Potíže s prodloužením mimořádného stavu?

Vláda dlouhodobě chaoticky "zvládá" epidemii covid 19 takovým způsobem, že při citelných restrikcích máme srovnatelné počty nově nakažených (alespoň oficiálně vykazovaných) a zemřelých (dtto) se státy, v nichž téměř žádné restrikce nejsou. Navíc se restrikce promítají do stále širších oblastí ekonomiky i společenského vývoje státu. I těch, kde by to jeden ani původně neočekával. Nelze se proto divit, že občanům, ale i politickým stranám, začíná docházet trpělivost.

Restrikce

Opakovaně se rovněž ukázalo, že sami představitelé vlády na restrikce, pokud se týká jich nebo jejich blízkých, kálejí z vysoka. Takže buď ty restrikce k něčemu jsou, a pak by je měli dodržovat všichni, nebo k ničemu nejsou, a pak není důvod, aby je dodržoval kdokoli. Pomiňme extempóre plukovníka prvosenky, kterého návštěva zavřené restaurace a bez roušky stála ministerské křeslo, a povšimněme si současného stavu.
Situace, kdy se zakazuje některým občanům opustit lokalitu, v níž bydlí, zatímco premiér si užívá v cizině a současně vyhrožuje poslancům, kteří se začínají šprajcovat se schválením dalšího kola výjimečného stavu, "že zemřelí padnou na jejich hlavy", je naprosto neúnosná. Kdyby to vyhlašoval ze svého bytu a organizoval si odtud i virtuální kontakt s parlamentem, tak by byl věrohodný. Takto je pouze trapnou ilustrací impotence naší vlády v boji s covidem.
Jestliže se dala vládě prominout jakási chaotičnost v době jarní epidemie, protože se jednalo o cosi nového a tudíž nepoznaného, tak ještě horší chaos v podzimním kole (protahovaném až do současnosti) se prostě prominout nedá.
Vláda ve velmi krátkých intervalech (dny) mění stupně a druhy restrikce, přestože je známo, že první známky odezvy na jakékoli opatření se objeví až cca po týdnu a naplno se projeví až za cca dvojnásobnou dobu. Tudíž je jasné, že se jedná o "výstřely naslepo", nemající naprosto žádný racionální podklad.
Některá opatření navíc budí dojem, že se vláda snaží epidemie využít k likvidaci některých skupin obyvatelstva, zejména drobných podnikatelů. Blekotání prvosenek a bažiňáků je spíše obrazem patologické nenávisti (patrně třídní) k soukromým podnikatelům (alespoň některým jejich skupinám) než výrazem nějakého racionálního boje proti epidemii.
Řada opatření je silně kontraverzní a spíše epidemii zhoršuje.
Např. zcela logické by bylo nepracující (důchodce a ty, co mají home office nebo přerušenou práci) "vyhnat" na chalupy a chaty (jsou-li obyvatelné), a tím "naředit" populaci ve městech, i kdyby to znamenalo pomoci ze strany státu zásilkovým prodejnám zvětšit akční rádius dodávek tak, aby tito lidé nebyli nuceni dojíždět za nákupy. I kdyby to znamenalo navíc pomoci providerům v těchto lokalitách posílit internetová připojení.
V "jarním kole" epidemie obchodní řetězec Tesco otevřel některé své prodejny až do 24:00 a vyzýval vnitřním rozhlasem zákazníky, aby, pokud nemusejí nakupovat ihned, přesunuli své nákupy do času, kdy je v prodejnách daleko volněji a riziko přenosu nákazy tudíž menší. Nyní vláda zkrátila provozní dobu obchodů a zrušila prodej o nedělích, tedy v podstatě provedla opatření, která riziko přenosu zvyšují. Omezení počtu nakupujících v prodejnách, kdy venku ve frontě na sebe lidé prskají a kašlou, je rovněž "kravínium", jak takovéto věci pojmenovával pan Werich.
Nesmyslem je i zavření hobby marketů, protože každý rozumný člověk by použil covidové volno k opravám v bytě, domě, na chalupě apod. Dnes si, ovšem, nekoupí ani krabici hřebíků. Pak mohou "anticovid" odborníci blekotat, že lidé víc chlastají - když sami zavinili, že jim nic jiného ani nezbývá.
Zcela idiotské je schválení rovněž zcela idiotského zákazu jednorázových plastů, nařizovaného naprosto nekompetentní EU. Jednorázové plasty ve stravování a dalších podobných službách jsou významným faktorem v omezování šíření epidemií (zdaleka ne jen covidové). Naopak, covidová epidemie mohla poskytnout příležitost se bruselskému diletantismu vzepřít a jasně a se zatraceně vážnými důvody tento jeho výblitek odmítnout s tím, že pokud Brusel neustoupí, jsou mrtví na jeho účtu, s příslušným politickým dopadem (ostatně, vůbec nikde není řečeno, že v té EU opravdu musíme být, zejména pokud podobné aktivity posunou podporu našeho členství v ní k ještě nižším hodnotám, než jaké aktuálně mají).
Tragická je situace u seniorů, kteří se stali jakýmisi vězni v "zařízeních pro seniory", z nichž mnozí už spáchali sebevraždu, protože nesmyslnou izolaci, údajně "pro svoji ochranu", nedokázali psychicky snést.

Školy

To, co se děje ve školství, je prostě děs a běs. Vyrostl nám jeden ročník, od prvňáčků až po vysokoškoláky, který měl poprzněnou školní docházku. Někteří odborníci (a jsem spíš na jejich straně), tvrdí, že pokud by to bylo technicky možné (jakože, bohužel, ne), bylo by nejlepší virem ztracený školní rok zopakovat.
Jako ještě horší faktor, než je obecně nižší kvalita distanční výuky (ať se pedagogové snaží jak chtěli, živou výuku takto nahradit prostě nelze), považuji relativně snadnou možnost podvádění. Kamerka, s níž je pedagog (i zkoušející) ve spojení, má jen silně omezené zorné pole, a co je mimo ně, nevidí.
Tento fakt znali už staří režiséři němých filmů, v nichž herec balancuje na římse, visí na zábradlí a pod., a pod ním, mimo úhel záběru kamery, je balkón, lešení nebo alespoň záchranná síť, které divák nevidí, a tak na něj scéna působí příslušně thrillerově.
V případě zkoušení divák, pardon, vyučující, nemůže vidět, kdo stojí z druhé strany "zkoušecího" notebooku, listuje ve skriptech, nebo v druhém počítači pátrá ve studijních materiálech nebo obecně na internetu.
Docela bych přál naši prodlužovatelům a prohlubovatelům covidových restrikcí, aby je nebo jejich blízké, jednou léčil doktor, který takto distančně vystudoval medicínu.
Hlavní problém této situace spočívá ovšem v tom, alespoň dle mého názoru, že tento systém dětem od "kašičky" jasně ukazuje, že podvádět se vyplácí. A že moje neteř, která se mi onehdy chlubila, že je jediná ze třídy, kdo při distančním zkoušení nepodvádí, by skutečně měla dostat nějaký metál, navrhoval bych bílou vránu. Tohle považuji za největší zlo, protože kdo se naučí podvádět, tak už bude podvádět i dál. Už jen proto, že jeho znalosti ze dřívějška budou tak mizerné, že se bez podvodů prostě neobejde.

Zdravotnictví

Vláda sice "bojuje, aby nedošlo k zahlcení zdravotnictví", ale na druhé straně zastavení všech možných preventivních a částečně i terapeutických výkonů (vč odkládání operací) má stále narůstající počet obětí, protože např. v současnosti máme každoročně např. cca 7 000 nových případů kolorektálního karcinomu (podle poslední dostupné zdravotnické ročenky ÚZIS), který je dobře detekovatelný v časném stádiu testy na okultní krvácení (a v případě podezřelého výsledku došetřením kolonoskopií), přitom významnou část z těchto případů je v takovém případě možné zachytit včas a zabránit jak úmrtí, tak i (v případě přežití radikálnějšího zásahu) např. životu s trvalým vývodem stolice na boku či břiše. Podobné je to i s rakovinou prsu či rakovinou prostaty, tedy opět četnými nádory, jejichž zanedbání zvyšuje pravděpodobnost smrti, nebo alespoň doživotního postižení následky nutné radikální léčby. Časné vyhledávání těchto tumorů bylo prakticky zastaveno. Lze mít důvody pro odhad, že již dnes vyvolala restriktivní "anticovid" opatření více úmrtí (byť někteří z těch, kterých se to týká, o tom ještě nevědí) než kolik lidí v rámci oficiálního výkaznictví zemřelo na koronavirus.

Skutečně máme tolik mrtvých a nakažených?

Problémem je zcela jistě výkaznictví, kdy do "zemřelých na coivid" jsou zahrnováni i např. zemřelí při dopravních nehodách, u nichž byl covid náhodně nalezen při pitvě (nebo pozitivní výsledek testu při zpracování pozůstalosti). Faktem je, že při stanovování příčin smrti je nemoc (obecně, jakákoli) řazena do tří kategorií: Hlavní příčina smrti (1), příčina komplikací, které vedly ke smrti (2) a vedlejší nález, který s příčinou smrti nijak nesouvisí (3). Tedy, pokud se to dělá tak, jak se to dělat opravdu má.
Zcela jistě, pokud někdo zemře na covid z plného zdraví, je zde covid hlavní (nebo dokonce jedinou) příčinou smrti a jako takový by se měl dostat do statistiky. Pokud je covid jen zhoršující komplikace, je hodnocení jeho podílu na smrti velmi problematické, protože např. těžký diabetik s dalšími závažnými chorobami by mohl dostat tu "ránu z milosti" i od mnoha dalších, v populaci běžně kolujících, chorob. Rozhodně by statistika takto "doražených" lidí měla být vykazována separátně. Pokud se týká oné třetí kategorie (smrt covid pozitivního člověka na chorobu, která s touto nemocí nijak nesouvisí), ta by vůbec neměla do úmrtnostních "covid statistik" prosáknout, protože tam jednoznačně nemá co dělat.
Navíc metodika rozdělování zemřelých do výše uvedených tří kategorií není nijak mezinárodně koordinována a nikoho snad ani nepřekvapí, že to při své totální impotenci nezvládla ani EU. Takže srovnávat naše čísla s čísly od jiných států prostě nelze. Přesnější pořadí našeho státu v žebříčku korektně provedeného mezinárodního srovnání patrně dostaneme pomocí hodu kostkou či hrstí mincí než pomocí oficiálně presentovaných údajů.
Problematické je i výkaznictví nově nakažených. Neustále se totiž zvyšuje cílenost prováděných testů, stále větší podíl mezi testovanými tedy mají osoby buď s klinickými příznaky covid, nebo jejich kontakty. Přitom vláda s tímto číslem pracuje tak, jako by se jednalo o zcela náhodný výběr, který má vypovídací hodnotu k výskytu pozitivních osob v populaci jako celku. Je mi líto, výsledky těchto testů žádnou takovou informaci nenesou.
Korektní by bylo, kdyby se vyšetřilo, třeba jednou za týden, tisíc náhodně vybraných osob (třeba s prvky stratifikace) a výsledky tohoto vyšetření se použily k hodnocení reálné situace (a případně k úpravám opatření proti covid).
A to pomíjím skutečnost, že se při výkaznictví "srovnávají jablka z hruškama", tj. že se do "jednoho pytle" sesypávají výsledky provedené různými metodami a různými testovacími soupravami, majícími různou citlivost i různé velké procento falešně negativních i falešně pozitivních výsledků.
Je nutné připomenout rovněž i to, že pokud např. najdeme v nose (výtěru z něj) RNA tohoto viru, neznamená to vůbec, že tento člověk musí být nemocný. Tato RNA (citlivým testům stačí jedna molekula) tam může být pozůstatkem viru naším imunitním systémem zlikvidovaným, ale může to klidně být i pozůstatek viru, který byl zlikvidován slunečním světlem nebo jiným virucidním faktorem životního prostředí a jen nám, již neaktivní, usedl na sliznici. Přítomnost protilátek proti covid zase neznamená, že člověk musí být nutně infekční, protože už mohl tu infekci zvládnout a viry zlikvidovat.
Za těchto okolností by ovšem stejně kvalitní výsledky, jaké jsou nám presentovány, mohla poskytnout i paní s koncesovanou živností na vykládání z karet.

Když shrneme výše uvedené, opravdu se nelze divit tomu, že politické strany při volbách na dohled začínají taktizovat a odmítají si špinit ruce spoluprací na těchto podivnostech.
Pro mě, jakožto občana, se rýsuje jediné opatření: Žádná ze stran, které prodloužení restrikcí posvětí, minimálně bez toho, že by vládě nasadily na krk chomout rychlého omezení těch alespoň největších nesmyslů, nemá na podzim nárok na můj hlas.
Připojte se, společně ten "covid" zvládneme.