Proč podporuji zpřístupnění IVF a podobných zákroků i single ženám

Velký rozruch vyvolalo rozhodnutí ministra zdravotnictví Vojtěcha podpořit změnu zákona, který by umožnil provést umělé oplodnění (včetně IVF) spermatem neznámého dárce i single žijícím ženám. Z rádoby konzervativní sféry se ozývá křik, který se ovšem zcela míjí s realitou. Je dobré se na tuto problematiku podívat.

Zákrok

Zákroky pro neplodné páry byly prováděny již za socialismu a snad ještě dříve. Bylo to hlavně tehdy, když měl muž nějakou závažnou chorobu, která se projevila buď snížením koncentrace spermií v ejakulátu na úroveň, která drasticky snižuje snižuje pravděpodobnost oplození (dokonce až tak, že  pravděpodobnost oplodnění v rámci jednoho cyklu násobená odhadovaným počtem zbývajících cyklů - do odhadovaného nástupu klimaktéria - může být výrazně nižší než 100 %). Případně ve vzorcích semene partnera nejsou spermie vůbec detekovatelné.
Kromě chorob může být ztráta schopnosti produkovat spermie způsobena léčbou, např. nádorů a leukémií ozařováním a chemoterapeutiky. Prakticky stejný efekt má i přítomnost "letálních genů" v genetickém materiálu jednoho z partnerů, případně obou, kdy vzniká stav, že s konkrétním mužem konkrétní žena mít dítě nemůže, ale s většinou jiných mužů ano. A totéž často platí i pro muže z takto neplodných párů - mohou "udělat dítě" jiné ženě než své manželce, zvlášť za situaci, kdy byli ujištěni o své neplodnosti.
Už za socialismu se říkalo, že úspěchy některých lázní na ženské nemoci a neplodnost nestojí ani tak na lázeňských procedurách, ale na změně sexuálního partnera pro dobu pobytu v lázních. Komu to připomíná známou filmovou komedii "Prstýnek", tak má pravdu. Zcela jistě už tehdy o něčem podobném prostě čimčarali vrabci na střechách a autory filmu patrně inspirovali. A v lázeňském městě, v němž jsem odbýval svou základní vojenskou službu, chodili někteří absíci "za lázeňačkami" a vůbec bych se nedivil, kdyby alespoň někteří z nich měli děti (a teď už i vnoučata), o nichž nevědí.
Je-li žena zdravá, pak ji oplodní i semeno zdravého muže za čerstva nasáté do injekční stříkačky a vstříknuté do pochvy nebo dokonce děložního krčku. To druhé může pomoci i ženám, které jsou neplodné z důvodu přítomnosti protilátek proti spermiím ve hlenu děložního hrdla. Údajně už někdy v 50. či 60. letech se takto oplodňovaly lesbické ženy spermatem otce, bratra, nebo jiného mužského příbuzného své partnerky. Dítě pak bylo příbuzné s oběma členkami páru.
Pokud má žena závažnější problémy, jsou použity razantnější postupy, až po ono oplození ve skle (IVF) vajíčka (vajíček), které se ženě odebere laparoskopicky či jinak operačně z farmakologicky nastimulovaného vaječníku. Pochopitelně, pokud se na neplodnosti podílí také muž, použije se k oplodnění vajíček sperma neznámého dárce. Pamatuji doby, kdy se kolem umělého oplodnění semenem od dárce, ať už IVF nebo jen vstříknutím semene do pochvy/dělohy prováděla hotová magie. Např. se vždy do semene dárce přidávalo semeno partnera, aby nebyla jistota, že to musí být dítě od dárce. Tedy, dovedu si představit i existenci nějakého plodnost snižujícího faktoru ve spermatu muže, jehož plodnost by se zvýšila přítomností zdravého spermatu jiného muže, ale nepovažuji to za možnost moc pravděpodobnou. Na druhé straně, pokud se tyto kejkle dějí i dnes, tak jsou nesmyslné, protože dnes jsou příslušné genetické testy na rodičovství "za hubičku" a dobře dostupné, viz třeba občasné průšvihy se záměnou dětí v porodnici.

Malý úkrok stranou

Považuji za vhodné v této souvislosti upozornit na fakt, že byla provedena velká studie, v jejímž rámci byly u žen sledovány prvky životního stylu a v tekutině, která se odsaje současně s vajíčkem, odebíraným na IVF, byly sledovány vybrané cizorodé látky (vč. těžkých kovů).  Asi nejdůležitější výsledek této studie je nulová úspěšnost IVF u žen - kuřaček, které na dobu před tímto zákrokem a během něj nedokázaly přestat kouřit.
Zajímavá je i studie daleko staršího data. V jejím rámci veterináři v semeni kanců (prasete domácího) stanovili koncentraci aflatoxinů (tehdy silně horkou novinkou radio immuno assay, na niž si museli "na koleně" prakticky vše udělat sami) a po použití tohoto semene k oplodnění byla vzniklá generace sledována od četnosti vrhu, přes nemocnost, přibývání na váze atd. až po jateční hmotnost. Tato data byla "nabouchána" do velkého sálového počítače (osmibity teprve začínaly, ale ne u nás), a teprve po konfrontaci těchto dat (ručně to prostě nešlo) byli výzkumníci tak trochu šokováni, že ony parametry od narození až po jatka korelovaly s tou koncentrací aflatoxinu. 
Nepochybuji o tom, že by podobná studie měla dopadnout podobně i u člověka. Ovšem, parametry zdraví a prospívání by korelovaly se řadou dalších faktorů prostředí i životního stylu, jaké byly u těch prasat v podstatě zanedbatelné (a vyfiltrování jen toho aflatoxinu by bylo nesmírně náročné až nemožné). Ta nemožnost nastane i tehdy, když vám počítač vyvěští, že těch mužů, potřebných pro rozumnou pravděpodobnost, že se podaří něco detekovat, by musel být milion (nebo ještě víc), a tolik dobrovolníků se v našem státě prostě sehnat nedá. Jinými slovy: Aby se to dalo detekovat u lidí, museli by být umístěni do zařízení silně připomínajícího koncentrák.
U toho druhého případu jsme si tedy také ukázali, že pokud něco vyjde v pokusech na zvířatech a nevyjde u lidí, neznamená to, že u lidí onen studovaný faktor nic nedělá, ale pouze to, že je maskován řadou nepravidelností lidského života, jaké se v životě chovných či dokonce laboratorních zvířat prostě nevyskytují.

K tomu oplození

Chtěl jsem tedy naznačit, že u zdravých lidí není umělé oplození žádný zásadní problém, pokud se tedy sejde zdravá žena se zdravým dárcem semene. Inseminátor byl za komunistů učební obor bez maturity. IVF tedy významná část single žen ani nebude potřebovat, pokud si nějak sežene dárce.
Pamatuji doby, kdy samotná IVF byla předmětem těžkých sporů, a kdy "děti ze zkumavky" byly různými pochybnými organizacemi, zejména navázanými na církve, či církvemi samotnými, prohlašovány za "děti ďábla" či Satana. A v podstatě během jedné generace se z toho stal vcelku standardní medicínský zákrok.
Proti oplození single žijících žen je vznášena i námitka, že "tato novela upírá dětem právo znát svého otce". Je to, pochopitelně, naprostý nesmysl. Naopak, bojovníci proti této novele fakticky upírají potenciálním dětem single žen právo na život. Nehledě k tomu, že ani děti neplodných párů (s mužskou neplodností) svého biologického otce neznají a v podstatě ani znát nemohou. A děti z babyboxů často neznají identitu nejen biologického otce, ale ani biologické matky. Což rozhodně není argument pro zákaz oplodnění anonymním dárcem žen, žijících v partnerském vztahu, nebo zákaz babyboxů.
Ostatně, jsou i parky, v nichž  se vyzývavě oblečená žena stane přes noc čekatelkou mateřství (nebo taky mrtvolou). Nicméně si nemyslím, že je pro společnost žádoucí, aby se takto množily geny sexuálních násilníků. Anonymní dárci jsou dost silně prošetřeni na nejrůznější dědičné vady a jiné neduhy, které by mohli přenést na potomstvo. Rozhodně je žádoucí nenahánět zoufalé ženy do nějakých problematických aktivit.
Jistěže v ekonomice státu se uplatní i děti single žijících žen. Takže odpůrci této novely by si měli uvědomit, že i ty děti, jejichž vzniku se snaží zabránit, jsou potenciálními zdroji financí na jejich důchody.

Ještě další aspekty

I v mé nevelké sociální bublině jsou či byly single ženy s dítětem. Jedna to zařídila tak, že se vdala a bezprostředně poté, co se ujistila, že je těhotná, se zase rozvedla. Druhá zase byla postavena před problém, že u ní probíhá choroba, která po relativně krátkém čase způsobí, že bude spolehlivě neplodná. Takže nakonec získala jednoho gaye, který spolu s ní před úřady předstíral, že jsou pár a že jim nejde udělat dítě (na což ona měla dost papírů od gynekologů). Takže má dítě, žije single a biologický otec je občas chodí navštívit.
Takže je jasné, že se tento dosavadní zákaz oplodňovat single žijící ženy dá obcházet a také se obcházet bude, pokud novela neprojde, protože se obchází už teď. 
Návrh této novely tedy považuji za rozumný i z pohledu udržení jakéhosi souladu práva a reality.  Prostě i pro právo platí ona sentence z příručky pro poddůstojníky, z níž jsem kdysi dávno studoval na vojenské katedře, že se nemají dávat rozkazy, o nichž je předem jasné, že nebudou splněny.
Problémem jistě je, že současný zákon je silně diskriminační a novela by měla tuto diskriminaci o něco snížit (takže ji lze považovat za prodemokratickou). Dle mého soudu by měly mít přístup k tomuto zákroku všechny ženy odpovídajícího věku a zdravotního stavu. Ona diskriminace je jistě pozůstatek křesťanské morálky, která je již naší společnosti cizí. Navíc i po této novele stejně zůstane diskriminace "státem registrovaných" lesbických žen (které by odpůrci zmíněné novely patrně rádi viděli v pruhovaném "pyžamu" s růžovým trojúhelníkem a za ostnatým drátem s elektřinou).
Jako další problém vidím také to, že heterosexuální dvojice a její potomci coby rodina je na světě zanedbatelný čas oproti době existence druhu Homo sapiens. A i v současnosti jsou početné populace, které takovýto model rodiny nemají a neakceptují.
V podstatě ještě první křesťané se stavěli k takovémuto manželství spíše negativně, což lze doložit i na textech některých epištol, které jsou součástí Nového Zákona. Až po uplynutí doby vzniku textů, které se v pozdější době staly staly součástí kanonizované verze Bible, začalo křesťanství lézt do vztahů mezi mužů se ženami a institut vymyšlené "svátosti manželské" se jim k tomu hodil.
A dokonce ještě v prvních stoletích našeho letopočtu existovaly klášterní komunity, v nichž žili mniši a jeptišky stejného řádu pohromadě a coby jakási velkorodina vychovávali své potomstvo. Faktem je, že dítě narozené v takové komunitě mělo pravděpodobnost dožití dospělosti daleko vyšší, než dítě narozené heterosexuálnímu páru někde na vesnici, protože komunita o ně mohla pečovat lépe.
Takže je docela možné, že s vývojem ekonomiky i sociálních vztahů dojde k utlumení výskytu křesťanské formy rodiny a ke vzniku nějakého jiného modelu této instituce.

Navrhovaná novela legislativy o umělém oplodněni je tedy jednoznačně krokem správným směrem, byť by se mělo jít ještě dál. Snižuje počet lidí, diskriminovaných na základě pochybnými lidmi sepsaných pravidel sexuálního chování, která navíc nikdy neplatila pro celý svět. Ten se navíc od těch dob radikálně změnil (a bude se dál měnit, ať už se s lidstvem stane cokoli), což ukazuje stále sílící neúspěšnost tohoto modelu rodiny.

Nesmysly kolem Epsteina

Kolem kauzy Epstein se nahromadilo mnoho desinformací, které jsou do jisté míry překážkou střízlivého hodnocení toho, co se v jejím rámci vlastně dělo, protože realita je zahalena do hávu naprostých nesmyslů.

Názvosloví

Začneme  tedy názvoslovím, které vnáší do celé kauzy pořádnou porci zmatku.

• Pedofil je sexuálně zaměřen na předpubertální děti. Zpravidla také nerozlišuje chlapce a holčičky, může se zamilovat do dítěte kteréhokoli pohlaví.
• Hebefil je zaměřen na dívky v pubertě. Míjí se tedy s dívkami mladšími, které příznaky puberty nemají, a jeho zájem o příslušnou slečnu skončí někdy v době, kdy dosáhne dorostového věku.
• Efebofil je zaměřen na chlapce v pubertě a platí pro něj zhruba to samé, co pro hebefila.
• Lolita pochází ze stejnojmenného románu Vladimira Nabokova. Jmenovala se Dolores, matka jí říkala Lo a z toho si hrdina a současně vypravěč románu udělal tu "Lolitu". V románu se praví, že se vypravěč s Lolitou seznámil když jí bylo dvanáct, když jí bylo třináct a půl, tak spolu začali sexuálně žít a jejich vztah trval přibližně rok. Takže pojem "lolita" by se měl korektně vztahovat na dívky spíše ve druhé polovině puberty, případně na začátku dorostového věku, případně dívky předčasně sexuálně vyspělé (proti průměrnému tempu dospívání, to se týkalo i Lolity).

K tomu poslednímu pojmu snad ještě jedna zajímavost: Vztah mezi vypravěčem a Lolitou skončil tím, že Lolita byla odlákána (či za mírného použití násilí unesena) a skončila na farmě zvrhlého milionáře, který tam měl jakýsi "harém" dospívajících dívek. Ty "konzumoval" sám nebo je "půjčoval" svým návštěvníkům. Tedy provozoval v menším a chudším měřítku něco, co Jeffrey Epstein na svém ostrově.
Můžeme se jen dohadovat, zda byl Nabokov geniální vizionář, jako třeba český spisovatel Jan Weiss, který v románu vydaném už v roce 1929 předpověděl plynové komory, nebo zda už v jeho době (polovina minulého století) nějaké podobné aktivity v USA existovaly.
Románový příběh končí vlastně tím, že vypravěč milionářovu rezidenci vypátrá (trvá mu to několik let) a jejího majitele zastřelí. Následně je vyšetřován a připravován k soudu (hlavní část románu je vlastně písemnou výpovědí vypravěče o svých zločinech k potřebám onoho soudu), nicméně se soudu nedožije a ve vězení náhle zemře (dovoluji si připomenout, že takto skončí i "sympatický vrah" v povídce A. C. Doyle "Studie v šarlatové").

Takže terminologicky

Na ostrově Jeffreyho Epsteina docházelo k sexuálnímu zneužívání puberťaček, čemuž jednoznačně odpovídá onen výše zmíněný odborný termín "hebefilie". Pokud existují, a jsou pravdivé, nějaké zvěsti o zabíjení a dokonce pojídání kojenců, s vysokou pravděpodobností nedocházelo k sexu s nimi, takže se toto jednání může přiřadit do rozsáhlé oblasti sadismu.
Zmatek může ještě vyvolat různý věk legality sexuálního styku v různých zemích (a není identický ani v celých USA, ale různý pro jednotlivé státy). Pěkný přehled této problematiky ukazuje mapa pro celý svět. Celosvětově je na tomto poli rozptyl oficiálního "zákonného" věku od 11 do 21 let (v islámských komunitách se běžně toleruje 9). Proto vznikají i takové šílenosti, jako označování sexu s dvacetiletou ženou za "pedofilii".
Můžeme tedy konstatovat, že média, referující o této kauze, vytvořila exemplární zmatek používáním neadekvátních termínů, a týká se to i médií "veřejnoprávních", což ovšem zase posiluje pochybnosti o jejich důvěryhodnosti a rovněž nutnosti a potřebnosti jejich existence.

A ještě realisticky

U druhu Homo sapiens je sexuology (i srovnávacími sexuology) potvrzena afinita samců k mladším samicím. Nicméně by asi bylo velmi problematické prohlásit všechny návštěvníky ostrova Jeffreyho Epsteina za osoby trpící hebefilií. To by řada z nich musela mít skandály ve smyslu sexu s puberťačkami i při jiných příležitostech a na jiných místech než v této destinaci.
Dovoluji si vyslovit hypotézu, že většina z návštěvníků ostrova byla spíše motivována jakýmsi nadhodnocením své osobnosti a jejího významu ve smyslu "sex s těmito dívkami je 'plebsu' zakázaný, ale já, vzhledem ke svému bohatství a politické moci, stojím nad zákony". Ostatně, takto jsou z vysokou pravděpodobností motivovány i další činy tzv. "elit", od nevinného zapalování doutníků bankovkami vyšších nominálů (ovšem, v řadě zemí, i u nás, je něco podobného přestupek nebo trestný čin proti měně), až třeba po vyslovené zločiny všeho druhu.
Takže spíš než sexuální puzení k nabízeným dívkám bylo patrně rozhodující jakési "členství v celosvětovém klubu vyvolených", které oblažovalo jejich hamižné a pokřivené dušičky.
Jistěže není zcela jasné, zda Jeffrey Epstein při pořizování záznamů o aktivitách svých "hostů" sledoval pouze svůj vlastní zájem, nebo zda spolupracoval s jednou či více tajnými službami či podobnými organizacemi. Faktem je, že až do zveřejnění "akt Jeffreyho Epsteina" Trumpem měly tyto záznamy velký vyděračský potenciál a existuje spousta organizací (státních i nestátních), jejichž šéfové by za něco takového okamžitě a bez rozmyšlení upsali svou duši ďáblovi (a mnohdy s "hláškou" a zároveň pointou jedné povídky na toto téma: "Kdybyste neměli takový binec v záznamech, tak byste věděli, že jsem se vám už dávno upsal.").

Ještě dvě hypotézy

Výše jsem se zmínil, že preference mladých samic samci je charakteristická pro druh Homo sapiens. Naši blízcí i vzdálenější příbuzní to mají opačně: Jsou preferovány samice starší. Má to jistou logiku, protože starší samice je zkušenější a pokud se propracuje až do pelechu některého z vůdčích samců, tak je vyšší pravděpodobnost, že mláďata jím zplozená přežijí alespoň do doby, kdy se osamostatní od matky, a tedy i přenosu genů úspěšného samce do další generace.
Je zde však jeden zádrhel: Samici těchto druhů stačí k vysokému postavení v hierarchii tlupy prakticky jen to, aby se nenechala sežrat nějakým predátorem. Své postavení si vysedí, a ještě budou, podle zákonů demografie (platících nejen pro nás, ale i pro naše příbuzné), její konkurentky "přirozenou cestou" ubývat.
Nicméně u našeho druhu se musely samičky na začátku plodného věku, aby se dostaly do pelechu vůdce tlupy, nebo alespoň některého z výše postavených samců, tvrdě ohánět, mj. i proti početné konkurenci. Musely dokázat nasadit opravdu vše, čeho byly schopné, aby se k tomuto cíli dopracovaly. Možná měla jejich mláďata o něco vyšší úmrtnost  (nicméně se u našeho druhu rozvinulo "babičkovství", tedy pomoc starších samic mláďatům svých dcer), ale mládě dostalo geny pro úspěšnou kompetici od obou rodičů, nejen od samce, jako v případě našich příbuzných. A je docela možné, že právě toto přispělo ke skutečnosti, že Země je planetou lidí, a ne planetou opic.
Objektivně existuje v současné lidské populaci i relativně vysoké zastoupení pedofilů. Něco takového (protože je zde jakási vazba na geny) vypovídá o tom, že toto sexuální zaměření muselo nést, oproti současnosti, nějakou selekční výhodu.
Jediné, co mě v této věci napadlo, je fakt, že pokud došlo ke střetu dvou tlup našich předků (takové jsou doloženy jak v archeologických nálezech tak i v etnografických analogiích), tak pro vítěznou tlupu muselo být výhodné osvojení mláďat vhodného věku z přemožené tlupy. Pečínka z nich stejně nebyla vydatná (většina těchto střetů končila kanibalskými hostinami).
V oné době se na jedno mládě, odpovídající +- předškolnímu věku současných lidí, muselo narodit řádově pět, které se tohoto věku nedožily, ale dokud nezemřely, vyžadovaly péči matky i dalších členů tlupy (ať už ji vyjádříme v nějakých pracovních jednotkách, nebo třeba v tocích energie), zatímco osvojením "již předvychovaného" mláděte tyto výdaje pochopitelně odpadly.
Jistěže jsou známy případy samic (nejen primátů), které přišly o mládě, a jako náhradu vychovaly mládě cizí (případně dokonce i jiného živočišného druhu), ale takové případy jsou relativně vzácné na to, aby se to projevilo nějakou významnou výhodou pro celou populaci.
Pro tlupu našich předků tedy mohlo být výhodné mít nějaké členy se zájmem o mláďata, kteří byli ochotni se o takto získané nové členy tlupy postarat. A tlupy, v nichž "geny pro pedofilii" byly přítomny, měly určitou selekční výhodu oproti ostatním (a zbytek zařídil pan Darwin).

Jsme tedy svědky toho, jak novináři absolutně nezvládají svou profesi a blábolí nesmysly. Je také pravděpodobné, že motivem návštěv "elit" na ostrově Jeffreyho Epsteina patrně nebylo primární sexuální puzení, ale že nejspíš šlo o projev sociálního chování, nadřazeného nad chováním, vycházejícím z ryzích pudů.

Co s farmaceutickými firmami. Znárodnit?

Aby bylo jasno. Jsem spíše pravicově orientovaný. Od levicovosti mě jednoznačně vyléčil život v minulém režimu. Přesto připouštím, že státní regulace mohou mít jakýsi význam a že za určitých okolností jsou dokonce prakticky nezbytné. Cílovou skupinou takovýchto nutných regulací jsou i farmaceutické firmy.

Trocha historie

V časech kupodivu ne tak dávných mohl léčit (ale také vyrábět prostředky k léčení) v podstatě každý. Když už ne jako profesionál, tak zcela jistě jako amatér v okruhu své rodiny (vč. samoléčení). Toto se v podstatě zcela nepodařilo, k velkému smutku farmakofašistů, potlačit dodnes, alespoň u některých skupin chorob.
Nicméně dříve, než začaly určité regulace (především 19. století), mohl léčit opravdu každý a víceméně jeho úspěšnost visela na tom, co si o něm a jeho potenciálních či reálných konkurentech řekli pacienti. Kdo byl úspěšný, měl spoustu úspěšně vyléčených pacientů. Kdo nebyl, jeho proslulost šla dolů.
Nicméně, popojděme v historii dále.
Za dnešního stavu je pacient, jak v totalitních tak i rádoby demokratických, státech nikoli subjektem, ale objektem léčby. Jeho postavení se příliš neliší od postavení součástky na běžícím páse továrny. Toto by eventuálně nemuselo vadit, pokud by výsledky působení provozovatelů léčení a jim pomáhajících sil (vč. výrobců léků) byly v případě úspěšnosti nějakým benefitem pro ty, kteří léčbu provádějí, a ty okolo nich.
Bohužel, s několika málo výjimkami, jako jsou rodinní lékaři a dětští rodinní lékaři, v podstatě nikdo není zainteresován naprosto jednoznačně, tedy ekonomicky, na výsledku léčby. Jen tihle "obvodní" lékaři takový interes mají, protože v případě neúspěšnosti od nich začnou pacienti utíkat. To právo jim zatím ještě nikdo nesebral, ale jsme svědky jeho omezování ve stylu "výměna lékaře jen jednou ročně".

Farmaceutické firmy

Pokud prodávala babka kořenářka na trhu léčivé bylinky či jejich směsi, byla, pochopitelně, zainteresována na tom, aby v rámci reálné možnosti fungovaly a nebyly zjevně pochybné (obsah myšího trusu apod.).
Dnešní farmaceutická firma nic takového nepotřebuje. Ta je naopak silně zainteresována na tom, aby její výrobky byly předepisovány (spíš než prodávány). V případě odbornějších výrobků (např. cytostatika) je firma silně zainteresována na tom, aby její produkty byly součástí "povinných léčebných schémat", která musejí jednotliví lékaři dodržovat, bez ohledu na vlastní názor a vlastní zkušenosti (byť třeba i takové, jako "žádný takto léčený pacient mi dosud nepřežil").
Někdy na přelomu tisíciletí jsme měli s kolegy odborný štěk o drogách (včetně léků), s nímž se dalo vyjet i na konferenci dosti farmakologicky a farmakoterapicky orientovanou. Na této konferenci jsem vyslechl velmi zajímavý referát o metodě, která umožňuje odebrat z nádoru vzorek buněk, pěstovat je in vitro (tedy v nějaké zkumavce nebo na půdě v Petriho misce či jiném vhodném "skle" (dnes už jsou to většinou plasty), a takto je testovat na citlivost vůči dostupným cytostatikům, která u pacienta padají v úvahu. Měli to podloženo i velice slušnou statistikou, podle níž významná část pacientů, u nichž byla prokázána citlivost nádorových buněk k nasazeným cytostatikům, se skutečně uzdravila, zatímco z pacientů, z jejichž nádoru vyrostly rezistentní buňky (a jsme u oněch povinných "schémat", nutících lékaře rvát do pacienta i "léky", o nichž vědí, že nemohou pomoci) nepřežil nikdo.
Pochopitelně, je to velice podobný postup, jaký se používá v klinické mikrobiologii, k níž mám vcelku blízko, a nikdo se, protože to bylo zavedeno někdy v polovině 20. století, tedy dříve, než farmaceutické firmy získaly prakticky neomezenou moc, nepohoršuje nad tím, že pacientovi není podáno antibiotikum či chemoterapeutikum, o němž se prokázalo, že na nalezené mikroby nezabírá, ale je cíleně hledán takový prostředek, na který jsou zachycené bakterie citlivé.
Nikoho také nevzrušuje, že ony testy nejsou stoprocentní. Může se stát, že nám část bakterií na misce nevyrostla (a ty pak mohou být zdrojem toho, že léčba "nezabere"). Vzácně se může stát, že "zabere" i léčba, která by podle Petriho misek zabrat neměla (důvodů může být víc, nejčastěji ten, že lék podchytí některé další bakterie, které onomu rezistentnímu původci "pomáhají" a bez nich přestane být tak škodlivý; nebo je omezena masa nežádoucích mikrobů a imunita pacienta se může soustředit na ty zbylé, a zvládnout je). Často se totiž nasazuje léčba "na slepo", ještě před tím, než jsou hotové výsledky z mikrobiologie a může "zabrat" i když vyjdou bakterie rezistentní (byť to není zrovna častý jev). Tohle prostě patří k medicíně, kdy ani lidé, ani ty škodlivé breberky nejsou primitivní stroje, reagující na zmáčknutí červeného tlačítka pokaždé naprosto stejně.
Pochopitelně, naprosto stejně by se u těch nádorových buněk dala řešit i citlivost na ionizující záření (aby nebyl pacient zbytečně ozařován a teprve pak se zjistilo, že je nádor tvořen buňkami k záření rezistentními).
Nicméně když jsme měli onkologicky nemocnou příbuznou, a já se ptal po oné metodě stanovení citlivosti nádoru na cytostatika (už proto že šlo o vachrlatý nádor, obvykle rezistentní na záření a ne zcela jistě citlivý na cytostatika), tak jsem byl seznámen s tím, že onkologové tuto metodu odmítají. Příbuzná osoba byla léčena podle "schémat", v podstatě s jediným možným výsledkem, kterým byl rodinný pohřeb.

Důvod?

Důvod je zcela jednoznačně jasný: Farmaceutické firmy by přišly o příjmy.
Jednak by došlo k tomu, že by byla z větší části ukončena zbytečná terapie neúčinnými prostředky, což znamená u jednoho pacienta statisícové částky do kapes farmaceutických firem (hlavně) a něco kápne i distribuci.
Druhá věc je, že by byla rozbita ona "závazná schémata", která zajišťují farmaceutickým firmám v podstatě bezpracný příjem. Sice by přibylo vyléčených pacientů (protože by se cíleně pátralo po tom, jaká léčba na jejich individuální nádor může zabrat), což je ovšem pro farmaceutické firmy naprosto nezajímavé, ony žádný ekonomický zisk ze zachráněného pacienta prostě nemají. Naopak by to mohlo zasahovat do jejich výrobních plánů (pokud by se ukázala jako zabírající cytostatika, která jsou ve stávající výrobě minoritní a ke zvýšení jejich produkce by se musela provádět v továrnách různá, a ne levná, opatření).
Třetí důsledek je ovšem ještě "hroznější": Objevila by se, patrně dosti početná, skupina pacientů, majících "černé na bílém", že jim nic z dostupných preparátů nemůže zabrat. Tito pacienti by byli horkými kandidáty na různé alternativní postupy, které nejsou pod kontrolou farmaceutických firem, a ty z nich nemají naprosto žádné zisky. Od různých kombinací exotických bylin, zejména z botanicky dosud neprobádaných končin světa, přes hypoxii či hyperoxii, hypertermální terapii, až třeba po metodu nekrotizace tumorů doktora Fortýna.
A je pochopitelné, že až by kandidáti na chemoterapii viděli na jedné straně cytostatickou léčbou těžce zmrzačené pacienty a na straně druhé pacienty zachráněné šetrnější léčbou, mohly by ztráty farmaceutických firem ještě dále narůstat. A je docela možné, že ze současného obratu s cytostatiky a podobnými preparáty by zbyly jen trosky, na úrovni nižších desítek procent.

Co z toho plyne

Jinými slovy, je nutno odbourat současnou situaci, v níž farmaceutické firmy nemají prakticky žádný zájem na tom, aby jejich léky byly účinné. Mají zájem jen na tom, aby se prodávaly a aplikovaly, a to je vše.
V podstatě existují dvě cesty, jak toho dosáhnout.
Jednu z nich si budou pamatovat starší čtenáři, protože v podstatě byla realizována v minulém režimu, který zažili.
SPOFA neměla prakticky žádný interes na tom, kolik se prodá toho či onoho léku, a to samé platilo i třeba pro Lachemu, která vyráběla cis-platinu, tehdy velice nasazované cytostatikum.
Měla spíš zájem na tom, aby její výrobky odebíralo zdravotnictví, a nechodilo moc ke konkurenci, ať už z ostatních socialistických zemí, nebo dokonce k západním firmám. Z tohoto důvodu také běžel docela slušný farmaceutický výzkum a paralelně s ním i výzkum akademický, který byl po roce 1989 v podstatě zlikvidován.
Rozhodně ale nikdo nebyl placený "od tabletky" či "od ampulky", a zejména ne na tom, že záleží na množství aplikací, ne na terapeutickém účinku.
Jistěže to mělo mnohé mouchy, jako celý socialismus, ale v principu to fungovalo.
Druhou možností je obnovení konkurence mezi farmaceutickými firmami, včetně otevření trhu vyspělých zemí firmám ze třetího světa.
Lze vyjít z faktu, že naprostá většina zákonů a podzákonných norem, které "chrání pacienty před škodlivými preparáty neseriózních výrobců" má v podstatě jen jediný účel, a tím je ochrana trhu, na němž jsou etablovány současné velké farmaceutické firmy, před kvalitnější konkurencí. Pročištění této právní džungle by mohlo jednoznačně zavést konkurenční prostředí, v němž by nezáleželo primárně na počtech "povinně aplikovaných" dávek, jako spíš na tom, zda preparát firmy A je účinnější než preparát firmy B. A tudíž ten účinnější z nich bude dáván pacientům a výrobce toho méně účinného bude muset inovovat.
Jistěže by toto uvolnění mohlo a mělo být spojeno také se dvěma dalšími postupy.
Jedním z nich  by bylo ono připuštění alternativ (výše zmíněných), čili zrušení jakéhosi monopolu specializovaných onkologických pracovišť, protože např. onu metodu nekrotizace tumoru může v podstatě zvládnout i standardní chirurg standardní okresní nemocnice, alespoň u většiny nádorů.
Druhým postupem, po němž farmaceutická scéna přímo řve (tím, co dělá) by bylo rozbití některých velkých farmaceutických firem a likvidace jejich "spojujících složek", jak bylo naloženo po druhé světové válce s firmou I. G. Farben, která mj. proslula organizací rozsáhlého programu nelidských pokusů na vězních a zajatcích (IMHO zejména tresty pro manažery byly velmi mírné, naprosto neodpovídající jejich vině).
K tomuto by bylo možné použít chování velkých farmaceutických firem za covidové krize, kdy cpaly do lidí naprosto neúčinné preparáty a vůbec je nezajímalo, že po nich lidé umírají.
Rozbití těchto firem na jednotlivé provozy a jejich buď osamostatnění, nebo prodej konkurentům, by trh rozhodně vyčistilo.

V současné době tedy lze konstatovat, že velké farmaceutické firmy do jisté míry přerostly společnosti přes hlavu do takové míry, že ohrožují jak společnost (coby celek), tak i jednotlivé občany, kteří ji tvoří. Dříve nebo později se bude muset stát na tomto poli něco zásadního a jistěže bych viděl raději postup v souladu s pravidly demokracie, než nějaký spontánní výbuch občanů, včetně lynčování skutečných, či bohužel jen domnělých, viníků.

To už je opravdu na czexit

Soudruzi z EK připravují projekt, podle něhož budou moci podstupovat trans-operace děti školního věku, jen na "vlastní žádost", bez jakékoli konzultace s odborníky a i proti vůli, nebo bez vědomí, rodičů. Tento návrh je natolik šílený, že opravdu, pokud by měl vzniknout tlak na jeho realizaci, je na okamžité zahájení procedur, vedoucích k odchodu ČR z EU.

Identita a orientace

Sexuální identita i sexuální orientace se vyvíjejí v čase. Zpravidla jsou usazeny až někdy po 18 roce a patrně by bylo záhodno počkat ještě tři roky, protože ještě do těch 21 let se usazují některé systémy v mozku, mj. odpovídající za reakce na etylalkohol (proto je v řadě států alkohol legální až od 21 let).
Dítě školního, a zejména mladšího školního, věku žádnou sexuální identitu ani orientaci nemá. Respektive se u něj střídají různé prvky z nich, což je naprosto normální projev vývoje pohlavního ústrojí. Dokonce se v určitém věku u chlapců i dívek objeví zatvrdnutí tkáně pod prsní bradavkou. Nicméně u chlapců je tento jev přechodný, zatímco u dívek v této oblasti začne růst estrogen dependentní tuková tkáň (tedy tuková tkáň, jejíž růst stimulují ženské pohlavní hormony ze skupiny estrogenů), která vytvoří ona poupata (o nichž zpíval Michal David na poslední Spartakiádě, a je to i odborný termín z anatomie člověka), z nichž během následujících několika let vzniknou plnohodnotné prsy s mléčnou žlázou, schopnou zajistit potřeby novorozence a kojence.
Pohlavní hormony mají, pochopitelně, vliv i na odpovídající centra v mozku, v nichž jsou také receptory na ženské i mužské pohlavní hormony. Navíc na dospělý výkon najíždějící pohlavní žlázy nejsou jejich jediným zdrojem v těle. Obojí hormony produkuje kůra nadledvin a ženské pohlavní hormony produkuje také tuková tkáň. Proto obézní holčičky vyspívají dříve a obézní chlapečci zase nějaký čas mohou působit ženštěji, než jejich varlata najedou na "pubertální výkon". Z uvedených (i mnoha dalších) důvodů se mohou u dětí před pubertou a na jejím začátku, i později, střídat identity i sexuální orientace. To druhé může navíc být do jisté míry provokované i tím, že od určitého stupně vývoje se začnou přirozeně vytvářet mezi dětmi ryze chlapecké i ryze dívčí skupiny. Takže toto může mj. ovlivnit i určité pocity takové či makové vlastní identity a orientace.

Dopad

Tedy to, že se chlapci v určitém stupni vývoje kamarádí více s chlapci a dochází mezi nimi i k určitým důvěrnostem ze spektra sexuality, případně, že se to samé děje "zrcadlově" u dívek, je opět naprosto normální a je to součást určitého "tápání" během pohlavního dozrávání.
Vím od známých o chlapecké partě (mladší školní věk) jejíž členové mají "partovou povinnost" nikdy se nedotknout žádné holky (jistě je to časem přejde).
To, že si třeba chlapci na WC porovnávají, "kdo ho má delšího", případně něco podobného dělají dívky (třeba jaká největší mince se "tam" dá zastrčit), neznamená, že jsou z nich gayové nebo lesby, případně že mají opačnou sexuální identitu oproti biologické.
Je to prostě proces vývoje sexuality, u něhož je normální jakési tápání, testování možností apod.

Aktivisté

Je jasné, že pokud mezi takovéto tápající a experimentující děti vpadne nějaký aktivista, může je naprosto zdrcujícím způsobem "oblbnout" v tom smyslu, že jsou vlastně gayové a lesbičky, a ti, kteří jimi určitě nejsou, tak mají odlišnou "genderovou" identitu a měli by se nechat co nejdříve překastrovat na opačné pohlaví.
Pokud mají tito aktivisté k dispozici spolupracujícího učitele, mohou se ještě opřít např. o konkrétní problémy v jednotlivých předmětech, či problémy kázeňské a svést je na onen nesoulad mezi biologickým pohlavím a "genderem" a lživě garantovat, že po překastrování se vše vyřeší.
Faktem ovšem je, že pokud k něčemu takovému dojde, tak je to zákrok v 99,9 procentech (minimálně) naprosto zbytečný, který navíc žádné slibované benefity dítěti nepřinese, jen ho nevratně zmrzačí.
Faktem také je, že nahnání dítěte na takovýto zákrok má mnohem horší a navíc nevratné následky, než jeho sexuální zneužití. Proto by měly být tyto aktivistické činnosti trestány daleko přísněji než pohlavní zneužití. Ideální by byly mnohaleté tresty ve věznicích proslulých šikanováním "úchyláků" ze strany spoluvězňů o délce překračující reálné přežití vězně v těchto podmínkách.
Dovoluji si konstatovat, že na Rusku toho moc pozitivního není, ale to, že jsou tito aktivisté seznamování důvěrně a dlouhodobě s krásami sibiřské přírody, je cosi velmi pozitivního.
Faktem je, že uvedená aktivita ze strany EU je natolik nebezpečná, že by opravdu mělo cenu z EU odejít, i za "vyhrožovanou" cenu snížení životní úrovně. Životy a zdraví našich dětí snad za to stojí.

EU tedy rozjíždí cosi, co je, alespoň dle mého soudu, jasné překročení sebebenevolentnějších hranic tolerance. Pokud tedy skutečně dojde k tomu, co bruselští soudruzi plánují, je to opravdu důvod k velmi hlasitému, důraznému a nekompromisnímu požadování, aby naši zastupitelé zahájili procesy, vedoucí k odchodu z této zloorganizace.

Dostal jsem sennou rýmu. Hurá!

Od roku 2021, kdy mi bylo covidovými zkorumpovanci vnuceno naprosto bezcenné a jen rizika přinášející "očkování", poprvé dostávám sennou rýmu. Ta (sezónní polinóza termínovaná na přelom jara a léta), se v letech 2021 - 2024 nedostavila. Letos konečně ano.

Alergie

Alergie je defekt imunitního systému, který způsobuje, že imunita začne nesmyslně bojovat proti nějakému antigenu, který, či jeho nositel, způsobí výrazně menší škodu na organismu než onen boj proti němu. V mém případě tedy boj proti pylovým, zrnkům nějaké trávy vede k otoku nosní sliznice, silnému vylučování hlenu, zánětu spojivek a někdy i zánětu ústní sliznice. Odborně se tomu říká polinóza. Stav nepříjemný, řešitelný některými léky, které ovšem zase mají řadu negativních vedlejších účinků (mohou pacienta např. zneschopnit pro řízení motorového vozidla, podobně  jako alkohol nebo prášky na spaní).
Alergií tohoto typu trpím od školních let a trvalo několik let než byla vůbec správně dignostikována a nasazena jakž takž odpovídající terapie.
Faktem je, že obecně se většina takto postižených lidí ani nedostane na alergologii, právě proto, že končí s nesprávnou diagnózou, případně že se prostě k odborníkovi, jichž je obrovský podstav, nepropracuje.

Léčba

Léčba léky je problematická pro mnoho nežádoucích vedlejších příznaků, jak jsem už zmínil.
Provádí se dále léčba desensibilací (pacient je vystavován mimo sezónu postupně se zvyšujícím dávkám antigenu, způsobujícího alergii, tedy alergenu) má někdy dobré výsledky, jindy nemusí pomoci vůbec.
Význam má klimatická léčba (dost často na principu odjezdu z území, kde rostlinstvo začalo produkovat příslušný alergen, do míst, která jsou "pozadu", např. hory, a návrat zpět po skončení sezóny závadného pylu. Přímořské státy vyvážejí nemocné v sezóně na širé moře, kam až alergeny nedoletí.
Vnitrozemské státy jsou s to zajistit to samé jeskyněmi. U nás se prováděla či provádí speleotrapie v jeskyních Moravského krasu, kde mimo čistoty vzduchu z hlediska alergenů pomáhají též ionty vápníku v ovzduší, potlačující alergie (ostatně, proto se dávaly, např. při astmatickém záchvatu, v injekci). Pomáhá též vysoká vlhkost a chlad. V některých alpských jeskyních, užívaných k tomuto účelu, je též přítomný ve vzduchu radon, který také tlumí imunitní reakce. Ostatně, to samé dělají u revmatických kloubů zábaly z radioaktivního bahna, třeba v Jáchymově, protože ony revmatické afekce mají často vztah k nadměrné (a nesprávně zaměřené) imunitě také.
Pochopitelně, pro pacienty, jimž hrozí život ohrožující alergická reakce, jsou připraveny razantnější prostředky, včetně laických injekčních stříkaček, jejichž obsah si nemocný může vymáčknout do těla i skrze (jehlou probodnutý) oděv.

Anti COVID

Tzv. "vakcína" dosti razantně atakuje imunitní systém. Teoreticky by měla vyvolat tvorbu buněk, produkujících anti COVID protilátek a snad i buněk - zabijáků, schopných ve tkáních likvidovat tímto virem napadené buňky, aby nemohly vyprodukovat další generaci viru.
Faktem je, že v reálu dělají kde co, a u té imunity napadají i řadu dalších buněk než jsou jejich oficiální cílové. Mohou ovlivňovat, podobně jako např. HIV, i buňky glie v nervové tkáni (to jsou ty, co nepřenášejí vzruchy a těm ostatním zajišťují jakýsi servis, včetně úkonů, které v jiných tkáních zajišťují buňky imunitního systému). Napadají i vazivo (které má vývojově blízko k imunitními systému), včetně vazivových buněk v kosterním a srdečním svalstvu, to druhé bylo popsáno jako myokarditidy (záněty srdečního svalu) s občasným fatálním koncem. Fatálně může skončit i reakce imunitního systému proti nervové tkáni (zničením mozku a míchy).
Tato "vakcinace" tedy může vyvolat oslabení až rozvrat imunity a může vyvolat i imunitní reakci proti antigenům vlastního těla (část byla uvedena výše), které korektně pracující imunitní systém "toleruje". Rozhodně neodmítám ani hypotézu, že je některá ze souborů takto vzniklých poruch imunity odpovědná za vlnu neplodnosti, která postihla prakticky všechny "vakcinované" populace, včetně naší.
Vyhasnutí alergické reakce se může zdát pozitivní, ovšem až do chvíle, kdy si to propojíme s útlumy dalších složek imunity, proti infekcím, nádorům a mnoha dalších funkcí, dosti v životě potřebných. Asi by nikdo nechtěl skončit s těžkým defektem imunity jako známý nešťastný "chlapec v bublině".
A bez baterie velmi náročných testů se opravdu nedá zjistit, co vše ony "vakcíny" poškodily, znefunkčnily, nasměrovaly na špatné fungování atd. A něco je s to zjistit až patolog, což už nemocnému moc platné není.

Testování a odškodnění

Dovoluji si alespoň naznačit problém, který je spojen s odškodňováním.
Máme tady škodlivý faktor (F), který může dělat určité konkrétní poruchy zdraví. Tyto poruchy mohou být ovšem způsobeny i jinými faktory než je ten nás zajímající.
Máme-li však dostatečný počet lidí (desítky až stovky zpravidla stačí), pak většinou stačí i poměrně malý rozdíl mezi skupinou exponovanou a neexponovanou faktoru F k průkazu, že faktor F způsobuje onu poruchu zdraví, kterou studujeme.
Citlivost tohoto testování můžeme ještě zvýšit tím, že z obou skupin vyřadíme osoby, které byly prokazatelně vystaveny jiným faktorům, způsobujícím totéž. Pak mohou být statisticky významné i rozdíly na úrovni zlomků procentních bodů mezi exponovanou a neexponovanou skupinou.
Problém ovšem spočívá v tom, že sice víme, že ve skupině exponované faktorem F jsou oproti té druhé navíc lidé, kteří s vysokou pravděpodobností mají své zdravotní problémy způsobené tímto faktorem, ale nejsme normálně s to je odlišit od těch, kteří ke své zdravotní poruše přišli jinou cestou.
Z výše uvedeného plyne, že těm, kteří jsou proti odškodňování osob, postižených oním faktorem F (třeba proto, že by mohlo jít částečně z jejich kapes), stačí požadovat, aby byli odškodněni jen ti, které s jistotou postihl faktor F, a nikomu se odškodné nedostane.
Faktem ovšem je, že u mRNA pseudovakcín je to trochu jinak: Část "vakcinovaných" vytváří na povrchu svých buněk virový protein (a mj. z toho také víme, že "vakcíny" ovlivňují i jiné buňky než buňky imunitního systému). Přitom je zajímavé, že tento fenomén nebyl popsán u neočkovaných, u nichž proběhla infekce COVID.
Existuje zde tedy jakýsi pomocný znak, který by mohl výrazně u části "vakcinovaných" zvýšit pravděpodobnost, že jejich zdravotní potíže jsou opravdu vyvolány "vakcínou" a nikoli něčím jiným. Nehledě k tomu, že už jen vystavení virového proteinu na povrchu buněk je nutno považovat za jakési poškození samo o sobě, protože se jedná v podstatě o jakousi "časovanou bombu", která s vysokou pravděpodobností někdy nějak pacienta poškodí, a ten tomu může uniknout v podstatě jen tím, že předtím stačí zemřít na něco jiného.
Tedy, osoby s virovým proteinem na povrchu vlastních buněk by dle mého mínění odškodňovány být měly, byť třeba se zohledněním rozdílů mezi těmi, které už nějaké zdravotní potíže po tomto zákroku mají, a těmi, které jsou teprve v "blahém očekávání". Náklady na toto odškodnění by měly nést instituce i osoby, které se v prosazování "vakcinace" i proti vůli občanů (s pohrůžkami "budete v domácím vězení", "nepustíme vás do obchodu ani hospody, ani do veřejné dopravy", "budete vyhozeni ze zaměstnání" atd.) angažovaly a v podstatě ji občanům vnutily.

Letošní záchvat senné rýmy je jakýmsi náznakem toho, že se můj imunitní systém čtyři roky od aplikace mRNA sajrajtů, kterou bych dobrovolně nikdy nepřipustil, začíná vzpamatovávat, a že ani nebyla kompletně zničena jeho paměťová část, v níž je uložena informace, že proti částečkám travního pylu se musí bojovat "hlava nehlava", bez ohledu na škody, které to vyvolá. Rýsuje se tedy i jakási naděje, že se u párů, zneplodněných těmito sajrajty, snad obnoví schopnost mít děti. Případně že dojde ke snížení i dalších zdravotních dopadů těchto "vakcín".

Sexuální výchova do škol patří, gender aktivismus nikoli

Sexuální výchova má ve školách pevné místo. Je prováděna i v řadě nezpochybnitelně demokratických států, včetně států, které v době jejího zavedení demokratické byly, ač dnes tomu tak není. Gender aktivismus je naprosto pavědecký a mládež ohrožující. Je zcela správné, pokud bude ze škol vyloučen či do nich nezaveden.

Sexuální výchova

V řadě států má sexuální výchova na školách desítky (v některých státech až více než sto) let trvající tradici. Tato výchova zajišťuje základní znalosti o fyziologii sexu i jeho rizicích. Je vcelku známo, že ve státech, v nichž existují školy bez sexuální výchovy (např. církevní) a školy s touto výchovou (většinou státní), jsou v těch prvních statisticky významně vyšší počty nechtěných otěhotnění, i infekcí sexuálně přenosnými chorobami, vč. AIDS. Vzhledem k tomu, že naprostá většina států nějakým způsobem dotuje zdravotnictví, lze pochopit a tolerovat, že stát touto výchovou snižuje své náklady na řešení průšvihů, vzniklých v souvislosti s případy rizikového chování, jimž má sexuální výchova zabránit.
Ostatně, sexuální výchovu, a relativně slušně, organizovaly i socialistické státy, a i u nich bylo jejím cílem zabránění havarijních událostí typu nechtěného otěhotnění nebo epidemie sexuálně přenosné choroby mezi žáky. Byť kvalita této výchovy se nedala srovnat s výchovou v některých západoevropských zemích, její dopady jakousi pozitivní roli měly.
Docela důležitá ve vztahu k riziku sexuálně přenosných chorob je i skutečnost, že v socialismu se tolik nehledělo na práva přestupníků zákona a nebyla GDPR, takže bylo možné infekčním nemocným, kteří mohli nakazit další lidi sexuálně přenosnou chorobou, v případě nedodržování karanténního režimu účinně pohrozit, že v místě jejich bydliště a pracoviště bude zveřejněna jejich identita coby takovouto chorobou nakažených lidí, kteří ji přenáší na své kontakty. To bylo možná srovnatelně účinné jako informace, které žáci v demokratických zemích dostali navíc. Ono většinou stačilo upozornění na existenci této možnosti, aby bylo epidemiologicky rizikové chování pacienta či pacientky zastaveno.
Proti sexuální výchově jako takové a takto i koncipované skutečně nelze mít nějaké zásadní námitky, protože není ničím, co by ohrožovalo demokracii.

Aktivismus

Problém tedy spočívá v onom aktivistickém a v podstatě pavědeckém termínu "gender", který byl rozšířen absolventy humanitních studií, jejichž znalostní a intelektuální kapacita nestačí na pochopení biologického termínu "sex".
Vzhledem k jeho naprosté nejasnosti se toho termínu chápají různé aktivistické organizace, které se snaží deformovat a popřít realitu. To, že se na tomto poli angažuje stále více upadající pražská UK, na tomto faktu nic nemění, viz zde a zde. Druhá věc je, že školáci nemají usazenu ani sexuální identitu, ani sexuální orientaci. Tento proces se dokončuje až někdy v průběhu vysokoškolského studia (respektive jemu odpovídajícího věku). Z tohoto důvodu jsou veškeré aktivity na toto téma, zejména provozované nekvalifikovanými osobami (což jsou v podstatě všichni LGBTQ+ aktivisté), velmi rizikové a mohou dětem a dorostu závažným způsobem uškodit.
Faktem je, že i např. nesmyslně prováděný "boj proti obezitě" může, zejména u dívek, vyvolat po čase mentální anorexii, jejíž prognóza je vážnější než prognóza většiny onkologických onemocnění. V latentní formě má totiž mentální anorexii přítomno v (sebe)hodnotících oblastech své mysli vysoké procento (i přes polovinu) dětí, s převahou u dívek. Takže takováto "výchova" může "spícího netvora" probrat a nastartovat.
Aktivisty je tedy naopak nutné držet od školáků a raději i středoškoláků co nejdál, aby jim, ať už chtěně nebo nechtěně, nemohli ublížit. Je tedy, pochopitelně, nutno podpořit ty politické strany, které mají k tomuto problému rozumný vztah, a naopak, v zájmu našich dětí, zásadně nepodpořit nikoho ze SPOLU či STAN, což jsou politická seskupení, která dostala na ministerstvo v této oblasti zcela nekvalifikovaného politického aktivistu M. Beka, podporujícího genderovou pavědu a z ní plynoucí ohrožování našich dětí. A pro jistotu ani piráty.

Co tedy na školy patří

Patří sem zcela jednoznačně poučení o funkci pohlavních orgánů v návaznosti na příslušné kapitoly biologie. Patří sem zcela jistě i poučení o ochraně před nechtěným otěhotněním (v řadě zemí mají ověřeno, že je to menší zlo, než když budou děti na tomto poli experimentovat nepoučené, jen vedené sexuálním pudem, který s nimi v pubertě prostě "lomcuje" v souladu s tím, jek se matka příroda snaží o udržení populace - zcela jistě ne jen u lidí). Patří sem poučení o sexuálně přenosných chorobách, a zejména AIDS, který nedovedeme vyléčit, takže doprovází (vyjma pár geneticky abnormálních jedinců) nemocného až do rakve. Patří sem jistě i rodinná výchova a výchova k pozitivním společenským hodnotám (tedy pravému opaku toho, co je nám presentováno jako "evropské hodnoty"). Někde se s tím sveze i jakési "minimum pro vedení domácnosti a péči o děti" a bývá zde i přesah do protialkoholní a protidrogové prevence, protože tyto látky mohou vyvolat rizikové chování. V některých státech jsou při sexuální výchově zmiňovány i sekty, protože některé z nich rovněž vedou své členy k sexuálně abnormálnímu chování.
Od ještě mladšího věku je nutno vychovávat děti i k určité odolnosti vůči svádění a ohrožování lidmi, trpícími různými sexuálními nepravidelnostmi a abnormalitami. V této souvislosti si dovoluji konstatovat, že pedofilové zdaleka nejsou tak závažný problém jako např. sadisté, kteří sice dítě sexuálně nepreferují, ale berou je jako osobu, kterou snadněji fyzicky přemohou a snadněji vmanipulují do situace, v níž se už nemůže dovolat pomoci.
Prostě, jako v tom stařičkém vtipu, o holčičce, která doma hlásí: "Maminko, v parku jsem potkala takového divného pána, a ten mi řekl, že když se od něho nechám svlíknout, dá mi - tenhlencten pytlík bonbonů!" Faktem je, že kdyby holčička potkala v tom parku místo pedofila sadistu, tak by mamince o tomto setkání a jeho následcích referovali leda tak policista a psycholog, případně duchovní.
U chlapců je vhodné i poučení o možnosti nesestouplého varlete, a to už před pubertou, kdy se dá sestup dokončit chirurgickým zákrokem, v pubertě a později už bude "stažené" varle nefunkční a naopak je hrozbou, protože v něm s výrazně vyšší pravděpodobností než ve varleti sestouplém před pubertou vznikají zhoubné nádory s dosti závažnou prognózou. Uvádím to proto, že hodně dětí nemá svého pediatra a na chlapce s neřešeným nesetouplým varletem se občas náhodně přichází (třeba při hospitalizaci).
Pochopitelně, do této výchovy patří i kapitoly o hygieně pohlavních orgánů a u dívek i o problematice menstruace.
V některých státech jsou děti poučovány i o technikách masturbace, opět s přihlédnutím na to, že tímto způsobem se nedá dostat ani pohlavní choroba, ani otěhotnět. Kdysi (začátek 90. let) jsem viděl výukový film s touto tématikou pro žáky belgických státních škol.
Jistěže do této výchovy patří i poučení o sexuálních minoritách, protože i s nimi se školák či středoškolák může setkat, a za určitých okolností jimi může být i ohrožen.
Rozhodně sem ale nepatří to, co se aktivisté do škol snaží nacpat, tedy poučování o sexuální identitě, kterou ani středoškoláci, a tím spíše ani mladší děti, nemají vyvinutou), a o sexuální orientaci, pro niž platí to samé. Včetně poučování, že být trans či homo je vlastně šíleně in a kdo je tupý hetero, má se stydět (bohužel, i tohle se děje). A pokud má žák či středoškolák v této oblasti nějaké problémy, měl by být směrován na sexuologa, ať už vzděláním lékaře či psychologa, a nikoli na kastrační kliniku, placenou "od kusu". Před něčím takovým je třeba děti chránit, i za cenu skončení mandátu současného ministra. Ten se snaží tuto politicko ideologickou "výchovu" protlačit co nejrychleji, aby došlo k poškození alespoň nějaké "rundy" školáků.

Politický aktivismus, prosazující nekompetentní a jednoznačně škodlivou pseudovýchovu v oblasti sexuality, založenou na politicko aktivistických nesmyslech, je třeba odmítnout a nejlépe zcela znemožnit jeho nositelům přístup k dětem. I třeba stejnými postupy, jaké jsou používány vůči pedofilům. Sexuální výchova by měla být založena na vědeckých, tedy biomedicínských, základech a být přiměřená vyspělosti a úrovni vzdělání cílové populace. Takže letošní volby budou mimo jiné i o tom, zda budou naše děti (vnoučata, potomky našich sourozenců atd.) ohrožovat LGBTQ+  pologramotní a zlovolní aktivisté ideologickými nesmysly, nebo zda se tyto aktivity podaří udržet mimo školy a nejlépe mimo jakýkoli dosah na děti. A na školách bude po odborné stránce korektní, věku a vyspělosti přiměřená a přínosná sexuální výchova.
Možná je ještě brzy, ale bylo by dobré o tom, co na naše potomky současná vládní koalice chystá, informovat všechny spoluobčany ze svého okolí, kteří mají nějaké potomky, jichž se toto ohrožení týká, protože děti by jim měly stát za těch pár kroků k volební místnosti a vhození lístku některé ze stran, stojících mimo aktivistické zvěrstvo prosazující vládní koalici (raději včetně pirátů).

Malé Madlence by patrně pomohlo odblokování rozvoje vědy

Malá, cca dvouletá, dívenka jménem Madlenka má poruchu krvetvorby nazývanou aplastická anemie. Při této chorobě dochází k útlumu produkce červených i bílých krvinek a dále i krevních destiček (tj. choroba může způsobit i prodlouženou, a v případě závažnějšího úrazu život ohrožující, poruchu srážení krve). Po celé republice i ve státech, v nichž fungují dárcovské registry, se hledá vhodný dárce, mající dostatečnou shodu ve skupinových znacích imunitního systému (je jich víc než krevních skupin). Běží určitá forma boje s časem, zda se najde dárce dříve než dívenka nemoci podlehne.

Onemocnění

Jedná se o naštěstí relativně vzácné onemocnění, které nabourává kostní dřeň. Moje generace patrně bude pamatovat "chlapce v bublině", který se narodil bez tvorby bílé krevní složky, tudíž neměl žádnou imunitu a musel žít opravdu zcela izolován od prostředí. Jeho příběh byl i zfilmován, což možná budou vědět mladší čtenáři.
O nemoci se vědělo předem, a tak byl na svět přiveden sterilním císařským řezem a ihned oddělen od světa.
Méně se ví, že i u nás došlo k podobným porodům, zpravidla daným skutečností, že předchozí dítě v rodině trpělo stejným syndromem (o němž se nevědělo předem, takže zemřelo), tedy jako prevence situace, že by i další dítě trpělo stejným defektem imunity. Pokud je mi známo, naštěstí se negativní očekávání nenaplnila a sterilní režim byl po ověření normality imunitního systému zrušen.

U Madlenky není tak drastická porucha, do začátku batolivého věku rostla více-méně normálně. Je ovšem jasné, že v kojeneckém věku má dítě zásoby protilátek z krve matky (prošlých skrze placentu) a navíc další protilátky získává kojením, především vstřebáváním skrze sliznici trávícího ústrojí z mateřského mléka při kojení (funguje to až po žaludek, tam jsou imunoglobuliny denaturovány kyselinou chlorovodíkovou a rozštěpeny pepsinem, obojí produkuje sliznice žaludku). Nicméně jí přestala krvetvorba stačit a začala mít klinické příznaky. Nyní je držena v prakticky sterilních podmínkách.

Příčinou může být autoimunní onemocnění. Což je ovšem velice málo pravděpodobné, pokud matka v těhotenství nebo krátce před ním neabsolvovala "očkování" proti covid, které je s to navodit autoimunitu. Imunitní systém před narozením totiž vytváří jakýsi "seznam tolerovaných antigenů", mezi něž patří vše, s čím se setká během nitroděložního života. Netoleruje pouze antigeny, s nimiž se nesetká (např. tkáně oka a mozku, oddělené od imunity bariérami, a tkáně, které vzniknou v organismu až po narození, jako např. semenotvorné kanálky varlete u mužů). Pokud se s těmito antigeny setká (např v souvislosti s úrazem), nastává průšvih.

Druhou možností je prostě slabší vývin imunitních buněk a jejich producentů, který může mít také nejrůznější příčiny, včetně virových onemocnění (za neškodnost "vakcín" proti covidu bych ruku do ohně rozhodně nestrkal).

Možnost záchrany

Již jsem se dříve zmiňoval, že v těle se nalézají buňky, z nichž lze vypěstovat řadu dalších buněk a v podstatě je možné z nich vypěstovat i buňky  kostní dřeně, produkující jak bílé, tak i červené krvinky a též i krevní destičky.
Pokud by na tomto poli běžel výzkum tak, jak má, a jak je jinde obvyklé, patrně už bychom věděli, jak z Madlenčiných "zásobních" buněk vypěstovat buňky, tvořící ty, které jí chybějí, a ty jí nasadit do kostní dřeně. Něco takového by bylo daleko bezpečnější než v příslušných antigenech sebekompatibilnější dárce, protože v takovém případě nikdy nelze vyloučit nekompatibilitu v něčem, co se nesleduje, nebo sledovat ani neumíme.
Ostatně, i výše zmíněný chlapec v bublině nakonec zemřel po transplantaci kostní dřeně své sestry, která se jevila být vhodným dárcem, ale nevyšlo to.
Navíc transplantace kostní dřeně znamená nutnost vybití vlastní kostní dřeně, takže se dělá nejčastěji u leukémií a nádorů z buněk kostní dřeně, kde je život pacienta naprosto jednoznačně ohrožen, takže se, s trochou cynického nadhledu, nedá moc zkazit. Přitom i takto ošetření lidé musejí být neustále sledováni a velice často je jejich nová kostní dřeň dlouhodobě tlumena, aby nezačala "vést válku" proti hostitelskému organismu.
Faktem je, že pokud by se podařilo do organismu dostat vylepšené, posílené a vybrané buňky vlastního imunitního systému a krvetvorby, riziko podobných komplikací by bylo podstatně menší, přestože jistěže nikoli nulové, protože nula procent a sto procent jsou v reálné biomedicíně v podstatě zakázaná čísla. Podělat se může kdykoli cokoli, byť s velmi malou pravděpodobností a i v případě, že nyní platná teorie něco podobného vylučuje.

Žába na prameni

Žábou na prameni je v tomto případě (a mnoha dalších) jednoznačně EU, provozující jakési "vědoborectví", podobně jako ostatně její velké vzory, totalitní SSSR a totalitní nacistické Německo.
Totalitní režimy ostatně chápou, že prakticky jakýkoli vědecký pokrok, zejména takový, který není nějakým způsobem dohlížen a regulován, může nastolit znalosti a vědomosti, které povedou k jeho pádu, či alespoň nutnosti nějak na vědecký pokrok zareagovat s rizikem, že takový pohyb svrhne lavinu. Ostatně, sovětští koryfejové, kteří zažili Gorbačova, by mohli vyprávět.
Velmi příznačné je, že když byla vytvořena AI, tak v USA uspořádali vědeckou konferenci na téma, jak ji využívat, zatímco v EU prakticky paralelně uspořádali konferenci na téma, jak ji omezovat a zakazovat.
Ostatně, na vědoborectví je založená prakticky celá politika EU v oblasti ekologie, protože se zcela míjí s nejnovějšími vědeckými poznatky a naopak je založena na podvodech a hochštaplerství "bojovníků proti šíleně nebezpečnému oxidu uhličitém".
Pochopitelně, ještě dříve to byly totality náboženské, které měly k technologickému i vědeckému pokroku velice podobný vztah. A faktem také je, Evropa se svou nehomogeničností a rozdělením na velký počet vzájemně soupeřících států, prakticky vždy žila z toho, že takovéto zákazy se nikdy nepodařilo prosadit zcela.
Kdysi papež zakázal používat přenosné trojnožky, o které si lučištník mohl opřít ruku, svírající luk, a mířit daleko přesněji. Pochopitelně, kdo se na tento zákaz vykvákl, ten vyhrál s vysokou pravděpodobností bitvy s těmi, kteří tento zákaz dodržovali.
Podobně se církev snažila zakázat kuše. Nicméně zde platilo snad ještě víc to, co platilo o té trojnožce: Kuše zajišťovala standardní napnutí tětivy, takže střelec, na rozdíl od lučištníka, nemusel mít toto napětí ve vycvičených prstech. Mohl se soustředit jen na míření. Bonusem bylo, že šíp z kuše letěl dál a v oblasti, na níž končil dostřel luku, měl daleko vyšší průbojnost (kvůli kuším bylo nutno změnit konstrukci brnění, nicméně takové změny se dělaly už dříve, zejména poté, co v bitvě u Kresčaku angličtí lučištníci běžně prostřelovali francouzské rytíře v tehdejším brnění). Velkou výhodou kuše bylo i to, že kladla podstatně nižší nárok na střelce, takže jeho výcvik mohl být kratší a méně intenzívní. Kvalitní lučištník byl v podstatě vyčleněn z pracujících poddaných a téměř celý čas trávil tréningem. Jedinou nevýhodou kuše byla nižší kadence, což do jisté míry kompenzoval dostřel na větší vzdálenost.
Zbraně na střelný prach se už církev snad ani zakazovat nepokoušela, byť ty změnily dost podstatně obraz války: Mušketa nebo podobná zbraň umožňovala vytáhnout pacholka z hromady hnoje na statku přičemž během pár týdnů z něho sadističtí výcvikoví poddůstojníci udělali někoho, kdo uměl držet krok v útvaru a vystřelit tak, aby kulka v místě nepřítele letěla pod úrovní tehdejší průměrné tělesné výšky. A to stačilo.
Tuto historickou reminiscenci jsem si dovolil uvést proto, že je názornou ukázkou neúspěšnosti takovýchto zákazů v civilizaci evropského typu (té původní). Nejsme prostě faraónský Egypt nebo císařská Čína, kde rozmar jednoho panovníka mohl zlikvidovat celé odvětví (v obou případech záoceánskou plavbu). Což byla vždy obrovská výhoda Evropy proti konkurentům. A o tuto výhodu se nyní snaží připravit Evropu EU.

Svět

Dnes už, pochopitelně, můžeme narazit na citát "svět je vesnice", takže některé v EU zakázané technologie se začínají uplatňovat mimo ni. A alespoň bohatší obyvatelé EU mohou odcestovat někam, kde ekonomika není řízena politickými bezmozky a některé vyvinuté (často v základní formě v EU) technologie jsou v nich dostupné. A často v provedení odborníků, kteří z EU uprchli před terorem vědoborců z Bruselu, blokujících vědecký výzkum a pokrok.
Takže se např do Mexika a některých dalších destinací jezdí na dárcovství cytoplasmy. Užívá se v případě, že má žena ve svých mitochondriích problematické geny, nesoucí některou z více existujících takto dědičných chorob, postihujících především kosterní svalstvo a vedoucích ke smrti, zpravidla ještě v prepubertálním věku.
A začíná se jezdit do podobných destinací i za účelem nápravy dalších genetických postižení, jejichž nositeli mohou být jak matka tak i otec. Tyto služby častěji využívají lidé z islámského civilizačního okruhu, v němž jsou více-méně běžné sňatky mezi příbuznými osobami (např. bratranec - sestřenice, strýc - neteř), u nichž se mohou vyskytovat u obou rodičů vadné recesívní alely některých genů a vést k narození dědičně postiženého dítěte.
U nás představuje, jako "náhrada" za ony příbuzenské sňatky, určitý problém zajištění letních rekreací dětí, postižených některými na genetice založenými metabolickými poruchami, např. fenylketonurie nebo galaktosémie, cestou společných táborů, často s celými rodinami. Na těchto akcích je daleko snadnější zajišťovat příslušnou specifickou dietu. Nicméně, protože na nich se setkávají děti sice nepříbuzné, ale trpící stejnou genetickou vadou, je zvýšená pravděpodobnost, že mezi takovýmito dětmi známost posléze přeroste ve vážnější vztah končící sňatkem.
I my bychom tedy potřebovali možnost u takovýchto dětí vystřihnout vadnou alelu příslušného genu, nebo její část, a nahradit v jejich pohlavních buňkách normě odpovídající sekvencí DNA, která by zabránila přenosu jejich genetického defektu na potomstvo (pochopitelně, takovýchto genetických chorob je daleko více než ony dvě výše jmenované).
Zcela jistě na něco podobného máme schopnost, danou úrovní našeho zdravotnictví, nicméně restrikce EU a kolaborantů s ní uvedené zákroky znemožňují a tím poškozují zdraví lidí.

Naše setrvání v EU je tedy spojeno, mimo jiné, i se zaostáváním v biomedicínském  výzkumu a výzkumu v dalších oblastech. Což je spojeno s negativními dopady na zdraví a obecně wellbeing našich obyvatel. Z tohoto důvodu je třeba i zde tlačit na výraznou změnu politiky EU, případně omezení jejích pravomocí v oblasti biomedicínského výzkumu i praxe, případně na odchod z této svatyně zaostalosti.

Ivermektin

Mezi stovkami desinformací, šířených jak WHO, tak i národními zdravotnickými institucemi, byla i ta o neúčinnosti Ivermektinu. Dokonce byly na sociální sítě nasazeny boty, které jakékoli zmínky o tomto léku automaticky mazaly. Jak to tedy s ním je?

O jakou látku se jedná?
Na tomto odkazu najdete český text (Wikipedie) o tomto léku (na anglických stránkách Ivermectin). Byl vyvinut jako antiparasitikum a takto je používán v humánní i veterinární medicíně. Mechanismus jeho účinků není stoprocentně probádaný (resp. i něm není mezi vědci stoprocentní shoda), nicméně proti řadě parazitů má dobrou účinnost, a to jak v případě léčby, tak i v případě profylaxe. Pro méně zdravotnicky vzdělané: Profylaxe je podávání nižších dávek antiparazitárního prostředku lidem v prostředí, v němž hrozí nákaza, protože nižší hladina léku v těle by sice nakaženého nevyléčila, ale zabrání parazitovi, aby se v těle usadil. Profylakticky se podávají i antimalarika návštěvníkům oblastí, v nichž se tato nemoc vyskytuje.
Jsou tedy na Zemi oblasti, v nichž má obyvatelstvo stálou hladinu tohoto léku v krvi (z důvodu hrozící parazitární infekce). V rovníkové Africe jsou velké oblasti ohrožené nákazou parazitem Onchocerca volvulus, původcem říční slepoty (viz výše odkazovaný článek a odkazy z něj). Důležité je, že v těchto oblastech si COVID 19 v podstatě ani neškrtl. Menší oblasti podobného druhu se nacházejí i v Jižní Americe. Takže fenomenologicky je jasné, že tato látka nějak tomuto viru vadí.
Důležité rovněž je, že Ivermektin je registrován v řadě zemí, vč. ČR, jako lék, byť na parazity, ale to je v podstatě jedno. Bez ohledu na žvásty Svědků Covidových, kteří tím argumentovali coby nemožností použít ho proti virové infekci. Léků, které mají řadu různých účinků, i mimo oblast běžného podávání, je celá řada. I zcela banální Aspirin se nyní doporučuje jako první pomoc při podezření na infarkt myokardu, protože se při tom uplatní jeho inhibiční vliv na krevní destičky, který zabraňuje, aby ve tkáni, narušené infarktem, narostly krevní sraženiny (což následně mj. usnadňuje řešení cévního uzávěru stentem). Přitom Aspirin jako lék proti infarktu nebo "na ředění krve" registrován není. Takže s přístupem Svědků Covidových by mělo být toto užití Aspirinu zakázáno a lidé, upozorňující na tuto možnost první pomoci, by měli být označováni za desinformátory a cenzurováni. Přitom dokonce ve světě existuje výzkum, na co všechno, mimo své hlavní zaměření, zabírají léky, které mají prošlé patenty a lze je levně vyrábět jako generika.
Hlavní problém tedy je, že Ivermektin byl objeven v 70. letech minulého století a už v roce 1981 byl nasazen ve veterinární medicíně. Všechny případné patenty s ním spojené již dávno propadly. Je to prostě generikum, které může vyrábět každá firma, splňující nároky na výrobu léků, a nedá se na její výrobě vydělat majlant, protože "neviditelná ruka trhu" prostě ty nejhamižnější výrobce zlikviduje tím, že jim vyrostou levnější konkurenti. A pro velké farmaceutické firmy má význam pouze patentovaný lék (či "lék"), na který mohou nasadit monopolní cenu s marží ve stovkách procent výrobních nákladů.

Ivermektin a COVID

Začnu ze široka: V průběhu epidemie bylo řadou lékařů, u nás i v zahraničí, pozorováno, že COVID se vyhýbá silným kuřákům. Tento vztah byl natolik silný, že ho pozorovali i jednotliví praktičtí lékaři s klientelou dva tři tisíce pacientů (v některých státech i méně). Tento fenomén zaujal pozornost zejména proto, že kouření narušuje dýchací ústrojí, které je cílem COVIDu, takže by člověk očekával spíš pravý opak.
Po odeznění epidemie provedli Japonci studii, v jejímž rámci prokázali, že tento fenomén je zapříčiněn polyaromatickými uhlovodíky (to jsou takové, které mají tzv. kondenzovaná benzenová jádra ve své molekule), obecně uznávaná zkratka je PAU.
Strukturní vzorce některých těchto látek najdete zde.
Přičemž, pochopitelně, existují i různé odvozeniny, které mají na volných "špičkách" benzenových jader místo pouhého vodíku nějaké radikály z více prvků.
Zpráva je to nepříjemná z toho důvodu, že tyto látky patří mezi významné rakovinotvorné faktory a jejich výskyt v kouři z tabáku stojí za významným podílem rakovin z kouření (ale také z nadměrné konzumace uzenin - opravdových, tedy ne masa natřeného hnědou potravinářskou barvou a kouřovým aroma). Proto se dost dobře jako lék či profylaxe použít nedají.
Mechanismus účinku těchto látek byl vysvětlen tím, že se na buňkách lidského těla váží na stejné struktury, na něž se váže i virus COVID, takže mu brání v ukotvení a následnému proniknutí do buněk.
Pokud se podíváme na vzorec Ivermektinu, můžeme si povšimnout, že i na něm jsou cykly a cyklům podobné struktury, které by mohly dělat totéž a s podstatně nižším rizikem pro pacienta (proto byl Ivermektin schválen jako lék). Je dobré si uvědomit, že chemické vzorce jsou dvourozměrné, zatímco reálné molekuly jsou různě poskládány (a to i v závislosti na pH, teplotě, koncentraci iontů a dalších podobných faktorech) do 3D struktury a i látky ve 2D obrázcích odlišné mohou tedy na sobě mít 3D strukturu, která do nějaké molekuly na povrchu buňky zapadne jak klíč (či paklíč).
Víceméně mě toto vysvětlení napadlo proto, že jsem léta pracoval s látkou, která je tvořena jedním velkým cyklem, ale ten je prostorově poskládán tak, že se navazuje na receptory pro estrogeny (jedna skupina ženských pohlavních hormonů, mají tzv steroidní jádro, které je složeno ze čtyř kondenzovaných cyklů, tří šestiuhlíkatých a jednoho pětiuhlíkatého), čímž jsou dány toxické, ale i karcinogenní účinky této látky.
Pochopitelně, je třeba si uvědomit, že jak Ivermektin, tak i PAU (stejně jako steroidní hormony) v krvi nekolují volně, ale navázané na nějaké nosiče (nejčastěji to bývá bílkovina sérový albumin). Tato vazba může finalizovat jak jejich 3D tvar, tak i to, která část molekuly je "vystrčena ven" a která je naopak zanořena do nosné molekuly a k připojení k nějaké struktuře je nevyužitelná.
Další možnost je naznačena  v rozhovoru s parazitologem a imunologem prof. Jindřichem Vavřečkou na VOX TV, podle něhož až u téměř 99,9 % pitvaných zemřelých na COVID byli nalezeni parazité. Může se tedy jednat o nějakou synergii parazitů a COVID, kterou Ivermektin svým "legálním" účinkem rozbije.

Co z toho plyne?

Plyne z toho především skutečnost, že vedle fenomenologického jevu, jakým je ona odolnost osob vůči COVID, krmených Ivermektinem v profylaktických dávkách vůči parazitům, máme ještě reálně možné mechanismy účinku, které jsou potenciálně vyvratitelné, takže se jedná, na rozdíl např. od blábolení klimatologů, o popperovsky falsifikovatelné, a tedy vědecké, hypotézy.
Jistěže ani vyvrácení teorie o vazby Ivermektinu na receptory, potřebné k připojení viru na lidskou buňku by nemuselo znamenat popření jeho pozitivního vlivu, protože ten se může dít i jinými mechanismy, např. "zviditelněním" některých buněk pro imunitní systém, případně i samotných virových částic (doporučuji knihu "Život sira Alexandra Fleminga" od spisovatele André Mauroise v níž je fenomén "opsonizace" velmi podrobně a i pro laiky srozumitelně vysvětlen).
A i onen výše zmíněný nález parazitů v tělech zemřelých na COVID s vysokou pravděpodobností rovněž prokázat nebo vyloučit lze.
Boj proti Ivermektinu tedy opět ukázal naprosté selhání jak mezinárodních tak i národních zdravotnických institucí. Je jedním z mnoha konkrétních důvodů, proč odejít z WHO a proč si v domácích zdravotnických institucích udělat pořádek. I za cenu rozkolu s EU, jejíž vedení "obětavě" nakoupilo deset dávek mRNA sajrajtů pro každého obyvatele EU, od novorozeňat po seniory na smrtelných postelích, a je nyní v této souvislosti vyšetřováno pro korupci.
Jistěže druhým závěrem z této kauzy je další potvrzení onoho notoricky známého faktu, že cenzura je prakticky vždy nasazována k potlačování pravdivých a nikoli nepravdivých informací.

Případ Ivermektin tedy ukazuje, že s řízením našeho zdravotnictví je cosi ve velkém nepořádku, a že by vyžadovalo velmi důkladnou reformu, podobnou těm, jaké provádí D. Trump ve Spojených státech. A je jasné, že takové reformy se nedají provádět s vládou, či parlamentní většinou, poplatnou EU, která sama čelí na tomto poli vyšetřování pro korupci.

Hrůza z RFK,jr.

Dne 13. 2. 2025 byl na post ministra zdravotnictví USA zvolen Robert F. Kennedy junior. Nastalo šílené zděšení, různé osoby, prohlašující se za odborníky, roní slzy (možná i krvavé) a v levicových a totalitářských kruzích to vypadá jako v mraveništi, do kterého se někdo vymočil.

Co je zač?

Pochopitelně, tomuto politikovi je vyčítáno, že je "antiwaxer", "šiřitel konspiračních teorií" a mnohé další nesmysly.
Údajně šířil "paniku kolem očkování", "blouznil o nebezpečí wifi a  fluoridované vody".
Pokud se na to podíváme zblízka, tak "paniku" ohledně některých moderních "vakcín" opravdu není zapotřebí šířit. Ony bohatě stačí reálné problémy, které ještě akcentovalo pseudoočkování proti COVID. "Panika" jsou potom zcela pravdivá a realitu střízlivě popisující fakta. Byť se to pochopitelně nelíbí jak výrobcům pseudovakcín (přicházejí o miliardové kšefty), tak i politikům, kteří se na tomto poli těžce zkompromitovali (což se týká i některých našich). V USA je to zcela jistě akcentováno vyšetřováním dopadu pseudovakcín na zdraví lidí (včetně těmito prostředky zaviněných úmrtí a těžkých poškození zdravotního stavu), které by mohlo vést k obvinění konkrétních lidí a obstavování jejich majetků za účelem odškodnění obětí i pozůstalých.
Pokud se týká té wifi, mikrovlny opět nejsou zcela neškodné a výzkum negativního dopadu jejich menších dávek na zdraví není zcela dotažen do konce. Mnozí čtenáři si mohou všimnout, že mikrovlnné trouby jsou v profesionálně disajnovaných kuchyních umístěny buď na úrovni hrudníku běžně rostlého člověka, nebo ještě výše, nebo jsou umístěny na úrovni kolen a níž. Je to proto, aby bylo zabráněno blízkému ozařování genitálií a (hlavně) pohlavních žláz lidí, pohybujících se u kuchyňské linky, tou částí mikrovln, která projde skrze mřížky a plechy, většinu záření blokujících. Je to tedy jakási předběžná opatrnost, a ta by se měla týkat i velmi podobného záření z wifi zařízení. Čínské atesty neškodnosti těchto zařízení rozhodně nejsou důvěryhodné.

Fluorid trochu šířeji

Pokud se týká toho fluoru, resp. fluoridu, situace není tak jednoznačně kladná, jak ji líčili horliví zastánci této metody saturace lidí fluorem. Fluorid, který se přidává do pitné vody, má poměrně úzkou terapeutickou šíři. Polovina optimální dávky už nezpůsobuje prokazatelný účinek na vznik zubního kazu, dvojnásobek už vede k poškození organismu (hlavně zubní skloviny) fluorem. Přitom bylo prokázáno, že lidé požívají vodu z vodovodu různě, a že rozdíl mezi těmi, kteří jí přijímají nejméně a těmi, kteří ji přijímají nejvíce, je cca 1 : 10. Jinými slovy, nelze namíchat bezpečnou a současně pozitivně působící koncentraci fluoridu do vodovodní vody.
MMCH poměr minimálních účinných a maximálních ještě neškodných dávek (1 : 10) musejí jako nejmenší přípustný mít farmaka, přidávaná do krmiv pro zvířata ke hromadné prevenci nebo léčbě celých chovů. Fluoridovanou vodu by tedy podle platných veterinárních předpisů nebylo možné dávat např. prasatům nebo krávám.
Druhým problémem fluoridace je skutečnost, že příjem fluoru má smysl pouze ve věku, kdy se prořezávají zuby (a těsně před), tedy ve druhé polovině kojeneckého a začátku batolivého věku, kdy se prořezávají mléčné zuby, a na konci předškolního a v mladším školním věku, kdy se prořezávají zuby trvalé. Před prořezáním totiž v dásni běží sklovinu syntetizující tkáň, která do té skloviny zabuduje, když ho má, i ten fluor (v nevelkém procentu jako náhrada atomů chloru) a učiní sklovinu odolnou vůči nízkému pH, jaké jsou s to vytvořit bakterie mikrobiomu dutiny ústní, což je mechanismus "protikazového" účinku fluoridace. Ve všech ostatních věkových skupinách (prořezávání "zubů moudrosti" k němuž může dojít třeba až v důchodovém věku, nechme raději stranou) je příjem fluoru naprosto zbytečný a bez jakéhokoli pozitivního významu. Opravdu, pokud si budou laskaví čtenáři coby důchodci ukládat na noc zubní protézu do skleničky s vodou, její kondici obsah fluoridů v ní nikterak neovlivní.
Třetím problémem je fakt, že zdrojů fluoridů v ústní kosmetice je spíš mnoho (a s fluoridem z pitné vody se sčítají), takže když se v Brně končilo s fluoridací pitné vody, mělo cca deset procent brněnských dětí sklovinu poškozenou nadbytkem fluoru.
Čtvrtým problémem je existence studií, podle nichž po zavedení fluoridace vodovodní vody došlo k nárůstu nádorů u obyvatel starších šedesáti let. Tato zjištění jsou ještě akcentována tím, že na potkanech (a možná i dalších laboratorních zvířatech) bylo prokázáno, že fluor se usazuje také v kostech a při přestavbách kostí, které probíhají spíš nárazově než kontinuálně, může lokální koncentrace fluoridového iontu narůst na takovou úroveň, že jsou poškozovány buňky kostní dřeně, produkující jak červené tak i bílé krvinky (to druhé, tedy narušení produkce buněk imunitního systému, by vysvětlovalo ony nádory u seniorů).
Z výše uvedených důvodů naprostá většina států od fluoridace pitné vody postupně a tiše ustoupila, paradoxně nejdříve skandinávské státy, které ji nejdříve, a s velkým humbukem ohledně "pokrokovosti", zavedly. I u nás bylo už před rokem 1989 od fluoridace upouštěno (dokončilo se to začátkem 90. let), takže např, ještě socialisticky plánovaná rekonstrukce vodárny v Káraném (Praha) už nepočítala se zařízením, umožňujícím fluoridaci.
Aby bylo jasno: Fluorid význam jako prevence zubního kazu má, ale opravdu jen ve výše uvedeném věku. Jeho dostatek by měl být zajištěn tabletami, protože jejich dávka může zohlednit hmotnost dítěte a navíc být korigována na konkrétní obsah přirozeného fluoridu v pitné vodě v dané lokalitě. Po prořezání mléčného chrupu a potom, ve vyšší věkové kategorii, sedmiček chrupu stálého, přestává mít podávání fluoridu smysl a není ani třeba používat ústní kosmetiku s fluoridem, protože to není spojeno se žádným přínosem.

"Antiwaxerství" RFK, jr.?

Je mi líto, před pár lety jsme byli svědky toho, jaký masakr může nadělat špatně a nedostatečně testovaná vakcína, zejména pokud do celé kauzy ještě vstupují politiky prosazované zájmy komerčních firem.
Pana nového ministra USA bych si dovolil ze všeho nejvíce přirovnat k paní Frances Oldhamové Kelseyové, pracovnici FDA, která nepustila do USA Contergan, takže USA, na rozdíl od Západní Evropy (vč. jádra nynější EU), nemají skoro žádné "Conterganové děti" s chybějícími nebo zmrzačenými končetinami. Narodily se jen ženám, které si buď tento preparát opatřily ilegálně, nebo ho "zobaly" v cizině (např. manželky diplomatů a dalších v cizině pracujících mužů).
Také ona byla vystavena naprosto srovnatelné, jako nyní RFK, jr., kampani pologramotných opic ze sdělovacích prostředků a "odborníků", vetšinou napojených na výrobce. Nicméně kýblům špíny, vylévaným na její hlavu, odolala a až se celý děs a běs kolem působení thalidomidu (účinná látka, Contergan je název praparátu) na lidský zárodek provalil, dostala dokonce vysoké státní vyznamenání.
Osobně jsem toho názoru, že občané mají právo, aby ve zdravotní administrativě byli zastoupeni lidé se střízlivým pohledem a nedůvěrou k barnumské reklamě farmaceutických a jiných podobných firem, které mají etiku anetického psychopata a klidně budou prodávat preparáty, po nichž lidé budou umírat jak mouchy. Hlavně, když jim to bude sypat peníze.
Rozhodně se shoduji s tímto pánem na tom, že vakcíny, a zejména moderní, založené na jiných než klasických principech, by měly být opravdu řádně vyzkoušeny a i po zkouškách ještě nějaký čas aplikovány omezeně a jimi ošetřená populace by měla být nějakou dobu sledována z hlediska podchycení nežádoucích účinků, a to i zcela nečekaných.
Dostatečným důvodem k nedodržení uvedených zásad by mělo být mnohem závažnější onemocnění než byl COVID, tedy spíše něco jako Ebola a její příbuzní.

Je tedy nutno podotknout, že pan Robert F. Kennedy junior je člověkem na svém místě a někdo, koho by měl mít v čele zdravotnictví kterýkoli stát, jehož primárním zájmem je ochrana zdraví občanů, a ne zisky farmaceutických firem a jimi placených "odborníků" a politiků. I v čele našeho zdravotnictví bych rád viděl někoho podobného.

Můžeme se "zbavit uhlí"?

Jurodiví ekologové blábolí o tom, že se "musíme zbavit uhlí". Jaké by to mělo důsledky?

Význam uhlí

Uhlí se zcela jistě používá jako energetická surovina. Takto získaná energie je jedna z nejlevnějších energií, pokud provedeme přepočet na reálně vyrobenou energii a náklady na ni, je v podstatě druhé či třetí za jádrem (případně vodní energií). Navíc je velice dobře regulovatelná, takže odpadá ono nesmyslné vyrábění energie pro "mařiče", jaké je normou u OZE. Nesmyslné "emisní povolenky" cenu této energie drasticky a bezdůvodně zvyšují, ke škodě celé společnosti.
Je však třeba také zohlednit, že uhlí neprodukuje jen elektřinu, ale rovněž teplárenské teplo, byť dnes už kogeneračně s tou elektřinou. Pokud bychom skončili s uhlím, museli bychom víc než milion domácností převést na jiný zdroj vytápění, a to za podmínek v podstatě energetické nouze.
Dalším užitím uhlí je jeho používání ve spalovnách odpadu, protože příslušný odpad zpravidla neobsahuje dostatečné procento hořlavých materiálů a musí být doplněn nějakým množstvím uhlí, aby hořel. Přitom, pochopitelně, nejde jen o ono spálení, ale také o likvidaci různých nebezpečných látek a ve speciálních spalovnách s dvoustupňovým spalováním je likvidován i silně nebezpečný odpad typu polychlorovaných bifenylů a dalších látek, které při jednoduchém spálení neshoří zcela, ale přemění se na látky srovnatelně toxické, nebo ještě horší(např. dioxiny), které je nutno spálit v onom druhém stupni spalování.
Důležité také je, že uhlí je rovněž cenná chemická surovina a mnoho běžně používaných látek, i takových, jako jsou barvičky pro školní děti nebo náplně různých typů propisovaček, mají tento původ. Nicméně bez barviček z uhlí vám ve zdravotnickém zařízení nevyšetří, zda ta bulka, co máte na těle, je nebo není zhoubný nádor, v podstatě vám ani nespočítají bílé krvinky a poměr zastoupení jednotlivých jejich druhů ve vaší krvi (takže nebude možné diagnostikovat řadu nemocí). Mikrobiolog bude mít problémy s určením bakterií, včetně izolovaných z pacientů. U zemřelých nebude ve vysokém procentu případů možné na patologii stanovit, nač vlastně zemřeli.
Z uhlí se vyrábějí nejrůznější další užitné chemické látky, od plastů až po léky. Pochopitelně, velké množství dalších plastů se vyrábí z ropy. Z uhlí se vyrábějí i různé izolační materiály, používané ve stavebnictví proti vzlínání vlhkosti ze základů do budov, i používané jako střešní krytina.
Výroba různých užitečných látek z uhlí je do značné míry závislá na těžbě energetického uhlí, protože těžit malá kvanta uhlí samostatně, jen jako chemickou surovinu, by produkci uvedených látek mohutně prodražilo a i ty školní barvičky by pak mohly jít cenově na několikanásobek. A zdražení materiálů pro zdravotnictví by bolelo ještě víc. Navíc, některé z uvedených látek se vyrábějí z odpadu po výrobě koksu (a co pak s ním, pokud by se nesměl pálit nebo spotřebovat na výrobu oceli?).
Současně je nutno konstatovat, že už mnoho autorů SF přišlo s domněnkou budoucí možnosti zpracování onoho "fosilu" na složky potravin (a rozhodně to považuji za méně nechutné než brouky). Ostatně, moderní uzeniny z velkovýroby jsou nasyceny kouřovým aroma a přestříkány hnědou potravinářskou barvou, přičemž obojí se dá, mimo jiných možností, vyrobit také z toho uhlí.

Necháme si uhlí vzít?

Pokud necháme škodiče s emisními povolenkami zničit naši těžbu uhlí, hnědého i černého, nastane nouze o řadu výrobků, včetně takových, které mě snad ani nenapadly. Něco bude teoreticky možné dovézt, ale vzhledem k zelenému úpadku ekonomiky nebude za co. Druhá věc je, jakou to dovezené bude mít kvalitu.
Kdysi jsem si jako gymnasista koupil čínské akvarelové barvy, na rozdíl od těch našich běžných "vodovek" nikoli coby válečky, z nichž se barva odebírala mokrým štětcem, ale v malých tubách. Problém nastal, že pokud se tím něco namalovalo, tak se ty barvičky srážely. Podobné srážení jsem pak jako medik viděl na chirurgii, když nám předváděli stanovení krevní skupiny, protože velmi podobně se srazí a rozpraská krev po smísení s antisérem (třeba krev skupiny A se sérem anti A). Takže se ukázaly nakonec v praxi nepoužitelné a pokorně jsem se vrátil k našim vodovkám.
Pokud se necháme zbavit uhlí, budeme tedy odkázáni na dovozy výrobků silně pochybné kvality z nějakých obskurních zemí. Je ovšem otázka, zda na nákup v cizině bude naše ekonomika vůbec mít prostředky.
Jistěže tento zákaz může snížit i dostupnost řady léků (už nyní je naše zdravotnictví nedostatkové skoro jako za komunistů, ne-li dokonce hůř) a to už, pochopitelně, znamená přímé ohrožení našich životů.
Bez uhlí bychom museli řešit teplárny, spalovny a další typy aktivit, které jsou v současnosti téměř bezproblémové.
Zcela jistě nejsou zanedbatelné ani velké počty nezaměstnaných jak z těžby, tak i z navazujících výrob. A ona "bohatá alternativní ekologická pracovní místa" prostě neexistují, to je, a vždy byl, jen vědomý podvod ze strany ekologů.

Takže, je mi velice líto, ale "dekarbonizační" návrhy ekologických iniciativ i organizací na ně napojených jednoznačně poškodí naši ekonomiku v řadě oblastí, o jejichž existenci ekologové snad ani nevědí. Je také charakteristické pro EU, že na opatření spojená s Green Dealem nebyl proveden naprosto žádný rozbor dopadů. Dokonce ani tak primitivní nástin, jaký jsem zde předložil. Svědčí to o naprosté nekompetentnosti vedení EU obecně a těch jejích činovníků, kteří podporují Green Deal, zvláště.

Vánoční úvaha o vánočních záležitostech

Někdy se stane cosi, co zcela jednoznačně potvrdí to, co člověk hlásal a hlásá, dokonce tak silně, že je mu z toho až úzko.

Štědrý večer

Na Štědrý večer tradičně vaříme štědrovečerní polévku z kapra, letos z kapřích hlav a vnitřností, nakoupených zmražených. To proběhlo bez problémů a polévka se podařila. Když mělo dojít na druhý chod, tedy u nás tradičního kapra v trojobalu s bramborovým salátem, ovanul mě po otevření sáčku s masem "zaručeně humánně zabitého" kapra, chlazeného a s datem trvanlivosti na druhý svátek Vánoční, pach přímo hřbitovní. Či připomínající myš, ležící pár dní ve sklaplé pastičce. Vizuálně skrze obal bylo sice maso v pořádku, ale na jeho povrchu byl páchnoucí sliz.
Problém pochopitelně spočívá v tom, že v rybách jsou bakterie, schopné z jejich bílkovin uvolňovat aminokyseliny a ty přeměňovat na biogenní aminy. Ty jsou pořádně toxické a v podstatě stojí i za úmrtími na některé alergické reakce (při nichž si je člověk vyrobí sám). Patří rovněž mezi tzv. "mrtvolné jedy". Sice jejich požití není tak dramatické, jako otrava špatně vykuchaným čtverzubcem (fugu), ale ke smrti může dojít i dříve, než stačí dorazit sanitka.
Navíc se tyto látky, na rozdíl od jiných bakteriálních toxinů, nedegradují teplem při úpravě pokrmu, takže spolehlivě přejdou do konzumenta.
Můžeme věnovat pietní vzpomínku Haileyho románu "Let do nebezpečí", v němž také došlo k otravě rybami, ale ta postupovala v intencích autorova dramatického záměru poněkud pomaleji. V reálu by se opravdu důkladně otrávení cestující konce letu nedočkali a málo otrávení by se už vzpamatovávali, takže by nebylo nutné odmítat přistání na moři. Ovšem, Pan Autor (jehož si velice vážím, proto ta velká písmena) potřeboval i to dramatické přistání na letišti.
Naštěstí byla k dispozici mražená ryba, takže druhým chodem nebyl pouhý bramborový salát.

Hrobníkova lopata

V podstatě jsme unikli z hrobníkovy lopaty, protože tak silná změna senzoriky, k jaké došlo v našem případě, nastupuje u ryby později, než dojde k produkci biogenních aminů (případně dalších mrtvolných jedů), ostatně to, a zcela správně, konstatuje i zmíněný román, v němž si těžce otrávení cestující, i oba piloti, na rybě pochutnali a nikdo si na změnu chuti či pachu nestěžoval.
Pokud by kažení masa neproběhlo do tak pokročilého stádia, že bylo jasně a jednoznačně pozorovatelné, mohli jsme organizovat závod sanitky s postupem otravy k fatálnímu konci a je otázka, zda bychom všichni přežili. Příští Vánoce mohli mladí klidně slavit bez rodičů i dětí, protože senioři i děti jsou vůči těmto toxinům vnímavější. Po této stránce jsme měli prostě velké štěstí.
Pochopitelně, ne každá špatně uchovávaná ryba musí v sobě obsahovat takovou dávku toxinů, že by to konzumenta zabilo, ale její požití je možná i vyšší riziko než požití zbombované konzervy, v níž může, ale jistě také nemusí, být botulotoxin. To, co se nám snaží bojovníci proti "vánočnímu zlu" vnutit, je tak trochu hra, blízká ruské ruletě. Párkrát to může vyjít, ale dříve nebo později mozek vyletí z hlavy ven.

Trochu širší souvislosti

Maso ryb je riziková potravina, proto také existují i v Bibli omezení jeho konzumace. Nejbezpečnější je čerstvá ryba, která buď byla zpracována přímo na moři do nějaké finální nekazící se podoby (konzerva, mražený výrobek), nebo byla usmrcena krátce před konzumací. Pokud se tak stane v naší přítomnosti, máme pod kontrolou celý proces její cesty od porážky až na náš stůl a jsme proto schopni zajistit bezpečnost rybího masa.
Mražené výrobky z ryb a konzervy jsou zase docela bezpečně zajištěny i takovými prostředky, jako jsou čidla případného rozmrznutí. Opravdu rizikové se ukazují (a byl to i náš případ) chladírenské výrobky, které sice uchovávají oproti mraženým lepší texturu masa (prakticky totožnou s čerstvě usmrcenou rybou), ale z principu věci stačí malá závada na trase mezi výrobou rybího polotovaru z čerstvě usmrcené ryby a zákazníkem, aby nastala havárie.
Jak jsem uvedl, nákup čerstvě usmrcené ryby je výrazně bezpečnější a také její usmrcení doma, které zvládne každý trouba, je stejně bezpečné. Takže tradice kupování čerstvě usmrceného, nebo živého a doma zabitého, kapra není žádná "anomálie" či "nesmysl", ale je to důležitý úkon, chránící naše zdraví.
Je jistě také další bezpečná možnost: Kapra koupit dříve, např. při výlovu rybníka, a doma ihned zpracovat a uložit do mrazničky.
Ovšem, různí "pachatelé dobra", většinou osoby s nízkým stupněm gramotnosti, odpovídajícím absolvování nějaké "pomocné vysoké školy" humanitního zaměření (či dokonce jejímu neukončenému studiu) se snaží tuto tradici zlikvidovat, bez ohledu na naše zdraví a životy. A idioti ve vedení některých potravinových řetězců jim jdou na ruku a toto ohrožení akcentují zákazy prodeje živých kaprů ve svých areálech. Měli bychom jim to v následujícím roce oplatit nezájmem o jiné zboží z jejich prodejen.
Bohužel, kapr od mladých skončil ve směsném odpadu. Stát se to u nás, a ne u nich, skončil by v hrobečku s popiskem: "štědrovečerní kapr 2024, zbytečná oběť ochránců zvířat".

A snad ještě něco navíc

Relativně nedávno prosadili pachatelé dobra ve Velké Británii jakýsi úvod k zákazu usmrcování korýšů (vč. raků a jejich mořských příbuzných) ponořením do vroucí vody. Tak nějak nereflektují, že tito živočichové postrádají čití bolesti (příslušná čidla na nervech), ale i nervový systém, schopný takový vjem zpracovat. Nicméně jejich mikrobiom je ještě náchylnější k produkci biogenních aminů a velice často korýš, ještě projevující "známky života", např. po protnutí hlavní cévy pod vrchní částí krunýře, za očima, již má svalovinu jedovatou. "Předpisově" usmrcený korýš nás tedy může zabít. Samozřejmě nemusí, stejně jako ta zkažená ryba, ale vsadíte na to život svůj, i životy svých dětí?
Jistěže to vede k úvaze, zda si podobné živočichy nedávat raději mimo Velkou Británii a je třeba dát pozor i na to, zda ruka zločinců, snažících se nás zavraždit, tj. ochránců zvířat, už nedosáhla i třeba k nám.

Tahle vánoční příhoda tedy názorně ukázala, jak EU podporou "ochránců zvířat" a zhůvěřilostí (v lepším případě, v horším záměrného zla) jimi prosazovaných, ohrožuje naše zdraví a životy. O jednom Štědrém dnu se sejdou rodiče, prarodiče, i děti a snadno by se mohlo stát, že za rok budou manželům středního věku u stolu scházet jak jejich rodiče, tak i děti, protože tyto věkové kategorie jsou na mrtvolné jedy citlivější než dospělí.

Jak je to tedy s tou plodností a covidem?

Stále více se rýsuje silný pokles porodnosti po "očkování" proti COVIDu. Ten pokles je drastický, v historii naší populace srovnatelný prakticky jen s poklesem porodnosti od let 1915 po 1919, způsobený nahnáním mužů v plodném věku na jatka první světové války (v roce 1915 dobíhala jako těhotenství a porody ještě předválečná otěhotnění, děti počaté navrátilci v roce 1918 se rodily až v polovině roku 1919). Pochopitelně, vedou se spory o tom, zda je tento pokles nějak s tím očkováním, vyjma statisticky signifikantní korelace, propojen.

Politikum

"Vakcinace" proti covid byla jednoznačným politickým rozhodnutím a byla jednoznačně, jak se ukázalo, vedena proti zájmům i vůli občanů. Pokud by neexistovaly nejrůznější donucovací praktiky, proti nimž řada občanů neměla možnost se nějak postavit, bylo by "vakcinovaných" podstatně méně a tudíž i problémů s negativními dopady "vakcinace", včetně úmrtí, by bylo také podstatně méně. Přitom je velmi sporné, zda by přibylo nemocných, hospitalizovaných nemocných a zemřelých. Naprostá většina "vakcinovaných" prodělala opakovaně infekci covidem, prakticky stejně jako lidé, jimž se podařilo tomuto zákroku vyhnout.
Problematičnost těchto preparátů chápali i praktičtí lékaři a někteří se, veřejně na odborných fórech, nechali slyšet, že "vakcína" půjde do výlevky v ordinaci a pacient bude zapsán jako "vakcinovaný". Což, pochopitelně, poněkud zpochybňuje některé údaje o malé škodlivosti těchto prostředků, zato akcentuje ten úbytek porodnosti (protože pokud část oficiálně "vakcinovaných" ve skutečnosti tento zákrok nepodstoupila, pak ti, kteří jej podstoupili, na tom musejí být ještě daleko hůř, než když se ona porodnost přepočítává na všechny "papírově vakcinované"). To samé potom platí i pro negativní dopad "vakcinace" na zdraví, protože zase bude nutno brát v úvahu menší základ pro např. výpočet procenta poškozených. Také prakticky nebyl mezi lékaři zájem, vyjma pár "zlatokopů", se na této akci podílet, a proto museli být do "vakcinačních" center nahnáni starší medici.
"Vakcína" byla silně ekonomicky výhodná, protože její výrobní cena je snad jen na úrovni procent ceny kupní, takže celá ta akce také názorně předvedla podřízenost politiky (včetně některých politicky angažovaných "odborníků") ekonomii.
Z oné politické podstaty "vakcinace" také plyne ona zuřivá nechuť k analýze negativních dopadů těchto preparátů na zdraví lidí, což se, mj., týká i oné neplodnosti. Faktem je, že daleko menší počet postižených po Conterganu, který navíc pacientky braly dobrovolně, často si ho jako módní lék vyžadovaly (a některé dokonce, např. v USA nebo ve státech východního bloku, se k němu dostávaly ilegálně), vyvolal daleko rozsáhlejší sankce a politickou odezvu vůbec.
Faktem je, že dobře spravovaný stát by provedl zdarma detekci virového "spike proteinu", který zodpovídá za významnou část poškození zdraví "vakcínami", protože prodělání covidu jeho produkci buňkami lidského těla nevyvolá buď vůbec, nebo jen velmi vzácně.

Jiná příčina?

V podstatě si nelze dohledat v nějaké literatuře jinou reálnou příčinu tak silného poklesu porodnosti, a zejména ne v oblasti socioekonomické. Ve skutečnosti i ten vzestup porodnosti "Husákových dětí" byl do jisté míry fikcí. Propopulační opatření byla Husákem a spol. zavedena v době konce druhé demografické ozvěny první světové války, kdy tedy porodnost měla spontánně narůstat, protože se více lidí dostávalo do plodného věku. Narodili se totiž při vzestupu porodnosti ve 40. letech, který ještě paradoxně akcentovalo německé "totální nasazení". To se týkalo jen svobodných a kvůli němu mnoho mužů a žen uzavřelo manželství po relativně krátké známosti, a i jim se rodily děti. A to ještě je třeba připomenout, že devět měsíců po každé větší porážce Němců nastal u české populace "babyboom".
Nelze si tudíž představit, že by za nás působilo socioekonomické cosi tak výrazně ovlivňující porodnost jako zmíněné události.
Muselo by se tedy stát cosi velmi neobvyklého v oblasti základního výzkumu, aby takováto příčina byla nalezena a muselo by být velmi jasně doloženo, proč nebyla nalezena dříve.

Proč tedy "vakcína"

Je zde jasná statisticky významná souvislost, která v tomto případě nebude mít ani onen opačný vektor, tj. že by schopnost počít byla příčinou odmítání "vakcinace", jak se nám někteří lidé snaží namluvit. Dokonce i kdyby odmítání vakcín a děti byly vázány na životní styl, je silně pochybná představa, že by v době covidové došlo k nějakým drastickým změnám životního stylu a hodnotových postojů, které by takovýto efekt vyvolaly.
Dalším bodem je fakt, že "vakcína" může zasahovat do organismu, a to jak muže tak i ženy.
Vakcina nutí některé lidské buňky vytvářet spike protein viru, který je pro lidský organismus jedovatý. Otrava se může projevit mj. lokálním poškozením tkáně, v níž takovéto buňky vzniknou. Navíc, pokud funguje alespoň částečně správně, měly by takto postižené buňky být atakovány složkami imunitního systému a to poškození dané tkáně či orgánu dál zvyšovat může tedy proběhnout imunitní zásah proti vlastnímu organismu, což je silně nežádoucí jev. Pikantní je, že i některé buňky účastnící se imunity tento protein syntetizují a "vystavují" na svém povrchu. To může vést i narušení imunity (jedna část imunitního systému likviduje druhou).
Protože hodně postižení tohoto druhu se týká vazivových a svalových buněk, nelze se divit "blahému očekávání", že budou postiženy i pohlavní orgány, které z větší části tento typ buněk obsahují.
Výše uvedené by mohla být jedna z příčin, proč, respektive jakým mechanismem, by mohla "vakcinace" vyvolat snížení plodnosti.
Druhou možností je, že v souvislosti s modifikací činnosti imunitního systému dojde k narušení imunity, související s těhotenstvím. Je dobré připomenout, že oplozené vajíčko a buňky, které z něj rostou, nejsou imunologicky stejné jako buňky matčina organismu. V případě neošetření imunity by mohlo dojít k tomu, že by je matka odhojila jako špatně vybraný a manažovaný transplantát.
Aby se toto nestalo, vajíčko resp. rané embryo uzavírají s matčiným imunitním systémem jakýsi "imunologicky toleranční protokol", který způsobí, že organismus matky toleruje antigeny na povrchu zárodku a později placenty a plodových obalů. Pakliže se tento protokol uzavřít nepodaří, je vajíčko, ve stádiu moruly, kdy se snaží přirůst ke sliznici dělohy, odhojeno a potraceno. Jedná se o velmi raný potrat, který může být vnímán jen jako malá nepravidelnost cyklu a dokonce ani nemusí těhotenství dospět do stádia, v němž začínají být pozitivní těhotenské testy.
Stinnou stránkou tohoto procesu je možnost (naštěstí vzácná) přeměny raného embrya na zhoubný nádor, který je dlouhou dobu organismem ženy tolerován a velmi rychle se rozrůstá a metastázuje a má prognózu velmi závažnou až fatální.
Lze důvodně předpokládat, že "vakcinací" rozvrácená imunita nemusí být schopna takovýto protokol s raným zárodkem úspěšně uzavřít a že ve skutečnosti se u pozorované neplodnosti nejedná o neschopnost počít, ale neschopnost nosit zárodek a posléze plod.
Faktem je, že takovéto "jemnosti" se při dosti pochybném testování "vakcín" nikdy nesledovaly a lze důvodně předpokládat, že neexistovala možnost na ně při rychlotestech těchto prostředků přijít.
Zlý "antivaxer" JFK jr., kterého nabral D. Trump do týmu si tento titul vysloužil tím, že požaduje velmi důkladné a podrobné sledování vakcín právě proto, aby se nemohlo stát, že budou mít takto masívní výrobcem nepředpokládané a jeho testy neobjevené vedlejší účinky.
Důležité také je, že při očkování klasickou vakcínou, na bázi oslabeného nebo usmrceného původce infekce, případně příbuzným, ale málo patogenním, organismem (viz neštovice), případně směskou antigenů, syntetizovanou GMO, tento podnět projde prakticky celou kaskádou funkcí a regulací imunitního systému. Při tomto procesu může být na většině úrovní jeho působení zablokováno, pokud by se řídícím složkám imunity "něco nezdálo". Proto jsou tyto (opravdové) vakcíny daleko bezpečnější a negativních dopadů na zdraví mají daleko méně. A prakticky vždy je u nich cost (jejich negativní dopad na zdraví) výrazně nižší než benefit (škody, kterým je zabráněno).
Někdy dokonce výrobci "moderních" vakcín argumentují menší reakcí na vakcinaci. Nicméně je prokázáno, že takovéto vakcíny vytvářejí slabší imunitu a na kratší období (zatímco klasické, po nichž bývá zvýšená teplota, bolest v místě vpichu, nespavost, nechutenství a případně další několik dnů trvající potíže, zanechávají imunitu silnou a dlouhodobou, často doživotní.
Z tohoto důvodu také sílí hlasy pro to, aby mRNA "vakcíny" byly alespoň dočasně zakázány, dokud nebude možné garantovat a nastavit jejich vyšší bezpečnost a absenci neočekávaných vedlejších dopadů. Řekněme si to upřímně, klasická vakcína funguje srovnatelně s tím, jako když na trezoru nastavíme správné heslo a otevřeme ho pasentním klíčem, zatímco mRNA "vakcíny" se chovají spíš jako hasák nebo autogen.
Mimochodem, ve sbírce sovětských SF povídek, vydané v roce 1962, "Třetí povídky z vesmíru", vyšla povídka A. Gromovové "Glegy", pojednávající o tom, jak vládnoucí třída na exoplanetě využila epidemii, kterou sama rozšířila, k naprosté totalizaci společnosti. Když jsem ji po létech četl (pamatoval jsem si její přibližný obsah z doby, kdy jsem ji četl asi jako desetiletý žáček), byl jsem téměř fyzicky zhnusen tím, jak s až mrazivou přesností predikovala současné "konspirační teorie" kolem covidu. A asi se těžko dá povídka z raných 60. let nebo konce 50. let (doby postupné likvidace kultu osobnosti v SSSR) považovat za současnou "ruskou konspiraci". Dost by mě zajímalo, zda by měl někdo dostatek odvahy tuto povídku dnes oprášit a vydat.

Lze tedy konstatovat, že existují dostatečné předpoklady toho, že by mohly mRNA "vakcíny" doopravdy vyvolat různými cestami neplodnost, a že k případnému vyvrácení této možnosti by muselo dojít opravdu vědeckými postupy (které jsou k dispozici) a ne žvaněním politiků, napojených na farmaceutické firmy, případně s máslem na hlavě z dob covidového teroru.