úterý 28. září 2021

Opravdu program SPD souzní s bruselským?

Anonymní skupina "Euroactiv" sepsala blábol "Bruselská bramboračka podle SPD. Evropské mýty a fakta ve volebním programu Okamurovců", který je vystaven na Hlídacím psovi. Podle tohoto blábolu, pokud Okamura bojuje proti něčemu z EU, tak už to EU dávno nedělá, případně to "nikdy nedělala". Naopak, pokud bojuje za něco, tak to EU "dávno dělá". Kdybychom to tedy brali podle těchto pindů do důsledků, je SPD nejproevropštější strana na naší politické scéně.
Jaká je ovšem realita?

Okamura bojuje proti kvótám

EU údajně taky, alespoň je opakovaně zrušila. Trochu to připomíná onen vtip "Přestat kouřit je jednoduché, už jsem to udělal desetkrát."
Jinými slovy, kvóty na rozebírání ilegálních imigrantů jednotlivými členskými státy EU zde byly opakovaně na pořadu dne a v podstatě neuspěly jen díky odporu států, především V4, případně některých dalších. A to, že byly v rámci orgánů EU shozeny ze stolu, neznamená, že se na něm kdykoli neobjeví znovu spolu s doufáním příslušného předkladatele, že tentokrát budou demokratické země méně ostražité a schválí to.
Takže, je mi líto, boj proti kvótám, aby nebyly v nějaké  nestřežené chvilce nebo pod nějakým nesmyslným a zavádějícím názvem (třeba boj proti sexuálnímu zneužívání dětí imigrantů) zavedeny, je naprosto legitimní a smysluplný.
SPD také, k velké nelibosti Euroactivu, konstatuje, že imigrační politika EU je v rozporu s českými zájmy. To ovšem ví každý, kdo není naprostý hlupák.

SPD bude bojovat za nepropustnost zevních hranic EU.

Euroactiv se ohání Frontexem a dalšími pochybnými organizacemi a opatřeními, které údajně zevní hranice EU chrání. Jenže, budiž konstatováno, to dělají tak blbě, že uvedené hranice připomínají spíš cedník než hrnec s pokličkou. Kdyby tomu tak nebylo, neměli bychom ty zástupy ilegálů, kterým se podařilo do EU každoročně proniknout. Výše uvedené organizace mají totiž rovněž reálně nesplnitelné politické cíle. Navíc často zadané tak, že si jednotlivé části zadání protiřečí. Zejména jih EU by měl být chráněn naprosto jinak, než je tomu nyní. Lodě přepravců ilegálů by měly být vraceny zpět na severoafrické nebo turecké (či jiné) pobřeží pod hrozbou střelby (přičemž ta by musela být v případě nutnosti realizována, jinak budou mít ilegálové a jejich přepravci z těch hrozeb legraci, asi jako myši z vycpané kočky).
Lodě, které by nebylo možné vrátit, by měly být vyklizeny a potopeny, přepravci chyceni a zavřeni na léta do kriminálu (takového, že by se do něj opravdu nechtěli vrátit). "Nevrátitelní" ilegálové by měli být umístěni (minimálně do prošetření identifikačních údajů apod.) do takových podmínek, aby jim tam bylo hůř než v táborech na severoafrickém nebo tureckém pobřeží.
Nic takového se ovšem neděje, takže je za co bojovat.

Návratová politika

EU za ni "bojuje" už mnoho let bez jakéhokoli viditelného výsledku.
Boj za změnu tohoto stavu, vyhlašovaný SPD, tj. aby 99 a něco procent ilegálů bylo vráceno (což je asi jediné, co by mohlo odradit další zájemce o tuto činnost) je tedy naprosto legitimní, bez ohledu na to, že EUroúředník, dle svých představ, už nic víc dělat nemůže a EUrosabotér tomu tleská.

Bláznivé projekty EU v oblasti energetiky

Okamura proti nim bojuje, Euroactiv nejprve mlží. Potom si vzpomene, že existuje Grýn Dýl, odborníky považovaný za snůšku naprostých nesmyslů. Okamura je pro uvážlivé uzavírání emisních zdrojů (já osobně považuji i tento jakýsi kompromis se zelenými nesmysly za pitomost), Euroactiv se tváří, že je vše teprve "v diskusi". Navíc se obávám že to, co nám zatím zelení  soudruzi předvádějí, jsou totálně bezhlavě prováděné nesmyslné aktivity. Viz uzavírání JE v Německu, pro které neexistuje jediný důvod, mimo žvástání ekodebilů. A prováděné bez ohledu na skutečnost, že tím své emise CO2 tento stát výrazně zvýšil. Německo také dokázalo postavit hypermoderní tepelnou elektrárnu na uhlí a pak ji zavřít na nátlak zelených. Co mi to připomíná? Pochopitelně, onen nešťastný HUKO z počátku "socialistické výstavby" u nás.
Takže, pokud Okamura hodlá bojovat za to, aby se zdroje nevypínaly, bez ohledu na fantasmagorie zelených, pokud za ně nebude plnohodnotná náhrada (čili ne šrot ze solárních panelů a vrtulí), což je obávám se, jediné "uvážlivé", co se zde dá dělat, tak bojuje naprosto správně.

Dále Okamura hodlá snižovat emise z dopravy, zejména toho, co roste u nás, odněkud z Tramtárie.

V principu má pravdu, ale v zásadě bych tohle viděl měřené kritériem soběstačnosti (post před pár dny), a to bez ohledu na emise. Navíc jsou moderní logistické přepravní systémy paradoxně vypracovány s takovou mírou racionalizace, že pokud bude do nich kdokoli "z moci úřední" hrabat, bez ohledu na to, zda politik členského státu nebo bruselský úředník (Euroactiv nás totiž děsí představou "pomazaného" úředníka EU, který bude emise z dopravy snižovat), emise z dopravy zboží se dramaticky zvýší.
Jen je dobré si uvědomit, že pokud budou lidé objíždět jednotlivé zemědělské závody, kde si tu koupí rajčata, tam papriky, jinde zase vykrmené kuře, tak nadělají emisí obrovské kvantum (dokonce i kdyby jezdili s koňmi nebo krávami, pšoukajícími metan). Jediný postup, jak zajistit s minimálními emisemi dopravu zboží od malovýrobců k finálním zákazníkům, je dostat produkci těchto zemědělců do výše uvedených logistických přepravních systémů.

Zastropování zemědělských dotací

Okamura je proti, EU se opakovaně tuto fašistoidní ptákovinu snažila prosadit. Leč neprosadila ji, takže se údajně Okamura stará zbytečně.

Precizní zemědělství a šetrné zemědělské postupy

Zde je minimálně jeden faktor, který dává za pravdu Okamurovi: EU hodlá plošně, na bázi procent z roku WXYZ (někdy na začátku jejího vzniku) diktovat snižování aplikace argochemikálií. Jaké to má "čertovo kopýtko"? Naprostá většina "starých" zemí EU spotřebovávala v té době několikanásobek (v některých případě i více než desetinásobek) agrochemikálií oproti tehdejší spotřebě východních zemí. Tyto státy mají tedy možnost snižovat o procenta z výchozího stavu velmi drastická, aniž by ještě spadly na tehdejší naši spotřebu. Zatímco u nás by řada agrochemikálií nemohla být aplikována, protože do limitu by se nevešly potřebné koncentrace na potřebné plochy.
Lze ovšem konstatovat, že produkce EKO a BIO rozhodně není šetrná, takže by to teoreticky znamenalo možnost zaříznutí těchto nesmyslů (reálně se však něčeho takového opravdu nelze bát).

Okamura je proti biopalivům, EU údajně také

Ovšem, problém je v tom, že EU nám předepisuje určité procento "alternativní" energie, které by bez biopaliv znamenalo podstatně více bezcenné fotovoltaiky a větrníků, tudíž daleko vyšší dotace těchto nesmyslů cenami elektřiny.
Jistě, ideální by bylo zrušení všech nesmyslných dotací a podpor ekonomicky mrtvým "alternativám", ale, velice se obávám, že toto není možné bez odchodu z EU nebo její naprosto zásadní přestavby či zničení.
Okamura také správně konstatuje, že současná energetická politika EU nemůže směřovat jinam než ke katastrofě. Není sám, kdo to konstatuje.

"Mýtus" otcovské dovolené"

Zde EUroaktiv jasně mlží. Jde o to, že bruselská tlupa sociálních inženýrů vymyslela rodičovskou dovolenou, kterou mohou čerpat střídavě oba rodiče. Zamlčuje ovšem skutečnost, že je stanovena určitá minimální kvóta pro toho rodiče, který není oním hlavním čerpatelem dovolené, kterou druhý rodič čerpat nemůže. A pokud z nějakého důvodu nemůže být pokryta tím druhým rodičem, tak tato část rodičovské dovolené bez náhrady propadne. U nás se tomu říká, trochu nepřesně "povinná otcovská dovolená", protože je u nás zavedeno čerpání této dovolené matkami. V řadě případů je pro manželský pár ona "otcovská dovolená" méně výhodná (přijdou o víc peněz, otci se zastaví služební postup, což má také finanční efekt, apod.).
Pochopitelně, je to fašisticko - socialistická hovadina, nepřinášející naprosto nic pozitivního. Takže, chceme-li tu mít demokracii, je legitimní proti tomu bojovat.

Údajně vyvrácená fáma

Okamura odmítá zásahy EU do malopěstitelství a zejména zákazy domácích porážek. Euroactiv cituje státní veterinární správu: 'Evropská unie žádné ukončení drobných chovů či porážení přímo v hospodářství neprosazuje. Státní veterinární správa doslova uvedla, že se jedná "bohužel o zásadní nepochopení složité bruselské legislativy. V České republice k žádné změně nedochází a v nejbližší době nedojde."'
Problém vidím v tom, že bruselská legislativa je natolik nepřehledná a složitá, že ani Státní veterinární správa, která navíc nemá žádnou kompetenci k výkladu této legislativy, není s to garantovat, že onen zákaz domácích zabijaček a omezení domácích chovů (které v té nové legislativě prostě jsou) znamenají něco úplně jiného. Něčemu takovému může věřit jen člověk s nulovými zkušenostmi s EU, nebo totální hlupák. Tvrdit to ovšem může řada lidí, kteří jsou na tom nějak zainteresováni. Faktem je, že situace, kdy by si každá venkovská babka musela k usmrcení králíka ze svého chovu pozvat (a zaplatit) veterináře, je přímo veterinářův sen. Už jen to, pokud by musela periodicky prodělávat nějaká školení a být z nich přezkušována (aby ty králíky směla zabít), by mohlo být pro SVS silně atraktivní.

Je mi líto, Okamura skutečně stojí v opozici proti EU a jeho podpora je jedním ze způsobů, jak se uhájit před totálním ožebračením ze strany bruselistů a jejich nohsledů.

neděle 26. září 2021

Zelená destrukce

Zelení se vyznačují tím, že pořád něco zakazují, něčemu překážejí, případně se snaží skandalizovat lidi (viz Ropák a Zelená perla), kteří něco pozitivního dělají. Nikdy jsme se nesetkali s tím, že by něco pozitivního vytvořili. Nepočítám za něco pozitivního ani trapné zelené agitky v "Ekofilmu" a podobných pochybných soutěžích či přehlídkách, ani jimi vytvořenou velelíheň kůrovce na Šumavě.

Historie

Československý svaz ochránců přírody, případně i Brontosauři, cosi pozitivního, byť šíleně neefektivně, ale přece, dělali. Jakmile sem pronikli zelení podle západního vzoru, začali jen rozbíjet a ničit. Kvůli nim máme nedostavěnou síť dálnic. Kvůli nim chybí napojení naší dálniční sítě na Rakousko a do nedávna blokovali i propojení s Německem. Kvůli nim umírali obyvatelé Plzně na všechny možné rizikové faktory indukované zelenými vynucenou transitní dopravou skrze město, kvůli nim totéž zažívají i obyvatelé Přerova a řady dalších menších lokalit. A lidé budou umírat ještě i v té Plzni, přestože tam je už obchvat navzdory zeleným několik let hotový, tak řádově do poloviny tohoto století, protože ne všechny rakoviny a další choroby touto vynucenou zdravotní zátěží ještě proběhly do konce a některé dokonce ještě ani nezačaly.
Zelení se angažovali také v zákazu kožešinových farem, bojovali proti klecovým chovům slepic, jejichž zákaz má teprve být uveden v platnost, pokud se nenajde nějaký legislativec, který by tu prasečinu zrušil. Už jsem tu zmiňoval, že mimo klecové chovy trpí slepice daleko větším stresem a mají z něj mj. i horší kvalitu vajec v mnoha parametrech. Takže budeme platit, pokud toto prasáctvo bude zavedeno, výrazně vyšší cenu za výrazně nižší kvalitu.
Zelení stojí i za zákazem drezury jiných než domácích zvířat v cirkusech, opět jedna prasečina, postihující celou populaci.
Zelení v EUroparlamentu připravují zákaz domácích zabijaček, naposled jsme to měli zakázané za německé okupace, alespoň vidíme, co jsou zelení (a v podstatě i EU) zač.

Nutnost

V případě, že chceme či potřebujeme cokoli pozitivního, je naprostou nutností nějakým způsobem eliminovat zelené. Zčásti byl podniknut alespoň jeden krok ve správném směru oslabením možností nevládních organizací zasahovat do projektování staveb, územních plánů a podobných procesů. Bohužel to nestačí, bude třeba jít dál a zelené od jakéhokoli vlivu v těchto oblastech zcela distancovat. I ono oslabení znamenalo nástup hord ječících gaunerů všech 666 genderů na různých demonstracích a protestech, kterým naštěstí byla věnována jen taková pozornost, jakou si zasloužili, tj. mimo pár extrémistů z řad novinářů žádná.
Za zelené je třeba dosadit i piráty, protože ti jsou jen jejich expoziturou a na úrovni EU s nimi v podstatě splývají.
Je třeba také poznamenat, že zelení (v souzvuku s piráty) pindají i do sociálních věcí, poskytují maximální podporu asociálním či antisociálním skupinám obyvatel, vítají ilegální imigranty a jsou vstřícní prakticky ke všem negativním sociálním jevům, které se k nám dostávají z EU.
Můžeme litovat, že nemáme žádnou "antizelenou" stranu, která by kromě boje proti zeleným šílenostem bojovala i za nápravu toho, co jimi bylo pokaženo. Do jisté míry se tomuto kritériu kdysi, za Václava Klause, blížila ODS, ale ta současná spíš dělá zeleným trapnou stafáž. Pokud chceme, aby naše děti a vnuci žili v jakžtakž normálním světě, bude nutné takovou stranu vytvořit a poskytnout jí maximální voličskou podporu.

Zelení, a s nimi velmi úzce spojení piráti, jsou prostě asi největší zlo na současné politické scéně, a to jak na úrovni našeho státu a jeho samosprávných celků, tak i na úrovni EU. Na jejich zastavení bychom se měli co nejvíce soustředit a blížící se volby jsou příležitostí k něčemu takovému.

středa 22. září 2021

Greta a Olga

Je mi líto, dostává se ke mě stále více informací, ukazujících jistou paralelu a souznění mezi Gretou Thunberg a Olgou Hepnarovou.

Diagnóza

U Grety je zcela jednoznačně diagnostikován Aspergerův syndrom (dříve autismus), excelentně v silně rozvinuté podobě předvedený Dustinem Hoffmanem ve filmu "Rain Mann". U Olgy tento syndrom více-méně předpokládají novodobí psychiatři a zpravidla k němu ještě přidávají schizofrenii (či spíš v jejím věku hebefrenii, pokud je ještě uznávána jako samostatná nosologická jednotka, jak tomu bylo v dobách mého studia). Mnozí odborníci její kauzu považují za selhání československé psychiatrie v té době. Poněkud ovšem opomíjejí skutečnost, že psychiatrie tehdy sloužila v podstatě jako děvka vládnoucího režimu, protože ten už nemohl všechny své odpůrce zavírat do vězení, případně popravovat, ale zavíral část z nich do blázinců a tam jim ničil mozky megadávkami psychofarmak.

Motivace

U Olgy byla motivace jejího činu jasná: V souvislosti se svým psychickým stavem (respektive chorobou) se domnívala, že je svět vůči ní nepřátelský a údajně se mu chtěla "pomstít". Považuji za ne zcela vyloučené, že masovou vraždu, která nemohla skončit nijak jinak než rozsudkem smrti (zejména když vehementně předstírala psychické zdraví) a jeho vykonáním, plánovala jako určitý způsob sebedestrukce. S vysokou pravděpodobností jsou takto motivovány i některé teroristické útoky či masové vraždy neznámých lidí v současnosti, zejména, pokud není jejich motivem náboženská nenávist. V civilizovaných zemích zpravidla pachatele zlikvidují už policejní střelci nebo ozbrojení spoluobčané, což Hepnarové rozhodně v odzbrojeném socialistickém Československu nehrozilo.
U Grety je udávanou motivací "klimatická úzkost", do níž byla vmanipulována svými rodiči. Ti využili její psychiatrické choroby a cíleně v ní tento stav vyvolali. Už to je ve slušné společnosti na pár přes držku a v civilizovaném státě na kriminál, jako cílené zhoršování něčí choroby, navíc u osoby závislé. Vzhledem k tomu, že její rodiče jsou zaháčkováni v "alternativní" (= nefunkční ekoshity) ekonomice, lze jejich pohnutky charakterizovat slovy prvorepubličního práva jako "nízké a nečestné".
Nicméně i tato motivace je v podstatě nenávist. Nenávist vůči normálnímu světu, kterému v důsledku své diagnózy nerozumí, a který by při normálním fungování zarazil výdělky její rodiny, vznikající nesmyslnými a škodlivými aktivitami.

Úspěšnost

Olga Hepnarová zabila svých osm oběti, dalších dvanáct zranila, některé z nich doživotně invalidizovala, a skončila. Dodnes je proklínána pozůstalými po zabitých i těch, které "jenom" doživotně zmrzačila. Pokud byla cílem jejího činu sebedestrukce, tak alespoň v tom byla úspěšná.
Greta Thunberg se stala celosvětovou celebritou. Její bezcenné bláboly, dané příslušnou psychiatrickou diagnózou, poslouchají politické i ekonomické veličiny s pootevřenými ústy, jako byly v některých civilizacích na úrovni pravěku či starověku poslouchány verbální projevy duševně chorých. Ve východní větvi křesťanské církve se tak dělo až hluboko do novověku, kdy duševně nemocní, "jurodiví", byli považováni za ovlivňované bohem. Jejich postavení bylo tak výhodné, že se jiní snažili onu jurodivost předstírat a vybudovat si na tom kariéru (stačí jeden příklad: Rasputin).
"Řekla to Greta" je mnohdy jediný argument, dělající z vysloveného nesmyslu "slovo boží".
Bohužel, Greta má daleko větší destruktivní potenciál než Olga. Už dnes přispěla k tomu, že bláboly IPCC a podobných organizací jsou nadále vnímány ,méně inteligentní většinou populace jako cosi pravdivého, přestože po odborné stránce jsou to naprosté nesmysly a jsou jako takové relevantními vědeckými pracovníky identifikovány. Jistě se podílí i na tom, že současný skokový návrat klimatu na úroveň 70. let (kdy soudruzi vyhrožovali nástupem doby ledové) není adekvátně hodnocen. I onen "boj za klima" má svoje oběti, minimálně v tom, že se obrovské prostředky cpou do nesmyslných opatření a chybějí pak ve zdravotnictví, sociální sféře apod.
Obávám se, že už dnes překročil počet obětí Grety Thunberg počet obětí Olgy Hepnarové, byť se, pochopitelně, jedná o odhady na bázi extrapolací s vysokou mírou nejistoty. Nicméně s naprostou jistotou můžeme konstatovat, že jako součást mašinérie, protlačující zbídačení širokých vrstev obyvatelstva vyspělých zemí, destrukci energetiky, průmyslu a celé ekonomiky, má potenciál předběhnout svou předchůdkyni o mnoho řádů. Tato mašinérie má potenciál obětí v počtech desítek milionů, a záleží jen na (opět velmi nejistém) odhadu podílu jeho ikony na těchto výsledcích.

Přestože je dělí prostor a čas, mají Olga a Greta mnoho společného. Olgu reálně zastavit nebylo možné, jako není reálně možné zastavit osamělého atentátníka. Gretu potenciálně zastavit lze, a to bojem proti mašinérii, jíž se stala ikonou. Alespoň pro nás jsou dílčí šarvátkou tohoto boje volby v příštím měsíci. Rozhodnou, nakolik se budeme poddávat nesmyslům typu Grýn Dýlu, nebo zda bude v čele našeho státu někdo, kdo jim bude oponovat i za cenu rozchodu s EU.

pátek 17. září 2021

Pšoukající vegetariáni a krávy

EUrosoudruzi si vymysleli, že snížením příjmu masa zachrání planetu, tentokrát nikoli před CO2, ale metanem. Proč je to pitomost?

Od konce

Pokud by se to povedlo, zůstaly by pastviny a louky, na nichž se dnes krávy pasou a z nichž se získává seno na období mimo pastvu, bezprizorní. Během relativně krátké doby by se na nich usadila zvěř, která žere trávu stejně jako ten dobytek a vypouští, stejně jako on, metan.
Pokud tedy nezapočítáme do onoho "benefitu" z likvidace nebo redukce chovů tento faktor, bude výpočet jen bezcenný blábol. Pokud ho započítáme, bilance této akce zdaleka nebude tak přínosná jak ji presentují ekofanatici z EU.

Náhrada

"Buď vegan, pšoukej metan", viděl jsem kdysi na jedné ze zdí, popsaných o slavných výročích, jak praví klasik.
Je to v podstatě logické: Lidské trávicí ústrojí není na čistě rostlinnou stravu stavěné a protestuje proti ní mj. i tvorbou plynů, které obsahují metan a ještě navíc nelibě páchnou. Mít vegana, nebo silnějšího vegetariána, na pracovišti je podle těch, co to zažili, dost utrpení. Asi jako bydlení vedle netěsnící bioplynky, v níž probíhají prakticky stejné procesy, jako ve střevech vegana.
Pochopitelně, pokud lidem vezmeme maso z dobytka a nahradíme je rostlinnou stravou, nastanou potíže. Oblíbenou fintou propagátorů této náhrady je přepočet masa na obilí, pochopitelně podle kJ a s ignorováním nutrientů, které oproti tomu masu v obilí nejsou nebo je jich tam velice málo. Už jen částečné doplnění obilných bílkovin bílkovinami z luštěnin vede jednoznačně k nadýmání a tvorbě všeho možného ve střevech, včetně toho zatrachtilého metanu. Tvoří se ale i CO2.
A opět, pokud chceme počítat jakási skóre úbytku skleníkových plynů, musíme zase tuhle tvorbu v lidském trávicím ústrojí hodit na opačnou misku váhy, kde už začne být řádně plno.

Nepočítaná náhrada

Faktem je, že rostlinná strava neobsahuje, případně obsahuje v malé míře, případně obsahuje pouze ve špatně vstřebatelné podobě, řadu pro člověka klíčových nutrientů, jako je vitamín B12 a některé další vitamíny, minerální látky, přinejmenším železo a vápník. Takové nutrienty je pak nutno dodávat v tabletách či podobné lékové formě a jejich výroba není z hlediska životního prostředí zdaleka neutrální. Spíš naopak. I zátěž onou výrobou musíme hodit na protější misku vah.

Možnosti

Některé nuceně vegetariánské populace nemají nedostatek vitamínu B12, protože jedí zeleninu, hnojenou čerstvou lidskou stolicí (vitamín B12 se vstřebává na začátku tenkého střeva, hned za dvanáctníkem, a ještě musí předtím projít žaludkem, aby z jeho sliznice nabral tzv. "vnitřní faktor", který umožní jeho vstřebání jako součásti komplexu B12 + vnitřní faktor). Obrovská tvorba tohoto vitamínu v koncové části tlustého střeva je irelevantní, odtud prostě do těla nepřejde. Problém je, že s tímto vitamínem se také "recyklují" nejrůznější střevní parazité, takže příslušníci těchto populací v sobě nosí i několik kilogramů červů. V řasách (některých) se sice vyskytují látky s podobnou strukturou molekuly, jako má vitamín B12, ale nemají jeho funkci a lidský organismus si z nich neumí vitamín B12 vytvořit.
Většinou však i tyto populace mají chudokrevnost z nedostatku železa a řádí u nich také křivice z nedostatku vápníku.
Některé nutriční faktory, a dokonce i esenciální aminokyseliny (zdrojem některých je právě maso a další potraviny živočišného původu), které jsou také dost zásadním problémem vegetariánů a hlavně veganů, by se daly zajistit genetickou manipulací plodin, nicméně na něco takového žádný "pravověrný" ekolog nepřistoupí.

Výsledek

Jinými slovy, uvedený ekozákaz povede jen k tomu, že budeme mít nejrůznější problémy s pokrytím biologické potřeby některých nutrientů obyvateli, přičemž značnou míru úbytku tvorby metanu v trávícím traktu hovězího dobytka pokryje pšoukání obyvatel a dále živočichů, kteří obsadí opuštěné pastviny jako vhodnou ekologickou niku. Představa, že se nějak zásadně sníží produkce metanu, je jen iluzorní. Jako "bonus" k bagatelnímu, pokud vůbec nějakému, úbytku tvorby metanu budeme mít zhoršený zdravotní stav obyvatel.

Plánované omezení chovu hovězího dobytka nepřinese prakticky žádný benefit (myšleno z hlediska produkce skleníkových plynů), naopak hrozí značnými škodami, které se, alespoň zčásti, promítnou do zdravotního stavu populace.

Proč roušky a širší souvislosti

Pokud někdo tvrdí, že je rouška zbytečná, doporučuji malý pokus: nejprve ať zkusí sfouknout svíčku bez roušky a poté s rouškou. Rozdíl by měl být markantní.

Rouška a respirátor

Rouška má jednoznačný význam: Rozptyluje dech (hlavně vydechovaný vzduch) tak, že nevzniká kompaktní proud vzduchu, který zanese původce infekce (jacíkoli co se mohou šířit vzduchem) daleko a v dostatečné koncentraci, aby někdo jiný vdechl infekční dávku. Naopak původce rozptýlí tak, že mimo extrémní podmínky většina ten vzduch vdechujících se nad práh infekční dávky nedostane.
Z výše uvedeného plyne tedy ono "moje rouška chrání tebe a tvoje zase mě".
Problém je, že tuto vlastnost má především rouška přitištěná k obličeji. Respirátor filtruje vdechovaný vzduch, zatímco vydechovaný jde někam k uším a podobným destinacím. Jsem-li infekční, tak pomocí respirátoru vydechují kompaktní proudy vzduch šikmo do strany, jak proklouznou mezi okrajem respirátoru a tváří. Tou samo cestou může ovšem respirátor nabírat "falešný vzduch", který není nijak filtrovaný. Už jsem zde také zmiňoval, že rouška paradoxně má menší podíl na zvyšování tzv. mrtvého prostoru dýchacích cest, a proto zdaleka nevyvolává tak silné subjektivní potíže jako respirátor.
Paradoxně tedy ona ochrana druhých je u respirátoru slabší než u roušky, a to dokonce i roušky improvizované.
Pak budu ještě trochu dál zlý: covid v podstatě ničí i mýdlo, interagující s lipidy jeho obalu. Rouška praná mýdlem a ne moc důkladně máchaná tedy covid v podstatě ničí. Zcela jistě nepostihne všechny virové částice, ale může, zejména v případě, kdy nejsou součástí kompaktního oblaku s vysokou koncentrací virových částic, jich zničit tolik, že za ní už není překročena infekční dávka.
Obávám se převelice, že přesně tyto efekty jsou příčinou onoho výrazného úspěchu v případě první vlny covidu, zvládané improvizovanými rouškami, a následného obrovského průšvihu, když už byly k dispozici velice drahé respirátory.

Očkování a infekčnost

Už jsem zde psal, že očkování vyvolá nárůst hluboké imunity, a to produkce specifických imunoglobulinů řady G (včetně různých pomocných), kolujících v krvi, tkáňovém moku a dalších tekutinách, nacházejících se v nitru těla, a / nebo produkci specifických buněk z řady lymfocytů typu T, které (spolu s dalšími pomocnými buňkami v uvedených tekutinách, ale také přímo ve tkáních, pohlcují virové částice a vb některých případech likvidují i buňky napadené virem (takže se z nich virus nemůže šířit na další).
To samé dělá i prodělání nemoci.
Obojí není moc relevantní k infekčnosti, protože ta je daná pomnožením viru na sliznicích dýchacích cest (především) a následným "prskáním" viru spolu s kapénkami slizničního sekretu. Teprve po nějaké době přítomné protilátky či T-buňky zasáhnou i na té sliznici (musí se o něm dozvědět pomocí makrofágů a dalších signálních buněk, což nějakou dobu, řádově desítky hodin až něco přes sto, trvá, a vycestovat tam).
Samotnou sliznici chrání zase imunoglobuliny typu A, které se ale neuplatní hlouběji v organismu, takže pokud se přes ně virus dostane a hluboká imunita není ještě nachystaná, je zle. Na druhé straně za normálních okolností ovšem imunoglobuliny typu A poskytnou ostatním složkám imunity čas, postačující na zvládnutí infekce.

Očkování, infekce a smrt

U osob s problémy v oblasti imunity se může stát, že jejich imunita je tak mizerná, že nedokáže v postačujícím množství vyrobit protilátky nebo specifické T-buňky a virus v jejich organismech zlikviduje všechny buňky, které jsou na něj citlivé (respektive ty, co stihne zlikvidovat, než dotyčný zemře, což v něm zastaví replikci viru; zejména pobyt v krematoriu je po této stránce velice účinný).
Pokud je imunita jakýmkoli způsobem nastavena na vysokou úroveň (jaká je u zdravého na konci onemocnění, kdy je imunitní systém zvládl), může další kontakt s infekcí, případně očkování, vyvolat reakci anafylaktického typu, zprostředkovanou protilátkami typu IgG, která může vést během řádově desítek minut, někdy i v minutách, k ohrožení života pacienta anafylaktickým šokem. Této reakci po očkování se částečně předchází oním 15 minutovým čekáním po aplikaci očkování v očkovacím centru. Druhou negativní možností je pomalá reakce, zprostředkovaná T-buňkami, na ně nasedajícími dalšími buňkami a jimi produkovanými faktory typu citokininů, která ovšem do viditelné podoby nastupuje až po desítkách hodin. Může usmrtit člověka prakticky stejně jistě jako neléčená anafylaxe.
Z historických záznamů víme, že právě tato reakce byly příčinou významného podílů úmrtí při epidemii tzv. španělské chřipky po první světové válce, protože umírali hlavně mladí a zdraví s příznaky reakce imunitního systému proti vlastním tkáním (nakaženým virem). Tehdy se ovšem neočkovalo, takže se tato úmrtí dala připsat na vrub "vyšší moci". Na druhé straně když Robert Koch objevil Mycobacterium tuberculosis, pokoušel se očkovat pacienty tuberkulínem, což byla směska usmrcených a destruovaných mykobakterií. Dopadlo to fatálně, protože řada z těchto pacientů měla kontakt s tuberkulózou, nebo dokonce měla tuto nemoc přítomnou v těle v latentní formě, a u nich právě injekce tuberkulínu vyvolala drastickou reakci buněčné imunity, která často končila smrtí (což víme my nyní, tehdy se to nevědělo, pročež jakási chaotická úmrtnost po této injekci byla asi stejně záhadná, jako někdy přežití a někdy úmrtí po transfúzi krve před objevem krevních skupin). Později, až už začalo být trochu jasno, byl tuberkulín používán jako diagnostický prostředek (u pacienta s podezřením na tuberkulózu, případně pro sledování, zda je ještě aktivní očkování proti tuberkulóze, což si starší čtenáři budou pamatovat ze školních let).

Testy, čučkaři a úmrtí

Faktem je, že existuje obrovský tlak farmaceutických firem na to, aby se neléčilo, ale očkovalo (byť existují velmi seriózní a věrohodné údaje o účinnosti ivermectinu a některých dalších látek s již prošlými patenty na corovavorovou infekci, především jako zlehčovačů průběhu a snižovatelů pravděpodobnosti vzniku těžkého stavu, kdy je pacient závislý na přístrojích, a také úmrtí).
V souvislosti s tím očkováním zase existuje silný tlak na to, aby se očkovalo šmahem vše, bez ohledu na skutečnou hladinu imunity, a tudíž výše zmiňovaná rizika podání očkovací látky již imunnímu člověku. Nehledě na nesmyslnost očkování někoho, kdo má vysokou imunitu.
Jsem velice nerad, ale musím konstatovat, že uvedené snahy a jejich nositelé už dávno měli být v hledáčku oné organizace, kterou pan president nazval čučkaři. A to proto, že zde jednoznačně dochází k ohrožování zdraví a životů lidí. Přičemž, obávám se, ta úmrtí, která už proběhla, jsou na  úrovni opravdu velkého teroristického útoku, takže nějaká aktivita bezpečnostních složek státu v této oblasti je více než žádoucí. Příslušné orgány už dávno měly zmapovat vztahy oněch prosazovatelů bezhlavého očkování, bez ohledu na rizika, a těch, kdo jsou finančně zainteresováni na využití co největšího počtu dávek očkovací látky (což nemusí být vždy a všude výrobce, nebo alespoň nikoli jen ten).
To samé se, pochopitelně,týká i onoho bezhlavého prosazování respirátorů místo roušek, které se naprosto v boji s covid epidemií neosvědčily.
A zejména by bylo důležité prošetřit, proč a čí vinou nebyla špatná či vysloveně kontraproduktivní opatření včas opuštěna ve prospěch toho, co se osvědčilo o vlnu dříve.
Daly by se najít i další nesmysly.
Během první vlny řada prodejních řetězců natahovala provozní dobu, aby se lidé "naředili" a riziko přenosu infekce v jejich prostorách se tím snížilo, v případě druhé vlny začali bezcenní pologramotové ze státní zprávy nařizovat zkrácení provozní doby, patrně (jiný význam to mít nemohlo), aby se lidé více nakoncentrovali a zvýšila se pravděpodobnost přenosu infekce mezi nimi. Opět by příslušné státní orgány měly přinést informace, zda jsou uvedení úředníci opravdu tak hloupí a nevzdělaní (a pokud ano, jak se mohli na takový post dostat), nebo zda šlo o cílenou sabotáž. I pro zavedení lockdownů platí, že neexistuje žádná statistická vazba na jejich nasazení a výskyt infekce, zejména když se porovnává výskyt, případně délka, lockdownů, a počat závažný případů, případně úmrtí, mezi jednotlivými státy. Nemá cenu v této souvislosti provádět srovnání s Izraelem, kde museli lockdownovat v podstatě proto, aby eliminovali záměrný přenos viru arabskoislámskou populací.
Dokonce i kdyby byla seriózně vyvrácena různá temná podezření, která se v této souvislosti prostě musí objevit, byla by to vysoce záslužná práce.
Takže, je mi líto, uvedená absence činnosti našich bezpečnostních složek je do jisté míry ukázkou toho, že president Zeman odmítnutím udělit generálskou hodnost jednomu z vedoucích těchto organizací nijak nepochybil.

Nezvládnutí druhé vlny coronavirové epidemie tady má jednoznačně své příčiny, a těmi je odklon od roušek k respirátorům, nesmyslné změny prodejní doby, do určité míry patrně i lockdowny jako takové.  

pondělí 13. září 2021

Západ pana profesora Fialy

"Západ je odumírající, rozpadající se a zahnívající. Jo, moct se tak v těch sračkách brodit alespoň po kolena." Tak znělo lidové rozvedení oné známé Leninovy poučky o stavu Západu z díla "Imprialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu" (první věta citovaného vtipu), rozvedenou a ohodnocenou onou druhou větou.

Vtip

Vtip, uvedený v úvodu tohoto postu, se ovšem týká toho kapitalismu, který byl od nás oddělen železnou oponou a byl nedostižnou metou pro jedny a cílem emigrace, i za cenu nasazení života, pro druhé.
V každém případě ona druhá věta citovaného vtipu zcela jednoznačně ukazuje názor většiny naší populace na onu "prohnilost" Západu. A s pádem socialismu k nám, alespoň na pár let, pronikl onen Západ, k němuž jsme  vzhlíželi s nadějemi.
Bohužel, časy se mění a mění se i politické pozadí mnoha států. Převelice se obávám. že mnoho obyvatel západních zemí by dnes mohlo říkat podobný vtip na téma "neliberálně demokratických" režimů v některých zemích východního bloku, které do jisté míry (byť je jasné ono "Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky") drží étos právě onoho námi kdysi vzývaného Západu. Kdyby ovšem vůbec měli ve svých "demokratických" státech přístup k necenzurovaným informacím. V reálu na tom dnes nejsou v tomto ohledu o mnoho lépe než obyvatelé Německa krátce po nacistickém převratu.

Západ a pan profesor

Pana profesora Fialy si nesmírně vážím. Vím, že je to naprosto slušný člověk, navíc vysoce vzdělaný. To, co mu vyčítám, je určitá rigidnost a zkostnatělost, se kterou vzhlíží k zeměpisnému západu, aniž by reflektoval změny, které se v tamních státech a jejich společnosti odehrály v nedávné době a odehrávají v současnosti. A, obávám se, v politické sféře i určitou naivitu.
Je mi velice líto. Ten Západ, k němuž jsme vzhlíželi a snažili se nasávat železnou oponou cezený vzduch, prostě není. Ve většině jeho států pilně budují "liberální demokracii", která není ani liberální ani demokracie, stejně jako nebyl ani lidový a ani demokratický režim, který nám zde pod oním známým názvem zavedli komunisté po "Vítězném únoru". Liberální demokracie, případně cíleně budovaná "postdemokracie" nejsou nic jiného, než názvy pro antidemokratické totalitní režimy, které si prakticky nezadají s tím, co jsme tu měli za komunistů, a, řekněme si to upřímně, ve druhé polovině 80. let byl režim u nás v některých ohledech svobodnější a demokratičtější než to, co vidíme nyní na západ od bývalé železné opony. A byl zde jeden důležitý fakt, který už jsem svého času zde také zmínil: Zatímco komunistický režim postupně upadal, přicházel o moc a v řadě případů už nestačil dělat to, co před ještě pár lety zvládl (kdyby tomu tak nebylo, utopil by protesty po 17. listopadu 1989 v krvi, prostředky na nějakou "čínskou cestu" měl), na západ od bývalé železné opony naopak přituhuje a tamní režim se rok od roku viditelně zhoršuje.
Pan profesor tvrdí, že jsme "zápaďáci". Ale v jeho podání to, bohužel, znamená, že bychom se měli přiklonit k rudé záři nad Bruselem a místo demokracie zavést vedoucí úlohu nikoli Strany, ale politických nevládních organizací, což v principu vychází v počátku zhruba na stejno, ale potenciál zhoršování to má daleko vyšší. Nějaká padesátá léta s vykonstruovanými politickými procesy, gulagy, i masovými popravami, by zavedli velice rádi, a pokud se nebudeme bránit, tak k tomu jednoznačně dojde (největší zlo tohoto typu na naší politické scéně jsou jednoznačně piráti a zelení, následovaní TOPkou.)
Čili ano, pane profesore, jsme "zápaďáci", a proto se musíme bránit před oním rudým morem, který nám sem chce procpat onen kdysi vytoužený a kýžený, dnes totálně zdegenerovaný, západ zeměpisný. Který už, mimo tu zeměpisnou polohu, nemá s tím původním Západem prakticky nic společného. Maximálně nějaké rychle zanikající zbytky.
A, mimo jiné, právě zhoršování kvality života, jíž se pan profesor dovolává, po stránce ekonomické i politické, jasně ukazuje, že jsme strháváni od onoho Západu kamsi na Východ, kde rudě září Brusel.

Pan profesor a referendum

Pan profesor tvrdí, že by zde někdo chtěl "každodenní referendum", a že by to nefungovalo. Tvrdí také, že referenda nefungují ani ve Švýcarsku, ani ve státech USA, kde je mají. A že referendum je vhodné jen pro malé celky.
Všechno jsou to, pochopitelně, naprosté nesmysly. Referenda fungují, jen lidé nehodlají schvalovat různé prasárny a zrůdnosti, které se snaží procpat politikové, případně tzv. "progresívní levice" (komunisté, říznutí nácky a maoisty). Právě skutečnost, že referenda stavějí hráz proti levičáckých zrůdnostem a sociálně inženýrským prasečinám, je naprosto jednoznačný důkaz jak jejich funkčnosti, tak i jejich potřebnosti.
Ano, je docela možné, že krátce po zavedení referend (respektive vytvoření prováděcího zákona k tomu, co máme v ústavě) by došlo k jakési jejich nadprodukci. Minimálně by to trvalo do té doby, než by se odpad, kam počítám např. všechny strany, co proti vůli cca 3/4 občanů prosadil zlodějinu zvanou "církevní restituce" (pan profesor by některé ty odpady mohl znát), přesvědčil, že další prasečiny podobného charakteru jim prostě neprojdou. Posléze by zcela jistě stačilo referendum jako Damoklův meč, usměrňující prasata v jejich rytí a chrochtání tak, aby škodila méně a méně drze si hrabala pod sebe. A právě tuhle funkci má referendum v zastupitelské demokracii mít, a právě proto se tato forma demokracie může snadno bez referenda změnit v totální prasečinu.
Zcela jistě bychom potřebovali jako sůl dvě referenda: Jedním z nich by bylo odmítnutí Grýn Dýlu a podobných sraček z EU s tím, že při jejich zavádění by bylo politickým zastupitelům nařízeno vystoupit z EU. Druhým referendem by mělo být nadřazení našich demokraticky přijatých zákonů nad nedemokratickými befély zkorumpovanců z EU. To druhé by mimo jiné omezilo možnosti této instituce nám škodit ještě před tím, než zanikne, nebo z ní odejdeme.

Takže, je mi líto. Je nutno reflektovat skutečnost že Západ jsme v podstatě my, zatímco v jeho původní vlasti kypí rudozelené bahno. Pokud chceme onen Západ a jeho étos udržet, budeme nuceni stát v podstatě nepřátelsky proti onomu (dnes již jako pozitivní politická síla neexistujícímu) bývalému Západu. A institut referenda, mimo mnoho jiných pozitivních dopadů, může i v tomto střetu sehrát kladnou roli.

neděle 12. září 2021

11. září.

Kupodivu se tu o 11. září objevilo víc ohlasů, než jsem při 20 výročí odhadoval. Alespoň někde byla citována i slova F. Novotného, že 21. století začalo, jako století terorismu, právě až tímto datem, jako začalo 20. století až atentátem v Sarajevu a jeho následky, jako století světových válek.

Subjektivní vzpomínka

Vedle práce jsem měl v počítači otevřeného Neviditelného psa, kde se objevila noticka o nárazu letadla do jedné z věží WTC. V podstatě až do druhého nárazu referující i diskutující předpokládali, že se jedná o sice strašlivou, ale nehodu. A už tehdy se objevili diskutující, hýkající blahem nad zničením "rohů Belzebuba" a velebící teroristy.

Konspirace

Už tehdy se vyrojily nejrůznější konspirace až po styl "Američané (respektive Světové Židovstvo) budovy odpálili sami, žádná letadla tam nebyla". Psalo se např. o "mikrotermitu". Ten má v podstatě velice jednoduché vysvětlení: Jak práškové aluminium tak i práškový oxid železitý jsou látky, které se dávají do barev na kovové (a zejména ocelové) konstrukce. Dokážu si představit typický produkt US školství, jak tyto dvě barvy míchá dohromady, buď, že mu zbyly, nebo aby vyrobil "barvu ještě kvalitnější". Aniž by věděl, vzhledem ke svým intelektuálním schopnostem a tomu, co se naučil ve škole, co vlastně činí. Na průběh samotné katastrofy nemohl ovšem mít takový nátěr sebemenší vliv.
Pravděpodobně tam byly odchylky od původních plánů.podle nichž měly věže náraz letadla a následný požár ustát rozvedením tepla po konstrukci. Jednak s jistotou byl na základě jekotu zelených organizací nahrazen v tepelných izolacích konstrukce azbest méně kvalitním izolačním materiálem. Můžeme pouze spekulovat, co by se stalo, kdyby byl tento vynikající izolant až nahoru, takže konstrukce věží by se zahřívala pomaleji a předávané teplo by se stačilo rozvádět po konstrukce - teoreticky by nemělo dojít k překročení kritické teploty pro ocel.
S dosti velkou pravděpodobnosti se nějak ušetřilo i na té oceli (horší kvalita, nižší cena), což mohlo vést k tomu, že začala ztrácet pevnost při nižší teplotě než ocel projektem daná. Pro tuto konspiraci svědčí skutečnost, že ocel byla velice rychle (ještě před ukončením dohledávání ostatků obětí) vybagrována a odvezena jako surový kov do Číny, což fyzicky zabránilo překontrolování jejího složení.

Nesmysly

Přestože se na troskách ocelové konstrukce objevovaly kapky a ztuhlé proudy, nešlo o projevy tavení konstrukce požárem. Ve skutečnosti konstrukce pouze ztratila své mechanické vlastnosti záhřevem (čím je ocel kvalitnější, tím větší je rozsah teplot, v jehož rámci si udržuje svoje mechanické vlastnosti, a tím je, pochopitelně, také dražší; mimo ten rozsah je méně pevná) a tavila se až vznikem tepla při jejích mechanických deformacích. Pokud budeme ohýbat sem a tam ocelový drát, můžeme oblast ohybu zahřát až nad sto stupňů. Zde šlo o daleko větší síly, které ocel skutečně mohly zahřát v místech největšího namáhání až nad teplotu tání.
Padání věží "v ose" bylo nejspíš dáno tím, že povolila nejdříve vnitřní konstrukce (méně silná, více zahřívaná). A jakmile se dala horní část do pohybu, takže se statická zátěž konstrukce vahou pater nad požárem změnila v dynamickou z jejich pohybu (na niž nebyla konstruována), neexistovala žádná síla, která by mohla tu masu vychýlit z osy. Rozhodně nešlo o nějakou "řízenou destrukci", jak hlásají někteří konspirátoři.

Důsledky

V podstatě jediný politik měl "gule" na reálné zhodnocení situace, jemuž se světová "elita" vyhýbá, jak čert kříži. Jeho výrok "S teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje." je dodnes něco, v rámci zbabělých a na špičku vlastního nosu si nevidících "světových vůdců", naprosto ojedinělého.
A nikdo vlastně neřekl to podstatné: Nebojuje se s terorismem, ale s tím, za co ti teroristé bojují. Jako za druhé světové války bojovali naši vojáci (východní i západní) s Němci, nikoli "s letadly" nebo "s tanky" nebo "s pěchotou". Přestože je jasné, že se v reálu střetávali s německými letadly, tanky i další bojovou technikou a také, pochopitelně, s pěchotou, pořád bylo jasné, že bojují s Němci, případně německou "říší", a že boj neskončí vítězně tím, že budou poraženy tanky, letadla, pěchota, ale tím, že vůdcové této říše budou buď zabiti, nebo zajati, nebo i se svými rodinami v beznadějné situaci spáchají sebevraždu. Což se i stalo, a proto jsme vyhráli.
A náš boj neskončí vítězstvím, pokud ti, kdo teroristům velí, ať už po stránce vojenské, tak i po stránce ideologické, ale i zajišťující je po stránce ekonomické, nechcípnou v doupatech, do nichž před námi zalezou.

Máme před sebou volby. Máme v našem politickém spektáklu strany, které nemohou autorovi onoho výše citovaného výroku přijít na jméno a dělají vše pro to, aby naprosto zneschopnili jak náš stát tak i celý euroamerický svět v obraně proti teroristům a jejich vůdcům. A máme zde i strany, které mají k této problematice vztah opačný. Pokud zvolíme ty první, můžeme ještě stihnout vylizovat řitě, ne vrahům z WTC, ti jsou zdechlí a zahrabaní, ale těm, kteří je na tu misi poslali, ideologicky je "zpevnili" a zajistili jim na ni finance.

čtvrtek 9. září 2021

Zemanův otevřený dopis

President Zeman napsal otevřený dopis pražskému primátorovi Hřibovi, týkající se toho, jak piráti v Praze zprasili dopravu.

Načasování

Můžeme jistě spekulovat o tom, nakolik je načasování měsíc před volbami účelové (z hlediska ovlivnění jejich výsledku) nebo nikoli. Zcela jistě to svou roli sehrálo (a bylo by asi mimo mísu tvrdit něco jiného).
Co je ovšem důležité, je fakt, že řada zásahů do pražské dopravy byla provedena v období prázdnin a dovolených, kdy doprava v Praze byla méně intenzívní. To na začátku září (od něhož ještě není tak daleko) skončilo a navíc MHD přešla k prvnímu září na režim školního roku (s vyšším počtem spojů na řadě linek) a řada školáků je dopravována, když ne do školy, tak do různých kroužků, tělocviků a jiných zájmových aktivit, přičemž tato doprava se teprve rozbíhá, protože kroužky teprve budou postupně začínat. Od začátku příštího týdne navíc začnou do výuky jezdit vysokoškoláci, čímž uvedený problém ještě dále naroste. Takže Zemanova aktivita by byla načasována korektně i v situaci, pokud by nás za měsíc žádné volby nečekaly.

Obsah

Jsem toho názoru, že obsah Zemanova otevřeného dopisu je velice mírný, řada lidí by na jeho místě použila daleko drsnější slova. Asi taková, jaká používají při hodnocení těchto aktivit pirátského vedení obyvatelé Prahy, a ta jsou pak při presentaci jejich názorů na veřejnosti "vypípávána". Přitom víme, že pan president v situaci, kdy takováto slova nesou smysluplnou informaci, nemá problém je použít.
Obsah dopisu také není zaměřen na jiné aktivity pirátského vedení Prahy, realizované či existující pouze v jakémsi návrhu či přípravné fázi. Mnohé z nich by si přitom zasluhovaly pokud ne stejné, tak ještě horší hodnocení. Na druhé straně je tím více obsah dopisu věcně autentický a tím obtížněji se dá prohlásit za předvolební agitaci.

Dopad

Můj názor je, že dopis zvedá jistou vlnu diskuse, která může mít pro piráty dost fatální důsledky. Jejich předvolební strategie získávání hlasů totiž spočívá v tom, že část hlasů dostanou od lidí naprosto nepoučených o jejich politice. Pokud dojde k diskusi o pirátech, nutně naroste, a to i mezi těmi, co by je volili více-méně z naivity a neznalosti jejich skutečného programu, míra informovanosti o tomto programu. U jakžtakž lucidních lidí proto následně dojde k poklesu procenta těch, co je reálně budou volit. Zcela jistě to, bohužel, nebude postačovat na to, aby se ocitli mimo poslaneckou sněmovnu, ale snad to vyvolá další pokles jejich volebních preferencí pod úroveň, od níž nahoru by byli ve sněmovně neopomenutelnou skupinou.

Kdo ječí

Kromě pirátů ječí ještě "Pražská kavárna", tedy spolek lidí zcela odtržených od reality ČR a zejména zájmů obyvatel tohoto státu. Spojení "rebelujících" pirátů s touto skupinou spíš dále ubere pirátům hlasy. Ozval se i známý protičeský a protislovenský (proto ho ze Slovenska vykopli) aktivista Gabal. Ten, doufám, pirátům také mnoho hlasů nepřinese.
Ječí prakticky jen lidé a organizace, které jsou hluboce provázány s extrémní podlézavostí vůči Bruselu a jasně ukazují (těm, co to ještě nevědí), kam vlastně piráti patří.

Jsem tedy toho názoru, že otevřený dopis presidenta Zemana primátoru Hřibovi může sehrát určitou pozitivní roli jako akcelerátor seznamování se občanů s programem a aktivitami pirátů. Toto poznání pak musí většinu občanů vůči nim naladit spíše negativně.

středa 8. září 2021

Potravinová soběstačnost

Opakovaně se objevily kontraverze okolo návrhu SPD na přednostní nákup českých potravin obchodními řetězci. Faktem je, že odpůrci uvedeného návrhu opakovaně a zcela nehorázně lhali o jeho obsahu, což je značně deklasuje a vyřazuje ze společnosti slušných lidí. Nyní to, co by znamenaly české potraviny, předvádí SPD názorně na svých předvolebních jarmarcích.

Proč soběstačnost?

Není-li stát soběstačný v alespoň základních potravinách, v případě jakékoli krize dochází k nedostatku potravin, který může být nakonec řešen i způsobem "politiku za potraviny", tedy nejrůznějšími ústupky těm, co ty potraviny mají. Není to nepodobné "míru za ústupky", kdy místo hrozba neprodání potravin (nebo znemožnění jejich transportu přes své území) substituuje hrozbu přímého napadení.
Velká Británie se o tom sama přesvědčila, když v průběhu druhé světové války musela dovážet velké množství potravin z kolonií, protože na výrobu potravin na místě nebyla zařízená. Dokonce se objevily i pokusy přeměnit některé parky na pole, produkující jedlé plodiny. Němci britskou dopravu potravin narušovali ponorkovou válkou.
Je nutno tedy konstatovat, že stát, který není s to vyrobit potraviny pro základ výživy obyvatelstva (který by stačil pro to, aby nestrádalo hladem) je v principu nesamostatný a ohrožený na stejné úrovni jako stát,  který nemá na svou obranu dostatečnou armádu (co do kvantity i kvality).

Proč ne soběstačnost?

Proti soběstačnosti jednak ti, kdo si nepřejí zrušení naší závislosti na EU (bez ohledu na setrvávající členství nebo jeho ukončení), ale naopak si ji přejí co nejvíce prohlubovat, abychom se z této pochybné a škodlivé organizace nemohli vymanit tak, jak se to podařilo Velké Británii. Případně ani nemohli czexitem efektivně a věrohodně pohrozit. A i v případě té Velké Británie je snaha hrát "potravinovou kartou" a zabránit tomu, aby regály v britských prodejnách byly dostatečně saturovány potravinami.
Tyto lidi je třeba považovat za naše nepřátele, a jsou-li to naši občané, pak jednoznačně za zrádce a agenty nepřítele.
Aby bylo jasno, zcela jednoznačně preferuji zachování EU a naše členství v ní, ale za podmínky, že se zdaří její zvrat před Lisabon (a nejlépe až před Maastricht, alespoň v některých oblastech její působnosti). S tím, že bude zajišťovat opravdu jen svobodný pohyb osob, zboží a služeb. A budou zcela zlikvidovány, a bez náhrady, současné šílené agendy, které jednak souvisejí se snahou přeměnit EU na jakýsi "superstát" (což IMHO nemůže fungovat), jednak se šílenostmi sociálního inženýrství, kam patří mj. i celá agenda "boje za klima". Pokud se to ovšem nepodaří, potom pryč z ní, nebo pereat EU. I za cenu dočasných hospodářských a jiných problémů.
Přiznám se, že v případě nějakého střetu EU např. s Velkou Británií, bych raději střílel po Němcích než po Britech. Historické důvody k tomu jsou vcelku jasné.

Realita

Pochopitelně, nebyly navrhovány žádné sankce za neprodávání českých kokosových ořechů, banánů, pomerančů apod., jak to tvrdili odpůrci tohoto návrhu. Návrh se měl týkat pouze v Česku běžně pěstovaných komodit, a to ještě ne všech. Šlo tedy o brambory, některé druhy zeleniny a ovoce, které jsou obchodními řetězci často dováženy přes půl zeměkoule a často ze zemí, kde zdaleka nemají tak přísné normy jak pro chování se pěstitelů k přírodě, tak i pro rezidua nežádoucích a někdy i zdraví škodlivých látek ve výpěstcích. A měly by se z živočišných výrobků vztahovat na mléko a mléčné výrobky a některé druhy masa (zase ne třeba pštrosího nebo krokodýlího). Případně na u nás chované sladkovodní ryby.
Faktem je, že řada obchodních řetězců běžně uvádí, že až 70 a někdy i více potravin na jejich pultech (či spíš samoobslužných regálech) jsou od českých výrobců. Pokud od těch 30 procent odečteme exotické ovoce a zeleninu, bohatě by většinou překročili to, co by od nich navrhovaná norma požadovala (a ta navíc ještě předpokládala pozvolný nástup od nějakých 40 procent k cíli, kterým by nebylo ani těch 70 procent, v průběhu více let). Obávám se, že hlavní motivací obchodních řetězců a jejich příznivců je skutečnost, že ona uvedená procenta českých potravin v jejich regálech vedle pravdy ani neležela. A že by se to začalo kontrolovat a oni by museli s realitou ven.
Důležité je, že by jednoznačně šlo o podporu českých výrobců, kteří v současné době jsou biti dovozem řady konkurujících (tj. stejných, jako oni vyrábějí) potravin z dalekých zemí a jejich prodeje za vysloveně dumpingové ceny. Což je, pokud je dovoz z nějaké ze starších zemí EU, dáno mj. i tím, že v těchto zemích EU dovoluje výrazně vyšší (až několikanásobně) dotace do zemědělství než u nás. A opět je v těchto zemích daleko tolerantnější k používání agrochemikálií, než v nových členských státech, včetně nás.
Dokonce v případě některých řetězců bylo prokázáno, že zahraniční potraviny prodávají s výrazně nižší, i třeba desetinovou, marží oproti potravinám od českých výrobců. Což už je vysloveně záměrné poškozování naší produkce potravin.
Tato podpora českých výrobců má, pochopitelně, velice zásadní dopad na jejich přežívání, což bezprostředně souvisí s onou potravinovou soběstačností (a tedy i bezpečností) státu. Nemusí jít jen o nějakou válku (byť ani ta není v dohledné době vyloučena). Bude bohatě stačit Grýn Dýl a jím způsobené totální zhroucení výroby základních potřeb (nejen potravin), které musí, více-méně zákonitě, způsobit.

Ekonomika

Výrobci na trzích SPD prodávají vesměs za ceny, za které jejich výrobky vykupují velké obchodní řetězce. Můžeme si tedy představit ty nehorázné zisky na náš úkor, které z toho přeprodeje řetězce mají. Je jasné, že na regulérních trzích by výrobci museli nasadit o něco vyšší ceny z důvodů pronájmu tržního místa (tady jim to platí SPD), ale i tak by permanentní trhy s potravinami, bez nejrůznějších klacků pod nohy, které do toho EU a její úřednictvo, jehož zájmy jsou protichůdné s našimi, hází, pokud by se je podařilo prosadit, znamenaly obrovskou finanční úlevu pro obyvatele, kteří jsou a budou drceni inflací pod záminkou covidu.
Takže podpora místních výrobců je, bez ohledu na širší souvislosti, plynoucí z potravinové bezpečnosti státu (tj. že by v případě nějakého průšvihu sice byly lístky na banány a pomeranče, ale nikoli třeba na brambory, mléko, máslo, základní druhy masa apod.) významná i pro případ jakékoli krize, která by omezila naše možnosti nakupovat potraviny na světových trzích a dovážet je.
Pokud se týká lístků: Byly jak za první tak i za druhé světové války, i nějakou dobu po nich. Problém ovšem spočíval v tom, že potravin u nás sice bylo dost, ale byly vyváženy z našeho území, v prvním případě do jiných oblastí Rakousko-Uherska, v tom druhém hlavně do Německa, takže neskončily všechny na našich talířích. Poválečné přetrvávání lístků na potraviny bylo dáno hlavně komunistickým rozvratem zemědělství. Jako "loajální součást" EU bychom však patrně byli nuceni k témuž v případě jakéhokoli podobného průšvihu, jako za Rakousko - Uherska, tak i jako německý "protektorát". Na obzoru se reálně rýsuje, jak jsem už zmínil, totální zhroucení ekonomiky EU Grýn Dýlem.

Podpora českých výrobců a potravinové soběstačnosti našeho státu v komoditách, které si jsme schopni sami vypěstovat, je tedy velice důležitým faktorem, který jednak zvyšuje odolnost státu jako celku v případě jakéhokoli průšvihu, spojeného s omezením možnosti dovážet potraviny, jednak chrání naše obyvatele před negativním dopadem covidové inflace a dalšími podobnými škodlivými aktivitami našich bankéřů, jednak chrání náš stát jako celek proti vydírání bruselskými byrokraty. Do jisté míry by mohla zabránit i zhroucení výroby a dovozu základních potravin, které lze reálně očekávat v souvislosti s ekošílenostmi typu Grýn Dýlu nebo "uhlíkové neutrality".

úterý 7. září 2021

Obnovená základní vojenská služba?

Pokud se máme udržet v budoucím světě jako jakžtakž samostatný a jakž takž respektovaný stát, budeme muset pro to něco udělat. Nemůžeme sedět jak ptáče v hnízdě a otevírat zobáček s tím, že tu do něj přisviští jednotka rychlého nasazení NATO a tu zase nějaká dotace z EU. Navíc chuť nám něco poskytovat jednoznačně poroste s naší silou a akceschopností.

Historie

V dějinách vojenství se prakticky neustále střídají období, kdy v souvislosti s rozvojem zbraňových systémů nabývají význam superspeciální jednotky, složené z extra vyzbrojených a celoživotně cvičených jedinců, a kdy takovéto síly výrazně ztrácejí svou bojovou hodnotu.
V našich dějinách k takovým situacím docházelo, takže jsme byli, tak říkajíc, jejich svědky. Na samém úsvitu našich dějin stojí jednak porážka hrdlořezů arcilotra Karla, později označovaného za Velikého, u Cannburgu, jednak porážka hrdlořezů jednoho z jeho následovníků, Dagoberta, u Wogastisburgu. V obou případech dostali na kokos profesionální a poctivě cvičení vojáci od vojska, jehož páteř sice také tvořily bojové družiny, navíc ve druhém případě veteráni boje za svobodu proti Avarům, ale převažovali v nich neprofesionálové. Zprávy o Wogastisburku dokonce hovoří o významném podílu žen.
Významnou bitvu na Lechu a její paralelu na moravsko - slovensko - rakouském pomezí (přesná lokalita známa není) zase provedli spíše profesionálové. U toho Lechu navíc šlo o to, že se podařilo uzavřít Maďary (extrémně pohyblivá lehká jízda) mezi půlkruh obrněných rytířů a řeku. Přičemž ti se přes rytíře probít nemohli a neuměli plavat. Kapitulace byla v podstatě vyloučena jazykovou bariérou mezi oběma vojsky. Patrně nějak podobně se podařilo vymanévrovat Maďary v oné druhé bitvě, v terénu na soutoku Moravy a Dyje s četnými aktivními i mrtvými rameny, bažinami i dalšími formami neprostupného terénu.
V bitvě u Kreščaku jsme byli aktivními účastníky soumraku rytířstva coby sofistifikovaně vycvičených profesionálů. Je však nutno konstatovat, že při této příležitosti byli rytíři poraženi jinými profesionály, rovněž dlouho a důkladně cvičenými, což byli angličtí lučištníci. V této souvislosti je třeba konstatovat, že luk je vynikající zbraň a v různých úpravách je používán některými speciálními jednotkami dodnes. Má ovšem obrovskou nevýhodu: Lučištník musí pravidelně a mnoho hodin denně po celý svůj aktivní život cvičit, asi jako hudebník. Tudíž se nemůže ani plně věnovat výrobě potravin pro svou vlastní potřebu a někdo ho musí živit. Kuše tak náročná není, ale má výrazně nižší kadenci.
Je třeba si uvědomit, že lučištníci z bitvy u Kreščaku byli schopni po vystřelení šípu vystřelit dalších šest, než ten první zasáhl cíl. A všechny trefily, protože lučištník zvládal opravy na poryvy větru a další fenomény, které mohly let šípu ovlivnit.
Zbraně na střelný prach měly dlouhou dobu menší kadenci i dostřel než luk. Jejich jedinou výhodou bylo, že se dalo vzít několik set pacholků od krav, stručně je opláchnout od hnoje a během pár týdnů z nich pomocí sadistických poddůstojníků vycvičit strojově se pohybující jednotku, střílející salvami v přímém směru před sebe. Nebylo tudíž třeba léta trvajícího výcviku a živení cvičených. Taková jednotka byla navíc poměrně snadno obětovatelná, protože za pár týdnů až měsíců mohla být postavena další.
Mezi tím ovšem došlo k epizodě husitských válek, za nichž rytíře nelikvidovali jiní profesionální válečníci, s výcvikem mnohdy delším a intenzívnějším, ale předchůdci těch pacholků od krav, tentokrát ještě nevybavení masově zbraněmi na střelný prach, ale improvizovanými zbraněmi, často upraveným zemědělským nářadím. Velmi důležitá byla i vozová hradba. Husitští bojovníci se později zprofesionalizovali, ne vždy ku prospěchu své kvality.
Profesionální válečníky, jaké známe např. z třicetileté války, v souvislosti s Francouzskou revolucí a Napoleonskými válkami zase vystřídal ozbrojený lid, který je dokázal porazit. To samé se téměř paralelně dělo v britských koloniích v Severní Americe, kdy porážka britských profesionálních vojáků ozbrojenými osadníky vedla k vyhlášení nezávislých USA. Nakonec se sice tito lidé také profesionalizovali, ale první světová válka, stejně jako před tím válka Krymská a občanská válka v USA byly zase vedeny povolanými občany. Profesionálové tvořili část velitelského kádru a páteř speciálních jednotek (a to ještě ne vždy).
I později jsem byli svědky kolísání využívání pro vojenské akce zčásti profesionálů, zčásti zverbovanců. Krátké konflikty menšího rozsahu byly v podstatě v rukou profesionálů, jen doplněných cvičenými občany. Takový charakter měla i známá válka o Falklandy.
Varšavská smlouva svou koncepcí základní vojenské služby měla výhodu oproti třeba USA, kdy např. vojáci posílaní do Vietnamu museli být cvičeni v podstatě od nuly. Problematickou se stala degenerace tohoto výcviku na samoúčel, který navíc zamrzl na úrovni druhé světové války. Pro většinu varšavskosmluvních vojenských teoretiků a pedagogů byla třetí světová válka v podstatě druhou, do níž občas "padne atom".
Ostatně, to samé popisuje ve svých fiktivních pamětech od Patricka Ryana poručík Goodbody, který se svými příručkami, reflektujícími první světovou válku, případně i búrskou a tažení do Afghánistánu, na začátku druhé světové války příliš nepochodil. Totéž by se zcela jistě v případě přechodu studené války na horkou dělo i nám, ale taková sranda by to určitě nebyla. Takže onen bonmot o generálech, připravujících se na minulou válku, v podstatě seděl a sedí. Na druhou stranu až někdy do 19. století byla pravděpodobnost, že se následující válka povede ve stejném duchu jako ty předchozí, velmi vysoká. O to víc byli "v pomykově" tehdejší profesionálové (ale i vojenští experti) když se náhodou dožili doby, kdy došlo k nějakému kvalitativnímu zlomu ve vojenských technologiích.
O budoucím konfliktu můžeme jen tušit, že některé prvky konfliktů konce 20. a začátku 21. století v něm budou nakombinovány do přímo vražedného koktailu, ale, přiznám se, že si ho finálně nedovedu představit. A je docela možné, že likvidací elektroniky pomocí EMP z jaderných výbuchů nad hranicí atmosféry, bude zlikvidována veškerá elektronika (vyjma opravdových elektronek) a ve výhodě bude ten, kdo bude mít zbraně primitivnější (bez počítačem korigované stabilizace a zaměřování a dalších vymožeností), viz román W. R. Fortschena "Vteřinu poté" a jeho pokračování.

Potřeba

Budeme tedy v každém případě potřebovat obyvatelstvo schopné se podřídit a zapojit do nějaké organizované činnosti, až už charakteru bojového, nebo charakteru ryze obranného a záchranářského. To druhé jak pro případ např. válečného bombardování (konvenčního i jaderného), ale i teroristických útoků a jiných pohrom.
Zcela jistě bude vhodné, aby lidé zvládali zacházení s běžnými zbraněmi, případně byli vycvičeni i pro určitý konkrétní druh vojska. Na druhé straně nám perfektní střelec z tanku nepomůže v situaci, kdy byla uprostřed města odpálena bomba, nebo byl odstřelen most pod projíždějícím vlakem.
Výcvik by tudíž IMHO měl i objevovat talenty a pro ně pak by měla být vytvořena možnost se profesionalizovat.
Měla by být v nějaké podobě obnovena i CO (civilní obrana) a cvičit i materiálně zajišťovat obyvatelstvo pro případy opravdové války, ale i teroristických útoků a podobných mimořádných událostí. Aby lidé věděli, co v takovém případě dělat, kdy je lepší utéct a kdy se raději schovat apod. A, pochopitelně, základy první pomoci, protože i při těch teroristických útocích část lidí zemře na pozdě poskytnutou pomoc (zejména v případě nějakého koordinovaného útoku ve více lokalitách současně, které zahltí zdravotnickou službu a zablokují komunikační kanály - zvládl to i Breivik a byl na to sám). Řadu obranných i záchranných aktivit by lidé měli mít nadrilovaných, je to ošklivé, ale užitečné.
Prostě, potřebujeme základně vojensky a obranářsky vycvičené obyvatelstvo, které by jednak mohlo sloužit pro doplňování armády, jednak jako určité místně působící oddíly (v součinnosti kromě s armádou např. i s policií), jednak bylo zvýšeně odolné proti všem myslitelným formám válečného nebo teroristického útoku.
Toto by opravdu měla zajistit nějaká povinná vojenská služba, pochopitelně ne ten zabiják času z dob socialismu, ale racionálně střídané pobytové kursy, večerní lekce (za normálního civilního života) a nějaké secvičování. Mělo by se to týkat všech, tedy i žen (jak to mají v Izraeli).
Zdravotní omezení by měla být jen minimální. Řečeno jasně - vozíčkář sice zcela jistě nepoběží v čele bodákového útoku (ba ani v jeho čele nepojede na specializovaném vozíku maskáčové barvy), ale rovněž zcela jistě by měl vědět, jak se chovat v případě teroristického útoku, poplachu apod. a jak a kam se dostat do bezpečí. Případně se může, s respektem k jeho konkrétnímu postižení, podílet i na poskytování první pomoci. Ale může třeba být i perfektním pilotem bojových dronů, a tudíž cenným příslušníkem ryze bojových jednotek.
Jiná situace by měla být u "odepíračů" z etických, náboženských či jiných důvodů. Jejich počet by měl být stlačen na minimum a mělo by jim být jasně dáváno najevo, že v případě nějaké nešťastné události jsou fakticky něco nejen zbytečného, ale i škodlivého. Uvažoval bych i o takových věcech, jako je znepřístupnění studia ve státem placených VŠ, nemožnost získat bezpečnostní prověrku apod., neviděl bych problém ani v případě, že by držitelé řidičského oprávnění museli absolvovat nějaké záchranářské a na první pomoc zaměřené armádní kursy.
Rozhodně je rozumné dávat prostředky, a to i nemalé peníze, na něco takového, než je splachovat do New Green Dealu jako do WC.

Jaké by to mohlo mít vedlejší efekty

Dokážu si představit, že by při výcviku bylo možno detekovat přinejmenším část lidí, kteří jsou sociálně problematičtí. A s těmito lidmi začít preventivně pracovat. Takovíto lidé jsou totiž mj. rizikoví v případě, kdy se začnou dít opravdu neblahé věci. Řekněme si to upřímně, za doby mého studia byla u mužů v psychiatrické anamnéze neopomenutelná otázka, zda měl potíže s režimem na vojně. Pokud ano, bylo dobré si ho proklepnout, protože to ve vysokém procentu případů bylo známkou nějaké duševní abnormality.
Zlepšila by se celkově mizerná tělesná kondice naší populace (což není jen náš problém, ale náš problém to zcela jasně je).
V této oblasti bych neměl problém s nějakou přípravou na výcvik začínat už v nižším věku, klidně od 10 - 12 let, formou nějakého "vojenského skauta", "vojenských letních táborů" (dotovaných státem, protože významná část rodičů na tábor s trvalým pobytem dětí prostě nemá), kde by byl program vhodnou kombinací tělesné zdatnosti a branných prvků. Tento věk uvádím proto, že do puberty jsou děti víceméně pudově hnány k pohybové aktivitě, zatímco právě v pubertě se toto zlomí a výsledkem je současné hnití mládeže u mobilů, tabletů a počítačů. A drsný pokles její tělesné zdatnosti. A následkem toho i zdraví, přičemž následky tohoto hnití se budou promítat i do délky jejich života a diagnóz, na které zemřou. Asi by nebylo od věci, aby na tyto prázdninové aktivity navazovaly i nějaké kroužky a další aktivity, zase dotované státem z rozpočtu na obranu. A opět zaměřené na zlepšování fyzické i psychické kondice, soběstačnosti a schopnosti se v krizových okamžicích postarat o sebe i o druhé.
Faktem je, že v politických neziskovkách je významná část lidí, kteří jsou zcela jednoznačně názorově neukotvení "rostli jako dříví v lese", k čemuž jist přispělo i velmi nekvalitní vzdělání, zejména na školách humanitního zaměření. Pro tyto lidí je jakýsi kontakt s realitou, nutností se o sebe postarat, pracovat v jakémsi týmu na společném cíli, atd. něco naprosto nutného. V podstatě by u nich mohlo dojít i k částečné sociální reparaci. S tím souvisí i následující.
Jistěže by měla být součástí výcvikových aktivit i výchova k vlastenectví, která jednoznačně dnes všude chybí. Naší vlastí je ČR, nikoli nějaká EU, konglomerát států s mnohdy protichůdnými zájmy, což se týká i konfliktů našich zájmů se zájmy jiných členů EU. Je třeba si uvědomit, že řada "vzdělávacích fondů", placených západními státy, EU obecně a Německem speciálně, v podstatě vychovává prostituty, bojující za onu "vzdělávací" podporu proti zájmům našeho národa či státu. Je třeba jasně nasadit antidotum takto vznikajícím tvrzením, že "za hrůzy okupace si mohli Češi sami", a že "Lidice vlastně vystříleli čeští četníci", a mnoha podobným.
Budu velice ošklivý, ale společný výcvik mužů a žen (jiných "genderů" opravdu není potřeba) by mohl vést i k tomu samému, jako stařičké usnesení celoškolského výboru SSM univerzity Jana Evangelisty Purkyně (za časů socialismu jméno nynější MU) někdy z roku 1973, v němž se pravilo, že "CŠV SSM bude organizováním akcí v pozdních večerních hodinách podporovat propopulační politiku Strany". Uvádím i proto, aby mladší čtenáři viděli, že i za časů velmi tuhé normalizace bylo možné jít na některé věci s nadhledem a humorem. A v některých případech byl i tento aspekt tehdejších mládežnických akcí úspěšný.
Nicméně, zcela vážně jsem přesvědčen o tom, že armáda a vojenské prostředí vůbec má namlouvací a pářící rituály druhu Homo sapiens zvládnuté lépe než nějací "vědečtí genderisté", o příšerkách z Mee Too, případně o právnících, slintajících nad představou uzavírání "smluv o jednorázovém sexuálním styku", ani nemluvě.
A má zkušenost jasně praví, že uniforma většině žen sluší, zejména zrzkám.
Pokud by se tedy onen společný výcvik projevil i takovým způsobem, bylo by to jen dobře. Speciální uniformy pro těhotné vojandy bych, na rozdíl od soudružky Leyenové, rozhodně neřešil. Nějaké startovací byty pro absolventy výcviku však zcela jednoznačně ano, o podpoře, např. vojenskými byty, těch, kteří by se dali "nalejt", ať už v takovéto situaci, nebo již před ní, ani nemluvě.
Militarizace společnosti by zcela jistě měla i mnoho dalších vedlejších efektů.
V Izraeli např. přišli na to, že když učitelka v mateřské školce nebo pečovatelka v jeslích, má za sebou střelecký výcvik, je pravidelně cvičena a zbraň má po ruce, má to velmi neblahý dopad na teroristy, kteří by chtěli ty děti vystřílet. To samé platí i pro učitele a učitelky na vyšších stupních škol.
Dokážu si ale představit i to, že by lidé (v daleko větší míře než nyní) "militaristicky" mysleli a pranýřovali (a nejen pranýřovali ale i nahlašovali jako reálné nebezpečí pro případ války nebo útoku - a věděli komu a kam to nahlásit) nejrůznější architektonické či jiné debility, které kolem sebe vidím a komentuji je jako "ráj pro teroristy", případně "ideální substrát pro teroristy". Např. velká schodiště ze skla v rádobymoderních budovách, která by se v případě výbuchu bomby nebo sebevražedné vesty stala téměř nevyčerpatelným zdrojem skleněných střepin jako vysoce ničivých sekundárních projektilů.

Obnovení základní vojenské služby tedy považuji za vysoce přínosné a zcela jednoznačně potřebné. Je velice pravděpodobné, že naléhavost tohoto opatření naroste s událostmi, které budou následovat po porážce NATO v Afghánistánu. Lze reálně očekávat nárůst teroristických útoků, případně i nájezdy teroristických komand do států NATO, Případně aktivaci "spících teroristických buněk" které v těchto státech, včetně našeho, již jsou. S poklesem akceschopnosti NATO pak naroste počet potenciálních protivníků, které bude nutno odradit ve smyslu "můžeš vyhrát, ale těžce na to doplatíš", což bylo v podstatě heslo Švýcarska, které se touto doktrínou zvládlo ubránit i před nacistickým Německem.

pondělí 6. září 2021

Žaluzie

Vzpomínám si, jak zástupce našeho ústavu jel na akci, kde se vyhodnocovaly dary jakéhosi nadačního fondu pro university, a co si za ně která universita celosvětově pořídila. Psala se raná devadesátá léta, padla totalita a vyhlídky na další období se jevily velice příznivé.

Dary

Už nevím, jaká to byla nadace, ale prostě dala universitám, nejen postsocialistickým, ale i z třetího světa, nějaké finance a zajímalo ji, co si za to příslušné instituce pořídily. A na onom setkání se referovalo, kdo si pořídil lepší vybavení do laboratoří, kdo lepší audiovizuální techniku pro výuku atd. Až jeden zástupce university v Jižní Americe (konkrétní stát jsem už zapomenul, ale je to šumafu) referoval o tom, že si pořídili ocelové žaluzie do oken. A zdůvodnil toto rozhodnutí tím, že dříve, když se v okolí areálu university strhla přestřelka gangů, museli vyučující i studenti zalehnout na podlahu, aby nějakou kulku taky nekoupili. Nyní stačí, když učitel v takovém případě zmáčkne knoflík, žaluzie spadnou a může se učit vesele dál, přestřelka nepřestřelka.

Hodnocení

Když nám tohle bylo sděleno, pochopitelně asi jako zpráva o vylíhnutí pětinohého kuřete, brali jsme to s velkým pobavením a pocitem určité nadřazenosti nad zeměmi, kde jsou, a to i v tak civilizovaných končinách, jako jsou okraje velkých měst s univerzitním areálem, na denním pořádku přestřelky mezi gangy.
Naivně jsme předpokládali, viz ona optimismem naplněná devadesátá léta, že my jsme někde jinde a u nás se nic takového nemůže dít. A ani jsme snad neřekli "zaplať Pánbu, že jsme někde jinde".

Situace

V současné době je ve velmi podobné situaci, maximálně kvantitativně o fous líp, Švédsko. Ovšem s tím, že se ta situace step by step neustále zhoršuje a patrně nebude daleko doba, kdy i tamní univerzity budou řešit naprosto stejný problém jako ona jihoamerická v 90. letech.
Co je ovšem ještě větší průšvih, je skutečnost, že Německo pod vedením zelených a dalších progresivistů (u nás představovaných především piráty a TOP), kráčí naprosto stejnou cestou jako to Švédsko a je naprosto reálné očekávat, že za nějakých deset let (nerad bych se mýlil v tom smyslu, že to nastane ještě dříve), bude ve stejné situaci, jako je to Švédsko dnes (co bude v tom Švédsku opravdu nevím, ale obávám se, že bude připomínat Kábul po jeho obsazení Talíbanem). A to už je za kopečky, které ohraničují od západu a jihu naši českou kotlinu. A že by se to nepřeneslo s nějakým malým zpožděním k nám, o tom si troufám velice silně pochybovat, zejména pokud zůstane nedotčený Schengen.

Řešení

Je mi líto, volby, které nastanou za měsíc a něco, jsou mimo jiné i o tom, zda se tato situace přelije bez jakýchkoli zábran k nám, nebo zda se tomu podaří zabránit. Pokud se dostanou na vládní posty piráti a spol., včetně TOP, budou velice silně pracovat na tom, aby přesně takováto situace vznikla a byla přenesena bez potíží až k nám.
Druhou věcí je, že pokud zvítězí alespoň někde v bývalém východním bloku demokracie bez přívlastků, tedy jediná opravdová a autentická, jak k tomu má nakročeno např. Maďarsko, bude to znamenat rozsvícení majáku naděje i pro obyvatele západu Evropy, z nichž mnozí již počínají tušit, že se s jejich zeměmi začíná dít cosi tuze špatného.

Čemu je třeba zabránit

Naši lidé nejsou blbí. Důkazem toho jsou velmi nízké volební preference zelených, kteří se dostali do PS PČR pouze jednou, a to ještě na základě zcela zřejmě zfalšovaných předvolebních průzkumů, a poté si uřízli tak notnou porci ostudy, že se stali nevolitelnými. V případě pirátů, jejichž preference nejprve silně rostly, bylo jen otázkou času, za jak dlouho voliči zjistí, že se jedná prakticky jen o jakýsi B tým zelených, a preference jim začaly padat. Pokud spadnou na takovou úroveň, že skončí mimo sněmovnu, byl bych velmi rád, byť naděje na to je velmi nízká.
Problém vidím ve volebních manipulacích a čachrech. Průzkumy veřejného mínění jsou v podstatě propagandistické akce, které mají občany přesvědčit, koho mají a koho nemají volit. Velice často jsou z nich vycházející čísla naprosto mimo realitu a ani trendy jí neodpovídají. Prostě ti "zlí" (EUroskeptičtí, nevítající imigrantské kriminální živly, nepodporující zlodějiny typu dotací OZE apod.) musejí mít málo, a nejlépe musejí v závěru předvolebního období vykázat sestupný trend, aby byli voliči postrašeni tím, že "jejich hlasy propadnou ve prospěch komunistů", jak nám bylo už opakovaně presentováno. Naopak, ti "hodní", s hlavami vraženými až po ramena do bruselských konečníků a rukama jásavě mávajícíma na uvítání "doktorů a inženýrů", kteří k nám zamířili s nějakou ilegální nevládní cestovkou, musejí narůstat, aby bylo jasné, že právě oni jsou ti vítězové.
Pak ovšem přijdou volby a odhady, údajně na bázi průzkumů, jsou naprosto mimo realitu. Nastává nářek a skřípění zubů a nadávání na "blbá hovada", která opět nezvolila ty, které podle progresivistů zvolit měla.
Progresivisté mají ovšem v záloze jednu zásadní zbraň, a tou jsou distanční volby.
Tyto volby se vyznačují následnými vlastnostmi:

  • Není zaručena tajnost hlasování, protože nikdo nebyl u toho, kdy volič zalepoval obálku s korespondenčním hlasem, nebo hlasoval po internetu, a kým byl přitom ovlivněn. Pokud je volič pod dohledem volební komise sám za plentou, nikdo ho ovlivnit nemůže. Nebo je to alespoň velmi obtížné.
  • Není zajištěna autenticita hlasování. Hlasujícímu může "vést ruku" nějaký progresivistický aktivista a volič může být třeba v bezvědomí a dlouhodobě upoutaný na lůžko. Domovy pro seniory jsou plné "myšáků", kteří ani nevědí, kde jsou a jak se jmenují, ale volební právo ještě mají. Může za ně hlasovat prakticky kdokoli. Při korespondenčních volbách, ne ve volební místnosti, ani do přenosné urny. Případně je distančně hlasováno za někoho, o kom se ví, že k volbám nepůjde. Nebo je čerstvě mrtvý a ještě ho nevyškrtli z volebních seznamů.
  • Jsou daleko snadnější manipulace s hlasy již odevzdanými. Obálky mohou být na poště otevírány a hlasovací lístky vyměňovány za ty "správné". V USA bylo prokázáno, že progresivističtí zaměstnanci pošt likvidovali obálky s volebními lístky z oblastí, kde se vědělo, že bude velká koncentrace "nesprávně" (tj. pro Trumpa) hlasujících občanů. V případě hlasování po internetu za občany v podstatě hlasuje aplikace, která "volby" zajišťuje. Ta může mít už předem nastaven výsledek. V extrémním případě něco podobného může být dílem jednoho jediného člověka, takže riziko, "že se to vykecá" je děsivě malé.

Prostě, pokud si necháme ukrást řádné volby s urnami a hlasovacími lístky, necháme si ukrást volby jako takové a velice rychle se dostaneme do stavu, kdy bude s 99,3 % hlasů vítězit "mír a socialismus", či nějaká EUrounijní obdoba toho, co starší z nás pamatují z dob minulého režimu.

Takže, abych se vrátil k těm žaluziím, které mi to vše tak nějak sasociovaly. Zabránit tomu, aby podobné zařízení na oknech našich univerzit, ale i domovů, bylo vítaným, nebo dokonce k životu nezbytným doplňkem, můžeme tak, že nebudeme volit progresivisty, ale raději strany EUroskeptické. A pro budoucnost se budeme stavět silně na odpor proti snahám zrušit volby a nahradit je nějakým jejich distančním předstíráním, co do výsledků zcela srovnatelným s "jednotnou kandidátkou Národní Fronty".

neděle 5. září 2021

Smysl školy

Soudružka pirátka Richterová se vyjádřila k projevu pana presidenta k prvňáčkům:
„Ne, pane prezidente. Škola nemá být primárně prostorem pro soutěž a zakoušení úspěchu. Škola má být místem, kde se děti učí spolupráci a kde mají příležitost radovat se z poznávání světa. A kde ideálně objeví, na co mají talent a co je těší. Srovnávání ale, paradoxně, nepomáhá,“
Je mi velice líto, blábolí.

Škola

"VENI PUER ET DISCE SAPERE". Překládá se to: "Pojď sem, dítě, a uč se moudrým býti." Je to ikonická věta z Komenského Orbis pictus, původně trojjazyčné učebnici (latina, němčina, čeština, některá pozdější vydání přidala další jazyky). A upřesňuje se to: "Všecko, což potřebného dobře znáti, dobře dělati, dobře vysloviti".
Tedy samotný klasik pedagogiky, na něhož nějaká úča Richterová rozhodně nemá (obávám se, že by mu nemohla ani okopávat kotníky, ale spíš by do nich, při stoji na špičkách, bušila pěstičkami), jasně definuje, že škola má učit, tudíž vybavovat dítka informacemi, ale i schopnostmi tyto informace vyhodnotit a zpracovat. Pochopitelně, pokud se dítě něco správně naučí a dovede to presentovat, nebo dokonce předvést v nějaké modelové situaci, má jednoznačně právo na to, aby bylo hodnoceno jako úspěšné a zažívalo (alespoň chvilku) stejné pocity, jako sportovec, "lezoucí na bednu" (=stupínky vítězství). A jeho méně úspěšní spolužáci mají právo na to, aby je pocit neúspěchu motivoval k další práci na sobě.
O tomto nebyly spory, kupodivu ani za socialismu. Školní výuky byla tehdy sice poznamenána kde čím, ale stále byla brána jako prostředek k získávání znalostí a dovedností (včetně "dobrého vyslovení", což není o výslovnosti cizích jazyků, ale schopnosti řečové komunikace).
Teprve po revoluci se objevily "moderní" zcestné názory, že škola má být primárně místem k jakémusi radování, a to i tehdy, když radující se dítko vykazuje katastrofální nedostatky v kde čem možném.

Proč se mají dítka hlavně radovat?

Budu hodně ošklivý: Zelené, a také piráty, volí v podstatě dva druhy lidí:
Jednak jsou to grázlíkové, kteří primárně chtějí škodit. Ti jsou si vědomi, že to, co uvedené strany prosazují, povede ke katastrofě, ale snaží se celý stát k této katastrofě nasměrovat s pocity Olgy Hepnarové, mířící náklaďákem na tramvajový ostrůvek plný čekajících lidí. Těchto voličů je, naštěstí, relativně málo a v podstatě ani není mnoho cest, jak je nějakým způsobem "namnožit".
Tu druhou skupinu tvoří lidé nevzdělaní a navíc neschopní své nevelké znalosti nějakým validním způsobem zpracovat a vyhodnotit. Část z nich toho není ani schopna kvůli nižší kvalitě svých mentálních schopností, případně nějakým doplňkovým diagnózám (jejich počet je také více-méně neměnný). Do této skupiny patřila patrně i zmíněná Hepnarová. Část z nich na něco podobného mentálně má, ale je produktem naprosto katastrofální kvality výuky na školách. Tato skupina vykazuje největší potenciál růstu. Tento růst má zajistit "moderní" výuka na školách, která z nich, místo instituce pro vkládání vědomostí do dětských mozečků, z nich činí místo "radování se z poznávání světa", a to i v situaci, kdy to poznání bylo pouze fiktivní.
Řekněme si to upřímně, tlakem na snižování kvality vzdělání si strany jako zelení nebo piráti v podstatě vytvářejí elektorát.

Inkluse

S "inkludováním" tělesně postižených dětí nebyl problém ani za minulého režimu. Tyto děti prostě jsou s to absolvovat normální výuku (snad místo tělocviku) a nijak nepřekážejí při pedagogickém procesu. Děti se smyslovými vadami, které potřebují speciální pomůcky a speciálně vzdělané pedagogy, byly vyučovány odděleně, právě proto, že Brailovo písmo nebo znaková řeč jsou pro normální děti naprosto irelevantní.
Děti mentálně nekompetentní byly vyučovány rovněž odděleně, a to proti, že nemohou zvládnout učivo základní školy v plném rozsahu (takže část výuky na normální škole jde mimo ně) a zvládají ho tak pomalu, že jejich přítomnost brzdí výuku normálních dětí.
Odděleně byly učeny a vychovávány i děti s poruchami chování, pokud nebyly s to zvládnout společensky přijatelné chování v hodině. I tyto děti vyžadují speciální pedagogické postupy, které jsou pro zdravé děti naprosto irelevantní a spíše škodlivé.
Zavedením "inkluse" smyslově a mentálně postižených dětí a dětí s poruchami chování do normálních tříd dosáhli progresivisté drastického snížení úrovně výuky. S touto zátěží lze zvládnout jen zlomek normální učební látky. Paradoxně toto začlenění drasticky sníží i to, co do sebe dokáží nabrat i uvedené postižené děti. Výsledkem je tedy drastické snížení úrovně výuky na školách i úrovně znalostí a dovedností jejich absolventů. To se, pochopitelně, přelévá i do středních škol. Dnes je to i problematika vysokých škol, které musejí prakticky každý rok snižovat požadavky na výsledek přijímacího řízení, protože s těmi, co platily ještě před pár lety, by už neměly koho učit. Sice na tom (ještě) nejsme tak špatně, abychom museli do prvních stupňů vysokých škol zařazovat kurzy čtení a psaní, jako už v 70. letech v USA (tam je to ovšem dáno v podstatě nenaučitelností angličtiny, a to i pro rozené mluvčí), ale už se tomuto "ideálu" začínáme blížit.
Navíc uvedená situace stále posiluje snahy rodičů normálních dětí dostat je ze státní školy na školu soukromou, která neinkluduje, protože na to rodiče inkludovaných dětí prostě nemají peníze (pokud by měli všechny náklady s inklusí platit ze své kapsy). Hrozí to, že bude dvojí typ absolventů základní školy podle toho, zda absolvovali inkluzí (a dalšími progresivistickými sabotážemi) zbezcenněnou státní školu, nebo kvalitně učící školu soukromou.

Informace

"Netřeba se nic učit, informace se najdou na internetu". Toto "moudro" opakovaně slýcháme od různých aktivistů, bojujících proti "biflování". V čem je problém?
Opravdu byste se nechali operovat od odborníka, který vás jednou rukou bude kuchat a druhou prohánět počítač po webových stránkách (třeba na téma "jak appendix vyřízneme snadno a rychle")? Co když mu klekne počítač? Co když se nějak zhroutí (třeba i činnosti hackera) internetové připojení? Co když nějaký hacker vyrobí, jen tak z plezíru, stránku, na níž se půjde k tomu appendixu třeba skrz ledviny? Za zvláště pikantní bych považoval umístění appendixu místo čípku, viz známá filmová klasika. (A dalo by se zcela jisté navymýšlet mnohé další "Co když".)
Na druhé straně existují studie, že lidé poučení bez souvislosti s internetem jsou zpravidla efektivnější ve vyhledávání informací na něm. Ono je to v podstatě logické. Dítko, které se narodilo s jednou rukou na klávesnici notebooku a druhou na dotykovém displeji "chytrého" mobilu, je po absolvování moderní "výuky" postaveno do pozice jako ve známé pohádce: "Běž tam, nevím kam, a přines to, nevím co." Oproti němu absolvent klasické, u nás ještě k tomu "totalitní" školy má zpravidla představu, co hledá a jen upřesňuje fakta, která mu v hlavě neuvízla. Nicméně má o nich alespoň orientační představu, takže odmítne přijmout totální blbost, jaká mu může být na některých stránkách také nabízena.

Postupy

Lucidní člověk, prošlý klasickou školou, zpravidla je s to se získanými informacemi dále nakládat a kombinovat je. Takže se mu nestane, že přiřkne např. nějakého panovníka bitvě, která se odehrála dlouho před jeho narozením nebo naopak až po jeho smrti, jak se stane moderním dítkům, která si to rozmezí "narozen - zemřel" a datum té bitvy nedokážou dát do vzájemné souvislosti. A nechají třeba Karla IV padnout u Sudoměře v boji proti husitům (přeháním, ale obávám se, že ne moc).
Jak bylo naznačeno výše, produkty moderního školství si s nějakými souvislostmi a jejich vyhodnocováním své rozjásané hlavičky nelámou. Výsledkem je potom (v oblasti ekologie) víra v solární energii, elektromobily, pro něž je "v zásuvce přece energie dost", ve škodlivost GMO a mnoho dalšího. Prostě, perfektní matroš pro agitační bláboly zelených a kryptozelených (včetně pirátů).

Odpor, či náprava

Z výše uvedeného je více-méně jasné, že náprava stavu a zároveň určité "podražení" pirátů, ekologů a dalších skupin se zcela jistě může dít cestou zkvalitňování školské výuky a hlídáním toho, aby její kvalita nešla dolů, případně tlakem na nápravu konkrétních chyb.
Pochopitelně, opět je to o hlasech pro strany, které budou takové vzdělávání podporovat a budou bojovat proti tomu, aby se školy staly akorát ideologickými vyplachovadly dětských mozků. Jednou z nich je i SPD.
Pochopitelně, bude třeba drasticky zredukovat inklusi, zejména dětí s těmi diagnózami, které jsou neslučitelné s normální výukou prováděnou normálním tempem. A peníze, ušetřené za "asistenty", kteří fakticky v řadě případů pouze předstírají, že jimi podporované díte látku zvládlo, dát na obnovení speciálních škol a jejich provoz.
A ještě malá pikanterie: Kruh politických aktivistů kolem Britských listů jeden čas (asi dva tři roky zpět) začal horovat pro zlepšení vzdělávání. Vytvořili projekt Pět procent pro vzdělávání (o posílení financování školství na pět procent státních výdajů). Po čase to zhaslo a tč. už stránky petprocent.cz přestaly existovat. Soudruzi si patrně uvědomili, že tudy cesta k vytvoření levicového elektorátu (což se týká i zelených a pirátů) rozhodně nevede a ten projekt skrečovali.

Boj za nízkou nebo naopak vysokou kvalitu vzdělání je tedy do jisté míry bojem mezi politickou levicí a pravicí, kdy pravice potřebuje obyvatelstvo co nejvíce vzdělané a schopné se dále dovzdělávat, zatímco levice, a zejména její pirátskoekologická odnož, potřebuje přesný opak. Určitou formou boje proti tomuto ideologickému proudu je tedy i investice do co nejlepšího vzdělání našich dětí a vnuků a obecná podpora proudu, který vidí ve škole centrum získávání informací a dovedností, a ne další oblbovací hračku.

pátek 3. září 2021

Pomůže proti pirátům kroužkování?

Někteří politici, zejména blízcí straně STAN, se nám snaží namluvit, že proti pirátům na společné kandidátce PirSTAN stačí kroužkovat kandidáty ze STAN a piráti utřou hubu.

Dva zádrhele

Strana STAN je pro mě zcela nevolitelná, protože se aktivně podílela na procpání církevních restitucí, jedné z největších zlodějin polistopadové éry. Podílela se na tom přes to, že průzkumy veřejného mínění jasně ukazovaly široký nesouhlas s touto zlodějinou napříč celou společností, zahrnující přibližně tři čtvrtiny voličů. Tento zločin je prostě neodpustitelný a já nikdy žádnou ze stran, které se na něm podílely, nebudu volit. I kdyby stály samy proti nějakému kříženci Stalina s Hitlerem (a se šikmýma očima na způsob předsedy Maa). Minimálně bych měl obavy z toho, že ihned po svém zvolení té příšerce vlezou do jistého tělesného otvoru a budou se tetelit blahem, jak na ty blbce (voliče) vyzrály.
Čili já to mám pro sebe vyřízeno.
Ještě něco dalšího pro druhé: Zkuste se, prosím, zamyslet nad tím, zda je normální jít ve volbách do koalice s někým, jehož názory by mi absolutně neseděly a pomoci mu provádět vábení voličů. Koalice PirSTAN vznikla s představou, že získá více hlasů, než kolik by dostaly obě tyto strany jako samostatné entity. Vůdčím motivem STAN tedy bylo získávat hlasy též pro piráty. STANu tedy naprosto nemohly vadit všechny ty kontraverzní, pochybné, až přímo zločinné věci, které piráti mají ve svém programu, i mimo ten oficiálně zveřejněný. Nyní se od nich sice platonicky distancují, ale více-méně v situaci, kdy se začalo ukazovat, že PirSTAN se začíná dostávat do situace nikoli volebních preferencí lidí, kteří podporují STAN nebo piráty, ale sklouzává k těm, kteří podporují obojí (kterých není mnoho a PirSTAN snad ještě další podporu ztratí).
Rozhodně od STAN nelze očekávat, že by jakkoli brzdil šílenosti, které mají v programu piráti. Spíš lze očekávat nějakou utajenou smlouvu o vzájemné podpoře, a to i tehdy, pokud by formálně vytvořili v Parlamentu separátní kluby. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že mezi těmito stranami je, bez ohledu na současné agitační hrátky, hluboký programový průnik, a patrně i v bodech, které nebyly oficiálně zveřejněny, ale dostáváme se k nim podle aktivit pirátů v Praze i na úrovni EUroparlamentu. Pokud by takový programový průnik neexistoval, bylo by naprostým nesmyslem, aby tyto strany vytvářely koalici.

A ještě něco

Pokud to soudcové nezměnili, platí určitý omezený počet pro kroužky na hlasovacím lístku. Pokud je tento počet překročen, platí volební lístek tak, jako by kroužkován nebyl (pořadí dané pořadím kandidátů na něm). Přitom dokreslení dalšího kroužku, aby se zneplatnily ty ostatní, je asi ta nejjednodušší a nejhůře zachytitelná manipulace při sčítání hlasů. I proto bych se toho kroužkování docela bál.

Je mi tedy líto, pro koho jsou piráti nevolitelní, měl by dát hlas komukoli jinému než STAN, protože jednak není nikde zaručeno, že těch kroužků na hlasovacích lístcích bude tolik, aby se dostali kandidáti ze STAN před piráty, jednak není nijak zaručeno, že STAN bude dělat opravdu nějak výrazně odlišnou politiku.

středa 1. září 2021

Jsou piráti pravice?

Mnoho soudruhů se nás snaží přesvědčit, že piráti jsou pravostředové, případně přímo pravicové uskupení. A že tudíž, kdo chce mít v parlamentu pravici, má volit piráty.

Podle ovoce ...

Piráti se dostali k moci v Praze, kde je volí asociální část obyvatelstva typu různých hipsterů, nevládkářů apod., případně příslušníci sociálně nepřizpůsobivých minorit. Těch všech je v Praze jako rozšlapaného exkrementu.
Ihned jak se dostali k moci, začali dělat jednoznačně levicovou politiku. Začali šmírovat "využívání" bytů, začali šikanovat majitele nemovitostí. Začali blokovat pražskou dopravu, což je rovněž jednoznačně levičácká agenda. Nic, co by se podobalo pravicovému programu, za nimi není vidět.
Rovněž na celostátní úrovni jsou to piráti, kdo spolehlivě podporuje všechny zásahy státu do soukromí, zavádění cenzorních opatření, přijímání ilegálních migrantů (to je jednoznačně levicová až levičácká agenda, protože tito lidé bojují především proti těm, kdo pracují a vydělávají peníze a svými daněmi živí stát). Prosazují také silnou podporu nepřizpůsobivých vrstev obyvatelstva (zdaleka ne definovaných jen etnicky, jak se nám snaží profesionální lháři, mj. podporovaní piráty, namluvit). Jako ještě aktuální lze připomenout jejich zuřivý odpor proti odebírání sociálních dávek kriminálníkům, obtěžujícím nebo poškozujícím své okolí. Tato agenda v podstatě definuje piráty jako stranu lumpenproletariátu, což už jsem tu zmínil.
Na úrovni EU sedí piráti v jedné frakci EUroparlamentu se zelenými a provádějí a podporují v podstatě identickou politiku, jakou je vidíme dělat i u nás doma. Podporují New Green Deal, který má jednoznačně pauperizovat většinu obyvatel EU, aniž by přinesl cokoli sebeméně pozitivního. Dokonce i kdyby bylo dosaženo oné vysněné "uhlíkové neutrality" reálně, a nikoli jen kreativním účetnictvím, jak se běžně vykazují splněné úkoly zelené agendy, nic pozitivního by to nepřineslo, protože nepatrný úbytek celosvětové produkce CO2, který by takto nastal, bohatě převáží nárůst hospodářství zemí třetího světa, který "uhlíkově neutrální" není, nebude a ani být nemůže.
Piráti zatím udělali též všechno proto, aby nebylo možno dostavět Dukovany a Temelín a náš stát byl závislý na ruském zemním plynu, pasírovaném přes Německo. Navíc, těžený, transportovaný a spotřebovaný se stejnou "skleníkovou stopou" jako v místě těžené a spalované hnědé nebo černé uhlí (přibližně polovinu této stopy tvoří samotný CO2, druhou polovinu především metan, jehož únikům nelze při stávajících technologiích těžby a transportu zemního plynu zabránit). Již jsem zde tu ekvivalenci uhlí a dálkově dodávaného zemního plynu uvedl, ale je třeba tuto skutečnost opakovat tak dlouho, dokud nevejde do všeobecného povědomí. Přechod z uhlí na zemní plyn jen demaskuje celou "oteplovací" agendu jako agendu bezcenných a bezectných lhářů. Stejně jako boj proti naprosto bezuhlíkové jaderné energii a energii geotermální, boj za elektromobily (s výrazně vyšší uhlíkovou stopou než automobily) a mnoho dalšího.

Autorská práva

Dle mého soudu, a to uvádím jako autor několika knih, které lze ještě komerčně využít, jsou autorská práva zcela jednoznačně hypertrofovaná a zcela jednoznačně na škodu věci. Plošné chránění jakéhokoli díla 70 let po autorově smrti považuji za naprostý nonsenz, který se promítá do ekonomiky, a to i ekonomiky umělecké tvorby, zcela jednoznačně negativně. Zejména v situaci, kdy autor např. nemá žádné dědice, případně po něm formálně dědí lidé či dokonce jakési instituce, s nimiž se ani neznal. Tím ztrácí autorská práva a poplatky za ně jakýkoli smysl, protože ten je, stejně jako u patentů, dán motivací autora k další práci jeho odměňováním a ochranou před nekalou konkurencí. Případně motivováním zajistit nějaké příjmy svým potomkům či dalším dědicům (které zná a má k nim osobní vztah).
Navíc zastánci této prasečiny tvrdí, že cena nosiče je cenou za možnost dílo konzumovat. Nejsou ovšem schopni vysvětlit, proč tuto cenu musí čtenář platit opakovaně při jakékoli změně nosiče (v případě hudebních děl při přechodu z gramodesky na kazety, z kazety na CD, z CD na datový soubor). Tyto poplatky zcela jednoznačně usvědčují zastánce této cenové politiky ze lži. Škodí si tím sami, protože přímo vedou konzumenty takto "ošetřených" či "chráněných" děl ke šmejdění po webu a hledání "nelegálního" obsahu. Souvisí s tím i DRM, která znemožňují legálně zakoupené autorské dílo na řadě zařízení přehrát, přečíst či jinak konzumovat.
Kapitolou samou o sobě jsou e-knihy. Pokud nakladatelství vydá knihu v papírové podobě, má k dispozici elektronickou verzi jejího textu, prošlou již všemi redakčními a jazykovými korekcemi. Překlopení takovéhoto textu do podoby e-knihy (epub, mobi atd.) je záležitost několikasekundové práce nějakého konvertoru na zcela standardním kancelářském PC, přičemž řada těchto programů je GNU GPL, tedy zcela oficiálně a legálně zdarma (a v podstatě není důvod hledat nějakou jejich obdobu za těžké peníze). Doprava takovéto knihy = nepatrný podíl na ceně připojení k internetu a malý podíl na provozu e-shopu. Není nutno řešit skladování (na dva harddisky - aby byla záloha - za nějaké tři tisícovky - se vejde velmi bohatě naplněný krám), není nutno řešit remitendu. E-kniha by tedy měla být výrazně levnější než papírová (čtvrtina, třetina), případně, při současném vydání, by se měl odhad příjmů z prodeje e-verze promítnout do ceny papírové verze (rozpočítáním ceny autorské, korektorské a redakční práce na víc kusů).
Setkal jsem se i s tím, že e-kniha, o niž jsem měl zájem, byla vyprodána. Je to jen ukázka blbství těch, kdo s touto komoditou obchodují, protože e-kniha by z podstaty samé (z originálu lze udělat neomezené množství kopií) vyprodána být neměla. Prostě si idiotsky (= k obrazu svému) nastavili jakýsi náklad, jak byli zvyklí u papírových knížek. Nelze jim přát nic jiného, než aby zkrachovali a uvolnili prostor kvalitnější konkurenci, která se prostě domluví s autorem (a dalšími tvůrci) na procento z ceny každé prodané e-knihy bez ohledu na jejich počet.
Faktem je, že piráti za celé své působení v Parlamentu ani jednou neprovedli něco, co by atakovalo tuto přehršli presentovaných (případně dalších, které jsem pominul) nesmyslů. Dokonce tyto věci ani nijak nepranýřovali. Tedy nedělali to, co presentovali původně jako svou hlavní náplň činnosti. V podstatě to samé se týká i pirátů v jiných státech (proto ve většině států drasticky ztratili voličskou podporu a ledaskde už vypadli ze zákonodárných orgánů a zastupitelstev).

Piráti tedy provozují levicovou až krajně levicovou agendu, spočívající v oslabování lidských a občanských práv a posilování státních zásahů do všech možných oblastí života občanů. Nepodnikli ani sebemenší pokus o korekci alespoň těch největších absurdit, které jsou spojeny s tzv. ochranou autorských práv, přestože s touto agendou do politiky šli. Obojí na zastupitelských orgánech všech úrovní, od měst a krajů až po EU. Jejich stavění v politice někam jinam než do oblasti extrémní levice je totální nesmysl a v řadě případů zcela vědomá a záměrná desinformace.