Další blábol multikulturalistů

Multikulturalista Vodvářka na svém blogu blábolí o západonilské horečce a dovoluje si kritizovat T. Okamuru. Jako všichni mutikulturalisté produkuje jen a jen nesmysly.

Fakta

Západonilská horečka je virové onemocnění, přenášené komáry, běžně žijícími na našem území. Její původce patří do skupiny flavivirů, nazvané podle viru žluté zimnice. Naštěstí má infekce tímto "bratrancem" obávané a i ve dnešních dobách často smrtící choroby zpravidla lehký průběh, coby "prostá viróza", jakou naše populace běžně přechází nebo kurýruje klidem a čajem. Vzácněji se objevují komplikace (zejména u příliš mladých, příliš starých a oslabených jedinců), které mohou vyvolat především poškození mozku a/nebo míchy a ještě vzácněji tato choroba skončí i smrtí, což se u nás letos u jednoho případu stalo. Lze vyslovit i domněnku, že u významné části infikovaných se infekce projeví jen tzv. serokonverzí, tj. v krvi se objeví protilátky, aniž by došlo ke zjevnému onemocnění. U viróz, majících takový poměr mezi lehkými, těžkými a letálními průběhy je to docela běžný jev.

Přenos obecně

Každé infekční onemocnění, vyvolané obligátně patogenními druhy, se šíří cestou epidemiologického řetězce, který má tři články

• zdroj nákazy, což je člověk nebo zvíře ve fázi onemocnění, kdy je infekční (u některých chorob to může být i mrtvola a někdy i dlouhou dobu po smrti)
• cesta přenosu, tj. jakým způsobem se dostane infekční agens z jednoho jedince na druhého
• vnímavý jedinec, tj. takový, který může onemocnět (čemuž ve většině případů brání očkování nebo dřívější prodělání choroby, pokud zanechává imunitu)

Z uvedeného schématu se vymykají některé patogeny, zejména tzv. fakultativní (příležitostné), které mohou žít v přírodě i bez toho, že by na nějakém organismu cizopasily, nejčastěji jako saprofyté. Patří sem např. řada hub, schopných napadnout oslabené jedince, ale i mnohé bakterie ("prostřeným stolem" pro tyto organismy je pacient s AIDS). Z bakterií těchto vlastností je asi nejznámější legionela, která může žít v povlaku na stěnách rozvodů vody, zejména teplé, a napadat lidi při mytí a sprchování (žije ovšem také v rybnících a jezírcích a z lidmi ovlivněných biotopů i v různých nádržích). Legionely a některé další fakultativně patogenní vodní saprofytické bakterie (třeba Pseudomonas aeruginosa) jsou příčinou dodatečných úmrtí lidí, kteří byli vytaženi z rybníka či přehrady a úspěšně zresuscitováni, ale následně dostali fatální zánět plic.

Přenos západonilské horečky

Původce západonilské horečky se z výše uvedeného schématu nevyjímá. Jeho zdrojem jsou nakažení lidé a také některé druhy savců a ptáků, kteří nemusejí být zjevně nemocní. Cestu přenosu zajišťuje komár Culex pipens molestus, který může žít jak v přírodě, tak i např. v technologických šachtách a sklepích budov, jsou-li tam loužičky nakapané nebo zkondenzované vody. Vnímavost je všeobecná (je to tedy obligátní patogen), byť v části případů může proběhnout onemocnění tak lehce, že není zachyceno. Nepodařilo se mi najít, nakolik je imunita po prodělání choroby stálá. Očkování zatím není k dispozici.

Výskyt u nás

První výskyt byl zjištěn už v roce 1972 na jižním Slovensku a v roce 1996 na jihu Moravy u Lanžhota. Navíc byly u dvou procent obyvatel na Lanžhotsku nalezeny protilátky, signalizující dřívější prodělání této choroby (nebo výše zmíněnou serokonverzi).
Můžeme tedy konstatovat, že tato nemoc se u nás sporadicky vyskytuje. Dá se spekulovat o tom, že jejím zdrojem budou především tažní ptáci, kteří u nás v létě hnízdí a donesli si virus z Afriky, kde se vyskytuje zcela běžně. Místa výskytu choroby jsou pak vázána právě na oblasti výskytu těchto ptáků.
Z tohoto pohledu má pan Vodvářka pravdu. Ale je to jen část pravdy.

Rizika

Protože výskyt přenašeče této choroby je prakticky po celém území ČR (snad jen s výjimkou nejextrémnějších horských poloh) a běžně se tento komáří druh adaptuje i na budovy, znamená příchod lidí s tímto virem v krvi, že se objeví tato nemoc i v místech, kde v současné době nejsou přírodní podmínky pro její výskyt (protože tam dosud nejsou živočichové s tímto virem v krvi).
Epidemiologie navíc rozlišuje tři typy průběhu epidemie.

• vyhasínající, mizící
• sporadický
• narůstající až explozívní

Závisí to na tom, kolik lidí se v průměru nakazí od jednoho infikovaného člověka. Je-li to menší počet než jedna, epidemie dohasíná (a dělo se tak i na sklonku velkých morových epidemií, kdy už se neměl kdo nakazit). Je-li to v průměru právě jeden člověk, jedná se o sporadický výskyt, tj. nemoc se vyskytuje, ale počet nově onemocnělých kolísá kolem nějaké konstantní hodnoty. Je-li to více než jeden člověk, dochází k řetězové reakci (podobně jako v případě jader štěpných izotopů při výbuchu jaderné bomby) a výskyt nových případů nemoci narůstá, v určité fázi epidemie dokonce exponenciálně.
Zde do tohoto procesu zasahují i zvířata, nicméně i u nich se dá předpokládat sporadický výskyt s kolísáním +- kolem nějaké konstanty.
Z toho plyne, že lidé s tímto virem v krvi zvyšují riziko, že se tato choroba objeví i tam, kde nejsou v přírodě nakažená zvířata (a vzhledem k doletu komárů podstatně více). Jistěže se nejedná jen o imigranty, ale i o navrátilce z exotické dovolené (v USA došlo patrně i k zavlečení této choroby dovozem orgánů ke transplantaci). Dále ovšem tito lidé zvyšují riziko vzniku přírodních ohnisek (tj. že virus někde začne kolovat mezi zvířaty, a to i místními, a udržovat se jako sporadická infekce s možnostmi občasného přeskoku na člověka). Za nejhorší lze ovšem považovat riziko, že se virus dostane do takové oblasti, kde je dost komárů a současně vysoký výskyt lidí (platí např. pro řadu rekreačních oblastí, ale najdou se i jiné) a vyvolá opravdové vzplanutí s exponenciálním nárůstem počtu nových případů. Jde mj. o to, že přelety komárů z plachých ptáků, žijících ve vetší vzdálenosti od lidských sídlišť, na lidi jsou nutně vzácnější, než např přelet z člověka na člověka (a ve hře jsou i psi a další domácí zvířata, vč. ptáků). A právě v tom druhém případě může dojít ke zvýšení průměrného počtu nakažených od jednoho nositele infekce nad jednu celou a tedy k nastartování explozívně probíhající epidemie.
Všechna tato rizika jsou prostě statistika, kterou můžeme ovlivnit (když není k dispozici očkování) prakticky jediným způsobem, tj. snížit na co nejnižší dosažitelné minimum počet lidí s tímto virem v krvi (což se týká jak imigrantů, tak i dalších potenciálně infikovaných kategorií lidí). Přičemž migranty můžeme restringovat snadněji a efektivněji než např. navrátilce z dovolené v Egyptě. A statistika také jasně říká, že umírá-li něco mezi 1 a 10 procent nakažených, tak s počtem případů poroste i počet mrtvých.
Alternativní řešení, tj. vyhubení komárů, schopných tuto infekci přenášet, by znamenalo dosti drsný zásah do ekologie, a to plošně na prakticky celém území státu.

Abych to uzavřel

Přestože se toto onemocnění u nás už celá desetiletí sporadicky vyskytuje, znamená dovoz dalších potenciálních nakažených (či nosičů) jeho původce jednoznačné riziko, přičemž hranice mezi sporadickým výskytem a epidemií s exponenciálním nárůstem případů s potenciálně stovkami až tisíci mrtvých, může být překročena prakticky vždy. Přitom o daném onemocnění víme příliš málo na to, abychom byli schopni říct např. "sto nosičů v Praze nepředstavuje riziko, tisíc už ano". Prostě každý další zdroj nákazy zvyšuje riziko epidemie, asi jako každý vykouřený karton cigaret riziko rakoviny. A navíc, nezávisle na riziku vzniku epidemie, roste i riziko vzniku přírodních ohnisek v místech, kde tuto chorobu dosud nemáme.

Takže Okamura má ve svém zdrženlivém postoji k infekčnímu riziku od imigrantů pravdu (a zcela jistě není ve hře jen západonilská horečka, ale mohou být na naše území zavlečeny i daleko drsnější choroby), zatímco soudruh multikulturalista Vodvářka blábolí z cesty.