Úvaha listopadová druhá

Máme se lépe než za komunistů? Tato úvaha se objevuje neustále a neustále si "praví a nefalšovaní demokraté" stěžují na to, že pořád velká část populace (a s časem spíše narůstající) nereflektuje zlepšení oproti dobám normalizačního režimu.

Příčiny

Patrně můžeme hovořit o směsi více faktorů, které v tomto hrají roli

1. Zrady lidské paměti
2. Reálné zhoršení situace části naší populace
3. Trendy
4. Vnímání rizik (které souvisí s předchozím bodem)

Zrady lidské paměti

Před třiceti lety jsme byli o třicet let mladší. Byli jsme zdravější a výrazně výkonnější. "Prezervativy byly tehdy pevnější", jak kdysi na toto téma zaperlil kdosi v diskusi na Neviditelném Psovi.
To je kombinováno s tím, že normálním lidem paměť vymazává ze vzpomínek to negativní. Pamatuji si (objektivní) vyšší kvalitu konzervy Luncheon meatu a už ne to, jak blbě se třeba shánělo maso, a že na toaletní papír se běžně stávaly fronty.
To je dosti důležitý faktor, který v nás omezuje možnost objektivně hodnotit vzdálené prožitky.
Je ovšem třeba na druhé straně připustit, že veřejnosti jsou předkládány za standard situace v socialismu zážitky disidentů a dalších protirežimních osob, které jsou silně atypické, protože naprostá většina populace "zrazovala a kolaborovala" a takové zážitky ji prostě z tohoto důvodu minuly.

Reálné zhoršení situace části naší populace

Faktem také je, že řadě lidí se po roce 1989 život objektivně zkomplikoval a zhoršil. Klesly výdělky některých profesí, především dělnických. Idiotská politika havlistů vedla k rušení řady továren, někdy i celých odvětví. Pokud se podniky dostaly do rukou zahraničních vlastníků, byly velice často vytunelovány a zničeny a jejich zaměstnanci skončili na dlažbě. Nebylo to vždy jen kvůli nekvalitní a neperspektivní výrobě, ale v řadě konkrétních situací se jednalo o cílenou likvidaci potenciální (či reálné) konkurence. Zejména majitelé ze států našich bezprostředních sousedů, Němci a Rakušané si v tomto ohledu počínali jako totální hovada a co se jim dostalo do pracek, to zlikvidovali.
Klausovský "divoký kapitalismus" měl za následek vznik profesionálních šmejdů a šmejdích organizací, které se zabývaly cíleným okrádáním občanů (a za "zlých komunistů" by tento lidský póvl skončil naprosto nekompromisně v pruhovaných teplácích).
Není to tak dávno, kdy póvl, který nás "zastupuje" v Parlamentu, přijal ustanovení, že závaznou smlouvu je možné uzavřít i pouhým telefonním rozhovorem, přičemž ani v hovoru nemusí být explicitně řečeno, že se jedná o uzavírání nějaké smlouvy. Shodou okolností nedávno zastupitel Patrik Nacher informoval čtenáře Neviditelného psa o tom, že toto ustanovení se snad v dohledné budoucnosti změní v tom smyslu, že smlouvu uzavřenou po telefonu bude nutno potvrdit písemně. Nicméně dosud platí, že pokud vám kdokoli po telefonu cokoli nabízí, je nejlepší rozhovor co nejrychleji ukončit slovy ve smyslu "nic nechci, nic od vás mě nezajímá, nic od vás nekoupím". I tak se ovšem vystavujete riziku, že hovor bude elektronicky upraven a bude do něj vygenerován váš souhlas. Prostředky na to už jsou dávno k dispozici. Doba širšího zdostupnění těchto programů, včetně takového pokroku platformy PC, že se tyto programy daly nasadit i na běžně dostupné počítače, +- odpovídá době ustanovení tohoto zákona - zcela jistě "zcela náhodně".
Dalším problémem bylo posílení moci exekutorů, z nichž se stala vysloveně zločinecká sociální skupina, opět to "komusi velice vyhovovalo". Včetně "fikce doručení", ve státě, v němž prakticky nefunguje pošta a dopisy někdy, či spíše často, končí kdesi ve sklepě.
Cílená likvidace části průmyslových podniků, kterou především havlisté jednak připustili, jednak dokonce různými cestami podpořili, podpora šmejdů všeho druhu (včetně "profesionálních diskriminovaných"), bezuzdné exekuce bez jakékoli supervize státu a další podobné faktory zhoršily zcela objektivně sociální a ekonomickou situaci významné části (něco mezi půlmilionem a milionem) občanů a vedou k tomu, že tato část občanů se právem cítí hůř než za normalizace a objektivně na tom také hůř je.

Trendy

Už jsem o tom kdysi tu na blogu psal, takže jen stručně:
Husákovský režim v posledním desetiletí zřetelně zahníval. Počty zločinně režimem postihovaných lidí klesaly (byť se na nulu nedostaly za celou jeho existenci nikdy), klesaly restrikce v řadě oblastí. Objevil se tlak na to, aby "podniky podnikaly", přičemž reálnou odezvou byly "pětiprocentní prodejny", protože i státní podniky měly možnost pokusit se vyrobit něco mimo plán, co by zajímalo trh, a cestou těchto prodejen to na trhu uplatnit. Objevovalo se tam i dříve naprosto nesehnatelné technické a průmyslové zboží (včetně zboží dříve restringovaného proto, že by se s jeho pomocí "dalo podnikat". Začaly tát i ledy kolem soukromého podnikání a pěstitelé zeleniny a ovoce mohli částečně vyjít z ilegality, podobná očekávání byla i kolem klasických živností.
Režim tedy začínal směřovat někam pozitivním směrem ke smíšené ekonomice, kterou neměla jen tehdy obdivovaná Jugoslávie, ale prvky této ekonomiky (včetně soukromých řemeslníků, ale i např. lékařů a právníků) měly i sousední Maďarsko a NDR, o Polsku, kde zůstali početnou silou samostatní rolníci a další podnikatelé, ani nemluvě.
Pochopitelně, celé to ještě akcentovala politická změna v SSSR pod vedením M. Gorbačova a jeho "pěrestrojky" a "glasnosti". Navíc už na začátku 80. let nastalo v SSSR krátkodobé uvolnění poměrů, spojené se zátahy na nejrůznější zločince z řad vysokých funkcionářů komunistické strany, které bylo už tehdy spojováno s uvolněním poměrů u nás. Koloval vtip, že z Moskvy přišel do Prahy telegram s textem: "KSČ ROH JA", který byl nakonec po různých peripetiích rozluštěn jako "Krásné skončily časy, rychle opusťte Hrad, Jirka Andropov". (Pro později narozené: KSČ byla zkratka komunistické strany, ROH komunistických odborů.)
Naopak, velice brzy po revoluci, která otevřela hráze proti soukromému podnikání, se objevily (už koncem 90. let) nejrůznější "finty", jak co nejvíce lidem zabránit, aby se živili sami (to, že by tito lidé okrádali stát je jen bezectná lež babišovské a komunistické špíny). Vše bylo zaměřeno na to, aby byly pro drobné podnikání co nejvíce zvýšeny fixní náklady (tj. např. řemeslník, "zaměstnávající sám sebe" musel začít vyplňovat formuláře naprosto stejné jako fabrika o tisících zaměstnancích, zavádělo se "zálohové zdanění", vysoce převyšující reálně očekávané daně soukromých řemeslníků, a různé jiné podobné finty k likvidaci především drobných podnikatelů).
Polistopadový režim se už někdy od druhé poloviny 90. let snaží stále zuřivěji nahnat samostatně výdělečně činné osoby do front na úřadech práce, a to bez ohledu na to, zda byla u moci ČSSD, ODS nebo nějaká obskurní koalice. Tento trend jednoznačně zesílil nejprve "harmonizací" s EU a poté vstupem do této škodlivé a obskurní organizace, která je svou ekonomickou povahou fašistická, a proto podporuje především velkopodnikání. Pokud někde EU podporuje malé a střední výrobce či zemědělce, je tato podpora vždy organizována takovým způsobem, aby na ni mohli různými způsoby dosáhnout především velkovýrobci. Už jsem v souvislosti s "Čapím hnízdem" konstatoval, že takovéto akce nejsou "chybou" systému podpor podnikání ze strany EU, ale naopak projevem atributivních vlastností tohoto systému.
Přitom populace tyto trendy vnímá a zcela jednoznačně je dokáže i extrapolovat do budoucnosti a očekává tedy další a další zhoršování současného, už tak dost bídného (v porovnání s cca polovinou devadesátých let) stavu.
A zcela jistě se uvedené negativní očekávání v současnosti, kontrastující s pozitivním očekáváním na konci Husákova režimu, promítají do jejich srovnávání.

Vnímání rizik

Přes blábolení neomarxistů, soustředěných v tuzemsku po léta kolem ultralevičáckých Britských listů (nicméně v současné době takovéto marxistické weby, šířící komunistickou, fašistickou či kombinovanou propagandu, rostou jako houby po dešti) o tom, jak jsou naši lidé "nevzdělaní", "neumějí jazyky" apod., a tudíž "nejsou schopni správně hodnotit informace", jsou tito naopak vzdělaní, mají rozhled a v řadě případů mohou navázat na znalosti našich emigrantů, komunikujících s Českem. A někteří tito emigranti provozují weby, které jsou výrazně důvěryhodnější než různé "demokratikony", "hlídací psi", "(anti)demagogové" apod., šířící jen a jen propagandu, která je na první pohled v konfliktu se základními fakty.
Navíc si EU sama řeže pod zadkem propagandistickou větev stromu marxistických lží, na níž sedí, a to různými "Erasmy" a dalšími "mobilitami", umožňujícími našim lidem, a především těm mladým, seznámit se na svou kůži, např. při dlouhodobém studijním pobytu, s poměry v těchto státech. Byť jsou během svých pobytů v řadě případů do jisté míry odfiltrováni od normálních lidí, tato distance není stoprocentní a každý, komu to jen trochu myslí, se dokáže seznámit i se stránkami tamního života, které se nám oficiální ideologové snaží zatajit. Trochu mi to připomíná situaci, kdy se ze stáží a naučných pobytů v SSSR vracela většina absolventů s názorem: "raději hrdinně padnout na barikádách, než to, co tam je, pustit k nám".
Z těchto zdrojů pochopitelně víme, jak obrovské potíže mají západní státy jednak s přílivem civilizačně nekompatibilních migrantů (převažují mezi nimi muslimové, ale zdaleka to nejsou jen oni), řáděním neomarxistického póvlu (s předchozím zčásti souvisejícím), především na univerzitách, včetně totalitní zrůdnosti jménem ekologie, protože to už dávno není věda o životním prostředí s vztahy mezi jeho komponentami, ale čistě totalitní ideologie, založená, hlásaná a prosazovaná na stejných principech jako ideologie nacistická nebo komunistická, nicméně v principu horší než obě jmenované.
Já sám jsem absolvoval krátkou stáž ve Velké Británii v létě 1990. Byli tam účastnici z celé EU + "kandidátských zemí", vč. Turecka a Izraele. A od západních účastníků jsme si, coby účastníci z postkomunistických zemí, vyslechli nejednu výčitku na téma, jak jsme mohli připustit likvidaci tak krásného politického systému, který jsme dle jejich představ měli ve svých zemích před rokem 1989.
A kdo není úplně blbý, toho musely přesvědčit o skutečné podstatě EU nedávné rituální tance ožralé EUrověrchušky před sochou masového vraha Karla Marxe, dodané totalitním čínským režimem. Protože právě s tím je EUrověrchuška v hlubokém souznění duší, jaké je podmínkou úspěšného manželství či alespoň registrace.
Prakticky v přímém přenosu můžeme pozorovat krach Německa, které se zaváděním "ekologické energetiky" produkuje stále více CO2, byť proti jeho produkci "bojuje", a v rámci politického systému v tomto státě probíhají stejné jevy, jaké charakterizují konec Výmarské republiky a nástup Hitlera. O tom, že nový německý "hitler" bude zelený, se už moc pochybovat nedá.
Takováto (a další, která jsem nezmínil, ale existují) rizika, pochopitelně, za komunistů nebyla. Od ekologů, a především německých, zaznívají i úvahy o nutnosti omezení či zákazu cestování pro normální lidi. Tedy obnovení něčeho, co pamatujeme z minulého režimu coby "výjezdní doložky" a "devizové přísliby". I toto se nějakým způsobem promítá do onoho porovnávání předlistopadového a současného režimu.

Takže pozitivní hodnocení předlistopadového režimu je směskou více faktorů, přičemž za důležité je nutno považovat především to, že část občanů se tehdy zcela skutečně a reálně mela lépe než dnes (a nejsou tím myšleni příslušníci STB či komunistické věrchušky, ti si paradoxně většinou pomohli) a velmi důležitým faktorem je i vnímání trendů a rizik, kterými se současnost liší, a to dosti negativně, od minulého režimu. Včetně toho, že současný režim, diktovaný především EU, stále více konverguje k tomu husákovskému socialismu, byť na vyšší úrovni dostupnosti nejrůznějších technických vymožeností, ale stále více to vypadá, že to bude asi vše, čím se bude režim v EU za pár let lišit od Husákova "gulášového socialismu". A pokud se splní výhrůžky ekoveganů, tak ani ten guláš nebude...