Všichni asi známe obecního kreténa Pepka Vyskoče z geniálního románu Jaroslava Haška o Josefu Švejkovi. Méně je asi známo, že se v tuzemsku opravdu vyskytují oblasti, kde je v pozadí nedostatek jódu. To vede jednak ke vzniku endemické (protože v určité lokalitě se vyskytující) strumy (zvětšení štítné žlázy, nemající charakter nádoru nebo zánětu), jednak vývojovým poruchám plodu, které vedou k omezené inteligenci a tělesným poruchám, označovaným jako kretinismus. Nemáme tyto diagnózy proto, že substituujeme populaci jódem, především přidáváním nepatrného množství jodidu nebo jodičnanu do kuchyňské soli (která ho pak s sebou "táhne" do mnoha potravin). Nicméně, jakmile se do těchto věcí začne plést ideologie, případně ne příliš domyšlená věda, nastane průšvih, což se stalo i u nás.
Jód
Více než devadesát procent jódu, který se dostane do těla, projde štítnou žlázou, která z něj vyrábí velmi důležitý hormon thyroxin. Je to dokonce regulováno tak, že při nadbytku jódu přejde štítná žláza na výrobu analogu thyroxinu, který sice má o jeden atom jódu v molekule víc, ale je méně účinný.
V případě nedostatku jódu se štítná žláza zvětšuje, což se projeví jako "vole" či správně struma. Pokud je nějaká oblast zatížena nedostatkem jódu, je takto postižena celá, nebo větší část populace a píše se o endemické (= v nějakém místě se vyskytující) strumě.
Nedostatek jódu vzniká především v oblastech, kde je geologicky starý povrch a navíc příznivé podmínky pro vyplachování jódu z hornin ven. Proto se strumy vyskytovala v některých částech Alp a u nás v některých oblastech pohraničních hor. Vyplavený jód končí v moři, proto je v mořských živočiších poměrně vysoký obsah jódu. V rostlinách také, ale ty jsou až na výjimky nejedlé, zato se ze sušených chaluh dostával jód pražením a proháněním vzniklých plynů přes chladič.
Bažení štítné žlázy po jódu se negativně projeví při jaderných haváriích, kdy je s to do sebe nabrat i uniklý radioaktivní jód (proto také nejčetnější rakovinou, související s jadernými haváriemi, je karcinom štítné žlázy. Proto v okolí jaderných zařízení, kde by mohlo k havárii (s pravděpodobností nula celá, mnoho nul jedna) dojít, se místní populaci dávají jodové tablety (nejčastěji s jodidem draselným). Po jejich požití se štítná žláza natolik "přežere" jódu, že nějaký čas do sebe jód nenabírá, a tudíž nestihne do sebe nabrat ten radioaktivní.
Aby bylo jasno: Riziko vzniku rakoviny po podání radioaktivního jódu je velice malé. Z toho důvodu se také tato látka používá pro některá vyšetření štítné žlázy. Pak žláza vydává gama záření, které je zachytitelné gama kamerou a může se zjistit, zda září rovnoměrně, nebo jsou v ní "studená" (nezářící) a "horká" (silně zářící) místa, což se dá dát do vztahu s druhem jejího postižení. U pacientů, kterým byla štítná žláza odstraněna pro nádor, se po několikadenním přerušení podávání jejích hormonů v tabletách podá radioaktivní jód a případné metastázy by se měly projevit tím, že budou vydávat gamazáření (a je možné je i lokalizovat a odstranit).
Jód odchází z těla močí (jodurie) a dá se v ní jeho koncentrace měřit atomovou absorpční spektrofotometrií. Měří se buď 24 hodin sbíraná moč, nebo se jednorázový vzorek přepočte pomocí kreatinininu (jehož odchod z těla je víceméně konstantní) na jakýsi "průměr", eliminující zhuštění či zředění moče v závislosti na pitném režimu a dalších faktorech.
Nedostatek jódu
Nedostatek jódu se projeví především sníženou produkcí thyroxinu. Tento hormon jednak působí jako určité stimulans (včetně zvýšení tělesné teploty), nicméně se nedá, na rozdíl od jiných látek podobného účinku, použít ke zvýšení pracovního výkonu, protože činnost stimulované osoby se stává chaotickou a její výkonnost naopak klesá. Což je charakteristické i pro choroby, u nichž se produkce těchto hormonů zvyšuje.
Nedostatek thyroxinu vede k výraznému celkovému zpomalení a charakteristickému otoku kůže, hlavně v obličeji (myxedém). Na rozdíl od toho, co se píše v povídce "Neuvěřitelný únos lorda Petra Wimseyho" od D Sayersové (vyšla např. ve sbírce "Dobrodružný život milovníka starých tisků"), intelekt neklesá, ale mentální výkon je zpomalený (může tedy dojít k poklesu u výkonů (včetně IQ testů), kde je limitujícím faktorem čas).
Protože při nedostatku thyroxinu klesá a při nadbytku stoupá bazální metabolismus (měřitelný jako produkce tepla na lačno a při absolutním tělesném klidu), používalo se toto vyšetření pro diagnózu těchto chorob. Dnes bylo zčásti nahrazeno jinými, pro pacienta méně náročnými, postupy.
Druhou funkcí thyroxinu je jeho působení na vývoj co do kvality. Tuto jeho funkci nejlépe ukazuje pokus s pulcem, jemuž byla operativně odstraněna štítná žláza. Pulec neustále správně roste ale nedochází u něj k přeměně na žábu. Teprve po podání thyroxinu dojde k růstu nožiček a zakrňování ocásku a pulec se přemění v žábu.
Něco podobného se děje při nedostatku thyroxinu v těhotenství. Dochází především k nedostatečnému kvalitativnímu vývoji některých mozkových center a narozené dítě (navíc s charakteristickými, leč drobnými a život neohrožujícími tělesnými abnormalitami) nikdy mentálně nedospěje. Do konce života má omezené rozumové schopnosti a mentalitu malého dítěte. Toto se nazývá kretinismus. Na rozdíl od nedostatku thyroxinu u dospělého, kde je mozek již vyvinut, se tento stav podáváním thyroxinu (nebo jódu) nemění.
Jód a chemie
Jód asi všichni budou znát jako důležitou součást jódové tinktury. Méně znám je Lugolův roztok, což je roztok jódu ve vodném roztoku jodidu draselného (sám jód je ve vodě rozpustný nepatrně, ale protože se atomy jódu mohou "přilepit" na jodidový iont, jeho rozpustnost silně naroste na hodnoty, kdy může být takový roztok použit v medicíně, buď k podávání jódu v kapkách, nebo k desinfekci.
Jód může addovat i na organické látky (tzv. jodofory) a vzniknou ty různé jodisoly, jodonaly apod., vesměs ale s nižšími desinfekčními účinky (v přepočtu na koncentraci jódu), než má jodová tinktura nebo Lugolův roztok.
V nepolárních rozpouštědlech se jód rozpouští za vzniku tmavě modrého až černého roztoku, na rozdíl od vody a lihu, kde je jeho roztok hnědý. Roztok jódu v tetrachlormetanu se dá použít a byl takto historicky použit k odfiltrování viditelného světla od infračerveného (které jím prochází až do opravdu dlouhých vlnových délek) a kyvety s tímto roztokem byly historicky používány k infračervené fotografii za denního světla (před tím se fotografovalo za tmy).
Jód se silně slučuje s thiosíranem draselným (základní látky černobílých i barevných ustalovačů, dodnes se snad sežene ve specializovaných obchodech pro excentriky, dodnes fotografující na filmy) za vzniku bezbarvého jodidu. Pokud si "pořídíme" na šatech flek od jódové tinktury nebo některé její náhražky, lze jej odstranit okamžitým třením krystalkem této látky (namočeným do vody, nebo na něj plivneme). Později (sekundy až desítky sekund), když už je jód navázán na materiál tkaniny, to už nejde.
Vzhledem k tomu, že platí "pergillův zákon", který říká, že pravděpodobnost takové nehody je přímo úměrná ceně příslušné oděvní součásti, je vhodné mít nádobku s krystaly thiosíranu přímo v lékárničce. Sám o sobě thiosíran na sebe váže těžké kovy a byl součásti speciality Carbosorb (spolu s živočišným uhlím), ani nevím, jestli se ještě dělá, ale mazat oděv vodou rozmatlanou tabletou s živočišným uhlím za moc dobrý nápad nepovažuji, jen tím demonstruji relativní neškodnost této látky (staří fotografové ochutnáváním ustalovače zjišťovali, jak moc je ještě použitelný, protože stříbro má sladkou chuť a od určité míry sladkosti už byl ustalovač nasycen stříbrem tak, že nefungoval - a neotrávili se).
Řešení nedostatku jódu ve výživě
Protože jódu potřebujeme opravdu nepatrné množství, začala jím být fortifikována kuchyňská sůl. Na balení byste měli najít, kolik se aktuálně dává, případně zda jodid nebyl nahrazen stabilnějším jodičnanem.
Tedy, aby bylo jasno, jodid draselný je velmi stabilní látka a v zatavené ampuli by měl vydržet klidně i miliony let. Problém je, že při zvlhnutí, a navíc v přítomnosti chloridu sodného, se rozkládá a jód se odpaří. Takže problémem je zvlhlá sůl (navenek se projeví tak, že se "spekla" do hroudy), protože v té může být obsah jódu nižší až nulový, sůl s jodičnanem by o obsah jódu přijít neměla.
Paradoxně různé soli "pro zdravou výživu" často fortifikovány jódem nejsou. Platí to i pro "mořskou sůl" vyráběnou odpařováním mořské vody, protože při jejím vzniku zůstane jód prakticky všechen v solance a odteče (tedy, pokud do ní dodatečně není přidán).
Fortifikovaly a fortifikují se i některé další potraviny a potravinové doplňky, ale byl jsem kdysi na fóru odborníků, kde bylo konstatováno, že jodidovaná sůl se dostane prakticky všude a stravovací minority, které ji odmítají, zpravidla odmítají i jiné fortifikované potraviny, takže touto cestou se jim jód dodat nedá.
Nicméně už ta fortifikace kuchyňské soli způsobila, že endemická struma vymizela a přestali se rodit "Pepkové Vyskočové".
A nyní ti komunisté
V padesátých letech se stalo, že pár ideově pevných, leč vzdělanostně méně kompetentních "odborníků", dosazených Stranou na ta správná místa, si povšimlo (zcela správně), že endemická struma a kretinismus se vyskytovaly v příslušných oblastech především u chudých lidí.
Postřeh to byl zcela správný. Bylo to dáno tím, že bohatší lidé častěji dosáhli na potraviny z odlišných oblastí (i pití některých dovezených minerálek, piv a vín udělalo svoje), častěji pobývali mimo své stálé bydliště a touto cestou se dostali k jódu ve množství, které bylo dostatečné pro jejich ochranu. Naopak chudí lidé se stravovali potravinami z místa svého bydliště (často tím, co sami vypěstovali) a nedostatek jódu v podloží se u nich projevil častěji a více.
Problém nastal v tom, že si to soudruzi špatně vyložili. Brali to tak, že bezprostřední příčinou těchto chorob je chudoba sama (a nikoli zprostředkujícím faktorem, jak je tomu doopravdy). No, a protože vítězství socialismu přece zajistilo bohatství všem, tak není potřeba jodidovat sůl. Jistě se mýlili i v té druhé věci, protože vítězství socialismu přineslo chudobu a ještě větší míru žití "z ruky do huby", než jaká zde byla za zlých kapitalistů. Nicméně bylo ideologicky silně pochybné na to jen pomyslet, natož to konstatovat.
Výsledkem bylo, že se v oblastech postižených nedostatkem jódu ve velmi krátké době objevila endemická struma a dokonce se narodilo i několik dětí s kretinismem. Pak to jodidování rychle obnovili a o celé záležitosti se mluvilo (a psalo) asi se stejným nadšením jako o provaze v domě oběšencově. Prolátlo se to na začátku devadesátek, kdy se vytahovaly nejrůznější hříchy a průšvihy minulého režimu.
Další průšvih
V 80. letech se přišlo na to, že příjem kuchyňské soli má vztah k některým chorobám, od hypertense až po rakovinu žaludku. Byť ten vztah zdaleka není tak přímý, jak se předpokládalo (v některých případech je spíš zprostředkovaný, jako v případě té chudoby a strumy), případně je vysoký příjem Na pouze signálem, že se někde jinde děje něco rizikového. Nicméně se začalo bojovat proti "nadměrnému solení".
A na začátku devadesátých let bylo najednou odborníky na výživu s hrůzou zjištěno, že část populace má nedostatek jódu. Naštěstí se to chytlo na úrovni poklesu výskytu jódu v moči pod přípustnou hodnotu, nikoli vznikem "volat" a rozením "Pepků Vyskočů".
Prostě, populace tak nějak zareagovala na zdravotně výchovné tažení proti kuchyňské soli poklesem její spotřeby, a protože ta je významným zdrojem jódu, tak se začala dostávat do jódového deficitu. Což bojovníci proti kuchyňské soli nedomysleli.
Aby bylo jasno, spotřeba kuchyňské soli byla přibližně 16 g na den, za optimum se považuje kolem 4 g, existují populace bez deficitu Na s příjmem kolem 1 g na den. Nicméně se omezilo hlavně dosolování jídel (proti němuž byla ta výchova hlavně zaměřena) a průšvih je, že sůl z potravin o část jódu přijde tepelnou úpravou (např. sůl na povrchu housek a dalamánků apod. téměř o všechen). Navíc ne všichni výrobci potravin používali a používají jodidovanou sůl. Proto vlastně ubyla ve stravě ta část soli, která toho jódu měla v sobě nejvíce.
Navíc se ono tažení sešlo ještě s tím, že, ze zcela nejasných důvodů, přestala být dávána krávám k lizu sůl jodidovaná, ale velkochovy přešly na nejodidovanou sůl (která se v té době objevila na trhu a byla o nějakou tu kačku na metrák levnější). A přidalo se i "cenotřesení" na začátku devadesátek, které dost omezilo konzumaci mořských ryb (které jsou také velmi významným zdrojem jódu), protože jejich ceny stouply velmi drasticky nahoru oproti předchozímu režimu a v porovnání s jinými potravinami.
Naštěstí se podařila domluva se zemědělci, kteří začali velmi pružně dávat krávám lízat sůl s jódem, čímž se ten dostal do mléka a výrobků z něj a pohroma byla zažehnána. Postupně došlo také k poklesu (relativnímu) ceny mořských ryb, takže začaly být konzumovány častěji. Své udělala i výchova ve smyslu pozitivního účinku mastných kyselin z rybího tuku. Do té doby spadají také snahy o fortifikaci dalších potravin jódem a další opatření, v jejichž důsledku byla jodurie naší populace (až na pár extrémně se stravujících minorit) v pořádku.
Z tohoto průšvihu jsme tedy těsně ale přece, vyvázli.
Takže i tak elementární věc, jako je dostatečný přívod jódu do těla, může mít spoustu vazeb do dalších oblastí, i takových kde se to původně ani nečekalo. Je to také názorná ukázka, jak předem a do velké hloubky promyšlené, a následně dobře monitorované, musejí být i např. "pouhé" zásahy do zdravotní výchovy obyvatel, aby výsledek nebyl horší než to, proti čemu se původně bojovalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat