Co zůstalo nevysloveno o 11. 9.

Půlkulaté výročí teroristického útoku na WTC přineslo mnoho článků o významu tohoto data, byť snad nikdo nešel tak daleko jako František Mrož Novotný, který už tehdy konstatoval, že 21. století začalo teprve tímto datem coby "století terorismu". Zatímco 20. začalo až Sarajevským atentátem coby století válek, dodávám já. Nicméně některé informace zapadly, a přitom jsou pro pochopení celé tragédie zásadně důležité.

Proč ty věže vlastně spadly?

Já pamatuji, jak zelení s jásotem přivítali coby "velkolepé vítězství" skutečnost, že se jim od cca 10. podlaží věží podařilo prosadit nepoužívání azbestu jako tepelného izolantu stavební konstrukce. Od tohoto podlaží až nahoru byl tedy používán jiný materiál. Přitom náhrady azbestu jsou dvojí: Buď stejně účinné jako azbest, ale pak jsou pekelně drahé, nebo cenově srovnatelné s azbestem, ale pak jsou výrazně horší. Onou účinností není myšlena jen tepelná izolace, ale také teplotní hranice, při níž izolant přestane izolovat. Když to trochu přeženu, nebyl by problém obalit konstrukce WTC vatou, mající stejný tepelně izolační účinek jako azbest, ale ta by za požáru okamžitě shořela. Ty cenově srovnatelné náhražky azbestu jsou jistě odolnější, ale jsou výrazně méně odolné vysoké teplotě (reálně vznikající při velkém požáru), sice asi neshoří, ale změní se jejich struktura natolik, že přestanou izolovat.
Dovolím si úkrok stranou: Paniku se  šílenou nebezpečností azbestu patrně vyvolali výrobci právě oněch nekvalitních tepelných izolací, protože ty by se vedle azbestu neprosadily. Posléze bylo zjištěno, že nebezpečnost azbestu zdaleka není tak strašlivá, jak ji vygenerovaly ony panikářské studie. Jistě může způsobit rakovinu jediné vlákno azbestu, deponované v plicní tkáni, ale lidský organismus má dost obranných prostředků jednak proto, aby se toto vlákno do plic nedostalo, nebo vyšlo s hlenem dýchacích cest ven, jednak i proti tomu, aby "rozdivočené" buňky kolem toho vlákna dokončily přeměnu na buňky rakovinové. 
Azbest navíc vytváří jiný typ nádoru, než třeba kouření nebo radon. Ty odlišné nádory vycházejí z buněk dýchacích cest, tedy jsou to karcinomy, zatímco azbest vytváří histologicky odlišné nádory (mezoteliomy), vycházející z vaziva a dalších struktur okolo těchto cest. A musí se tedy dostat hlouběji do plicní tkáně, aby se mohl setkat s buňkami, které je schopen nasměrovat na vývoj směrem k buňkám nádorovým.
Problém byl především v tom, že běžně se nádory třídí podle lokalizace, bez ohledu na histologický typ.
Takže následně stačilo pár studií, sledujících histologické zařazení příslušných nádorů, aby se prokázalo, že naprostá většina plicních nádorů u lidí, přicházejících do kontaktu s azbestem, jsou "staré dobré" karcinomy bez vztahu k azbestu. Kouření ovšem zvyšuje i riziko nádorů, způsobených azbestem, protože omezuje obranné mechanismy dýchací soustavy .
Nicméně šunty se už na trhu etablovaly a používají se.
Kdo sledoval přímé přenosy z místa teroristického útoku, tak si mohl povšimnout, že hasiči a další záchranáři vraceli, až do pádu první z věží, zpanikařené lidi zpět do budov, protože ty měly mít konstrukci udělanou tak, aby takový požár ustála. Pomalejší prostup tepla skrze kvalitní tepelnou izolaci měl vést k tomu, že se teplo stačí rozvést do většího objemu konstrukce, a ta se udrží pod kritickou teplotou, měnící vlastnosti kovu (nejde o tavení, ale o snížení mechanické odolnosti).

Co dalšího?

Určitá škaredá podezření mohl vyvolat fakt, že požářiště byla relativně rychle po zničení věží, v podstatě bez jakékoli piety reflektující skutečnost přítomnosti lidských pozůstatků, vyprázdněna a kov z konstrukcí odvezen jako surovina do Číny.
Tato akce totiž znemožnila kontrolu, zda opravdu veškeré konstrukční prvky věží WTC byly z toho druhu oceli, který byl napsán v projektu. Různé vyšizování staveb (a nejen jich) není jen v socialismu a podobných totalitách, ale, bohužel i v demokraciích.
Abych trochu odlehčil:  Spadla stavba socialismu. Hledal se viník. Nejprve padlo podezření na písek, ale ten se bránil, že je tolikrát prosetý, že v něm nemůže být nic špatného. Tak se šlo na cihly, avšak ty se ubránily tím, že jsou celé rudé "až do morku kostí". Takže se šlo na cement, ale ten se bránil také: "Soudruzi, mě do toho netahejte, já tam vůbec nebyl."
Bohužel, tento vtip, jako jiné podobné a za socialismu kolující byl zcela jistě inspirován realitou.

Jak to bylo s tím termitem?

Různí konspirátoři tvrdili a tvrdí, že v troskách WTC byl nalezen termit. Někteří jdou tak daleko, že destrukci věží WTC prohlašují za řízenou a provedenou tajnými službami (nejčastěji uvádějí USA a Izrael). Prohlašují také, že záběry nárazu letadel do WTC jsou jen filmový trik, a že žádná taková letadla ve skutečnosti neexistovala, ani tedy do věží nenarazila.
K tomu asi tolik:
Existují barvy, které mají jako plnidlo oxid železitý. Existují barvy, které mají jako plnidlo práškový hliník. Pokud je věděním nepolíbený Američan natře přes sebe, nebo dokonce smíchá, aby vylepšil jejich účinek, máte hned na příslušném podkladu termit. Pokud rezavou konstrukci natřete barvou s hliníkovým práškem, případně ji natřete natolik nekvalitně, že ocel pod nátěrem zrezaví, máte opět termit, tedy směsku kovového hliníku a oxidu železitého.
Pochopitelně, taková tenounká vrstvička smíchaných komponent termitu s vysokou pravděpodobností nevyprodukuje ani tolik tepla, aby se oheň po ní šířil, na to je odvod tepla ocelovým podkladem příliš rychlý. Z tohoto důvodu si dovoluji nevěřit tomu, že tam nějaký termit, opravdu jako takový, byl. Případné "termitoidní" nátěry neměly na průběh požáru žádný vliv.

Jak to bylo s tím "jedovatým ovzduším"?

Vzhledem k tomu, že jsem měl tu čest spolupracovat s vysoce a celosvětově uznávanou odbornicí na zdravotní prevenci, tak přes ni vím, že lidé v dosahu požáru a prachu z trosek byli převlékáni do speciálních oděvů a vyváženi z kontaminované oblasti pryč. Co bylo dál, je na vážkách, nicméně všechna velká města USA, a tedy i New York, mají od 50. let program postupu na dekontaminaci ulic, byť vypracovaný pro případ jaderného napadení USA a následné kontaminace měst radioaktivním spadem. Pokud se tyto práce neprovedly, je to chyba tehdejšího vedení města a nikoho jiného.
Druhou věcí je, že je po bitvě každý vojín generálem: O škodlivinách, vzniklých při požáru, se v podstatě až do spálení a spadnutí věží WTC zase nevědělo tolik, aby to vyvolalo nějaký poplach. Navíc kritika některých "jedů" je absurdní, protože se jedná o látky, zpomalující hoření, případně zabraňující, aby jimi nasycené materiály vzplanuly. Bez jejich přítomnosti by patrně věže spadly mnohem dříve.

Kdo tedy útok na WTC zavinil?

Zcela jistě hlavní vinu nese oněch snad 19 teroristi, kteří unesli letadla za účelem jejich využití coby teroristické zbraně.
Zcela jistě podstatnou část viny nese náboženství, které slibuje pachatelům těchto odporných zločinů okamžitý odlet do ráje. A s tím souvisí jistě i vina všech těch, kteří toto náboženství šíří, nebo jeho šíření tolerují.
Z tohoto důvodu byla přítomnost ultralevičáka a vyznavače onoho náboženství Mamdaniho na pietní vzpomínce obětí tohoto zločinu správě vnímána jako pěst na oku, případně jako účast SS mana ve slavnostní uniformě na obdobné akci v některém z německých koncentráků, třeba Osvětimi. Z tohoto důvodu také řada pozůstalých po obětech těchto teroristů jeho účast na pietním obřadu odmítala.
Určitou roli s vysokou pravděpodobností sehrála i izolace stavební konstrukce, horší než azbestová, kterou prosadili zelení.
O záměně naprojektované oceli za nějakou levnější a méně kvalitní můžeme leda spekulovat. Pravděpodobně se pravdu nedozvíme, ledaže by se ti, co se na něčem takovém nakapsovali, pohádali a někdo z nich přestal držet bobříka mlčení. Nebo kdyby někdo vynalezl stroj času a my jím mohli zaletět pro vzorky oceli ze zřícených věží.
Rozhodně však primární vina, a to i za všechny možné dodatečně zahynulé osoby v souvislosti se zmíněným "jedovatým vzduchem" nesou islámští teroristé. Snahy převrátit příčinu a následek, a vyvinit teroristy, případně alespoň jejich vinu zlehčit, více-méně ukazují na lidi, kteří s těmi teroristy sympatizují.  Což se tedy týká i New Yorkského soudruha starosty, který se na vytváření oné mlhové clony sám aktivně podílel.

Věže WTC byly destruovány islámskými teroristy a s nimi těmi, kteří jim dávali ideologický podšprajc, včetně slibování panenských hurisek. Vedle toho se stala nebo mohla stát řada problematických aktivit, snižujících protipožární odolnost věží, jejichž dopad by se však, nebýt onoho teroristického útoku, patrně nikdy neprojevil.

Proč je ospravedlnitelný úder na Írán

V souvislosti s údery vůči Íránu, a zejména zapojením USA, rostou diskuse o tom, zda jsou nebo nejsou oprávněné. Mnoho pachatelů dobra se snaží zpochybňovat jejich potřebnost. Z tohoto důvodu je nutné uvést některá fakta.

Obohacování

Obohacuje se uran, na vyšší koncentrace štěpného izotopu oproti přírodnímu stavu. Obohacování zavedli v USA v rámci projektu Manhattan s cílem vyrobit jadernou bombu (vyrobili nejprve dvě, jedna byla odpálena v poušti na území USA jako experiment, druhá byla svržena na Hirošimu). Je dobré vědět že samy americké atomové špičky si tehdy nebyly vědomy rizika spojeného se vzniklými radioizotopy, a v případě experimentálního výbuchu navštívily jeho epicentrum jen několik desítek minut po odpálení.
Bomba pro Nagasaki byla plutoniová, a zde jsme u jádra pudla:
Zatímco pro jadernou nálož je nutné značné obohacení (až na 90 %), pro samu štěpnou reakci se používá obohacení daleko nižší, kolem 4 %.
Málo je znám fakt, že štěpnou reakci je možné provést s čistým přírodním uranem bez jakéhokoli obohacování. Nicméně je to fakt, první reaktor, v němž bylo dosaženo řízené štěpné reakce, Fermiho "pile", postavený na stadionu chicagské university, byl spuštěn na bázi neobohaceného uranu a byl moderován grafitem. Již tehdy sloužily k regulaci reaktoru kadmiové tyče, které se používají i nyní.
I první reaktory, sloužící k výrobě plutonia na další typ jaderné bomby, byly na bázi neobohaceného uranu (v grafitu a vypáleném uranu se zachycuje plutonium, které je z těchto materiálů možno izolovat a vyčistit, principiálně jednoduššími postupy, než je obohacování uranu).
Pokud chcete opravdu perfektní a podrobný popis Fermiho experimentu, sáhněte po vědeckofantastické knize Akademika Františka Běhounka, který byl radiologem světového významu a s aktéry onoho pokusu se osobně znal. A, na rozdíl od mnoha popularizátorů, přesně věděl, co se tam dělalo a dělat muselo. Kniha se jmenuje "Akce L" a popis Fermiho pokusu najdete hned v první kapitole první části.
V souvislosti s tím grafitem ještě jedna poznámka: Je veřejným tajemstvím, že reaktory JE Černobyl byly původně reaktory, vyrábějící zbrojní plutonium, a výrobu elektřiny měly jako "vedlejšák".
Vysoké obohacení uranu v Íránu (60 %) tedy nedává smysl pro standardní jaderné reaktory a nejsou žádné známky toho, že by Írán stavěl nějaké (v principu možné) speciální reaktory na vysoce obohacený uran. Obohacování uranu na takovou koncentraci štěpného izotopu pro jiné účely než získání polotovaru k přípravě uranu zbrojního prostě nedává žádný rozumný smysl.

Írán

Je nutno konstatovat, že režim v Íránu je prakticky stejně odporný, jako byl režim v nacistickém Německu nebo jaký je v Severní Korei. Navíc má tento režim, vzniklý islamistickým pučem, velmi pochybnou legitimitu, dokonce pochybnější než režimy ve výše jmenovaných státech.
Tento režim stojí na "Islámských revolučních gardách", tlupách vymozkovaných odporných zločinců, pro něž platí zcela jednoznačně, že smrtí kteréhokoli z nich se stane svět o něco lepším. Můžeme je charakterizovat jako jakousi směsku SS a SA, trochu říznutou Lidovými Milicemi, nebo Čekou, případně oddíly SMĚRŠ. Z tohoto důvodu byla likvidace špiček této zločinecké organizace srovnávána s atentátem na Heydricha naprosto legitimně.
Tato zločinecká organizace mimo jiné prováděla dlouhodobé zadržování US diplomatů a podílela se na nejodpornějších zvěrstvech režimu, včetně např. "ženění se" s odsouzenými dívkami (i děvčátky předškolního věku) a jejich následné defloraci, aby mohly být dle islámského "práva" "popraveny" (protože islám zakazuje popravovat panny). Opravdu chceme takový režim v Evropě? Opravdu je takový režim zcela stejně hodnotný, jako demokracie, jak to tvrdí řada progresivistických, multikulturalistických či feministických "expertů", včetně lidí, napojených na "evropské" struktury?
Tento krajně brutální režim např. snížil původní procento Židů v íránské populaci na hodnotu, nad níž Hitlerův přízrak v pekle musí blednout závistí. Po vzoru Pol Pota byli z Íránu vyhnáni, nebo v něm vybiti prakticky všichni evropsky vzdělaní lidé. Potom, v souvislosti s jaderným programem, nastalo shánění prostitutů, ochotných s takovým režimem za mrzký peníz spolupracovat. Z tohoto důvodu mi naprosto není líto "jaderných vědců", kteří byli zlikvidováni izraelskými nálety. Opět platí, že smrtí kteréhokoli z nich se stal svět něčím lepším.

Jaderný program

Jak bylo uvedeno výše, íránský jaderný program nemá žádný vztah k jaderné energetice (která je navíc pro Írán ekonomicky nesmyslná, protože má v současné době i pro dohlednou budoucnost naprosto nevyčerpatelné zásoby ropy, z nichž, protože odpadá doprava a marže spekulantů, má energii levnější, než z jádra).
Íránský jaderný program je tedy naprosto jednoznačně, a bez možnosti nějakých výmluv, zaměřen na výrobu jaderných bomb a jaderných hlavic (což je akcentováno programem vývoje a výroby balistických střel).
Pomiňme na okamžik, že existuje jakási smlouva o nešíření jaderných zbraní, která mj. zakazuje výrobu jaderné bomby i nám, byť by se, např. v souvislosti s některými hrozbami, docela hodila.
Berme tedy bombu, vlastněnou zcela nevypočítatelným teroristickým režimem, s vazbou na větší počet teroristických organizací, jako na oné smlouvě naprosto nezávislý fakt. Opravdu chceme, aby takový režim vlastnil jadernou bombu a případně předával tyto zbraně teroristům? Opravdu si přejeme nějaké opakování 11. září 2001, tentokrát s jadernými zbraněmi?
Jsem toho názoru, že normální lidé si to nepřejí, a zvrhlíky, kteří podobnou myšlenku podporují, bude nutno politickými prostředky odstavit od moci, u nás při nadcházejících volbách.
Je dobré si také uvědomit, že normální člověk ví, že je smrtí konec, případně přechod do něčeho horšího. Což je dáno už počátky evropské civilizace, známou hláškou v Odyssei, že "nejposlednější žebrák se ve světě živých má lépe než král v podsvětí". Křesťanská vize "ráje" nemá s Evropou a jejími hodnotami nic společného a Evropané jí, alespoň na instinktivní úrovni, nikdy moc nevěřili, proto také o své životy bojovali daleko tvrději než příslušníci jiných kultur. Oproti tomu je věřící muslim hluboce přesvědčen, že po smrti na "džihádu" odlétne odpaňovat hurisky, a tak je ochoten nejen se obětovat, ale dokonce i smrt aktivně volit v situaci, v níž by měl možnost se zachránit.
Je to také jeden z důvodů, proč jakákoli dohoda s islamisty, tedy věřícími muslimy, musí zákonitě selhat.
Z tohoto důvodu jsou naprosto nesmyslné představy, že se s Íránem uzavře jakási dohoda, ten ji bude plnit a, hurá! válka bude odvrácena. Takové představy jsou asi na stejné úrovni jako Chamberleinův "mír pro celou jednu generaci" (ani pro jepice, pokud započteme cca tříleté larvální stádium, by to nestačilo, ba ani pro chrousta při započtení délky života od vajíčka přes ponravu po brouka). A je opravdu otázka, zda má takový "jepičí" mír tak velkou hodnotu, abychom kvůli němu zanedbali možnost íránský jaderný program utnout.

Likvidace

Likvidace jaderného programu darebáckého státu je, pochopitelně,  složitá. Na údaje MAAE se absolutně nedá spolehnout, takže neznáme touto cestou ani všechny lokality, kde jsou umístěny výroby a kde jsou případné sklady.
Íránský jaderný program je navíc v hloubkách a pod kompaktní skálou, skrze niž mají problém proletět i klasické třináctiapůltunové likvidátory bunkrů. Alespoň příliš neuspěly v Afghánistanu proti pozicím teroristů v horských jeskyních a štolách. Z tohoto důvodu se uvažuje i o nasazení taktických jaderných hlavic, nicméně ani ony nejsou zárukou, pokud vybuchnou na rovném povrchu nad cílovým opevněním. Je docela  možné, že nálety USA s klasickými bombami měly jen "vyzobat" dostatečně hluboké krátery, do nichž by bylo možno nasadit jadernou munici. Ještě pravděpodobnější je možnost, že jen testovaly terén a vlastnosti skály pod ním, rozhodně pravděpodobnější než představy některých reportérů, "že to bylo jen divadlo".
Jistěže použití něčeho, jako byl sovětský "car bomba", po jehož výbuchu se Země klepala několik minut, by asi i tyto komplexy zničilo a možná jako bonus zničilo i blízké instalace, o nichž se neví.
Další možností je zavalení krytů a znemožnění pomoci zvenčí, což by minimálně zlikvidovalo obslužný personál. Tuto taktiku používala US armáda v Tichomoří proti Japoncům, opevněným ve štolách a jeskyních na některých ostrovech. Část takto zavalených Japonců je v těch krytech dodnes. To ovšem bylo spojeno s tím, že ty ostrovy byly nakonec vojensky obsazeny a všichni ostatní japonští vojáci byli buď vybiti nebo zajati. A také musely být známé všechny východy.
Mimochodem: Dostatečně intenzívní proud urychlených protonů by měl mít schopnost odpálit jakýkoli uran (i neobohacený) s tím, že by v něm nějaký zlomek sekundy běžela štěpná reakce (podstatně kratší než klasických náložích i té nejmenší ráže). Nejsem si ovšem jist, zda USA něco takového mají. Vedle toho proud neutronů z blízkého výbuchu jaderné nálože by mohl odpálit i ten uran, obohacený "jen" na 60 %.

Režim

Je dobré také vědět, že pokud bude zajištěn pád islamistického režimu a jeho náhrada nějakým režimem orientovaným spíš prozápadně, u něhož bude rozumná pravděpodobnost věrohodného ukončení jaderného programu, bude nutno se smířit s tím, že tento režim bude muset být opravdu velice tvrdý a brutální, jako byl šáhův režim či režim rodiny Asadů v Sýrii. Navíc svým pádem oba zmíněné režimy prokázaly, že nebyly dostatečně tvrdé.
Tato skutečnost je dána tím, že většina oponentů režimu věří na ty hurisky, a tudíž je ochotna obětovat svůj život, aniž by to chápala jako nějakou oběť (jako lidé z evropské kultury), ale v podstatě to chápou jako určitou investici pro zajištění nekonečné a blahé budoucnosti.
Z toho důvodu musí nepřátelům režimu už za života hrozit taková opatření, že se jich budou bát minimálně stejně, jako evropané smrti. A pachatele dobra, kteří bojovali proti šáhovi (podrazil ho Demokrat Jimmy Carter) i Asadovi (opět za spoluúčasti Demokrata Bidena a jeho loutkovodičů z Demokratické strany USA), bude třeba, v našem životním zájmu, velmi tvrdě umravnit. Naším štěstím je, že alespoň někteří z nich se stále bojí smrti.

Údery na Írán jsou tedy naprosto legitimní, už proto, že řeší situaci, která je jinými prostředky zcela neřešitelná. Tyto údery je třeba dotáhnout do takového konce, aby byl Írán v jaderném programu vržen zpět o celá desetiletí. Je rovněž zcela na místě otázka, zda mu nakonec nezakázat i civilní jaderný program, a to z toho důvodu, že sloužil jako zástěrka programu vojenského, a naprostá nejadernost Íránu bude daleko lépe hlídatelná.

Islámští teroristé opravdu nemají rádi proimigrantské aktivisty

Pan Jiří Pospíšil podal trestní oznámení na SPD za plakát o "chirurzích z dovozu". Faktem je, že tento pán naprosto nereflektuje objektivní realitu (což je pro aktivisty, dávající přednost ideologii před realitou, charakteristické), která, bohužel, onu tézi, o niž se svou agitací opírá SPD, podporuje.

Incident

SPD vydala předvolební plakát o "chirurzích z dovozu", kteří nespasí naše zdravotnictví s foto muže se zkrvaveným nožem.
Je jasné, že účinnost tohoto plakátu byla zvýšena incidentem ve Velké Británii, kde byly mladíkem s imigrantským zázemím pobodány dívky mladšího školního věku a tři z nich zemřely. Dotyčný údajně nebyl muslim (rodiče jsou křesťané a chodí do kostela, což znamená asi tolik, jako když se u nás za minulého režimu o někom psalo v kádrových materiálech, že pravidelně chodí na veřejné schůze KSČ, na pracovišti i v místě bydliště). Na druhé straně měl podle některých svědectví na sociálních sítích volat "Alláhu akbar". Což, přiznejme si, nemusí znamenat, že konvertoval k islámu, ale může to být i projevem duševní choroby.
Z Česka takový případ, kdy pacient na bázi schizofrenie začal fantazírovat, že je muslim, a že musí ve svém okolí všechny zabít, znám. Skončilo to hospitalizací na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Kladu si pouze otázku, jak by na stejnou situaci reagovali psychiatři v té Velké Británii nebo i v sousedním Německu. Převelice se obávám převahy politické korektnosti a obav z obvinění z "islamofobie" a "protiislámského rasismu" nějakým aktivistickým póvlem nad odborností, a že by ten hoch musel nejprve někoho opravdu zabít, aby byl řešen (pokud by ho ovšem nevyřešila policie služební zbraní, což se nyní děje stále častěji). Považuji za možné, že se něco takového časem prozradí i o tom britském případu.

Oznámení

Pan Jiří Pospíšil podal trestní oznámení na uvedenou předvolební reklamu. Dodejme, že pochází z TOP 09, která má preference méně než pětinové proti SPD a bez nastrčených zad ODS by se do sněmovny nevyškrábala. Takže účelovost z této akce trčí jak sláma z bot.
Faktem je, že kromě zmíněné britské kauzy existuje řada dalších. V některých zemích (např. Francie) přiznávají v průměru až jeden takový incident denně, byť se snaží tutlat všechny, které nekončí smrtí. Takže existuje dostatečná zásoba fakt, že takovíto "chirurgové" jsou realita. Pokud to ovšem ignoruje pan Pospíšil coby JUDr., je docela možné, že to budou ignorovat i soudy, byť i u nás už k takovým incidentům došlo, a vzhledem k volnému pohybu osob (i neobčanů EU či jejích členských států) po území EU, kterýkoli z německých nebo francouzských (či jiných) "chirurgů" může kdykoli začít "ordinovat" i zde.
Ostatně, TOP 09 je vysloveně fašistická a antidemokratická strana, jak předvádí její europoslanec Ondřej Kolář, který by chtěl zakázat "nesprávné" názory a je současně proti právu veta členských států EU.
Pikantní je, že vzhledem k obecně udávané sexuální orientaci pana Pospíšila je jasné, že ta by zcela jistě mohla k "ordinování" ony chirurgy docela motivovat. A pokud by se tu dostali k moci muslimové, zažil by pravděpodobně let ze střechy výškové budovy, případně pád do jámy ve společnosti odjištěného ručního granátu, jak se děje v podstatě všude, kde neomezeně vládnou muslimové. Před pár lety na území Islámského státu, nyní v Afghánistánu a průběžně v Íránu, Somálsku, Súdánu a dalších zemích.
Takže jeho akce není ničím jiným, než akcí potenciálně sebevražednou. To by zcela jistě nevadilo, pokud by šlo jen a jen o něj. Na sebevraždu má každý právo, ale nikdo nemá právo do stejné situace vtahovat další lidi, jak to činí on, nebo se o to alespoň snaží.

"Hodní" muslimové

Neuplynuly snad ani tři týdny od onoho podání, a další takový "chirurg" ordinoval v Solingenu na oslavách 650. výročí založení města (proslulého výrobou nožů a nůžek), které se měly nést v duchu "oslav různorodosti". Imigrant ze Sýrie jasně ukázal, jak si muslimové onu různorodost představují.
A faktem také je, že časová blízkost onoho incidentu, rovněž se třemi mrtvými s spoustou zraněných, některých i vážně (takže ono číslo nemusí být ani nyní ještě konečné) v rozporu s podáním pana Pospíšila jasně ukazuje, že muslimští "chirurgové" se rozhodně míjejí s fantasmagoriemi multikulturně jurodivých aktivistů, kteří mají v hlavách jen bezcennou ideologii, rozporující realitu.
Lze tedy s trochou nadsázky konstatovat v souladu s názvem tohoto postu, že islámští teroristé nemají rádi aktivisty, jako je pan Pospíšil a dělají vše proto, aby je svými aktivitami totálně zdiskreditovali v očích všech ostatních občanů. Nadsázka je to proto, že nevěřím tomu, že by kterýkoli z oněch "chirurgů z dovozu" o těchto aktivistech vůbec věděl. Možná, kdyby pachateli ze Solingenu o takovýchto lidech některý z policistů nebo vězeňských dozorců řekl, že by tím ušetřil německé justici nemalé peníze, protože by dotyčný praskl smíchy.
Doufám také, že ona časová blízkost udání a dalšího incidentu s nožem bude dostatečně problematická i pro sebezaujatější justiční politické aktivisty. Navíc si troufám odhadovat, že než se kauza dostane před soud, bude takových incidentů (a bohužel i obětí) daleko více (už proto, že tendence jejich výskytu je spíše vzestupná).

Kontraproduktivita

Dovážení "chirurgové" zcela jistě nereflektují skutečnost, že jejich aktivity radikalizují voliče a zvyšují preference stran, po jejichž případném vítězství by se výrazně zhoršila situace nejen jejich, ale všech ideových souputníků, které mají (včetně progresívních a liberálních "demokratů"), kteří pracují v jejich prospěch a jsou jednoznačně spoluviníky oněch "chirurgických zákroků".
Incident v Solingenu zvedl v Německu volební preference AfD a dalších protestních a "protichirurgických" stran, jejichž voliči vyžadují účinné aktivity státu na ochranu občanů. Taková opatření zcela jistě nemají žádný vztah k nejdelší povolené čepeli nožů, jakou prosazují němečtí proimigrační aktivisté. V uplynulé neděli v Sasku mj. antiimigrantská AfD vyhrála a v Durynsku skončila na druhém místě. A v obou zemích dosáhla dvouciferného výsledku i strana Sahry Wagenknechtové s podobným, možná formálně "umírněnějším", programem.
Kvil progresivistů nyní zní už od vyhlášení výsledků německých nedělních (neděle 1. 9.) voleb. Pokud i v dalších zářijových volbách v Německu (Braniborsko) vyhrají rovněž tyto strany, zcela jistě uslyšíme neméně silný jekot, jaký zněl, když soudruh Šimečka se svou progresivistickou lůzou prohrál volby na Slovensku. V principu ovšem duševně normální člověk nepochopí, proč by měl někdo, kdo prosazuje muže s vaginami a ženy s penisy, jít do vlády a nikoli na psychiatrii.
Už jsem na Britských listech zaznamenal kvil nad tím, že někteří "Němci" arabskoislámského původu zvažují emigraci. Šéfredaktorovi tohoto webu poněkud nedochází, že praktickou realizací onoho "zvažování" by vlastně AfD splnila jeden ze stěžejních důvodů, kvůli nimž vlastně vznikla.
Nicméně nelze pochybovat, že oni "chirurgové" nejsou schopni myslet za horizont několika dnů a zřejmě se již vymkli kontrole oněch islámských vůdců, kteří se dlouho snažili předstírat mírumilovnost a tolerantnost islámu, na niž dnes už věří jen osoby se silnou oligofrenií či demencí. Horší eventualitou je, že tito vůdcové už věří na totální prožranost států EU a Západu obecně rakovinou progresivismu v takovém stádiu progrese, že se již tyto země a jejich obyvatelé nezmůžou na účinná protiopatření.

Pan Pospíšil tedy naprosto nereflektuje realitu, která je čím dál tím děsivější. Je obětí své ideologie, což by nevadilo, pokud by svým konáním ohrožoval jen sám sebe. Jeho vystoupení ovšem potenciálně ohrožuje celou populaci tohoto státu. Budiž tedy konstatováno, že nikoli SPD, ale lidé jako on, jsou ti, kteří nás ohrožují. A nejen nás, ohrožení lidmi tohoto druhu se týká prakticky celé populace EU.

Na okraj atentátu v Moskvě

Je nutno předeslat, že ve státě, jako je Rusko (a spoustě podobných) je velice obtížné poznat, zda jsou zveřejněné výpovědi chycených lidí (možná pachatelů) autentickým projevem vyslýchaných, nebo zda se naopak jedná o projevy velmi dobře pod vedením sadistického vyšetřovatele naučené, případně zcela zmanipulované (zadrženého hraje nějaký herec apod.). Jistě je to akcentováno v zemi, kde soud nad zločincem Berijou probíhal tak, že dotyčného hrál živý herec, protože tento politik (který se pokusil ovládnout SSSR po smrti Stalina) byl pár hodin po svém zadržení zabit, aby se zabránilo jeho osvobození NKVD (později KGB) a nové instalaci do role vůdce.

ISIS a co tam nesedí

Typický džihádista je rád, pokud zahyne během teroristického útoku a ochotně jde i do jeho sebevražedné verze. Každý islámský duchovní vám zcela jistě bude tvrdit (a pravdivě), že sebevražda je v islámu jedním z nejtěžších hříchů. Už vám ovšem neřekne (alespoň většina z nich, a neřeknou nám to velice často ani "odborníci na terorismus" či přímo na islám), že smrt v boji s "nevěřícími psy", byť by šlo třeba o vyvraždění školáků, je, a dokonce i v situaci, kdy je spojena se sebeobětováním pachatele (vč. "sebevražedného atentátu"), považována nikoli za sebevraždu, ale za "smrt na džihádu"
A pokud jdete do zdrojů, přinášejících podrobnější a i "politicky nekorektní" informace o tomto náboženství, tak se nedozvíte, že toto je jediná situace, kdy má muslim od Aláha explicitně slíbeno, že ihned odletí do ráje odpaňovat hurisky. Ani sebectnostnější život, zcela podřízený příkazům a zákazům islámu, toto nezaručuje. Naopak existuje představa, že Aláh zcela dle své momentální nálady dotyčného buď dá také do nebe, nebo ho strčí do plamenů hořící síry a smůly v pekle, a tam ho nechá grilovat libovolně dlouhou dobu (islám nemá očistec, ale nahrazuje ho dočasným pobytem v pekle).
Tato libovůle božské bytosti odlišuje Aláha od křesťanského boha absencí působení zásluh či hříchů na posmrtný osud (byť je jasné, že v případě křesťanství se dá diskutovat o tom, zda vinu na jakémkoli hříchu vlastně nenese Bůh, protože je všemohoucí a vševědoucí a jako takový vystavil dotyčného pokušení ke hříchu, věda, že ten mu podlehne). Ona bezpříčinnost (a některé jiné podobné znaky) vedly ke dlouze udržované představě, že islám je vlastně křesťanská sekta na bázi gnosticismu. Což vedlo na začátku k jeho podcenění, protože gnostické sekty se dařilo vcelku účinně likvidovat.
Ozvěnu této představy najdeme v Danteho "Božské komedii", kde je Mohamed trestán v pekle za "rozštěpenectví".

Finance?

Presentovaní pachatelé přiznávají, že onen atentát spáchali ryze za peníze. Něco takového se u skutečného džihádisty dá velice obtížně předpokládat.
Obávám se, že reální džihádisté by neuprchli, ale nechali se skolit bezpečnostními silami a rozhodně by to nedělali pro peníze (maximálně s vědomím, že o jejich rodiny bude peněžitě po jejich džihádistické smrti postaráno).
Atentát za peníze je prostě něco, co mi nejde dohromady s islámským terorismem obecně a islámským státem zvláště, protože ten má k dispozici dostatečný počet fanatiků ochotných "zemřít na džihádu" jen za posmrtnou odměnu, případně za zajištění rodiny.

Skutečnost?

Vše, co o tomto činu bylo publikováno, je v rozporu s typickým džihádistickým scénářem.
Můžeme se leda dohadovat, kdo si tyhle vrahy najal (pokud jsou chycení muži skutečně pachateli atentátu). Mohla si je najmout

• opravdu ta Ukrajina (byť asi ne lidé kolem Zielenského, spíš nějaká vnitřní opozice, snažící se ukončit válku, nebo Zielenskému zkomplikovat život)
• mohli to být Rusové (odpověď na otázku "CUI BONO" to podporuje) a zase se můžeme leda dohadovat o vztazích mezi aktéry této akce a vedením ruského státu
• mohla to být jakákoli další mocnost, přející si nějakou eskalaci konfliktu, od USA přes EU až po Čínu; a zcela jistě to nemusely být se státem konformní složky, mohli to být i výrobci a distributoři zbraní z těchto států
• mohl to být klidně i nějaký organizovaný zločin, kterému by eskalace konfliktu tak či onak prospěla
• celé to mohlo být motivováno "kalením vody" v souvislosti s konfliktem v pásmu Gazy, od odvedení pozornosti od něj, přes snahu poškodit Rusko jako spolupracovníka jedné ze stran konfliktu až po snahu o démonizaci muslimů

Je docela pravděpodobné, že jsem na nějakou možnost zapomenul, ale daleko pravděpodobnější je to, že za zločinem islámský stát jako takový není.

Proč se islámský stát přihlásil jako pachatel?

Nebylo by to poprvé, co se nějaká teroristická organizace přihlásila k něčemu, co nespáchala. Důvody mohou být nejrůznější: Od ochrany skutečného pachatele až po zvýšení prestiže a strachu nepřátel z ní.
Teroristé jsou od toho, aby vyvolávali strach a hrůzu. Jejich spojení s jakýmkoli významným teroristickým činem zcela jistě vyvolá hrůzu u plánovaných či potenciálních obětí. Proto zcela jistě budou předstírat, že stojí za nějakým hrůzným činem, přestože s ním nemají naprosto nic společného.
Prostě, přihlášení se islámského státu k atentátu je naprosto stejně věrohodné, jako prohlášení Ruska, že za touto akcí stojí Ukrajina.

Je otázka, zda se uvnitř horizontu našeho dožití objeví reálné a věrohodné důkazy o tom, kdo má tento hrůzný čin na svědomí a jaká byla jeho motivace. Obávám se, že dlouhodobě budou k dispozici jen více či méně důmyslné spekulace o "úskoku v úskoku v úskoku", jak praví klasik.

11. září.

Kupodivu se tu o 11. září objevilo víc ohlasů, než jsem při 20 výročí odhadoval. Alespoň někde byla citována i slova F. Novotného, že 21. století začalo, jako století terorismu, právě až tímto datem, jako začalo 20. století až atentátem v Sarajevu a jeho následky, jako století světových válek.

Subjektivní vzpomínka

Vedle práce jsem měl v počítači otevřeného Neviditelného psa, kde se objevila noticka o nárazu letadla do jedné z věží WTC. V podstatě až do druhého nárazu referující i diskutující předpokládali, že se jedná o sice strašlivou, ale nehodu. A už tehdy se objevili diskutující, hýkající blahem nad zničením "rohů Belzebuba" a velebící teroristy.

Konspirace

Už tehdy se vyrojily nejrůznější konspirace až po styl "Američané (respektive Světové Židovstvo) budovy odpálili sami, žádná letadla tam nebyla". Psalo se např. o "mikrotermitu". Ten má v podstatě velice jednoduché vysvětlení: Jak práškové aluminium tak i práškový oxid železitý jsou látky, které se dávají do barev na kovové (a zejména ocelové) konstrukce. Dokážu si představit typický produkt US školství, jak tyto dvě barvy míchá dohromady, buď, že mu zbyly, nebo aby vyrobil "barvu ještě kvalitnější". Aniž by věděl, vzhledem ke svým intelektuálním schopnostem a tomu, co se naučil ve škole, co vlastně činí. Na průběh samotné katastrofy nemohl ovšem mít takový nátěr sebemenší vliv.
Pravděpodobně tam byly odchylky od původních plánů.podle nichž měly věže náraz letadla a následný požár ustát rozvedením tepla po konstrukci. Jednak s jistotou byl na základě jekotu zelených organizací nahrazen v tepelných izolacích konstrukce azbest méně kvalitním izolačním materiálem. Můžeme pouze spekulovat, co by se stalo, kdyby byl tento vynikající izolant až nahoru, takže konstrukce věží by se zahřívala pomaleji a předávané teplo by se stačilo rozvádět po konstrukce - teoreticky by nemělo dojít k překročení kritické teploty pro ocel.
S dosti velkou pravděpodobnosti se nějak ušetřilo i na té oceli (horší kvalita, nižší cena), což mohlo vést k tomu, že začala ztrácet pevnost při nižší teplotě než ocel projektem daná. Pro tuto konspiraci svědčí skutečnost, že ocel byla velice rychle (ještě před ukončením dohledávání ostatků obětí) vybagrována a odvezena jako surový kov do Číny, což fyzicky zabránilo překontrolování jejího složení.

Nesmysly

Přestože se na troskách ocelové konstrukce objevovaly kapky a ztuhlé proudy, nešlo o projevy tavení konstrukce požárem. Ve skutečnosti konstrukce pouze ztratila své mechanické vlastnosti záhřevem (čím je ocel kvalitnější, tím větší je rozsah teplot, v jehož rámci si udržuje svoje mechanické vlastnosti, a tím je, pochopitelně, také dražší; mimo ten rozsah je méně pevná) a tavila se až vznikem tepla při jejích mechanických deformacích. Pokud budeme ohýbat sem a tam ocelový drát, můžeme oblast ohybu zahřát až nad sto stupňů. Zde šlo o daleko větší síly, které ocel skutečně mohly zahřát v místech největšího namáhání až nad teplotu tání.
Padání věží "v ose" bylo nejspíš dáno tím, že povolila nejdříve vnitřní konstrukce (méně silná, více zahřívaná). A jakmile se dala horní část do pohybu, takže se statická zátěž konstrukce vahou pater nad požárem změnila v dynamickou z jejich pohybu (na niž nebyla konstruována), neexistovala žádná síla, která by mohla tu masu vychýlit z osy. Rozhodně nešlo o nějakou "řízenou destrukci", jak hlásají někteří konspirátoři.

Důsledky

V podstatě jediný politik měl "gule" na reálné zhodnocení situace, jemuž se světová "elita" vyhýbá, jak čert kříži. Jeho výrok "S teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje." je dodnes něco, v rámci zbabělých a na špičku vlastního nosu si nevidících "světových vůdců", naprosto ojedinělého.
A nikdo vlastně neřekl to podstatné: Nebojuje se s terorismem, ale s tím, za co ti teroristé bojují. Jako za druhé světové války bojovali naši vojáci (východní i západní) s Němci, nikoli "s letadly" nebo "s tanky" nebo "s pěchotou". Přestože je jasné, že se v reálu střetávali s německými letadly, tanky i další bojovou technikou a také, pochopitelně, s pěchotou, pořád bylo jasné, že bojují s Němci, případně německou "říší", a že boj neskončí vítězně tím, že budou poraženy tanky, letadla, pěchota, ale tím, že vůdcové této říše budou buď zabiti, nebo zajati, nebo i se svými rodinami v beznadějné situaci spáchají sebevraždu. Což se i stalo, a proto jsme vyhráli.
A náš boj neskončí vítězstvím, pokud ti, kdo teroristům velí, ať už po stránce vojenské, tak i po stránce ideologické, ale i zajišťující je po stránce ekonomické, nechcípnou v doupatech, do nichž před námi zalezou.

Máme před sebou volby. Máme v našem politickém spektáklu strany, které nemohou autorovi onoho výše citovaného výroku přijít na jméno a dělají vše pro to, aby naprosto zneschopnili jak náš stát tak i celý euroamerický svět v obraně proti teroristům a jejich vůdcům. A máme zde i strany, které mají k této problematice vztah opačný. Pokud zvolíme ty první, můžeme ještě stihnout vylizovat řitě, ne vrahům z WTC, ti jsou zdechlí a zahrabaní, ale těm, kteří je na tu misi poslali, ideologicky je "zpevnili" a zajistili jim na ni finance.

Vítězství Talíbanu

To, jak snadno padl prozápadní režim v Kábulu, je obrovská ostuda. Pokud se potvrdí informace od samotných "prozápadních" Afghánců, že totiž byli nuceni se vzdát desinformacemi a tlakem Američanů, bude to něco ještě horšího.

Globální pohled

USA vedly mezinárodní misi do Afghánistánu poté, co v něm umístěná teroristická organizace Al Kajda spáchala známé teroristické útoky 11. září. Talíban uprchl jako švábi po rozsvícení světla do horských pevností, kde se zčásti skrýval a zčásti se snažil udržovat jakousi vládu nad okrajovými a dalšími odlehlými částmi země. I Talíbové totiž musejí jíst a v horských jeskyních by si toho moc nevypěstovali.
V další fázi byla zničena nebo alespoň závažně oslabena Al Kajda a byly zlikvidovány její základny a výcvikové tábory. Toto dnešní popírači porážky předkládají jako vítězství. Tito lidé ovšem nedokáží vysvětlit, proč po vyhnání těchto teroristů ze země nebyla mise nějakým způsobem ukončena, když tedy "zvítězila" Dokonce i arcilotr bin Ladin byl zlikvidován v pákistánském exilu, a ne v Afghánistánu, z něhož zbaběle uprchl a o jeho útěku se vědělo.
Je tedy jasné, že uvedené nebyl strategický cíl této operace. Každému muselo být jasné, že odchod vojsk z Afghánistánu vyvolá stejný efekt, jako když se ve zmíněné zašvábované místnosti zase zhasne a švábi obnoví své aktivity na stejné úrovni, na jaké je provozovali před oním rozsvícením světla.
V této situaci chybí to, co udělá odpovědný majitel té místnosti, totiž že ty schované šváby jednoduše zlikviduje. Ani hluboké jeskyně a další úkryty v horském komplexu Tora Bora nejsou nedosažitelné. Japonci za druhé světové války měli podobné komplexy bunkrů a přirozených jeskyní a Američané je dokázali neutralizovat. Některé odřízli od světa destruktivními výbuchy mkolem všech vstupů, a Japonci vevnitř se mohli leda vzájemně pojídat, jiné byly prolity benzínem či naftou a vypáleny, do jiných pustili výfukové plyny z motorů. Vše bylo nakonec totálně umrtveno, ty kryty pak už žádné riziko nepředstavovaly. Přesně tohle se mělo udělat i s úkryty Talíbanu a nebyl bych ani proti vyvolání zhroucení celých horských úseků pomocí série dobře načasovaných a dobře rozmístěných (aby se vzájemně potencovaly) jaderných explozí. Tohle se klidně mohlo v tom Afghánistánu dělat celých dvacet let a dnes by tam prostě žádní Talíbové nebyli.

Porážka

Zcela jednoznačně je to, co se stalo ve druhé dekádě srpna tohoto roku, porážka. Porážka naprosto nesmyslná, zaviněná jednoznačně tím, že z nejrůznějších, především politicko - ideologických, důvodů nebyly využity všechny v našem dosahu existující prostředky na zničení nepřítele. S Talíbanem se mělo zacházet jako s nacistickým Německem, totiž jeho vedení mělo být zahnáno až do svého doupěte, a tam zlikvidováno, jak to prohlašovala sovětská propaganda o tom Německu a nakonec to i Rudá Armáda naprosto politicky nekorektně provedla. Dokonce donutili Hitlera spáchat sebevraždu (nebo to alespoň velmi věrohodně předstírat), protože mu bylo jasné, že v případě zajetí bude pochodovat v čele svých zajatých vojáků po Rudém náměstí na slavnostní přehlídce k oslavě jeho porážky.
Prostě, Talíban sice utrpěl taktickou porážku, ale ta nebyla dotažena do konce, a to mu umožnilo strategické vítězství.

Zrada?

Faktem je, že Američané zanechali vládnímu vojsku, včetně speciálních vojsk, obrovské množství zbraní a munice, a k tomu ještě mnoho další vojenské výstroje a výzbroje. To vše padlo naprosto bez poškození do rukou Talíbanu. Bylo to to samé, jako když po Mnichovu a následném záboru zbytkového Česko-Slovenska v březnu 1939 padla Hitlerovi do rukou výstroj a výzbroj pro dvacet divizí, kterou by předválečný německý zbrojní průmysl vyráběl nějaké tři čtyři roky. A jako třešničku na dortu dostal Hitler ještě československé zbrojovky. To druhé se naštěstí nestalo, ale nedivil bych se, kdyby v rámci toho, co Talíban dostal, byly i nějaké opravárenské kapacity a materiál na jejich provoz.
Přitom Američané údajně dohlíželi na vládní vojsko, aby vše bylo Talíbanu v pořádku předáno.
Když zabrousíme do historie USA, tak se od "učitelky života" dozvíme, že na konci vlády Jamese Buchanana, když už byl zvolen Lincoln, ale ještě neuveden do úřadu, byly silně sabotovány snahy odvézt z území budoucí Konfederace (některé státy Jihu vyhlásily odtržení hned po Lincolnově zvolení, formálně ještě za presidentování Buchanana) zbraně, munici a další vojenský materiál, a to především zásahy dosluhujícího presidenta. Ten byl, kupodivu, demokrat. President za tu stranu, za niž presidentuje i Biden. Takž se dá říci, že podobné aktivity mají demokraté tak trochu "v krvi".
Můžeme tedy zcela jednoznačně konstatovat, že to, co se děje či před pár dny dělo v Afghánistánu, má svou předlohu v jedné z ne zrovna slavných a čestných stran americké historie. Na druhé straně se ovšem nabízí otázka, k čemu tyto zbraně mají sloužit. V tom přelomu let 1860 a 1861 měly takto zachované a nezničené - neodvezené zbraně a další vojenský materiál sloužit budoucí Konfederaci.
Komu ale mají sloužit ony zbraně, odevzdané Talíbanu? Mají opět zabíjet Američany, jako ty z toho 19. století? Řada z nich je zcela jistě velmi dobře použitelná i pro teroristické útoky. Plánuje snad Bidenova administrativa nějaké teroristické aktivity, při nichž by ona poskytla zbraně a muslimové "kanonenfutter"? A proti komu mají být zamířeny? Je to snad reakce na to, že podvody při posledních presidentských volbách tak řvaly, že o nich jako o faktu hovoří i někteří demokraté? Hodlají snad u těch dalších "korigovat" jejich výsledek žoldáky z Talíbanu? Faktem je, že ty volby se budou odehrávat v situaci, kdy snad demokratické jádro americké společnosti bude ještě více mobilizováno, i v souvislosti se šílenostmi, které Biden a spol. provádějí v oblasti ekonomiky.
To jsou ovšem problémy, které si budou muset vyřešit sami Američané, včetně toho, že podle některých politických pozorovatelů hrozí nové rozdělení USA, ale tentokrát nikoli na Sever a Jih, ale zhruba podle hranic mezi demokratickými a republikánskými státy. Tedy, +- "progresivistický severovýchod a jihozápad země versus pás od Floridy ke kanadsko - tichooceánskému cípu země.

Co my?

Jistěže i na nás do jisté míry dopadá ódium porážky, byť jsme ji nezavinili a naopak jsme dokázali ze země vyvézt významnou většinu našich místních spolupracovníků a jejich rodin, což jiné státy, především některé staré země EU, neprovedly.
Faktem je, že i tito lidé představují potenciální riziko, protože mezi nimi mohou být exponenti Talíbanu, jak se už stalo jiným armádám, kdy se z jejich spolupracovníka vyklubal Talíb, a nikoli řadový, ale významný vůdce této organizace. Opravdu si nejsem jist, zda Koudelka a jeho melodyboys dokáží něco takového hodnověrně a spolehlivě prověřit. Je to ošklivé, ale spíš si myslím, že ne.
Nicméně, i pokud budou všichni čistí, nastane obrovský problém s jejich kulturní nekompatibilitou, jaký běžně nastává i i zcela legálních imigrantů kdekoli v Evropě. A pokud ne přímo u těch, co do země přišli, tak u jejich potomků. Což se může vrátit nejrůznějšími cestami, až po podporu teroristů, jak to známe z Francie, Belgie a dalších států, kde už mají s něčím podobným reálné a neblahé zkušenosti.

Jak z toho?

Jsem přesvědčen, že řešení existuje, ale je silně politicky nekorektní.
Jednak sami dospělí příchozí by měli být systematicky a periodicky prověřováni, protože, bohužel, existuje i něco takového jako "spící agent", a ten může klidně být aktivizován i za desítky let.
Opakovaně jsem o tom psal, nicméně to raději zopakuji. Američané mají tendence stát na sviňské kůži a sypat si na hlavu popel proto, že po Pearl Harbouru internovali americké občany japonské národnosti.
Já tvrdím, že to bylo naprosto správné. Jednak mezi nimi skutečně mohli být spící agenti, předstírající loajalitu, ale připravení konat podle rozkazů japonského velení. Téměř s jistotou mezi nimi byli i lidé, kteří měli blízké příbuzné v Japonsku a prostřednictvím jejich ohrožení byli vydíratelní. Je třeba si uvědomit, že rodina má v japonské hierarchii hodnot vyšší postavení než v naší a rozhodně by alespoň u některých z nich byla na vyšší pozici než loajalita k nové vlasti. I v souvislosti s tím, že Japonci i jako plnoprávní občané byli velice častým cílem rasistické šikany, což k té loajalitě poněkud demotivuje. Třetí možností je pak opatrná zpravodajskopsychologická hra, která původně loajálního občana změní v poslušný nástroj nepřítele pomocí manipulací a vydírání. Pokud nevíte, o co se jedná, přečtěte si znova Tři mušketýry a hlavně kapitoly, v nichž Mylady de Winter ve svém vězení zmanipuluje a zblbne věrného Buckinghamova služebníka Fentona tak, že ten nakonec svého pána zavraždí. Je to tam podáno jistě trochu ve zkratce, ale zpravodajci jsou trpěliví a zcela jistě kvalifikovanější než nějaká záporná hrdinka dobrodružného románu.
Dovoluji si také v souvislosti s oněmi zpravodajskými hrátkami upozornit na fakt, že informací zásadního významu může být i potvrzení pravdivosti novinové zprávy, k níž se dostala zpravodajská služba třeba přes neutrální státy. Sama jedna informace jistě ne, ale jako součást statisticky vyhodnotitelné databáze, umožňující např. vytypovat noviny, v nichž jsou publikovány téměř vždy pravdivé informace a těch, které na pravdu zase tak moc nehledí, to už může být zajímavější, ale to je jen příklad, co se s takovou databází dá reálně dělat.
Přesně takovýmto hrám s "našimi" Afghánci by měly naše zpravodajské služby zabránit a obávám se, že jinak než "šmírováním" jejich telefonátů a další komunikace to prostě nepůjde.
Jak jsem uvedl výše, hlavním problémem imigrantů, a zejména z islámských zemí, je problém radikalizace následující generace. Zcela jistě lze vyloučit nějaké "organizačně kohezivní" programy za miliony korun, které nedokázaly např. v souvislosti s Romy "zkohezovat" ani jednoho z nich. Tudy cesta prostě nevede.
Jako jistou cestu bych viděl rozumné stimulování a usměrňování vlivu sousedů, nejen na děti, ale i na jejich matku (matky), které by je přitáhlo alespoň k těm zvyklostem, které jsou pro ně jakžtakž akceptovatelné. To samé se týká i dětí: Dostat je do Skautu apod., snažit se jim vštípit zásady chování v české společnosti, v níž žijí a žít budou. Také by se tím rozšířil okruh lidí, schopných signalizovat nějaký nastupující průšvih před tím, než se někdo z nich odpálí v mateřské školce nebo vystřílí nějakou redakci. A zlepšila by se tím i jejich uplatnitelnost a úspěšnost ve společnosti, což by eliminovalo jeden z údajně hlavních motivů jejich radikalizace.
Za naprosto zcestné považují "přizpůsobování se", jak to dělají v řadě západních zemí, kde např. kvůli několika muslimským žákům zakáží ve školní jídelně vepřové, provádějí omezování látky ve výuce (historie, ale i dalších předmětů). Je třeba postupovat spíše cestou hájení užitečnosti toho, co tu máme. Ano, zákaz vepřového měl jakýsi význam pro kočovníky, neschopné na čadícím velbloudím trusu to maso zahřát na teploty, likvidující parazity. V současné době máme jednak hlídané chovy, jednak při úpravě masa běžně dosahujeme teplot, které parazita spolehlivě zabijí i v případě, že v něm nějaký je. Zahalování žen jistě má význam na poušti, kde by jejich obličej snadno poškodil písek, hnaný větrem. A má smysl i jako ochrana dýchacích cest. Ostatně proto se zahalují Tuarégové, a jsou to chlapi. Ve střední Evropě to žádný pozitivní význam nemá, naopak, je to spojeno s rizikem nedostatku vitamínu D. Nehledě k tomu, že nikde v Koránu explicitní nařízení zahalování obličeje ženám není.
A tak dále, spoustu těchto věcí by měl zvládnout vymyslet i ne úplně blbý absolvent gymplu.
Cílem by mělo být z příchozích Afghánců vychovat české občany chodící do mešity, +- ekvivalentní českým občanům, chodícím do kostela.
Nebál bych se i ateistického zpochybňování toho či onoho, byť bych to nehrotil, aby nevznikla naopak určitá zaťatost. Nicméně by jim měla být vysvětlena naše historie, v jejímž důsledku má v naší zemi náboženství tak špatnou pověst a přístup k němu je u většiny populace negativní nebo laxní. Důsledně bych je však, na úřadech i v občanském životě, neidentifikoval jako "muslimy", ale jako "Afghánce", případně "české občany afghánského původu". Rozhodně bychom neměli přistoupit na tolerování prvků šaríje, včetně zákazu vdávání muslimek za nemuslimy. Naopak, přesně tohle by mohlo prvky radikálního islámu u těchto příchozích silně narušit či eliminovat. Řekněme si to upřímně, přesně z tohoto důvodu Mohamed sňatky muslimek s nemuslimy zakázal.

Co dalšího

Musíme reflektovat, že sociální sítě začínají být zaplavovány videi a fotografiemi, případně popisy a svědectvími, brutalit a zrůdností, které Talíban začíná na ovládnutých územích provádět. V současné době jsou cenzoři natolik zblblí, že to pouštějí. Pouštějí to i levičácké plátky, které jinak islám a jeho propagandu podporují. Do jisté míry tím napomáhají šířit talíbanskou propagandu. Je třeba tyto informace stahovat a uschovávat, protože je velmi pravděpodobné, že dříve nebo později začnou být tyto informace různými způsoby blokovány, alespoň pro sprostý smradlavý plebs, kterému je předkládán islám jako něco vysoce humánního, kulturního a prostě "úžasného". Hlavně politickými silami, kterým "islamizace Evropy nevadí".
To samé se stalo i se včerejším sebevražedným atentátem na Kábulské letišti. Jen pár hlupáků zdůrazňuje, že se Talíban od toho distancoval (aniž by reflektovali, že muslim má explicitně nevěřícím lhát, kdykoli je to pro islám výhodné. A aniž by reflektovali to, že sice atentát provedl "islámský stát", nicméně "Islámský emirát v Afghánistánu" je fakticky to samé, jen řečené jinými slovy.
Všechny tyto informace by měly být shromažďovány a presentovány s tím, že právě toto je onen "úžasný" islám našich multikulturních politruků (pokud tedy nepoužijeme východoslovanský význam tohoto slova (užas = strach, hrůza)). A měly by být používány v boji proti těm zmíněným, kterým "islamizace Evropy v zásadě nevadí", protože je třeba názorně ukázat to, co konkrétně dotyčným tedy "nevadí". A rovněž je třeba jasně konstatovat, že pokud se v Evropě dostane islám k moci, budou se naprosto stejné scény odehrávat i zde. Pouze s tím rozdílem, že těmi mučenými a vražděnými budeme my a naši potomci.
Při dobré strategii a taktice by tedy vítězství Talíbanu mohlo v Evropě zapůsobit podobně, jako sovětská invaze do Československa v roce 1968, která socialismus dost zdiskreditovala.

Vítězství Talíbanu v Afghánistánu je jednoznačně negativní známkou, vystavenou západní civilizaci, do níž alespoň částečně patříme, a zejména Bidenově administrativě v USA. Může, přes všechna negativa, která ji doprovázejí, zapůsobit očistně v zemích, které takové očisty jsou ještě schopné. Snad jsme takovou zemí i my.

Vadí vám rouška? Vzpomeňte na muslimky!

Dnes je u určité části společnosti, charakterizované mládím (zpravidla rok narození po konci minulého režimu, nebo v jeho posledních letech a zažití jeho konce ještě před tím, než začali rozum brát) a nevzdělaností (na níž nic nemění tituly z nějaké humanitní pseudovědy, jaké za vlády komunistů studovali vysokoškoláci z exaktních či technických oborů v rámci "marxáku" a zvládali je vedle skutečně vysokoškolské látky) odmítat roušky a respirátory. Je to k něčemu?

Rouška

I pitomá rouška z kusu hadru (na začátku covid epidemie jsem si jednu udělal ze staré teplé ponožky) rozptýlí vydechovaný vzduch a i kdyby nezachytila žádné virové částice (ale ona nějaké zachytí i ta vlna nebo bavlna, byť ne všechny), tak zabrání "dofouknutí" na větší vzdálenost. Z čehož plyne ono rčení "moje rouška chrání tebe".
Pokud vám bude někdo blekotat o neúčinnosti roušky, nechte ho s ní na obličeji sfouknout svíčku. Pobavíte se. Zejména, pokud během usilovného sfoukávání přiblíží obličej s rouškou tak blízko k té svíčce, že mu rouška vzplane.

Respirátor

Respirátor má zachytit virové částice (zda a jak to dělá, je na něm vyznačeno kódem z čísel a písmenek). Fakticky ovšem není přilepen na obličeji jako plynová maska, takže nějaký vzduch, tam i zpět, projde mezi kůží a okrajem respirátoru. I s viry, pochopitelně. Je jistě otázka, zda je lepší rouška, připlácnutá na obličej, než standardní respirátor, ale na tom druhém se dá jednoznačně trhnout víc peněz.

Rozdíl

Rouška může být a je připlácnutá na nos a ústa. Pod respirátorem je prostor, který se přidává k tzv. mrtvému prostoru dýchadel.
Co to ten mrtvý prostor je? Jsou to v podstatě dýchací cesty až po plicní sklípky. Tento prostor se zaplní při výdechu vzduchem, který byl zbaven ve sklípcích části kyslíku. A tento vzduch je z mrtvého prostoru nadechován jako první. K mrtvému prostoru, pochopitelně, patří vše, co je na nosu a ústech. Budeme-li dýchat např. přes hadici vysavače, zvětšíme mrtvý prostor natolik, že se po chvíli začneme dusit, protože se nám bude do plic vracet jen a pouze vzduch již vydýchaný a jen minimálně smísený ze vzduchem venkovním. Fyziologický mrtvý prostor je za normálních okolností příliš malý na to, aby nám uškodil (protože nadechujeme mnohem větší objem než jaký je jeho objem, takže se čerstvý vzduch dostane až do těch plicních sklípků). Při onemocněních s velmi mělkým dýcháním však může vadit i ten, proto se někdy u pacientů dělá tracheotomie. Dýchají pak přímo do průdušnice a mrtvý prostor nad ní je z dýchání vyřazen. Týká se to i některých pacientů s těžkým covidem.
Prostor pod respirátorem zase tak malý není. Při sevřených ústech odpovídá zhruba objemu úst a nosohltanu. Mrtvý prostor se tedy zvětší až o desítky procent. Proto řada lidí, zejména starších a s různými dechovými potížemi, má s respirátorem dýchací potíže, včetně toho, že s rouškou je mít nemusí (nebo jen výrazně slabší).
V této souvislosti si dovolím připomenout i skutečnost, že dušnost je definována jako subjektivní pocit nedostatečného dechu, nemusí být tedy vždy a za všech okolností objektivně prokazatelná. Dokonce ani saturace krve kyslíkem s ní nemusí stoprocentně korelovat.

Dušnost z respirátoru

Uvedli jsme si tedy, že skutečně část starších a nemocných osob může mít z nošení roušky či respirátoru objektivní potíže, přičemž paradoxně kvalitnější výbava, tj. respirátor, může vadit více.
Rozhodně si však nemyslím, že by zdravá osoba, narozená v roce 1990 či později, měla mít nárok na takovéto potíže. Dokonce i se zohledněním mizerné tělesné kondice ročníků, které neprošly základní vojenskou službou.
Z tohoto důvodu pokládám tyhle "odpírače" a "protestanty" za nesmyslné blábolily. A to bez ohledu na skutečnost, že řada "proticovidových" opatření, vymyšlená vládními "odborníky" a horlivě prosazovaná "Hamáček boys", je nesmyslná, nebo dokonce prokazatelně škodlivá. A řada dalších je naprosto nepřiměřená při porovnání jimi sníženého rizika s jimi způsobenými škodami. Už proto, že tito zjevní blbečkové jsou využíváni k diskreditaci věcných (a věcně správných) kritik covidhovadin.

Nicméně, k té druhé části názvu

Významná část muslimek je nucena po celý život dýchat skrze něco, co připomíná roušku či respirátor a překáží při dýchání prakticky stejně (pokud ne hůř).
Přitom je zajímavé, že pro zahalování obličeje, ani jiných částí hlavy, není v Koránu naprosto žádný podklad či příkaz. To zahalení a zakrytí obličeje má jakýsi smysl při větrném počasí v písečné poušti (v jiných typech pouště spíš nikoli). Je, pochopitelně, zdrojem nejrůznějších zdravotních problémů (včetně toho, že zahalené muslimky zpravidla trpí chronickým nedostatkem vitamínu D).
A je velice zajímavé i to, že oni výše zmínění "odpírači" se rekrutují především z těch živlů, které podporují radikální islamisty a naopak bojují proti všem, kdo se snaží tou či onou formou muslimkám pomoci a tento perverzní zvyk pouštních primitivů omezit.

Odpírači roušek a respirátorů tedy bojují, pokud se jich to týká, proti něčemu, co jiným naopak pomáhají, přímo či nepřímo muslimským ženám vnucovat (např. bojem proti českým antiislamistům, či alespoň jejich ostouzením, s vazbou na zahraniční síly s podobným politickým programem). Tedy v podstatě, jak se v Česku pěkně říká, káží vodu, ale pijí víno.

Vražda? Sulejmáního

Světem "otřásla" likvidace generála islámských revolučních gard a druhého či třetího muže íránského režimu Kásima Sulejmáního (11. března 1957 - 3. ledna 2020). Marxisté kvílí společně s vydatnou částí muslimů, jakýže šílený zločin se to stal.

Historie

Islámské revoluční gardy byly a jsou zločinecká organizace, která se významným způsobem podílela na svržení jakž takž civilizovaného režimu šáha Pahlavího a jeho nahrazení totalitou, před níž blednou závistí i přežívající protagonisté nacistického režimu (a zbývajícím komunistům se vlajky přebarvují z rudé na růžovou). Po nastolení islámské totality se podílely tyto gardy na následných zločinech režimu, včetně zadržování zahraničních diplomatů. Podílely se i na masovém vraždění všech civilizovaných občanů Íránu, kterým se nepodařilo ze země prchnout. Podílely se a podílejí se stále na represích vůči obyvatelstvu, menšinám apod. Krátce po vítězství islámské totality v zemi se začaly podílet též na zločinných aktivitách režimu v zahraničí (respektive se staly hlavní výkonnou mocí islámského režimu na tomto poli).
Uvedenou skupinu lze velice snadno přirovnat k organizaci SS v nacistickém Německu (a má k ní skutečně výrazně blíž než třeba lidové milice v komunistickém režimu u nás nebo obdobné organizace komunistů v dalších socialistických státech).
Sulejmání, kterému se podařilo dostat se v této zločinecké organizaci na samotný vrchol, snese, a to velice dobře, porovnání s R. Heydrichem. Tak jako on byl na špičce vládnoucí totality a tak jako on dokázal (což je v reálu velice těžké, protože se jedná o sloučení v podstatě proti sobě stojících vlastností a aktivit na ně navazujících) spojit "ideovou pevnost" s pragmatičností (umožňující dělat věci, které podle fundamentalisticky pojaté ideologie nejsou zcela košer).
S Heydrichem spojuje Sulejmáního ještě jedna charakteristika: Podle všeho je, podobně jako Heydrich pro nacisty, pro islámský režim nenahraditelný. Nešlo tedy o nějakého poskoka, za něhož bylo možno vzít skoro kohokoli jako rovnocennou náhradu.

Méně známá historie

Je méně známo věcí, byť se to dá v historických pramenech doložit, že atentát na Heydricha proběhl v podstatě "za pět minut dvanáct", protože ten se měl, snad již následující, nebo ten další, týden odebrat na okupovaná území SSSR a udělat tam pořádek ve smyslu likvidace počínajícího odboje.
Faktem je, že obyvatelstvo SSSR vítalo německou armády chlebem a solí, jako zachránce před bolševismem, a že německým idiotům dalo docela práci tyto lidi přesvědčit o tom, že jsou ještě větší zlo než Stalin. Kterýžto proces zdaleka nebyl v době Heydrichovy smrti ukončen.
A Heydrich měl dostatečnou autoritu, aby utlumil represe, prováděné spíše mentálně nekompetentními důstojníky, a opět získal obyvatelstvo na stranu Němců. Nakonec v nejhorším, leč reálně možném, případě mohly proti Rudé armádě bojovat vlasovců (respektive nějaké jejich obdoby) ne horní desetitisíce a v době, kdy už se válka reálně vyhrát nedala, ale miliony a v době, kdy ji Němci reálně mohli vyhrát (nehledě k tomu, že masové vystoupení Rusů a dalších národů SSSR na straně Němců by Rudou armádu patrně drasticky demoralizovalo). A většina Němců mohla sedět doma a pracovat ve zbrojovkách (což by dost zásadně zvedlo vojenský potenciál Německa).
To, že k něčemu takovému (což by následně vedlo nejspíš k porážce SSSR a nějakému "německému míru" s Velkou Británií a urovnání vztahů s USA) nedošlo, bylo způsobeno právě oním atentátem. A z tohoto pohledu se jeví i oběti heydrichiády jako přijatelné v porovnání s totální likvidací národa, kterou Němci pro případ svého vítězství plánovali.

Reakce na atentát

Reakce na likvidaci Sulejmáního je velice podobná jako v případě nacistické reakce na likvidaci Heydricha. Je docela možné, že se časem dozvíme, že i v tom Íránu došlo k popravám za schvalování likvidace tohoto zločince.
Marxisté, jak jsem již uvedl, unisono kvílí spolu s islamisty, protože tito jejich "bratři v totalitě" jsou jim mnohonásobně milejší než oběti islamistů, ať již zlikvidované, nebo teprve "v naději" na tito likvidaci. Z jejich řad se ozývá blekotání o tom, jakým byla tato akce vlastně zločinem.
Prd byla!
Islámský režim v Íránu je zločinný jak na vnitrostátním poli, tak i po celém světě, kde působí jeho zástupci (z nichž většinu nějakým způsobem řídil nebo ovlivňoval právě Sulejmání). Islámské revoluční gardy jsou zločinecká organizace a její vedení lze tudíž zcela automaticky považovat za zločince. Je třeba zdůraznit, že Sulejmání měl v hierarchii islámského režimu tak vysokou pozici, že reálně mohl řadu zločinů, které spáchal nebo se na nich nějak podílel, odmítnout. A právě jeho vysoký stupeň svobody rozhodování je spojen i s vysokým stupněm odpovědnosti.
(Post)nacistické Německo soudí v poslední době "zločince", kteří v koncentrácích vykonávali práce na pozici poskoků, navíc nemajících žádný přímý dopad na průběh holokaustu, a navíc v postavení, kdy mohli akorát držet hubu a krok, tedy s nulovou svobodou jednání. Tito lidé naprosto nesnesou žádné srovnání se Sulejmáním, který v obdobném režimu stál na špičce mocenské pyramidy. Sulejmání si tedy zasluhoval trest nesčetněkrát víc než oni.
Nehledě k tomu, že jak stát tak i organizace v nichž Sulejmání působil, jsou zcela oficiálně vedeny na seznamech zločinců, takže i po této stránce je to zcela OK. Předstva, že proběhne nějaký "soud", než dojde k takovéto likvidační akci, je zcela mimo realitu. Dotyčný by zalezl do nějaké díry a vylezl až po létech, kdy by zase jeho nadšení slouhové začli vůči trestu odmítavě blekotat, tentokrát ohledně "promlčení".
Další věcí je, že Írán skutečně může zareagovat nějakou eskalací násilí a teroru, ale v dlouhodobějším časovém horizontu převýší dopady Sulejmáního likvidace nad dopady těchto křečí. Můžeme jen vyslovit politování nad tím, že nemáme po ruce žádného Děda Vševěda, který by nám řekl, kolik z obětí takovéto křeče by zemřelo v případě, pokud by Sulejmání dál nerušeně vedl svůj pragmatický a inteligentní džihád.
Posledním důležitým faktem je, že islám, jehož byl Sulejmání představitelem či zástupcem, je v regulérní válce s civilizovanými (= nemuslimskými) zeměmi od dob Mohameda. Přitom žádný z muslimů nemá kompetenci tento boj ukončit, protože neexistuje (a podle islámu do konce světa ani existovat nebude) žádný muslim s autoritou vyšší než on. Muslimové smějí v souladu se svou vírou uzavírat pouze lokální a časově omezená příměří, která jsou navíc svou vírou nuceni porušit vždy, pokud by z toho koukal nějaký zisk pro islám jako celek.
Likvidace Sulejmáního byla tedy naprosto legitimním aktem této války, kterou vedeme, bez ohledu na to, zda chceme či nechceme. Respektive kterou musíme vést, pokud nechceme být vyhlazeni.

Jediný rozdíl

Heydrich přežil atentát několik dní, ve kterých si mohl dostatečně užít bolestí i hrůzy z blížícího se a neodvratného konce. Sulejmání si možná ani neuvědomil, co se děje, a ihned z něj bylo cosi, co si už nic uvědomovat nemohlo. Patrně to měl odbyté snad ještě rychleji, než nešťastníci, co hupsnou pod vlak. V této souvislosti to mají dobré věřící, protože si mohou představovat, jak se tato zrůda nyní opéká v plamenech pekelných. Jsou na tom tudíž v této souvislosti lépe, než ateisté, které Sulejmáního bezbolestný konec spíše štve.

Likvidace Sulejmáního byla tedy jednoznačně morálně i mezinárodně právně odůvodněná a je velmi pravděpodobné, že z dlouhodobější perspektivy povede k oslabení islámského režimu, který v současnosti Írán ovládá.

Jak se postavit k "Heroinové Tereze"?

Nepochybuji o tom, že dotyčná slečna je exemplárním příkladem duševního příbuzenství blondýn se samicemi Tura domácího. Toto příbuzenství ukázaly prakticky všechny její aktivity, které nám byly zprostředkovány médii. Problém vidím v tom, zda skutečně spáchala čin, za který byla odsouzena.

Proč problém

Dotyčná byla vyšetřována a souzena v zemi, kde je žena a ještě navíc nemuslimka, cosi podřadného. To je něco, co komentátorům, zavalujícím web odsuzujícími komentáři, naprosto nedochází.
Já bych opravdu neměl nejmenší problém s ani daleko přísnějším trestem, pokud by bylo pašování heroinu policejně vyšetřeno a soudně vyhodnoceno v dobách, kdy byl Pákistán součástí Britského impéria a nad jeho policií a soudy existoval civilizovaný dohled "zlých kolonialistů". V takovém případě by byl soudní výrok zhruba stejně akceptovatelný, jako kdyby k příslušnému vyšetřování a souzení došlo na půdě ostrovní Velké Británie. Tedy jako proces, který se maximálně snažil zjistit a následně vyhodnotit objektivní realitu. I s vědomím a akceptováním skutečnosti, že ani soudy v civilizovaných zemích nejsou stoprocentně neomylné.

Analogie

Měl bych velké problémy, pokud by byl nějaký Žid v nacistickém Německu obviněn, usvědčen a odsouzen za nějaký obecně kriminální delikt (za jaký by šel sedět i v současném Izraeli). Ten problém bych měl prostě proto, že nacistická policie a soudy byly vůči Židům silně předpojaté, nerovnoprávnost Židů byla dána známými Norimberskými zákony, a nebylo tudíž možné se spoléhat na to, že daná kauza bude řádně vyšetřena policií a řádně souzena.
Stejně tak je zcela běžné poukazovat na rasisticky motivované policejní šetření a následné rozsudky v případech, kdy v jižních státech USA byl obviněným afroameričan (byť tehdy to byl černoch). Řada takovýchto případů, včetně končících vynesením a následným vykonáním trestu smrti, bývá běžně citována v nejrůznější odborné i populární právní literatuře (jako odstrašující příklady rasistického zaměření policie a justice). Přičemž k takovýmto případům docházelo (byť už sporadicky) ještě před nějakými 50 - 60 lety, tedy i po zrušení příslušných rasistických zákonů v jižních státech USA. A je opět zcela samozřejmě jasné, že i ten afroameričan mohl spáchat trestný čin, za který by byl potrestán i v současných afrických státech, v nichž vládnou lidé stejné etnicity.
V obou těchto případech (a zcela jistě by bylo možné vyhrabat z dějin i mnoho dalších) se jednalo souzení lidí, vůči nimž panovala ze strany vyšetřovatelů silná rasová předpojatost (v jiných, výše necitovaných, případech mohlo jít rovněž o náboženskou či ideologickou předpojatost), a tudíž výsledky tohoto vyšetřování a souzení musejí být nutně brány jako ne příliš věrohodné.
Konec konců, rasisticko náboženská předpojatost (až nenávist) stála i v pozadí procesu s Ježíšem, jak ho popisují evangelia.

Pokud se vrátíme zpět

Žena je v islámském světě podřadná bytost. Její svědectví vůbec není bráno v úvahu, pokud není podepřeno svědectvím nějakého muže (pak platí onen poměr  -svědectví dvou žen = svědectví jednoho muže - ale opravdu jen v situaci, kdy na straně těch žen svědčí i nějaký muž). Další věcí je, že z hlediska islámského práva je svědectví jakéhokoli nevěřícího zcela nulitní. Islámské právo rovněž nepracuje (a to zcela systémově) s materiálními důkazy.
Za těchto podmínek je ovšem postavení ženy a nemuslimky v islámském státě ještě horší, než postavení onoho Žida před nacistickým tribunálem, nebo afroameričana před rasistickým tribunálem některého z jižních států USA.
Uvedené okolnosti by nás měly varovat před paušálním důvěřováním výsledkům vyšetřování a procesu v islámské zemi coby objektivně zjištěným faktům.
Určitým varováním před braním výsledku soudního procesu coby "zjevené pravdy" je i to, že společník dotyčné dámy (muž a muslim) byl soudem osvobozen. Přitom, pokud by skutečně ten heroin pašovala, tak by s velkou pravděpodobností o něm přinejmenším musel vědět (a být tudíž vinen spoluúčastí, případně neohlášením trestného činu) i on.
Jistěže se otevírají následné možnosti:

1. Heroin se mohl dostat do jejích zavazadel až během některé z celních kontrol. Motivací mohl být jednak pokus o "protažení" tohoto materiálu celnicí, a tedy využití jejího zavazadla lidmi zcela s ní nesouvisejícími. Takové případy se už opakovaně v zemích 3. světa staly. "Dárce" mohl i počítat s nalezením drogy a jeho motivací mohla být i prostá nenávist k nemuslimům.
2. Heroin tam mohl dát její soudem osvobozený spolucestující bez jejího vědomí, opět by se asi daly podobné případy dohledat.
3. Heroin mohla dát do zavazadla ona sama, nebo spolu se svým spolucestujícím s tím, že nevěděla, o co jde. Nebylo nám sděleno, jak byl vlastně zabalen. Mohl být klidně maskován za elektroniku nebo jiný "paš" nedrogového charakteru.
4. Heroin mohla zcela jistě pašovat ona sama; ovšem jen v tomto případě by si vynesený trest skutečně zasloužila.

Co z těchto možností platí, si opravdu netroufám autoritativně uvést. Dotyčná vypadá (a zřejmě se i chová) tak, že když rozdávali vtipnou kaši, zcela jistě si nešla pro nášup. Mohla skutečně podcenit riziko pašování drogy, mohla se skutečně nechat oblbnout svým společníkem, mohla skutečně pouze podcenit obecné riziko cestování do islámské země atd.

Pokud chcete vědět, zda dotyčná skutečně vědomě pašovala heroin nebo ne, tak si hoďte korunou. Výsledek bude s vysokou pravděpodobností věrohodnější než výsledek aktivit islámské policie a islámského soudu v islámské zemi.

Jsme opravdu tak zlí, že nechceme pomáhat imigrantům?

Antidemokratické síly, domácí i zahraniční, nás neustále atakují tvrzením, jak jsme špatní, když odmítáme na své území vzít "ubohé uprchlíky". Mají pravdu?

Legislativní realita

Jak zákony pro poskytnutí / neposkytnutí pomoci individuálně (což řeší u nás trestní zákoník), tak i mezinárodní dohody o pomoci uprchlíkům (v současnosti platné Ženevské úmluvy) obsahují klauzuli, umožňující zcela legální neposkytnutí pomoci v situaci, kdy by to pro jednotlivce (nebo stát) představovalo významné nebezpečí. Jako jednotlivec tedy např. nemusím skákat pro někoho do vody, když neumím plavat, nebo když se jedná o tzv. "divokou vodu", v níž mohou s nadějí na úspěch zachraňovat jen speciálně vybavení a vycvičení záchranáři. Jako stát nemusíme přijímat ty uprchlíky, kteří představují riziko pro dodržování zákonů a další aspekty fungování státu (což se týká mj. prakticky všech muslimů).
Druhou věcí je, že mezinárodní úmluvy (vedle Ženevských i např. Dublinské protokoly) jasně definují uprchlíka jako člověka, která je bezprostředně ohrožován v souvislosti s válečnými (včetně občanské války) událostmi nebo přírodní katastrofou. Lidé, kteří jdou prostě za lepším, případně lidé, kteří se sami aktivně podíleli na devastaci své země (např. černoši v Zimbabwe, kteří vyhnali bílé farmáře a nyní umírají hladem, protože příčinný vztah setby a sklizně je za hranicemi jejich mentálních schopnosti) do výše uvedených skupin prostě nepatří.
Lidi, kteří nejsou uprchlíky podle jasně stanovených a platných kritérií (a v podstatě i snadno rozpoznatelných), jako jsou ty Ženevské úmluvy, do země pouštět nemusíme. A nemusíme do země pouštět ani osoby nakažené islámem, netající se s tím, že jejich cílem je přeměna ČR na islámský stát. Dokonce i ty, kteří jsou uprchlíky LEGE ARTIS. Právě proto, že ohrožují náš politický systém a jsou zdrojem kriminality.

Německo

Německo má problémy jednak z migranty obou výše uvedených kategorií, které by do civilizovaných států neměly být přijímány, jednak s migranty zcela legálními, tzv. gastarbeitery a jejich potomky, z nichž mnozí mají německé občanství, ale naprosto odmítají nikoli německé, ale celoevropské civilizační a kulturní hodnoty a žijí dobrovolně v ghetech, v nichž tyto evropské hodnoty neplatí.
To, že s nimi má nyní Německo problémy, je čistě věc jeho občanů. A toho, že si do čela státu zvolili neschopnou či zlovolnou osobu, která je do jejich země natahala. A také Němci (evropští a zcivilizovaní neevropané) tento problém budou muset vyřešit, ledaže by vyvřel do takové míry, jako před cca 2/3 století německý problém s nacismem, který musela řešit celá Evropa (spolu se zámořskými spojenci), a Německo by nás donutilo sáhnout po podobném řešení jako tenkrát.
A budu velmi tvrdý: Pokud si sousedka, živící se prostitucí, nabere tolik kunčoftů, že je sama nezvládne, opravdu nemá právo po mě požadovat, abych si ty nezvládnuté vzal domů a dal jim k dispozici svou manželku a dceru.
Druhá věc je, že Německu nejsme absolutně ničím zavázáni:
Ten stát nás šest let okupoval, povraždil tu cca třetinu milionu lidí a způsobil nedozírné hospodářské a značné (a zčásti i nevratné) škody kulturní, a dosud za to nezaplatil prakticky nic z reparací, které mu byly po kapitulaci nařízeny (část reparací pokryl zabavený majetek sudetských Němců, ale zdaleka ne vše).
Velmi neochotně a ve zcela nedostatečném měřítku bylo Německem zaplaceno odškodnění osobám, které byly za války odvlečeny na otrocké práce - Němci vyplacení odškodného zdržovali v podstatě až do doby, kdy naprostá většina z takto postižených osob již zemřela a ten zbytek měl před sebou jen nanejvýš pár let života. Nebylo zaplaceno žádné odškodnění ani osobám, vězněným v koncentračních táborech a tam, mnohdy i velmi závažně, zdravotně postiženým. Pozůstalým po zavražděných a odvlečených osobách nebylo zaplaceno naprosto nic.
Kontrastuje s tím skutečnost, že Němci z našeho území, kteří sloužili za války v ozbrojených německých silách (a třeba i páchali válečné zločiny), dostávali doživotně nikoli nezajímavé penze jako vojenské důchody.
Oba německé státy také systematicky znesnadňovaly až znemožňovaly potrestání válečných zločinců. Pokud ti neměli smůlu, že je vypátrali nějací lovci válečných zločinců (případně nebyli dopadeni bezprostředně po obsazení Německa spojeneckými armádami), tak se jim nic nestalo. Lovcům nacistů ovšem oba německé státy kladly do cesty největší možné překážky. 
To, že po roce 2000 bylo v Německu odsouzeno pár jarých devadesátníků, kteří v nějakém koncentráku zaujímali vysoce odpovědnou pozici "pátého kola u vozu" a jejich rozhodovací pravomoci byly nulové, na věci nic nemění. Důležité je, že jejich šéfové na odpovědných místech, aktivně se účastnící holokaustu (a dalších německých zločinů) a nesoucí jednoznačnou vinu, v naprosté většině případů dožili v klidu jak v NDR tak v NSR, případně jim byl umožněn únik do relativně bezpečné ciziny. Eichmann mohl být unesen, souzen a potrestán, ale bylo by bývalo technicky naprosto nemožné to udělat s desetitisíci válečných zločinců, kteří se uchýlili do "bezpečného zahraničí".
Německo má prostě tolik másla na hlavě, že je možné, bude-li to politická vůle, ho dehonestovat a jeho hlas prezentovat jako ozvěnu nacistické minulosti.
Můžeme též konspirovat na téma, zda nabrání milionů civilizačně nekompatibilních imigrantů a tlak na jejich distribuci do států EU i mimo ni není jakousi snahou o revanš za porážku ve válce, protože tyto státy patří do vítězné koalice, která Německo porazila a donutila ke kapitulaci.

Další aspekty imigrace

Imigranty, kteří nemají nárok na azyl a nemají ani nárok na trvalý pobyt kvůli jiným důvodům, prakticky nejsou státy EU schopné vracet zpět. V EU už přebývají snad miliony osob, jejichž nárok na azyl byl v řádném řízení zamítnut, a které dále zatěžují sociální systém a páchají kriminalitu, protože není možno vynutit jejich návrat. Vracení zpět unikají dokonce i kriminální zločinci, kterým v zemi původu hrozí spravedlivý trest. Pokud se s tímto fenoménem neudělá něco zásadního, je to opět argument proti přijímání kohokoli.
Prakticky to samé platí pro totální impotenci západních států EU (zdaleka ne jen Německa) řešit kriminalitu imigrantů. Ta začíná být "řešena" především manipulací se statistikami, které po těchto zákrocích "dokazují", že příliv imigrantů kriminalitu snižuje (byť realitou je pravý opak).
Dokážu si představit i nějaké "EUnijní Guantanámo", v němž by byli ilegálové bez nároku na azyl a bez možnosti vrátit je do domovského státu drženi v klecích do konce života, jednak aby nebyli zdrojem rizik, jednak aby to odradilo další od pokusů do EU ilegálně proniknout. A, pochopitelně, by se tam dali navozit všichni pachatelé imigrantské kriminality, od žhářů a sexuálních obtěžovatelů až po znásilňovače a vrahy.
Paradoxně by ovšem takováto opatření, plošně a důsledně prosazovaná, mohla zlepšit vztah obyvatelstva k imigrantům, protože by státy EU a EU sama mohly garantovat jejich relativní neškodnost a rychlé odstranění závadových osob mezi nimi, což nyní garantováno není.

Kdo prosadí změnu

Na opravdu zásadní změnu v imigrační politice ovšem potřebujeme v čele zcela jinou garnituru než osobu s láskou k alkoholu, předvádějící rituální tance před sochou masového vraha Karla Marxe (přičemž ta je obklopena "osobnostmi" zhruba stejného kalibru). V tom by mohly do jisté míry pomoci jak volby do EUroparlamentu v příštím roce, tak i politické posuny v členských zemích (aby došlo k vykopání marxistů i z EUrokomise a Rady Evropy).
Není náhodou, že současné události v Saské Kamenici do značné míry připomínají občanské protesty na sklonku socialismu. Také se jich v naprosté většině případů neúčastní žádní extrémisté a pokud nějací ano, jsou silně naředěni naprosto normálními občany, kteří už mají dost nahánění jich a jejich potomků pod nože či auta islámistických teroristů. Osobně jsem přesvědčen, že naprostá většina hajlujících na těchto demonstracích jsou policisté v civilu nebo osoby jim postavitelné na roveň.
Je také velice příznačné, že proti demonstrujícím rodičům s dětmi či prarodičům se vnoučaty stojí bezdětná Merkelová a rovněž bezdětný Macron. Tedy lidé, kteří až zemřou, tak po nich nikdo a nic nezbude, co by je muselo zajímat. Takže mohou vést EU ve stylu hesla francouzské aristokracie ze druhé poloviny 18. století "Po nás ať přijde potopa". Z hlediska populační biologie jsou tito lidé odpad a asi by mělo být ustanoveno, že bezdětní nesmějí vysoké funkce ve státech EU i na úrovni EU samotné zastávat.
Faktem je, že zhroucení politiky multikulturalismu a násilné islamizace v Německu (případně Francii) na základě masových občanských protestů může mít na zbylé státy EU stejný dopad jako zhroucení socialismu v SSSR na státy východního bloku.

Další státy

Dalším proislamizačním státem je Francie a hodně se v přerozdělování imigrantů angažuje Itálie. Podpis těchto států pod Mnichovskou smlouvou ovšem tyto státy silně distancuje od morálního práva po nás cokoli chtít.

Česko a islám

Multikulturně "uvědomělí" soudruzi blekotají, jak prý je s podivem, že v Česku, kde je zatím muslimů minimální počet, jsou tak silné protiislamizační nálady.
Důvodem jednoznačně je skutečnost, že náš stát je stát s nejvyšším procentem ateistů nejen v rámci EU, ale patrně i celého světa. A stále více ateistů (dovoluji si k nim pro zjednodušení přibrat i apateisty, agnostiky a zastánce podobných nenáboženských směrů a v praxi stejně jsou na tom i vyznavači náboženství, neuznávaných islámem jako "tolerovaná") si uvědomuje, jak je islám ohrožuje, a tvoří významnou část elektorátu antiislamizačních stran a politických uskupení s potencí nárůstu až na nějakých 70 - 80 procent hlasů ve volbách (což odpovídá jejich zastoupení v populaci). Jistěže je třeba čelit lživé propagandě multikulturalistů a islamistů, kteří tato fakta zuřivým lhaním popírají. A přes veškeré lhaní kojzarů z Britských listů a podobných sdělovacích prostředků se to daří a podpora protiislamizačních stran volby od voleb narůstá.
Islám jasně definuje ateismus jako hrdelní zločin a v řadě islámských států je jako takový (tj. až trestem smrti) postihován. A v těch dalších je zpravidla státem tolerováno lynčování ateistů ať už v běžném občanském životě, nebo ve věznicích (pokud formálně dostanou nějaký trest odnětí svobody a ne trest smrti). Opravdu nemám zájem (a v podstatě nikdo z takto světonázorově orientovaných osob), aby sem nalezla lůza, vyznávající takovéto "hodnoty", To je menší zlo, pokud zahyne někde cestou, bude doživotně vězněna v nějakém internačním zařízení (sorry, bližší košile než kabát), nebo ji takový osud předchůdců od pokusu dostat se k nám odradí.
Jinými slovy, zde, v samé podstatě islámu, je klíč k pochopení onoho "nesmyslného" odporu české společnosti proti islámu a muslimským imigrantům, protože stále více lidem je jasné, že pokud připustíme, aby zde vyznavači této pseudonáboženské ideologie, dostali politickou moc, budou s námi zacházet stejně, jako zacházeli nacisté se Židy.
Paradoxně ovšem antiislamizažní strany najdou své voliče i mezi zde žijícími muslimy (ve Francii tvoří muslimové část elektorátu FN). A to těmi, kteří chtějí vyznávat islám tak, jako významná část naší věřící populace křesťanství, tj. zachovat si některé nekonfliktní zvyky a na vše ostatní, co obtěžuje a vyčleňuje je ze společnosti civilizovaných lidí (od zahalování žen až po sebevražedné atentáty), kálet zvysoka. A tohle jim mohou zajistit jen a jen protiislamizační strany, jak jednoznačně ukazuje praxe v zápoadoevropských státech, v nichž "demokratické" a "multikulturní" strany podporují islámský teror radikálních duchovních a na ně napojených sil vůči nábožensky vlažným muslimům.

"Nepomoc ilegálním imigrantům", především muslimům (nemuslimským imigrantům pomáháme při zohlednění velikosti populace a ekonomik obou států více než Německo těm muslimským) není nějaký kapric nebo projev fóbie, plynoucí z neznalosti islámu, ale zcela pragmatické rozhodnutí na základě relevantních informací o islámu a jeho vyznavačích. Západním státům, které si na své území muslimy pustily, mnoho nedlužíme, naopak jim máme co vracet za události v době WW2 a před jejím začátkem.

V Saské Kamenici se patrně stala rasistická vražda

Ne, nehodlám opakovat bláboly multikulturalistů, liberálních demokratů a podobné fašistoidní lůzy. V Saské Kamenici byl zavražděn naturalizovaný německý občan kubánského původu, legální imigrant, plně integrovaný do německé občanské společnosti. Vrahy byli muslimové, kteří hlásají a praktikují starozákonní rasismus podle barvy pleti (převzatý vyznavači Koránu), podle něhož jsou lidé jako tato jejich oběť méněcenní a určení k fyzické likvidaci.

Není imigrant jako imigrant

Fašistoidé to silně popírají, ale je obrovský rozdíl mezi těmi imigranty, kteří mají zájem a snahu se přizpůsobit cílové společnosti a ve větší či menší míře se jim to i daří, a těmi, kteří takovouto integraci odmítají a naopak požadují, aby se cílová společnost přizpůsobila jim.
Jistěže existuje rozdílná výchozí pozice, imigranti z jedné evropské země do druhé (typicky naši imigranti, prchající před terorem Rakousko-Uherska, nacistů nebo komunistů) byli v cílových státech v pozici lidí s velmi podobnou kulturou a jejími hodnotami, zatímco imigranti z jiných kontinentů byli v situaci obtížnější. Na druhé straně ovšem existuje i faktor motivace a snahy, kdy se podařilo do společnosti zaintegrovat i obyvatele zemí asijských a afrických (v případě oné oběti rasistického útoku i země z Karibiku), aniž by došlo k nějakým výrazným problémům.
Podobnou situaci můžeme, konec konců, vidět i u nás, kdy např. Ukrajinci jsou většinou do naší společnosti dobře zaintegrováni a dokud nepromluví, tak v nich nepoznáme cizince (a jejich děti nepoznáme ani potom), zatímco Romové, kteří jsou na našem území někdy od 15. století, se do naší společnosti nedokázali zaintegrovat ani za těch skoro 600 let. A pokud ano, tak jen "odpadnutím od romství". Takže ti, kteří nedokáží odmítnout romskou etnicitu a splynout s majoritní společností, dodnes vytvářejí paralelní společnost se všemi negativy s tím spojenými (pro majoritu i pro ně samotné).
A ještě horší situace je s muslimy, kteří zcela nepokrytě hlásali a hlásají, že jejich cílem je přeměna našeho státu na islámskou republiku po vzoru Íránu, případně Islámského státu, případně území Afghánistanu pod vládou Talíbanu.

Praktické důsledky

Naprosto zásadním důsledkem uvedeného faktu je skutečnost, že imigranty prostě musíme třídit na ty, kteří se mohou s vysokou pravděpodobností (100% pravděpodobnost zcela jistě není ani u navrátilých potomků českých emigrantů) mohou do společnosti zaintegrovat, a ty, u nichž je takováto integrace silně nepravděpodobná (i když jistě i zde nejsme na plných sto procentech, jen se jim limitně blížíme). Nejde o žádný rasismus, ale o kulturní kompatibilitu či nekompatibilitu a jistě i o individuální morálně volní vlastnosti (které jsou v extrémní podobě zdrojem onoho nepatrného procenta zaintegrovatelných muslimů).
Důkazem je právě ona v perexu zmíněná oběť islamistických násilníků v Saské Kamenici, která to musela mít jak z důvodů jazykových (přechod ze španělštiny do němčiny), kulturních (přechod ze socialistické totality do jakžtakž tržní a jakžtakž demokratické společnosti) i vzhledové (černoch, resp. černošský míšenec v "bílé" společnosti). A přesto to šlo a šlo to i v tom Sasku, které je liberálně demokratickými fašistoidy prohlašováno za "nejrasisitičtější část Německa".
A přes jeho barvu pleti a další vizuální odlišnosti povstali "bílí rasisté" k odvetě za jeho zavraždění (ovšem s tím omezením, které už jsem vícekráte zmínil, že klerofašistická vláda udělala z Německa sud prachu, iniciovatelný i případem, jaký by za jiných okolností, a bez onoho kontextu "sudu prachu", nevzbudil mezi jeho občany širší zájem nebo dokonce pozdvižení v ulicích).
Zcela jistě můžeme poskytnout pomoc i těm nezaintegrovatelným, ale u nich musí být jasně definováno, že jen v situaci, kdy jsou opravdu ohroženi (naprostá většina imigrantů islámského vyznání k nám přichází ze států a oblastí, kde tomu tak není). A měli bychom rozlišovat mezi ohrožením důvodným a nedůvodným (např. můžeme se zastat šíity, pronásledovaného sunity, ale nevidím důvod poskytovat azyl osobě, důvodně podezřelé z obecné kriminální činnosti, jako jsou drogy, loupeže, vraždy apod.).
Opět: Naprostá většina "pronásledovaných Syřanů" patří k islámistickým extrémistům, bojujícím proti relativně tolerantnímu a lidskému režimu presidenta Asada, v němž mají jakási práva dokonce i nemuslimové. Jejich ochrana a poskytování pomoci není nepodobná k činnosti organizací, které po druhé světové válce pomáhaly unikat před spravedlností nacistickým zločincům a vyvrhelům. Takže nevládky angažující se na tomto poli lze přirovnat k organizacím typu ODESA nebo Stille Hilfe.
Neměl bych ani problém s odmítnutím islámského imigranta, byť ohroženého na životě, který se v předchozím životě účastnil islámistických represí proti nemuslimům nebo neortodoxním muslimům, jako jsou např. členové náboženských policií a podobných složek islámistických států (v Íránu třeba Revolučních gard). Pokud totiž takové lidi jejich souvěrci zlikvidují, udělají něco, co bychom jinak měli udělat my.
Nicméně u těch nezaintegrovaných a nezaintegrovatelných musí být jasně definováno, že se jedná o přechodný stav, který bude ukončen v okamžiku, kdy se tito lidé budou moci vrátit domů. A tito lidé by rozhodně, ani po létech pobytu u nás, ba ani v následujících generacích, neměli dosáhnout na občanství.
Ty, které přizveme k tomu, aby zde zůstali, bychom si měli pečlivě vybírat právě z hlediska jejich zaintegrovatelnosti (včetně vůle a motivace k něčemu takovému) do naší společnosti, jak to velmi ukázkově dělají třeba Švýcaři. A naopak, příznaky vytváření paralelních společností a izolovaných, majoritní společnosti nepřátelských komunit, by měly vést k tomu, že tito lidé spadnou do kategorie "nezařaditelní". Asi by bylo vhodné dávat vybraným kandidátům občanství "na zkoušku", které by mohlo být buď zrušeno nebo nepřevedeno do občanství plnohodnotného a po uplynutí této zkušební lhůty automaticky ukončené (asi jako měly a mají některé politické strany kandidáty členství; ostatně, občanství je také politická záležitost).

Desinterpretace

Klerofašistická německá vládní strana a další antidemokraté na ni napojení se jednoznačně snaží události v Saské Kamenici desinterpretovat jako jakési nepokoje, vyvolané "rasisty a extrémisty". Tím navazují na asi nejznámější tradice německé propagandy, na svého Volkgenosse Goebbelse. Snaží se tedy udělat z černého bílé a naopak.
Situace je taková, že naopak je to německá občanská společnost, která trpí náporem antidemokratů, přičemž antidemokratické síly v čele německého státu používají islamisty jako beranidlo proti civilizovaným občanům. A třeba i proti imigrantům, kteří jsou do německé občanské společnosti bezkonfliktně zaintegrovaní.
Rasistická vražda, spáchaná v Saské Kamenici islámskými vrahy naprosto jednoznačně demaskuje lži, které se vládní goebbelsové snaží šířit o odporu občanské společnosti proti antidemokratické vládě a jejím pohůnkům - islamistům.
Faktem také je, že v souvislosti s islamisty už dávno německý stát neplní své atributivní povinnosti a nechrání prakticky nijak občany proti těmto extrémistům. Konec konců, hnutí PEGIDA, které se podílí na současných protestech, vzniklo jako reakce na skutečnost, že islámští extrémisté poslali do ulic německých měst náboženskou policii, tedy tlupy zločineckých zrůd, vymáhajících po normálních lidech chování podle pseudopráva bezcenných primitivů "šaríja", a německý stát se ukázal být naprosto neschopným s tím něco adekvátního udělat (funkční stát by takovýto pokus o paralelní policii jednoduše utopil v krvi).

Faktem je, že hněv občanů stále narůstá a v podstatě veškeré bezzubé aktivity německého státu vůči islamistickým násilníkům a teroristům v podstatě přispívají k tomuto nárůstu (a to samé se týká i naprosté většiny států západní části EU). Pokud nedojde v této věci k radikálnímu obratu (prakticky o 180 stupňů) a islámští zločinci nezačnou být systematicky státní mocí potlačováni (jak je tomu třeba v Číně, z níž bychom si v této oblasti měli jednoznačně vzít příklad), dříve nebo později dojde ke stejnému výbuchu občanské nespokojenosti, jaký smetl vládu komunistického póvlu v tzv. "socialistických" zemích v roce 1989.

Jsou naši občané opravdu "šílení"?

V nedávném průzkum iDnes poměrně velká skupina občanů zvolila možnost distancování muslimů od volebního práva a zákazu jejich sňatků s ostatní populací.

Reakce

Pochopitelně, veškerá neomarxistická banda se pustila do kvílení, jak jsou ti Češi šílení rasisté, jak je to strašné, a jak musejí naši populaci "vychovávat".

Zajímavost

Je velice zajímavé, že po vítězství Zemana ve druhých presidentských volbách prakticky ti samí lidé a ty samé instituce opakovaně prohlašovali, že voliči Zemana jsou "divní", "duševně nekompetentní", "nevzdělaní" (atd.) a že by nebylo od věci, aby takovíto nemožní lidé byli zbaveni volebního práva.

Islám a demokracie

Islám je naprosto neslučitelný s demokracií, neexistuje ani jediný islámský demokratický stát. Pouze existuje určitý počet islámských států, které mají parlament, avšak nejrůznějším způsobem oddemokratizovaný (např. v Íránu je významná část poslanců jmenována skupinou islamistických duchovních, kteří drží v rukou reálnou moc ve státě) a velice často jsou jeho pravomoci zanedbatelně nízké oproti islámistické exekutivě (a skutečná rozhodnutí jsou prováděna mimo něj).
Prakticky všude v demokratických státech se muslimové netají tím, že jejich hlavním cílem je zrušení demokracie a zavedení islámistického politického systému na bázi šaríje. V poslední době se podařilo protrhnout cenzurování tohoto faktu a byly zveřejněny výsledky vládami západoevropských států prováděných studií, jednoznačně ukazující, že muslimové podporují zrušení demokracie a s každou následující generací (byť narozenou a vyrostlou v civilizovaném státě) se v tomto ohledu stále více radikalizují.

Znalost islámu

Na rozdíl od západních států EU, kde vládne velice silná cenzura všech pravdivých informací o muslimech a islámu (protože takovéto informace jsou, s trochou nadsázky, buď pozitivní nebo pravdivé), u nás existuje poměrně dobrá informovanost (byť by jistě mohla být lepší) o islámu a jeho nositelích a šiřitelích.
Na základě toho, co o sobě uvádějí v průzkumech sami muslimové, je naprosto nemožné předpokládat, že by se někdy v dohledné době (odpovídající době existence islámu na světě) dokázali zaintegrovat do demokratického systému. Naopak lze předpokládat, že budou maximálně tento systém zneužívat, aby se v důsledku jeho chyb dostali k moci, a poté tento systém zrušili. Jak to před nimi udělali nacisté v Německu a komunisté ve vícero státech (včetně u nás).

Základní problém demokracie

Demokracie vznikla ve státech s relativně homogenní populací, zastávající srovnatelné názory a mající i srovnatelný hodnotový systém. Na takovémto podkladě může demokracie fungovat nejlépe a přinášet nejvíce výhod pro obyvatele. Už vícenárodní státy znamenají problém, který se řeší složitými deformacemi demokratických postupů, majícími zabránit "zneužití" demokracie proti minoritním národům. Podobným způsobem fungoval i komunistický československý parlament u nás. Mohlo to ovšem jakžtakž fungovat v situaci, kdy řada zásadních rozhodnutí byla činěna mimo něj a zástupci, vzešlí z "jednotné kandidátky Národní Fronty", měli právo pouze hlasitě vrzat, aby ukázali, že jsou vzorným pátým kolem u vozu socialistické státní mašinérie.
Opakovaně jsem zde psal i to, že EUroparlament je sice jediná instituce EU, která má jakousi demokratickou legitimitu, ale že i ta je dosti pochybná, jednak pro způsob voleb, jednak pro velmi nízký rozsah pravomocí tohoto orgánu, naprosto neodpovídající demokratické dělbě moci (na zákonodárnou, soudní a výkonnou).
Principiálním problémem demokracie zcela jistě je početná (případně mající zahraniční podporu) organizovaná skupina, která neuznává její hodnoty (případně explicitně uznává hodnoty zcela protichůdné), jako byli v historii nacisté i komunisté, kterým se podařilo v řadě zemí demokracii svrhnout a nastolit totalitní režim (byť třeba postupem s nějakými formálně dodržovanými znaky demokratičnosti). Přesně takovéto vlastnosti má i islámská komunita v civilizovaných zemích, včetně oné silné zahraniční podpory.
Zcela jistě také platí, že pokud by byli nacisté či komunisté včas zbaveni volebního práva (minimálně zákazem jejich stran), tak by převzetí moci měli daleko těžší a v řadě případů by se jim to nemuselo povést.
Takže onen v podtitulku základní problém demokracie vidím v tom, do jaké míry může demokracie suspendovat volební právo těch voličů, jejichž explicitním programem je demokracii zlikvidovat. Kdy na jedné straně se zde, zcela jistě, otevírá velký prostor pro zneužití (viz konec konců i zákaz řady politických stran v našem státě po jeho osvobození od nacistického režimu, ale i v rámci polistopadového režimu)) a na straně druhé ignorování problému antidemokratických voličů vede k pádu demokracie.

Historia magistra...

My máme zkušenost s tím, jak se u nás dostali formálně demokratickým postupem k moci komunisté, i jak se chovali formálně demokratičtí nacisté, kteří nás okupovali opět za dodržení formálně demokratických mezinárodních vztahů. Právě tato zkušenost nás nutně vede ke skepsi vůči demokratickým procedrám, které jsou ryze formální a ve svém důsledku demokracii destruují. Přičemž za demokracii je nutno bojovat i nedemokratickými prostředky, jak to prováděl protinacistický i protikomunistický odboj.
Z výše uvedeného důvodu nemá průměrný člen naší populace (a v podstatě veškerého obyvatelstva postkomunistických států) problém zařadit muslimy někam vedle nacistů, případně komunistických extrémistů (vypadá to jako kachna, chodí to jako kachna, kváká to jako kachna...), a reflektovat to, jak skončily ty demokracie, které proti skupinám tohoto druhu včas nezasáhly. Konec konců, ne nadarmo nazval Lenin ty demokraty, kteří proti takovýmto sebeobranným aktivitám demokracie bojovali, "užiteční idioti" (viz "Stát a revoluce").
Předpokládám, že nějaký imám nyní takto označuje ty, kdo blábolivě blekotají o "šíleném rasismu" české populace. Tedy, pokud jim přímo neodškrtává splněné úkoly a nerozděluje do pytlíků s jejich jmény odměny.

Nejen historie

Pochopitelně, dalším důležitým aspektem je, že prakticky neexiustuje islámnský stát, v němž by nemuslimové měli stejná práva jako muslimové. A v těch státech, kde mají formální demokracii, jsou práva nemuslimů v souvislosti s volbami nejrůznějšími způsoby restringována (až po nemožnost se voleb účastnit).

Smíšené sňatky

Pokud se týká těch sňatků, tak uvedený postoj opět souvisí se znalostí islámu ze strany naší populace. Navíc se jedná o postoj opakovaně presentovaný samotnými muslimy, a to dokonce i ve veřejnoprávní televizi, že islám prosazuje matrimoniální apartheid:

• Muslimka si může vzít jedině muslima, takže zájemce o ni, pokud je nemuslim, musí konvertovat k islámu.
• Muslim si smí vzít i nemuslimku, vyznávající některé z islámem "tolerovaných" náboženství (ale rozhodně si nesmí vzít třeba ateistku), ale jejich děti jsou automaticky od narození muslimové a jejich příklon k jiné víře nebo ateismu se hodnotí jako odpadlictví, trestané islámem smrtí (to se projevilo i v na tomto blogu před několika lety rozebírané "kauze Meriam").

Je tudíž docela logické zatlačit na uvedenou hranici i z druhé strany a zabránit erozi nemuslimské populace (mnohdy oblbené lživou propagandou, šířenou jak multikulturalisty, tak i muslimy) sňatky s muslimy.
Další věcí je, že významná část (ne-li většina) žen, které se provdají za muslima, se tohoto sňatku po prohlédnutí z oparu zamilovanosti snaží zbavit a má (i když to dopadne dobře) z toho celoživotní následky (když to nedopadne dobře, tak taky celoživotní, ale jen velmi krátce trvající).
A, mimochodem, takovýto zákaz smíšených sňatků (Židů s neŽidy) má už dlouho Izrael. Ten sice toleruje sňatky uzavřené v zahraničí, ale při rozvodu nebo smrti židovského partnera se na nežidovského člena páru hledí prakticky stejně, jako by žádný sňatek neexistoval.

Uvedené názory, zastávané významnou, bohužel zatím nikoli nadpoloviční, částí naší populace jsou tedy naprosto logické a odpovídají na proponovaný program a chování muslimů stylem "jak se do lesa volá, tak se z něho i ozývá".