň dočasné) všeho, co nějakým způsobem negativně ovlivňuje ekonomiku. Něco málo se v této věci děje, ale je to skutečně málo.
Není nijak ovlivněno právě to, co ekonomiku sráží dolů, a to ještě drastičtěji, než epidemie covid. Zcela jistě naprostá většina čtenářů uhodne, že oním dalším negativním faktorem je ona šílenost, která se nazývá "Grýn Dýl". Tato šílenost má údajně "zachránit planetu". Přitom je to naprostý nesmysl, protože už primitivní výpočet na úrovni kupeckých počtů jednoznačně ukazuje, že k žádné záchraně planety zaškrcením ekonomiky EU dojít nemůže. Dokonce ani naprosto extrémní, leč s jurodivými zelenými zcela reálná, možnost totální likvidace veškeré ekonomiky, dopravy, vytápění obydlí atd. by nemohla snížit světové emise o víc něž nějakých osm procent, které možná ještě připadají na již tak ekonomicky zdevastovanou EU.

Zelená strategie

Zelenou strategií je vypínání všech fungujících zdrojů energie (uhlí, jádro) a jejich náhrada zčásti ruským zemním plynem (na který ale v dohledné době nebudou peníze) a OZE. Je to strategie naprosto nesmyslná a již její počátky vedly ke drastickému zdražení elektřiny, přičemž dominovým efektem se zdražují všechny další formy energie. A následně se to, opět dominovým efektem, přenáší na prakticky veškeré zboží a služby. Během několika málo následujících měsíců uvidíme výsledky této hovadiny na účtech za elektřinu i plyn. Drsně se zvedá dokonce i cena "ekologického" palivového dříví. Už je oficiálně přiznáváno, že cca čtvrtina obyvatel EU nebude mít na to, aby si vytopila domácnost na snesitelnou teplotu (a to i za předpokladu, že elektřina a plyn vůbec budou, což zdaleka není jisté - spíš je jistý pravý opak).
To, že by ekonomiku, včetně vytápění domácností, mohly pokrýt Občasné Zdroje Energie, je naprostý nesmysl. Nebudu teď řešit skutečnost, že tyto zdroje po většinu času nefungují a přebytky energie z doby, kdy fungují, nemáme jak uložit. Dovolím si pouze konstatovat, že uvedené zdroje pro svůj chod a průběžnou obnovu potřebují samy funkční ekonomiku. Pokud nebudou udržovány a jejich klíčové součásti průběžně opravovány či vyměňovány, tak prostě přestanou, některé skokově, jiné postupně, dodávat i to málo nepředvídatelné energie, které jsou schopny dodat. Takže, pokud připustíme zhroucení ekonomiky, včetně výroby a dopravy související s OZE, tak ani z těch OZE nic nebudeme mít. I v současnosti je problém rovněž se skutečností, že začínají chybět klíčové suroviny na celou OZE "energetiku" a buď je budeme draze těžit (s patřičnou devastací životního prostředí, proti které byla bývalá devastace severočeských těžebních okresů zanedbatelná prkotina) nebo se snažit na světových trzích přeplatit přebytek dalších zájemců o ně, což nepůjde dělat dlouho. Tak velké finanční rezervy prostě nemáme. A brzy je nebude mít ani celá EU, která velkolepě prožírá vše, co EHS nahospodařilo.
Zelená strategie tedy je naprosto likvidační pro celou EU, pro země bývalého východního bloku více proto, že nemají našetřeno z dob EHS, protože v té době byli členové RVHP, která sice hospodařila o něco lépe než současná EU, ale ne o mnoho. Aniž by se tím cokoli změnilo na světových emisích skleníkových plynů, jak jsem výše konstatoval.

Zdravý rozum

Zdravý rozum by zcela jednoznačně vedl k pozastavení debilit typu Grýn Dýlu a s ním spojených. Případně by vedl k pozastavení i dalších ekodebilit, které ho předcházely a jsou jen dalšími zbytečnými děrami, kterými nyní tečou peníze z ekonomiky ven.

1. Měly by se okamžitě, jako součást covidových ekonomických restrikcí, zastavit veškeré podpory OZE. Pokud někdo namítá, že s OZE měl "strategickou ekonomickou rozvahu", je mi líto. Tu měl i hospodský, který zkrachoval kvůli covidovým restrikcím. A, na rozdíl od provozovatele OZE, dělal něco pro společnost přínosného.
2. Souvisí jistě s předchozím: Podpory nevládním organizacím by měly být omezeny výlučně na organizace, po nichž je vidět nějaký materiální přínos. Stavění rybníků, mokřadů apod. - není problém. Blekotání o ekologii, blokační aktivity proti obecně prospěšným stavbám - nedat nic. Provádění sociálních služeb, rozvoz jídla, ošetřovatelská činnost atd. - není problém. Žvástání o "sociálně spravedlivé společnosti", genderová, progresivistická (atd.) propaganda - nedat nic.
3. Ekonomice by zcela jistě pomohlo i pouhé prohlášení, že nic z Grýn Dýlu nebude realizováno, dokud neskončí covid epidemie.
4. Velmi pozitivní vliv na ekonomiku by mělo i zrušení (byť třeba oficiálně pozastavení do konce covidové epidemie) emisních povolenek. A ideální by bylo podmínění jejich znovuzavedení nejen koncem covidu, ale i postavením dostatečných kapacit (elektrárenských i teplárenských) v jádře.

EU

EU je pod vedením Němců, naprosto neschopných jako celek racionálního myšlení. Ti pochodují za zelenými tak, jako jejich dědové za Hitlerem (který byl proti zeleným ještě zlatý, řekněme si to upřímně). Z toho důvodu tato organizace pravděpodobně žádné racionální reakce není schopna. Ta bude vždy organizací či státem, bojujícím proti zájmům obyvatel členských zemí, až do jejich úplného vyhubení. Nebo, abych se trochu korigoval, pokud je právě toto jejím cílem, pak si počíná EU vysoce racionálně a efektivně.
Je třeba počítat s tím, že EU bude nepřátelská vůči jakýmkoli snahám o alespoň částečně racionální řešení krize, která se na nás pod její vlajkou hrne.

Členské státy

Alespoň některé členské státy EU ještě nejsou ve vleku totálních zrůd, jaké můžeme vidět v Německu nebo Bruselu. Dokonce i naše nová vláda je s to alespoň částečně reflektovat zdravý rozum, až je to zeleným a levicovým tmářům a škůdcům nepříjemné.
Je třeba přiznat, že vlády, jejichž perspektiva alespoň do jisté míry závisí na vůli voličů, jsou nuceny jednat alespoň částečně racionálně. Zejména se to týká států, kde ještě nezavedli korespondenční volby, umožňující prakticky stoprocentní zfalšování volebních výsledků.
Faktem je, že v takovém případě bude bruselské centrum EU jejich přirozený nepřítel, protože to se snaží za každou cenu (i za cenu smrti milionů, či desítek milionů Evropanů hladem a zimou) protlačovat ekonesmysly a šílenosti, a vlády i parlamenty si budou moci vybrat, zda budou jednat ve prospěch občanů, nebo podle škodlivých až smrtících bruselských hovadin.
Z mého pohledu by bylo velice vhodné, aby jednotlivé státy zanechaly Bruselem a jeho agenty uměle vytvářených sporů (např. proti polskému dolu Turow jsou především "naši" zelení, placení z bruselských a snad i německých peněz, kteří zcela jistě za naše zájmy nebojují a bojovat ani nehodlají) a postupovaly koordinovaně. Pokud zruší (nebo dočasně, do konce covid epidemie suspenduje) emisní povolenky jeden stát, ocitne se pod těžkým tlakem. Pokud to udělá koordinovaně více států (např. V4 nebo V4 + další státy), nesnesitelný tlak vyvinout nebude možné. Nebo některá "trestná" opatření prostě nebudou fungovat či vůbec nebudou realizovatelná.
Je jasné, že něčemu podobnému se budou snažit EUrosoudruzi zabránit. Není proto divu, že ze zlostátu jménem Německo zazněl požadavek na federalizaci EU. V níž by tedy demokraticky zvolené vlády měly menší pravomoci, než protektorátní vláda v letech 1939 - 1945. Němci by si měli osvěžit historickou paměť, protože by se mohlo snadno stát, že by po nějaké době, např. po porážce EU Ruskem, nebo po porážce "ekologických" států ve vnitrounijní občanské válce, mohli dopadnout ještě daleko hůř než jejich dědové a báby v roce 1945.

Současná krize je tedy jakýmsi prubířským kamenem, který nám jasně ukáže, kdo je kdo, a zda má cenu vůbec naši vládu brát jako něco "našeho", nebo jen za prodlouženou ruku evropských komisařů, nikým nevolených a nikomu neodpovědných. A rýsuje se naděje, že by akcentovaná krize mohla vést k tomu, že bychom se EU, byť třeba za cenu války nebo občanské války, jednou pro vždy zbavili. Pokud by současná krize vyústila v tohle, měla by alespoň nějaký přínos.

Vypršela Hitlerovi a spol. smlouva s ďáblem?

Dovolím si položit provokativní otázku: Pokoušel se někdo vysvětlit náhlý pád Hitlera a říše, kterou budoval, tím, že mu prostě vypršela smlouva s ďáblem?

Trocha teorie

Jako ateista bych něco takového neměl, alespoň podle nábožensky orientovaných lidí, ani vypustit z huby (či klávesnice). Nicméně to, že nevěřím v pánbíčka, popisovaného církevníky, ještě neznamená, že nemohu být zastáncem existence dosud nepoznaných materiálních (protože objektivně existujících) sil, které se mohou nějakým "božským" či "ďábelským" způsobem projevit. Někdy si z toho dělám legraci frází, že "Na boha nevěřím, ale na boží mlejny ano". Čímž se přikláním k názoru, že Zlo velice často vyvolá jakýsi "zpětný náraz", který následně postihne i jeho původce. To se běžně dočteme i v učebnicích různých ezoterických věd či přímo magie, nicméně stává se to i v případě Zla, šířeného zcela nemagickými postupy. Lze např. pozorovat, kolik zločinců, podílejících se na instalaci zločinných totalitních režimů, jimi bylo následně "semleto". U nás třeba Slánský a spol, i někteří další. Když ne hned, tak někdy, ale, bohužel, ne vždy a nikoli důsledně. Zjevná je i postupná degradace pachatelů zlých činů (nemusí jít vždy o zločiny jako takové), jakoby Zlo poznamenávalo svého nositele (a zase, jsou to věci o nichž se běžně píše v různých dílech o esoterice či magii).
Můžeme si zcela jistě i představit, že někdo začne páchat Zlo k osobnímu obohacení (zcela jistě ne vždy pouze finančnímu) a nakonec je tím Zlem pohlcen. Nakonec se tedy to Zlo projeví jako onen zlý prsten z Tolkienova nejznámějšího díla. Přičemž v závěru onoho pohlcování zpravidla dotyčný mj. musí hledět na to, jak se zvrtlo v pravý opak vše, o co usiloval, případně jak se to všechno totálně sesypalo.
Obávám se, že nějakou podporu Zla si nemůžeme představit jako ony smlouvy s ďáblem, jaké někdy padělali inkvizitoři a jim podobní. Patrně se jedná o silné rozhodnutí, následované akcí, po níž následuje akce druhé strany - úspěch jako odměna. Ona smlouva s ďáblem, jak ji popisuje folklór nebo klasická literatura (typu Fausta) ostatně může být pouze určitým prostředkem soustředění se nebo definováním problémů, jaký doporučují v řadě případů i psychologové (byť v souvislosti s jinými prvky života). Může snad být i použita jako jakási forma sigilla. Případně to sepsané mohlo mít asi i ten význam, jako třeba papírek, který si nesu s sebou, když jdu nakupovat, abych na nic nezapomenul.
Zejména asi není možné onu smlouvu termínovat tak, jak to známe z pohádek a pověstí (do roka a do dne ... atd.). Patrně má člověk přidělen nějaký "potenciál úspěchu", který se vyčerpává nejen časem, ale i intenzitou a počtem pomocných zákroků - protislužeb. Z tohoto důvodu patrně není možné odhadnout konkrétní den a hodinu, kdy tato podpora skončí a dotyčný skončí také. Je rovněž velice pravděpodobné, že dotyčný pachatel Zla bude mít (nebo získá) tendenci nadhodnocovat své možnosti a "smlouva" mu vyprší dříve, než očekával.

Hitler a smlouva se Zlem

Současně s výše uvedeným můžeme konstatovat, že Hitler programově páchal Zlo, a že toto Zlo v určitém momentě (můžeme se dohadovat, která z událostí byla klíčová), nakonec přestalo Hitlera podporovat a současně ho začalo užírat tak, že ke své sebevraždě v berlínském bunkru dospěl jako tělesná i duševní troska. A rozpadlo se vše, o co usiloval, to nakonec pochopil. To pochopení pak vedlo mj. k onomu známému zatopení berlínského metra a utopení snad až tisíců obyvatel tohoto města, kteří zde hledali úkryt před bombami a dělostřeleckými granáty. Byť mohlo jít o nějakou poslední zoufalou oběť Zlu, která je měla přimět ke zvrácení situace.
To, že se nějaké nečekané vyčerpání potenciálu zla, získaného smlouvou s ním, se stalo Hitlerovi, bych bral za možné. Argumentem pro je skutečnost, že měl štěstí v mnoha ohledech opakovaně a pokud mu je někdo zařizoval, opravdu se musel "nadřít".
Možná ještě lépe než přímo na Hitlera pasuje taková smlouva na někoho z jeho pozadí, nějakou "šedou eminenci", která byla v užším kruhu nacistického vedení, ale na spíše nenápadném postu (M. Bormann?). Nebo mohl být tím člověkem Goebbels. V takovém případě lze jeho usmrcení vlastních dětí chápat jako další pokus o vydyndání ještě jednoho zásahu Zla ve svůj prospěch. Existence takové osoby by mohla vysvětlit ono Hitlerovo prohlášení, citované např. v díle "Jitro kouzelníků", že viděl nadčlověka a třásl se při tom strachy. Možná právě onen dotyčný (nejspíš s vazbami na známou tajnou společnost Thule) mohl mít možnost mu ukázat člověka "postiženého zlým duchem". Dost možná i sama sebe v této situaci.

Takže, abych to trochu shrnul: Pokud platí esoterika jako taková (a v principu nevím, proč by neměla platit), mohl mít buď Hitler nebo někdo z jeho blízkého okolí smlouvu s "ďáblem" (tedy se Zlem, ať už ho pojmenujeme jakkoli), a ta smlouva se skutečně mohla vyčerpat zásluhou všech, kdo proti Hitlerovi bojovali, ať už na frontách nebo v odboji, nutících ono Zlo ke stále dalším a dalším korekcím reality, až už jejich potenciál překročil meze propůjčených sil a ony chřadly, chřadly ... až uchřadly, řečeno slovy klasika. Je to stejně dobrá teorie jako mnohé jiné a IMHO nijak nesnižuje zásluhy těch, kdo proti Hitlerovi skutečně bojovali (řečeno slovy zase jiného klasika), protože právě tím bojem nutili to Zlo, aby vyčerpalo Hitlerovi přidělené síly.

A co dál (s covidem)?

Jdeme do další vlny epidemie, přestože máme proočkováno více než šedesát procent populace a v rámci ohrožených skupin se proočkovanost blíží devadesáti procentům. Opět dělá odcházející vláda opatření, která v minulých vlnách drastickým následkům epidemie nijak nezabránila, pokud je rovnou nevyvolala, jak si dovoluji skepticky poznamenat. Jak tedy dál?

Povinné očkování?

Problém spočívá v tom, že prakticky veškerá očkování jsou naprosto jiná, než očkování proti covid.
Tato očkování mají prakticky stoprocentní účinnost, účinnost očkování proti covid je pozorovatelná jen statistickými metodami, a to ještě stát drží pod pokličkou surová data, aby nebylo možné jeho statistiky verifikovat. Navíc řada informací, klíčových pro posouzení účinnosti očkování, prostě není k dispozici a nemá je ani ten stát. Zejména nevíme, kolik je mezi neočkovanými těch, kteří covid prodělali bezpříznakově nebo jen s bagatelními příznaky a mají proti němu imunitu vyšší a trvalejší, než jakou navodí očkování (což je obecný jev, platný pro řadu infekčních onemocnění).
Selhání klasických očkování mají navíc příčiny, které se samotnou účinností vakcíny nesouvisí, případně mají bagatelní dopad.
Selhání očkování proti spalničkám se vysvětluje tím, že část dětí byla očkována vakcínou, která byla zčásti nebo zcela zničena špatnou dopravou a skladováním. Navíc po otevření ampule s vakcínou musí být tato aplikována během velmi krátké doby (desítky sekund), což u hystericky se bránícího batolete nemusí být dodrženo.
Selhání očkování proti černému kašli se týká nepatrného zlomku procenta očkovaných (desítky až stovky případů v ČR za rok). Nicméně onemocní dorostenci a mladí dospělí, tedy ve věku, kdy tato choroba zdaleka není tak velký průšvih jako u malých dětí (které před zavedením očkování černý kašel doslova kosil) a navíc má velmi lehký průběh (jaký by asi zvládlo i batole nebo předškolák).
Když jsme u nepovinných očkování, tak lze dostat rakovinu děložního čípku i po očkování proti papilomaviru, a to z toho důvodu, že se očkuje proti tomu, který nejčastěji tento nádor vyvolává, ale některé další, které vyvolávají toto onemocnění také, touto vakcinací pokryty nejsou.
Podobné je to i u očkování proti meningokokovi. Imunita vznikne proti nejčetnějšímu typu, některé další typy nejsou pokryty.
V případě chřipky je situace jiná: Očkování navodí vcelku téměř stoprocentní imunitu. Vakcína je však vyvíjena a aplikována před vznikem epidemie a může se stát, že v rozporu s prognózami, na nichž je založeno, proti kterému subtypu chřipkového viru bude vakcinováno, se do popředí dostane některý z jeho konkurentů a očkování má v takové sezóně velmi malou až nulovou účinnost.
V případě covidu je už účinnost očkování problematická a ukazuje se, že ochrana je velmi krátkodobá.
Očkování proti covidu tedy zaostává za ostatními reálně prováděnými druhy očkování asi jako šnek za gepardem.
A snad ještě něco: Přímo v zákoně je uvedeno, že povinné očkování slouží "k zamezení vzniku a šíření závažných infekčních onemocnění s vysokým rizikem dalšího epidemického šíření v kolektivech a život ohrožujících infekčních onemocnění". Přitom očkování proti covid nic z uvedeného nedělá. Navíc úmrtnost na covid je u neočkovaných ve zlomcích promile, takže i to "život ohrožující" je mimo realitu. Pokud se týká onoho šíření, o tom dál. Musel by se tudíž nějak přeformulovat (nebo zcela ignorovat) zákon v tom smyslu, že lze nařídit i "zdravotní" úkony s pofidérní či dokonce nulovou účinností.

Šíření nákazy

Učebnicovým faktem je, že nejnebezpečnější z hlediska šíření nákazy je jedinec, který onemocní velmi lehkou, nebo dokonce bezpříznakovou formou. Jedinec, ležící jako Lazar a zjevně nemocný, bude mít daleko méně kontaktů a ty se budou navíc nějak chránit proti tomu, aby tu nemoc od něho chytly.
Očkování, jehož těžiště spočívá ve zmírnění příznaků choroby, případně vyvolání bezpříznakového průběhu, je tedy z hlediska šíření choroby velmi kontraproduktivní. Mělo by význam tehdy, pokud by takovýto stav navodilo navodilo u všech očkovaných a trvale. V případě, kdy významná část očkovaných není chráněna proti těžšímu průběhu, případně imunitu proti těžkému průběhu rychle ztratí, může očkování paradoxně působit kontraproduktivně, protože těm, u nichž imunita v dostatečné míře nevznikne, nebo rychle zanikne, může naopak zvýšit riziko, že se nakazí.
K výše uvedenému jevu může navíc přispět totálně idiotská politika "privilegií pro očkované", kdy tato privilegia jen přispívají k nárůstu rizika, že ti očkovaní nakazí někoho dalšího.

Opatření

Trochu jsem to nakousl v předchozí části. Vláda vychází z totálně nesmyslné fikce, že očkovaní jsou bezpečnější z hlediska šíření nákazy než neočkovaní (nebo dokonce, že jsou "absolutně bezpeční"), byť s vysokou pravděpodobností je pravdou pravý opak. Pokud by tomu tak nebylo, musel by se covid chovat úplně jinak než prakticky všechna ostatní infekční agens včetně jeho nejbližších příbuzných, jako je původce SARS. A k něčemu takovému (ve smyslu rozdělení původců infekcí podle šíření na covid versus všechny ostatní) neexistuje ani ten nejmenší důvod.
"Privilegovanost" očkovaných je patrně to, co popohánělo minulou vlnu nákazy, a co akceleruje vlnu nynější.
V případě první vlny covid byla prodlužována prodejní doba v obchodech, což vedlo k tomu, že se zákazníci "naředili", protože řada z nich využila noční prodej. V dalších vlnách byly naopak prodejní doby zkracovány, takže v obchodech se tísnili zákazníci v maximálních počtech, a ti zbylí na sebe celé hodiny prskali a kýchali ve frontách před nimi.
V první vlně covid byly zrušeny "modré zóny", jako rakovina pohlcující větší města v Česku. To výrazně zvýšilo podíl individuální dopravy za nákupy i řešením úředních záležitostí, přičemž tato doprava je z hlediska šíření nákazy (bez ohledu na to, zda se dopravuje zdroj infekce, nebo naopak někdo, kdo tu infekci může dostat) nejbezpečnější. V dalších vlnách byla spíš podporována (asi z ideologických důvodů) MHD, která je naopak z tohoto hlediska nejrizikovější.
Některá opatření, zaměřená především proti sportovním aktivitám, zcela jednoznačně přispívala ke snížení nespecifické imunity a uvěznění seniorů v příslušných zařízeních v podstatě také, a to ještě musíme zohlednit i vlnu sebevražd, kterou toto opatření vyvolala.
Byly opakovaně rušeny trhy na volném prostranství, u nichž je riziko přenosu nákazy bagatelně nízké a naopak podporována velká nákupní centra, v nichž je riziko nákazy výrazně vyšší. Někdy byly zavírány i menší obchody, v nichž je opět riziko přenosu nákazy spíš menší než ve velkých nákupních centrech. Navíc mají tyto obchody zpravidla lokální působnost, takže se v nich s daleko vyšší pravděpodobnosti oproti nákupním centrům sejdou lidé, kteří mají možnost si tu nákazu mezi sebou předat i při jiné příležitosti.
Agrofert sračky ovšem najdete spíš v regálech velkých obchodních řetězců, než na pultech farmářských trhů.

Problémy

Opět jsem to nakousl v předchozí části: Některá opatření vyvolávají, většinou oprávněně, dojem, že byla diktována něčí potřebou vydělat.
Samotné očkování pro svou naprosto mizernou účinnost vyvolává značné pochybnosti. Dalším problémem je nevyzkoušenost vakcín, které byly formálně "testovány" v jakémsi superrychlém režimu. Je třeba si připomenout Contergan, který byl zkoušen daleko důkladněji. Byl téměř pět let testován na zvířatech a dalších modelech a skoro dva roky na dobrovolnících. Přesto unikly pozornosti (či detekci) jeho teratogenní účinky, které byly prokázány až po více než pěti letech jeho plošného nasazení (přípravek mj. snižuje, a to velmi účinně, obtíže typu těhotenských nevolností a zvracení). Nerad bych maloval čerta na stěnu, ale je docela možné, že takový průser s antocovid vakcínami máme dosud před sebou. Rozhodně bych byl byl velmi opatrný vůči vakcinaci dětí (u nichž je navíc, vzhledem k jejich přirozené vysoké odolnosti vůči adenovirům tento zákrok naprosto zbytečný) a v těhotenství (Contergan!).
Je třeba také zdůraznit, že očkování dětí a těhotných prosazují především lidé bez zdravotnického vzdělání.
Obrovským problémem je, že vláda a její "odborníci" presentovali očkování jako opatření, které jednoznačně vyřeší problém epidemie covid. přitom se jasně ukazuje, že i ve státech s prakticky stoprocentní proočkovaností probíhá současná vlna epidemie velmi těžce, a i v těchto státech se hroutí zdravotnictví náporem pacientů (očkovaných). I u nás je, zejména ve vyšších věkových kategoriích, současná vlna "epidemií očkovaných".
Problematické je povinné nasazování respirátorů. Zejména v situaci, kdy první vlnu covidu jsme zvládli jen s rouškami, z vysokého procenta po domácku šitými, naprosto excelentně, zatímco všechny další vlny s respirátory probíhaly naprosto nepříznivě. Lze se domnívat, že tu nějaká příčinná souvislost bude.
Velmi problémový byl i návrat soudruha Prymuly mezi rozhodující činitele po jeho vyšehradském průšvihu. Ten pán se už nikdy neměl dostat na pozici, v níž by spolurozhodoval či dokonce rozhodoval o čemkoli. Budu hodně zlý: Dokonce i v případě, kdy by se stoprocentně prokázala "nevinnost" této schůzky bez roušek a v ilegálně otevřené hospodě, a to proto, že tuto nevinnost naprosté většině občanů vláda nevysvětlí (či spíš nedokáže), zejména ne v důsledku okolností, za nichž schůzka probíhala. Vláda se navíc měla tvrdě rozejít se skupinami typu MeSES, jejichž rady vedly k velmi drastickým průběhům vln covidové infekce, přičemž právě tyto skupiny zcela jednoznačně prosazovaly opatření, která se minimálně neosvědčila.
Setrvání těchto lidí na odpovědných postech řadu občanů právem irituje a vcelku jednoznačně vytváří půdu pro vznik nejrůznějších konspiračních teorii, které se ovšem mohou časem ukázat jako pravdivé, či alespoň se pravdě blížící.
Můžeme konstatovat, že vláda a její "odborníci" prokazatelně selhali nejen v managování samotné epidemie, jímž dovedli Česko na pozici nejhorší země z těch, u nichž jsou k dispozici relevantní data, ale selhali i v tom, že vytvořili atmosféru silné nedůvěry vůči vládě a všemu, co prosazuje či dělá.
"Antivakcinační" iniciativy, demonstrace, ostentativní porušování nařízení atd. jsou jen důsledek výše uvedeného jevu, nikoli dílem nějakých podvratných sil typu "světového židovského spiknutí" či "desinformačních webů". Průšvih je, že vláda nyní není s to přimět obyvatelstvo k přijetí ani těch opatření, která mají jakýsi smysl. Protože to, že je prosazuje, je činí, v důsledku diskreditace jí samotné, tak i "expertů" kolem ní, automaticky v očích významné části občanů nedůvěryhodnými.
Budu hodně zlý: Pokud by se mělo povinně očkovat proti covidu, tak vzhledem k tomu, že toto očkování ani nebrání onemocnění, ani jejímu šíření v populaci, musela by se v první části citovaná definice očkování předělat tak, aby umožňovala i povinnou aplikaci zcela neúčinné látky. Tedy něco, jakože povinné očkování slouží "ke zvýšení výdělků farmaceutických oligarchů, kdykoli se o ně zčásti podělí se státními úředníky a ,odborníky’". Pak by se klidně mohla třeba jednou měsíčně celá populace povinně a vynutitelně přeočkovávat injekcí destilované vody (1000 Kč jedna ampulka), a nebylo by to v rozporu se zákonem.

Akcentace

První akcentací je problém Ivermectinu, protože už druhá země přešla z očkování na Ivermectin a podařilo se jí srazit počet nových případů na cca jedno procento před jeho nasazením. Jedná se o Japonsko, které obtížně můžeme označovat za "ruské trolly". Zejména v situaci, kdy se provedené opatření silně osvědčilo. Před Japonskem se toutéž cestou a s velmi podobným úspěchem vydala i Indie. Japonsko je navíc nutno počítat k vyspělým zemím.
Druhou akcentací jsou záplavy desinformací o preparátech na bázi ClO2 (tedy něco blízkého některým typům našeho Sava pro desinfekci bazénů).
Soudruzi blekotají o šílené toxicitě daného preparátu, přičemž ten má asi stejnou LD50 jako kyselina acetyl salicylová (292 versus 296 miligramů na kilo), která je základem volně prodejného léku Aspirin (a mnoha dalších - ani nevím, jestli ještě existuje Acylpyrin). Druhou věcí je, že doporučovaná dávka onoho ClO2 odpovídá přibližně 1/5 obsahy kyseliny acetyl salicylové v tabletce Aspirinu. Je tedy cca pětkrát nižší ve vztahu k LD50 než léčebná dávka Aspirinu. MMCH, v řadě lokalit, pokud pijete vodu po odpuštění obsahu trubek za kohoutem a nenecháte ji odstát, dostanete do sebe srovnatelné množství aktivního chloru (bylo by možná zajímavé porovnat výskyt covidu v těchto lokalitách s lokalitami, kde tolik chlóru v pitné vodě není). I v některých velkých městech USA. A preparát Pantocid, tablety fungující tak, že vojáček nabere vodu z kaluže do feldflašky, hodí do ní tabletu Pantocidu a pak s ní několik desítek minut (přesný návod si už nepamatuji) třepe, načež vznikne "v nouzi pitelná voda", obsahuje toho chloru ještě víc.
Pokud se týká mechanismu účinku, tak jde patrně o nespecifické posilování imunity, které je popsané (nejen u chloru, ale i u dalších halogenů) v učebnicích lékařské chemie už od první poloviny minulého století. Ostatně i jodová tinktura nebo Betedina (či srovnatelné preparáty) vedle lokální desinfekce rány a jejího okolí také stimulují složky imunitního systému a zrychlují a zintenzívňují např. i přicestování t-lymfocytů a fagocytů do oblasti poranění.
Veškeré tyto desinformace od "odborníků" dnes již v podstatě nijak neúčinkují, jen akcentují u významné části populace dojem, že tito lidé už bojují pouze za zájmy velkých farmaceutických firem, vyrábějících vakcíny a další neúčinné preparáty.
Dle mého soudu vláda a její "odborníci" podělali co mohli i v souvislosti s monoklonálními protilátkami. Ty se, na rozdíl od výše uvedených preparátů, používají, ovšem jen v některých zdravotnických zařízeních.
Monoklonální protilátky vznikají tak, že buňka, schopná produkovat protilátku proti něčemu (v tomto případě proti některému antigenu covid) se nechá splynout s "nesmrtelnou" buňkou nádorovou (jaké jsou k tomuto účelu pěstovány) a vznikne linie buněk, které mohutně produkují protilátku a lze je namnožit podobně, jako např. plíseň produkující penicilín (akorát je jejich pěstování trochu obtížnější) a z kultury onu protilátku izolovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o humánní bílkovinu, nevzniká proti ní reakce, jako třeba vůči hyperimunním sérům proti hadímu jedu, která se vyrábějí z hyperimunizovaných zvířat, např. koní.
Problémem je, že ta protilátka je naprosto uniformní, každá molekula stejná (na rozdíl od protilátek z např. rekonvalescentního séra), takže pokud má virus na sobě onen citlivý antigen, je její účinek excelentní, pokud nemá, neúčinkuje. Je proto třeba vyrábět stále nové "nesmrtelné buňky", tvořící protilátky, charakterizující nové mutanty viru.
Nicméně hlavním problémem je skutečnost, že tuto technologii, stejně jako výše uvedené preparáty, nelze patentovat (respektive asi by mohla být patentovatelná pouze ona konkrétní "nesmrtelná imunitní buňka", nicméně kterékoli pracoviště k tomu vybavené, je s to si vytvořit svou originální, na niž se patent vztahovat nebude; samotná technologie je známa od 80. let minulého století, tedy i v případě, že něco z ní bylo v době jejího vzniku chráněno patenty, tak ty musely už dávno propadnout), takže opět velké farmaceutické koncerny nemají zájem na jejím zavedení a rozvoji, protože je "okrádá o peníze". A těmto koncernům o nic jiného než o peníze nejde.

Co by se mělo dělat.

Je mi líto. Ze salmonel se nepoděláme nikoli proto, že by se je nějak podařilo utlumit, ale proto, že syrová vejce, syrové mléko a syrové maso jsou prioritně, bez ohledu na nějaké vyšetření (které se navíc nedá dělat v reálném čase) hledí jako na infekční materiál a jako s takovým se s ním i zachází. Podobně se tak činí i v souvislosti s některými dalšími patogeny, které se mohou nalézat v potravinách.
Boj proti covid by měl vypadat tak, že každý člověk, bez ohledu na to, je-li očkován nebo není (nebo má jiné vlastnosti s tímto onemocněním související), by se měl chovat současně tak, jako že ten covid má v bezpříznakové podobě a současně tak, jako by ho kdykoli mohl dostat. Což, bohužel, platí současně pro více než 90 procent naší populace.
Centrální opatření by měla být minimální, ale jednak logická, jednak předvídatelná (a předem avizovaná stylem když se teto ukazatel zhorší pod/nad tu a tu hodnotu, nastane platnost těch a těch opatření). "Odborníci" by měli naprosto jinak komunikovat s lidmi. Měli by mít na paměti výrok Nielse Bohra, že "pokud svou teorii nedokážete vysvětlit ve fyzice nevzdělanému člověku, znamená to, že ji sám dobře nechápete" (doufám, že ho moc nekomolím). A pokud odborníci toho nejsou schopni, měli by nastoupit skuteční odborníci na vysvětlování. Rozhodně ne PR pracovníci (protože se jasně ukázali jako blbci a navíc silně nevěrohodní), ale spíš učitelé, učitelky (středoškolští profesoři a profesorky) biologie či zdravotních nauk, kteří jsou k něčemu podobnému vycvičeni daleko lépe.
Osobně by mě také zajímalo, kdo z propagátorů očkování by byl ochoten za jeho neškodnost ručit vlastním životem bez časového omezení, a v případě, že by se průkazu jeho škodlivosti nedožil, tak životy svých dětí či vnuků. Např. v situaci, kdy by se po deseti či dvaceti (a více) letech prokázalo, že dnes očkované školačky jsou neplodné, nebo nemohou úspěšně donosit dítě. Myslím, že nabídka takového ručení by byla velice férová a ukázala by, jak moc si jsou propagátoři vakcinace "jistí v kramflecích".
Něco se hýbe. Vznikla "Deklarace lékařů k nátlaku na očkování", kterou podporuje rovněž SMIS, Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků. Jsou to lidé kompetentní odmítat nesmyslné bláboly, které stát presentuje na podporu očkování neúčinnými a neprověřenými vakcínami.

Tedy, tato vláda ještě na poslední chvíli škodí zakazováním adventních trhů, nicméně snad půjde brzy do kopru. Co by měla dělat vláda nová? Dle mého názoru by s měla natvrdo odstřihnout od opatření, která minulá vláda prováděla (a která se ukázala být naprosto neúčinná, pokud ne přímo škodlivá). Měla by se rovněž tvrdě odstřihnout od lidí, kteří neúčinná, nebo dokonce škodlivá, opatření doporučovali či prosazovali (typu MeSES) a zapojit lékařské týmy, které tč. stojí vůči těmto "odborníkům" (vesměs lékařsky nevzdělaným) v opozici. Asi by bylo vhodné se inspirovat tím, co se dělalo za první vlny covid, než se dostali k moci nejrůznější vykukové, mastící si, bez ohledu na lidské životy, během těch dalších vln své privátní váčky s penězi (či spíš konta). Přitom by to měla udělat dostatečně veřejně a transparentně, aby občané pochopili, že přichází změna. Včetně drastické změny presentace problémů, jakou jsem zmínil výše. Bojím se ovšem, že k ničemu takovému nedojde, a že covid bude s požehnáním a asistencí vlády a jejích úřadů a "expertních skupin" řádit dál.

Byl Masaryk "extrémista"?

K této úvaze mě přivedl blog pana Smutného, v němž se doslova píše: "Naprosto nesmyslně urychlovaná politika (spíše ideologie) Green Deal a její realizace v projektu Fit for 55 má potenciál zničit českou energetiku, ekonomiku i celou společnost a přivést k moci extremisty, kteří vyvedou ČR z EU."

Smysl evropské integrace

Evropská integrace měla ekonomické a sekundárně i politické cíle. Primárně šlo o to, aby nedošlo k nějakému hospodářskému zhroucení, jaké zažil svět po první světové válce, které vedlo k nárůstu extrémismu a v Německu přivedlo k moci Hitlera. Spojenci si byli také velice dobře vědomi, že denacifikace Německa je v podstatě kosmetická, a že by nějaký drsnější propad životní úrovně vedl ke vzkříšení nacistických běsů, ať už by byla jejich konkrétní podoba (v duchu onoho známého "Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky") jakákoli.
Interakce západoevropských zemí skutečně dokázala zamezit nějakým drastickým poklesům životní úrovně. Bohužel, překazila tím plány konkurentů nacistů (i když mnohdy verbovaných z nacistického podhoubí typu lidí, co s úspěchem prošli za Hitlera nacistickými mládežnickými organizacemi), kteří toto zhroucení chtěli, protože chtěli v Německu provést to, co překazil Hitler, tj. komunistickou revoluci. Vznikly organizace typu Frakce rudé armády, které se zaměřily na mstu vůči politikům a úspěšným podnikatelům, kteří udělali ze Západního Německa "výkladní skříň kapitalismu", přinejmenším takto chápanou obyvateli zemí na východ od železné opony.
Evropská integrace tady svůj primární cíl splnila a navíc sekundárně přispěla k narůstání nenávisti obyvatel zemí východního bloku vůči socialistickému režimu, který jim nedokázal zajistit ani srovnatelnou, natož vyšší, životní úroveň. Tím přispěla i ke zhroucení socialismu v momentě, kdy SSSR přestal být schopen udržovat socialistické loutkové režimy vojenskou silou.

Dopad

Je opravdu příznačné, že zatímco u nás v roce 1968 probíhal pokus o jakési zlidštění socialismu (teoreticky jsme se mohli dostat někam na úroveň Jugoslávie, která byla pro nás v té době již nedostižným snem jak po stránce ekonomické úrovně, tak i po stránce kulturních a politických svobod), bojovali v téže době západní "osmašedesátníci" za zavedení stalinského typu socialismu v zemích západní Evropy, s jeho lesy šibenic, gulagy apod. Nás přijely převálcovat sovětské tanky, západní "osmašedesátníky" převálcovaly policejní jednotky.
Je také známo, že po porážce přímo revolučních aktivit v roce 1968, zahájili západní revolucionáři "pochod institucemi", tedy snahu o zmocnění se vedení západních států z pozice insiderů. Což se jim do značné míry podařilo.
U nás došlo do jisté míry k něčemu podobnému a mohu vcelku zodpovědně prohlásit, že v období konce 80. let v řadě základních organizací KSČ (ale i na vyšších postech) převažovali lidé se skeptickým postojem k jejímu vedení, podporující minimálně nějaké reformy v duchu Gorbačova a chápající "glasnosť" a "perestrojku" jako cosi, co do jisté míry reflektuje vývoj u nás v "krizových letech". To také způsobilo, že vedení KSČ se stalo "generály bez vojska" a i v případě aktivace části armády a Lidových milicí by s vysokou pravděpodobností došlo k příklonu jiných částí těchto a dalších ozbrojených sil proti těm, co by zůstali věrní odmítačům reforem.

Pád

Po uvolnění se z osidel socialismu se stalo naprosto zjevným, že západní státy zdaleka nejsou tím, jak jsme si je idealizovali za časů železné opony. Že zde narůstá totalita nového typu, nepříjemně podobná té, z níž se nám po 17. listopadu 1989 podařilo vymanit.
Bohužel, mezi obyvateli našeho (a nejen našeho) státu převážil onen idealistický a naprosto falešný obraz Západu, včetně evropské integrace. Vím ze svého okolí, že řada lidí se domnívala, že vstupem do EU vstupujeme do jen trochu přejmenovaného EHS, které bylo, pochopitelně, vysoce úspěšné a přineslo svým členům značnou míru hospodářské prosperity. V reálu jsme ovšem vstupovali do soustátí, jehož ambicí je vytvoření unitárního celoevropského státu s dominancí Německa, jak o tom v podstatě snil Hitler.
Celé se to akcentovalo ještě dalším problémem, a tím je ekologická agenda.
Soudruzi pochodující institucemi jasně pochopili, že dokonce i občané západní států nebudou souhlasit s nějakým vyhlášením socialismu, o občanech bývalého východního bloku ani nemluvě. Nasadili tudíž místo rudé zelenou a boj proti kapitalismu, který už v současnosti velice jednoznačně přiznávají, se snažili zamaskovat blábolením, že "kapitalismus je neekologický", že musí být (socialisticky, uvádím já) regulován, aby nezničil planetu apod. Na mítincích ekologů v Glasgow se už nijak ekologické organizace i jednotlivci typu Grety nerozpakovali přiznat, že jejich nepřítelem je kapitalismus, nikoli např. sodovkový plyn.
Problémem ekosoudruhů je skutečnost, že obyvatelé zemí východního bloku vcelku jsou schopni nalézt paralely mezi tím, co hlásají oni, a tím, co hlásali komunisté v době, kdy byli u moci, nebo se k ní drali. Hesla našich zelených a pirátů by klidně, kdyby byl k dispozici stroj času, mohl převzít Klement Gottwald.

Smysl integrace

Nyní se dostaneme k onomu "extrémismu" a TGM:
Není pochyb, že podunajská habsburská monarchie byla dlouhou dobu úspěšným státem. Státem, který ochránil Evropu před islámskou invazí a naopak zahnal invadory zpět. Byl to stát hospodářsky úspěšný, protože poskytoval poměrně velký prostor pro uplatnění výrobků svého průmyslu i vypěstěných plodin, to první se týkalo do značné míry i českých zemí, protože byly, po ztrátě Kladska a většiny Slezska nejprůmyslovější částí monarchie.
Stalo se ovšem to, že s postupným oslabováním císařské moci a prestiže, se tento stát ocitl ve vleku německých nacionalistů. Trůn se těmto aktivitám snažil bránit, nebo je alespoň nějak kompenzovat - viz např. příspěvek císaře na znovupostavení Národního divadla, zapáleného německými nacionalisty, postupné zavádění výuky v češtině apod.
Jasný indikátor zlomu v této věci byl pád Badeniho jazykových nařízení, dovršený v roce 1898. Od tohoto okamžiku bylo jasné, že je monarchie nezvladatelně ve vleku německých nacionalistů, a že existence jiných národů na jejím území je přetrváním tohoto státu přímo ohrožena. Z toho důvoidu začal mít smysl politický program vedoucí k jejímu rozbití.
Není pochyb, že EU má řadu přínosů, byť zdaleka ne tak velkých co do kvantity a zejména silně zaostávajících co do kvality oproti očekávání v době, kdy jsme do ní vstupovali. Není však pochyb ani o tom, že současná ekologická politika EU, bez ohledu na její naprostou nesmyslnost, hrozí eliminací všeho pozitivního, s čím je EU ještě spojována. Reálně nás hrozí vrhnout zpět až někam před rok 1989 (v oblastech příjmů) s tím, že ceny zboží a služeb by zůstaly +- současné, pokud by tedy ještě nešly nahoru.
Dle mého odhadu již dávno převýšily nevýhody z našeho členství v EU nad výhodami. Jen se to dělo postupně, takže bylo obtížné tento jev pozorovat (viz syndrom "pomalu vařené žáby"). Naopak, Grýn Dýl přinese skokovou změnu k horšímu, jaká bude citelná a jasně patrná. Může dojít k takovému zdražení energií, že se ocitneme v "energetické chudobě". Může dojít k nedostupnosti energií v podobě např. periodického vypínání sítě. Může dojít ke drastickému zdražení a znedostupnění dopravy apod. Vše může nastat velice rychle, během měsíců.
Nicméně skokové zhoršení situace může nastat i v souvislosti s nezvládnutím dalších vln covid epidemie.
Jsem toho názoru, že budeme postaveni před stejnou volbu jako generace T. G. Masaryka, která zvážila nevýhody a výhody našeho členství v monarchii a ty druhé shledala lehkými. A nastalo ono Mene Tekel. Totéž budeme muset udělat i my, a nebude, obávám se žádný "extrémismus", když uděláme to samé, co udělalo Masarykovo vedení českého národa. Obrovskou výhodou pro nás je etnické vyčištění našeho území po druhé světové válce, které zlikvidovalo potenciálně nepřátelskou populaci, jejíž výskyt vedl po rozpadu Rakouska - Uherska k tomu, že některá naše historická území musela být dobývána za pomocí vojska. Neměli bychom připustit, aby EU na poslední chvíli zamořila naše území imigranty, kteří by mohli sehrát stejnou roli jako ti Rakousko - Uherští Němci.

Je mi tedy líto: EU nepředstavuje nějakou hodnotu "samu o sobě". Představuje hodnotu jako nástroj, umožňující jednotlivým státům těžit výhody z příslušnosti k většímu celku. Což je, pochopitelně, do jisté míry kombinováno s nevýhodami, které jsou s tím samým zcela zákonitě spojeny také. V okamžiku, kdy začnou nevýhody převažovat nad výhodami (a zejména v situaci, kdy se nejedná o dočasný, výjimečný jev, ale o dlouhodobý a stabilní trend), je naprosto legitimní členství v takovém spolku ukončit, přesně jak jsme to udělali v souvislosti s Rakousko - Uherskem na konci první světové války. Hlasy, které pro takové řešení bude slyšet, nejsou hlasy extrémistů, ale střízlivých pragmatiků, naopak nezatížených žádnou ideologií. Hlasy proti uvedenému řešení, budou naopak hlasy, vycházející z iracionální ideologie, případně budou vedeny snahami nám uškodit.