úterý 29. března 2022

Hexametr na zelené

Je školskou informací, že zatímco řečtina a latina jsou vhodné ke skládání básní v hexametrech, definovaných určitým střídáním přízvučných a nepřízvučných slabik, čeština pro tento způsob básnění není, protože se jen obtížně nacházejí slova s takovýmto střídáním, která by současně dávala jakýsi smysl.

Známý hexametr

Nicméně už Josef Dobrovský vytvořil hexametr, který následně byl zpopularizován ve Šmilovského románu "Za ranních červánků". Československá televize na téma tohoto románu natočila inscenaci stejného názvu, v níž Josefa  Dobrovského hrál Radovan Lukavský.
Dobrovský zde "spáchal" český hexametr na sedícího obtloustlého správce šlechtického sídla, kde pobýval jako host:

Ejhle bukáč ten baňatý, sedí tu podepřen o zeď a chrouní.

Hexametry mají tu vlastnost, že se dobře pamatují a "korekce na zákonitost ve verši" je důležitým prostředkem, bránícím mezigenerační "hře na tichou poštu" zkomolit původní text. Z tohoto důvodu se v dřívějších dobách veršovala i některá díla vědecká, pokud se šířila více ústním kontaktem než čtením zapsaného textu. I např. indické védy jsou většinou veršované.

Moderní použití

Jistěže takto upravený text může do jisté míry mít "virální" vlastnosti a snadněji se šířit než nějaká, byť sebelépe vyumělkovaná, próza.
Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, inspirován právě Dobrovským, "spáchat" hexametr na téma zelených, kteří, jak se nyní jednoznačně ukazuje, jsou Putinovými agenty a měli za úkol připravit připravit jeho agresi tím, že pomocí šíření "zelených" lží a nesmyslů (nic jiného jejich učení, zejména v oblasti "vědecké ekologické klimatologie" neobsahuje) zajistí takovou míru závislosti zemí EU na ruském plynu, že její členské země nejenže budou neschopné vystoupit opravdu účinně na straně napadené Ukrajiny, ale budou v podstatě Putinovu agresi financovat (a budou sabotovat odříznutí Ruska od mezinárodních platebních systémů, aby mohli peníze Rusku posílat). Což nyní vidíme na vlastní oči a v podstatě platí, že "ekologická" EU platí Rusku vpád na Ukrajinu.
Je otázka, zda celkovým cílem není podlomení těchto zemí do takového stavu, aby i ony mohly být Ruskem obsazeny. Zcela jistě svou roli sehrály rozsáhlé podvody v US presidentských volbách, po nichž se na základě zfalšovaných výsledků (a na některých těchto aktivitách se prokazatelně podílela ruská tajná služba) usadil v Bílém domě senilní dědek, který se už nechal slyšet, že nevystoupí ani na obranu napadených středo a východoevropských členů NATO. Byť, jako správný chaot, občas tvrdí i jiné věci.
Proruská orientace se týká jak vedení řady států původní E12, tak i celé bruselské centrály.
Není naprosto náhodou, že zelení cestou nařízení ze strany bruselské centrály zakázali frakování, které je klíčové jak pro těžbu břidličného plynu (ložiska jsou i na našem území, patrně by pokryla při současné spotřebě naši potřebu na několik let), tak i nafty (vedle ložisek plynu, větších než máme my, je u pobřeží Baltu v břidlicích i ropa) a frakování má význam i při získávání geotermální energie.
Mohu zodpovědně prohlásit, že naprostá většina toho, co zelení blábolí o škodlivých účincích frakování, jsou lži a nesmysly (případně zjevně nesmyslné lži), což se ukázalo naprosto jednoznačně za Trumpa v USA, kdy tam začali masívně těžit plyn a ropu z břidlic (a jinak než frakováním to nejde) a k žádné z hrůz, jimiž se snaží Putinem placení zelení zastrašovat politiky i veřejnost, tam nedošlo.
Jediným důvodem tohoto zákazu je uvržení EU a jejích členských států do silné závislosti na Rusku.

Takže ten hexametr


Ejhle žabák ten zelený, zaplacen Putinem skáče a vříská.

Určitá omezení

Zelení nejsou placeni jen Ruskem. Je jasné, že podpora přechodu na zcela impotentní a v praxi nepoužitelné (pro svou chaotičnost a nepředpověditelnost) fotovoltaické a větrné elektrárny, do značné míry napomáhá (s)potřebě především ruského plynu, protože po likvidaci uhelných elektráren pro vykrývání chaotického kolísání fotovoltaiky a větru nic jiného nezbývá než paroplynové zdroje. Což zajišťuje zcela jistě zájem Ruska.
Na druhé straně je třeba si uvědomit, že téměř monopolním dodavatelem fotovoltaických panelů je Čína, která pro jejich výrobu používá otrockou práci dětí a vězňů s tím, že se nijak nesnaží o ochranu jejich zdraví a platí tyto pracovníky v podstatě jen prostředky, umožňujícími přežití ze dne na den (náklady na ochranu zdraví pracovníků a na lidsky přijatelné mzdy učinily evropské výrobce neschopnými konkurovat Číně).
Druhou věcí je, že Čína je i prakticky (a v některých případech fakticky, čili totálně) monopolním dodavatelem některých kovů, které jsou nezbytné pro funkční prvky větrných elektráren (ale i solárních). Výsledkem je silná závislost oněch zelenými prosazovaných technologií na čínských dodavatelích.
Zcela jistě to není závislost stejného charakteru jako závislost na ruské ropě a plynu, nicméně odpověď Číny třeba na nějaké angažování se evropských států ohledně lidských práv jejích obyvatel, nebo např. pomoc napadenému Taiwanu by "do roka a do dne" vedla ke drastickému znedostupnění energie z OZE, které by se ještě nějakou dobu stupňovalo. A můžeme vzít jed na to, že by zelení dělali, co by se jen trochu dělat dalo, aby se např. v evropských rudných dolech neobnovila těžba (protože některé z těch potřebných materiálů se v Evropě těžily, i na našem území, a evropské doly patrně nejsou zcela vyčerpané, jen se těžba v nich přestala vyplácet).
Takže zelení svým propagováním OZE nesmyslů nepodporují jen Rusko ale také Čínu.
Časem tedy bude možné výše uvedený hexametr pozměnit, aniž by jeho pravdivost utrpěla:

Ejhle žabák ten zelený, zaplacen Číňanem skáče a vříská.

Doufám, že obě verze jsou dostatečně virální ve prospěch jejich zapamatování a šíření. Jsem toho názoru, že perfektně charakterizují "zdroje i cíle" zeleného hnutí, především ve "velké" politice (na úrovni státní a nadnárodní). Pokud se někomu budou hodit, budu jen rád.

pátek 25. března 2022

Reprodukční číslo?

V dobách covidové epidemie jsme byli strašeni hodnotami tzv. reprodukčního čísla r, které, pokud to bylo možné, stále hrozivě narůstalo, přestože se relevantní ukazatele ohrožení (počty nově hospitalizovaných a zemřelých) zlepšovaly.

Reprodukční číslo

Toto číslo je v podstatě velmi primitivní co do definice. Udává nám, kolik se od nemocného nakazí v průměru dalších osob. Je-li větší než jedna, nemoc se v populaci šíří, je-li přesně jedna, nemoc v populaci setrvává, je-li menší než jedna, nemoc ustupuje.
Po této stránce žádný problém, tak to prostě funguje.
Problém nastává v momentě, kdy nemáme informace o všech členech populace, máme jen nějaké odhady. Jistěže i zde existují postupy, jak tyto odhady přiblížit  realitě, ale jsou to už jen opravdu odhady. Zejména v situaci, kdy významná část případů probíhá bezpříznakově a my prostě o všech nových případech nemáme informace. Informace máme pouze o těch, kteří vyhledali lékařskou pomoc.

Hlavní zádrhel

Reprodukční číslo by se dalo dobře stanovit, pokud bychom každý týden náhodně, a to zdůrazňuji, vybrali třeba 100 lidí, a je důkladně vyšetřili na covid (práci by nám ušetřilo, pokud by los padl na nějaké nemocné s diagnostikovaným covidem nebo čerstvě vyšetřené s negativním výsledkem).
Pokud pomineme nezanedbatelné procento falešně pozitivních a falešně negativních výsledků, skutečně by se z rozdílů mezi těmi stovkami pacientů a týdny dalo číslo r docela slušně odhadnout a mělo by i nějakou vypovídací hodnotu.
Problém ovšem byl v tom, že ono číslo se počítalo z nových případů, které byly detekovány zdravotní službou. V řadě případů se jednalo o nemocné s covidovými příznaky, případně o příbuzné, spolupracovníky a další kontakty osob s prokázaným covidem. Tito lidé ovšem nejsou náhodný výběr, ale číslo "pseudo r", které z jejich vyšetření vypočteme, bude záviset na tom, jaká zvolíme kritéria kdo je a kdo není kontakt, a koho budeme dále vyšetřovat (čili jaký soubor potíží budeme považovat za prahový pro nasazení vyšetřovacích metod). Je jasné, že ono číslo bude ještě ovlivněno procentem falešně pozitivních a falešně negativních výsledků nasazených testů, takže pouhé přejití na jiného dodavatele testů muselo toto číslo ovlivnit (a dokonce při laboratorně orientovaných studiích se běžně ukazuje, že mohou být i rozdíly mezi šaržemi téhož prostředku od téhož výrobce).
Hlavní zádrhel ovšem spočívá v tom, že i když mezi kontakty najdeme někoho pozitivního, není nijak zaručeno, že se nakazil od onoho nemocného. Navíc ignorujeme obrovské množství nakažených a infekčních, o nichž se prostě neví v důsledku jejich bezpříznakového průběhu.
Jinými slovy, během epidemie se chaoticky a v různých oblastech státu různě měnila jak prahová kritéria pro nasazení testů, tak i jejich účinnost. Navíc výběr testovaných osob, jejichž výsledky se zohledňovaly, nebyl náhodný.
A potom se to dávalo do vzorečků, které jsou určeny pro náhodně vybraný vzorek populace, měřený identickou metodou. Jistě bylo možné kouzlit s nějakými korekčními koeficienty, ale ty do toho mohly vnášet (a zcela jistě i vnášely) další chyby a nejistoty.

Data a zpracování

Zcela jistě se mnou bude souhlasit asi každý, že i z velmi korektně a precisně posbíraných dat lze vyrobit použitím nekvalitní metody cosi naprosto nesmyslného.
Bohužel, tento proces je dosti asymetrický, tj. neexistuje žádná geniální metoda, která by z nekorektně sebraných a nekonzistentních dat vyrobila kvalitní výsledek. Informace, která byla v souboru, z něhož byla takováto data sebrána, je navěky ztracena. V podstatě je pak úplně jedno, jestli nad těmi daty provádíme nějaká pseudoexaktní výpočty, nebo zda si na papír s nimi postavíme kříšťálovou kouli a hluboce se soustředíme. Nebo si na té hromádce papírů (či jiných datových nosičů) vyložíme tarotové karty. Nebo si dáme turka a po jeho vypití budeme věštit ze sedliny.
Obávám se, že jakákoli z uvedených nebo i neuvedených alternativ je zdrojem stejně spolehlivých výsledků jako sebelépe zpracovaná nekvalitní data.

Co měl stát dělat?

Na to je jednoduchá odpověď: V době, kdy se testovaly tisíce až desetitisíce lidí každý den by rozhodně systém nezatížila dvacka (ani ne) denně spolehlivě náhodně vybraných lidí, z nichž by se pak korektní r vypočetlo. Nebo by se vytypovala "hlušší" období v rámci týdne a otestovali se tito lidé souběžně (metodicky správnější).
Existují profesionální agentury, které se zabývají průzkumy veřejného mínění, průzkumy trhu a podobnými aktivitami a jsou s to takový náhodný výběr provést. Nestálo by to asi ani tolik (na jednoho respondenta), jako odběr, provedení a vyhodnocení příslušných testů. A byla by jistota, že to, co počítáme a předkládáme veřejnosti, je skutečně exaktní odhad reprodukčního čísla, a ne nějaké hausnumero ekvivalentní onomu výše uvedenému věštění.

Stát tedy během covidové epidemie selhal v dost zásadní věci, v níž by selhat rozhodně neměl. Prakticky se odřízl od jakékoli zpětné vazby mezi jím vyhlášenými opatřeními a oním číslem r, které současně fetišizoval na hlavní charakteristiku epidemie.

úterý 22. března 2022

Vše zlé je na něco dobré

Válka je jistě hrozná věc, ale je třeba si uvědomit, že při ní dochází k ničení zkostnatělých a dlouhou dobu vadících struktur, s nimiž se nedá v době míru nic dělat. I poslední válka, přes naprosto šílené materiální i lidské škody, nám přinesla obrovské pozitivum, a tím bylo vyřešení etnické hranice mezi námi a Němci a její ztotožnění s hranicí státu.

Musíme vyčistit své území od putinistů

Pochopitelně, nikoli od lidí, kteří jsou bez jakéhokoli důkazu osočováni ultralevičáky (velice často spojenými s ruskými tajnými službami) z jakéhosi "putinismu".
Měli bychom opravdu využít současné vypjaté situace a zatnout všem, kdo propagují proruské OZE a bojují proti naší soběstačnosti v plynu a ropě, rázně tipec, třeba i metodami, které by mimo dobu války neměly šanci na uplatnění.
Je nutno tudíž eliminovat ty síly, které učinily EU spolu s některými jejími státy závislými na Rusku v takové míře, že jsou schopny pouze parodií na ekonomické sankce a současně dodávají Rusku denně srovnatelné množství peněžních prostředků s tím, co mu "sežere" válka na Ukrajině.
Jsou to síly, které předstírají boj za klima náhradou uhlí (100 procent skleníkového efektu) a jádra (0 procent skleníkového efektu) ruským plynem (150 procent skleníkového efektu). Jsou to síly, prosazující astronomické výdaje za nefunkční OZE (které nebudou funkční do zavedení metody skladování elektřiny v dostatečném množství a za ekonomicky přijatelnou cenu, přičemž takové metody patrně nejsou k dispozici ani jako laboratorní prototypy). Je dobré vědět i to, že větrné elektrárny jsou silně závislé na vzácných kovech, které monopolně dodává Čína (u níž by pak mohla nastat velice snadno stejná situace, jako v případě Ruska a ropy s plynem), a že některé klíčové součástky fotovoltaických elektráren potřebují podobné čínské suroviny také. Nehledě k tomu, že se Čína v důsledku otrocké práce vězňů a dětí stala v podstatě monopolním producentem fotovoltaických panelů. Každý "solární baron" je v podstatě drsný otrokář, způsobující smrt otroků, byť v Číně.
I kdyby se podařilo vyvinout příslušné, dosud neexistující, technologie skladování elektřiny a pokrýt energetickou potřebu EU OZE (za cenu rozsáhlé devastace jejího území větrnými a fotovoltaickými elektrárnami), byly by jen vyměněna závislosti na Rusku za závislost na Číně. A, obávám se převelice, že je menší zlo být ruskou gubernií než čínskou provincií.
Z tohoto důvodu je třeba co nejrychleji ukončit veškeré "alternativy", respektive jejich podporu. Co se udrží v podmínkách standardního trhu s elektřinou, to nechť žije. Co se neudrží, nechť zanikne, bez ohledu na řev o "boji za klima", který v reálu nemá s klimatem nic společného; jen s plněním "správných" kapes dotacemi.
Za naprosto nesmyslnou lze považovat snahu o další dotace na solární pseudoelektrárny, které jsou pro elektrárenskou soustavu spíše přítěží než přínosem a vyžadují obrovské množství zemního plynu na vyrovnávání svých neustálých a chaotických výkyvů.

Co se dá dělat?

Dočasně bychom mohli pokrýt svou potřebu plynných i dalších uhlovodíků těžbou z břidlic (nějaká ložiska jsou i na našem území, opravdu velká jsou u pobřeží Baltu), bude to chtít jen zrušit putinisty protlačený zákaz využívání těchto ložisek. Plyn těžený na našem území a případně zde hned spotřebovávaný má pochopitelně nižší skleníkovou stopu než plyn transportovaný na velké vzdálenosti plynovodem nebo lodí. Je docela možné, že bychom se s ním dostali pod úroveň skleníkové stopy uhlí.
Opět je zde jakási příležitost prohlásit ty, co onen zákon prolobovali, za Putinovy agenty. Nemusíme si s tím dělat žádné svědomí: Tito lidé jednak oběktivně pro Putina pracují, bez ohledu na jejich případnou jinou motivaci, jednak řada z nich patrně byla a je ruskou tajnou službou řízena. Rusko má v této oblasti svůj naprosto jasný zájem - nepřipustit samostatnost Evropy v energetických surovinách, a zcela jistě za něj bojuje všemi prostředky.
Za klima je třeba bojovat jadernými elektrárnami, případně geotermálními, jejichž produkce CO2 je nulová. Budeme-li jich mít dostatečnou kapacitu, ztrácí veškeré OZE (s výjimkou tradičních vodních) smysl, protože je lepší kontinuálně produkovat energii z jádra než pokrývat výkyvy OZE nějakými zdroji, produkujícími CO2. O pouštění části jaderné energie "do země" v době, kdy OZE náhodou běží, snad ani nemá cenu uvažovat, byť by to lidé zainteresovaní na dotacích OZE rádi viděli. Bez ohledu na to, zda jsou agenti Putina, nebo škodí z jiných důvodů.

Co dále?

Při dostatku energie z jádra, případně geotermálu, má cenu "zkapalňovat uhlí", což by pokrylo naše potřeby pohonných hmot, zejména benzínu. Je otázka, zda by se OZE nedaly použít jako zdroj vodíku pro toto zkapalňování, problém spočívá v tom, že jejich dosavadní kapacita je pro podobnou činnost (prováděnou ve špičkách jejich produkce) silně nedostačující, i při jejich rozšíření na hranici únosnosti pro krajinu a životní prostředí (nebo za ní), a je mnohem (cca desetkrát) výhodnější postavit potřebnou kapacitu v jádře než v OZE, přičemž ta má výhodu kontinuální produkce energie. Uhlí na zkapalňování máme dost na celá desetiletí, přitom by se daly podobné postupy aplikovat i na biomasu (místo "biosložky", která je silně neefektivní a navíc poškozuje motory).
Je navíc otázka, zda by se energie z jaderných elektráren a tepláren nedala použít na dolování spalitelných uhlovodíků z břidlic i v těch ložiscích, z nichž se ani frakováním ropa vydolovat nedá.

Nástup čistých technologií

Teoreticky by bylo možné převádět uhličitan vápenatý na karbid, z něj vyrábět acetylén, ten polymerovat a hydrogenovat na uhlovodíky odpovídající benzínu nebo naftě a uvolněný hydroxid vápenatý nechat reagovat s oxidem uhličitým ze vzduchu na uhličitan. A mít tudíž "bezuhlíkový" benzín či naftu (s uzavřeným cyklem uhlíku). Vyžaduje to ovšem dost a kontinuálně dodávané energie, není to tudíž projekt pro OZE, ale pro jádro.
Opět se najde spousta putinistů, kteří nám budou vykládat, jak to nejde a nemůže jít, protože závislost na ruském plynu a naftě je to, za co dostali svých třicet stříbrných.
Pokud jde o solární energii, jediné rozumné užití je termosolární energie. Tedy, energie ze Slunce se soustřeďuje pomocí zrcadel na kotle, v nichž se ohřívá vhodná látka (asi sodík) na teploty kolem 500 stupňů a touto látkou se vyhřívá podzemní zásobník. Tento proces je daleko účinnější než fotovoltaika, protože dokáže využít energie skoro celého slunečního spektra a její přeměna na teplo je v souladu s termodynamikou, bezztrátová. Tepelné zásobníky jsou technicky vyřešené a mnohou dodávat energii (asi formou přehřáté vodní páry) dle aktuální potřeby sítě, nikoli dle aktuálního počasí a denní doby. Pára / voda degradovaná průchodem přes turbíny by mohla být využita jako teplárenská, včetně vyhřívání skleníků.
A ještě jedna věc by se mohla udělat: Existuje genetická manipulace genomu chloroplastu, která zvyšuje účinnost fotosyntézy na cca sedminásobek.
Mizerná účinnost fotosyntézy je daná jedním enzymem, který "slepý hodinář" pobral u primitivních fotosyntetizujících organismů někdy na počátku vzniku kyslíkového ovzduší na Zemi, tedy před miliardami let. Tento enzym má tak špatnou výkonnost, že se v řetězci reakcí před ním hromadí toxické produkty a rostliny jsou nuceny při vyšším osvětlení fotosyntézu vypínat (proto paradoxně ve sklenících rostou rostliny lépe pod tabulkami částečně zastíněnými rohožemi nebo natřenými vápnem).
Existuje jeho syntetická "opravená" varianta, která touto nectností netrpí a rostliny by mohly provádět fotosyntézu celý den, a to i na plném slunci. K sedminásobnému zvýšení úrody jedlých plodin na jednotku plochy pole by asi nedošlo, ale i zdvojnásobení či ztrojnásobení by byl jistě úspěch. Nicméně produkce biomasy na výrobu energie (např. energetických dřevin na štěpku) by se tomu sedminásobku mohla přiblížit, což by už bylo docela zajímavé. Je třeba také zdůraznit fakt, že biomasu lze, na rozdíl od elektřiny, skladovat a vyrábět z ní elektřinu podle aktuální potřeby. Opět by "válečná nutnost" mohla přispět k potlačení Putinových agentů, kteří podobné aktivity v EU blokují seč mohou.

Pokud se něco z výše uvedeného podaří, bude to znamenat, že jsme i z té hrozné věci, která se děje od nás na východě, dokázali něco pozitivního vytěžit a zejména skutečně (a ne lživě, jak to hlásají ekologové), dokázali posunout situaci tak, aby recidiva těchto událostí buď nebyla možná, nebo alespoň byla silně ztížená.

pondělí 21. března 2022

Tanec mezi vejci?

Faktem je, že pokud chceme rozumně, tj. pro nás příznivě ukončit válku na Ukrajině, motáme se mezi dvěma extrémy. Jedním z nich je Putinovo vítězství a druhým je jeho zahnání do kouta, kde nás "zbije jako psa" jadernými zbraněmi, bez ohledu na svůj vlastní osud.

Putinovo vítězství?

Bylo by to lákavé, pustit Putinovi "dalekou zemi, která je pro nás naprosto nevýznamná a nic o ní vlastně nevíme", jak to udělali soudruzi v Mnichově.
Problém vidím v tom, že pokud bychom to udělali, tak jediným výsledkem by bylo "namlsání" Putina k dalším soustům. Můžeme se jen dohadovat, zda by napřed šel "sežrat" Moldavsko (které mu taky "pije krev"), nebo jestli by se rovnou vypravil na Pobaltí, tedy renegátské státy, které si dovolily ještě víc než Ukrajina, tj. připojit se k NATO. Možným "druhým chodem" je i Finsko. Ze strategického hlediska pro ně mluví to, že by se jednak nahnal strach Švédsku, jednak by bylo ztíženo loďstvu NATO dorazit Pobaltí na pomoc.
Pak by nastaly pouze dvě možnosti: Buď by se NATO postavilo za napadené státy (byť u toho Finska a Moldavska by nastala podobná situace jako na Ukrajině - to ostatně je argument začít s nimi, aby bylo NATO dále demoralizováno svou impotencí v možnostech pomoci), což by nutně vedlo k eskalaci končící (opět nutně) použitím prakticky všech jaderných zbraní (možná by bylo dobré nechat nějakých 20 procent na odrazení Číny, Severní Koreje, Pákistánu nebo Íránu, alespoň na straně NATO) a k rozsáhlé devastaci území prakticky všech členských států NATO a jejich dalších spojenců (tedy i např. Austrálie a dalších mimoevropských států). I za tu cenu, že by nastala drastická devastace Ruska. Bohužel, Rusko disponuje blíže neurčeným počtem jaderných ponorek (byť asi admiralita NATO jejich počet zná s velkou přesností), jejichž posádkám jsou systematicky vymývány mozky heslem "Svět bez Ruska nemá cenu".
Odvrácení jaderných úderů z těchto ponorek je v podstatě mimo realitu; až se dostanou do hloubek, v nichž už jsou detekovatelné, tak zároveň mohou vypustit všechen nebo i jen část svého jaderného arsenálu dříve, než se k nim dostanou jakékoli prostředky schopné jejich zničení.
Víme rovněž, že Rusko zkoušelo podmořské drony vybavené jadernými hlavicemi, jimiž by mohly být zdevastovány přímořské oblasti a přístavy. Není také zcela jasné, zda na mořském dně u pobřeží států NATO neleží i nějaké jaderné miny, které by mohly udělat to samé.
Další věcí je rovněž v Rusku vyzkoušená jaderným reaktorem poháněná raketa (či supersonický letoun, opět s jadernou hlavicí). Věci neznalí "odborníci" se tomuto projektu smáli, nicméně jejich vypuštění nad vlastním územím, jehož zničení protivníkovými jadernými zbraně o pár minut později je očekávané, by učinilo masívní produkci radioizotopů pohonem tohoto letounu bezvýznamnou, a jejich produkce nad územím nepřítele by spíš byla "bonus". Nehledě k tomu, že materiál z reaktoru, běžícího několik minut až desítek minut by obsahoval více radioizotopů s delším poločasem rozpadu než materiál z jaderné hlavice, při jejímž výbuchu jaderná reakce běží řádově sekundy. Byť je jich tam, pochopitelně, menší podíl než v jaderném reaktoru, který běží léta. Nicméně i tak by bylo dlouhodobější zamoření nepřátelského území (v porovnání např. s Hirošimou a Nagasaki) jakýmsi "bonusem".
Jinými slovy, pokud dojde k jaderné eskalaci, bude to ona třetí světová válka s destruktivními účinky na obyvatelstvo všech zapojených i nezapojených zemí a s drsným dopadem na zemskou biosféru jako celek. A zabránit tomu nepůjde, protože právě tohle je princip onoho "jaderného odstrašení".
A pokud z obav před jadernou eskalací NATO začne ustupovat, tak bude ustupovat tak dlouho, dokud premiér či president poslední svobodné civilizované země nepožádá o laskavé přijetí tohoto státu do svazku Ruské federace. Jiná cesta k odvrácení tohoto finále není, než překlopení do eskalace konfliktu na plnohodnotný jaderný, ovšem za pro NATO stále nevýhodnějších podmínek (čím později tím hůře).

Putinova porážka?

Je opět velice lákavá představa, že střet s Ruskem pod vládou diktátora Putina vybojuje Ukrajina.
Takovéto vybojování nutně bude spojeno s rizikem překlopení děje na to, co bylo popsáno výše.
Jinými slovy, Putin bude muset být poražen takovým způsobem, aby to alespoň dočasně mohl před ruskou veřejností vydávat za své vítězství, a přitom tak silně, aby si rozmyslel v konfliktu pokračovat či přejít do agrese na jiný stát.
Jistěže při tomto vývoji leží, bohužel, hlavní tíha konfliktu na Ukrajině, a především jejím vojsku a bojujících dobrovolnících.
Těmto silám musí být dodáván vojenský materiál v takové míře, aby způsobili ruským útočníkům natolik velké ztráty, jak na úrovni techniky, tak, bohužel, i na úrovni živé síly, aby se boj stal podobně nepřijatelným, jako když si SSSR natloukl nos v Afghánistánu.
Je nutno odmítnout představu, že "dodáváni zbrani je válečným aktem". Naopak je třeba nasadit tézi, že útoky na konvoje s materiálem před jejich předáním do rukou příjemce budou chápány jako válečný akt ze strany Ruska a jako na takový na ně bude reagováno.
Na druhé straně bude nutné ovšem to, na co zapomínají někteří duševně méněcenní pisálkové i politici, zejména v EU. Bude totiž, na základě známého hesla Alexandra Makedonského (jehož je nutno považovat za státníka i vojevůdce neskonale schopnějšího než je kdokoli a cokoli ve strukturách současné EU a, obávám se, i NATO) "postavit zlaté mosty", určené k tomu, aby po nich mohl Putin ustoupit a ještě, prevít jeden, tento ústup presentovat jako své vítězství. Pokud to neuděláme, dostaneme ho do pozice krysy zahnané do kouta, ovšem, s "atomovými zuby".
Je proto třeba zapomenout na nějaké odvlečení Putina a jeho suity před Haagský tribunál (nebo kamkoli jinam), protože pokus o cokoli takového nutně musí skončit jadernou apokalypsou. Obávám se, že i v případě, že nějaké síly v Rusku Putina sesadí, tak ani ony nebudou ochotné s nějakou takovou institucí spolupracovat, protože by si nikdy nemohly být jisté, že někdy v budoucnu nedojde i na ně. To spíš můžeme očekávat, že sesazení prostě "zmizí", nebo se náhle zhorší jejich choroby a oni na ně zemřou.

Kdyby západním strukturám velel Machiavelli

Víme, že Machiavelli je brán jako cosi amorálního. Co pro úspěch obětuje cokoli z morálky a podobných věcí. Bohužel, ono to funguje. Nebo bohudík?
Můžeme tomuto politologovi jistě vyčítat mnohé, nicméně je realitou to, že kdo jednal v intencích jeho Vladaře, nemohl udělat nějaký zásadní kiks. Naopak, kdo tyto intence porušil, mohl se nadít leda nějakého průšvihu (zpravidla velkého a někdy i fatálního).
Pokud bych si tedy chtěl zahrát na onoho pána, dovolím si při té příležitosti pár sentencí:

Putin nesmí vyhrát

Putinovo vítězství, jak jsem uvedl výše, by jen naladilo jeho chuť na další výboje. Zbývá Moldavie, po ní Finsko, a pak už členové NATO, kteří bylo kdysi součástí SSSR, tedy Pobaltí. No, a pak už je to na nás, protože pak půjde o státy, které nebyly součástí SSSR, ale byly formálně samostatnými členy Varšavské smlouvy.
Nakonec, aby bylo jasno, by došlo i na všechny ostatní státy a ruský orel by zavlál nad západní Evropou, včetně Velké Británie, britskými dominii (z titulu výše uvedeného záboru mateřského státu), USA a pak už zbytkem světa. Takže ustoupit v podstatě nemáme kam.
Musí ovšem nevyhrát tak, aby to mohl vydávat za vítězství. Patrně nezabráníme fixaci Krymu a separatistických oblastí východní Ukrajiny na Rusko.
Dobře, hrával jsem závodně go a v této hře mistři uvažují nikoli co nepříteli sebrat, ale co mu dát tak, aby se to zisky jinde překonalo a vedlo k celkovému vítězství.
Ukrajina by neměla přijít o přístup k moři a měla by být ochráněna i před finlandizací v takové podobě, v jaké byla aplikována Stalinem na Finsko. Měla by mít zachovánu možnost ekonomické orientace na západ, a to i ve formě nějakého volného přidružení k EU. NATO by mělo nové hranice garantovat naprosto jednoznačnou formulací o nasazení všech sil na jejich obranu, jinak taková záruka postrádá cenu. Putinovi by mělo být na jedné straně pofoukáno na bolístku nevstupem Ukrajiny do NATO a EU, na druhou ale by měly být důsledky onoho nevstupu fakticky eliminovány.
Co je ještě důležitější: Je nutno okamžitě "včera bylo pozdě" začít zajišťovat energetickou nezávislost celé EU na Rusku, aby v případě nějakých dalších Putinových aktivit nedocházelo k posílání cca jedné miliardy euro denně za energetické suroviny z Ruska. EU by měla mít zásoby na cca dva měsíce a během nich "step by step" vypracován postup přechodu na neruské zdroje. Přimlouval bych se i za otevření ložisek břidličného plynu na území EU (máme je i my) do takové míry, že by do toho měsíce a něco z nich mohl začít proudit plyn. A to i v případě, že by se netěžila a byla jen připravena jako rezerva.

Rusko musí mít co ztratit

Pokud by Rusko spustilo jadernou válku, v níž je jaderná odpověď jediným možným protitahem (pokud neakceptujeme jednostranné, tedy vlastní, zničení bez obrany / odvety), nesmí nastat ona situace popsaná heslem "Svět bez Ruska nemá žádnou cenu". Jinými slovy, musí být vyčleněny oblasti Ruska, které nebudou v první fázi zničeny, ale jejichž zničením by mohlo být vyhrožováno ruským ponorkářům v případě, že provedou onen závěrečný úder.
Machiavelli by nejspíš s těmito oblastmi seznámil i ruskou populaci. Tím by totiž vyrobil na ruské straně chaos, paniku a možná i vzpoury proti státní moci, snažící se běžným lidem zabránit v přesunu do nich. Pokud by toto oznámení bylo vydáno v dostatečném předstihu, je možné, že by se dostalo i k části posádek některých ruských jaderných ponorek. I to by mohlo podkopat možnost Putinovi a jeho režimu provést onen finální apokalyptický úder a v podstatě by vyvolalo situaci, že "i jadernou válku lze prohrát", respektive lze na jejím konci ještě mít co ztratit, takže nebude bojováno až do totálního vyčerpání munice.
Další možností jsou, je to velice ošklivé, ale asi by to také fungovalo, ruské menšiny v řadě států. Nejedná se jen o to Pobaltí, ale významná ruská komunita je i u nás. Velké ruské komunity se nacházejí i v Německu a dokonce i samotném Bruselu.
Je opravdu otázka, zda s těmito komunitami neudělat to samé, co udělali Američané s komunitami japonskými (vč. japonoameričanů) po Pearl Harbouru. Jednak by to značně ochromilo proruskou lobby (včetně toho, že by se tito lidé obtížněji dostávali na ty ruské účty, které ještě nejsou zmražené, ať už jde o faktickou neznalost, opomenití, nebo cílenou něčí sabotáž), špionážní aktivity a pod., jednak, je to ještě ošklivější, by mohly tyto komunity posloužit jako rukojmí ve stylu "naše první jaderné hlavice nepadnou na Rusko, ale na místa soustředění těchto lidí".
Můžeme braní rukojmích odsuzovat sebemorálněji, ale v konfrontaci s jadernou apokalypsou je, obávám se, vše menší zlo než ona, a tudíž i morálnější. A můžeme vyjít z onoho známého (ještě 19. století široce akceptovaného) hesla "V lásce a ve válce je dovoleno vše", což je rozhodně rozumnější než jakékoli snahy "pachatelů dobra" válku zhumanizovat, a tudíž ji učinit přijatelnou (což je zásadní riziko podobných snah).

Když se tak zpětně dívám na výše popsané, dovolím si konstatovat, že popis našeho jednání (v případě, že chceme vyhrát, nebo alespoň neprohrát) odpovídá nikoli tanci mezi vejci, jak uvádím v nadpisu, ale tanci mezi "pukavci", které prasknou, vzhledem k natlakování obsahu a narušení skořápky hnilobou, daleko ochotněji a s daleko většími důsledky na okolí.

sobota 19. března 2022

Boj proti konzumaci masa jako boj za zblbnutí populace?

Jsme zaplavováni desinformacemi o tom, jak je produkce masa škodlivá a devastuje planetu, včetně zvyšování globálního oteplování. Je to skutečně tak?

Maso a CO2

I kdybych skutečně věřil na ten nesmysl s antropogenním CO2 a globálním oteplováním, musel bych konstatovat, že substituce divočiny kulturní krajinou z mnoha důvodů spíše produkci CO2 musela spíš snížit, protože část rostlinné produkce je z ní vyvážena a různým způsobem zpracována (i s dlouhodobým uložením CO2 do nejrůznějších materiálů), zatímco "divočina" by z nich uvolnila všechen uhlík, buď ve formě CO2 nebo ještě "skleníkovějšího" metanu.
I např. zákazy chovů kožešinových zvířat jsou v podstatě "proskleníkové", protože výroba kožešin pochopitelně fixuje uhlík do své produkce, ve které vydrží minimálně desetiletí. Nicméně hledat logiku u ekologů a s nimi propojených ochránců zvířat je naprosto bezperspektivní. Tito lidé nemají ani intelekt ani vzdělání, které by jim k nějakým intelektuálním operacím zajistilo substrát.
Náhrada chovů zvířat nějakou formou "divočiny", jak o tom pějí ódy různé melounistické organizace, pochopitelně povede spíš k nárůstu tvorby CO2 na kilometr čtvereční krajiny a rok.

Maso jinak

Maso (včetně poživatelných vnitřností) je velmi cenná potravina, kterou je náš organismus s to zužitkovat téměř stoprocentně, a která dodává našemu tělu vedle energie a stavebního materiálu i řadu cenných biofaktorů, od stopových prvků přes vitamíny až po biofaktory, které zařazení mezi vitamíny z nejrůznějších důvodů unikly.
Podobně je na tom mléko a výrobky z něj a stejně tak vejce. Problém spočívá ve vyšším obsahu cholesterolu v těchto zdrojích, takže paradoxně laktoovovegeteriáni mohou mít vyšší příjem cholesterolu než "masožrouti".
Všechny tyto potraviny jsou také zdrojem celého spektra aminokyselin, které potřebuje lidský organismus ke tvorbě vlastních bílkovin, případně jako základ tvorby dalších potřebných látek (např. některých hormonů). Navíc je poměr těchto aminokyselin blízký poměru aminokyselin v bílkovinách lidského těla. Pokud organismus "bílkovinně strádá", projevuje se to mj. i na kvalitě funkce mozku. Přitom nejvíce ohroženy jsou děti od odstavení od kojení do konce pubertální růstové akcelerace. Před odstavením (a i v období vnitroděložního života) si dítě dosti agresívně bere z matky vše, co potřebuje. A matka vegeteriánka, a ještě hůře veganka, je prostě více ohrožena než matka normální. Na konci puberty je už mozek vyvinut, takže ataky nedostatku biofaktorů (a hlavně bílkovin) už působí na hotový orgán. Narušení jeho funkce je méně účinné než narušení vývoje. Nicméně při velkém nedostatku bílkovin se objeví demence u prakticky kohokoli.
Restrikce masa a dalších potravin živočišného původu tedy v praxi povede k vývojové retardaci, případně mentální zaostalosti u dětí; pokud bude hluboká a dlouhá, povede i k demenci u dospělých.

Substituce rostlinami?

Substituce potravin živočišného původu rostlinnou výživou je v reálu velmi těžko proveditelná.
Rostlinné suroviny obsahují neplnohodnotné nebo málo hodnotné bílkoviny, které jsou zpravidla zabudovány do rostlinných buněk, obklopených celulózou, kterou lidský organismus (vyjma trochy bakterií v tlustém střevě) neumí rozkládat. Vegetariáni ze skupiny obratlovců tento problém řeší buď bakteriálními symbionty (typicky bachor přežvýkavců), nebo požíráním vlastní stolice (králíci a jejich příbuzní), nebo pasírováním obrovského kvanta rostlinné potravy přes trávící ústrojí, až několikanásobky vlastní tělesné hmotnosti za den (Panda medvídkovitá, Brkoslav severní a některé další druhy býložravých savců a ptáků).
Nic z výše uvedeného člověk k dispozici nemá.
Lidský organismus navíc má problémy, a ne malé, s rostlinnými surovinami i z hlediska obsahu nežádoucích látek. V řadě významných rostlinných zdrojů typu sóje jsou fytoestrogeny, jejichž účinek na lidský organismus je negativní. Negativní je mnohdy i energetický obsah, protože při získávání dostatečného množství bílkovin, aby byly pokryty potřeby lidského organismu z hlediska potřeby všech aminokyselin, by člověk musel požít současně kvanta tuků a škrobu, která by rychle vyvolala morbidní obezitu.
Navíc je třeba si uvědomit, že i když "papírově" v rostlinném zdroji potřebná pro člověka nezbytná aminokyselina je, nemusí se ji podařit z něj vydolovat. Jednak je tu onen výše zmíněný celulózový obal rostlinných buněk, jednak nezbytné aminokyseliny často "soutěží" o transportní mechanismy s chemicky podobnými zbytnými, a pokud je těch naopak nadbytečné množství (což u rostlinných bílkovin často je), mohou nadbytečné zbytné aminokyseliny zabránit vstřebání části těch nezbytných, a ty pak končí ve stolici.
U vegetariánů a veganů z vyspělých zemí zastupuje speciální "vegetariánský" trávicí trakt výroba speciálních potravin, nicméně ta zatěžuje životní prostředí neméně jako výroba a zpracování masa, takže ničemu z hlediska ekologie nepomůže. A bez této výroby by se vegetariánům a hlavně veganům drasticky zhoršil zdravotní stav i délka dožití, v podstatě na úroveň nuceně vegetariánských či veganských obyvatel zemí 3. světa.

Využití nedostatku plnohodnotných bílkovin

Uvedl jsem, že mozek, i dospělé osoby, reaguje na nedostatek plnohodnotných, tedy živočišných, bílkovin demencí. Jejími prvními příznaky jsou zvýšení sugestibility a citlivosti na euforizující a halucinogenní látky, "shodou okolností" i na ty, které se vyskytují v kouři z kadidla, používaného v křesťanských kostelích. Víceméně se tímto fenoménem  dá vysvětlit jak zařazení půstů (především s restrikcí masa a dalších živočišných bílkovin) do liturgického roku, tak i fakt, že během těchto půstů docházelo k různým projevům religiozity, náboženským extázím, apod.
Nyní se ovšem EU pod praporem ekologie snaží o jeden "velký půst", který by měl trvat dlouhodobě a měl by postihnout prakticky všechno obyvatelstvo (mimo sociálních špiček s vazbou na věrchušku EU, pochopitelně).
Jeho dopad je jasný:

  • Z nedospělých vyrostou ve větší či menší míře mentálně zaostalí dospělí, v podstatě částeční či totální mentální invalidé, s nimiž bude snadné manipulovat k jejich škodě i destrukci tak, že si toho nebudou vůbec vědomi
  • Dospělí budou v různé míře postiženi demencí, která se projeví podobně, ale v menší míře

Rozhodně se stane obyvatelstvo EU snadněji ovladatelným a manipulovatelným, což umožní snadněji prosadit onu sadu nesmyslů a šíleností, kterou EU v současné době prosazuje. A sníží se rovněž schopnost populace rozpoznávat nelogičnosti a vnitřní rozpory prakticky ve všem, co EU vyplodila, vyplozuje, a vyplodí.

Restrikce potravin živočišného původu tedy nemá (a ani mít nemůže) prakticky žádný vliv na produkci CO2 nebo dalších "skleníkových" plynů. Může ale velice snadno během dvou tří pětiletek vyrobit z obyvatelstva EU masu debilů a dementů. A o tohle zřejmě jde.

neděle 13. března 2022

Homosexuálové a znásilňování dětí?

V roce 1961 byla v Československu dekriminalizována homosexualita. Rovnoprávnost nemají LGBTQ+ osoby dodnes. Nicméně se nyní soustředím na jednu epizodku či aspekt oné dekriminalizace.

Novinový článek

V roce 1961 jsem již zcela jistě chodil do školy, nicméně onen článek se mi dostal do ruky buď v nějakých starých novinách nebo byl vydaný někdy později. Zcela jistě však zavadil o můj nos až když jsem byl starší. Možná se objevil v rámci politického kvasu, který vyústil do "obrodného procesu" a vyvrcholil sovětskou okupací a následnou normalizací.
V onom článku jakýsi příslušník, či spíš důstojník, VB plakal nad dekriminalizací homosexuálů. Jak stará sexuální pracovnice, dalo by se napsat. Dotyčný si stěžoval, jak je to strašné, když na nějakého žáčka nastoupí "stokilová panenka", jak strašně mu ublíží, a oni, VB, s tím kvůli onomu špatnému zákonu (dekriminalizujícím homosexualitu) nemohou nic dělat.
Už v době čtení toho článku mi to připadalo divné, proto jsem si asi tuhle podstatnou informaci z toho článku zapamatoval. Už tehdy mi totiž bylo jasné, že homosexuální akt mezi dospělými a znásilňování školáků jsou něco dost rozdílného. Konkrétní paragrafy jsme pak probírali až na medicíně, v rámci soudního lékařství.

Temná podezření

Je obecně známo, že do toho roku 1961 (a v jiných zemích do obdobných právních aktů v jiných letech), měla policie v homosexuálech a lesbičkách velmi početnou skupinu lidí, které mohla kdykoli, v podstatě z hodiny na hodinu, sbalit a zavřít. A která tudíž byla tou policií vydíratelná a nucená k různým úsluhám, od prostého práskačství až po podávání falešných svědectví, když VB chtěla někoho  "zmáčknout" a neměla proti němu žádné důkazy. Další podobně zainteresované instituce byly prokuratury a soudy.
Ona dekriminalizace jim rozkopala bábovečky, protože naprostá většina lidí, spolupracujících s těmito institucemi z důvodů vydírání pro jejich sexuální orientaci, byla nyní nevydíratelná a mohla spolupráci s nimi ukončit.
Můžeme tedy naprosto jednoznačně konstatovat, že ony "odborné" kriminologické (aj.) námitky proti dekriminalizaci homosexuality měly ve skutečnosti naprosto jinou motivaci a s nějakou trestnou činností takto orientovaných osob se naprosto míjely. Včetně onoho znásilňování školáků "stokilovými panenkami".

Jdeme dál

Pokud popojdeme, dostaneme se asi na další horkou půdu, a tou je pedofilie a její kriminalizace. Opět jde o sexuální orientaci, která je lidem vrozená, stejně jako ta homosexualita, takže se svému zaměření nejsou s to vyhnout a nenesou za ně žádnou vinu. Opět je zde možnost policejních a justičních složek takovéto lidi vydírat a používat je pro svoje potřeby, jaké jsem zmínil výš, případně i nějaké další, které mě nenapadly.
Kriminalizace držení "dětské pornografie" v souvislosti s existencí digitálních médií navíc ještě celý problém akcentuje i poměrně snadnou možností ji komukoli do počítače (nebo jiného zařízení) vpašovat. Přitom řada kauz ukazuje, že úplně spolehliví nejsou ani soudní znalci, takže klidně by se nějaké "trestné obrázky" mohly v počítači objevit i během "vypracovávání znaleckého posudku".
A opět vidíme škálu aktivistů, kteří volají po krvi pedofilů, aniž by byli s to reflektovat, že např. "omlazené" obrázky dospělých, malůvky, nebo počítačem bez jakékoli reálné předlohy generované obrázky, nemohou žádné díte poškodit, protože se nikdo takový na jejich vzniku nepodílel.
Pokud by byl k pedofilům stejný přístup jako k jiným složkám LBGTQ+ komunity, tak by minimálně tyto materiály byly takto postiženým lidem legalizovány. A obávám se, že přístup k některým legalizovaným složkám LGBTQ+ komunity je více-méně ekvivalentní aktivnímu nahánění dětí do náručí pedofilů policií. Alespoň v některých státech.
Přitom si dovoluji upozornit na to, že naprostá většina násilí na dětech (včetně vražd) není páchána pedofily, protože ti je mají opravdu rádi, ale sadisty, protože těm je jedno, zda "sklátí" dítě nebo dospělého, ale to dítě snadněji fyzicky přemohou a snadněji ho vmanévrují do situace, za jaké se nemůže dovolat pomoci.
Jistěže může i pedofil dítě zabít, ale asi se stejnou frekvencí, s jakou se to děje v případě dospělých párů. A z podobných příčin. Maximálně může být jakási akcentace daná tím, že dítě může člověku "zabrnkat na nervy" víc než dospělý (i z důvodu své nezkušenosti a sociální nezralosti) a o něco tím zvýšit procento zabití v afektu. Nicméně ani vražd (či zabití) dětí rodiči nebo pěstouny, kterým ty děti brnkají na nervy také, není tolik, aby to zdůvodnilo nějakou "vražednost" pedofilů.
Takže "vraždící pedofilové" jsou jen výplodem propagandy, která je asi stejně pravdivá, jako ti stokiloví homosexuálové, znásilňující malé školáky a bezmoc VB a soudů je za to po dekriminalizaci homosexuality stíhat a trestat.

Další problém

Dalším problémem je, z hlediska biomedicínského naprosto nesmyslně vysoko stanovený "zákonný věk". Obávám se, že ten je jednou z příčin drastického poklesu porodnosti v zemích, kde byl takto nastaven a jsem ochoten i podpořit konspirační teorie o tom, že skutečným účelem tohoto nastavení je vyhubení civilizovaných národů.
Už jsem zde kdysi psal, že optimální věk prvního porodu z hlediska biologie je tak devátá třída až první dva ročníky střední školy, a že by, pokud tedy nemáme vymřít, měl být "zákonný věk" buď snížen na oněch mariatereziánských dvanáct, nebo na klasický (antika, středověk), individuálně stanovený na základě nárůstu sekundárních pohlavních znaků, případně stanovený opět individuálně na základě první menstruace u dívek a první poluce u chlapců.
Jistěže by stát musel nějak zařídit, aby takto mladé rodiny absolvovaly školní vzdělání současně s rodičovstvím, ale tato investice by se mu vrátila v nárůstu populace, pokrývajícího kde co, včetně příjmů státu (daně, sociální odvody atd.). Nehledě k tomu, že s věkem rodičů, především matky (ale v některých případech i otce) roste riziko vzniku nejrůznějších vrozených defektů, u některých z nich nejen lineárně, ale přímo exponenciálně (např. Downův syndrom a věk matky). Což, pochopitelně, akcentuje snaha křesťanů "chránit" i takto postižené děti. Jednak se tím vyrábí sociální problémy, jednak postižené dítě zpravidla brání páru mít další a zdravé. Vyšší věk matky je navíc rizikový jak pro průběh těhotenství (zejména, jedná-li se o prvorodičku), tak i pro porod a případné poporodní komplikace. I pravděpodobnost, že těhotenství bude muset ukončit císařský řez je mj. závislá na věku rodičky a tento zákrok představuje komplikace či dokonce kontraindikace pro další těhotenství. Jinými slovy, snížení věku prvního porodu by se státu z dlouhodobějšího pohledu vyplatilo i v oblasti úspor za zdravotní péči i sociální služby.
Faktem také je, že odborníci opakovaně upozorňují na to, že by se měl snížit věkový práh pro trestní odpovědnost, protože děti jsou vyspělejší a dokáží pochopit, že to, co dělají, je nezákonné, nemravné, atd. Na druhé straně, pokud by se  to realizovalo, a byl bych pro, je třeba jasně přiznat, že dítě, které chápe, že krást se nemá, by mělo také chápat, co je to konsensuální sex a jaké má (může mít) důsledky.

Můžeme tedy konstatovat, že tažení proti LGBTQ+ komunitě má i své jednoznačně temné aspekty, a že naprostá většina toho, co jeho aktivisté uvádějí, jsou nepravdy a nesmysly. Toto tažení má, přestože se tváří jako dílo konzervativních sil, blízko k progresivistům, jejichž hlavním cílem vůči populacím vyspělých zemí je jejich vyhubení nebo alespoň silná početní redukce.

neděle 6. března 2022

Jedna záludnost proxy války

Existuje představa, a to u více komentátorů, že by na západě Ukrajiny vznikly jednak u hranic Polska a Slovenska, jednak v jihozápadním cípu mezi Rumunskem a Černým mořem (kde je údajně konfigurace pobřeží silně nepříznivá vyloďovacím akcím) vzniklo území jakési svobodné Ukrajiny, podporované státy NATO, a vedoucí válku s okupanty na zbytku ukrajinského území. Jaká je záludnost této představy?

Proxy války

Proxy války, v nichž se střetávala vojska obou bloků, kdy každý podporoval jednu ze stran konfliktu, existovaly v podstatě po celou dobu studené války. V některých případech, jako válka v Koreji nebo ve Vietnamu byl blok demokratických států dokonce ještě navíc zastoupen svými vojsky, bojujícími po boku spojenců.
Vždy se však jednalo o konflikty vzdálené, které nikdy nebyly v přímém sousedství zemí NATO nebo SSSR. Nikdy tedy nemohlo dojít k tomu, že by se základní vojska obou bloků střetla mezi sebou a ještě s přesahem na území jednoho z nich, nebo dokonce obou. Tomu se oba bloky velice pečlivě vyhýbaly, proto také patrně nedošlo k nějaké proxy válce na Kubě.
V podstatě oba bloky testovaly sílu a odhodlání protivníka (případně účinky své rozkladné propagandy na jeho akceschopnost), nové zbraňové systémy a v některých případech snad i "vyráběli" vojáky, kteří prošli ohněm reálného konfliktu. Pokud ten konflikt neskončil fiaskem, jako Vietnam pro USA a Afghánistán pro SSSR, byli takoví ohněm prošlí vojáci vítáni jako ti, kdo by tvořili páteř vojska v případě přechodu studené války na horkou.

Ukrajina

Pokud si zopakujeme v úvodu předloženou představu - území, které na jedné straně přímo sousedí se státy NATO, na druhé straně s Ruskem (respektive tím, co Rusko za své území považuje a vojensky to stoprocentně ovládá), nastala by situace kvalitativně zcela jiná.
Pohyby vojsk během bojů by nutně musely ohrožovat tu Rusko, tu NATO, a to přímo.
Dokážu si představit, že by nutně dříve nebo později došlo k přímému střetu, ne přes nějaké partyzány, ale vojáků NATO a Ruska. Dokážu si představit, že by k něčemu takovému mohlo dojít (a při déle trvajícím konfliktu zákonitě muselo dojít) i v případě oboustranných snah velení něčemu podobnému zabránit. Jednoduše by dříve nebo později nastala nějaká mimořádná situace, kdy by buď vojska Ruska přímo napadla vojska NATO či překročila "v zápalu boje a vojenské nutnosti" západní hranice Ukrajiny, nebo by se na území Ukrajiny dostala do stejné situace vojska NATO, poskytující podporu ukrajinskému odboji.
Oba případy by s vysokou pravděpodobností vyústily do střetu NATO versus Rusko, vedeného všemi prostředky, tedy i jadernými zbraněmi, případně dalšími zbraněmi hromadného ničení.
Zdůrazňuji, že pokud se situace na Ukrajině vyvine takto, pak nezní zásadní otázka "Zda", ale "Kdy".
Nevidím jako pozitivní i známky nízké bojové připravenosti a morálky ruských jednotek, a to proti, že jejich případné selhání bude o to více pokoušet Putina a spol. k nasazení těžší váhy, tj. zbraní hromadného ničení.

Řešení

Teoreticky by se mohlo stát, že než konflikt dospěje ke konci, předpokládaném v předchozím textu, Putin zemře, nebo bude nějakou chorobou zdravotně zneschopněn natolik, že mu otěže, kterými drží Rusko u huby, vypadnou z ruky. A nové vedení Ruska bude moci z konfliktu vycouvat stylem "my nic, to všechno on".
Je ovšem otázka, zda na něco takového spoléhat. Moje odpověď na ni je, že byť by byly názory kremlologů a expertízy Džamil Stehlíkových na základě věštění z televizní obrazovky sebepříznivější, je odpovědí jednoznačné ne. Nehledě k tomu, že údajné změny vizáže Putina mohou být vyvolána kortikoidy nebo podobnou terapií, která je často nasazována pacientům s prognózou přežití v desetiletích.
Prostě, musíme reálně počítat s tím, že pokud se legitimní ukrajinská státní moc udrží na území při hranicích NATO a bude tam v permanentní válce s Ruskem, tak ten konflikt prostě jednou přeroste do absolutní války NATO x Rusko.
Jaká by byla řešení, odvracející tuto situaci?

  • Řešení na způsob Korea. Tedy jakási hranice tvořená frontou, bojovými liniemi a systémem překážek mezi oběma stranami a oficiálně dlouhodobé příměří, které by umožnilo putinovskému vedení neztratit tvář, jako byl podobným způsobem po této stránce uspokojen Kim Ir Sen.
  • Variantou výše uvedeného by bylo dlouhodobé rozdělení Ukrajiny na demokratickou a totalitní část, jak je tomu právě v Koreji
  • Řešení na způsob "železná opona" s tím, že by byla západní část Ukrajiny prohlášena za demokratickou a člena EU a na její východní hranici (velice se obávám, že na západ od Kyjeva) by vyrostla podobná konstrukce jakou známe z našich hranic s Rakouskem a Západním Německem s tím, že by byla uzavřena jakási mírová smlouva.
  • Variantou předchozího řešení je obnovení statusu západních částí Ukrajiny jako součástí Polska a Československa (s nějakou společnou správou nás a Slováků) s tím, že Putinovi by k "zachování tváře" musel stačit posun na předválečné hranice SSSR. Území na jih od Rumunska by asi skončilo jako nějaká autonomie v rámci tohoto státu.
  • Jistěže je pořád ve hře finlandizace Ukrajiny, patrně zbavené východních částí s maximální převahou ruského obyvatelstva (a museli bychom se připravit na to, že z těchto oblastí k nám uteče spousta nejen Ukrajinců, ale i ruskojazyčných obyvatel, ať už poruštěných, ale své ukrajinské kořeny ctících Ukrajinců, případně dtto příslušníci dalších národů, ale i autentických Rusů, nepřátel putinovského režimu.

Obávám se, že pokusy nějak osvobozovat Ukrajinu by nutně dříve nebo později vedly ke konfliktu, přerůstajícího do konfliktu jaderného. Dokonce i kdybychom byli plně připraveni "zařadit zpátečku" při prvních známkách, že překračujeme meze, po nichž Rusko sáhne po jaderných zbraních, nemuseli bychom tento manévr provést dostatečně rychle a pro Rusko věrohodně.
V případě území, kterých se Rusko napevno zmocní, bude platit, obávám se, ono pohádkové "co peklo schvátí, to už nenavrátí". Minimálně do nějakého zhroucení stávajícího režimu. Bude ale třeba počítat s tím, že pokud bude ruská okupace východu Ukrajiny dlouhá, budou i po pádu tohoto režimu tato území silně rusifikovaná, a že např. plebiscit na nich by vyzněl pro setrvání v Rusku.
Jistěže nevolám proti tomu, abychom Ukrajinu nějak podrazili a umožnili Putinovi hladké vítězství (jako jsme byli podraženi v letech 1938 a 1948). A to nejen z důvodů morálních, ale i proto, že v takovém případě by Západ (včetně, bohužel, i nás) ztratil ty poslední zbytky věrohodnosti, které ještě po úprku z Afghánistánu má, a byl by následně brán jakýmikoli místními usurpátory jako cosi, co mohou použít místo onuce či toaletního papíru. Nicméně je nutno si uvědomovat, že jsme v situaci lidí, co hasí požár krámu na benzínové pumpě a musejí svou činnost přizpůsobit tomu, že v jiných situacích zcela konformní postup může zde odpálit stojany a po nich i nádrže. Nicméně uhasit se to musí, jinak ty nádrže bouchnou taky, to je jasné.

Dva průšvihové momenty

Prvním z nich je půhon Putina před mezinárodní soud, který se silně zdiskreditoval v souvislosti se souzením válečných zločinů v bývalé Jugoslávii. Včetně smrti Miloševiče během procesu, která mu v podstatě zabránila přednést obhajobu.
Především šlo o značné nadržování jedné straně konfliktu a totální ignorování zločinů, kterých se dopouštěly bosensko muslimské jednotky (často posílené mezinárodními islámskými teroristy), jednotky kosovskomuslimské (dtto) i jednotky chorvatské (vytahující z temných děr ty "nejlepší" ustašovské tradice). V bývalé Jugoslávii neměla čisté ruce ani jedna strana, ale vina byla tímto tribunálem přisouzena prakticky výlučně Srbům. Potud mohou být obavy Putina i oprávněné.
Putin se tímto půhonem dostal do situace krysy zahnané do kouta, a patrně raději použije jaderné zbraně, pokud by mu hrozila porážka a odvlečení před tento tribunál. Rusko je fyzicky schopno to udělat a s Putinem v čele to taky udělá.
Rusko by muselo být poraženo tak, jako maličké Srbsko nebo nacistické Německo. Obě varianty takové porážky nepadají v úvahu. Teoreticky by mohlo v Rusku dojít k nějakému protiputinovskému puči, nicméně ruští generálové a další vysocí činitelé mají na paměti osud svých srbských a jugoslávských protějšků a takovýto puč, i třeba po případném úspěšném atentátu na Putina, potlačí všemi prostředky, obávám se, že i s použitím jaderných zbraní proti pučistům.
Jsem toho názoru, že ono sebevědomé vytrubování mezinárodního tribunálu o přípravě podobného osudu pro Putina, jaký postihl Miloševiče, a o kriminalizaci ruských vojenských velitelů byla prostě strategická chyba, kterou zaplatí Ukrajina horami mrtvol. A že tyto akty povedou k daleko drsnějšímu zacházení s protiputinovskou opozicí v Rusku. Může zabránit i nějakému stavu ozbrojeného příměří.
Tohle prostě, řečeno s hrabětem Talleyrandem, bylo něco horšího než zločin, byla to chyba.
Druhým průšvihem, zatím potenciálním, je problematika neruského obyvatelstva na západě Ukrajiny. Žijí tam Rusíni, Poláci a další národnosti, které sice za éry SSSR na tom nebyly úplně dobře, ale za éry samostatné Ukrajiny se jejich postavení silně zhoršilo a byly vystaveny velice silné ukrajinizaci. Ukrajina bude muset vůči těmto národnostním menšinám otočit svůj přístup o sto osmdesát stupňů a poskytnout jim alespoň taková práva (jazyková a kulturní), jaká měly za první Československé republiky. Jinak se může stát, že na tom území budou bojovat jednak ukrajinští partyzáni, ale navíc i partyzáni z řad místního obyvatelstva, bojující proti nim.

Takže, válku na Ukrajině asi těžko půjde přeměnit v klasickou proxyválku, jakou spolu vedly oba bloky za studené války. Naopak, tento konflikt při delším udržování, může odpálit válku horkou, "vyhřívanou" výbuchy jaderných bomb.

čtvrtek 3. března 2022

Zbláznil se Putin?

Některé události na Ukrajině nasvědčují tomu, že ruská armáda, ačkoli má přesilu v technice i živé síle, se potýká s triviálními logistickými chybami. Do Ukrajinské války byli zjevně alespoň na některé úseky posláni nedocvičení branci. Jejich technika má špatnou logistiku (např. někdy jejich tankům došlo palivo před dosažením cíle) apod. To jsou triviální chyby, jaké by neměl udělat ani obrlajtnant v záloze, jako jsem já.

Úspěch Ukrajiny

Rozhodně nechci upírat žádnou zásluhu Volodimiru Zelenskému, presidentovi Ukrajiny. Ani jejím obráncům jak z řad armády a dalších ozbrojených složek, tak i z řad civilního obyvatelstva.
Ukrajinský president se jasně přihlásil ke tradici, započaté Ronaldem Reaganem, že totiž bývalý herec může být lepší politik než profesionální politik s příslušným politologickým vzděláním. Pokud si i on udělá pomyslnou čárku (třeba na stůl ve své presidentské kanceláři), připojí se tím k Reaganovi, který porazil SSSR, předchůdce Ruska, ve studené válce a donutil ho k reformám, které nakonec vedly k pádu komunistického systému, i celého SSSR.
Tento úspěch je u Zelenského navíc, v daleko větší míře, spojen s osobním nasazením, včetně rizika smrti, což Reagan rozhodně takto svou osobu nasazovat nemusel. Mohl očekávat, že jako superchráněná hlava supervelmoci přežije i případný horký jaderný konflikt.
Můžeme Zelenskému než držet palce, aby nebyl v onu nesprávnou chvíli na nesprávném místě.

Putin aktivoval jaderné zbraně

Podle některých odborníků, kterým nemám důvod nevěřit, představuje aktivace jaderných zbraní v Rusku situaci, kdy tyto prostředky může spustit větší okruh osob z vedení státu a armádního velení, zatímco neaktivované může spustit jen president (respektive asi by se také spustit daly, ale trvalo by to déle). Patrně jiná situace je u ponorek s raketami vybavenými jadernými hlavicemi, které mají určitou autonomii a počítá se s jejich nasazením i při totálním zničení území Ruska. S charakteristickým heslem "Svět bez Ruska nemá žádnou cenu".
Tato aktivace tedy znamená, že Rusko nezbaví možnosti jaderné odvety dobrý zásah jeho aktuální destinace, nejlépe jadernou bombou dostatečné ráže, aby zlikvidovala i případné bunkry pod příslušným objektem či v jeho blízkosti. Nyní mohou jaderný arsenál Ruska spustit další lidé, kteří zaručeně nebudou všichni sedět s Putinem v jedné místnosti.
Z tohoto pohledu se tedy minimálně snížilo riziko, že rozvědka získá "naprosto spolehlivou" informaci o tom, kde je Putin, a nějaký ambiciózní generál tam "hodí atom" s tím, že ruský jaderný arsenál bude z větší části vyřazen, či alespoň delší dobu paralyzován. Pochopitelně, naopak se zvýšilo riziko, že "rupne v kouli" nejen Putinovi, ale i někomu z jeho civilní či vojenské suity.

Neúspěch Ruska

Ruská armáda zcela zjevně nepostupuje podle plánu. Její vojáci jsou zčásti branci, vzatí rovnou z výcviku. Mnozí zřejmě (podle výpovědí Ukrajinců, kteří s nimi hovořili) naprosto nevědí, kde jsou a co tam mají dělat. Logistika útoku na Ukrajinu je naprosto mizerná. Rusko není Hitlerův rajch v posledním tažení, kdy sice velitelé Wermachtu věděli, co by se mělo dělat, a jak by měly být jejich akce zajištěny, ale jejich zásobování fungovalo stylem "ze dlaně chlup nevytrhneš". Rusko se zřejmě na invazi do Ukrajiny nějaký čas připravovalo. V souvislosti s tím proběhlo v době olympiády i cvičení s běloruskou armádou, které jistě poskytlo tisíc a jednu příležitost dodat pohonné hmoty, munici atd. do blízkosti předpokládaného bojiště. Nehledě k tomu, že Rusko předem vědělo, kudy bude útočit a tomu jistě mohlo logistiku (respektive její předinvazívní základ) přizpůsobit.
Zřejmě se nestalo nic, nebo téměř nic, z toho. Putin se dopustil chyb, jakých bych se nemohl dopustit ani já, coby obrlajtnant v záloze a ještě cvičený na vojenského hygienika.
Existují názory, že se Putin spolehl na hlášení svých podřízených, která takovéto lapsusy zakrývala. Je mi líto, ale ještě před třiceti lety "a fous" on sám taková hlášení sepisoval a musí mít představu, že to, co jde na jeho stůl, je natřené opravdu hodně silnou vrstvou růžové barvy. Putin není Napoleon Malý, který se skutečně spolehl na ujišťování generálů, že francouzská armáda je schopna bravurně Prusko porazit, a proto mu vyhlásil válku. I když, jistě, kdyby nebyl hloupý, tak ho mohla varovat porážka Rakouska-Uherska tímto státem.
Horší možností je, že Putin podcenil odpor Ukrajiny a nyní změní taktiku v tom smyslu, že ji přizpůsobí novým okolnostem.
Existuje ještě jedna možnost: Putin organizaci invaze do Ukrajiny někomu svěřil, a ten už se nyní chystá na to, až mu pošta doručí hedvábný šál (aby se na něm sám oběsil), jaký posílali orientální despotové svým podřízeným s nimiž nebyli spokojeni. A že se potom teatrálně ujme vedení sám, aby zvýšil svou autoritu a posílil své ego.

Putin?

Pokud je Putin opravdu stižen nějakou psychickou indispozicí, jakou zřejmě na konci svého života trpěl Stalin, tak je Rusko v rukou člověka, za něhož rozhoduje aktuální tlak vzduchu a jiné faktory, ovlivňující průtok krve mozkem. Jistěže je třeba se v takovém případě obávat i toho, že v čele nejmocnějšího státu NATO sedí člověk, který je na tom velice podobně. Na rozdíl od Putina však nemá tak silnou pozici praktického samovládce.
Ve výše uvedeném případě se ovšem můžeme nadít čehokoli. Dokonce i věcí, které by jakýkoli racionálně uvažující člověk, i bez jakéhokoli vojenského vzdělání, neudělal.
Další možností je, že se Putin o sobě dozvěděl něco špatného (závažná choroba s infaustní prognózou např.), a to ho tlačí k provedení "stůj co stůj" něčeho "velikého", čím by se zapsal do ruských análů a školních učebnic. Je otázka, co by udělal jiný člověk v takové situaci. Obávám se, že moment pravdy nastane vždy až tehdy, když taková situace reálně vznikne. Naparovat se na slepo "já to zvládnu" umí jistě každý.
Vzpomínám na to, jak se spolužačka z gymnázia jedné mojí příbuzné vyspala se všemi kluky z ročníku poté, co jí lékař sdělil, že je neplodná. A do té doby to byla naprosto rozumně se chovající holka.
V takové situaci, vzhledem k tomu, že je Putin opravdu v podstatě absolutním vládcem, byť trochu maskovaným demokratickou fasádou, je pak nutno položit otázku, jak velká je či není vina dalších složek státní moci, o řadových obyvatelích ani nemluvě.
Poslední možností je, že Putin má něco v rukávu, či klobouku, jako kouzelník Pokustón Boba a Bobka. Může to být radikální změna taktiky, přizpůsobená faktu, že se Ukrajinci odhodlaně brání s intenzitou, která nebyla očekávána, ale klidně i nějaké rádoby omezené nasazení jaderných zbraní.
Jakákoli rezignace na bleskovou válku ovšem povede k přeměně konfliktu na "opotřebovávací válku", principiálně srovnatelnou s první světovou (zejména na západní frontě), kterou musí vyhrát Rusko, protože do toho mlýnku na maso muže narvat víc kusů masa k semletí než Ukrajina. Leda by do konfliktu vstoupily další státy, což ovšem páchne průšvihem totální války NATO versus Rusko. A oním heslem "Svět bez Ruska nemá cenu" a jeho vykonavateli.

Dilema

Západní svět (včetně postsocialistických států) tedy stojí před dilematem, jak moc má Ukrajinu podporovat a co si ještě může na její pomoc dovolit, aniž by vyvolal globální konflikt, vedený jadernými zbraněmi. Který je, bez ohledu na statečnost či zbabělost toho či onoho politika či vojáka, prostě nežádoucí. Ten by opravdu mohl znamenat "konec dějin". Nebo alespoň konec naší civilizace, jak jsme na ni zvyklí, a konec naprosté většiny z nás.
Přiznám se, že z toho celého nemám dobrý pocit, protože se zřejmě nikdo nedokáže dostatečně vmyslet do Putina a předpovídat jeho reakce. To, že zaútočí 24. 2. ráno, nepředpověděl nikdo. Dokonce ani v průběhu 23. 2.

Vzpomínka na Einsteina

Albert Einstein kdysi prohlásil, že sice neví, jakými zbraněmi bude vedena třetí světová válka, ale ta čtvrtá, pokud k ní dojde, bude vedena klacky a kamením.
V devadesátých letech bylo objeveno u řeky Tollense, na území bývalé NDR a nedaleko polských hranic, bojiště, které vzniklo v době zhruba stejné, jako je datování trojské války. V bahně řeky se zachovaly vedle koster i zbraně, jimiž se tam válčilo. Sice tu válku klademe jednoznačně do doby bronzové, ale vedle bronzových zbraní byly používány i zbraně kamenné (šípy a kopí s pazourkovými hroty). A byly nalezeny i dřevěné palice (zachované díky zapadení do bahna na břehu řeky). Nebyly sice tak teatrální, jako palice jednoho z hlavních záporáků ve filmu Barbar Conan, ale ránu jimi bych tedy utržit nechtěl. Obávám se, že kdo utržil, ten už se o svůj další osud opravdu nemusel zajímat.
Nicméně i těmito primitivními zbraněmi se podařilo v patrně krátce trvajícím střetu pobít stovky, možná i tisíce lidí (mrtvoly se patrně všechny nedochovaly), tedy intenzity zabíjení, srovnatelné se zabíjením po zhroucení římské linie v bitvě u Kann (Cannae), nebo, a to je zajímavé, těmi nejintenzívnějšími střety za první světové války.
Einstein tedy při vytváření citovaného výroku podcenil politiku a vojenství (jako mnohdy ve svém životě) a ignoroval fakt, že když se lidé dají do zabíjení, tak na opravdu drsné masakry nějakou HiTech ani nepotřebují.
Tohle tedy vsouvám, aby si někdo nemyslel, že případné nasazení jaderných zbraní ve válce v Ukrajině bude představovat nějaký "konec dějin". Nebude, pokud nějací lidé přežijí a domnoží se, budou se zabíjet se stejnou intenzitou jako jejich předkové. Dokonce i těmi "jen" klacky a kamením. Není to vize optimistická, ale reálná.

Obávám se tedy převelice, že se Putin nezbláznil, a že snad pouze podcenil míru odhodlání Ukrajiny se bránit. Nepovažuji za úplně špatnou iniciativu pana Fialy v tom smyslu, aby Ukrajina byla přijata do svazku EU. Jde totiž o to, že by pak měl Putin na vybranou buď přijmout nabídku Volodimira Zelenského na jakousi "finlandizaci" Ukrajiny (možná měkčí, než byl originál), nebo sice Ukrajinu vojensky obsadit, ale jako člena EU se všemi politickými a ekonomickými důsledky z toho plynoucími, s exilovou vládou někde na území EU, s vojenským výcvikem emigrantů z Ukrajiny, s podporou protiokupantských partyzánů z území EU, atd. atd.