Nerůst

Studentské listy, tvářící se, že jsou médiem pro středoškoláky a trochu i vysokoškoláky, přinesly rozhovor s jedním z tuzemských koryfejů ideologie "nerůstu", Ondřejem Kolínským. Je dobré se na tento materiál podívat, protože přináší v komplexní formě všechny problematické momenty této jednoznačně zhoubné a zavrženíhodné ultralevicové ideologie.

Hnutí

Hned v úvodu před samotným rozhovorem je konstatováno, že "nerůstu" věnují média stále více pozornosti (proč asi?). A má také svou stránku na Facebooku (nedíval jsem se na ni, protože FB nepoužívám). Toto hnutí "bourá představy", že společnost musí neustále růst. Místo toho se zaměřuje na "ochranu klimatu, sociální spravedlnost a větší demokratičnost v rozhodování občanů nejen o ekonomickém dění ve státě".
Jinými slovy, je už v úvodu před samotným rozhovorem názorně ukázáno, že se jedná o klimatické extrémisty levičácké politické orientace, protože právě to jsou bojovníci za "sociální spravedlnost".
To, že formálně chce "větší demokracii" by nás nemělo mást. Alespoň my, pamětníci předchozího režimu, víme velice dobře, že komunistická diktatura sama sebe označovala za "vyšší formu demokracie" než "buržoasní demokracie" a povinnou volbu jednotné kandidátky Národní Fronty označovala za daleko demokratičtější než "buržoasní volby", v nichž ubozí voliči musejí vybírat z více stran.
Hnutí je vydáváno za jakýsi "nový rámec přemýšlení o společnosti" (i těch jsme, my starší, zažili dost a dost). Má být upřednostňováno "demokratické rozhodování" před ekonomickou efektivitou. To jsme zde zcela jistě měli, když "dělničtí ředitelé" rozhodovali bez ohledu na ekonomickou realitu a výsledek se dostavil ve formě čtyřicetileté stagnace, z níž nás zachránil kolaps SSSR.
Aktivisté nerůstu údajně "předkládají své vize". Pan Kolínský couvá z otázky, zda je nerůst založen na vědecké bázi a dokonce ani není s to porovnat "nerůst" s jinými typy ekonomik (včetně konkurujících levicových).
Podle pana Kolínského by měl nerůst znamenat orientaci na něco jiného, než je výroba a její koncový produkt. A má se snažit místo soupeření ideologií, jejichž stoupenci se přehlasovávají, o jakýsi konsensus (o přesně tohle se oficiálně snažil klasický italský fašismus). Je jistě legitimní se ptát, čím se budou lidé živit, kde budou bydlet atd. když výroba nebude prioritou (tj. bude se nějakým způsobem likvidovat). Jak vypadal v praxi onen fašistický konsensus nás dostatečně poučují dějiny, jen asi chybí vůle se z nich poučit.
Pan Kolínský považuje za důležitou dekolonizaci (ve státě, který žádné kolonie neměl a nemá). "Tržně placená" péče o lidi (tedy služby, které si lidé za své peníze a ze své vůle a se znalostí svých potřeb kupují) by měla být nahrazena "péčí" (pravděpodobně tedy státem dirigovanou nějakým přídělovým systémem), která by ovšem nesměla růst.
Dále jsou v rozhovoru předkládány bláboly o "trvale udržitelné společnosti", což je stejný nesmysl jako "beztřídní společnost". Odvolává se na hnutí "žlutých vest", ovšem převrací je v pravý opak: Zatímco reálné "žluté vesty" byly masovým protestním hnutím proti zbídačujícím hovadinám, zaváděným francouzským státem pod záminkou boje za ekologii, podle Kolínského jsou "důkazem toho, že klimatická politika nemusí být sociálně necitlivá".
Kolínský tvrdí, že soukromé vlastnictví není "absolutizovaná idea". Je podle něj absurdní, když o firmách rozhoduje jejích vedení, případně majitelé a nikoli jakýsi "širší konsensus" zohledňující klima a pod. Připouští, že i cíle Green Dealu a dalších ekologických agend se neobejdou bez zásahů do práv majitelů. Což je dobře, že to připouští, protože tím jasně ukazuje levičáctví hlasatelů ekologických blábolů. Navíc je to něco podobného jako ona zmínka o nutnosti "přechodného období" před komunismem, kterou par rozvedli Lenin a jeho následovníci formou přeměny celých států v koncentráky.
Motivací podnikání má být "zlepšovat svět". To se ovšem v praxi děje. Naopak zásahy různých pachatelů dobra (a především v této souvislosti těch zelených) jednoznačně svět zhoršují a nejrůznější ekologické hrozby (včetně klimatických) v rozporu se svými narativy reálně zvyšují. Naprosto ideálním příkladem je Německo, kde Zelení Khmerové dosáhli vypnutí jaderných elektráren a přes naprosto šílené peníze, utopené ve větrných parcích v Severním moři, je Německo skoro stejně "špinavé" jako na uhlí orientované Polsko. A po dokončení připravovaných polských JE bude Polsko čistší stát (z hlediska produkce skleníkových plynů) než Německo.
Cílem podnikání má být také "zlepšovat společnost" a nikoli vytvářet zisk. To je tak šílené, že se to snad ani komentovat nedá.
Nerůst také hodlá bojovat proti lichvě, gamblingu a pornoprůmyslu (to už jsme tu také měli, jak za nacistů, tak i za komunistů). Nerůst má také řešit sexuální vzdělání a antikoncepci (proč, když patříme mezi těch několik málo států na světě, které tohle mají poměrně uspokojivě vyřešeno?). Pan Kolinský se ohání tím, že "radikalita není nadávka", což se zcela jistě míjí s uvažováním většiny naší populace. Podle něj jsou ideálem "preliterární populace", tedy primitivové bez písma. Alespoň víme, jakou hodnotu pro něj vzdělání a věda představují. Možná bychom se pod vedením lidí jako je on dočkali i nějakých "Fahrenheit 451".
Dále se pan Kolínský obhajuje před tím, že by nerůst byl spojen s nějakou totalitou. On chce vyšší formu demokracie, kde se bude rozhodovat konsensem bez nějakého formálního hlasování (a jsme zase u těch jednotných kandidátek Národní Fronty, které přesně takovýmto konsensem byly). Má také představu, že nerůst zde nemáme jen proto, že tu nemáme dostatek demokracie. Dovolává se také toho, že "jakási změna musí přijít", prostě je hlasatelem blábolů o nadcházející klimatické katastrofě. Ta se, pochopitelně, nekoná. Pořád se jen vracíme ke klimatu před "malou dobou ledovou", jednoznačně příznivějšímu než to, co tu bylo od přelomu mezi 16. a 17. stoletím do druhé poloviny století minulého.
Pán také ignoruje fakt, že oteplování se týká vyšších zeměpisných šířek, oblastí kolem rovníku prakticky nikoli. Naopak, v těchto oblastech dochází (a je to již prokazatelné objektivním měřením) kombinací vyšších srážek a vyšší koncentrace CO2 k zazelenávání pouští, protože jednak mají rostliny více vody, jednak jim stačí menší intenzita dýchání, při němž získávají CO2, ale ztrácejí vodu.
Z tohoto důvodu naopak oteplení světového klimatu přinese paradoxně ochlazení oněch pásů pouští na sever a jih od rovníku, protože se pokryjí zelení a teplota se bude stabilizovat na nižších hodnotách (jak tomu bylo v prehistorických teplých obdobích, kdy Sahara byla úrodná lesostep se spoustou zvěře a ideálními podmínkami pro pravěké pastevce).
 

Hodnocení

Část těch největších "perel" jsem okomentoval ve výše uvedeném shrnutí informačního zdroje (jistě jsem nemohl zmínit všechno, doporučuji zájemcům se ponořit do originálu této ideologické žumpy).
Dovolím si ale vypíchnutí některých podstatných bodů, které z uvedeného více-méně jasně vyplývají.
Hnutí chce atakovat demokracii (v podstatě s podobným ideologickým zdůvodněním, které používali komunisté). Je to jasné, protože skutečné neskrývaně ekologické strany mají v řádných volbách dlouhodobě kolem jednoho procenta hlasů. Větší úspěch byl dosažen pouze kryptoekology, kteří svůj "ekologický" program před voliči tajili a snažili se je získat zcela odlišnými programovými body. Takto uspělo např. hnutí "Žít Brno" a na celostátní úrovni se takto dostali do poslanecké sněmovny i Piráti. Demokracie (ta skutečná) je tedy jednoznačnou překážkou pro šíření ekologistických nesmyslů.
Pokud se týká samotného nerůstu, tak ten byl v historii programem pouze některých extrémních sekt, které prakticky nikdy nezískaly větší význam a zhynuly na úbytě. Růst, kvantitativní i kvalitativní, je pro člověka stejně přirozený jako dýchání nebo jídlo a pití. Už proto, že právě s růstem si může člověk připravit i zásoby pro případ nějaké havarijní či dokonce katastrofické události, kterou by bez nich nepřežil. Kvalitativním růstem se dostává do nižší závislosti na běžných přírodních jevech.
Samotný růst je natolik propojen s politickými i ekonomickými jevy, že snaha o jeho zastavení by s vysokou pravděpodobností vyústila do naprosto nezvládnutelné kaskády zpětnovazebných reakcí, které by vedly k totálnímu zhroucení ekonomiky. Pochopitelně, se všemi důsledky, jako je hladomor, nezvládnuté epidemie, umírání na banální choroby, i na v současné době v pohodě přežívané úrazy atd. V nejlepším případě bychom se stali jakýmsi skansenem, který by si jezdili prohlížet turisté ze zemí BRICS a dalších, na nerůst a podobné nesmysly nereflektující. Možná by našim potomkům tu a tam i nějaký ten kousek žrádla hodili.
Navíc se provalují skandály typu "miliony let starý" ledovec v Grónsku roztál a obnažily se pozůstatky vikingského statku, který tam mohl být postaven někdy kolem roku 1000, a zcela jistě ne před miliony let. Objevují se fotografie záhadných objektů při pobřeží Antarktidy, dle mého soudu rovněž dokazujících, že ještě v dobách, kdy už lidstvo zvládlo mořeplavbu, byly na pobřeží tohoto kontinentu podobné podmínky jako za dob vikingského osídlení v Grónsku. Typoval bych stáří těchto sídel na dobu Mínojskou, kdy bylo asi o čtyři stupně tepleji než v současnosti. Přes Krétu a navazující předantické a antické opisy se uvedená informace mohla dostat až k tureckému admirálovi Piri Reisovi, který mapu Antarktidy bez pobřeží přikrytého ledem zakreslil do svých známých map.
Svým způsobem je pro klimaalarmismus kompromitující i hysterie ekopropagandistů, kteří jevy s klimatem nijak nesouvisející prohlašují za "důkazy katastrofického oteplování". Jistěže i např. požáry jsou v souvislosti s ekologií, ale zcela jistě nikoli takové, jak se nám snaží namluvit ekopropaganda. I požár v Hřensku měl jednoznačnou příčinu, a tou byla ekology vyřvaná bezzásahovost. Její vinou zůstalo v tamním lese velké množství dobře hořlavého materiálu, který prostě chytit musel. Stačila by na to i kapka rosy osvětlená sluncem, mohlo dojít i k samozapálení. Dovoluji si upozornit na v podobných biotopech rostoucí třemdavu, která produkuje velké množství silně vznětlivých éterických olejů a může sama za horkého a bezvětrného letního dne explodovat (od toho se i jmenuje) a jistě i zapálit, je-li okolo dostatek silně vznětlivého materiálu, jako je např. suché jehličí.
Naprostá většina "šílených požárů" v Kanadě, Austrálii a dalších zemích je dílem žhářů. S klimatem tyto požáry nijak nesouvisejí, spíše s hypertrofovanou ekologií, která je v rozporu s ekonomickými zájmy využití krajiny a požáry mohou "ekologii" nabourat tak, že je území vyňato z ekologických regulací. Takže v podstatě se jedná o boj lidí proti ekologům. Ne, že bych něco takového schvaloval, ale primárními viníky jsou jednoznačně různé ekologické organizace, případně úředníci. I tyto věci se vědí a blekotání o "požárech ze šíleného klimatu" je v očích lidí jen dál diskreditováno.
A podobných případů by se dala snést spousta. Najdou se v řadě internetových zdrojů.
Právě proto je proti hlásaným ekonesmyslům ve společnosti stále více sílící odpor v celé společnosti a zejména v exaktních vědeckých a technických oborech.
Nerůst by tedy musel být zaveden násilím, proti vůli naprosté většiny společnosti, včetně kompetentních odborníků bez vazeb na spekulanty s emisními povolenkami a ekoprůmysl obecně. Neexistují totiž žádné věrohodné důkazy o antropogennosti současných klimatických změn.
Tento názor získává stále širší podporu veřejnosti.
Nerůst by tedy musel být zaveden nějakým násilným převratem a udržován nějakou formou "nerůstového teroru" proti civilizované části společnosti. Příkladem něčeho takového by mohlo být dění po komunistických převratech ve "státech světové socialistické soustavy".
Zemí, která splňuje patrně všechny ideály "nerůstu" je Severní Korea.

Nerůst je tedy relativně nová odrůda ekologického extrémismu. Jasně ukazuje spojení ekologické ideologie s rovnostářstvím srovnatelným s marxismem, s popíráním demokracie i zákonitostí (objektivně existujících) ekonomiky. Pokud zde chceme udržet demokracii, či ji dokonce dále rozvíjet a zbavovat omezení, která se na náš původně demokratický systém navalila v souvislosti s naším vstupem do EU, je nerůst jednoznačně ideologií silně nepřátelskou.
Zde bychom měli jít dál než k pouhému odmítání, protože tato ideologie je zaměřena především na mládež s nulovou historickou zkušeností s totalitou. Měli bychom, minimálně ve svém blízkém okolí aktivně působit proti jejím tézím a vzpomenout i na to, jak v Evropě působili "salonní fašisté" i "salonní komunisté", kteří hlásali o fašismu (nacismu) i komunismu zhruba to samé, co hlásá jeho zpovídaný koryfej o nerůstu.

Když to vyjde ...

Tance kolem kandidáta na ústavního soudce R. Fremera mi poněkud připomenuly stařičký vtípek o vyúčtování oběda v restauraci za socialismu:

Číšník rekapituluje snědené a vystavuje účet:
"Tak to máme polívčička dvě korunky padesát, řízeček s brambůrkem dvacet dva korun třicet, kompůtek korunku sedmdesát, pivínko dvě korunky padesát, když to vyjde korunku sedmdesát..."
"Co, co, co?," zareaguje host.
"Tak to nevyšlo," kontruje číšník.

Ústavní soud

Je opravdu nechutné, že více než třicet let po "velké sametové" tvoří podstatnou část Ústavního soudu soudci s komunistickou osobní historií. Faktem je, že dnes už dorostla celá generace právníků, kteří tuto historii nemají, protože prostě v době, kdy by na ně mohl být vykonáván nátlak, aby do KSČ vstoupili, byli ještě "věkově podměreční". A kterým můžeme vytýkat maximálně to, že komunistickou minulost měla část jejich učitelů. A našli by se i tací, kteří vstoupit odmítli a raději strpěli s tím spojenou šikanu.
Z tohoto důvodu je ostudné, že těmto lidem není dávána přednost před zasloužilými "rudými matadory".kteří ještě krátce před "Velkou Sametovou" sekali politické procesy jako Baťa dřeváky a po ní ještě přidělovali rehabilitovaným disidentům "zbytkové tresty" za to, že se příliš vzpírali komunistické policii, a podobné "zločiny". Zcela jistě šlo především o to, aby disidenti měli alespoň nějaký zápis v trestním rejstříku, který by bylo možno zneužít proti jejich umístění do pozic ve státě.
Byla to jednoznačně vina Václava Havla, respektive lidí, kteří s ním manipulovali, že na základě onoho naprosto nesmyslného hesla "nejsme jako oni" byli potvrzeni jako soudci i lidé velice "zasloužilí" v nejrůznější politických procesech. Dokonce to vedlo i k roztržce mezi havlisty a částí disentu, pro kterou bylo potvrzení takto "zasloužilých" soudruhů ve funkci příliš silné kafe.
Následky tohoto omylu či spíše zlého záměru poznamenávají naši společnost ještě dnes a přispívají k prohlubování příkopů mezi onou "liberálně demokratickou" (přeloženo z newspeaku do češtiny: fašisticko komunistickou) skupinou a jejími podporovateli na straně jedné a autentickými demokraty, jak v politice tak i mezi voliči, na straně druhé. A zcela jistě přispívají i k tomu, že justice v nejrůznějších průzkumech vychází jako nejméně důvěryhodná složka státu.

Ústavní soudce

Ústavní soudce má, pochopitelně, možnost účelově křivit výklad zákonů tak, aby z této instituce, v rozporu s autentickou demokracií, vznikla jakási "třetí komora" s nulovou demokratickou legitimitou, ale ochotně přiohýbající právo ve prospěch bolševicko fašistických sil. A nestydící se za "neústavní" prohlásit i vlastní výplod, stvořený před pár lety, jak jsme toho byli ostatně nedávno svědky.
Ústavní soud nám v nedávné historii předvedl i to, že může negovat i řádně odhlasované usnesení Parlamentu a vnutit různé zvrácenosti společnosti i jejím demokraticky voleným zástupcům.
Z uvedeného důvodu je tento post velice strategický a může v dohledné době přinejmenším spolurozhodovat o tom, zda společnost půjde směrem k demokracii, nebo pod taktovkou EU do slepé uličky "postdemokracie", která nemůže skončit jinak než jako bolševismus a fašismus (i s nacismem), tedy horami mrtvol. Jak odpůrců této politiky, tak i obětí "státem řízeného nedostatku". Za Stalina i Pol - Pota to byly státem řízené hladomory, dnes nám reálně hrozí státem řízený nedostatek energie, který může mít dopady přinejmenším stejné.

Pan kandidát R. Fremr

Bohužel pro něj a naštěstí pro společnost na něj vypadl ze skříně kostlivec jménem "kauza Olšanských hřbitovů". Ta byla jednoznačně v režii STB a jednoznačně zde padl rozsudek i za skutky, které obžalovaní nikdy neudělali a přiznali se k nim pod nátlakem až mučením. Mnohé v obžalobě i rozsudku jsou s vysokou pravděpodobností jen snůšky lží a nesmyslů. Pan kandidát sice při "grilování" v senátu prohlašoval, že o režii STB nevěděl, ale následně se snesla přímo vichřice svědectví (včetně od občanů poškozených touto kauzou), že o tom vědět musel.
Faktem je, že v roce 1988, kdy se ten proces konal, jsme už mohli prozpěvovat popěvek z pohádky o princezně Slonbidlo: "Juchuchů, juchuchů, něco visí ve vzduchu", protože kdejaké funkcionářské dítko si tou dobou začínalo hrát na rádoby disidenta, aby se o rok později uplacírovalo v nějakém studentském stávkovém výboru. Prostě, tyhle rodinky to potřebovaly mít kryté na obě strany, ať už politická krize dopadne tak či onak. Asi jako ten smutný hrdina v seriálu "Byl jednou jeden dům", jehož jeden syn byl jakože v odboji (ovšem velmi opatrně), zatímco druhý získal Svatováclavskou orlici. Kleplo ho, když druhý z jeho synů navrhl, aby se poslední z jeho bratří pro jistotu "dal k Němcům".
Takže, kdo nebyl úplně blbý (a z něčeho takového pana kandidáta opravdu nepodezírám) tak musel vědět, že gorbačovská pěrestrojka přinese nějaké změny i k nám, a že čím déle budou ti "nejkovanější" soudruzi držet linii "Poučení z krizového vývoje...", tím radikálnější ta změna bude.
Z tohoto důvodu, kdo jen trochu mohl, ten se z různých nepříjemných (a kompromitujících) úkolů ulil, nebo je alespoň nějak odšvejkoval, "aby se vlk nažral a koza zůstala celá".
Nepředpokládám, že by se soudce nedokázal z vedení uvedeného procesu vyvléct, kdyby jen trochu chtěl. Určitě měl mnoho známostí, včetně lékařských. Byl tedy tak trochu v pozici mých studentů, když se omlouvají z výuky z důvodu zdraví a ptají se, zda mají donést zdravotní potvrzení. Většinou jim vysvětluji, že studující lékařské fakulty, který si nedokáže kdykoli sehnat potvrzení, že je na smrt nemocný, je naprosto neschopný a v podstatě na fakultě nemá co pohledávat.
Lze důvodně předpokládat, že i pan kandidát měl možnost být přepaden nějakou chorobou, která by ho vyřadila z činnosti. A že by si nejspíš i mohl vybrat "vhodnou" chorobu. Pokud to neudělal, znamená to, že ten proces, i s těmi STBáky, co ho dirigovali, bral za svůj.
Potom na něho vypadla i asi stovka odsouzení za "svévolné opuštění republiky", spojené se zabavením majetku a šikanou příbuzných, kteří měli tu smůlu, že museli v komunistickém koncentráku zůstat. Přičemž nelze, pochopitelně, pominout ani to, že ono zabavení majetku bylo spojeno s jeho odprodejem za nízkou cenu různým "zasloužilým" papalášům, na kterém profitovala i justice. Netvrdím, že se v tom pan kandidát vezl. Nebude-li prokázán opak, věřme, že patřil k té poctivější menšině soudců těchto kauz, ale rozhodně o tom musel vědět, protože se o tomto obohacování ze zabavených majetků běžně mluvilo i mezi normálními lidmi, takže příslušníci justice o tom museli vědět tím tuplem.
Pana kandidáta dorazil další z kostlivců vypadlých dodatečně z jeho skříně: Informace o odsouzení dělníka, člena KSČ za "protirežimní řeči", které bylo odvolacím soudem výrazně zmírněno a dotyčný šel z vězení ven. Po tomto vystupňování skandálu na ústavně soudní funkci rezignoval. Je ovšem charakteristické, že rezignoval "aby rodinu uchránil před nátlakem tisku", nikoli z důvodů reflektování svinstev, na nichž se aktivně podílel.

Pan president

Pan president byl provolen onou "liberálně demokratickou" částí politického spektra, bez ohledu na to, že má osobní historii za dob socialismu snad ještě temnější než pan kandidát na ústavního soudce. Byť měl podstatně méně času k realizaci toho, k čemu se hlásil a na co byl cvičen. To, že se na "jeho kandidáta" provalily věci, které ho diskreditují, diskredituje jak pana presidenta coby navrhovatele, tak i lidi, kteří ho volili. Opravdu nevím, proč byla taková osoba do Ústavního soudu navržena, a to, že měl tolik podpůrných hlasů jak z oblasti justice tak i z právnické akademické sféry, jen svědčí o (přinejmenším) značném nedostatku elementární morálky v těchto kruzích. Ostatně to, že byl údajně "mezinárodně uznávaným odborníkem" dává prostřednictvím této kauzy negativní vysvědčení i těm mezinárodním institucím, v nichž působil.
Dokážu si představit i to, a o tom je ona vzpomínka v perexu, že se jedná o jakousi pokusnou sondu na téma, jakou politickou a morální zrůdnost naše společnost ještě snese. Faktem je, že pokud by o tom mohli rozhodovat občané, pan kandidát by se ústavním soudcem nestal, protože kritika na něj jde i z liberálně demokratických kruhů. To, že tito lidé hystericky podporovali pana presidenta, který je za 18 a stejně hystericky nyní šílí z jím navrženého kandidáta, který je v reálu za 20-2, jen svědčí o hlouposti a nedostatku charakteru této skupiny voličů.

Důsledek

Tahle nechutná tahanice má dva pozitivní výstupy. Jedním z nich je diskreditace bolševicko fašistické scény v naší politice, která může být zúročena v příštím roce ve volbách do parlamentu EU (asi posledních, schopných změnit politiku EU z přehlídky hnusu a nesmyslů k něčemu blízkému reálné ochraně zájmů obyvatel tohoto soustátí), případně za dva roky při volbách do parlamentu tuzemského. Druhým je fenomén vzniku tak silného odporu běžných občanů, že exsoudruh soudce byl dotlačen ke stažení své kandidatury. Tím ovšem znemožnil panu presidentovi ukázat se před občany v dobrém světle a jeho kandidaturu nepotvrdit. Zdá se, že v tom druhém případě trochu zahaprovala režie, protože pan president by v případě zrušení kandidatury soudce Fremra vyšel z celé kauzy v očích veřejnosti o něco lépe.
Jistě je otázka, zda jedním z cílů jmenovat jedince s takovouto historií není snaha o prosazení (počty bolševiků v Ústavním soudu to přinejmenším připouští) masového zfalšování voleb korespondenčním či elektronickým hlasováním, protože ani jedno z nich není s to zajistit ani tajnost ani autenticitu hlasu, a, vzhledem ke způsobu sčítání, ani to, že vyhlášené výsledky odpovídají tomu, jak lidé hlasovali (tedy se nejedná o demokratické volby). A v této souvislosti můžeme i předpokládat, že snaha dostat "zasloužilého komunistu" na tuto pozici mohla být součástí palebné přípravy boje za zrušení autentických a demokratických voleb.
Antidemokratickými silami (s "liberálními demokraty" v čele) navrhované korespondenční či elektronické volby je nutno chápat pouze za určitou obdobu "jednotné kandidátky Národní Fronty", jakou zavedli komunisté hned po únorovém puči, protože v demokratických volbách by s vysokou pravděpodobností neměli šanci.

Kauza soudce Fremr jasně ukázala, že na naší politické scéně působí síly, které jednoznačně jsou proti demokracii a jsou ochotny se v tomto boji spojit i s prominenty minulého režimu. Zatím jejich záměr těmto silám neprošel, ale je naprosto jisté, že to budou zkoušet znova a znova, zejména v situaci, kdy mají "na krku" dvoje volby, které jim mohou v případě vítězství demokraticky orientovaných stran velice silně ublížit. Nezbývá než připomenout ono heslo spíše druhou stranou používané, ale pro naši dnešní situaci se perfektně hodící i demokratům: "Lidé, bděte!".