Jak na kastrační kliniky

Faktem je, že existuje snaha a silný tlak ze strany EU a jí poplatných aktivistů, u nás co nejdříve rozjet programy kastračních klinik, které by mrzačily děti a mladistvé, aby se nemohli rozmnožovat a přispěli tak k výměně obyvatel, tedy záměně nadaných a plnohodnotně vzdělaných původních obyvatel Evropy nekulturními negramoty z rozvojových zemí, jak to naplánoval již Karel Marx v londýnském exilu po porážce revoluce v roce 1848. Poražené mimo jiné proto, že Evropané, v souladu se svým vzděláním a schopnostmi ho aplikovat v praxi, odmítali podpořit jeho "geniální" koncepce, takže potřeboval naplnit Evropu negramoty.

Trans proces

Aby bylo jasno, proti trans- osobám jako takovým naprosto nic nemám.
Mám jistě problémy s trans- muži předělanými na ženy ve sportu a podobných aktivitách, protože kostra a kosterní svalstvo se trans- operací prakticky nezmění, a zvýhodňuje trens- muže proti autentickým ženám.
Patrně bych měl podobně určité námitky proti zacházení s trans- ženami (předělanými na muže) při těžké fyzické práci, z podobných důvodů, pokud se týká svalů a kostí, a ještě proto, že trans-operace nezmění tvar pánve, takže zůstane její nižší odolnost proti nitrobřišnímu tlaku při zvedání těžkých břemen, u nichž je pro ženy výrazně menší hmotnostní limit než pro muže (mj. právě z těchto anatomických důvodů).
Problémem jsou pochopitelně aktivisté, kteří se snaží, a zejména nezletilé osoby, přesvědčovat, že jsou "špatného" "genderu", a že pokud se nenechají předělat na opačný "gender", tak budou doživotně nešťastní a ve škole kvůli tomu budou mít špatné známky a další neúspěchy.
V některých státech si tito aktivisté vynutili zákony, podle nichž mohou na trans- zákroky nahánět děti bez svolení či dokonce proti vůli rodičů. To je ovšem něco, co by mělo být bráno v zemích, které si chtějí říkat civilizované, jako naprosto nepřípustné. Jistěže může existovat (ve frekvenci 1:milióny) situace trans- osoby a nepřejících rodičů, ale zde by měl nastoupit soud, a ne nějaká (z)vůle jakýchsi pochybných aktivistů.
Důležité také je, že jak sexuální identita tak i sexuální orientace se "usazují" až koncem puberty či po její skončení, takže u školáků ani jedno z toho prostě v definitivní podobě neexistuje.
Ostatně, důkazem toho jsou velmi četné případy dětí, předělávaných nazpět, nuceně se vyrovnávajících s nevratným zmrzačením, jak to popisuje kniha Abigail Schrier "Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii", jejímuž vydání v nakladatelství Albatros tuzemský lidský aktivistický odpad zabránil, takže musela být vydána v nakladatelství Bourdon.
Varující je i vysoká frekvence sebevražd u trans- operovaných dětí.

Ivana

Kdysi jsem už diskutoval na toto téma s jedním aktivistou. Připomenul jsem starší český film (1963) "Ivana v útoku" (ještě nedávno byl na youtube, současný stav neznám) o holčičce cca 10 leté, která chtěla hrát fotbal a nemohla, protože "ten je jen pro kluky". A v tom filmu se několikrát ptá maminky (naposled během závěrečné scény), jestli by z ní nešlo udělat kluka.
Čili tahle dívenka by byla úplně učebnicová oběť nahaněčů na kastrační kliniky.
Faktem ovšem je, že ta by v reálu potřebovala psychickou podporu a pomoc při nalezení nějaké v té době vznikající ženské fotbalové organizace, a ne kastraci.
Kdyby s tím přišla po dvacítce, kdy už je sexuální identita s vysokou pravděpodobností usazená definitivně, tak by to jistě bylo o něčem jiném. Nicméně, pokud by přišla za mnou, tak bych s ní velmi důkladně probral všechny nevýhody transice, vč. toho, že pokud je na kluky, tak z ní bude gay (se všemi problémy s tím spojenými) a doporučil bych jí mít před tím zákrokem dítě (nebo děti), protože pak už to nebude možné.
Možná jsem "stará konzerva", ale kdysi, když jsem byl promován, jsem cosi přísahal, mimo jiné také to, že nepoškodím pacienta, a zákrok tohoto typu, ať se na mě nikdo nezlobí, je excelentní příklad poškození pacienta, které má smysl jedině tehdy, pokud má zabránit něčemu daleko horšímu (asi jako když vyřízneme kus těla spolu s nádorem).

Návrh zákona

Jsem tedy toho názoru, že by se společnost těmto aktivitám, zejména pokud jsou prováděny pologramotnými a nijak nezodpovědnými aktivisty, měla nějakým způsobem, pochopitelně legálním a zákonným, bránit. Nejsem si úplně jist, zda by stoprocentně fungovala kriminalizace prokastračních aktivit, jak to mají třeba v Maďarsku nebo v Rusku, ale jsem toho názoru, že zbabrané trans- zákroky ve smyslu jejich nesprávné indikace, by měly být trestné. A tresty by měly být zaměřeny na kastrační kliniky, protože ty jsou vcelku nejsnadněji identifikovatelným faktorem.
Dokážu si tedy představit nějaký zákon, říkající "jurismem zdegenerovanou češtinou" přibližně tohle:
"Pokud se ukáže, že došlo k trans- operaci u osoby, která není (nebyla) trans- osobou, jedná se o trestný čin, za který nesou odpovědnost jak lidé, kteří k transoperaci poškozenou osobu přiměly, tak i personál zařízení, který operaci provedl. S tresty odnětí svobody 10 let a víc.
Za důkaz poškození může být považována žádost o zpětnou transici, případně i sebevražda trans přeoperované osoby.
Pachatelé musejí poškozené osobě či pozůstalým po ní vyplatit odškodné v minimální výši pět milionů korun (+ automatická valorizace)."
Jsem toho názoru, že podobný tlak by vedl k tomu, aby tato zařízení velmi bedlivě a spíše konzervativně hodnotily realitu onoho "zaměnění genderu přírodou". Pár kauz s tresty výše uvedenými by bylo IMHO postačující motivací.
Možná by bylo vhodné uložit kastračním klinikám zjištění identity aktivistů, kteří poškozenou osobu na ně přivedli, aby bylo možné lépe postihnout i je (ideální nějaké formální předání dítka s podpisy na formulářích, z něhož by se už nedalo vykroutit, a s motivací, že získáním takového dokumentu pracovníci kliniky posléze dostanou o něco nižší trest).

Naše společnost má jednoznačně právo se bránit jak aktivistům, angažujícím se pro trans- zákroky u dětí a mladistvých, tak i nezodpovědným zdravotníkům, kteří tyto zákroky provádějí bez toho, že by nějakým způsobem testovali jejich oprávněnost. Považuji za optimální, aby tento problém řešil civilizovaný a standardním způsobem přijatý zákon, než aby došlo k pokusům o řešení nějakým "kontraaktivismem". Ten by měl nastoupit leda poté, co by snahy o zákonné řešení, ať už z jakýchkoli důvodů, selhaly.

Mohou si imigranti dovolit všechno?

V Německu bylo těsně před volbami. Velkým tématem voleb byla imigrace. Přesto nedaleko památníku holokaustu zaútočil, pravděpodobně nožem, podle všech možných důkazů i svědectví, devatenáctiletý Syřan, čekající na azyl. Chycený doslova s krví oběti na oděvu.

Nebyl to první případ, kdy došlo k útoku imigranta v takto choulostivé době. A netýká se to jen Německa, podobně si počínají i imigranti v Rakousku, Francii nebo ve státech Beneluxu. V Německu je celý problém akcentován ještě i tím, že "na znamení dobré vůle" v řadě lokalit došlo ke zrušení tradičních masopustních průvodů, protože "nechtějí dráždit" muslimy, "slavící" Ramadán.
Ani takovéto ústupky však nejsou dostatečně silné, aby odvrátily vražedné útoky ze strany imigrantů.
Potom se ovšem nelze ani v nejmenším divit tomu, že rostou preference "antisystémových" stran, které jediné na tento negativní jev racionálně reagují. Přitom imigrantům je zřejmě šumafu, že svými aktivitami posilují elektorát uvedených stran.
Jistě můžeme vznést domněnku, že imigranti z totalitních států, kde demokracie buď vůbec není, nebo tvoří formální štafáž totalitě, vládnoucí z poza těchto kulis (a proto si mohou dovolit více ministryň než některé evropské státy, včetně našeho, je to naprosto z těch samých důvodů, proč v Římě mohl být za panování císaře Caliguly senátorem jeho oblíbený kůň). A že tudíž tito cizinci nechápou souvislost mezi náladami voličů, volebními výsledky a následně politiky, i ve vztahu k nim.
Druhou možností ovšem je, že se tito lidé spoléhají na to, že politici v celé Evropě jim zobou z ruky, a že nedopustí, aby na ně byla kladena stejná kritéria jako např. na domácí kriminálníky.
Ostatně, ve Velké Británii, jak to konstatoval i pan Musk, premiéruje člověk, který na postu státního zástupce dělal zeď muslimským zločineckým gangům, které unášely a systematicky znásilňovaly něco mezi jedním a dvěma tisíci (o kterých se ví) britských puberťaček. V současnosti ten pán zuřivě reaguje na připomenutí těchto fakt, ale časová paralelnost jeho angažmá coby státního zástupce a oněch trestných činů je dohledatelná. Nečinnost, či spíše "antičinnost" (= pomáhání pachatelům) britských úřadů se již provalily natolik, že to zatlouct nelze.
Bohužel, je nutné si položit otázku, kolik takových lidí hostí vlády, špičky policie i špičky justice v dalších státech EU (zejména těch na západ od bývalé železné opony). Lidí, kteří budou krýt zločiny imigrantů do roztrhání těla a bez jakéhokoli náznaku svědomí.
Nevolám po tom, ale faktem je, že Evropa, a zejména EU, jde do krize, která je multifaktoriální, a že vedení, jak EU, tak i jednotlivých států s několika málo výjimkami, jako je např. Maďarsko, činí naprosto nesmyslné kroky, které situaci zhoršují. Naprosto stejně si počínalo vedení Výmarské republiky, a čím jeho aktivity skončily, vědí asi všichni.
Německo má poslední šanci něčemu takovému zabránit, tj. přestat blekotat o fašistech, kde žádní nejsou, zrušit "koridor" kolem AfD a převzít z jejího programu to, co je přípustné pro ty z demokratických stran, které si s ní troufnou jít do vlády. Jinak riskují, že se budou za pár let tlouct do hlav a volat: "Zlatá AfD, kdybychom ji pustili k moci, nevládl by nám nyní Diktátor X, proti němuž byla jen beránčím vrněním."
A "elity" ostatních států by mohlo potkat něco velmi podobného, pokud by tedy jejich státy Diktátor X rovnou neslupl jako přesnídávku.

Imigranti a jejich chování vůči autochtonním obyvatelům Evropy jsou tedy problém, který každý akt jejich násilí nutně musí akcentovat. A tito obyvatelé se stále více ocitají v situaci krysy (či potkana) zahnané do kouta.

Kde udělali soudruzi z Německé nedemokratické republiky chybu?

Večer 20. 12. najel Saúdský, v Německu naturalizovaný, lékař do lidí na vánočním trhu v Magdeburku. Němci původně přiznali dva mrtvé, poté se počet rozrostl na pět a pořád není vyloučeno, že z těžce raněných ještě někteří zemřou. Zraněno přitom bylo kolem sedmdesáti lidí, některé zdroje uvádí více, až dvě stovky.

Atentát

Faktem je, že je to snad první islámský atentátník, který výrazně předčil při atentátu s autem naši nešťastnou O. Hepnarovou. Měl do lidí najet rychlostí až kolem dvou set kilometrů za hodinu. Samotnému atentátníkovi se snad nestalo vůbec nic, nebo jen nějaká bagatelní poranění. Pokud by útočil elektromobilem, který je podstatně těžší, bylo by patrně obětí ještě více. Útočník také patrně cílil na oblast tržiště, vyhrazenou pro matky s dětmi.
Za velmi důležité je nutno považovat i to, že atentátník nebyl nějaký pologramotný odmítnutý žadatel o azyl, jako před osmi lety a dnem před touto událostí v Berlíně, ale zdánlivě do německé společnosti zaintegrovaný vysoce kvalifikovaný muž, u něhož by nikdo (nebo skoro nikdo) nehádal, že půjde do první linie džihádu.

Reakce

Velice rychle jsme se dozvěděli, že atentátníkem byl odpadlík od islámu, kritik islamizace Německa a volič AfD. Pochopitelně, má to nějaké "drobné" háčky.
.Asi ten největší spočívá v tom, jak se mu podařilo projet na "obarikádovaný" trh, na který by se auto, které k atentátu použil, nemělo vůbec moci dostat. A on tam vjel jako nůž do teplého másla. Měl nějakou pomoc? A od koho?
.Bylo by nutné vysvětlit, jak se mohl odpadlík od islámu dlouho držet na postu jednoho z představitelů saúdskoarabské komunity v Německu. Pro muslimy je odpadlík od islámu ještě odpornější stvoření než "nevěřící pes". Nedovedu si představit, že by někoho takového mezi svými vůdci snesli.
.Dotyčný pracoval jako vězeňský lékař, poskytující psychiatrickou léčbu drogově závislým vězňům. Přitom psal na sociální sítě stále drsnější články, v nichž těžce kritizoval Německo, kancléřku Merkelovou a vyhrožoval Německu válkou. Mohl by něco podobného dělat státní zaměstnanec v oboru vězeňství, aniž by byl ze svého postu vykopnut (přinejmenším)? Údajně byl nějak vyšetřován, ale nikdy nedošlo k tomu, k čemu by došlo u takto se vyjadřujícího normálního člověka, tedy standardní vyšetřování a nějaké preventivní opatření.
Zcela jistě by se daly položit i další otázky, nicméně tyto jsou docela klíčové.
Celé to stále více vypadá jako "false flag action" buď islamistů nebo přímo německé tajné služby. A pokud mi někdo položí otázku, zda mohla německá tajná služba obětovat potenciálně až desítky německých občanů, pak je moje odpověď jednoznačně kladná: "Pachatelé dobra" žádné zábrany nemají, připadají si jako Dumasova hrdinka Mylady de Winter s oním "Co držitel tohoto listu učinil, učinil na můj rozkaz a pro blaho Francie."
Důležité také je, že reální odpadlíci od islámu tohoto pána jednoznačně identifikují jako lžiodpadlíka, včetně přiznání některých, že mu dočasně naletěli. Z tohoto okruhu pochází i názor, že měl vyhledávat odpadlíky od islámu proto, aby na ně mohly být později páchány atentáty. Pachatel také má mít kontakty na organizaci "Muslimské bratrstvo", která rozhodně skutečným odpadlíkům od islámu nefandí.
Pro vytvoření takovéto falešné identity má islám speciální slovo - takíja. Takíju provozující muslim může porušovat téměř všechna tabu islámu, snad s výjimkou proklínání Mohameda. V jejím rámci muslim funguje mezi nemuslimy podobně, jako nechvalně známý kapitán Minařík ve Svobodné Evropě.
Tento atentát je také názornou ukázkou totálního selhání imigrační politiky Německa.

Atentáty

Faktem ovšem je, že vyznavači islámu se snaží svou ideologii, plně srovnatelnou např. s nacismem, vnucovat státům, které je naivně přijaly jako uprchlíky. Oslava Vánoc je zásadním "zločinem proti islámu" a v některých islámských státech se trestá smrtí (např. Súdánu platí, nebo ještě do nedávna platil, za tento "zločin" trest smrti ukřižováním).
V některých z těchto států může i nápadně vyšší nakupování v předvánočním období vést k udání od sousedů a následnému šetření náboženskou policií.
Muslimové se nikdy nesmíří s tím, že se v civilizovaných zemích tyto svátky slaví a vždy se budou snažit nějak "trestat" lidi, kteří tak činí. Jediná cesta k pokojnému oslavování Vánoc, je muslimy neutralizovat, nebo se jich zbavit. Bez ohledu na to, zda Vánoce bereme nábožensky coby výročí narození Krista (pochopitelně nepravdivé, okolo slunovratu v Římě sčítání lidu, na němž se měli setkat Marie a Josef, organizována nebyla), nebo jako svátky slunovratu, které slavili už první neolitičtí zemědělci na našem území, protože pohyby dráhy Slunce na obzoru a bodů jeho východů a západů potřebovali sledovat pro stanovení lhůt zemědělských prací.

Co s tím?

Tento atentát jasně ukazuje, že žádného muslima nelze považovat za dostatečně integrovaného do společnosti, v tom smyslu, že tím přestal být nebezpečný. Muslim je prostě zdroj rizika prakticky vždy, pokud zcela věrohodně a prověřitelně od islámu neodpadl. Což se v tomto případě naprosto jednoznačně nestalo.
Jediné rozumné řešení je držet muslimy pod neustálým dozorem jako potenciálně rizikovou část populace. Pochopitelně, ilegální migranti by mohli mít už rovnou nějaký kasárenský režim.
Druhou věcí je, že by měly být zavedeny drastické tresty za zločiny motivované islámem, jakých by se jeho vyznavači opravdu báli. V řadě "barbarských" zemí, jako jsou např. státy Latinské Ameriky by byl atentátník na místě občany zlynčován a velmi nehumánně usmrcen. V některých afrických státech by jeho usmrcení bylo ještě horší než v té Latinské Americe.
Aniž bych chtěl přivolávat výše uvedené, dokážu si představit "speciální" věznici, podobnou pamětihodnému Abu Ghraibu, která by byla naprostým peklem pro vězně s islámským kulturním pozadím. Neměl bych problémy ani s pohřbíváním těl mrtvých teroristů s odpadem z prasečích jatek. Něco podobného ostatně dělal v meziválečném období US generál Pershing v boji proti islámským teroristům na Filipínách a docela to fungovalo. Teroristé byli stříleni kulkami pomazanými prasečím sádlem (a snad i krví) a následně pochováváni zabalení do prasečí kůže. A skutečně se tohoto trestu báli i potenciální sebevražední útočníci.
Zcela jistě by bylo vhodné jako reakci na podobné činy v celé zemi zavřít mešity a "kulturní" islámská střediska, minimálně na jeden rok. A v případě recidivy je klidně nuceně vykoupit a zlikvidovat. Jistěže by nebylo od věci ani znepřístupnění halal potravin místním muslimům (zákaz výroby i dovozu). To by mělo motivovat muslimy k tomu, aby buď odešli, nebo aby aktivně pracovali na prevenci takovýchto útoků.
Prostě, pokud jsou pachateli podobných činů muslimové, musí být trest proveden v souladu s jejich kulturním a ideologickým backgroundem, aby byl pro ně co možná nejméně snesitelný. Ostatně, právě tohle by mohlo být ono "respektování jiné kultury", po němž volají multikulturalisté. Standardní evropské vězení je totiž pro muslima cosi hodně podobného tomu, co očekává od ráje (až na ty hurisky, ale v některých státech má vězeň nárok i na sex servis, tedy něco jim blízkého). A takové vězení není pro muslima trestem, ale spíše kýženou destinací.
Přitom právě zde je asi velký potenciál, což naznačují i závěti atentátníků z 11. 9., kteří měli např. starost, aby se k jejich ostatkům nedostaly ženy. A z Afghánistanu víme, že citlivou otázkou je pro muslimy i kremace mrtvol (měla s tím problémy i česká jednotka, když spálila zapáchající kadavery Talíbů v blízkosti svých pozic).
Faktem je, že už např. novelizace zákona o pohřebnictví v tom smyslu, že v něm zakotvené zacházení s nebožtíky se nevztahuje na ostatky sebevražedných atentátníků, by s vysokou pravděpodobností demotivovala alespoň část adeptů na podobný trestný čin. Zejména, pokud by se proslýchalo cosi o použitých vložkách, odpadu z prasečích jatek atd. coby materiálů spálených s atentátníkovými pozůstatky, a o následném rozptýlení ve stylu "ani Alláh nepozná která saze je z atentátníka a která z prasete".

Argumentace

Ještě hluboko za socíku (1983) vyšla detektivka - thriller Johna Ivese "Strach v hrsti prachu". Pojednává o skupině lidí, unesených indiánským zločincem, uprchlým z vězeňské psychiatrické nemocnice, a vysazených do pouště. Po různých peripetiích se podaří uneseným nejen přežít, ale i zajmout svého únosce.
Padají různé návrhy co s ním udělat, vesměs typu velmi drastického usmrcení, ale nakonec převáží názor, že ho vrátí do oné instituce, pro bělocha v podstatě příznivé, nicméně pro onoho indiána s jeho kulturním backgroundem naprosto nesnesitelné, v podstatě jako určité vtělení pekla.
A je to odůvodněno tím, že každá kultura má své peklo (které může mít i podobu pro příslušníky jiných kultur nepochopitelnou - ve smyslu, co jim na něm vadí), a že on bude trpět daleko víc a déle, než kdyby ho sebedrastičtějším způsobem umučili.
Pro muslimy je takovým peklem věznice s režimem na způsob Abu Ghraibu a opravdu nevidím sebemenší důvod jim toto pro ně peklo nedopřávat desítky let, klidně i v doživotním režimu. Člověk s evropským kulturním backgroundem by patrně např. na obnažující se dozorkyně ve vyzývavých pózách reagoval poněkud jinak než muslim. Pravděpodobně ve smyslu: "Peep show zdarma a zblízka - hurá a díky za to!".

Země pod taktovkou EU tedy dosti zanedbaly starání se o sebe a své občany v souvislosti s útoky motivovanými islámem. Selhávají uložené tresty pro přeživší pachatele, protože ty jsou v kontextu islámské kultury spíše odměnou, a neexistují odrazující prostředky a postupy pro sebevražedné atentátníky, přičemž zanedbání reálně možných a na pozorovatelných reakcích muslimů založených postupů, ohrožuje nás všechny.

Parazité neškodící a škodící

Setkáváme se velice často s tím, že někteří aktivisté, vesměs z antidemokratického tábora progresivistů a liberálních demokratů (apod.) označují některé naše spoluobčany za "parazity". Vesměs ty, kteří jim z nejrůznějších důvodů politicky nekonvenují. Jaká je tedy realita?

Příklady

Abych uvedl příklad z biologie, z níž většina čtenářů bude asi pojem "parazit" znát.
Příkladem neškodícího parazita je třeba tasemnice. Ta nám jistě ubírá nějaké živiny, ale jinak se snaží nám nedělat větší problémy, protože čím déle budeme žít (tasemnice je dlouhověká a některé druhy mohou žít v našem střevě i déle než deset let) tím více vajíček stačí vyprodukovat a tím větší je pravděpodobnost, že se nějaké její vajíčko "ujme" v dalším hostiteli, v jehož svalovině vytvoří boubel, schopnou nakazit dalšího masožravce (v dobách našich předků, běhajících nahatí po lesích a stepích, na něž je tasemnice biologicky přizpůsobená, ta pravděpodobnost byla velice vysoká).
Příkladem škodícího parazita je toxoplasma, která potřebuje, aby byl hostitel sežrán, a tak mu narušuje mozkovou činnost, mj. odstraňuje pocit strachu a stimuluje rizikové chování. Lidští nosiči toxoplasmy jsou poté např. častěji oběťmi dopravních nehod. Svou jednou buňkou jistě toxoplasma nepochopí, že zabití lidského hostitele pro ni znamená konec, buď v krematoriu nebo v hlubokém hrobě, nicméně u jiných živočichů je usmrcení hostitele a jeho následná konzumace predátory a mrchožrouty cestou, jak se její cysty, coby další generace, dostanou do nových hostitelů. Opět v dobách, kdy naši předkové běhali nahatí po lese a občas je něco sežralo (a při některých tehdejších způsobech pohřbu se dostali mrchožrouti i k pohřbeným nebožtíkům), byla tato strategie funkční i pro parazitování lidí.
A jsou dokonce někteří parazité, kteří jsou do jisté míry prospěšní. Bakterie Helicobacter pylori sice u části nositelů zvyšuje riziko vzniku žaludečních vředů (a není úplně jasné, zda i následně rakoviny tohoto orgánu), ale jinak se patrně vůči svému hostiteli chová ochranně. Existuje velká studie na izraelských vojácích, která prokázala, že nosiči této bakterie mají menší riziko vzniku infekčních průjmových onemocnění, takže se dá říct, že tato bakterie si svého nosiče do jisté míry hlídá a chrání ho před konkurencí.
Snad je vhodné přidat informaci, že Helicobacter pylori se zatím nedaří spolehlivě kultivovat ani z obsahu žaludku, ani ze slin (atd.), přestože je běžně přijímána hypotéza, že se v populaci šíří např. líbáním, lízáním jedné zmrzliny apod., takže se musí nějak dostávat v dostatečné koncentraci ze žaludku do úst. Běžnou metodou průkazu jeho nosičství je zavedení sondy do žaludku, odštípnutí kousku jeho sliznice a následné mikroskopické vyšetření takto získané tkáně. Proto také ti vojáci, u nichž se očekává určitá "tvrdost".
Poslední příklad také ukazuje, že hranice mezi parasitismem a symbiózou je velice nezřetelná.

Neparazité

Někteří ideologové se snaží dát nálepku "parazitů" důchodcům a dalším skupinám lidí, kteří mají různým způsobem své odpracováno a nyní berou od státu jakousi podporu (zpravidla velmi nízkou). Toto je třeba považovat za dosti zásadní podlost, protože důchodové fondy byly na začátku vlády ODS rozkradeny spojením se státním rozpočtem a navíc je ještě měna oslabována cílenými inflačními aktivitami vlády. To samé se jistě týká i nemocných na nemocenské a podobných skupin obyvatelstva.
Jistěže, i kdyby bylo pravda, že tito lidé placením sociálního a zdravotního pojištění v nekonvertibilní koruně před rokem 1989 mnoho nenaspořili, faktem je, že po nich tu zbyly desetitisíce bytů, občanská vybavenost, tratě, dálnice, silnice, jedna jaderná elektrárna dostavěná a fungující, druhá těsně před dokončením, a další veřejně prospěšné stavby, které polistopadové vlády v řadě případů ani nezvládly nějak smysluplně finalizovat.
Současná vláda je přímo rekordmanem v nebudování veřejně prospěšných staveb a likvidování toho, co tu zanechaly předchozí generace. Po této vládě tu nezůstane absolutně nic, co by stálo za zmínku.

Parazité neškodní

Neškodných parazitů je v naší společnosti poměrně málo. Naprostá většina tvorů této kategorie spadá do následující kategorie. Do této kategorie patří v podstatě jen ti jedinci a skupiny, kteří jsou živeni z veřejných prostředků a nevytvářejí oplátkou žádné prospolečenské hodnoty, ale na druhé straně nejsou aktivními škůdci, zaměřenými na ty, kteří takovéto hodnoty vytvářejí.

Parazité škodící

Škodícími parazity jsou všichni ti, kteří vedle toho, že se živí z veřejných prostředků, ještě aktivně škodí těm, kteří na jejich tvorbu ze své práce a svých peněz přispívají.
Do jisté míry sem patří už státní úřednictvo, které neustále bují a neustále musí vymýšlet nové a nové aktivity, naprosto zbytečné, protože jsme se bez nich celá desetiletí bez sebemenších problémů obešli. Pokud by tyto aktivity probíhaly jen mezi samotnými úředníky, spadali by zcela jistě do předchozí kategorie. To se však neděje. Velká část těchto aktivit je spojena se stále novými povinnostmi pro běžné občany, případně s komplikováním těch už zavedených, kdy jejich zavedení znamená vyplňovat nové a rozsáhlejší formuláře a shánět na ně víc a víc potvrzení a razítek.
Státní správa se sice chlubí tím, jak se propojí a zdigitalizuje a údaje o občanovi si bude interně předávat, ale realita je taková, že stejně občan, pokud je povolán na deset úřadů, tak musí vyplňovat ty stejné informace o sobě i svých blízkých, protože si je úředníci jednak předat nechtějí a jednak to ani neumějí a překážkou je i legislativa EU (mj. GDPR). I samochválená digitalizace státní správy v podstatě tyto trendy podporuje a jen zhoršuje celkovou situaci tím, že je vůči občanům daleko nepřátelštější a celkově nesmyslnější než původní papírová agenda.
Pochopitelně, těmi největšími škůdci jsou nejrůznější aktivistické organizace, které prosazují opatření, jaká občané odmítají a jejich oficiální předkladatele nevolí, nebo volí jen tak, že zůstávají hluboko před oním pětiprocentním prahem, jehož překonání je nutné ke vstupu do zastupitelských orgánů.
Z těchto aktivistů zcela jistě vyčnívají ekologové, bojující za samé nesmysly, škodící lidem tím, že je chtějí připravit o bydlení i možnost dopravy.
Jsou to ekologové, kteří se snaží vnutit občanům konzumaci zdraví škodlivého či alespoň problematického hmyzu (jak to reflektoval jeden z předvolebních plakátů SPD). Ekologové jsou též pro zákaz chovu jatečných zvířat (naprosto nesmyslný, protože jej nejde podpořit žádným racionálním argumentem) a prosadili zákaz chovu kožešinových zvířat, a tudíž náhradu biologicky tolerovaných materiálů zdravotně problematickými plasty. U řady lidí, především dětí, vyvolává nošení oděvů z náhražek kožešin alergie a podobné nežádoucí reakce. Prosazují "ekologické" a "BIO" zemědělství, které by nás neuživilo ani tehdy, pokud bychom veškerou nezastavěnou půdu proměnili v pole, tak nízká je jeho efektivita, a ještě bychom byli permanentně vystaveni riziku hladomoru z neúrody nebo nějaké jiné havarijní situace, s jakými se tento typ zemědělství prostě nedokáže vyrovnat.
Ekologové v Německu si, v rámci boje proti emisím sodovkového plynu, vybojovali zákaz jaderných elektráren a uvrhli ten stát do energetické nouze. To by v principu nevadilo, vzhledem k tomu, že jsou Němci pořád tak hloupí, že ekologům umožňují se dostávat do zastupitelských orgánů, ale vadit by nám měla skutečnost, že se energetická nouze přenese i k nám, přestože u nás tito bezmozci a fanatici již mnoho let nemají ve volbách šanci.
Jistěže dalším nesmyslem je tažení ekologů proti uhlí, protože alternativy (zemní plyn, vítr, fotovoltaika) jsou ve skutečnosti "skleníkovější" než získávání energie pálením uhlí. V prvním případě se jedná o úniky silně skleníkového metanu od těžby přes dopravu až po finální zpracovávání, u větrných a fotovoltaických elektráren jde především o vysoké úniky "superskleníkového" hexafluoridu sírového, kterým jejich vynálezci i provozovatelé nejsou s to zabránit.
Prosazování nefunkčních či polofunkčních elektromobilů, které rozhodně z hlediska funkce nemohou nahradit automobily, je dalším nesmyslem hlásaným těmito parazity.
Pochopitelně, i program rušení přehrad a jezů a "zpřírodňování" koryt vodotečí, je naprosto nesmyslný a škodlivý, což ukázaly i poslední povodně. Ve Španělsku "zpřírodňování koryt" stálo mnoho lidských životů, protože lidská sídla nebyla vyplavena "změnou klimatu" ale ekoidiotským bouráním přehrad a dalších vodohospodářských staveb (Španělsko se na tomto poli stalo "premiantem" EU, a tohle byly důsledky). Naopak, jestli něco u nás při povodních omezilo hospodářské škody a ztráty na životech, byla to právě technická úprava našich vodních toků a nikoli "zpřírodňování" jejich koryt dle návodů bruselských bezmozků a záměrných škůdců. Kde to provedli, tak měli víc škod a víc mrtvých, jako v tom Španělsku. A za to vše si mohli tím, že volili ekology a podvolili se bruselským nesmyslům.
Parazité škodící jsou i LGBTQ+ (atd.) aktivisté. Lidé s odlišnou sexuální orientací, případně identitou, jsou, pochopitelně, zcela neškodní. Něco jiného jsou ovšem aktivisté, kteří se snaží ze sexuální orientace, případně sexuální identity jiné než biologické, udělat jakýsi standard životního stylu, který by měl být povinně následován a uctíván tak, jak byli ve středověku povinně uctíváni někteří "svatí".
Aktivista, přesvědčující žáky a žákyně mladšího školního věku (případně děti ještě mladší) k tomu, aby si dali změnit pohlaví (s kastrací a dalšími nevratnými zásahy do organismu), jsou zrůdy, které by měly být tvrdě trestány. Sexuální orientace i identita se usazují až po dosažení plnoletosti (18 let) nebo dokonce ještě později (21 - 25 let), do té doby opravdu neexistuje žádná možnost úspěšně předpovědět, jak se budou u konkrétního jedince vyvíjet. Nevratné zmrzačení dítěte nějakými trans-operacemi a podobnými zásahy má daleko horší dopad než dlouhodobé zneužívání pedofilem a tomu by měly odpovídat i tresty (podpořil bych i doživotí bez možnosti předčasného propuštění, případně obnovení trestu smrti - už proto, že u těchto zločinů nemohou být o vině nějaké zásadní pochybnosti).
Odporní jsou i aktivisté, kteří si různě mění "gender" (nesmysl, vymyšlený bezcennými výstupy z humanitních studií) a nutí své okolí, aby pod hrozbou drastických trestů (v odpadstátě Velká Británie i odnětí svobody) odhadovali, jaký "gender" momentálně mají a jaká znásilnění jazyka jsou pro jejich oslovování momentálně platná. Je mi velice líto slušných T osob, ale tyto aktivity mohou skončit i jejich plošným postavením (neslušných i slušných, bohužel) mimo zákon. Přinejmenším už teď přestávají někteří lidé rozlišovat mezi T-osobami, které se snaží znásilňovat své okolí a těmi T-osobami, které nic takového nedělají.
Pochopitelně, další škodící parazité jsou podporovači ilegální imigrace.
Aby bylo jasno: Ano, každý má nezadatelné lidské právo uniknout ze země, kde je ohrožován z těch či oněch důvodů na životě. Nicméně, jakmile se ocitne v první bezpečné zemi má nárok na to, aby byl živen a aby mu bylo asistováno při žádosti o vstup do nějakého dalšího bezpečného státu, v němž by se chtěl usadit. Má proto oficiálně podávat žádosti, na jejichž kladné vyřízení už však podle mezinárodních konvencí, žádný nárok není. Je na žadateli, aby přesvědčil potenciální destinační stát, že pro něj bude přínosem a nikoli přítěží či dokonce rizikem.
I naši emigranti po komunistickém puči v roce 1948 a po invazi sovětonacistů v roce 1968 zůstávali v Západním Německu a Rakousku, případně ve státech, kde je tyto události zastihly jako rekreanty či v zahraničí pracující osoby, a z těchto destinací potom rozesílali žádosti o případné přijetí do dalších států. Tedy nikoli, že by se sebrali a čubičkou se snažili přeplavat třeba Atlantik do Kanady či USA. Pokud se do těchto nebo jiných států dostali, bylo to na základě naprosto legálního procesu.
Důležité také je, že naši emigranti, prchající z komunistického státu, se rozhodně nesnažili v cílových zemích zavést proti vůli místních občanů komunistické zřízení (vyjma pár agentů STB, což ovšem nebyli žádní emigranti) a nesnažili se svým novým spoluobčanům tuto ideologii vnutit, ani nevytvářeli komunistická gheta, v nichž by platily socialistické zákony, což silně kontrastuje zejména s uprchlíky z islámských zemí.

Co s tím?

Je jasné, že vůči škodícím parazitům by mělo být zaměřeno prvotní úsilí k jejich potlačení. Neměli bychom volit žádné z politiků, kteří je podporují, ať už věcně, nebo s nimi alespoň ideologicky souznějí. Pokud se chceme těchto lidí zbavit, musíme je odříznout od podpory z vyšších pater politiky.
Druhou věcí je, že řada těchto parazitických aktivit je podporována Evropskou unií. Faktem rovněž je, že tato organizace měla po posledních volbách do svého parlamentu asi poslední příležitost udělat obrat o sto osmdesát stupňů v řadě svých agend, požadovaný občany a voliči. Neučinila tak, a proto je prognóza její další existence více-méně infaustní. Může to trvat ještě léta, ale nakonec padne, jako padl socialismus, když invaze sovětofašistů v roce 1968 do Československa ukončila pokus o jeho zlidštění a přizpůsobení potřebám normálních lidí. Po 21. 8. 1968 byl pád socialismu naprosto neodvratný a jen to trvalo déle, než když po puštění kamene do studny uslyšíme šplouchnutí, protože politické procesy nemají rychlost odpovídající volnému pádu.
V této souvislosti je důležité si uvědomit, že zhroucení EU je stejně neodvratné jako zhroucení "tábora míru a socialismu". Z tohoto důvodu se nemusíme nijak rozpakovat s aktivitami na jeho uspíšení, protože zachránit existenci EU pravděpodobně již nelze.

V naší společnosti tedy skutečně existují parazitické organizace i jednotlivci, kteří ji nejen vysávají a spotřebovávají její zdroje, ale dokonce jí aktivně škodí. Může být jistě zajímavé, že právě lidé z těchto kruhů mají plná ústa "parazitů" vůči těm, kteří je oprávněně kritizují (a navíc je v podstatě živili a živí).

Islámští teroristé opravdu nemají rádi proimigrantské aktivisty

Pan Jiří Pospíšil podal trestní oznámení na SPD za plakát o "chirurzích z dovozu". Faktem je, že tento pán naprosto nereflektuje objektivní realitu (což je pro aktivisty, dávající přednost ideologii před realitou, charakteristické), která, bohužel, onu tézi, o niž se svou agitací opírá SPD, podporuje.

Incident

SPD vydala předvolební plakát o "chirurzích z dovozu", kteří nespasí naše zdravotnictví s foto muže se zkrvaveným nožem.
Je jasné, že účinnost tohoto plakátu byla zvýšena incidentem ve Velké Británii, kde byly mladíkem s imigrantským zázemím pobodány dívky mladšího školního věku a tři z nich zemřely. Dotyčný údajně nebyl muslim (rodiče jsou křesťané a chodí do kostela, což znamená asi tolik, jako když se u nás za minulého režimu o někom psalo v kádrových materiálech, že pravidelně chodí na veřejné schůze KSČ, na pracovišti i v místě bydliště). Na druhé straně měl podle některých svědectví na sociálních sítích volat "Alláhu akbar". Což, přiznejme si, nemusí znamenat, že konvertoval k islámu, ale může to být i projevem duševní choroby.
Z Česka takový případ, kdy pacient na bázi schizofrenie začal fantazírovat, že je muslim, a že musí ve svém okolí všechny zabít, znám. Skončilo to hospitalizací na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Kladu si pouze otázku, jak by na stejnou situaci reagovali psychiatři v té Velké Británii nebo i v sousedním Německu. Převelice se obávám převahy politické korektnosti a obav z obvinění z "islamofobie" a "protiislámského rasismu" nějakým aktivistickým póvlem nad odborností, a že by ten hoch musel nejprve někoho opravdu zabít, aby byl řešen (pokud by ho ovšem nevyřešila policie služební zbraní, což se nyní děje stále častěji). Považuji za možné, že se něco takového časem prozradí i o tom britském případu.

Oznámení

Pan Jiří Pospíšil podal trestní oznámení na uvedenou předvolební reklamu. Dodejme, že pochází z TOP 09, která má preference méně než pětinové proti SPD a bez nastrčených zad ODS by se do sněmovny nevyškrábala. Takže účelovost z této akce trčí jak sláma z bot.
Faktem je, že kromě zmíněné britské kauzy existuje řada dalších. V některých zemích (např. Francie) přiznávají v průměru až jeden takový incident denně, byť se snaží tutlat všechny, které nekončí smrtí. Takže existuje dostatečná zásoba fakt, že takovíto "chirurgové" jsou realita. Pokud to ovšem ignoruje pan Pospíšil coby JUDr., je docela možné, že to budou ignorovat i soudy, byť i u nás už k takovým incidentům došlo, a vzhledem k volnému pohybu osob (i neobčanů EU či jejích členských států) po území EU, kterýkoli z německých nebo francouzských (či jiných) "chirurgů" může kdykoli začít "ordinovat" i zde.
Ostatně, TOP 09 je vysloveně fašistická a antidemokratická strana, jak předvádí její europoslanec Ondřej Kolář, který by chtěl zakázat "nesprávné" názory a je současně proti právu veta členských států EU.
Pikantní je, že vzhledem k obecně udávané sexuální orientaci pana Pospíšila je jasné, že ta by zcela jistě mohla k "ordinování" ony chirurgy docela motivovat. A pokud by se tu dostali k moci muslimové, zažil by pravděpodobně let ze střechy výškové budovy, případně pád do jámy ve společnosti odjištěného ručního granátu, jak se děje v podstatě všude, kde neomezeně vládnou muslimové. Před pár lety na území Islámského státu, nyní v Afghánistánu a průběžně v Íránu, Somálsku, Súdánu a dalších zemích.
Takže jeho akce není ničím jiným, než akcí potenciálně sebevražednou. To by zcela jistě nevadilo, pokud by šlo jen a jen o něj. Na sebevraždu má každý právo, ale nikdo nemá právo do stejné situace vtahovat další lidi, jak to činí on, nebo se o to alespoň snaží.

"Hodní" muslimové

Neuplynuly snad ani tři týdny od onoho podání, a další takový "chirurg" ordinoval v Solingenu na oslavách 650. výročí založení města (proslulého výrobou nožů a nůžek), které se měly nést v duchu "oslav různorodosti". Imigrant ze Sýrie jasně ukázal, jak si muslimové onu různorodost představují.
A faktem také je, že časová blízkost onoho incidentu, rovněž se třemi mrtvými s spoustou zraněných, některých i vážně (takže ono číslo nemusí být ani nyní ještě konečné) v rozporu s podáním pana Pospíšila jasně ukazuje, že muslimští "chirurgové" se rozhodně míjejí s fantasmagoriemi multikulturně jurodivých aktivistů, kteří mají v hlavách jen bezcennou ideologii, rozporující realitu.
Lze tedy s trochou nadsázky konstatovat v souladu s názvem tohoto postu, že islámští teroristé nemají rádi aktivisty, jako je pan Pospíšil a dělají vše proto, aby je svými aktivitami totálně zdiskreditovali v očích všech ostatních občanů. Nadsázka je to proto, že nevěřím tomu, že by kterýkoli z oněch "chirurgů z dovozu" o těchto aktivistech vůbec věděl. Možná, kdyby pachateli ze Solingenu o takovýchto lidech některý z policistů nebo vězeňských dozorců řekl, že by tím ušetřil německé justici nemalé peníze, protože by dotyčný praskl smíchy.
Doufám také, že ona časová blízkost udání a dalšího incidentu s nožem bude dostatečně problematická i pro sebezaujatější justiční politické aktivisty. Navíc si troufám odhadovat, že než se kauza dostane před soud, bude takových incidentů (a bohužel i obětí) daleko více (už proto, že tendence jejich výskytu je spíše vzestupná).

Kontraproduktivita

Dovážení "chirurgové" zcela jistě nereflektují skutečnost, že jejich aktivity radikalizují voliče a zvyšují preference stran, po jejichž případném vítězství by se výrazně zhoršila situace nejen jejich, ale všech ideových souputníků, které mají (včetně progresívních a liberálních "demokratů"), kteří pracují v jejich prospěch a jsou jednoznačně spoluviníky oněch "chirurgických zákroků".
Incident v Solingenu zvedl v Německu volební preference AfD a dalších protestních a "protichirurgických" stran, jejichž voliči vyžadují účinné aktivity státu na ochranu občanů. Taková opatření zcela jistě nemají žádný vztah k nejdelší povolené čepeli nožů, jakou prosazují němečtí proimigrační aktivisté. V uplynulé neděli v Sasku mj. antiimigrantská AfD vyhrála a v Durynsku skončila na druhém místě. A v obou zemích dosáhla dvouciferného výsledku i strana Sahry Wagenknechtové s podobným, možná formálně "umírněnějším", programem.
Kvil progresivistů nyní zní už od vyhlášení výsledků německých nedělních (neděle 1. 9.) voleb. Pokud i v dalších zářijových volbách v Německu (Braniborsko) vyhrají rovněž tyto strany, zcela jistě uslyšíme neméně silný jekot, jaký zněl, když soudruh Šimečka se svou progresivistickou lůzou prohrál volby na Slovensku. V principu ovšem duševně normální člověk nepochopí, proč by měl někdo, kdo prosazuje muže s vaginami a ženy s penisy, jít do vlády a nikoli na psychiatrii.
Už jsem na Britských listech zaznamenal kvil nad tím, že někteří "Němci" arabskoislámského původu zvažují emigraci. Šéfredaktorovi tohoto webu poněkud nedochází, že praktickou realizací onoho "zvažování" by vlastně AfD splnila jeden ze stěžejních důvodů, kvůli nimž vlastně vznikla.
Nicméně nelze pochybovat, že oni "chirurgové" nejsou schopni myslet za horizont několika dnů a zřejmě se již vymkli kontrole oněch islámských vůdců, kteří se dlouho snažili předstírat mírumilovnost a tolerantnost islámu, na niž dnes už věří jen osoby se silnou oligofrenií či demencí. Horší eventualitou je, že tito vůdcové už věří na totální prožranost států EU a Západu obecně rakovinou progresivismu v takovém stádiu progrese, že se již tyto země a jejich obyvatelé nezmůžou na účinná protiopatření.

Pan Pospíšil tedy naprosto nereflektuje realitu, která je čím dál tím děsivější. Je obětí své ideologie, což by nevadilo, pokud by svým konáním ohrožoval jen sám sebe. Jeho vystoupení ovšem potenciálně ohrožuje celou populaci tohoto státu. Budiž tedy konstatováno, že nikoli SPD, ale lidé jako on, jsou ti, kteří nás ohrožují. A nejen nás, ohrožení lidmi tohoto druhu se týká prakticky celé populace EU.

Máme tu opravdu jen 45 ilegálních migrantů?

Piráti a další lháři z okruhu progresívní levice blekotají, že program boje proti ilegální imigraci je "naprosto nesmyslný, protože tu máme jen 45 ilegálních imigrantů".

Realita

Za první polovinu tohoto roku bylo oficiálně na našem území zadrženo už něco přes 4000 ilegálních imigrantů (oficiální policejní výkaznictví), byť většina z nich směřovala do Německa, rozhodně těch, kteří u nás hodlali zůstat, bylo víc než 45 (cca tisícovka).
Naší výhodou je, že naprostá většina z těchto ilegálů zde chce pracovat a nijak nevyčnívat. Jen menšinu z nich tvoří vysloveně kriminální živly a lidé, kteří zde chtějí pobírat sociální dávky (ty, je mi líto, nevidím důvod nestavět na úroveň těch předchozích). Jistěže za tuto skutečnost může náš ne příliš štědrý sociální systém, který stále ještě aproximuje k tomu, k čemu má skutečně dobrý a potřebný sociální systém sloužit, totiž k řešení:
akutní životní havárie (nemoc, úraz, invaliditu, ztrátu zaměstnání apod.)
chronické nezaviněné problémy typu trvalé invalidity
Řádně fungující sociální systém by měl s co nejvyšší účinností detekovat lidi programově nepracující, ač by pracovat mohli, a ty nejrůznějšími cestami omezovat a postihovat.

Hrozby

Patrně největší hrozbou, snad i větší než opakovaně odvracené "kvóty na imigranty" jsou zločinné snahy EU zglajchšaltovat plošně sociální dávky. V takovém případě by se postkomunistické země (nejen my) ocitly ve velkém ohrožení snahou všech ilegálů nalézt do nich, protože evropsky unifikované sociální dávky by měly v těchto zemích, vzhledem k cenovým hladinám, podstatně vyšší kupní sílu, než třeba v tom Německu, které je nyní hlavním cílem ilegálů (včetně kriminálníků, teroristů apod.).
Protože by se s Německem svezly státy prakticky celé původní E12, nebylo by pro tyto země problémem přehlasovat "kvalifikovanou většinou" středo a východoevropské členy. I to je ukázka, proč by pro opravdu důležité problémy mělo platit právo veta (tj. naprostá jednomyslnost všech členských států), jinak by patrně nastala situace řešitelná pouze odchodem nových členů z EU. To by jistě také nebylo špatné, ale než by k tomu došlo, mohly by vzniknout těžko (pokud vůbec) napravitelné škody, jako např. masové teroristické útoky apod.

Odvrácení

Jednou z možností je, že budeme pracovat na přípravách odchodu z EU. Referendum s kladným výsledkem v této věci by bylo docela dobrým argumentem proti dalším nesmyslům ze strany EU požadovaných. Dokázal bych si představit i petici za odchod z EU tehdy, jestliže dojde k realizaci New Green Dealu, nebo dokonce požadující odchod, pokud se EU k určitému termínu nevrátí zpět před Lisabon. Pokud by se na ní sešlo dostatek podpisů, byl by to opět argument pro jednání s EUrokomisaři.
Další možností by bylo odmítnutí nadřazenosti heuristické EUrolegislativy nad našimi zákony s tím, že nějakou smlouvu o imigrantech jsme nepodepsali a nepodepíšeme. Obávám se, že volby tuto možnost přinejmenším ztížily.
Obecně jakékoli posílení antiimigračních a EUroskeptických stran v našem parlamentu by zcela jednoznačně v tomto problému pomohlo (a mnoha dalších rovněž), zatímco posílení EUrohujerských stran (tč. nejdůležitější je PirSTAN) by nás naopak existenčně ohrozilo. Faktem je, že voliči rozumně vykroužkovali piráty ze společných hlasovacích lístků se STAN, nicméně to považuji za málo radikální, už proto, že STAN jsou také EUrohujeři, byť (snad) o něco rozumnější než piráti (čímž ovšem není řečeno mnoho).

Ilegálních imigrantů zde tedy máme daleko víc než to, co uvádějí proEUrounijnní hlasatelé nepravd a blábolů. Jediné štěstí pro nás je, že pro tyto potenciálně nebezpečné a vždy ekonomicky vysoce nákladné osoby nejsme dosud atraktivní cílovou zemí. Měli bychom tvrdě pracovat na tom, aby to platilo i nadále.

Opravdu program SPD souzní s bruselským?

Anonymní skupina "Euroactiv" sepsala blábol "Bruselská bramboračka podle SPD. Evropské mýty a fakta ve volebním programu Okamurovců", který je vystaven na Hlídacím psovi. Podle tohoto blábolu, pokud Okamura bojuje proti něčemu z EU, tak už to EU dávno nedělá, případně to "nikdy nedělala". Naopak, pokud bojuje za něco, tak to EU "dávno dělá". Kdybychom to tedy brali podle těchto pindů do důsledků, je SPD nejproevropštější strana na naší politické scéně.
Jaká je ovšem realita?

Okamura bojuje proti kvótám

EU údajně taky, alespoň je opakovaně zrušila. Trochu to připomíná onen vtip "Přestat kouřit je jednoduché, už jsem to udělal desetkrát."
Jinými slovy, kvóty na rozebírání ilegálních imigrantů jednotlivými členskými státy EU zde byly opakovaně na pořadu dne a v podstatě neuspěly jen díky odporu států, především V4, případně některých dalších. A to, že byly v rámci orgánů EU shozeny ze stolu, neznamená, že se na něm kdykoli neobjeví znovu spolu s doufáním příslušného předkladatele, že tentokrát budou demokratické země méně ostražité a schválí to.
Takže, je mi líto, boj proti kvótám, aby nebyly v nějaké  nestřežené chvilce nebo pod nějakým nesmyslným a zavádějícím názvem (třeba boj proti sexuálnímu zneužívání dětí imigrantů) zavedeny, je naprosto legitimní a smysluplný.
SPD také, k velké nelibosti Euroactivu, konstatuje, že imigrační politika EU je v rozporu s českými zájmy. To ovšem ví každý, kdo není naprostý hlupák.

SPD bude bojovat za nepropustnost zevních hranic EU.

Euroactiv se ohání Frontexem a dalšími pochybnými organizacemi a opatřeními, které údajně zevní hranice EU chrání. Jenže, budiž konstatováno, to dělají tak blbě, že uvedené hranice připomínají spíš cedník než hrnec s pokličkou. Kdyby tomu tak nebylo, neměli bychom ty zástupy ilegálů, kterým se podařilo do EU každoročně proniknout. Výše uvedené organizace mají totiž rovněž reálně nesplnitelné politické cíle. Navíc často zadané tak, že si jednotlivé části zadání protiřečí. Zejména jih EU by měl být chráněn naprosto jinak, než je tomu nyní. Lodě přepravců ilegálů by měly být vraceny zpět na severoafrické nebo turecké (či jiné) pobřeží pod hrozbou střelby (přičemž ta by musela být v případě nutnosti realizována, jinak budou mít ilegálové a jejich přepravci z těch hrozeb legraci, asi jako myši z vycpané kočky).
Lodě, které by nebylo možné vrátit, by měly být vyklizeny a potopeny, přepravci chyceni a zavřeni na léta do kriminálu (takového, že by se do něj opravdu nechtěli vrátit). "Nevrátitelní" ilegálové by měli být umístěni (minimálně do prošetření identifikačních údajů apod.) do takových podmínek, aby jim tam bylo hůř než v táborech na severoafrickém nebo tureckém pobřeží.
Nic takového se ovšem neděje, takže je za co bojovat.

Návratová politika

EU za ni "bojuje" už mnoho let bez jakéhokoli viditelného výsledku.
Boj za změnu tohoto stavu, vyhlašovaný SPD, tj. aby 99 a něco procent ilegálů bylo vráceno (což je asi jediné, co by mohlo odradit další zájemce o tuto činnost) je tedy naprosto legitimní, bez ohledu na to, že EUroúředník, dle svých představ, už nic víc dělat nemůže a EUrosabotér tomu tleská.

Bláznivé projekty EU v oblasti energetiky

Okamura proti nim bojuje, Euroactiv nejprve mlží. Potom si vzpomene, že existuje Grýn Dýl, odborníky považovaný za snůšku naprostých nesmyslů. Okamura je pro uvážlivé uzavírání emisních zdrojů (já osobně považuji i tento jakýsi kompromis se zelenými nesmysly za pitomost), Euroactiv se tváří, že je vše teprve "v diskusi". Navíc se obávám že to, co nám zatím zelení  soudruzi předvádějí, jsou totálně bezhlavě prováděné nesmyslné aktivity. Viz uzavírání JE v Německu, pro které neexistuje jediný důvod, mimo žvástání ekodebilů. A prováděné bez ohledu na skutečnost, že tím své emise CO2 tento stát výrazně zvýšil. Německo také dokázalo postavit hypermoderní tepelnou elektrárnu na uhlí a pak ji zavřít na nátlak zelených. Co mi to připomíná? Pochopitelně, onen nešťastný HUKO z počátku "socialistické výstavby" u nás.
Takže, pokud Okamura hodlá bojovat za to, aby se zdroje nevypínaly, bez ohledu na fantasmagorie zelených, pokud za ně nebude plnohodnotná náhrada (čili ne šrot ze solárních panelů a vrtulí), což je obávám se, jediné "uvážlivé", co se zde dá dělat, tak bojuje naprosto správně.

Dále Okamura hodlá snižovat emise z dopravy, zejména toho, co roste u nás, odněkud z Tramtárie.

V principu má pravdu, ale v zásadě bych tohle viděl měřené kritériem soběstačnosti (post před pár dny), a to bez ohledu na emise. Navíc jsou moderní logistické přepravní systémy paradoxně vypracovány s takovou mírou racionalizace, že pokud bude do nich kdokoli "z moci úřední" hrabat, bez ohledu na to, zda politik členského státu nebo bruselský úředník (Euroactiv nás totiž děsí představou "pomazaného" úředníka EU, který bude emise z dopravy snižovat), emise z dopravy zboží se dramaticky zvýší.
Jen je dobré si uvědomit, že pokud budou lidé objíždět jednotlivé zemědělské závody, kde si tu koupí rajčata, tam papriky, jinde zase vykrmené kuře, tak nadělají emisí obrovské kvantum (dokonce i kdyby jezdili s koňmi nebo krávami, pšoukajícími metan). Jediný postup, jak zajistit s minimálními emisemi dopravu zboží od malovýrobců k finálním zákazníkům, je dostat produkci těchto zemědělců do výše uvedených logistických přepravních systémů.

Zastropování zemědělských dotací

Okamura je proti, EU se opakovaně tuto fašistoidní ptákovinu snažila prosadit. Leč neprosadila ji, takže se údajně Okamura stará zbytečně.

Precizní zemědělství a šetrné zemědělské postupy

Zde je minimálně jeden faktor, který dává za pravdu Okamurovi: EU hodlá plošně, na bázi procent z roku WXYZ (někdy na začátku jejího vzniku) diktovat snižování aplikace argochemikálií. Jaké to má "čertovo kopýtko"? Naprostá většina "starých" zemí EU spotřebovávala v té době několikanásobek (v některých případě i více než desetinásobek) agrochemikálií oproti tehdejší spotřebě východních zemí. Tyto státy mají tedy možnost snižovat o procenta z výchozího stavu velmi drastická, aniž by ještě spadly na tehdejší naši spotřebu. Zatímco u nás by řada agrochemikálií nemohla být aplikována, protože do limitu by se nevešly potřebné koncentrace na potřebné plochy.
Lze ovšem konstatovat, že produkce EKO a BIO rozhodně není šetrná, takže by to teoreticky znamenalo možnost zaříznutí těchto nesmyslů (reálně se však něčeho takového opravdu nelze bát).

Okamura je proti biopalivům, EU údajně také

Ovšem, problém je v tom, že EU nám předepisuje určité procento "alternativní" energie, které by bez biopaliv znamenalo podstatně více bezcenné fotovoltaiky a větrníků, tudíž daleko vyšší dotace těchto nesmyslů cenami elektřiny.
Jistě, ideální by bylo zrušení všech nesmyslných dotací a podpor ekonomicky mrtvým "alternativám", ale, velice se obávám, že toto není možné bez odchodu z EU nebo její naprosto zásadní přestavby či zničení.
Okamura také správně konstatuje, že současná energetická politika EU nemůže směřovat jinam než ke katastrofě. Není sám, kdo to konstatuje.

"Mýtus" otcovské dovolené"

Zde EUroaktiv jasně mlží. Jde o to, že bruselská tlupa sociálních inženýrů vymyslela rodičovskou dovolenou, kterou mohou čerpat střídavě oba rodiče. Zamlčuje ovšem skutečnost, že je stanovena určitá minimální kvóta pro toho rodiče, který není oním hlavním čerpatelem dovolené, kterou druhý rodič čerpat nemůže. A pokud z nějakého důvodu nemůže být pokryta tím druhým rodičem, tak tato část rodičovské dovolené bez náhrady propadne. U nás se tomu říká, trochu nepřesně "povinná otcovská dovolená", protože je u nás zavedeno čerpání této dovolené matkami. V řadě případů je pro manželský pár ona "otcovská dovolená" méně výhodná (přijdou o víc peněz, otci se zastaví služební postup, což má také finanční efekt, apod.).
Pochopitelně, je to fašisticko - socialistická hovadina, nepřinášející naprosto nic pozitivního. Takže, chceme-li tu mít demokracii, je legitimní proti tomu bojovat.

Údajně vyvrácená fáma

Okamura odmítá zásahy EU do malopěstitelství a zejména zákazy domácích porážek. Euroactiv cituje státní veterinární správu: 'Evropská unie žádné ukončení drobných chovů či porážení přímo v hospodářství neprosazuje. Státní veterinární správa doslova uvedla, že se jedná "bohužel o zásadní nepochopení složité bruselské legislativy. V České republice k žádné změně nedochází a v nejbližší době nedojde."'
Problém vidím v tom, že bruselská legislativa je natolik nepřehledná a složitá, že ani Státní veterinární správa, která navíc nemá žádnou kompetenci k výkladu této legislativy, není s to garantovat, že onen zákaz domácích zabijaček a omezení domácích chovů (které v té nové legislativě prostě jsou) znamenají něco úplně jiného. Něčemu takovému může věřit jen člověk s nulovými zkušenostmi s EU, nebo totální hlupák. Tvrdit to ovšem může řada lidí, kteří jsou na tom nějak zainteresováni. Faktem je, že situace, kdy by si každá venkovská babka musela k usmrcení králíka ze svého chovu pozvat (a zaplatit) veterináře, je přímo veterinářův sen. Už jen to, pokud by musela periodicky prodělávat nějaká školení a být z nich přezkušována (aby ty králíky směla zabít), by mohlo být pro SVS silně atraktivní.

Je mi líto, Okamura skutečně stojí v opozici proti EU a jeho podpora je jedním ze způsobů, jak se uhájit před totálním ožebračením ze strany bruselistů a jejich nohsledů.

Pan Čulík a paní z chudších vrstev

Pan Čulík se pokusil na výčitky uživatelky FB, zřejmě z chudších pracujících vrstev, stěžující si na to, jak je politická levice v podstatě opustila, nějak zareagovat. Vzhledem k tomu, že se tento pán již delší dobu míjí s realitou, vznikl jednoznačný paskvil.

Stížnosti

Paní si stěžovala na to, že přívod imigrantů podporuje vrstva zbohatlíků, kteří bydlí v bohatých čtvrtích, kam imigranti nepáchnou, a jejich vydržování prosazují tito lidé proto, že se dotkne jejich peněženek jen zanedbatelným způsobem, zatímco pro chudé občany bude kromě nutnosti žít vedle imigrantů a být permanentně obtěžován jejich aktivitami a ohrožován jejich netolerantním jednáním k místní populaci, znamenat jejich přítomnost také podílet se nějakým způsobem na jejich ekonomickém zajištění, a to buď dalšími daněmi a poplatky, nebo dalším omezováním benefitů od státu vůči této kategorii občanů (píše mj. o bytech).
Já bych k tomu, co dotyčná paní uvádí, doplnil to, že zkušenosti z Německa a Francie (o Velké Británii nemluvě) jsou zcela jednoznačně takové, že imigranti dříve nebo později začnou obtěžovat nebo  dokonce likvidovat i onu zbohatlickou vrstvu, která je jim příznivě nakloněna. Muslimové si prakticky vždy cíleně budují v zemích, které hodlají ovládnout, páté kolony, které ovšem následně zlikvidují pod (IMHO rozumným) heslem, že kdo zradil jednou, zradí i podruhé. A paní také zapomenula na skutečnost, že péče o migranty se promítne také do nákladů a volných kapacit zdravotnictví, přičemž opět dojde k tomu, že některé výkony prevence i kurativy budou pro naše občany hůře dostupné, nebo zcela nedostupné.

Pan Čulík

Pokud začnu koncem (nebo skoro koncem), tak jím uvedený příklad, Humzy Yusafa má spíše opačnou konotaci.
Tento pán jako první muslimský ministr skotské vlády procpal zločinný zákon, který v duchu islámských pseudohodnot kriminalizuje i "politicky nevhodné" výroky soukromého charakteru, čímž do značné míry narušuje jednu ze základních evropských vymožeností, svobodu svědomí. Za jejíž nastolení se v Evropě proti afroasiatskému póvlu, především fundamentalistickým křesťanům, bojovalo a umíralo celá staletí. Asi není náhodou, že multikulturní politrukové nad jeho působením ucvrkávali blahem stejně jako komunističtí nad prvním syfilitickým presidentem Československa (tedy, oni tvrdili "dělnickým", ale on jako dělník nepracoval před svou inaugurací už celá desetiletí, někdy od 20. let, zatímco tu Treponemu z něj dostali až sovětští balzamovači, takže tahle charakteristika této "osobnosti" je asi výstižnější).
Pochopitelně, islám, stejně jako původní, fundamentální, křesťanství, potřebuje populaci změnit na masu snadno ovladatelných polozvířat, pro něž je i ona svoboda svědomí, něčím naprosto nepřípustným. A stejný dojem mám i z četby Starého Zákona o judaismu. Až Nový Zákon do jisté míry pracuje s člověkem jako individuem, nikoli jako jako kapkou v louži davu.
Pan Čulík uvedl na obhajobu nesmyslů, které hlásá, právě příklad toho, jak moc je islám s hodnotami evropské společnosti neslučitelný, a že nelze připustit, aby nám lidé s tímto "kulturním zázemím" mluvili do života. I za cenu jejich případného vyhoštění z Evropy, jako byli z řady zemí po válce vyhoštěni Němci. Obávám se, že kdybychom pomocí nějakého stroje času přivezli k nám tvůrce maleb v jeskyni Altamira, tak by byli zařaditelnější do naší civilizace spíš a lépe než muslimové.

Přínos imigrantů

Pokud se týká "pozitivních imigrantů", jejichž příklady pan Čulík uvádí, nikdy se nejednalo o muslimy ze zemí třetího světa, ale o obyvatele civilizovaných zemí, ohrožených Hitlerem, případně o lidi cíleně z evropských států "vytažené" do USA (např. von Braun a spol.). Šel bych dál a připomenul uprchlíky před bolševickou totalitou, kteří se do Evropy a USA dostávali ve 20. letech, a kteří byli pro své cílové státy jednoznačným přínosem. Můžeme za mnohé jmenovat světoznámého Vladimira Nabokova. Navíc nikdy nešlo o ekonomické migranty, ale opravdu o uprchlíky před zločinnými režimy. USA jistě přijímaly i ekonomické imigranty, ale jejich počty jednak regulovaly, jednak bylo podmínkou úspěšné imigrace zařazení se do společnosti (americký "melting pot", dělající z přistěhovalců Američany). Jakmile tento tlak povolil, dostaly se USA do svízelné situace od řádění etnicky definovaných gangů (např. mafie téměř stoprocentně tvořená etnickými Italy) a dalších protispolečenských jevů.
Takže srovnávat negramoty z islámských zemí s otci projektů Manhattan nebo Apollo je prostě totální nesmysl, z těch prvních téměř nikdy nic pozitivního pro cílové státy nebude, a navíc je problémem i následující generace, která se v cílové zemi nezachytí. Ostatně, přesně o tom je i známá West Side Story, jejíhož autora zcela jistě nemůžeme podezřívat z nějakého etnického šovinismu, nicméně více-méně přesně popsal to, co viděl kolem sebe a napasoval to na syžet známé Shakespearova tragédie, v němž Monteky a Kapulety zastupují právě etnicky definované gangy. A to ještě tito lidé nebyli muslimové, takže se dalo předpokládat, že se alespoň někteří z hrdinů tohoto příběhu v pozdějším věku socializují.
Pokud pan Čulík šanžíruje lordem Dubsem, židovským chlapcem, zachráněným útěkem před Hitlerem z českých zemí, já nemohu nevzpomenout francouzskou občanku židovské etnicity, která přežila koncentrák a byla nedávno zavražděna vyhozením z okna svého bytu islámským radikálem. I toho pána by mohl potkat podobný osud, pokud se politika Velké Británie k islámské imigraci radikálně nezmění. Nebo bude tento devadesátiletý pán za pár let prchat, jako prchají (nejčastěji do Izraele) Židé z Francie.

Změny charakteristik státu

Pan Čulík taky přímo ucvrkává blahem, jak "skotští občané" zabránili soudem nařízenou deportaci islámského teroristy ze země.
Je mi velice líto, já v této události vidím signál, že ve Velké Británii demokracie v podstatě končí a začíná být nahrazována vládou lůzy, tedy lůzokracií. Přičemž cílovým stavem může být buď propad do totálního chaosu a ztráta funkčnosti státu, nebo únik z tohoto stavu znamená nastolení nějaké formy "vlády tvrdé ruky" za podpory těch občanů, kteří ještě neztratili příčetnost, nebo kteří ji nabyli po praktických zkušenostech s vládou lůzy.
Takto to dopadlo v Chile, které rozložil Salvátor Allende, dokud ho neodstranil Pinochet, hůř to dopadlo v Německu, kdy rozpadající se Výmarskou republiku "dal do cajku" Hitler. Faktem ovšem je, že dokud Hitler nezačal válčit, tak se poměry v Německu radikálně lepšily a lidem, jako je ona paní diskutující s panem Čulíkem, se dařilo jednoznačně lépe.
Můžeme se tedy domnívat, že těm, kdo prosazují v podstatě nijak neregulovanou imigraci, jde o totální zničení evropských (ještě jakž takž) demokratických států a nastolení vlády lůzy, která ostatně ani nemusí mít občanství některé evropské země. Nebo jejím členům bude EU, ta myšlenka už také padla, dávat občanství EUrounijní, třeba hned na hranicích a na počkání.

Totální rozpory

Mezi tím, co prosazují lidé jako pan Čulík a tím, co požadují lidé, vytvářející reálné hodnoty, z nichž je krmena i terciální sféra, v níž pracuje pan Čulík, jsou naprosto drastické a IMHO neslučitelné (tedy po marxisticku antagonistické) rozpory.
Progresivisté nevidí naprosto žádné problémy s nijak neregulovanou imigrací ve stylu soudružky Merkelové "to zvládneme". Normální lidé vidí obrovské sociální a ekonomické problémy, které většinou přímo (na daních) nebo nepřímo (tištěním nekrytých peněz a snížením jejich hodnoty) zaplatí ti nejchudší pracující.
Progresivisté žvástají o obrovském ekonomickém přínosu imigrantů, zejména ilegálních, normální lidé je vidí flákat se od doby, kdy oni sami jdou do práce, do doby, kdy jdou zase z ní.
Progresivisté blekotají o kulturním "přínosu" těchto lidí, normální lidé mají informace o dění na školách, pracovištích, kam se nějakého imigranta podařilo umístit, apod., které mají přesně opačný charakter. Vidí také, co se děje okolo na ulicích. Jejich pozornosti neuniknou ani dealeři drog, kteří jsou z naprosté většiny ilegálními, nebo alespoň ne zcela legálními imigranty.
Jistěže je obrovský rozdíl mezi současnými hlasateli přínosnosti imigrace a normálními lidmi ještě v rodinném zázemí. Ti první jsou až na výjimky bezdětní, ti druzí mají běžně více dětí a mají reálné obavy o jejich osud. (Jan Čulík má už děti dospělé.) Na druhé straně jsem zde na blogu již reflektoval situaci, kdy fanatičtí vítači nedokázali reflektovat ani zavraždění vlastního dítěte imigrantem, což připomíná spíš myšlení lidí vymozkovaných členstvím v náboženské sektě, než lidí normálních.

Zkrátka a dobře, pan Čulík ukázal naprosto jednoznačně, že se on, jako zástupce "progresívní levice" (obě části tohoto pojmenování lze rozporovat) a člověk z pracujících vrstev, spíše v ekonomickém nedostatku, naprosto míjejí a nejsou s to ani porozumět jeden druhému, přičemž jednoznačně vidím vyšší podíl viny na straně té "progresívní levice". Nelze se tudíž divit, že tyto síly stále více ztrácejí podporu tradičně levicových voličů, kteří jdou tam, kde jejich steskům alespoň částečně porozumějí.

Další blábol multikulturalistů

Multikulturalista Vodvářka na svém blogu blábolí o západonilské horečce a dovoluje si kritizovat T. Okamuru. Jako všichni mutikulturalisté produkuje jen a jen nesmysly.

Fakta

Západonilská horečka je virové onemocnění, přenášené komáry, běžně žijícími na našem území. Její původce patří do skupiny flavivirů, nazvané podle viru žluté zimnice. Naštěstí má infekce tímto "bratrancem" obávané a i ve dnešních dobách často smrtící choroby zpravidla lehký průběh, coby "prostá viróza", jakou naše populace běžně přechází nebo kurýruje klidem a čajem. Vzácněji se objevují komplikace (zejména u příliš mladých, příliš starých a oslabených jedinců), které mohou vyvolat především poškození mozku a/nebo míchy a ještě vzácněji tato choroba skončí i smrtí, což se u nás letos u jednoho případu stalo. Lze vyslovit i domněnku, že u významné části infikovaných se infekce projeví jen tzv. serokonverzí, tj. v krvi se objeví protilátky, aniž by došlo ke zjevnému onemocnění. U viróz, majících takový poměr mezi lehkými, těžkými a letálními průběhy je to docela běžný jev.

Přenos obecně

Každé infekční onemocnění, vyvolané obligátně patogenními druhy, se šíří cestou epidemiologického řetězce, který má tři články

• zdroj nákazy, což je člověk nebo zvíře ve fázi onemocnění, kdy je infekční (u některých chorob to může být i mrtvola a někdy i dlouhou dobu po smrti)
• cesta přenosu, tj. jakým způsobem se dostane infekční agens z jednoho jedince na druhého
• vnímavý jedinec, tj. takový, který může onemocnět (čemuž ve většině případů brání očkování nebo dřívější prodělání choroby, pokud zanechává imunitu)

Z uvedeného schématu se vymykají některé patogeny, zejména tzv. fakultativní (příležitostné), které mohou žít v přírodě i bez toho, že by na nějakém organismu cizopasily, nejčastěji jako saprofyté. Patří sem např. řada hub, schopných napadnout oslabené jedince, ale i mnohé bakterie ("prostřeným stolem" pro tyto organismy je pacient s AIDS). Z bakterií těchto vlastností je asi nejznámější legionela, která může žít v povlaku na stěnách rozvodů vody, zejména teplé, a napadat lidi při mytí a sprchování (žije ovšem také v rybnících a jezírcích a z lidmi ovlivněných biotopů i v různých nádržích). Legionely a některé další fakultativně patogenní vodní saprofytické bakterie (třeba Pseudomonas aeruginosa) jsou příčinou dodatečných úmrtí lidí, kteří byli vytaženi z rybníka či přehrady a úspěšně zresuscitováni, ale následně dostali fatální zánět plic.

Přenos západonilské horečky

Původce západonilské horečky se z výše uvedeného schématu nevyjímá. Jeho zdrojem jsou nakažení lidé a také některé druhy savců a ptáků, kteří nemusejí být zjevně nemocní. Cestu přenosu zajišťuje komár Culex pipens molestus, který může žít jak v přírodě, tak i např. v technologických šachtách a sklepích budov, jsou-li tam loužičky nakapané nebo zkondenzované vody. Vnímavost je všeobecná (je to tedy obligátní patogen), byť v části případů může proběhnout onemocnění tak lehce, že není zachyceno. Nepodařilo se mi najít, nakolik je imunita po prodělání choroby stálá. Očkování zatím není k dispozici.

Výskyt u nás

První výskyt byl zjištěn už v roce 1972 na jižním Slovensku a v roce 1996 na jihu Moravy u Lanžhota. Navíc byly u dvou procent obyvatel na Lanžhotsku nalezeny protilátky, signalizující dřívější prodělání této choroby (nebo výše zmíněnou serokonverzi).
Můžeme tedy konstatovat, že tato nemoc se u nás sporadicky vyskytuje. Dá se spekulovat o tom, že jejím zdrojem budou především tažní ptáci, kteří u nás v létě hnízdí a donesli si virus z Afriky, kde se vyskytuje zcela běžně. Místa výskytu choroby jsou pak vázána právě na oblasti výskytu těchto ptáků.
Z tohoto pohledu má pan Vodvářka pravdu. Ale je to jen část pravdy.

Rizika

Protože výskyt přenašeče této choroby je prakticky po celém území ČR (snad jen s výjimkou nejextrémnějších horských poloh) a běžně se tento komáří druh adaptuje i na budovy, znamená příchod lidí s tímto virem v krvi, že se objeví tato nemoc i v místech, kde v současné době nejsou přírodní podmínky pro její výskyt (protože tam dosud nejsou živočichové s tímto virem v krvi).
Epidemiologie navíc rozlišuje tři typy průběhu epidemie.

• vyhasínající, mizící
• sporadický
• narůstající až explozívní

Závisí to na tom, kolik lidí se v průměru nakazí od jednoho infikovaného člověka. Je-li to menší počet než jedna, epidemie dohasíná (a dělo se tak i na sklonku velkých morových epidemií, kdy už se neměl kdo nakazit). Je-li to v průměru právě jeden člověk, jedná se o sporadický výskyt, tj. nemoc se vyskytuje, ale počet nově onemocnělých kolísá kolem nějaké konstantní hodnoty. Je-li to více než jeden člověk, dochází k řetězové reakci (podobně jako v případě jader štěpných izotopů při výbuchu jaderné bomby) a výskyt nových případů nemoci narůstá, v určité fázi epidemie dokonce exponenciálně.
Zde do tohoto procesu zasahují i zvířata, nicméně i u nich se dá předpokládat sporadický výskyt s kolísáním +- kolem nějaké konstanty.
Z toho plyne, že lidé s tímto virem v krvi zvyšují riziko, že se tato choroba objeví i tam, kde nejsou v přírodě nakažená zvířata (a vzhledem k doletu komárů podstatně více). Jistěže se nejedná jen o imigranty, ale i o navrátilce z exotické dovolené (v USA došlo patrně i k zavlečení této choroby dovozem orgánů ke transplantaci). Dále ovšem tito lidé zvyšují riziko vzniku přírodních ohnisek (tj. že virus někde začne kolovat mezi zvířaty, a to i místními, a udržovat se jako sporadická infekce s možnostmi občasného přeskoku na člověka). Za nejhorší lze ovšem považovat riziko, že se virus dostane do takové oblasti, kde je dost komárů a současně vysoký výskyt lidí (platí např. pro řadu rekreačních oblastí, ale najdou se i jiné) a vyvolá opravdové vzplanutí s exponenciálním nárůstem počtu nových případů. Jde mj. o to, že přelety komárů z plachých ptáků, žijících ve vetší vzdálenosti od lidských sídlišť, na lidi jsou nutně vzácnější, než např přelet z člověka na člověka (a ve hře jsou i psi a další domácí zvířata, vč. ptáků). A právě v tom druhém případě může dojít ke zvýšení průměrného počtu nakažených od jednoho nositele infekce nad jednu celou a tedy k nastartování explozívně probíhající epidemie.
Všechna tato rizika jsou prostě statistika, kterou můžeme ovlivnit (když není k dispozici očkování) prakticky jediným způsobem, tj. snížit na co nejnižší dosažitelné minimum počet lidí s tímto virem v krvi (což se týká jak imigrantů, tak i dalších potenciálně infikovaných kategorií lidí). Přičemž migranty můžeme restringovat snadněji a efektivněji než např. navrátilce z dovolené v Egyptě. A statistika také jasně říká, že umírá-li něco mezi 1 a 10 procent nakažených, tak s počtem případů poroste i počet mrtvých.
Alternativní řešení, tj. vyhubení komárů, schopných tuto infekci přenášet, by znamenalo dosti drsný zásah do ekologie, a to plošně na prakticky celém území státu.

Abych to uzavřel

Přestože se toto onemocnění u nás už celá desetiletí sporadicky vyskytuje, znamená dovoz dalších potenciálních nakažených (či nosičů) jeho původce jednoznačné riziko, přičemž hranice mezi sporadickým výskytem a epidemií s exponenciálním nárůstem případů s potenciálně stovkami až tisíci mrtvých, může být překročena prakticky vždy. Přitom o daném onemocnění víme příliš málo na to, abychom byli schopni říct např. "sto nosičů v Praze nepředstavuje riziko, tisíc už ano". Prostě každý další zdroj nákazy zvyšuje riziko epidemie, asi jako každý vykouřený karton cigaret riziko rakoviny. A navíc, nezávisle na riziku vzniku epidemie, roste i riziko vzniku přírodních ohnisek v místech, kde tuto chorobu dosud nemáme.

Takže Okamura má ve svém zdrženlivém postoji k infekčnímu riziku od imigrantů pravdu (a zcela jistě není ve hře jen západonilská horečka, ale mohou být na naše území zavlečeny i daleko drsnější choroby), zatímco soudruh multikulturalista Vodvářka blábolí z cesty.

Jsme opravdu tak zlí, že nechceme pomáhat imigrantům?

Antidemokratické síly, domácí i zahraniční, nás neustále atakují tvrzením, jak jsme špatní, když odmítáme na své území vzít "ubohé uprchlíky". Mají pravdu?

Legislativní realita

Jak zákony pro poskytnutí / neposkytnutí pomoci individuálně (což řeší u nás trestní zákoník), tak i mezinárodní dohody o pomoci uprchlíkům (v současnosti platné Ženevské úmluvy) obsahují klauzuli, umožňující zcela legální neposkytnutí pomoci v situaci, kdy by to pro jednotlivce (nebo stát) představovalo významné nebezpečí. Jako jednotlivec tedy např. nemusím skákat pro někoho do vody, když neumím plavat, nebo když se jedná o tzv. "divokou vodu", v níž mohou s nadějí na úspěch zachraňovat jen speciálně vybavení a vycvičení záchranáři. Jako stát nemusíme přijímat ty uprchlíky, kteří představují riziko pro dodržování zákonů a další aspekty fungování státu (což se týká mj. prakticky všech muslimů).
Druhou věcí je, že mezinárodní úmluvy (vedle Ženevských i např. Dublinské protokoly) jasně definují uprchlíka jako člověka, která je bezprostředně ohrožován v souvislosti s válečnými (včetně občanské války) událostmi nebo přírodní katastrofou. Lidé, kteří jdou prostě za lepším, případně lidé, kteří se sami aktivně podíleli na devastaci své země (např. černoši v Zimbabwe, kteří vyhnali bílé farmáře a nyní umírají hladem, protože příčinný vztah setby a sklizně je za hranicemi jejich mentálních schopnosti) do výše uvedených skupin prostě nepatří.
Lidi, kteří nejsou uprchlíky podle jasně stanovených a platných kritérií (a v podstatě i snadno rozpoznatelných), jako jsou ty Ženevské úmluvy, do země pouštět nemusíme. A nemusíme do země pouštět ani osoby nakažené islámem, netající se s tím, že jejich cílem je přeměna ČR na islámský stát. Dokonce i ty, kteří jsou uprchlíky LEGE ARTIS. Právě proto, že ohrožují náš politický systém a jsou zdrojem kriminality.

Německo

Německo má problémy jednak z migranty obou výše uvedených kategorií, které by do civilizovaných států neměly být přijímány, jednak s migranty zcela legálními, tzv. gastarbeitery a jejich potomky, z nichž mnozí mají německé občanství, ale naprosto odmítají nikoli německé, ale celoevropské civilizační a kulturní hodnoty a žijí dobrovolně v ghetech, v nichž tyto evropské hodnoty neplatí.
To, že s nimi má nyní Německo problémy, je čistě věc jeho občanů. A toho, že si do čela státu zvolili neschopnou či zlovolnou osobu, která je do jejich země natahala. A také Němci (evropští a zcivilizovaní neevropané) tento problém budou muset vyřešit, ledaže by vyvřel do takové míry, jako před cca 2/3 století německý problém s nacismem, který musela řešit celá Evropa (spolu se zámořskými spojenci), a Německo by nás donutilo sáhnout po podobném řešení jako tenkrát.
A budu velmi tvrdý: Pokud si sousedka, živící se prostitucí, nabere tolik kunčoftů, že je sama nezvládne, opravdu nemá právo po mě požadovat, abych si ty nezvládnuté vzal domů a dal jim k dispozici svou manželku a dceru.
Druhá věc je, že Německu nejsme absolutně ničím zavázáni:
Ten stát nás šest let okupoval, povraždil tu cca třetinu milionu lidí a způsobil nedozírné hospodářské a značné (a zčásti i nevratné) škody kulturní, a dosud za to nezaplatil prakticky nic z reparací, které mu byly po kapitulaci nařízeny (část reparací pokryl zabavený majetek sudetských Němců, ale zdaleka ne vše).
Velmi neochotně a ve zcela nedostatečném měřítku bylo Německem zaplaceno odškodnění osobám, které byly za války odvlečeny na otrocké práce - Němci vyplacení odškodného zdržovali v podstatě až do doby, kdy naprostá většina z takto postižených osob již zemřela a ten zbytek měl před sebou jen nanejvýš pár let života. Nebylo zaplaceno žádné odškodnění ani osobám, vězněným v koncentračních táborech a tam, mnohdy i velmi závažně, zdravotně postiženým. Pozůstalým po zavražděných a odvlečených osobách nebylo zaplaceno naprosto nic.
Kontrastuje s tím skutečnost, že Němci z našeho území, kteří sloužili za války v ozbrojených německých silách (a třeba i páchali válečné zločiny), dostávali doživotně nikoli nezajímavé penze jako vojenské důchody.
Oba německé státy také systematicky znesnadňovaly až znemožňovaly potrestání válečných zločinců. Pokud ti neměli smůlu, že je vypátrali nějací lovci válečných zločinců (případně nebyli dopadeni bezprostředně po obsazení Německa spojeneckými armádami), tak se jim nic nestalo. Lovcům nacistů ovšem oba německé státy kladly do cesty největší možné překážky. 
To, že po roce 2000 bylo v Německu odsouzeno pár jarých devadesátníků, kteří v nějakém koncentráku zaujímali vysoce odpovědnou pozici "pátého kola u vozu" a jejich rozhodovací pravomoci byly nulové, na věci nic nemění. Důležité je, že jejich šéfové na odpovědných místech, aktivně se účastnící holokaustu (a dalších německých zločinů) a nesoucí jednoznačnou vinu, v naprosté většině případů dožili v klidu jak v NDR tak v NSR, případně jim byl umožněn únik do relativně bezpečné ciziny. Eichmann mohl být unesen, souzen a potrestán, ale bylo by bývalo technicky naprosto nemožné to udělat s desetitisíci válečných zločinců, kteří se uchýlili do "bezpečného zahraničí".
Německo má prostě tolik másla na hlavě, že je možné, bude-li to politická vůle, ho dehonestovat a jeho hlas prezentovat jako ozvěnu nacistické minulosti.
Můžeme též konspirovat na téma, zda nabrání milionů civilizačně nekompatibilních imigrantů a tlak na jejich distribuci do států EU i mimo ni není jakousi snahou o revanš za porážku ve válce, protože tyto státy patří do vítězné koalice, která Německo porazila a donutila ke kapitulaci.

Další aspekty imigrace

Imigranty, kteří nemají nárok na azyl a nemají ani nárok na trvalý pobyt kvůli jiným důvodům, prakticky nejsou státy EU schopné vracet zpět. V EU už přebývají snad miliony osob, jejichž nárok na azyl byl v řádném řízení zamítnut, a které dále zatěžují sociální systém a páchají kriminalitu, protože není možno vynutit jejich návrat. Vracení zpět unikají dokonce i kriminální zločinci, kterým v zemi původu hrozí spravedlivý trest. Pokud se s tímto fenoménem neudělá něco zásadního, je to opět argument proti přijímání kohokoli.
Prakticky to samé platí pro totální impotenci západních států EU (zdaleka ne jen Německa) řešit kriminalitu imigrantů. Ta začíná být "řešena" především manipulací se statistikami, které po těchto zákrocích "dokazují", že příliv imigrantů kriminalitu snižuje (byť realitou je pravý opak).
Dokážu si představit i nějaké "EUnijní Guantanámo", v němž by byli ilegálové bez nároku na azyl a bez možnosti vrátit je do domovského státu drženi v klecích do konce života, jednak aby nebyli zdrojem rizik, jednak aby to odradilo další od pokusů do EU ilegálně proniknout. A, pochopitelně, by se tam dali navozit všichni pachatelé imigrantské kriminality, od žhářů a sexuálních obtěžovatelů až po znásilňovače a vrahy.
Paradoxně by ovšem takováto opatření, plošně a důsledně prosazovaná, mohla zlepšit vztah obyvatelstva k imigrantům, protože by státy EU a EU sama mohly garantovat jejich relativní neškodnost a rychlé odstranění závadových osob mezi nimi, což nyní garantováno není.

Kdo prosadí změnu

Na opravdu zásadní změnu v imigrační politice ovšem potřebujeme v čele zcela jinou garnituru než osobu s láskou k alkoholu, předvádějící rituální tance před sochou masového vraha Karla Marxe (přičemž ta je obklopena "osobnostmi" zhruba stejného kalibru). V tom by mohly do jisté míry pomoci jak volby do EUroparlamentu v příštím roce, tak i politické posuny v členských zemích (aby došlo k vykopání marxistů i z EUrokomise a Rady Evropy).
Není náhodou, že současné události v Saské Kamenici do značné míry připomínají občanské protesty na sklonku socialismu. Také se jich v naprosté většině případů neúčastní žádní extrémisté a pokud nějací ano, jsou silně naředěni naprosto normálními občany, kteří už mají dost nahánění jich a jejich potomků pod nože či auta islámistických teroristů. Osobně jsem přesvědčen, že naprostá většina hajlujících na těchto demonstracích jsou policisté v civilu nebo osoby jim postavitelné na roveň.
Je také velice příznačné, že proti demonstrujícím rodičům s dětmi či prarodičům se vnoučaty stojí bezdětná Merkelová a rovněž bezdětný Macron. Tedy lidé, kteří až zemřou, tak po nich nikdo a nic nezbude, co by je muselo zajímat. Takže mohou vést EU ve stylu hesla francouzské aristokracie ze druhé poloviny 18. století "Po nás ať přijde potopa". Z hlediska populační biologie jsou tito lidé odpad a asi by mělo být ustanoveno, že bezdětní nesmějí vysoké funkce ve státech EU i na úrovni EU samotné zastávat.
Faktem je, že zhroucení politiky multikulturalismu a násilné islamizace v Německu (případně Francii) na základě masových občanských protestů může mít na zbylé státy EU stejný dopad jako zhroucení socialismu v SSSR na státy východního bloku.

Další státy

Dalším proislamizačním státem je Francie a hodně se v přerozdělování imigrantů angažuje Itálie. Podpis těchto států pod Mnichovskou smlouvou ovšem tyto státy silně distancuje od morálního práva po nás cokoli chtít.

Česko a islám

Multikulturně "uvědomělí" soudruzi blekotají, jak prý je s podivem, že v Česku, kde je zatím muslimů minimální počet, jsou tak silné protiislamizační nálady.
Důvodem jednoznačně je skutečnost, že náš stát je stát s nejvyšším procentem ateistů nejen v rámci EU, ale patrně i celého světa. A stále více ateistů (dovoluji si k nim pro zjednodušení přibrat i apateisty, agnostiky a zastánce podobných nenáboženských směrů a v praxi stejně jsou na tom i vyznavači náboženství, neuznávaných islámem jako "tolerovaná") si uvědomuje, jak je islám ohrožuje, a tvoří významnou část elektorátu antiislamizačních stran a politických uskupení s potencí nárůstu až na nějakých 70 - 80 procent hlasů ve volbách (což odpovídá jejich zastoupení v populaci). Jistěže je třeba čelit lživé propagandě multikulturalistů a islamistů, kteří tato fakta zuřivým lhaním popírají. A přes veškeré lhaní kojzarů z Britských listů a podobných sdělovacích prostředků se to daří a podpora protiislamizačních stran volby od voleb narůstá.
Islám jasně definuje ateismus jako hrdelní zločin a v řadě islámských států je jako takový (tj. až trestem smrti) postihován. A v těch dalších je zpravidla státem tolerováno lynčování ateistů ať už v běžném občanském životě, nebo ve věznicích (pokud formálně dostanou nějaký trest odnětí svobody a ne trest smrti). Opravdu nemám zájem (a v podstatě nikdo z takto světonázorově orientovaných osob), aby sem nalezla lůza, vyznávající takovéto "hodnoty", To je menší zlo, pokud zahyne někde cestou, bude doživotně vězněna v nějakém internačním zařízení (sorry, bližší košile než kabát), nebo ji takový osud předchůdců od pokusu dostat se k nám odradí.
Jinými slovy, zde, v samé podstatě islámu, je klíč k pochopení onoho "nesmyslného" odporu české společnosti proti islámu a muslimským imigrantům, protože stále více lidem je jasné, že pokud připustíme, aby zde vyznavači této pseudonáboženské ideologie, dostali politickou moc, budou s námi zacházet stejně, jako zacházeli nacisté se Židy.
Paradoxně ovšem antiislamizažní strany najdou své voliče i mezi zde žijícími muslimy (ve Francii tvoří muslimové část elektorátu FN). A to těmi, kteří chtějí vyznávat islám tak, jako významná část naší věřící populace křesťanství, tj. zachovat si některé nekonfliktní zvyky a na vše ostatní, co obtěžuje a vyčleňuje je ze společnosti civilizovaných lidí (od zahalování žen až po sebevražedné atentáty), kálet zvysoka. A tohle jim mohou zajistit jen a jen protiislamizační strany, jak jednoznačně ukazuje praxe v zápoadoevropských státech, v nichž "demokratické" a "multikulturní" strany podporují islámský teror radikálních duchovních a na ně napojených sil vůči nábožensky vlažným muslimům.

"Nepomoc ilegálním imigrantům", především muslimům (nemuslimským imigrantům pomáháme při zohlednění velikosti populace a ekonomik obou států více než Německo těm muslimským) není nějaký kapric nebo projev fóbie, plynoucí z neznalosti islámu, ale zcela pragmatické rozhodnutí na základě relevantních informací o islámu a jeho vyznavačích. Západním státům, které si na své území muslimy pustily, mnoho nedlužíme, naopak jim máme co vracet za události v době WW2 a před jejím začátkem.

V Saské Kamenici se patrně stala rasistická vražda

Ne, nehodlám opakovat bláboly multikulturalistů, liberálních demokratů a podobné fašistoidní lůzy. V Saské Kamenici byl zavražděn naturalizovaný německý občan kubánského původu, legální imigrant, plně integrovaný do německé občanské společnosti. Vrahy byli muslimové, kteří hlásají a praktikují starozákonní rasismus podle barvy pleti (převzatý vyznavači Koránu), podle něhož jsou lidé jako tato jejich oběť méněcenní a určení k fyzické likvidaci.

Není imigrant jako imigrant

Fašistoidé to silně popírají, ale je obrovský rozdíl mezi těmi imigranty, kteří mají zájem a snahu se přizpůsobit cílové společnosti a ve větší či menší míře se jim to i daří, a těmi, kteří takovouto integraci odmítají a naopak požadují, aby se cílová společnost přizpůsobila jim.
Jistěže existuje rozdílná výchozí pozice, imigranti z jedné evropské země do druhé (typicky naši imigranti, prchající před terorem Rakousko-Uherska, nacistů nebo komunistů) byli v cílových státech v pozici lidí s velmi podobnou kulturou a jejími hodnotami, zatímco imigranti z jiných kontinentů byli v situaci obtížnější. Na druhé straně ovšem existuje i faktor motivace a snahy, kdy se podařilo do společnosti zaintegrovat i obyvatele zemí asijských a afrických (v případě oné oběti rasistického útoku i země z Karibiku), aniž by došlo k nějakým výrazným problémům.
Podobnou situaci můžeme, konec konců, vidět i u nás, kdy např. Ukrajinci jsou většinou do naší společnosti dobře zaintegrováni a dokud nepromluví, tak v nich nepoznáme cizince (a jejich děti nepoznáme ani potom), zatímco Romové, kteří jsou na našem území někdy od 15. století, se do naší společnosti nedokázali zaintegrovat ani za těch skoro 600 let. A pokud ano, tak jen "odpadnutím od romství". Takže ti, kteří nedokáží odmítnout romskou etnicitu a splynout s majoritní společností, dodnes vytvářejí paralelní společnost se všemi negativy s tím spojenými (pro majoritu i pro ně samotné).
A ještě horší situace je s muslimy, kteří zcela nepokrytě hlásali a hlásají, že jejich cílem je přeměna našeho státu na islámskou republiku po vzoru Íránu, případně Islámského státu, případně území Afghánistanu pod vládou Talíbanu.

Praktické důsledky

Naprosto zásadním důsledkem uvedeného faktu je skutečnost, že imigranty prostě musíme třídit na ty, kteří se mohou s vysokou pravděpodobností (100% pravděpodobnost zcela jistě není ani u navrátilých potomků českých emigrantů) mohou do společnosti zaintegrovat, a ty, u nichž je takováto integrace silně nepravděpodobná (i když jistě i zde nejsme na plných sto procentech, jen se jim limitně blížíme). Nejde o žádný rasismus, ale o kulturní kompatibilitu či nekompatibilitu a jistě i o individuální morálně volní vlastnosti (které jsou v extrémní podobě zdrojem onoho nepatrného procenta zaintegrovatelných muslimů).
Důkazem je právě ona v perexu zmíněná oběť islamistických násilníků v Saské Kamenici, která to musela mít jak z důvodů jazykových (přechod ze španělštiny do němčiny), kulturních (přechod ze socialistické totality do jakžtakž tržní a jakžtakž demokratické společnosti) i vzhledové (černoch, resp. černošský míšenec v "bílé" společnosti). A přesto to šlo a šlo to i v tom Sasku, které je liberálně demokratickými fašistoidy prohlašováno za "nejrasisitičtější část Německa".
A přes jeho barvu pleti a další vizuální odlišnosti povstali "bílí rasisté" k odvetě za jeho zavraždění (ovšem s tím omezením, které už jsem vícekráte zmínil, že klerofašistická vláda udělala z Německa sud prachu, iniciovatelný i případem, jaký by za jiných okolností, a bez onoho kontextu "sudu prachu", nevzbudil mezi jeho občany širší zájem nebo dokonce pozdvižení v ulicích).
Zcela jistě můžeme poskytnout pomoc i těm nezaintegrovatelným, ale u nich musí být jasně definováno, že jen v situaci, kdy jsou opravdu ohroženi (naprostá většina imigrantů islámského vyznání k nám přichází ze států a oblastí, kde tomu tak není). A měli bychom rozlišovat mezi ohrožením důvodným a nedůvodným (např. můžeme se zastat šíity, pronásledovaného sunity, ale nevidím důvod poskytovat azyl osobě, důvodně podezřelé z obecné kriminální činnosti, jako jsou drogy, loupeže, vraždy apod.).
Opět: Naprostá většina "pronásledovaných Syřanů" patří k islámistickým extrémistům, bojujícím proti relativně tolerantnímu a lidskému režimu presidenta Asada, v němž mají jakási práva dokonce i nemuslimové. Jejich ochrana a poskytování pomoci není nepodobná k činnosti organizací, které po druhé světové válce pomáhaly unikat před spravedlností nacistickým zločincům a vyvrhelům. Takže nevládky angažující se na tomto poli lze přirovnat k organizacím typu ODESA nebo Stille Hilfe.
Neměl bych ani problém s odmítnutím islámského imigranta, byť ohroženého na životě, který se v předchozím životě účastnil islámistických represí proti nemuslimům nebo neortodoxním muslimům, jako jsou např. členové náboženských policií a podobných složek islámistických států (v Íránu třeba Revolučních gard). Pokud totiž takové lidi jejich souvěrci zlikvidují, udělají něco, co bychom jinak měli udělat my.
Nicméně u těch nezaintegrovaných a nezaintegrovatelných musí být jasně definováno, že se jedná o přechodný stav, který bude ukončen v okamžiku, kdy se tito lidé budou moci vrátit domů. A tito lidé by rozhodně, ani po létech pobytu u nás, ba ani v následujících generacích, neměli dosáhnout na občanství.
Ty, které přizveme k tomu, aby zde zůstali, bychom si měli pečlivě vybírat právě z hlediska jejich zaintegrovatelnosti (včetně vůle a motivace k něčemu takovému) do naší společnosti, jak to velmi ukázkově dělají třeba Švýcaři. A naopak, příznaky vytváření paralelních společností a izolovaných, majoritní společnosti nepřátelských komunit, by měly vést k tomu, že tito lidé spadnou do kategorie "nezařaditelní". Asi by bylo vhodné dávat vybraným kandidátům občanství "na zkoušku", které by mohlo být buď zrušeno nebo nepřevedeno do občanství plnohodnotného a po uplynutí této zkušební lhůty automaticky ukončené (asi jako měly a mají některé politické strany kandidáty členství; ostatně, občanství je také politická záležitost).

Desinterpretace

Klerofašistická německá vládní strana a další antidemokraté na ni napojení se jednoznačně snaží události v Saské Kamenici desinterpretovat jako jakési nepokoje, vyvolané "rasisty a extrémisty". Tím navazují na asi nejznámější tradice německé propagandy, na svého Volkgenosse Goebbelse. Snaží se tedy udělat z černého bílé a naopak.
Situace je taková, že naopak je to německá občanská společnost, která trpí náporem antidemokratů, přičemž antidemokratické síly v čele německého státu používají islamisty jako beranidlo proti civilizovaným občanům. A třeba i proti imigrantům, kteří jsou do německé občanské společnosti bezkonfliktně zaintegrovaní.
Rasistická vražda, spáchaná v Saské Kamenici islámskými vrahy naprosto jednoznačně demaskuje lži, které se vládní goebbelsové snaží šířit o odporu občanské společnosti proti antidemokratické vládě a jejím pohůnkům - islamistům.
Faktem také je, že v souvislosti s islamisty už dávno německý stát neplní své atributivní povinnosti a nechrání prakticky nijak občany proti těmto extrémistům. Konec konců, hnutí PEGIDA, které se podílí na současných protestech, vzniklo jako reakce na skutečnost, že islámští extrémisté poslali do ulic německých měst náboženskou policii, tedy tlupy zločineckých zrůd, vymáhajících po normálních lidech chování podle pseudopráva bezcenných primitivů "šaríja", a německý stát se ukázal být naprosto neschopným s tím něco adekvátního udělat (funkční stát by takovýto pokus o paralelní policii jednoduše utopil v krvi).

Faktem je, že hněv občanů stále narůstá a v podstatě veškeré bezzubé aktivity německého státu vůči islamistickým násilníkům a teroristům v podstatě přispívají k tomuto nárůstu (a to samé se týká i naprosté většiny států západní části EU). Pokud nedojde v této věci k radikálnímu obratu (prakticky o 180 stupňů) a islámští zločinci nezačnou být systematicky státní mocí potlačováni (jak je tomu třeba v Číně, z níž bychom si v této oblasti měli jednoznačně vzít příklad), dříve nebo později dojde ke stejnému výbuchu občanské nespokojenosti, jaký smetl vládu komunistického póvlu v tzv. "socialistických" zemích v roce 1989.

Socanství EU 5

Celý marxismus je založen na "vládě dělnické třídy". Problémy jsou tu dva a oba zásadní a pro marxismus kritické:

1. Existuje vůbec dělnická třída?
2. Může dělnická třída vládnout?

Marx a dělnická třída

Mladý Marx spolu s Engelsem postavili svou tezi reformy společnosti na předpokladu, že jejím nositelem musí být nějaká skupina (třída), která je neoddělitelná od ekonomiky. V jejich době jim (ale i tehdy ne zcela právem) vyšla dělnická třída, která v ekonomice prací vytváří hodnoty (a všechny ostatní třídy si, podle M + E tyto hodnoty nějak přivlastňují).
Marx v této souvislosti jasně definoval dělnickou třídu jako skupinu lidí, provádějící námezdní práci (s denním nebo týdenním cyklem práce a mzdy), a to práci naprosto nekvalifikovanou a nepotřebující žádné zvláštní vzdělání nebo vyučení, jen zapracování na příslušné pozici.
Tato charakteristika dělnické třídy byla v rudých příručkách politického školení obcházena a seznámili se s ní pouze vysokoškolsky vzdělaní školenci (v rámci vysokoškolské výuky marxismu-leninismu). Bylo to proto, že uvedená skupina v podstatě přestala existovat již za života Karla Marxe a další progresi jejího zanikání byl svědkem o něco mladší Engels.
Je to v zásadě logické: S rozvojem výrobních prostředků začaly nároky na pracovní sílu narůstat a v podstatě už na místech řadových dělníků museli být lidé s dosti rozsáhlým pregraduálním i postgraduálním vzděláním. A ti, kteří podobné práce nebyli schopni, byli na postech, které se stávaly stále nahraditelnějšími.
Lektoři politických školeních na VŠ nám tvrdili, že se Marx a Engels původně zděsili, když jim vyšla dělnická třída takto charakterizovaná (nevzdělané masy, konající ty nejprimitivnjší práce) jako onen základ, na němž mají stavět svůj "překrásný nový svět", nicméně se zaťali a prostřednictvím spolku komunistů, který v podstatě ukradli jeho zakladatelům a přeměnili na revoluční politickou stranu (MMCH, naprosto stejně si počínal Hitler vůči NSDAP) začali na svých vizích světové dělnické revoluce pracovat. Mimo jiné to ukazuje naprostou neschopnost humanitních disciplín obecně a marxismu zvláště korigovat zjevně nesmyslné teorie zdravým rozumem.
Ze zpětného pohledu vyplývá, že Lenin mohl zvítězit s bolševickou revolucí jedině proto, že Rusko bylo šíleně zaostalé, a že zde opravdu existovaly masy nevzdělaných primitivů, živících se jednoduchými pracovními úkony, jaké by zvládla i mírne vycvičená opice. A že i pro tyto primitivy byl v ruské ekonomice relativní dostatek pracovních pozic. Což bylo dáno jednak odstupem Ruska od center světové kultury i technického pokroku, jednak tím, že v relativně dohledné době před revolucí došlo k dosti zpackané reformě feudalismu, která sice osvobodila masy nevolníků, ale nezajistila jim živobytí, takže se Ruskem, až do porevolučních časů, toulaly masy "bosáků", kteří neměli co jíst a byli odkázáni na pronajímání se k tem nejprimitivnějším pracem.
V Evropě v té době již začínaly fungovat školy pro dělníky a další podobné instituce, zřizované mj. i "zlými kapitalisty", kteří již potřebovali kvalitnější zaměstnance.

Základní omyl

Základním omylem marxismu je, že dělnická třída (v tom pojetí, v jakém ji chápali jeho zakladatelé) je neoddělitelná od ekonomiky. Ve skutečnosti Marx zachytil pouze efemérní jev, který byl vystřídán nárůstem kvality pracujících, kteří s původní marxistickou dělnickou třídou neměli mnoho společného. To do jisté míry reflektovali revizionáři marxismu, kteří ovšem byli Leninem obviněni ze zrádcovství a renegátství.
Příčinou přetrvávání onoho omylu ovšem mohly být i vedlejší záměry marxistických vůdců: Pokud neexistuje autentická dělnická třída, pak vůči nim neexistuje naprosto žádná korekce a mohou stoprocentně uplatňopvat svou libo(z)vůli. Nehledě k tomu, že i kdyby takováto třída existovala, tak by z podstaty věci (negramotnost a nulová kvalifikace vůbec) potřebovala někoho, kdo by mluvil jejím jménem (a opět měl značný prostor pro libovůli). Asi jako se dnes někteří etikové dožadují toho, aby byla některým zvířatům přidělena lidská práva a oni mohli být jejich mluvčími.
Dělnická třída v Marxově pojetí jednak prakticky neexistuje, jednak jsou v současné době pracovní místa, která by s ní byla kompatibilní, nahrazována modernizací a automatizací. V podstatě už primitivní analogově řízené automaty zvládly to, co Marxův dělník, a zcela zlikvidovaly jeho "neoddělitelné postavení" v ekonomice.
Zájmem státu pak je, aby takových lidí bylo co nejméně, protože moderní ekonomika pro ně nemá naprosto žádné uplatnění. A v situaci, kdy se objeví (spíše nárazově a v souvislosti s nějakou mimořádnou situací) takováto potřeba, může patřičné úkony provést prakticky kdokoli.
Výsledkem tohoto základního omylu je další důvod, proč marxismus nemůže fungovat (ve smyslu "samoúdržby"), ale musí být toto zřízení dlouhodobě (celé generace) udržováno totalitní diktaturou. Zatímco kapitalismus i feudalismus vznikaly a udržovaly se zcela spontánně.

Pokus o restituci?

Marxisté (alespoň ti, co určují náplň politických požadavků - vymozkovaní aktivisté o těchto věcech nemají ani ponětí), stojí před problémem, daným neexistencí marxistické dělnické třídy. Takováto třída v EU prostě není a lidé, kteří mají její charakteristiky, se vyskytují na okraji společnosti (část bezdomovců a nejprimitivnější část kriminálních živlů).
Jistou zkratkovitou reakcí by mohl být dovoz lidí těchto vlastností z rozvojových států, kde je jich nadbytek. A jsme u onoho výroku marxismem prolezlé německé vlády "Zvládneme to". Tj. zamoříme EU lidmi, kteří odpovídají charakteristice Marxovy dělnické třídy. Lze také pozorovat, že kolem dovozu této chátry se shromažďují především marxisticky orientované organizace (respektive neomarxisticky, část původních marxistických stran ze zemí bývalého východního bloku je k této akci zdrženlivější, minimálně proto, že potřebují obnovit svůj vliv na obyvatelstvo).
Idiotismus neomarxistického vedení starých států EU tedy nemusí být motivován snahou o islamizaci tohoto soustátí, ale může být integrální součástí jejich levicové ideologie. Čímž ovšem není řečeno, že se na celou tuto akci nenabalují i živly, jejicchž cílem není marxizace ale islamizace. Minimálně jsou takto motivováni zástupci islámistických států, kteří podporují "duchovní rozvoj" imigrantů (tj. aby se nezcivilizovali, ale zůstali dále v područí islamistické ideologie).
Další věcí je, že pokud by tyto dovezené živly v EU převládly, nedošlo by rozhodně k návratu do dob mládí Karla Marxe, ale celé by se to zhroutilo někam na hranici pravěku a starověku. Tomu totiž odpovídají reálné možnosti a civilizační návyky islámských imigrantů.
Bez ohledu na motivy jejích aktérů je ovšem imigrační krize jednak důkazem, že se od marxistů nic pozitivního očekávat nedá, jednak lakmusovým papírkem, umožňujícím detekovat ty skupiny a organizace, které mají pod líbivým pláštíkem humanismu skryty uniformy dozorců z gulagů a koncentráků.

Marxismus je v současné době naprosto nesmyslná a od reality odtržená ideologie, jejíž zavádění a udržování nutně musí být prováděno extrémním násilím, protože naprosto neodpovídá současné úrovni civilizace v EU. Z tohoto důvodu je nutné proti marxistům bojovat všemi prostředky a pokud budou nadále používat EU jako svůj nástroj, tak je třeba EU rozbít, minimálně odchodem zemí bývalého sovetského bloku.