Proč podporuji zpřístupnění IVF a podobných zákroků i single ženám

Velký rozruch vyvolalo rozhodnutí ministra zdravotnictví Vojtěcha podpořit změnu zákona, který by umožnil provést umělé oplodnění (včetně IVF) spermatem neznámého dárce i single žijícím ženám. Z rádoby konzervativní sféry se ozývá křik, který se ovšem zcela míjí s realitou. Je dobré se na tuto problematiku podívat.

Zákrok

Zákroky pro neplodné páry byly prováděny již za socialismu a snad ještě dříve. Bylo to hlavně tehdy, když měl muž nějakou závažnou chorobu, která se projevila buď snížením koncentrace spermií v ejakulátu na úroveň, která drasticky snižuje snižuje pravděpodobnost oplození (dokonce až tak, že  pravděpodobnost oplodnění v rámci jednoho cyklu násobená odhadovaným počtem zbývajících cyklů - do odhadovaného nástupu klimaktéria - může být výrazně nižší než 100 %). Případně ve vzorcích semene partnera nejsou spermie vůbec detekovatelné.
Kromě chorob může být ztráta schopnosti produkovat spermie způsobena léčbou, např. nádorů a leukémií ozařováním a chemoterapeutiky. Prakticky stejný efekt má i přítomnost "letálních genů" v genetickém materiálu jednoho z partnerů, případně obou, kdy vzniká stav, že s konkrétním mužem konkrétní žena mít dítě nemůže, ale s většinou jiných mužů ano. A totéž často platí i pro muže z takto neplodných párů - mohou "udělat dítě" jiné ženě než své manželce, zvlášť za situaci, kdy byli ujištěni o své neplodnosti.
Už za socialismu se říkalo, že úspěchy některých lázní na ženské nemoci a neplodnost nestojí ani tak na lázeňských procedurách, ale na změně sexuálního partnera pro dobu pobytu v lázních. Komu to připomíná známou filmovou komedii "Prstýnek", tak má pravdu. Zcela jistě už tehdy o něčem podobném prostě čimčarali vrabci na střechách a autory filmu patrně inspirovali. A v lázeňském městě, v němž jsem odbýval svou základní vojenskou službu, chodili někteří absíci "za lázeňačkami" a vůbec bych se nedivil, kdyby alespoň někteří z nich měli děti (a teď už i vnoučata), o nichž nevědí.
Je-li žena zdravá, pak ji oplodní i semeno zdravého muže za čerstva nasáté do injekční stříkačky a vstříknuté do pochvy nebo dokonce děložního krčku. To druhé může pomoci i ženám, které jsou neplodné z důvodu přítomnosti protilátek proti spermiím ve hlenu děložního hrdla. Údajně už někdy v 50. či 60. letech se takto oplodňovaly lesbické ženy spermatem otce, bratra, nebo jiného mužského příbuzného své partnerky. Dítě pak bylo příbuzné s oběma členkami páru.
Pokud má žena závažnější problémy, jsou použity razantnější postupy, až po ono oplození ve skle (IVF) vajíčka (vajíček), které se ženě odebere laparoskopicky či jinak operačně z farmakologicky nastimulovaného vaječníku. Pochopitelně, pokud se na neplodnosti podílí také muž, použije se k oplodnění vajíček sperma neznámého dárce. Pamatuji doby, kdy se kolem umělého oplodnění semenem od dárce, ať už IVF nebo jen vstříknutím semene do pochvy/dělohy prováděla hotová magie. Např. se vždy do semene dárce přidávalo semeno partnera, aby nebyla jistota, že to musí být dítě od dárce. Tedy, dovedu si představit i existenci nějakého plodnost snižujícího faktoru ve spermatu muže, jehož plodnost by se zvýšila přítomností zdravého spermatu jiného muže, ale nepovažuji to za možnost moc pravděpodobnou. Na druhé straně, pokud se tyto kejkle dějí i dnes, tak jsou nesmyslné, protože dnes jsou příslušné genetické testy na rodičovství "za hubičku" a dobře dostupné, viz třeba občasné průšvihy se záměnou dětí v porodnici.

Malý úkrok stranou

Považuji za vhodné v této souvislosti upozornit na fakt, že byla provedena velká studie, v jejímž rámci byly u žen sledovány prvky životního stylu a v tekutině, která se odsaje současně s vajíčkem, odebíraným na IVF, byly sledovány vybrané cizorodé látky (vč. těžkých kovů).  Asi nejdůležitější výsledek této studie je nulová úspěšnost IVF u žen - kuřaček, které na dobu před tímto zákrokem a během něj nedokázaly přestat kouřit.
Zajímavá je i studie daleko staršího data. V jejím rámci veterináři v semeni kanců (prasete domácího) stanovili koncentraci aflatoxinů (tehdy silně horkou novinkou radio immuno assay, na niž si museli "na koleně" prakticky vše udělat sami) a po použití tohoto semene k oplodnění byla vzniklá generace sledována od četnosti vrhu, přes nemocnost, přibývání na váze atd. až po jateční hmotnost. Tato data byla "nabouchána" do velkého sálového počítače (osmibity teprve začínaly, ale ne u nás), a teprve po konfrontaci těchto dat (ručně to prostě nešlo) byli výzkumníci tak trochu šokováni, že ony parametry od narození až po jatka korelovaly s tou koncentrací aflatoxinu. 
Nepochybuji o tom, že by podobná studie měla dopadnout podobně i u člověka. Ovšem, parametry zdraví a prospívání by korelovaly se řadou dalších faktorů prostředí i životního stylu, jaké byly u těch prasat v podstatě zanedbatelné (a vyfiltrování jen toho aflatoxinu by bylo nesmírně náročné až nemožné). Ta nemožnost nastane i tehdy, když vám počítač vyvěští, že těch mužů, potřebných pro rozumnou pravděpodobnost, že se podaří něco detekovat, by musel být milion (nebo ještě víc), a tolik dobrovolníků se v našem státě prostě sehnat nedá. Jinými slovy: Aby se to dalo detekovat u lidí, museli by být umístěni do zařízení silně připomínajícího koncentrák.
U toho druhého případu jsme si tedy také ukázali, že pokud něco vyjde v pokusech na zvířatech a nevyjde u lidí, neznamená to, že u lidí onen studovaný faktor nic nedělá, ale pouze to, že je maskován řadou nepravidelností lidského života, jaké se v životě chovných či dokonce laboratorních zvířat prostě nevyskytují.

K tomu oplození

Chtěl jsem tedy naznačit, že u zdravých lidí není umělé oplození žádný zásadní problém, pokud se tedy sejde zdravá žena se zdravým dárcem semene. Inseminátor byl za komunistů učební obor bez maturity. IVF tedy významná část single žen ani nebude potřebovat, pokud si nějak sežene dárce.
Pamatuji doby, kdy samotná IVF byla předmětem těžkých sporů, a kdy "děti ze zkumavky" byly různými pochybnými organizacemi, zejména navázanými na církve, či církvemi samotnými, prohlašovány za "děti ďábla" či Satana. A v podstatě během jedné generace se z toho stal vcelku standardní medicínský zákrok.
Proti oplození single žijících žen je vznášena i námitka, že "tato novela upírá dětem právo znát svého otce". Je to, pochopitelně, naprostý nesmysl. Naopak, bojovníci proti této novele fakticky upírají potenciálním dětem single žen právo na život. Nehledě k tomu, že ani děti neplodných párů (s mužskou neplodností) svého biologického otce neznají a v podstatě ani znát nemohou. A děti z babyboxů často neznají identitu nejen biologického otce, ale ani biologické matky. Což rozhodně není argument pro zákaz oplodnění anonymním dárcem žen, žijících v partnerském vztahu, nebo zákaz babyboxů.
Ostatně, jsou i parky, v nichž  se vyzývavě oblečená žena stane přes noc čekatelkou mateřství (nebo taky mrtvolou). Nicméně si nemyslím, že je pro společnost žádoucí, aby se takto množily geny sexuálních násilníků. Anonymní dárci jsou dost silně prošetřeni na nejrůznější dědičné vady a jiné neduhy, které by mohli přenést na potomstvo. Rozhodně je žádoucí nenahánět zoufalé ženy do nějakých problematických aktivit.
Jistěže v ekonomice státu se uplatní i děti single žijících žen. Takže odpůrci této novely by si měli uvědomit, že i ty děti, jejichž vzniku se snaží zabránit, jsou potenciálními zdroji financí na jejich důchody.

Ještě další aspekty

I v mé nevelké sociální bublině jsou či byly single ženy s dítětem. Jedna to zařídila tak, že se vdala a bezprostředně poté, co se ujistila, že je těhotná, se zase rozvedla. Druhá zase byla postavena před problém, že u ní probíhá choroba, která po relativně krátkém čase způsobí, že bude spolehlivě neplodná. Takže nakonec získala jednoho gaye, který spolu s ní před úřady předstíral, že jsou pár a že jim nejde udělat dítě (na což ona měla dost papírů od gynekologů). Takže má dítě, žije single a biologický otec je občas chodí navštívit.
Takže je jasné, že se tento dosavadní zákaz oplodňovat single žijící ženy dá obcházet a také se obcházet bude, pokud novela neprojde, protože se obchází už teď. 
Návrh této novely tedy považuji za rozumný i z pohledu udržení jakéhosi souladu práva a reality.  Prostě i pro právo platí ona sentence z příručky pro poddůstojníky, z níž jsem kdysi dávno studoval na vojenské katedře, že se nemají dávat rozkazy, o nichž je předem jasné, že nebudou splněny.
Problémem jistě je, že současný zákon je silně diskriminační a novela by měla tuto diskriminaci o něco snížit (takže ji lze považovat za prodemokratickou). Dle mého soudu by měly mít přístup k tomuto zákroku všechny ženy odpovídajícího věku a zdravotního stavu. Ona diskriminace je jistě pozůstatek křesťanské morálky, která je již naší společnosti cizí. Navíc i po této novele stejně zůstane diskriminace "státem registrovaných" lesbických žen (které by odpůrci zmíněné novely patrně rádi viděli v pruhovaném "pyžamu" s růžovým trojúhelníkem a za ostnatým drátem s elektřinou).
Jako další problém vidím také to, že heterosexuální dvojice a její potomci coby rodina je na světě zanedbatelný čas oproti době existence druhu Homo sapiens. A i v současnosti jsou početné populace, které takovýto model rodiny nemají a neakceptují.
V podstatě ještě první křesťané se stavěli k takovémuto manželství spíše negativně, což lze doložit i na textech některých epištol, které jsou součástí Nového Zákona. Až po uplynutí doby vzniku textů, které se v pozdější době staly staly součástí kanonizované verze Bible, začalo křesťanství lézt do vztahů mezi mužů se ženami a institut vymyšlené "svátosti manželské" se jim k tomu hodil.
A dokonce ještě v prvních stoletích našeho letopočtu existovaly klášterní komunity, v nichž žili mniši a jeptišky stejného řádu pohromadě a coby jakási velkorodina vychovávali své potomstvo. Faktem je, že dítě narozené v takové komunitě mělo pravděpodobnost dožití dospělosti daleko vyšší, než dítě narozené heterosexuálnímu páru někde na vesnici, protože komunita o ně mohla pečovat lépe.
Takže je docela možné, že s vývojem ekonomiky i sociálních vztahů dojde k utlumení výskytu křesťanské formy rodiny a ke vzniku nějakého jiného modelu této instituce.

Navrhovaná novela legislativy o umělém oplodněni je tedy jednoznačně krokem správným směrem, byť by se mělo jít ještě dál. Snižuje počet lidí, diskriminovaných na základě pochybnými lidmi sepsaných pravidel sexuálního chování, která navíc nikdy neplatila pro celý svět. Ten se navíc od těch dob radikálně změnil (a bude se dál měnit, ať už se s lidstvem stane cokoli), což ukazuje stále sílící neúspěšnost tohoto modelu rodiny.

Dost hrůza

Soudruzi "genderisti" vymysleli, že budou mužům, předělaným na ženy, dávat hormony, aby mohli prodělat "zážitek z kojení".  Je to pochopitelně, naprosto nebezpečná pitomost, která se může drasticky vymstít.

Biologie

Muž, či obecně savčí samec, má zakrnělé mléčné žlázy (nejsem si jistý, zda se to týká i těch, kteří netvoří placentu, jako klokan, vačice, ježura nebo ptakopysk). Ty je možné hormonálním průplachem uvést do funkčního stavu. To, že "sovětští polárníci rozdojili kozla" je patrně hoax, protože příslušné hormony s sebou neměli.
Lze jít dokonce dál: na paviánech bylo prokázáno, že lze udělat až takový hormonální průplach, po němž může samec odnosit na vhodném místě břišní stěny usazený zárodek, a to až do porodu zdravého mláděte (pochopitelně císařským řezem).
Jistě by se podobná metoda dala použít i u lidí, takže by gayové nepotřebovali "nosnici" na odnošení dítěte, jen dárkyni vajíčka. Pokud bychom zapracovali na metodě "výchovy" reparačních kožních buněk na vajíčka, tak by ani ta dárkyně nebyla nutná. A dítě by bylo směskou genů obou členů páru, jak je tomu u heterosexuálů.

Problém

Ten hormonální průplach je snad ještě drsnější než postupy, které se používají při transici trans- osob. Je také spojen s mnoha riziky, protože tkáně citlivé na ženské pohlavní hormony (třeba ta zakrnělá mužská mléčná žláza) mohou na něco takového zareagovat mj. i zhoubným bujením, rakovinou. Navíc se, pochopitelně, daný muž alespoň dočasně "transituje" i v oblasti sexu, od sexuálního pudu, až třeba po neschopnost mít erekci, či pohlavní styk vůbec. Je také otázka, zda se úplně všechny změny takto vzniklé mohou navrátit zpět. Jsou totiž vytvořené vysokými koncentracemi ženských pohlavních hormonů,  navíc následně překonanými posléze, až tyto hormony začne produkovat placenta. Jejich koncentrace v krvi v té době vysoce překračuje přirozenou ženskou hladinu pohlavních hormonů (mimo období těhotenství),.
Pochopitelně, i pro toho trans muže, předělaného na kojící ženu, dosti razantně naroste riziko rakoviny mléčné žlázy a pokud by navíc prodělal těhotenství, bylo by to ještě horší. Proto se také do podobných zákroků nikdo rozumný nehrne a nejspíš soudruzi lékaři ve Skotsku a ve Francii zcela ignorují onu hlavní lékařskou zásadu (už od dob antiky) "primum non nocere" volně přeložitelnou jako "nejdůležitější je pacientovi neublížit".

Důsledky

Tyhle "zážitkové" hrátky rozhodně nijak nepodporuji. Riziko je u nich příliš velké při srovnání s jakýmsi přínosem.
Neměl bych ovšem absolutně problém se spolužitím G a L párů za účelem rození společných dětí klasickým umělým oplodněním. Nebo možná i bez něj: V 50. a 60. letech se československé lesby běžně samy, nebo s pomocí partnerky, oplodňovaly semenem partnerčina otce nebo bratra (injekční stříkačkou), byl-li k dispozici, a šlo to taky. Dítě bylo tedy příbuzné i s tou partnerkou. Oplození vajíčka ve zkumavce asi není jediný možný způsob.  Dovolím si konstatovat, že inseminátor byl za socialismu učební obor bez maturity, tedy zvládnutelný skoro každým.
Pokud sáhneme do rané historie křesťanství, tak existovaly kláštery, v nichž žili mniši a jeptišky téhož řádu v jedné komunitě a běžně se v těchto klášterech rodily děti.  Podle některých variant pověsti o králi Artušovi se v takové komunitě narodil i kouzelník Merlin. Pak se ovšem dostalo papežství do rukou Němců a bylo to zakázáno (ten národ skutečně zmrví vše, na co sáhne; ostatně - vynález celibátu pochází ze stejného zdroje). Nicméně tahle historie raného křesťanství by mohla usnadnit některým nábožensky orientovaným G a L osobám překonat případné zábrany, protože by se do jisté míry jednalo o návrat k něčemu, co zde v raných dobách křesťanství bylo a fungovalo. Prostě, taková společná domácnost G a L páru (nebo dokonce více takovýchto párů) by byla jakými "miniklášterem" z dob raného křesťanství.
Mimochodem, opravdu nevidím důvod, proč by G a L osoby nemohly vytvořit nějakou organizaci (nabízí se forma neziskovky), zprostředkovávající dárcovství vajíček a "nosnictví" zárodků ženami z L komunity pro G páry a zase u osob G dárcovství spermatu.
Stejně tak bych neměl problém s dotažením pro člověka toho, co funguje, a bezvadně, u pokusných zvířat, tj. generování spermií a vajíček z reparačních kožních buněk. Faktem je, že L páry by byly ve výhodě, stačilo by vyrobit jedné z nich spermie a oplodnit vajíčko té druhé a odnosit by mohla dítě kterákoli z nich. Gayové by se dostali k oplozenému vajíčku obdobně, ale museli by sehnat "nosnici".
Faktem je, že nemáme porodnost ani na úrovni udržující stacionární stav populace, takže každé dítě, byť zplozené a narozené "nepřirozeným" způsobem by mělo být vítáno.
Možná ještě k té nepřirozenosti. Není to tak dlouho, co různí aktivisté protestovali proti oplodnění in vitro (IVF) a takto narozené děti prohlašovali za "děti ďábla". Pamatuji také, jak bylo za minulého režimu potlačováno cvičení podle Mojžíšové, které umožnilo mít děti normální cestou, jen "vytaháním" srůstů pobřišnice, které u nich vznikly např. odstraněním apendixu nebo jiným nitrobřišním zákrokem.

Takže jsme opět svědky pitomosti, vymyšlené LGBTQ+ aktivisty, která téměř nic nepřináší, vyjma rizik pro zdraví. Na druhé straně tito aktivisté naprosto ignorují reálně či potenciálně existující možnosti zajištění rození dětí, uplatnitelné u L a G osob.

Proč by se měli Motoristé trochu redefinovat

Strana Motoristé sobě získala překvapivou podporu ve volbách do Europarlamentu a již očekávanou v našich parlamentních volbách (byť se to libtardům a dalším fašistoidům nelíbí) hlavně svým vymezením pro auta a individuální autodopravu, která jsou v příkrém rozporu s tím, co hlásají ekologové, klimatologové a podobní desinformátoři.

Proč je lidé volili?

Jsem toho názoru, že za volebním úspěchem Motoristů stojí hlavně jejich odpor vůči ekopitomostem, který ostatně vyvrcholil konflikty kolem obsazení postu ministra životního prostředí. Kdejaký bezcenný aktivista, živený z peněz nás, občanů, aniž by dělal cokoli přínosného pro společnost, zahájil ječení a další protestní aktivity s cílem zrušit výsledky demokratických voleb, protože se prototalitním ekologům naprosto nehodí.
Troufám si tvrdit, že protesty vyvolávající postup proti sociálně patologických jevům a aktivitám, podporovaným minulou vládou, má asi u voličů z bodů programu Motoristů nejvíce fandů.
Nejsem si však jist, zda jim přinese nějaké hlasy jejich pozitivní postoj k našemu setrvání v EU. Už proto, že komukoli alespoň trochu soudnému musí docházet, že mnoho z programových bodů Motoristů z výše uvedené kategorie je prakticky neslučitelných s naším členstvím ve stávající EU. Přitom představa nějaké zásadní reformy tohoto spolku, která by přinesla změny kompatibilní s programem Motoristů, je naprosto nereálná. Pokud se bude EU nějak měnit, tak s vysokou pravděpodobností (hodně přes 99 %) k horšímu, byť mohou nastat určité snahy podstatu těchto změn nějak kamuflovat. Významná část voličů právě toto chápe, a současná bezpodmínečná pro EUrounijnost je může od Motoristů odradit.
Když jsem toto téma už nakousl: Je mi jasné, že ekonomická integrace Evropy má velký pozitivní ekonomický potenciál. Ostatně to dokázaly hospodářské výsledky EHS. Problém ovšem je, že se z EU stává stále více jakási polototalitní organizace, směřující k totalitě naprosté.
Faktem také je, že současná EU se drasticky liší od organizace, do níž jsme vstupovali. Ti předvídavější z nás proto hlasovali proti, avšak k celkové naší smůle byli přehlasováni hlupáky a omezenci, nechápajícími tehdy již jasně viditelné trendy dalšího vývoje. Současná EU se od té, co existovala v době našeho vstupu, liší asi jako Německo po nástupu Hitlera od Výmarské republiky, nebo poúnorové Československo od předúnorového.
EU se vyžívá v naprostých pitomostech a ptákovinách, jako je "boj za záchranu planety" nebo za "nediskriminování žen, různých minorit a pod.", posílá naše peníze na Ukrajinu, kde jsou transformovány nikoli na vojenskou výzbroj a výstroj, ale na zlaté WC mísy ukrajinských oligarchů, podporuje imigraci civilizačně nekompatibilních a totálně nepřizpůsobivých osob (a také netrestání jejich kriminálních aktivit) a další podobné věci.
Přitom za celou svou existenci nedokázala např. sjednotit dopravní pravidla a značení či zavést jednotný úřední jazyk (aby na každém balení potravin nemuselo být bleším, a naprosto nečitelným, písmem psáno jejich složení ve spoustě jazyků). Do popředí se sice spontánně dere angličtina, ale to jsou chaotické skřeky bez v praxi použitelných gramatických a ortografických pravidel, které se není s to naučit ani většina rodilých mluvčí (dokonce ani ti s VŠ vzděláním, vlastní zkušenost z kontaktů s nimi). EU tedy nedělá, co by dělat měla, a zaměřuje se na naprosté nesmysly. Členství v ní má od počátku zápornou bilanci (při zhodnocení jeho nepřímých nákladů a negativních ekonomických dopadů).

Totalita a demokracie

Ekonomické výsledky totality jsou paradoxně prakticky vždy horší, než výsledky demokracie, zejména v delším časovém měřítku.  A to samé následuje i po stránce vojensko politické. Přestože by mohlo mnoho lidí očekávat opak, v důsledku možností totality relativně bezohledně využít veškeré zdroje, které má k dispozici, je pravdou opak.
Už naše historie takovouto situaci zná: Dokud bylo husitské hnutí relativně pestré, tak sílilo a nakonec stačilo zazpívat "Ktož sú boží bojovníci..." a nepřátelé se dali na hysterický útěk. Jakmile se ovšem vytvořila relativně homogenní a totalitními prvky v jednotě udržovaná "obec polem pracující", došlo ke známé bitvě u Lipan, v níž byla tato větev husitství potřena mj. zbytkem těch neunifikovaných husitů.
Pokud se podíváme do historie blíž, tak můžeme pozorovat, jak demokratické státy porazily za druhé světové války totalitní Německo i totalitní Japonsko a jejich satelity. Přestože i tyto státy byly nuceny zavést jakési prvky totality, např. přídělový systém nebo opatření v oblasti šíření informací, svou podstatou zůstaly demokratické, v totalitu se nepřeměnily. 
Demokratické státy, a zejména USA, byly daleko otevřenější různým formám inovací, které neměly šanci projít v totalitním systému . Ponorkovou válku o Atlantik Německu nakonec prohrála drastická inovace stavby lodí v USA, v podstatě blízká pásové výrobě v továrnách, a vyžadující minimální nároky na personál. Vedoucí této výroby bral i servírky z restaurací, které se po cca dvoutýdenním zaškolení staly pracovníky pro tuto výrobu plně kvalifikovanými. Výsledkem bylo, že počty potopených lodí byly převýšeny počtem lodí nově postavených.
Posléze USA začaly tímto způsobem produkovat i letadlové lodě, tzv. eskortní. Doprovázely konvoje plující přes Atlantik a operovaly i na bojišti v Pacifiku. Z letadla je totiž lépe vidět ponorku než z paluby lodi. Pokud je těsně pod hladinou, může ji zničit samotné letadlo, pokud je hlouběji, navede na její pozici doprovodné válečné lodě, eskortující konvoj, vybavené vrhači hlubinných bomb. Nakonec, když už se válčilo prakticky jen v Tichomoří, se tyto lodě střetly s tehdy největší bitevní lodí světa, japonským kolosem Jamato, v jeho první a poslední bitvě, a přesto, že byly krátce předtím pocuchány tajfunem, v této bitvě obstály (k velkému údivu amerického velení).
Výhodou demokracie bylo i lepší informování vlády a vojenského velení o neúspěších a jejich příčinách, zatímco v totalitních státech byla tendence tyto informace zatajovat či zkreslovat z obavy před represemi.
Z tohoto důvodu nebylo s to nacistické Německo dokončit výrobu klasické jaderné bomby, přestože jeho startovní čára byla blíž cíli než startovní čára, z níž vyrazili Američané. A bez "atomových špionů" by nemohla vzniknout jaderná bomba ani v totalitním SSSR.
Můj oblíbený příklad je, že jediným důvodem pro neshození jaderných bomb na Japonsko byla skutečnost, že touto akcí předvedli SSSR, že je atomová bomba reálně zkonstruovatelná. Proti atomovému programu byla v SSSR silná ideologická opozice, vycházející z Leninova díla "Materialismus a empiriokriticismus". Jde o to, že některé partie, zaměřené na kritiku empiriokriticismu a jeho tvůrce, Ernsta Macha (1838–1916), lze vyložit jako popření reálnosti jeho objevů, na nichž v podstatě stály fyzikální základy jaderné bomby. Z tohoto důvodu byl Kurčatov pořád "jednou nohou" v GULAGu, právě dokud nebouchly bomby nad Hirošimou a Nagasaki. Teprve potom dostal "plnohodnotnou zelenou".
Faktem je, že geniální politik, vybavený navíc strojem času (jakého USA rozhodně neměly), by asi obětoval těch cca půlmilionu svých mužů a několik milionů Japonců, padlých při invazi na Japonské ostrovy (o japonských civilistech, v té době doslova umírajících hladem jako mouchy, ani nemluvě), a rozšířil zvěst (atomových špionů na to bylo dost), že projekt Manhattan narazil na neočekávané a fyzice se vzpěčující potíže, a že asi jadernou bombu vyrobit nelze.
Kurčatov, Sacharov a všichni další by skončili v GULAGu a posléze v hrobech, označených jen víčkem od konzervy s hřebíkem vypíchaným číslem vězně. A až by USA vytáhly jadernou bombu někdy v 50. letech, asi jak kouzelník Pokustón králíky Boba a Bobka, nebyl by v SSSR naprosto nikdo, kdo by byl s to jaderný projekt rozjet (natož dotáhnout do konce).
Dokážu si ovšem představit naprostou neschopnost demokratických politiků pochopit podstatu totality a všechny její důsledky. Že by nějaká brožura desítky let mrtvého filosofa "dokázala" nemožnost vyrobit jadernou bombu a ovlivnila tím celý zbrojní program státu, si patrně nikdo z odpovědných politiků neuměl představit.
Ze stejného důvodu (tedy neschopnosti vymyslet něco kvalitativně nového) sice SSSR vypustil na orbitu Sputnik a později i Gagarina, ale "závod o Měsíc" prohrál natolik, že sovětská propaganda nakonec musela tvrdit, že let na Měsíc nikdy nebyl plánován.
Sovětská totalita totiž stačila na to, aby pomocí vylepšených motorů V2 dostala na orbitu družici, a aby baterií těchto motorů na ni vynesla i Gagarina, ale taková baterie už nebyla s to vynést větší náklady, případně dosáhnout únikovou rychlost s velkou lodí.  Navíc v tom "vylepšení" šlo hlavně o kvalitnější materiály, v Německu koncem války skoro nedostupné, využívané při vývoji prototypů, ale v sériově vyráběných raketách už byly nahrazené materiály nižší kvality. Takový "vyšizený" motor postačoval k uvedení V2 na balistickou dráhu, ale cestu na orbitu by už nezvládl (zatímco plnohodnotný prototyp ano).
V důsledku relativně úspěšného využívání morálně zastaralých motorů V2 byl v SSSR zbržděn vývoj kvalitativně nových motorů, jaké USA posléze použily v programu Apollo ( sovětští propagandisté se dokonce v populárních časopisech pro mládež chlubili, jak přechytračili Američany, kteří vyvíjeli vlastní motor pro let na orbitu, zatímco oni již vyvinuté slabé motory spojili do baterie) .
SSSR pronásledovala také smůla: Na začátku jejich "měsíčního projektu" zemřel geniální konstruktér Koroljov a nebyla za něho rovnocenná náhrada (což je opět jev charakteristický pro poměry v totalitních státech).
Na základě těchto příkladů, a dalo by se jich jistě v historii nalézt více, lze předpokládat, že současné trendy v EU směrem k řízení naprosto všeho z jediného centra, navíc prováděné v podstatě totalitním diktátem a bez zohlednění neúspěchů a negativních dopadů, povede k tomu samému jako v těch příkladech: K postupnému hospodářskému a politickému úpadku a nástupu totální vojenské impotence. Ostatně dění v posledních cca deseti letech lze vyhodnotit jako počátek propadu.

Reakce

Protože EU spěje sále víc směrem k podobě jako nacistické Německo, jeho japonský spojenec, nebo jeho stalinský rival, stále více lidí chápe, že naše  členství v této organizaci (a když už jsme u toho, tak i její existence na úrovni schopné ovlivňovat naše životy) je naprosto neslučitelné s naší prosperitou. Včetně nemožnosti zavedení naprosté většiny prvků politiky, které jsou součástí politického programu Motoristů, jako je třeba omezení nebo zrušení Green Dealu a dalších pitomostí. Tedy nikoli formou nějakých "potěmkinských vesnic" jak jsme toho byli v politice EU opakovaně svědky, ale ve fungující podobě.
Z výše uvedených důvodů jsem toho názoru, že Motoristé mají největší voličský potenciál mezi euroskeptickými voliči, pro něž jsou strany typu ANO nouzovým řešením a z nějakých důvodů nechtějí dávat hlas SPD. Současně by Motoristé mohli "vyluxovat" i nějaké voliče ze skupiny těch, kteří nevidí nikoho z jejich pohledu volitelného, a k volbám proto nechodí.
Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že Motoristé si svým lpěním na členství v EU jen škodí, a že by tento bod měl být změněn ve smyslu: Buď  reforma, spočívající v návratu před Lisabon (nebo ještě lépe před Maastricht) a návrat k onomu volnému pohybu osob, zboží, financí a služeb, bez čehokoli dalšího, nebo odchod z ní, případně aktivní pomoc při její likvidaci.
Jsem přesvědčen, že takovouto úpravou volebního programu by Motoristé mohli leda získat. Eurohujerů je stejně volí jen zanedbatelný počet.
Ostatně, i já silně postrádám v našem politickém spektru stranu racionálně až pragmaticky kritizující výstřelky EU a jejích "převodních pák", pro niž by naše setrvání v této organizaci nebylo nedotknutelným dogmatem, ale konstatováním ve stylu "pokud to nepůjde po dobrém, budeme to zkoušet po zlém".

V případě Motoristů, jejichž pro masy občanů sympatické programové body jsou v podstatě negovány dogmatickým lpěním této strany na setrvání našeho členství v EU, navzdory tomu, že tyto body jsou v jejím rámci naprosto nerealizovatelné, je dle mého soudu strategickou chybou, která se už nyní promítá do poklesu voličské přízně v průzkumech volebních preferencí. Takže tato nadějná, a zcela jistě racionálně či pragmaticky orientovaným voličům sympatická, strana by se mohla, při setrvání tohoto rozporu programových bodů, po příštích volbách ocitnout mimo parlament.

Klimatologie? Jen nepravdy a manipulace.

Pokud se podíváme na to, co současní klimatologové hlásají, tak existují v podstatě dva druhy nepravd. Na vyvrácení té první stačí absolutorium základní školy, na naprostou většinu zbytku pak středoškolské vzdělání, které musí mít každý vysokoškolák, bez ohledu na to, zda projektuje domy, řídí mlékárnu nebo léčí lidi. 

Klimatické nepravdy

Asi největší a potenciálně nejškodlivější nepravda, či spíš rovnou lež je, že klimatologii mohou rozumět výlučně klimatologové, protože se jedná o naprosto okultní vědu, přístupnou výlučně zasvěceným. Mnohdy je to jediný argument vůči klimaskeptikům a konkrétní věcné diskusi se soudruzi klimatologové velice často vyhýbají jak čert kříži.  Faktem je, že v řadě případů žádné věcné protiargumenty klimatologové nemají.
Pokud zabrousíme trochu do historie, tak můžeme konstatovat, že s řadou "klima zachraňujících" opatření byl v tehdejších diskusích na internetu spojen nesouhlas vzdělanější části diskutujících. Nicméně, jakmile se začaly kupit důkazy, vyvracející klimatologické bláboly, tak byla diskuse, patrně na pokyn nějakého centra, protože se tak stalo prakticky všude a ve stejnou dobu, "utnuta" s tím, že o klimatické změně panuje "vědecký konsensus" (ten patrně existoval naposled v celé Evropě o tom, že čarodějnice obcují s ďáblem, a v části Evropy - SSSR a později východním bloku - o tom, že Lysenkova "nová sovětská biologie" je to pravé ořechové).  A od té doby klimatologové jen blábolí bezcenné nesmysly a ani ve střetu s realitou je nehodlají korigovat. Pochopitelně i ten "vědecký konsensus" je jen bezcenná lež, protože klimanesmyslům věří jen menšina vědců.
Jak bylo uvedeno v perexu, je řada toho, co hlásají a prosazují klimatologové a jejich "převodní páky", tj. úředníci EU a zelené politické neziskovky, vyvratitelná fakty, která se vyučovala a snad ještě vyučují na základní škole. Absolvent této školy by měl v řadě případů být schopen pochopit a ověřit argumentaci klimaskeptiků, případně sám při konfrontování alarmistických žvástů s učivem základní školy dospět ke klimaskepsi.
Většina toho zbytku by měla být vyvratitelná znalostmi, požadovanými při maturitě na gymnáziu, a z větší části i na jiných typech středních škol, vč. učňovských oborů s maturitou.
Je pochopitelné, že maturitu mají i lékaři (a mnoho dalších odborníků, bádajících v biomedicínských disciplínách) i jaderní inženýři (a prakticky všichni absolventi nějakého technického oboru, včetně matematiky a fyziky) a dokonce i někteří badatelé v humanitních oborech (byť za komunistů existovala "umělecká maturita", která, co do naučených fakt, za tou normální silně zaostávala).
Vědecká erudice, v podstatě v jakémkoli exaktním oboru, by měla do značné míry eliminovat zbytek, protože klimatologové většinou porušují atributivní postupy vědecké práce, což může posoudit v podstatě kdokoli, kdo takové zkušenosti a dovednosti má, a to i ze vzdálených oborů.
Z těchto a dalších podobných důvodů jsou námitky klimatologů proti "klimatické neodbornosti", třeba jaderného inženýra (který toho např. o interakci atmosféry s kosmickým zářením ví daleko víc než klimatolog) jen dalším blábolením.
A když už jsme u toho, tak to byl Jan Hus, který tvrdil, že i laikové mohou poznat, žije-li kněz ve stavu smrtelného hříchu (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost), a tudíž jsou jím prováděné náboženské úkony nulitní. A koncil v Kostnici zase zastával názor, že "smrtelný hřích" je natolik obskurní pojem, že je jeho posouzení zvládnutelné pouze příslušníky vyššího kléru.
Explicitní přehled klimalží nechám raději na někdy příště.

Strašení

Klimatologové se snaží produkovat katastrofické zvěsti a děsit obyvatelstvo hrůzami, které bez "boje za klima" nastanou.
Jistě nejhrůznější byla Mannova "hokejka", stojící na samém počátku klimatického lhaní. Jestliže lineárně extrapolujeme její poslední část, měli bychom dnes mít na teploměru ve stínu nějakých 50 - 60 stupňů. Pokud bychom zohlednili skutečnost, že konec "hokejky" je +- exponenciela, bylo by to ještě horší. Pochopitelně, Mann také zakamufloval nějakou manipulací s daty jak oteplení v 16. století (vyšší teploty než dnes), tak "Majklovým trikem" ještě teplejší středověké klimatické optimum. Návrat k teplotám, které tu už byly a působily spíš pozitivně, by rozhodně nikoho nevyděsil, takže je bylo třeba "odtrikovat".
Klimatologové se ovšem nyní dostávají do situace, charakterizované úslovím "Můžeš dočasně obelhat všechny lidi nebo dlouhodobě malý počet lidí, ale nemůžeš dlouhodobě obelhat všechny lidi." Právě nyní jsme svědky toho, jak se velká a stále narůstající část desinformovaných lidí vymaňuje z tohoto stavu, protože ona dočasnost už skončila. Na druhé straně ovšem zůstává omezený počet lidí, kteří klimadesinformacím věří dál a jsou základem a kanonenfutterem aktivistických "proklimatických" skupin a organizací. Jistěže zbytek lidí, tvořících tyto skupiny a organizace, většinou na vedoucích nebo jinak významných pozicích, klimalnesmyslům nevěří, ale podporují je jako významný prostředek příjmů, politické moci a ukájení ega.

Další indicie

Obrovským problémem také je, že naprostá většina "protioteplovacích" opatření je prokazatelně neúčinná, nebo dokonce přispívá k oteplování klimatu. Jedná se mj. o masívně vnucované větrníky a fotovoltaiku, protože obojí prokazatelně zvyšuje teplotu okolí (případně po větru) a s vysokou pravděpodobností je tento efekt minimálně v rovnováze s "ušetřeným" skleníkovým efektem, vzniklým při získávání stejného množství energie spalováním uhlí. Opět by toto měl po předložení příslušných fakt pochopit gymnazijní maturant.
Dalším faktem je, že zatím neumíme likvidovat ani fotovoltaické panely, ani listy vrtulí větrníků. Psalo se o tom dost, a než to soudruzi "utlumili", tak i v mainstreamových médiích. Jen lze tušit, že to bude velice energeticky náročné, a opět to hodně ukousne z toho, co tyto elektrárny vyrobí. A není vyloučeno, že tento proces bude nutno dotovat energií vyrobenou nad rámec toho, co bylo vyrobeno těmito zdroji. Kapitolou samou o sobě je silně skleníkový SF6, který je produkován větrníky a částí fotovoltaiky a opět může jejich působení na skleníkový efekt nejen vynulovat, ale dokonce zvrátit.
Pochopitelně, kdo se jen trochu zajímá o techniku, byť na úrovni poučeného laika, ví, že fotovoltaické panely i další klíčové komponenty OZE jsou v podstatě monopolně vyráběny v Číně, takže celá "alternativní energetika" v podstatě podporuje nacismu blízký totalitní čínský režim.
Hlavním problémem ovšem je, že prakticky u každého opatření "zachraňujícího planetu" je skupina lidí, kteří se na něm naprosto nehorázným způsobem obohacují. Pochopitelně, na úkor zbytku společnosti.  Takže se nelze divit, že normální lidé, kteří to nejrůznějšími způsoby platí, začínají remcat a začínají podporovat "antiekologické strany", u nás např. Motoristy.
S tím souvisí i skutečnost, že naprosto šílená opatření, devastující celá průmyslová odvětví i část zemědělství, zatím s oněmi vykazovanými "katastrofálními" trendy nijak nepohnula. A čím více šíleností si klimatologové vyřvávají a čím víc současně straší rostoucí teplotou, tím víc je patrno, že je to jenom blábolení nesmyslů. Pokud by ekonomiku devastující opatření byla účinná, muselo by se to nějak projevit na teplotních trendech, kdyby ovšem byl nárůst teplot opravdu způsoben růstem koncentrace nami vyprodukovaného oxidu uhličitého v atmosféře.

Strašení "katastrofální klimatickou změnou" je tedy z valné části vymyšlené a zbytek je vytržen z kontextu, aby se dal odlišně (od reality) interpretovat. Je velmi potěšitelné, že stále roste počet lidí, kteří tyto desinformace odmítají, případně demaskují. Zrovna 1. 8. se objevil na Neviditelném Psovi text stížnosti, kterou podal spisovatel a námořní kapitán F. Novotný na ČT. Problém je v tom, že tato televize blektala o "požárech způsobených klimatem" a zcela ignorovala (a divákům utajovala), že už v době napsání oné stížnosti bylo v souvislosti s těmito požáry chyceno více než sto žhářů, kteří byli v době sepsání uvedené stížnosti buď už usvědčeni nebo byli ještě v procesu vyšetřování.

Opravdu "jen dekrety"?

V principu si neuvědomujeme, že ony "Benešovy dekrety" měly naprosto jinou funkci než jakou jim přisuzují současní Emanuelové Moravcové pod taktovkou Němců. A z jejich skutečné funkce se pak odvíjí jejich vztah ke dnešku.

Dekrety

Vládnutí pomocí přímých příkazů šéfem exekutivy je opatření, mající původ v demokratických antických zákonodárstvích, vč. římského práva, z něhož se asi při tvorbě československých zákonů docela čerpalo. Princip je ten, že se stát může dostat do situace, kdy zastupitelské orgány nemohou fungovat (nejde jen o jejich faktickou likvidaci, ale i o situace, kdy je nutno jednat velmi pružně a rychle).
Římu vládli dva konzulové, navíc podle not senátu, nicméně v situaci, která nebyla jimi zvládnutelná (a byly i situace, kdy jeden z konzulů byl zneprovozněn, včetně smrti v bitvě)) byl jmenován diktátor, který měl absolutní pravomoci (z nichž se následně musel zodpovídat senátu, takže bylo zabráněno ryzí libo(z)vůli). Ten mohl rozhodovat pružně a rychle a zpravidla Řím z průšvihu vytáhl. Měl také časově omezené období zastávání této funkce, což byl jeden z mechanismů, bránících tomu, aby se diktátor trvale uchopil moci.
Jmenování některých politiků na konci republikánské éry doživotními diktátory bylo projevem totální krize republikánského zřízení, které bylo koncipováno pro městský stát a vznik superstátu, směřujícího k impériu, v principu toto řízení znemožnil.
V podstatě tedy možnost presidenta ČSR vládnout v případě těžké politické krize pomocí dekretů byla jakousi analogií jmenování diktátora v Římě s tím, že zde, na rozdíl od Říma, nebylo nutno se dohadovat o jmenování konkrétní osoby, protože ta byla fixně dána personálním obsazením postu presidenta.
Přesně toto se stalo před druhou světovou válkou, kdy bylo Československo obsazeno Němci. Tento akt (15. 3. 1939) byl dokonce v rozporu i s Mnichovskou dohodou, kterou se Německo zavázalo garantovat hranice pomnichovského Československa. Řekněme si to upřímně, Mnichov Němci nerespektovali od samého počátku, protože už v roce 1938 obsadili i některá většinově česká území, přestože Mnichov byl postaven na obsazení území většinově německých. A nikdo ze signatářů neprotestoval.
E. Beneš byl tedy po ustanovení exilové vlády minimálně od onoho 15. 3. 1939 kompetentní k řízení státu pomocí dekretů, protože Němci po okupaci zlikvidovali parlament, takže demokratickou cestou zákony nemohly být tvořeny.

Potvrzení

První řádně zvolený parlament ČSR po osvobození (1946) postupně schválil dekrety presidenta republiky a tím je začlenil do zákonů československého státu jako jeho plnohodnotnou legislativu, v podstatě ekvivalentní výsledkům demokratické tvorby zákonů před okupací a po ustanovení onoho nového poválečného parlamentu.
Předválečný parlament nebyl po válce provozuschopný, protože řada českých a slovenských poslanců byla Němci v letech 1939 - 1945 povražděna a němečtí a maďarští poslanci šli do odsunu, případně se skrývali před poválečnou spravedlností.
"Boj proti dekretům" je tedy bojem proti řádné legislativě, legitimnější než byla nedemokratická legislativa, vzniklá v letech 1948 - 1989.

Další

Druhou věcí je, že odsun Němců z území sousedních států byl dohodnut dříve než v Postupimi, tam se vesměs ladily jen technické detaily, takže existoval jakýsi právní rámec i pro ony "divoké odsuny", které jsou nám Němci a kolaboranty vyčítány.
A protože ještě neproběhla Postupimská konference, neexistovala některá omezení prostředků a metod provádění tohoto odsunu.
Neexistovala ani legislativa, která by zakazovalo udělat to, co bylo ihned po osvobození provedeno, tj. snížit Němcům příděly na úroveň, kterou Němci před osvobozením přidělovali Židům (těm, kteří ještě nebyli na koncentráčnické šlichtě, "okořeněné" Zyklonem B).
Faktem také je, že Hitler neměl žádné kompetence ke zrušení československého občanství Němcům na území protektorátu. Proto byli tito Němci z hlediska striktního pojetí zákona vlastizrádnými československými občany. Se všemi potenciálními důsledky, zcela jistě horšími než odsun.

Důsledek

Boj proti "Benešovým dekretům" je v podstatě bojem za zvrácení výsledků druhé světové války. Pochopitelně, začíná se morálním odsouzením a prohlašováním zcela legitimních a mezinárodním dohodám odpovídajících aktů za "excesy". Pak jistě, náznaky už jsou, nastane zpochybňování morálních kvalit Spojenců v porovnání s Němci s tím, že válku vyhrál ten, kdo ji vlastně vyhrát neměl. 
A pak už bude otevřena cesta ke zpochybnění výsledků války a snahám o nějaké "morální narovnání", včetně změn v ekonomice, legislativě i oficiálního výkladu dějin.
Ostatně, něčeho podobného jsme nyní svědky na Ukrajině.
Nespokojenost Němců s poměry v předválečné ČSR je naprosto absurdní v porovnání se současným postavením národnostních menšin ve státech EU či NATO či členů obou těchto organizací. Můžeme připomenout postavení Lužických Srbů v Německu, na nichž je v podstatě páchána genocida, i postavení některých národnostních menšin v Pobaltí, aj.
Lze také připomenout, že Postupimská konference zavazuje státy, z jejichž území byli odsunuti Němci a byl jim zabaven majetek, že tento zabavený majetek se nikdy nevrátí do rukou Němců, ani německému státu (mj. proto, že byl použit jako prostředek rozpoutání druhé světové války v Evropě). Takže případné vracení majetku sudetským i československým Němcům by vystavilo Českou republiku, jako nástupnický stát Československa, příslušným mezinárodním sankcím.
Je dobré vědět i to, že Němci dostali za zabavený majetek potvrzení, za jehož základě měli být sanováni poválečným Německem. Pokud se tedy dožadují nějakého majetku, může to znamenat pouze jednu ze dvou věcí. Buď že onu náhradu dostali, a pak se z jejich strany jedná o jakousi formu podvodu, nebo že tedy okradeni byli, ale německým státem, a ne námi.
Dále je dobré znát i fakt, že Němci nám z v Postupimi Československu přidělených reparací zaplatili jen několik málo procent a zbytek nám dodnes dluží, byť záminka pro jejich nevyplacení, tj. komunistický režim, u nás už desítky let neexistuje. Navíc, nedávno byly v Německu nalezeny v protektorátu ukradené zvony a dodnes německý stát neprojevil ani platonickou snahu je vrátit.
Německo také kladlo všechny možné překážky k nalezení do něj unesených českých dětí (nejen z Lidic), takže dodnes nějaké (či spíš jejich potomci) v Německu žijí, aniž by znaly svůj skutečný původ.
Faktem je, že sjezd potomků unesených československých dětí, případně jejich spojení s českou větví rodiny, z níž byl jejich předek unesen, bych viděl jako cosi smysluplnějšího než to, co se odehrálo v Brně. A neměl bych ani námitky proti tomu, aby těmto potomkům unesených dětí bylo, měli-li by o to zájem, usnadněno získání tuzemského občanství, zcela jistě na rozdíl od sudetských Němců, kteří fungovali jako Hitlerův nástroj a dodnes se, či spíš jejich potomci, z toho nedokázali poučit.

"Brněnský pochod smrti" jako ukázková propagandistická lež

Pokud se vyskytuje téze o tom, jak Zbrojovka, jejíž odbojová organizace tuto akci organizovala, nijak proti Němcům neangažovala, tak je prostě lživá. Ve Zbrojovce byl odboj od roku 1939 do roku 1945, jen respektoval ono "umění možného".
Nicméně řada zbrojováků byla zavražděna gestapem a německými "soudy" (jejichž akty byly naprosto nelegitimní, takže se mělo se členy německého represívního a "justičního" aparátu zacházet jako se členy organizované zločinecké skupiny). Někteří byli zavražděni přímo na pracovišti, svědkem jedné takové vraždy byla i moje matka, která se přijetím zaměstnání ve Zbrojovce Brno vyhnula totálnímu nasazení (o tomto motivu práce ve zbrojním, či jiném, pro Němce klíčovém, průmyslu se také "cudně" mlčí).
V brněnské Zbrojovce byla prostě početná odbojová skupina s dlouhou tradicí, která se po osvobození Brna ihned ozbrojila a zabránila mj. plánovanému zničení této továrny utíkajícími Němci. Ta v podstatě dominovala brněnskému odboji. A bylo tudíž logické jejich zapojení do odsunu Němců.
Odsunutí Němci představovali problém z hlediska místních obyvatel, protože (mj.) byli magnetem na sovětské znásilňovače, od nichž občas potkal Češky podobný osud jako Němky. Dlužno ovšem konstatovat, že znásilňování Češek sovětské vedení netolerovalo a bylo často "řešeno" zastřelením příslušného vojáčka jeho velitelem, a to přímo na místě. Něco takového se stalo i ve čtvrti, v níž bydlím.
Dalším, a to obrovským, problémem bylo "prošpikování" německé populace Brna "východními soukmenovci", kteří utekli z okupovaných území Ruska, Běloruska i Ukrajiny. Tam se aktivně účastnili represí proti autochtonnímu obyvatelstvu. Přitom se nejednalo jen o dospělé, ale už nějaké dvanáctileté dítě může pistolí či revolverem menší ráže např. provádět "dorážení" postřílených místních lidí, protože má dost sil na zmáčknutí spouště i udržení zpětného rázu.
Nabízí se jakási analogie s antickou Spartou, v níž byl přijat mezi dospělé muže jen ten chlapec, který zabil (často naprosto zcela bez příčiny) nejméně jednoho otroka.
Důležité je, že tito Němci byli sověty obecně silně nenáviděni a v Brně to ještě akcentovala přítomnost vojáků z Ukrajiny, kteří vinou těchto "osadníků" často přišli o některé příbuzné (pokud ne o všechny). Tyto osoby byly tudíž v případě identifikování stříleny v podstatě v okamžiku dopadení, včetně dětí, alespoň staršího školního věku, z důvodů zmíněných výše.
Oni "krajané z východu" byli vesměs ubytováni u brněnských Němců a lze důvodně očekávat, že represím by byla vystavena i hostitelská rodina. Proto je nutno zohlednit, že řadě Němců tento "divoký odsun" zachránil život. Alternativou této akce nebylo setrvání v Brně, případně neodsunutí ani v "řádném" odsunu po Postupimi, ale zabití ze strany rudoarmějců, případně "vylepšeného" opakovaným znásilňováním Němek, od školaček po důchodkyně. Výčitky tedy absolutně nejsou na místě.
Samotný pochod byl po trase +- rovné silnice Brno - Pohořelice. Dovoluji si upozornit, že tato trasa byla částí daleko delší trasy "Brněnského kola", začínající v Lednici, pořádaného za mých studentských let na paměť koláře Birka, který u Lednice porazil strom, vyrobil z něj kolo (moderní výzkum kola, vystaveného na Staré radnici v Brně ukázal, že měl asi předem připravené loukotě z ohýbaného dřeva a dělal jen paprsky) a ještě týž den ho dopravil do Brna před uzavřením jeho bran na noc. Němci po této trase šli z kopce, na rozdíl od účastníků "Brněnského kola". Takže se nejedná o žádnou "nezdolatelnou" trasu.
Navíc je třeba konstatovat, že Němci měli po celou dobu války větší příděly potravin, takže byli v lepším zdravotním stavu (a celkové kondici) než Češi (o Židech ani nemluvě).
Na začátku pochodu bylo podle svědků (tohle mám "z druhé ruky") několik Němců zastřeleno, protože u nich byla nalezena zbraň (pistole nebo revolver), za jejichž nošení byl pro Němce automaticky trest smrti. Takovéto represe ovšem na okupovaných územích prováděli i západní Spojenci, protože nelegálně ozbrojený Němec byl považován za kombtanta, jejichž fyzickou likvidaci umožňuje i současné, mnohem "měkčí", válečné právo.
Do Pohořelic došli všichni. Co se s nimi dělo dál, od Pohořelic až po lágry v Rakousku či Německu, už s brněnským odbojem, ani odchodem z Brna, nemělo nic společného. To bylo v režii Rudé Armády a do jisté míry i místních Němců.
Zcela jistě není vinou brněnského odboje, že byli Němci z Brna pohořelickými umístěni v lágru pro zajaté letce, kteří na sklonku války částečně vymřeli na epidemii skvrnitého tyfu a zbylí byli před příchodem sovětů zavražděni. Pod oním křížem pak s vysokou pravděpodobností leží právě oni zavraždění zajatci a nikoli "oběti pochodu smrti", proto také kolaboranti zuřivě brání otevření tohoto hrobu za účelem identifikace osob v něm pohřbených. Lze také očekávat, že případní zemřelí Němci z Brna by byli pochováni na řádném hřbitově v Pohořelicích, a ne v nějakém hromadném hrobě v polích (jaké se používaly pro vězně, zajatce a podobnou "verbež").
Mimochodem, výskyt skvrnitého tyfu v řadě německých koncentráků a zajateckých táborů na samém sklonku války je tak trochu nápadný a navozuje přinejmenším podezření že vězňové byli infikováni uměle (což jde a poznatky o tomto onemocnění už v těch 40. letech byly k tomuto účelu postačující). Pokud se po zajatcích nakazili i Němci, lze to považovat za jakýsi projev činnosti "božích mlýnů".
Rovněž zcela jistě není vinou brněnských odbojářů, jak byli brněnští Němci dopraveni dál, ani to, co se s nimi dělo následně v Rakousku.
Pokud ovšem jsou počítáni za "oběti pochodu smrti" i ti Němci, kteří zemřeli následně v péči okupačních orgánů a "soukmenovců", tak proč nepočítat za "oběti" i ty, kteří po válce zemřeli stářím?
Vysoké počty "obětí" jsou prostě nestydatou konfabulací, jako ostatně veškerá nacisty a kolaboranty šířená propaganda.
Ostatně, skutečné pochody smrti, pořádané Němci, vypadaly tak, že z koncentráku, jemuž "hrozilo" osvobození, bylo vyhnáno několik tisíc vězňů a hnáno od fronty. Jejich počty se postupně redukovaly o "doražené" vězně, kteří padli hladem a vyčerpáním. Když se poslední desítky vězňů (tedy po průběžné redukci počtu pochodujících o více než 90 %) ocitly po několika týdnech na území, k němuž se blížila fronta, Němci je všechny postříleli.
Tu a tam se někomu podařilo utéct, byly nalezeny a vyšetřeny alespoň některé hroby obětí a občas se "rozpovídal" i někdo z Němců. Některá zvěrstva ostatně Němci do poslední chvíle dokumentovali, aby nepřišli o "zásluhy" (fanatici věřili v německé vítězství ještě na začátku května 1945). Tyto skutečné pochody smrti jsou tedy velice dobře a hodnověrně doloženy.

Jeden námět, abych tedy nebyl jen negativní

V Brně jsou v chodnících zabudovány pamětní destičky před domy, z nichž byli nějací obyvatelé, Židé nebo  se židovskými předky a snad i další, odvlečeni do koncentráku a tam zavražděni. Platí to pro centrum, v periferních čtvrtích, byť i v těchto lokalitách byli nějací lidé z rasových důvodů odvlečeni za účelem zavraždění, jsem zatím žádnou takovou destičku neviděl. Ale zcela jistě nemám prochozeny všechny ulice.
Takže pokud by se zde chtěli němečtí volkgenossen zase sejít, bylo by dobré s nimi uspořádat opravdový "pochod smrti" od jedné pamětní destičky ke druhé (případně skupinám, pokud byla odvlečena celá rodina, tak je tam zpravidla těch destiček víc) a pěkně by u každé položili za své peníze nakoupenou květinu. 
Asi by se nestihlo mít nad každou destičkou či skupinou destiček proslov, charakterizující ony zavražděné. Nicméně by se daly spolu s muzejníky, knihovníky a archiváři udělat nějaké tabule s kopiemi o těchto lidech zachovaných  dokumentů (pochopitelně, výběr těch nejdůležitějších). Nebránil bych ani následnému umístění těchto tabulí uvnitř příslušného domu, zejména ve staré zástavbě by nebyl problém na ně najít důstojné místo. Lze důvodně předpokládat, že pro místní děti by to byla názornější informace o válce a okupaci než nějaká "politicky korektní" školní výuka.
Jsem toho názoru, že tohle by mohlo pomoci "našim krajanům" pochopit, proč se s jejich předky po válce nejednalo v rukavičkách. Zkrátka, přivést je k pochopení existence onoho hlubokého a lidskou krví po okraj naplněného příkopu mezi nimi a námi, jehož existence nebyla civilizovaně řešitelná jinak než odsunem.

Lze tedy konstatovat, že bývalí českoslovenští Němci a jejich potomci si v podstatě nemají na co stěžovat. Jejich srocení v Brně, bohužel, bylo uspořádáno takovým způsobem, že nijak nepřispělo k vylepšení vztahů  občanů tohoto státu s Němci. Naopak ukázalo, že podhoubí nacismu je v Německu stále živé a aktivní, a stejně tak i podhoubí kolaborace s Němci u problematické části tuzemského obyvatelstva.

Nesmysly kolem Epsteina

Kolem kauzy Epstein se nahromadilo mnoho desinformací, které jsou do jisté míry překážkou střízlivého hodnocení toho, co se v jejím rámci vlastně dělo, protože realita je zahalena do hávu naprostých nesmyslů.

Názvosloví

Začneme  tedy názvoslovím, které vnáší do celé kauzy pořádnou porci zmatku.

• Pedofil je sexuálně zaměřen na předpubertální děti. Zpravidla také nerozlišuje chlapce a holčičky, může se zamilovat do dítěte kteréhokoli pohlaví.
• Hebefil je zaměřen na dívky v pubertě. Míjí se tedy s dívkami mladšími, které příznaky puberty nemají, a jeho zájem o příslušnou slečnu skončí někdy v době, kdy dosáhne dorostového věku.
• Efebofil je zaměřen na chlapce v pubertě a platí pro něj zhruba to samé, co pro hebefila.
• Lolita pochází ze stejnojmenného románu Vladimira Nabokova. Jmenovala se Dolores, matka jí říkala Lo a z toho si hrdina a současně vypravěč románu udělal tu "Lolitu". V románu se praví, že se vypravěč s Lolitou seznámil když jí bylo dvanáct, když jí bylo třináct a půl, tak spolu začali sexuálně žít a jejich vztah trval přibližně rok. Takže pojem "lolita" by se měl korektně vztahovat na dívky spíše ve druhé polovině puberty, případně na začátku dorostového věku, případně dívky předčasně sexuálně vyspělé (proti průměrnému tempu dospívání, to se týkalo i Lolity).

K tomu poslednímu pojmu snad ještě jedna zajímavost: Vztah mezi vypravěčem a Lolitou skončil tím, že Lolita byla odlákána (či za mírného použití násilí unesena) a skončila na farmě zvrhlého milionáře, který tam měl jakýsi "harém" dospívajících dívek. Ty "konzumoval" sám nebo je "půjčoval" svým návštěvníkům. Tedy provozoval v menším a chudším měřítku něco, co Jeffrey Epstein na svém ostrově.
Můžeme se jen dohadovat, zda byl Nabokov geniální vizionář, jako třeba český spisovatel Jan Weiss, který v románu vydaném už v roce 1929 předpověděl plynové komory, nebo zda už v jeho době (polovina minulého století) nějaké podobné aktivity v USA existovaly.
Románový příběh končí vlastně tím, že vypravěč milionářovu rezidenci vypátrá (trvá mu to několik let) a jejího majitele zastřelí. Následně je vyšetřován a připravován k soudu (hlavní část románu je vlastně písemnou výpovědí vypravěče o svých zločinech k potřebám onoho soudu), nicméně se soudu nedožije a ve vězení náhle zemře (dovoluji si připomenout, že takto skončí i "sympatický vrah" v povídce A. C. Doyle "Studie v šarlatové").

Takže terminologicky

Na ostrově Jeffreyho Epsteina docházelo k sexuálnímu zneužívání puberťaček, čemuž jednoznačně odpovídá onen výše zmíněný odborný termín "hebefilie". Pokud existují, a jsou pravdivé, nějaké zvěsti o zabíjení a dokonce pojídání kojenců, s vysokou pravděpodobností nedocházelo k sexu s nimi, takže se toto jednání může přiřadit do rozsáhlé oblasti sadismu.
Zmatek může ještě vyvolat různý věk legality sexuálního styku v různých zemích (a není identický ani v celých USA, ale různý pro jednotlivé státy). Pěkný přehled této problematiky ukazuje mapa pro celý svět. Celosvětově je na tomto poli rozptyl oficiálního "zákonného" věku od 11 do 21 let (v islámských komunitách se běžně toleruje 9). Proto vznikají i takové šílenosti, jako označování sexu s dvacetiletou ženou za "pedofilii".
Můžeme tedy konstatovat, že média, referující o této kauze, vytvořila exemplární zmatek používáním neadekvátních termínů, a týká se to i médií "veřejnoprávních", což ovšem zase posiluje pochybnosti o jejich důvěryhodnosti a rovněž nutnosti a potřebnosti jejich existence.

A ještě realisticky

U druhu Homo sapiens je sexuology (i srovnávacími sexuology) potvrzena afinita samců k mladším samicím. Nicméně by asi bylo velmi problematické prohlásit všechny návštěvníky ostrova Jeffreyho Epsteina za osoby trpící hebefilií. To by řada z nich musela mít skandály ve smyslu sexu s puberťačkami i při jiných příležitostech a na jiných místech než v této destinaci.
Dovoluji si vyslovit hypotézu, že většina z návštěvníků ostrova byla spíše motivována jakýmsi nadhodnocením své osobnosti a jejího významu ve smyslu "sex s těmito dívkami je 'plebsu' zakázaný, ale já, vzhledem ke svému bohatství a politické moci, stojím nad zákony". Ostatně, takto jsou z vysokou pravděpodobností motivovány i další činy tzv. "elit", od nevinného zapalování doutníků bankovkami vyšších nominálů (ovšem, v řadě zemí, i u nás, je něco podobného přestupek nebo trestný čin proti měně), až třeba po vyslovené zločiny všeho druhu.
Takže spíš než sexuální puzení k nabízeným dívkám bylo patrně rozhodující jakési "členství v celosvětovém klubu vyvolených", které oblažovalo jejich hamižné a pokřivené dušičky.
Jistěže není zcela jasné, zda Jeffrey Epstein při pořizování záznamů o aktivitách svých "hostů" sledoval pouze svůj vlastní zájem, nebo zda spolupracoval s jednou či více tajnými službami či podobnými organizacemi. Faktem je, že až do zveřejnění "akt Jeffreyho Epsteina" Trumpem měly tyto záznamy velký vyděračský potenciál a existuje spousta organizací (státních i nestátních), jejichž šéfové by za něco takového okamžitě a bez rozmyšlení upsali svou duši ďáblovi (a mnohdy s "hláškou" a zároveň pointou jedné povídky na toto téma: "Kdybyste neměli takový binec v záznamech, tak byste věděli, že jsem se vám už dávno upsal.").

Ještě dvě hypotézy

Výše jsem se zmínil, že preference mladých samic samci je charakteristická pro druh Homo sapiens. Naši blízcí i vzdálenější příbuzní to mají opačně: Jsou preferovány samice starší. Má to jistou logiku, protože starší samice je zkušenější a pokud se propracuje až do pelechu některého z vůdčích samců, tak je vyšší pravděpodobnost, že mláďata jím zplozená přežijí alespoň do doby, kdy se osamostatní od matky, a tedy i přenosu genů úspěšného samce do další generace.
Je zde však jeden zádrhel: Samici těchto druhů stačí k vysokému postavení v hierarchii tlupy prakticky jen to, aby se nenechala sežrat nějakým predátorem. Své postavení si vysedí, a ještě budou, podle zákonů demografie (platících nejen pro nás, ale i pro naše příbuzné), její konkurentky "přirozenou cestou" ubývat.
Nicméně u našeho druhu se musely samičky na začátku plodného věku, aby se dostaly do pelechu vůdce tlupy, nebo alespoň některého z výše postavených samců, tvrdě ohánět, mj. i proti početné konkurenci. Musely dokázat nasadit opravdu vše, čeho byly schopné, aby se k tomuto cíli dopracovaly. Možná měla jejich mláďata o něco vyšší úmrtnost  (nicméně se u našeho druhu rozvinulo "babičkovství", tedy pomoc starších samic mláďatům svých dcer), ale mládě dostalo geny pro úspěšnou kompetici od obou rodičů, nejen od samce, jako v případě našich příbuzných. A je docela možné, že právě toto přispělo ke skutečnosti, že Země je planetou lidí, a ne planetou opic.
Objektivně existuje v současné lidské populaci i relativně vysoké zastoupení pedofilů. Něco takového (protože je zde jakási vazba na geny) vypovídá o tom, že toto sexuální zaměření muselo nést, oproti současnosti, nějakou selekční výhodu.
Jediné, co mě v této věci napadlo, je fakt, že pokud došlo ke střetu dvou tlup našich předků (takové jsou doloženy jak v archeologických nálezech tak i v etnografických analogiích), tak pro vítěznou tlupu muselo být výhodné osvojení mláďat vhodného věku z přemožené tlupy. Pečínka z nich stejně nebyla vydatná (většina těchto střetů končila kanibalskými hostinami).
V oné době se na jedno mládě, odpovídající +- předškolnímu věku současných lidí, muselo narodit řádově pět, které se tohoto věku nedožily, ale dokud nezemřely, vyžadovaly péči matky i dalších členů tlupy (ať už ji vyjádříme v nějakých pracovních jednotkách, nebo třeba v tocích energie), zatímco osvojením "již předvychovaného" mláděte tyto výdaje pochopitelně odpadly.
Jistěže jsou známy případy samic (nejen primátů), které přišly o mládě, a jako náhradu vychovaly mládě cizí (případně dokonce i jiného živočišného druhu), ale takové případy jsou relativně vzácné na to, aby se to projevilo nějakou významnou výhodou pro celou populaci.
Pro tlupu našich předků tedy mohlo být výhodné mít nějaké členy se zájmem o mláďata, kteří byli ochotni se o takto získané nové členy tlupy postarat. A tlupy, v nichž "geny pro pedofilii" byly přítomny, měly určitou selekční výhodu oproti ostatním (a zbytek zařídil pan Darwin).

Jsme tedy svědky toho, jak novináři absolutně nezvládají svou profesi a blábolí nesmysly. Je také pravděpodobné, že motivem návštěv "elit" na ostrově Jeffreyho Epsteina patrně nebylo primární sexuální puzení, ale že nejspíš šlo o projev sociálního chování, nadřazeného nad chováním, vycházejícím z ryzích pudů.

Jak je to tedy s těmi Ukrajinci?

Pan Okamura byl peskován za hypotézu, že demobilizovaní nebo jinak z armády odešlí ukrajinští vojáci by se mohli stát rizikem pro společnost, vzhledem k tomu, že je fronta naučila nevážit si zákonů, lidských majetků, ba ani životů.

Je mi líto

Muži, kteří prošli peklem války, kdy museli denně riskovat své životy a viděli kolem sebe umírat spolubojovníky i další osoby, představují skutečně riziko pro společnost, byť jistě ne všichni.
Problém spočívá v tom, že lidská psychika není na hrůzy války stavěná, a ty ji mohou narušit. Faktem také je, že ono narušení je na frontě pro svého nositele pozitivně selekčním faktorem. Protože kdo první ztratí civilizační zábrany, je jednoznačně ve výhodě proti těm, kteří je ještě mají.
Krásně to vyjádřil šéf jedné z tuzemských škol bojových umění: "Na turnaji nebo jiné soutěži vyhrává ten, kdo je lépe vyzbrojen, vycvičen, atd. V reálném boji vyhrává ten, kdo je větší s... (samice prasete)."
A zde je tedy jádro pudla: významná část těch, kdo přicházejí z války, je nějak touto selekcí postižena. A nutně se to musí projevit na jejich chování v civilu.
Pochopitelně, není to jen válka na Ukrajině a nejsou to jen ukrajinští vojáci v ní. Spíš jde o to, že naprosto stejně postižení ruští nebo severokorejští vojáci asi k nám nepůjdou, na rozdíl od ukrajinských.
Nicméně průšvihoví byli i veteráni z Afghánistánu (sovětští) i US veteráni z Vietnamu. Problémoví jsou i veteráni z válek na Balkáně, i na Blízkém Východu. Problémy byly i s navrátilci z front první světové války, řada z nich podporovala extrémistické, komunistické i fašistické / nacistické organizace.
Z naší paměti nevymizelo i řádění těch, kteří jako vojáci prošli třicetiletou válkou, a poté se sdružovali do krutě se chovajících a naprosto bezohledných lupičských tlup. Kvůli těmto lidem byla cíleně po třicetileté válce pobořena řada našich hradů, aby nemohly posloužit jako opěrný bod této soldatesky.

Ukrajinci

Jsem toho názoru, že je naprostá pitomost slova pana Okamury v jeho novoročním projevu chápat jako dehonestaci Ukrajinců, jak to desinterpretuje soudruh velvyslanec, jehož jméno mi nestojí za zapamatování.
Naopak, současní Ukrajinci se přidávají k řadě dalších skupin mužů, kteří prošli válečným peklem a zanechalo to na nich větší či menší následky. Osobně bych panu velvyslanci přál pár hodin v plné polní a na linii dotyku s Rusy, aby pochopil, o čem pan Okamura mluvil.
Mohu si funět, když jsem něco takového nezažil, ale v koutku duše se děsím toho, jakou bestii by to ze mě udělalo. Bez ohledu na to, jaké názory a postoje mám jako "prašivý civil".
Ostatně "afghánci" v SSSR i "vietnamci" v USA často udělali doslova kariéru v oblasti organizovaného zločinu.
Na druhé straně jsem se nikdy netajil s představou, že řada Ukrajinek se v tuzemsku vdá (o více takových párech vím), a že jejich děti se stanou platnými členy českého národa, jako se jimi stala třeba "pozámecká směska" Božena Němcová nebo "německo - francouzský Žid" Julius Zeyer a mnoho dalších. Ostatně, dokázali jsme "adoptovat" i Joachima Barrande.

Takže pan velvyslanec si mohl ušetřit pár naprosto bezcenných žvástů, velice snadno vyvratitelných tím, čím nás "učitelka života", tedy historie, v dostatečné míře poučuje. A maximálně může na současnou ukrajinskou vládu strhnout podezření, že se potenciálně kriminogenních veteránů chce po skončení války zbavit jejich vyexpedováním na  západ. O ukrajinské mavky* stojíme, o ukrajinské hrdlořezy nikoli.

* K té mavce doporučuji od Pilipjuka "Upír v činžáku", je tam popsána velice podrobně. Podobná bytost vystupuje i ve "Večerech na samotě poblíž Dikanky" od N. V. Gogola.

Opravdu jsme zvonili klíči za zrušení demokracie?

Je mi velice líto. Když se moje generace scházela na náměstích a zvonila klíči, ještě zdaleka nebyla v řadách vedení KSČ zavržena varianta násilného potlačení demonstrací a dalších projevů nespokojenosti. A patrně jen ono Gorbačovovo "Eto vaše dělo" (tedy pro ty mladší: "Je to vaše věc", čímž bylo míněno, že sovětská armáda rozmístěná na našem území normalizační vedení KSČ nepodrží) patrně zabránilo realizaci nějaké "rumunské varianty", tedy střelby do demonstrujících.

Soudruzi studenti

Soudruzi a soudružky studenti a studentky se honosí svými "pokrokovými" programy.
"Stávkovali za klima" už v loňském roce, v souvislosti s půlkulatým výročím 17. listopadu. Bojovali také za zavádění veganské stravy do menz, aniž by reflektovali skutečnost, že požívání této stravy snižuje IQ dotčených osob (nebo to byl záměr?)  a bojovali také za zavírání uhelných elektráren, za něž neexistuje v ČR náhrada, takže bude muset patrně docházet k periodickému vypínání jednotlivých částí státu, jak to pamatuji z 50. a začátku 60. let, kdy ovšem komunisté bojovali jednak s tím, že část naší energetické soustavy byla poničena válkou a jednak s nástupem těžkého průmyslu (požadovaným SSSR), který je obrovským "žroutem energie".
Na svých stránkách blekotají o svobodě, ale bojují za jednu z nejodpornějších totalit, a zcela jistě nejodpornější v současné době, a to je ekologie.
Studenti také bojovali proti zbrojařům a "uhlobaronům", kteří ovšem zajišťují našemu státu ekonomickou a do jisté míry i vojenskou a politickou bezpečnost. Protože jen dostatečně ekonomicky silný stát se může aktivně bránit natolik úspěšně, že to odradí agresora. Pokud je stát ekonomicky i vojensky zcela impotentní, dostává se do pozice slepice, do jejíhož kurníku vnikla liška.

Za co bojují nyní?

Nyní soudruzi a soudružky bojují za to, aby resort ministerstva životního prostředí nedostal nikdo z Motoristů,  protože ten by tam udělal pořádek a hlavně by patrně odstřihl od státních peněz řadu naprosto zbytečných a jen škodících nevládních a neziskových organizací, které by bez státních peněz chcíply na úbytě.
Přitom je jasné, že jedním z podstatných motivů proč volit Motoristy byla právě zoufalá situace na tomto poli, která vedla k těžkým haváriím, jako byl ničivý požár v Českém Švýcarsku nebo dříve likvidace lesů na Šumavě. Ta je v podstatě neodčinitelným zločinem. A lidé z řady koutů republiky se právem bojí toho, že i u nich bude vyhlášena nějaká CHKO či Národní Park, jejich majetky budou znehodnoceny a jejich možnosti se starat o své pozemky budou silně okleštěny.
Proto řada lidí volila "ekoskeptické" strany.
Navíc stále více lidí chápe, že klimatický alarmismus není nic jiného, než snůška podvodů a nesmyslů nemající jiný význam než jako lživá záminka k okrádání občanů. A zejména těch, kteří vykonávají smysluplné práce, jejichž výsledkem je vytváření hodnot, státem zdaňovaných s tím, že řada těchto daní končí v kapsách bezcenných parazitů z politických či ideologických nevládek (jejichž vůdcové se nyní bojí, že penězovody do jejich kapes budou podvázány či dokonce přeseknuty).

Za koho bojují?

Je mi velice líto, ale existuje v podstatě jediná mocnost, v jejímž zájmu je, abychom byli ekonomicky i vojensky totálně impotentní. Abychom v případě napadení v podstatě nebyli s to nějaké obranné reakce, ani tak nedostatečné, na jakou se zmohla Ukrajina.
Ano, je to jasné, tou mocností je Rusko, v jehož zájmu je obnovení jakýchsi satelitních států, představujících bezpečnostní koridor mezi ním a jádrem NATO, jak tomu bylo do roku 1989, kdy se sovětské impérium začalo rozkládat.
Nedělejme si iluze o onom proslulém Článku 5 smlouvy NATO: Pokud nás Rusko rychle obsadí, jak to provedli sověti v roce 1968 a ostatní státy NATO budou postaveny před hotovou věc, tak do akce vojenského charakteru nikdo nepůjde, spíš se pojede po linii diplomatických jednání, hospodářských sankcí a pod., jejichž bezzubost jasně ukázal osud Ukrajiny.
Druhou věcí je, že Trump a lidé okolo něj jednoznačně označili EU za nedemokratický stát, který nevyznává stejné hodnoty, jaké vyznávají USA, a tím pádem za stát nehodný americké pomoci. A pokud Trumpa nenahradí některý z jeho politických souputníků se stejnými politickými názory, nahradí ho nějaký pohrobek soudruha Bidena, zavázaný Rusku za mnohé a naprosto neochotný hryzat do ruky, která mu plní misku.
Budu ještě ošklivější|: "Boj za klima" a podobné nesmysly těžce poškozuje obyvatele EU, některé více, některé méně, nás spíš více. Takže se klidně může stát, že na příchod ruské armády bude obyvatelstvo reagovat asi stejně jako na příjezd sovětů na konci druhé světové války. Akorát nebudou zachránci před nacismem, ale před ekologií, což ovšem vyjde nastejno.

A kdo to vlastně je?

Z jejich výše citovaného webu se to moc nedozvíme, nicméně z předchozích akcí, než jsou nynější "akční výbory" (jaké jsme tu měli v 50. letech) je více-méně známo, že tyto akce jsou v naprosté většině dílem studentů různých neexatktních "tlamocvičných" oborů, kteří jsou jednak příliš hloupí a nevzdělaní, než aby se na problematiku "boje za klima" podívali důkladně a ze všech aspektů, jednak mají i před zkouškovým obdobím dostatek času na takovéto pitomosti. Studenti, kteří "drtí" technické projekty v nějaké verzi CADu, nebo si hustí do hlavy obrovská kvanta informací na "existenční" zkoušky v biomedicínských oborech, rozhodně nemají čas na stávkové pohotovosti a jiné číčoviny.
Pokud jsem si v minulých letech všiml, byli zde zastoupeni především studenti oborů naprosto zbytečných, jaké by student techniky, medicíny, MATFYZu a podobných skutečných vysokých škol zvládl levou zadní i vedle svých předmětů, jako moje generace vedle skutečně náročných a důležitých zkoušek zvládala marxismus -leninismus a podobné ptákoviny.
Takže, je mi líto, tyhle "stávkové výbory" v podstatě ani nereprezentují všechny studenty a zejména ne ty, kteří studují opravdu důležité a pro společnost potřebné obory.

Jsem hluboce přesvědčen, že těmto nátlakovým akcím se prostě uhýbat nemá. Jejich aktéři ať si klidně stávkují, jen tím ukazují bezcennost oborů, které studují. Jinak by mělo platit to, co by mělo platit v demokracii obecně: že rozhodující je vůle občanů, vyjádřená výsledkem demokratických voleb, bez ohledu na to, zda se to nějakým totalitářům či pohrobkům minulého režimu líbí, či ne.

Budeme vyrábět struldbrugy?

Kdo jsou ti zmínění v nadpisu? Musíme je hledat v naprosté klasice, třetím dílu Guliverových cest. Ukazují trochu jiný pohled na nesmrtelnost, který není sdílen ani všemi autory, touto tématikou se zabývajícími, o laicích ani nemluvě.

Proč struldbrugové

Má cenu se zabývat tímto fenoménem jednoduše proto, že zdravotnické autority, zejména levicově až levičácky orientované (což je charakteristika i valné většiny současné WHO) neustále slibují prodlužování lidského života a presentují je jako cosi mimořádně pozitivního.
Pochopitelně, často prosazuje dodržování nesmyslů, které již byly vyvráceny, nebo bojuje proti aktivitám lidmi vnímanými pozitivně, jejichž vliv na zdraví a délku života je zanedbatelný či neprokazatelný. V podstatě pouze omezuje lidskou svobodu a lidská práva.
Byl dokonce vymyšlen ukazatel DALY, což jsou roky, které člověk prožije odkázán na péči druhých. Čili čím je hodnota tohoto ukazatele nižší, tím má být společnost kvalitnější.
Osobně považuji tento ukazatel za pitomost, a to ze dvou silně souvisejících důvodů:

1. I v zemích se srovnatelným sociálním systémem se do DALY budou promítat nejrůznější nejen sociální, ale i komerční faktory. Např. existence zásilkových obchodů výrazným způsobem snížila DALY, protože lidé již neschopní si nakoupit potravinové suroviny a uvařit si z nich jídlo se pojednou stali samostatnými v tom smyslu, že si jen ohřejí a snědí to, co je jim dovezeno až ke dveřím bytu. Čili u nás se musel tento ukazatel rapidně zmenšit po vzniku podobných služeb a jeho rozmístění na ploše státu bude spíš stínovat dostupnost těchto služeb než výskyt lidí v horším zdravotním stavu.
2. Nejlepší hodnoty tohoto ukazatele ovšem mají některé rozvojové státy, protože pokud se v nich někdo stane "disable", tak prostě během pár dnů zemře. Důvodem je, že tam péče o tyto lidi není nijak zajištěna a v řadě případů nemohou pomoci ani nejbližší příbuzní. Prostě proto, že pomoc je nad jejich ekonomické i fyzické síly.

Z tohoto důvodu jsem vůči tomuto, ale i dalším podobným, ukazatelům dosti skeptickým. Považuji je za cosi, co má potvrdit jakýsi ideologicky předem zadaný cíl, a objektivní reflexe reality je u těchto ukazatelů druhotná, tedy, pokud je vůbec žádoucí.

Tedy, struldbrugové...

Abychom tedy šli ad fontes:
Guliver, prováděný fiktivní zemí Laputa je svým průvodcem seznámen s tím, že v zemi se občas narodí děti, které budou žít věčně, a že je to pro ně velké neštěstí:
"A co je na tom tak strašného? Já si představuji, co všechno by mohl člověk za tak dlouhou dobu vykonat, zvládnout..."
Později mu ovšem král této země vysvětlí:
"Milý Lemueli, ty si to představuješ jak Hurvínek válku (respektive mu zcela jistě řekl nějaký laputský ekvivalent této fráze). On sice bude žít věčně, ale nepřestane stárnout. Bude stále starší, nemocnější a neschopnější. My dokonce musíme ty nešťastníky po devadesátce jejich věku zbavit majetku, protože by svou stařeckou chamtivostí na sebe strhli veškeré bohatství země a svou stařeckou pošetilostí by ji rozvrátili.
A je tu ještě jedna věc: Jak ve stáří klesá vštípivost, tak oni časem přestanou být s to sledovat změny, jimiž přirozeně lidská řeč prochází. Takže nakonec žijí mezi lidmi, kteří mluví pro ně neznámým a nenaučitelným jazykem a jsou schopni si povykládat jen s několika málo struldbrugy, kteří se narodili před nimi a po nich."
Takže musel cestovatel Lemuel Guliver konstatovat, že věčný život, pokud není spojen také s věčnou dobrou tělesnou a duševní kondicí, je cosi ne moc příjemného a žádoucího (což bylo v podstatě autorovo poselství ke čtenářům).
Jsem toho názoru, že pokud nebudou opravdu zajištěny i ty fyzické a psychické schopnosti, může se honba za co nejdelším přežitím změnit na cosi až obludného. Zejména pokud se dostanou k moci náboženští fanatici a zakáží sebevraždy, asistované sebevraždy či euthanásii, jak se o to neustále snaží, včetně pochybných postav z parlamentu EU.

Pohledy odjinud

Nesmrtelnosti blízké bylo i Frankensteinovo monstrum z románu M. Shellyové. Nakonec se rozhodlo spáchat sofistifikovaným a bolestivým způsobem sebevraždu, protože pociťovalo svůj život jako nesnesitelný.
Karel Čapek v divadelní hře "Věc Makropulos" nechává dceru alchymisty, která sloužila jako pokusná myška k testování nápoje nesmrtelnosti, vařeného původně pro Rudolfa II jejím otcem, vyprávět o stále narůstající únavě ze života. Nakonec se onoho receptu vzdá a daruje jej mladému páru, který objevil, že je vlastně nesmrtelná (respektive v Čapkově pojetí se život musel periodicky opakovanou dávkou lektvaru prodlužovat). Mladí ten recept hodí do ohně.
I socialisticky rozjásaní raní bratři Strugačtí v jednom ze svých prvních románů "Ničivá vlna" nechali jakýmsi blíže nespecifikovaným technickým zákrokem vzniklého nesmrtelného charakterizovat svůj stav slovy: "Je to změna ze stavu 'Chceš, ale nemůžeš' na 'Můžeš, ale nechceš'".
Podobně problematicky se na věčný život, nebo alespoň velmi dlouhý život, dívají i někteří klasikové západní SF.
A možná ještě jeden aspekt: Šíření křesťanství velice prospělo, že zakazovalo otrokům spáchat sebevraždu. V podstatě se mu podařilo odvrátit jakousi analogii průmyslové revoluce, na niž měla antika již našlápnuto, a slevněním otrocké práce (protože otrokům byla odňata poslední zoufalá možnost se vyhnout nadměrnému vykořisťování) přivést společnost na jinou cestu, na níž setrvala po dlouhou dobu.

Věčný, nebo velice dlouhý život, pokud nebude spojen s atributy zdraví a kondice, se snadno může stát nikoli požehnáním, ale krutým trestem (což se týká i případné povinnosti nedobrovolně žít).

Něco takového bychom měli mít také

Soudruzi z Novinek pláčou nad tím, jak jsou nezletilé Rusky motivovány státem, aby v případě otěhotnění dítě donosily a porodily. Je mi velice líto, je to naprosto racionální politika u populace, v níž připadá na jednu ženu jen něco málo přes jedno dítě, tedy v podstatě vymírající.

O co jde

Je jasné, že fašisté, včetně odrodilých Rusů, jako je autor citovaného komentáře na Novinkách, nenávidí Slovany a přejí si jejich vymření. Přitom, pochopitelně, ono kollárovské "dubisko na východě" vadí nejvíce, protože to skutečně už svou existencí je velkou podporou (a nejen morální) všem slovanským národům, které nemají zájem vyhynout a uvolnit Lebensraum árijským "nadlidem", třeba z Bruselu. Případně civilizačně bezcenným mohamedánům.
Takže obrana před vymřením populace je pro soudruhy komentátory cosi odporného (jelikož se to křižuje s jejich záměrem vyhubit Slovany).
Faktem ovšem rovněž je, že ani my na tom nejsme demograficky dobře, byť na tom nejsme tak špatně, jako to Rusko. I my, pokud by se stávající stav nezměnil (a to raději ani nezmiňuji možnost setrvání trendu v poklesu porodnosti autochtonní populace) bychom za pár generací stáli na vymření a byli donuceni vládu nad naší zemí přenechat nějaké demograficky úspěšnější konkurenci.
Rusko tedy ukazuje jakousi cestu ke zlepšení demografie. Soudruh Mitrofanov sice blekotá o vyrábění vojáků pro ruský režim, ale to je nesmysl, protože je opravdu otázka, kdo a jak bude v Rusku vládnout v době, kdy současná novorozeňata dorostou do vojenského věku. Jsem toho názoru, že od současné ruské vládní garnitury jde spíše o jakousi pronárodní filantropii, protože ta úrodu dnes zasetých podpor mateřství nezletilých Rusek sklízet nebude.

Proč u nás?

Zmínil jsem se, že i naše demografická situace není dobrá. Míru plodnosti (tedy počet dětí, připadajících na ženu v plodném věku, máme dlouhodobě pod 1,5. Míra reprodukce tedy počet narozených dívek, připadajících na jednu ženu, je pod 1, přičemž ona hodnota zajišťuje alespoň udržení populace na stabilní úrovni.
Proč se to tak počítá? Je to proto, že když máte jednoho muže a sto žen, tak za rok můžete mít kolem stovky dětí (ostatně někteří orientální panovníci byli tak čiperní vládcové mnohočetných harémů, že ze svých synů sestavovali tělesnou gardu nebo vojenské oddíly). Karel Veliký měl údajně stovky nemanželských synů, z nichž mnozí "rytířovali" v jeho družině (jeho nemanželským synem byl i Roland, ubitý Basky v Rosenvalském průsmyku). Ostatně, není nutno chodit do daleké ciziny či minulosti: ve filmu Waterloo je scéna útoku skotské jízdy, jejíž velitel se chlubí Wellingtonovi, že "mnozí z nich jsou jeho synové".
Naopak, budete-li mít sto mužů a jednu ženu, tak se stihnou maximálně dva porody a i kdyby to byla pokaždé paterčata, je to podstatně méně.
Takže proto se zvlášť sleduje, jak se reprodukují budoucí rodičky.
Naše populace sice mírně roste, ale většina toho růstu je dána imigrací a naturalizací. Naštěstí k nám zatím migrují lidé schopní s námi relativně bez konfliktů spolužít. Cílovou zemí zcela nekompatibilních migrantů zatím nejsme, či spíš jen zcela okrajově.

Jak u nás?

SPD jsem volil mimo jiné i proto, že opakovaně slibuje, a zasazovala se za to i v končícím parlamentu, podpory rodičů s dětmi, včetně půjček, zčásti "splacených" narozením dětí. Podobná opatření u nás fungovala za komunistů a k udržení stability populace jednoznačně přispěla.
Vcelku bych podpořil i "rasistický" požadavek SPD, aby benefity spojené s dětmi byly spojeny s absencí kriminálních aktivit rodičů, případně, ve vyšším věku dětí, s jejich řádnou školní docházkou.
Proporodní opatření bych tedy uvítal a naprosto bych neměl problém i s nějakým opatřením, jaká zavádí to Rusko, protože potratů u mladých holek se jako lékař docela bojím (víc než rizik, spojených s těhotenstvím a porodem). Jsem, pochopitelně, proti zákazům potratů, ať už jakkoli formulovaným. Nicméně zde nejde o zákaz, ale o jednoznačně pozitivní motivování. A pozitivní motivace zcela jistě není ekvivalentem zákazu.

Co tedy dělat?

Jak už jsem uvedl, jakási pozitivní motivace místo zákazu potratů je pro mě přijatelnější. Přitom ty potraty by bylo vhodné zachovat např. pro případy rizika nebo dokonce prokázanosti nějakého vrozeného postižení (nerozpakoval bych se dát více peněz pracovištím, které se těmito haváriemi zbývají). Asi bych nebyl ani proti potratu plodu vzešlého z incestu, byť ten nemusí být nutně spojen s vadností dítěte. Opět v tomto může pomoci genetická analýza; ta může, mj., přinést i radostnou (jak pro koho) zvěst o tom, že např. otec plodu není biologickým otcem těhotné slečny.
Přivítal bych ovšem spíš než jednorázový příspěvek nějaké pravidelné placení státního příspěvku. Neměl bych problém ani s dětskými zařízeními (jesle, školky) při základních a středních školách či učilištích.
Prostě, spíš jde o to, aby vznikl ucelený a logicky provázaný systém péče o takové maminky a jejich potomky a neměl bych problém s tím, aby se časem rozšiřoval i na svobodné matky starší. Pochopitelně, kde takovýto systém zavedli, mají narůstající četnost svobodných matek, žijících v jedné domácnosti s mužem, který je, "divnou shodou okolností", současně i otcem jejích dětí. Takže všeho s rozumem a mírou.
Jistě by se však neměl tento systém přetahovat o peníze a podporu ze strany státu s nějakým systémem podpory mladých manželství s dětmi.

Výdaje

Ano, zcela jistě takový systém bude představovat výdaje, dokonce mandatorní, a tedy zatěžující i další státní rozpočty za horizontem dožití stávající vlády. A může být i obava z reakce občanů.
Faktem ovšem je. že toto není nějaký výkrm hochštaplerů s ekologií či 666 "gendery", výkrm islámských teroristů či bruselských, jen škodících, úředníků, jaké nám vnucuje zešílevší EU. Toto by byla investice do naší budoucnosti a s vysoce pravděpodobným velmi dobrým dopadem na ekonomiku našeho státu za nějakých 20 - 25 let. Přičemž by se to celé mohlo zavádět postupně, třeba s tím, jak budou pomalu končit podpory státu církvím.

Rusko tedy rozjíždí cosi, co by nás mohlo inspirovat, včetně toho, že máme na to, abychom to provedli kulturněji a efektivněji.

Káva a směrnice o odlesňování

Tlupa přemoudřelých soudruhů z Bruselu vymyslela další hovadinu: Boj proti odlesňování. Můžeme se podívat na příklad kávy, jaká je to nesmírná pitomost.

Káva

Kávovník je keř (většinou), vyžadující polostín. Na plném slunci kávovník hyne. Z tohoto důvodu se kávovníky sázejí mezi místní stromy, které jim poskytují dostatek stínu, aby přežily.
Jinými slovy, neexistuje žádné "odlesnění". Na daném pozemku se pouze změní druhová struktura dřevin, přičemž je část původní flóry nahrazena kávovníky. Pak dojde k redukci některých druhů, které jsou s pěstováním kávy z těch či oněch důvodů neslučitelné (např. produkují svými kořeny do půdy fytoncidy, likvidující rostliny ve svém okolí).
Další druhy z původní flóry na plantáži zůstanou, byť se může změnit jejich četnost a rozmístění na ploše.
Pěstování kávy tedy nepředstavuje žádné "odlesnění", ale pouze přeměnu lesa či pralesa na lesu podobný porost o trochu odlišné druhové skladbě. Je větší změna, když je u nás na místě pokáceného listnatého lesa vysázen les jehličnatý, nebo naopak.
Takže už jen blekotání o tom, jak káva přispívá k "odlesňování" je neskutečný blábol, byť za ním stojí jakási naprosto pochybná "odborná" organizace.
Velmi pěkný popis kávové plantáže (i s jejím zakládáním a ošetřováním) najdete v beletristické formě v prvním díle asi nejznámějšího románu Františka Flose: "Lovci orchidejí". Pokud chcete dílo vědeckého charakteru (či alespoň populárně naučného), sáhněte po knize Františka Polívky "Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí", která vyšla před první světovou válkou (1908), nicméně je tak kvalitní a pro současnost pořád platná, že před několika lety byl vydán její fotoreprint s doprovodnými texty špiček české botanické vědy (Volvox Globator 2010). Nicméně, najdete tam prakticky to samé.

Další plodiny

Pochopitelně, řada dalších plodin, na které se bruselská série nesmyslů o "odlesňování" vztahuje, má podobný charakter, tj. původní les je nahrazen lesem s významným podílem či převahou kulturních rostlin.
I ty zlořečené olejové palmy nedělají nic jiného, než palmový les, akorát tvořený olejovými palmami. MMCH, dnes neseženete parafínovou svíčku (o lojové ani nemluvě). Všechny svíčky jsou "ekologické" na bázi palmového oleje (případně jiných rostlinných olejů). Čím budeme svítit za permanentního "ekologického" blackoutu, pokud soudruzi ekologové zruší olejové palmy? "Svíčkami" u nosu?
U kakaovníku je dnes situace taková, že jsou v současnosti vmezeřovány mezi pralesní stromy, protože pokud se vytvoří monokultura, šíří se v ní rychlostí stepního požáru různí choroboplodní činitelé. Podobné pěstebné techniky se začínají uplatňovat i u banánů nebo kaučukovníků.
Plantáž či kulturní les, produkující vzácná dřeva, je prostě tropický les. Opět je menší zlo tyto stromy pěstovat než je kácet v divokém lese.
Určitým problémem jistě může být soja, nicméně u ní, jako u jejích příbuzných, je dosti významným efektem pěstování obohacování půdy dusíkem, které umožní na zrušených či opuštěných plantážích růst řady rostlin, patřících do kategorie "divokého lesa". To samé platí i pro Podzemnici olejnou (arašidy).

Minulost

V Amazonii na veliké ploše, nyní pokryté "miliony let starým pralesem" existovala kultura, která uměle vytvářela vrstva humusu (dodnes nalezitelné a dodnes využívané obyvateli této oblasti) v podstatě kompostováním větví a dalších částí pralesních stromů na ostrůvcích. Na nich žila a měla svá políčka kulturních rostlin. Mezi ostrůvky byly kanály, které fungovaly jednak jako zavlažování, jednak byly využívány k chovu ryb ke konzumaci.
Tato kultura (trochu srovnatelná se starověkou čínskou), patrně doplatila na své kontakty s Inky, od nichž se k ní přenesly z Evropy zavlečené neštovice. Protože to byla kultura vyspělá a závislá na různých technologických vychytávkách, hlídání agrotechnických lhůt atd., totálně se vlivem neštovic zhroutila. Lze se domnívat, že hlavní příčinou bylo úmrtí příliš mnoha specialistů, kteří systém kanálů a polí udržovali v chodu.
Dnes je v té oblasti "panenský" prales a nebýt vykopávek na základě družicových snímků, vůbec bychom o ní nevěděli a využívání "černé půdy indiánů" místními obyvateli bychom chápali jako jednu z mnoha potíráníhodných pověr. Dokonce ani nevíme, zda indiánští obyvatelé amazonských pralesů jsou decivilizovaní potomci této kultury, nebo do této oblasti jejich předkové přitáhli z míst, kam nezasahovala.
K onomu kolapsu muselo dojít někdy v prvních desetiletích 16. století, a dobrodruzi, hledající "Eldorado", se těžce probíjeli již někdy ve druhé polovině toho století "panenským" pralesem nad sídly kultury, která snad onen kult "zlatého muže", který byl pomazán zlatým prachem a při paralelním vhazování zlatých obětin do vody tento prach ze sebe rituálně smýval, opravdu provozovala, aniž by si byli vědomi, že někde pod jejich nohama jsou zabahněné a zarostlé kanály, na jejichž dnech by bylo možné najít to, po čem tak usilovně a za cenu nevýslovných obětí (včetně svých životů) pátrali.
Pochopitelně, tím padá ona zelená téze o "panenském pralese". Ekologové (vědci) také popírají zelené bláboly o "plicích planety", protože co tento prales vytvoří fotosyntézou, to také ihned rozloží (a vytvořený kyslík spotřebuje). Amazonský prales netvoří, na rozdíl od lesů mírného pásma a lesů ještě bližších k pólu, žádný humus, stromy rostou přímo na organikou nedotčené půdě. Prakticky jediná možná cesta tvorby humusu je kompostování větví a dalších zdrojů organiky, vytažených z pralesa, které provozovala ona tajemná amazonská civilizace, tedy lidské zásahy do přírodních dějů.

Další aspekt

Bruselská byrokracie se snaží vnucovat svou idiotskou legislativu a nesmyslné klimabláboly rozvojovým zemím. Je to jakýsi druh kolonialismu. Hlavní rozdíl je ovšem podstatný:
Klasický kolonialismus fungoval tak, že "zlí kolonialisté" vnucovali "ubohým domorodcům" civilizované zákony. Např. v Indii zlí Britové zakázali upalovat vdovy spolu s tělem zemřelého manžela, jinde zase zakázali lidožroutství a podobné tradiční aktivity. Paradoxně podporou či zavedením majetkových zákonů vylepšili ekonomiku. Pokud nabírali domorodé muže do svých ozbrojených sil, vraceli se z nich domů mužové vzdělaní, často i gramotní, kteří viděli kus světa a dokázali mu alespoň zčásti porozumět. Řada "zlých koloniálních států" také otevřela své vysoké školy "utiskovaným domorodcům", a tím "ubohé utiskované populaci v kolonii" dodala inteligenci.
Mimochodem, na posledním místě jmenovaného odporného zločinu se dopustili na Slovácích i "zlí Čehúni", protože už od časů Rakouska - Uherska, ale daleko více za první republiky, jim dodávali možnost středo a vysokoškolského studia v jim blízkém jazyce a po roce 1918 v podstatě zorganizovali slovenské (ale také rusínské) školství, často od samého základu, tj. výstavby škol. Je vysoce pravděpodobné, že bez těchto aktivit by dnes Slováci mluvili maďarsky a slovenštinu by znalo jen pár odborníků.
Naopak, EU vnucuje rozvojovým zemím jakési bezcenné nesmysly, plynoucí z ekologické ideologie, která nemá naprosto žádný racionální podklad. Podstata těchto nesmyslů je civilizačně úpadková a i ten "boj proti odlesňování" je v podstatě boj anticivilizačního charakteru, zejména pokud, jak bylo výše popsáno, probíhá jako boj proti náhradě jednoho typu lesa druhým.
S trochou nadsázky je to ekvivalentní tomu, jako by "hodní" kolonialisté vtrhli do nějaké civilizované země, a vnucovali jejím obyvatelům upalování vdov, lidožroutství a podobné anticivilizační projevy.
A budu hodně ošklivý: Jediní opravdoví odlesňovači, systematicky likvidující kilometry čtvereční tropických pralesů jsou ekologové, kteří ty pralesy přeměňují na "ekologické" biopalivo, dřevěné pelety do "klimaticky neutrálních" tepelných elektráren.

Malá odbočka

Protože jsem na toto téma cosi studoval, tak vím, že ono upalování vdov mohlo mít jakýsi racionální důvod, tedy si dovolím nabídnout i pohled z druhé strany. Zatímco evropská kuchyně je velice chudá na kombinace potravin, které jsou s to vyvolat zdravotní potíže (asi všechny napadnou čerstvé třešně a mlíko, nebo kyška, a víc toho asi ani není), indická kuchyně je opravdu bohatá na potraviny, jejichž kombinace, byť jsou samostatně nebo společně s něčím jiným bezproblémové, může vyvolat nejen závažné zdravotní potíže, ale i smrt.
Indická žena tedy nemusela manželovi uvařit "caffé a'la Vávra", ale pouze nakombinovat zcela neškodné potraviny do koktailu s fatálním účinkem, přičemž navíc ani nebylo možné prokázat v požitém jídle jed, protože ten tam jednoduše nebyl.
Takže ono upalování mohlo vzniknout jako jakési preventivní opatření proti indickým kombinačním Maryšám, aby je demotivovalo od podobných aktivit. Jistěže se do toho promítlo i tradiční nižší postavení žen v indické společnosti; to narušili až "zlí kolonialisté", kteří ženy zrovnoprávnili.

Uvedené aktivity EU jsou prostě ukázka naprosté nesmyslnosti ekologické ideologie a nutnosti vytlačení ekologie z veřejného prostoru, včetně na jejím základě vzniklých zákonů a podzákonných norem. Dál je to ovšem i ukázka agresívního působení nikým nevoleného úřednictva EU na mezinárodním poli. Nelze se, mj. divit tomu, že pokud v konfliktu na východ od nás EU podporuje Ukrajinu, tak země třetího světa, až na pár výjimek, podporují Rusko a pomáhají mu obcházet sankce.

Mladí v západní Evropě jsou prostě totálně hloupí

Důležité ovšem je, že jejich hloupost ohrožuje i nás

Mladí západoevropané podle některých průzkumů podporují z více než 50 % omezení cestování pro pro lidi, včetně sebe, pod záminkou "boje proti klimatu". Je to jen ukázka hlouposti a nevzdělanosti této populace.

Nelétání

Primární odkaz lze nalézt zde. Je, pochopitelně, otázka, nakolik byl onen průzkum solidní, či naopak "cinknutý" s předem zadaným výsledkem. Dalším problematickým bodem je jistě i onen v článku citovaný "průzkum vědců", který měl podobné aktivity potvrdit. V tomto druhém případě silně záleží na tom, které konkrétně specialisty oslovíme, nehledě k tomu, že 789 by byl počet nereprezentativní i pro samotnou Českou republiku, natož pro celosvětovou vědeckou komunitu. A to i při poctivém náhodném výběru. Zcela jistě se dal zfalšovat oslovením pouze humanitních "vědců", nejlépe na školách a ústavech, žijících z "ekologických" grantů.
Mezi normálními vědci, především z exaktních oborů, od biomedicínských po technické, stále více roste zastoupení těch, kteří jsou ke klimalžím velice skeptičtí. Ostatně, ukazují to i stránky skupiny CLINTEL, na nichž přibývají podpisy prakticky permanentně.
Rozhodně považuji za vyloučené, aby v solidně provedeném výzkumu nebyly mezi 789 oslovenými nějací klimaskeptici, kteří v některých oborech spíše dominují. Na druhé straně je docela možné, že průzkum byl veden tak, aby nebylo možné skeptický názor vyjádřit.
Asi jako když totalitní EU nechávala "demokraticky" hlasovat o rušení klecových chovů a nabízela pouze možnosti, za kolik let se to má provést, ale ne odmítnutí této odporné zhovadilosti. Podestýlkové a megahejnové chovy jsou utrpení pro slepice, objektivně prokazatelné úhyny v různých typech chovů, a produkují daleko méně kvalitní vejce, což je objektivně doložitelné jak analýzou vajec z různých typů chovů na stresem ovlivnitelné nutrienty a škodliviny, tak procentem zkažených vajec z těchto chovů. EU ovšem o kvalitu potravin a jejich bezpečnost nemá absolutně zájem.

Další možné zdroje deformací

Jistěže určitým problémem podpory výše zmíněné organizace CLINTEL mohou být obavy z vyhození ze zaměstnání u ekonomicky aktivních vědců, a především z vyspělých zemí. Proto zde mezi podepsanými z vyspělých zemí převažují především emeritní vědci, či vědci nezávislí na školských a "vědeckých" institucích jako na zdroji příjmu. Poněkud jiná je situace v zemích rozvojových, kde klimahysterie nemusí dosahovat tak obludných rozměrů.
I onen průzkum u mládeže mohl být poměrně snadno ovlivněn výběrem tázaných osob, např. preferencí respondentů z různých "uvědomělých" škol a universit.
Jistěže další otázkou je, zda presentovaná data opravdu odpovídají tomu, co dotazovaní říkali, nebo zda nezapracovalo cucání z palce nebo generování náhodných čísel.
Dovoluji si v této souvislosti připomenout, že již stařičký program na epidemiologickou statistiku, Epi Info (ještě pro operační systém DOS) měl vedle analytické části část výukovou a v jejím rámci byl i modul, umožňující generovat databáze předem zadaných vlastností. Pochopitelně šlo o to, že vzdělávající se uživatelé měli analýzou těchto souborů zjistit, zda skutečně dokázali identifikovat všechny vztahy uvnitř takto vygenerovaného souboru. Explicitně se v nápovědě pravilo, že snad žádný uživatel nebude tak neseriózní, aby generováním takovýchto souborů nahrazoval skutečný výzkum. K čemuž se dá přidat pouze ono známé: "Když je něco technicky možné, vždy se najde někdo, kdo to udělá."
Mimochodem, používám jako "mateřské" dva programovací jazyky, perl a jazyk programu Metapost, a v obou bych patrně dokázal zbastlit program, který by něco podobného zvládl taky. A pokud bych se pohroužil do studia jazyka R, který umí také generovat náhodná čísla, předpokládám, že bych po pár dnech opravdu sprostého nadávání nad manuálem nějaký skript "zfalsovana_databaze.r" dokázal napsat taky, byť by mě to stálo více úsilí než použití výše uvedených prostředků.

Důležitý aspekt

Byly to právě totalitní režimy všeho druhu a všech dob, které zakazovaly obyvatelům, později občanům, či spíše "občanům" cestovat. Týkalo se to v podstatě už některých starověkých státních útvarů s náběhem k totalitě, a to nejen evropských, ale podobně si počínal v určitých obdobích i starověký Egypt a také starověká Čína.
Křesťanství do jisté míry přineslo uvolnění v tom smyslu, že bylo možno cestovat na různá "svatá místa", kterých bylo tolik a v různých destinacích, že křesťanští obyvatelé Evropy prostě měli výhodu proti muslimům i judaistům, i obyvatelům jiných kontinentů.
Starší ze čtenářů budou jistě pamatovat i restrikce cestování, jaké platily v zemích socialistického bloku. V podstatě ani v rámci socialistického "tábora míru a socialismu" nebylo možné volně cestovat a do některých zemí prostě nebylo možné se normálně dostat, leda s cestovkou nebo v souvislosti s prací v zahraničí.
V SSSR dokonce byla silně omezena i vnitrostátní doprava osob. Menší část občanů SSSR měla pas, a ta mohla skutečně relativně volně cestovat v rámci státu (s tím, že některé oblasti SSSR byly obecně zakázané). Naprostá většina obyvatel musela žádat o povolení cesty i do relativně blízkých destinací a neobešlo se to bez velmi nepříjemného prověřování, srovnatelného s prověřováním našich občanů v souvislosti s návštěvou západních zemí.
Jistěže lze blekotat na téma, že se to týká "jen" letadel, ale do spousty destinací se jinak než letadlem dostat nedá, a jakmile bude tabu neomezování cestování prolomeno, zcela jistě začne být zakazováno i cestování jinými prostředky.
Jinými slovy|: "Většina" populace, a zejména mladé, se dožaduje čehosi, co fungovalo v totalitních státech, které padly v roce 1989, a ještě je tak blbá (opravdu mě jiný vhodný výraz nenapadá), že to považuje za cosi pozitivního.
Klimalež, na níž je restrikce dopravy založena coby na lživé zámince, ponechávám v tomto textu stranou. Nicméně podoba oněch restrikcí s tím, co bylo v socialistických a dalších totalitních státech, včetně současných mimoevropských totalit, by měla být varováním pro kohokoli, kdo má IQ alespoň o poznání vyšší, než jaké má houpací kůň.
Za největší problém lze ovšem považovat snahu o obnovení socialistických restrikcí pro celou EU, tedy i pro země, jejichž obyvatelé nejsou blbí a dobře si pamatují poměry před rokem 1989, případně je mají konkretizovány nějakými rodinnými a jinými historkami.

Západoevropská populace, a zejména mládež, tedy pod taktovkou klimahochštaplerů sama na sebe plete bič novodobé totality a ještě je připravována nadšeně kvitovat každé jeho švihnutí. Pochopitelně, osud těchto blbů a blbek nám může být absolutně lhostejný. Ať radostně kráčí chcípat do glulagů (nebo jejich moderních obdob), ať nadšeně pochodují do plynových komor (nebo jejich moderních ekvivalentů). Pokud by se to týkalo jen jich, lze to kvitovat jako úbytek blbců, tedy něco spíš pozitivního. Problém ovšem spočívá v tom, že podobný osud hodlají připravit i nám, kteří velice dobře známe pozadí i navazující aktivity onoho "omezení cestování", pro nás tudíž neakceptovatelného.