Špatná zpráva pro EU a spol.: Lidé se začínají organizovat.

Existuje poznatek z psychologie (ale i z vojenství, politiky a pod.), že naprosto odlišně se chová neorganizovaný dav v porovnání s organizovanou skupinou. Je to trochu nadneseně popisováno, že dav či tlupa se chovají jako jejich člen s nejnižším IQ, zatímco dobře organizovaná skupina se chová jako její člen s nejvyšším IQ.

Historie

Můžeme sáhnout až do antiky. Řecký žoldnéřský oddíl se nechal najmout perským princem Kýrem (neplést si s perským císařem Kýrem Velikým, tohle byl jen velmi ambiciózní princ z téže rodiny) k násilnému získání perského trůnu. V první významnější bitvě byla perská (tedy vládcova) armáda díky vojenskému umu řeckých žoldnéřů na hlavu poražena, nicméně princ se připletl do bezvýznamné dílčí šarvátky a v ní padl.
Řekové tedy vyslali k poraženým Peršanům poselstvo na vyjednání pokojného odchodu (asi do řeckých osad na pobřeží Egejského moře), nicméně Peršané, navzdory tehdy již platným zvyklostem, vyjednavače, tvořící důstojnický sbor řeckého vojska, zákeřně povraždili a vyzvali řecké vojáky, aby se vzdali (což by znamenalo otroctví v podstatně nehumánnějších poměrech v Persii oproti poměrům v Řecku). Nicméně, a zde tedy nastalo to, proč tuto dávnou historii uvádím: Řekové zvolili nový důstojnický sbor a podřídili se jeho vedení. Pod velením těchto důstojníků Peršany porazili na hlavu (a vzhledem k jejich předchozímu barbarskému činu se s poraženými zrovna nemazlili) a vítězně odtáhli z bojiště.
Nešli k Egejskému moři, ale k Černému moři, kde je Peršané nečekali. Jedním z nově zvolených důstojníků byl Xenofontés, který celou tuto historii popsal v díle Kírú anabasis, dostupném i v českém překladu. Po několika letech se řecký oddíl skutečně vynořil na pobřeží Černého moře (v dosahu tehdy existujících řeckých osad), rozmnožený o místní ženy, se kterými se někteří řečtí vojáci a důstojníci oženili, i o děti z těchto svazků narozené (cesta trvala několik let; pro našince, který tuto trasu projede autobusem cestovní kanceláře, naprosto neuvěřitelné).
Nicméně je třeba zdůraznit právě to, že se Řekové zachovali jako organizovaná (a to i hierarchicky) skupina. Jak tlupa uprchlíků z bojiště by neměli šanci.
Rovněž jsem svého času vyslovil myšlenku, že i kosmické lety, vč. letů za hranice Sluneční soustavy, budou muset být organizovány vojensky, aby měly šanci na úspěch. Více méně je to i v souladu s některými díly západní SF (třeba série Star Trek), případně východní (třeba raní bratři Strugačtí).

K té ekologii

Ekologové v podstatě od začátku vystupovali jako organizovaná skupina, či spíše organizovaný a kooperující konglomerát organizovaných skupin. To jim umožnilo získat vliv, který byl v řadě zemí daleko za hranicí jejich volebních preferencí. U nás je to zvlášť výrazné, protože tak hloupí, aby volili zelené v nadprahovém (pro vstup do PS PČR) procentu hlasů, byli naši voliči pouze jednou, a to zřejmě ještě došlo k jakémusi komplotu, daném manipulací s předvolebními průzkumy. Jinak se zelení dostali do poslanecké sněmovny jen cestou "krypotozelených" stran, jako jsou piráti. Tu a tam se někdo dostane do senátu "s podporou zelených" a to je vše.
Nicméně právě proto, že fungovali jako kooperující organizované skupiny, pronikli do MŽP a dalších státních institucí, ovlivňovali jejich chod (včetně tvorby legislativních návrhů a podobných dokumentů), prakticky vždy ke škodě občanů. Teprve nyní dává pan Macinka dohromady přehled financí, které tyto skupiny vyzískaly, a to především k financování aktivit na úkor našich občanů. A jiné prostředky byly promrhány na podporu podobně škodlivých organizací, působících v zahraničí.
Ostatně, kdyby Trump neudělal nic jiného, než že těmto parazitům odňal americké peníze, zasloužil by si za to sochu z 24 karátového zlata v nadživotní velikosti. A člověku se chce skoro parafrázovat Járu Cimrmana "A není čtyřiadvacet málo? Což takhle třicet?!", bez ohledu na to, že ví, jaký je to nesmysl.
I dnes v podstatě ekologové a další "zelení" vzdorují nové státní moci asi jako Wermacht Rudé armádě v letní kampani na východní frontě v roce 1944 "buvolím pohybem". Vytlačit je z nejrůznějších postů, které obsadili čistě z důvodu páchání zla pro tento stát a jeho občany, bude potřebovat dlouhodobé a systematické úsilí.

K neekologii

Odpůrci zelených škodlivých nesmyslů se, bohužel, začali organizovat mnohem později, skoro s takovou latencí jako vědci k odporu proti Lysenkovi a dalším podobným pavědcům. Proto také tento odpor byl zpočátku málo úspěšný a lidé v něm proti ekologům ztráceli jednu pozici za druhou. U nás možná trochu méně než ve světě, ale i u nás ekologové a jejich organizace až do nedávna získávali stále více půdy pod nohama.
Nicméně lidé se poučili a opravdu se začali organizovat. U nás se to projevuje např. tím, že ekonesmysly, typu jednoznačně lidské zdraví ohrožujících větrných elektráren, mají stále menší podporu a ve stále větším procentu lokální referenda na "ekologická" témata vyhrávají odpůrci ekologů.
Ostatně, i přírodě, stejně jako lidem, jednoznačně škodlivá CHKO Soutok byla prosazena proti relativně organizovanému odporu občanů klerofašistickou vládou. A i odchod této vlády na politické smetiště byl dán mj. lépe se organizujícími občany.
Formuje se také odpor proti ekologům na Šumavě, přičemž mj. jde o snahy vydobýt od zelených škůdců kompenzace nejen za devastaci lesů chovem kůrovce, ale i za drastický pokles ceny pozemků, vyvolaný touto devastací, rovněž i za výrazné zhoršení parametrů životního prostředí, dané především "náhradou" živých stromů stromovými mrtvolami, z nichž se, mj., uvolňují pro člověka patogenní organismy a alergeny. Toto úsilí, ke štěstí zelených škůdců, do jisté míry narušila epidemie COVID a restrikce pohybu a dalších aktivit obyvatel.
V některých státech se dokonce podařilo zákony, původně prosazené ekology za účelem blokování veřejně prospěšných staveb (od železnic a dálnic až po nákupní střediska), využít k blokování výstavby ekohnusů typu větrných a fotovoltaických elektráren.

Růst

Uvedený odpor občanů proti ekologickým škodlivým nesmyslům má zcela jednoznačně narůstající charakter a je potěšitelné právě to, že též narůstá stupeň jeho organizovanosti.
Ostatně, takovým indikátorem uvedeného procesu je růst strany Motoristů, od skupin s lokálním významem (typu občanských skupin ve velkých městech), až po stranu, mající poslance jak v parlamentu EU, tak i v PS PČR. A Motoristé zatím dělají více-méně to, co od nich lidé očekávají, a kvůli čemu je volili.
Nicméně narůstá i odpor vůči nejrůznějším ekoaktivitám, u něhož se dá předpokládat další růst poté, co "zlí Motoristé" začali zveřejňovat, na jaké šílenosti a hnusoty se dávaly peníze od občanů různým nevládkám za předchozího ministra ŽP.
Velice důležitý je i kvalitativní nárůst odporu proti "boji za klima", představovaný stále sílící organizací CLINTEL, která na vědecké bázi, a přitom jazykem srozumitelným širší veřejnosti, vyvrací zmatené bláboly klimaalarmistů, vč. těch, kteří jsou sdruženi do organizace IPCC. Je ovšem třeba ve prospěch IPCC uvést, že od některých nehorázností "na první pohled" se již začíná distancovat i tento panel, což ještě před několika lety, když na pomyslném klimatickém trůnu seděla "božská Greta", nebylo myslitelné.
Nicméně CLINTEL v současné době zpracovává a publikuje na Parlamentních listech (a snad to pronikne i na další platformy) velmi seriózní rozbor problémů kolem "klimatické krize", která neexistuje a nikdy neexistovala.
Důležité také je, že "klima" není nějaký "vysoce odborný" problém. Na úrovni skutečně odborného bádání je jasně prokázáno, že ohrožení klimatu antropogenním oxidem uhličitým buď neexistuje vůbec, případně má na současném nárůstu teplot jen nepatrný a v reále zanedbatelný podíl. "Klima" je problém ryze politický a jeho řešení spočívá v odmítnutí klimahysterických politiků, prosazujících dekarbonizaci a mnoho dalších pitomostí z klimalží a klimahysterie plynoucích, a jejich nahrazení politiky jako jsou Motoristé (a snad se najdou i další strany, orientující se na "klimatický skepticismus").
Určité oslabení klimahysterie nastává i v samotném centru EU, i v sousedním zeleně dementním Německu, nicméně my bychom měli jet svou cestou danou tím, že klimapodvodníci zde měli prakticky vždy daleko menší politickou podporu než jinde v EU. Do jisté míry to samé platí i pro některé další země bývalého socialistického bloku, prostě proto, že populace těchto zemí je na lhaní vládních činitelů zvyklá a bere ho jako cosi samozřejmého (a podle toho se ke vládní propagandě také staví), zatímco populace zemí bývalého Západu je zdegenerována léty "jakž takž demokracie" a jak svým vládám, tak i nadstátní propagandě (Brusel a pod.), věří podstatně víc než my.
Nicméně na uvedené oslabení bychom se neměli spoléhat, měli bychom jet svou cestou, maximálně v koordinaci a spoluprací států V4+, a to i za cenu totálního rozchodu s bruselským centrem, které je v patrně nezvratném rozkladu a nemá cenu se vázat na chcípající mrtvolu. Spíš má cenu se od ní distancovat a izolovat. Předpoklady k tomu, mj. díky Green Dealu, stále rostou.

Jsme tedy svědky velmi pozitivního jevu, spočívajícího v tom, že nejen přibývá počet odpůrců bezcenných klimanesmyslů, ale současně se odpor proti nim začíná kvalitativně měnit ve smyslu vyšší organizovanosti, a tím i vyšší účinnosti. Pokud tento trend bude pokračovat i nadále, může vést k ukončení Green Dealu a navazujících hovadin na našem území, i za cenu rozchodu se chcípající EU.

Proč je smlouva EU se zeměmi Mercosur špatná

Faktem je, že smlouva, kterou EU procpala přes hlavy svých obyvatel i jejich zástupců v čelech členských států, je kritizována odborníky, majícími co do činění s produkcí potravin. Nicméně má i další negativní aspekty, na které se zatím moc nemyslí.

Mercosur

Členské státy této organizace jsou  Argentina, Bolívie, Brazílie, Paraguay a Uruguay. Bolívie má v souvislosti se smlouvou s EU zvláštní postavení tím, že do ní není zahrnuta, protože přistoupila k Mercosur až poté, co jednání o smlouvě byla v chodu (a nikoho nenapadlo ji tam doplnit).
Je tedy vidět, že jsou to dosti problematické rozvojové země, jejichž zemědělství je daleko primitivnější než zemědělství v EU.
I očekávaný autoboom pro naše automobilky a jejich neprodejné elektromobily se nemusí konat, protože největší z těchto států, který má také nejrozsáhlejší silniční síť, tedy Brazílie, má zaveden pohon aut bioetanolem z nadbytečné cukrové třtiny a těžko se ho bude vzdávat. Všechny tyto země by také měly problémy mimo velká města zřizovat dobíjecí stanice (a vzhledem k jejich ekonomice by to pro ně byla daleko větší zátěž než pro státy EU).

Kvalita a cena jihoamerických potravin

Problém potravin této provenience spočívá v tom, že uvedené státy nemají zákazy a další omezení srovnatelná s EU, takže jak při produkci rostlinných, tak i živočišných, potravin používají v EU zakázané prostředky. Od GMO rostlin přes nejrůznější pesticidy až po výkrmové hormony a antibiotika. Tedy vše v EU buď zcela zakázané, nebo alespoň velmi striktně regulované.
Právě uvedené zákazy a regulace činí produkci potravin v EU natolik drahou, že jim mohou konkurovat potraviny dovážené přes půl zeměkoule.
Dalším problémem je jistě i jakýsi sociální dumping, protože tamní pracovníci v zemědělství jsou udržováni na podstatně nižší životní úrovni a mají tomu odpovídající výrazně nižší platy oproti pracovníkům na stejných či srovnatelných postech v EU, což se jistě do ceny potravin z Mercosur a z EU promítne také.
Budu opravdu velice ošklivý: Pokud jsou pěstitelské a výkrmové prostředky v EU zakázané opravdu tak nebezpečné, jak nám to tvrdili ekologové, kteří prosazovali jejich zákazy, pak je naprosto nesmyslné s jejich pomocí produkované potraviny vozit z Mercosur, protože to onu "škodlivost" nijak neovlivní. A pokud tedy škodlivé nejsou, což bych u některých prostředků docela odhadoval, protože z jejich zákazu čpí na sto honů zlá vůle jak ekologů, tak i evropského úřednictva, pak by měly být povoleny i zdejším zemědělcům, čímž by šla cena jejich produkce dost výrazně dolů.
Naivkové předpokládají jakési kontroly, které by údajně k nám "špatné" potraviny neměly pustit. Bohužel, je mi známo, že pokud se dodrží "karanténní" doba mezi ukončením podávání těchto prostředků a porážkou, případně u rostlin mezi aplikací a sklizní, neexistuje žádná možnost dřívější podání či aplikaci těchto prostředků detekovat. Stejně tak nelze detekovat ani to, že zvíře bylo po většinu doby svého života vykrmováno některou z v EU zakázaných GMO plodin.
Druhou věcí je, že socialismus je socialismus a pamětníci toho moskevského asi budou znát kauzy kontrol, odehrávajících se v duchu "nesmíte tam nic najít, ani kdyby to na vás řvalo a plácalo vás to po rukách". Nedělám si iluze, že by bruselský socialismus byl v tomto ohledu jiný.

Další aspekt

Tedy, EU dovozem ze zemí Mercosur přivede ke krachu valnou část zemědělců na svém území (a zbytky se budou zabývat produkcí spíše okrajových plodin). To je prostě realita, k níž nemůže nedojít, leda by se některé státy vzbouřily a tyto potraviny na své území nepustily.
Výsledkem bude stále rostoucí závislost EU na tomto dovozu.
Lze konstatovat, že Brazílie je jednou z klíčových zemí skupiny BRICS, z nichž minimálně jedna (Rusko) vede s EU proxyválku na Ukrajině. Pokud by nám, třeba po deseti letech, najednou státy Mercosur dovoz dalších potravin odmítly, byli bychom v horším postavení než Centrální mocnosti za první či Německo se satelity a okupovanými územími za druhé světové války.
Naprosto stejná situace by nastala, pokud by došlo k blokádě onoho dovozu, tedy dopravy potravin mezi jihoamerickými a evropskými přístavy. Přičemž taková blokáda je zcela jistě technicky daleko snadnější s dnešními sledovacími prostředky než byla za zmiňovaných světových válek.
V obou případech by to znamenalo hladomor, koncentráčnické příděly a rozvrat politického systému.
Pokud jsem něco nepropásl, tak si tohoto problému zatím povšiml jen kolega bloger Vidlák.

Dohoda se zeměmi Mercosur je tedy pro nás silně nevýhodná, zejména pokud zohledníme širší ekonomické, politické, ale i vojenské aspekty. Je zcela jednoznačnou ukázkou toho, že EU funguje nikoli v náš prospěch, ale k naší škodě.

Nadřízení našich zákonů evropským dekretům

Faktem je že EU je stále problematičtější což se týká i jejích nesmyslných nařízení, příkazů a zákazů. "Vzdor" jednomu takovému aktu patrně vyjde bilančně hůř než jeho vyplnění, ale jakmile se tyto akty sečtou, tak je to jinak. Proti sumě takovýchto "EUrolegislativních" aktů je odchod z EU jednoznačně výhodnější. Jen je třeba to udělat tak, aby v Bruselu nepadl onen ošklivý termín "czexit".

Jak nakrmit vlka, aniž by utrpěla koza?

Je vcelku jasné, že EU v současné mocenské pozici je zcela neslučitelná s jakoukoli prosperitou našeho státu. EU prakticky vše pozitivní zakazuje a neguje tak, aby to nebylo možno realizovat.
V poslední době jsou "hitem" opatření "k záchraně planety" před katastrofální klimatickou změnou, která by způsobila var moří okolo rovníku a výbuchy metanu, uvolňovaného z permafrostu v subpolárních a polárních oblastech. Pro zabránění této katastrofě jsou politici EU ochotni utratit jakékoli množství našich peněz.
Pochopitelně, po smysluplnosti tohoto utrácení neradno pátrat, protože velmi rychle vyjde najevo, že toto utrácení žádný přínos, ani pro klima, nepřináší. Jen se obohacují různé pochybné organizace a spolky, které se sice honosí jakousi "všeobecnou přínosností", ale jakmile dojde na lámání chleba konkrétních aktivit, je zle, protože se ukazuje vcelku jasně jejich nulový přínos.
Je tedy jasné, že otázka zní asi tak, jak je uvedeno v nadpisu: Jak nějakým způsobem uspokojit bruselskou byrokratickou mašinérii, aniž by došlo k nějakému zásadnímu poškození našich státních i národních zájmů.

Asi jediná cesta

Je mi velice líto, ale patrně jedinou rozumnou cestou by bylo referendum o nadřazení našich zákonů bruselským dekretům (protože v EU prakticky neprobíhá standardní demokratický proces tvorby zákonů, jen jakési akce exekutivy).
Odůvodnění je velice jednoduché: Zatímco naše zákony jsou tvořeny +- standardním demokratickým procesem, odrážejícím vůli voličů, dekrety EU jsou generovány byrokracií s nulovou demokratickou legitimitou, nad níž není fungující demokratická supervize (parlament EU má vůči EK daleko nižší postavení než parlament ve standardní demokracii vůči vládě a demokratická legitimita samotného tohoto orgánu je výrazně nižší než demokratická legitimita parlamentu ve standardní demokracii).
Protože tedy chceme (výsledky posledních českých parlamentních voleb ukazují, že většinově) žít v demokratickém politickém prostředí, pak je toto upřednostnění demokratických zákonů nad jakýmisi nedemokratickými dekrety zcela logické.

Další problém

Opakovaně se ukázalo, že úroveň EU byla zneužita k prosazování škodlivých nesmyslů, které na národní úrovni ve většině členských států EU neměly a nemají šanci projít demokratickým procesem. Z toho důvodu lze pozorovat snahu aktivistů tyto bezcenné nesmysly prosazujících, dostat se do jádra EU a prosazovat je přes hlavy legitimních zákonodárných orgánů (a tedy i proti vůli občanů).
Je úplně jedno, zda se to týká oněch 666 pohlaví ("genderů"), boje proti neexistující antropogenní klimatické změně nebo podpoře imigrace, či další nesmyslné nebo rovnou škodlivé agendy.
EU tedy v podstatě podporuje antidemokratické síly v jednotlivých členských státech, a tím. bez ohledu na to, zda to je či není záměr, ohrožuje v těchto státech demokracii.
Ostatně, nyní EU prosadila masívní dovoz zdravotně problematických a evropské země ekonomicky poškozujících potravin a potravinových surovin v rámci EU uzavřené dohody s Mercosur.

Ekonomika

Problémem, a to obrovským, jsou masívní dotace na kde co, většinou postrádající jakýkoli smysl. Jejich dopadem je rozvracení ekonomiky členských států a v podstatě takové "znečitelnění" ekonomického sektoru, že v reálu není možné vždy odlišit ekonomické aktivity produktivní a skutečně vytvářející nějaké pozitivní hodnoty, od těch, které jsou jejich pravým opakem (a je v našem zájmu, aby byly potlačovány).
Do toho zcela jistě vstupují různá nesmyslná omezení typu povinné dekarbonizace a dalších nesmyslů, které poškozují v globále ekonomiku a současně snižují životní úroveň občanů. Až na pro společnost bezvýznamné, či spíš škodlivé, výjimky.

Důsledky

EU si patrně nemůže dlouhodobě dovolit chování členských států ve stylu: "Vy si nařiďte, co chcete, my budeme plnit jen to, co schválíme." Takto se v historii začala rozpadat některá soustátí.
Existují v principu pouze dva důsledky něčeho takového, vztažené na celou EU.
Jedním je nějaká reforma EU na organizaci skutečně přínosnou a užitečnou, bez vymýšlení a prosazování bezcenných nesmyslů, daleko za horizontem onoho volného pohybu osob, zboží a služeb (který EU stejně není s to efektivně a pro obyvatele přínosně zajistit). Tedy toho, kvůli čemu někteří naši občané, pomýlení lživou propagandou, hlasovali pro vstup do ní, v domnění, že máme vstoupit do jakéhosi "bezvýznamně přejmenovaného" ekonomicky vysoce úspěšného a přínosného EHS. Ve skutečnosti ovšem hlasovali pro podřízení se totalitě, nikoli nepodobné bolševické či nacistické, byť zaměřené více na prototalitní ekologii. genderismus, multikulturalismus a další škodlivé "-ismy". Taková reforma by ovšem znamenala nutnost řadu "evropských" agend zrušit a v řadě dalších učinit obrat o 180 stupňů.
Druhou možností by byl postupný rozpad EU.
Jistěže teď budou mnozí přívrženci evropské spolupráce lkát a ronit krokodýlí slzy, nicméně současná situace v EU je taková, že než integrace "po bruselsku" by snad byla lepší i feudální rozdrobenost.
Tedy, je jasné, že ekonomická spolupráce států je více přínosná než nepřínosná, jak to ostatně předvedlo ekonomicky vysoce úspěšné a přínosné EHŚ. Proti přínosné spolupráci evropských (a nejen těch) států, tedy vytvoření nějakého EHS 2, v podstatě nemohou být nějaké racionálně podložené námitky. Zcela jistě bych takovou spolupráci podpořil i já.
Jde jen o to, že přeměna EHS na EU se zcela jednoznačně podobá bujení a expanzi zhoubného nádoru ve dříve zdravém organismu. Prakticky veškeré dění po přeměně EHS na EU mělo a má negativní dopad na její obyvatelstvo. Nějakou dobu se to dařilo maskovat prožíráním toho, co se pod EHS podařilo nahromadit jako rezervy, ale současná EU žije ze stále narůstajícího a nesplatitelného dluhu. A ten nemůže splatit právě proto, že omezuje ty ekonomické aktivity, které přinášejí zisk, a půjčuje si (i tiskne) peníze na bezcenné nesmysly nulového přínosu.
Z toho, co bylo uvedeno výš, je jasné, že EU nutně, pokud neprojde během velmi dohledné doby velmi razantní přeměnou, musí v relativně krátkém časovém horizontu ekonomicky zkolabovat a zhynout. Dokonce i v případě, pokud se nepustí do války s Ruskem nebo USA, byť válka by její kolaps urychlila. Proto je naprosto zbytečné lkát nad nějakým "ničením EU". Ta ničí sama sebe mnohem efektivněji, než by to dokázal kdokoli jiný, snad vyjma Putinových agentů, rozmístěných v jejích centrálních orgánech. Jde spíš o to, nebýt účastníkem její závěrečné agónie.

Uvedené opatření by jistě pomohlo v obraně proti nesmyslům a zlovolnostem ze strany EU. Zcela jistě by je posílilo, kdyby to samé udělaly kromě nás i další státy EU (rýsuje se V4, případně V4 +), což je záležitost vyjednávání s potenciálními spojenci a spolubojovníky. Jsem si vědom, že by to patrně přiblížilo konec EU v té podobě, již známe, nicméně u této EU zcela jednoznačně převažují negativní vlivy nad pozitivními, takže žádná škoda. My nepotřebujeme "boj za klima", "boj za LGBTQ+ agendu", "boj za wellbeing masívně dovážených civilizačně nekompatibilních imigrantů" a masu dalších bezcenných a jednoznačně škodlivých opatření. My potřebujeme volný pohyb osob, zboží a služeb, umožňující efektivní dvou či vícestrannou ekonomickou spolupráci států. A, řečeno klasicky: "Co nad toto jest, od ďábla jest." A zánik EU by paradoxně otevřel možnost skutečně smysluplné a ekonomicky přínosné spolupráce evropských států.

Jaké je "hlavní zlo" nastupující vlády?

Jsem toho názoru, že nenávist vůči vítězům posledních voleb má více příčin, nicméně na jednu z nich se tak trochu zapomíná: Volbami ustanovená vláda se bude dostávat do velmi podobných situací, do jakých se dostávala vláda končící. Pokud předvede, že je s to se s nimi vypořádat lépe (alespoň v očích většiny občanů), bude to pro do ní zapojených stran obrovské plus, jak pro následující volby do poslanecké sněmovny, tak i volby další, senátní, prezidentské a komunální.

Čím hůře, tím lépe

Obávám se, že veškerá činnost poražených, a to se týká i prezidenta, zcela nepokrytě "fandícího" končící vládě a s ní spojeným politickým silám, se bude dít v duchu v nadpisu uvedeného hesla.
Přestože si soudruzi stěžovali na obstrukce opozice, nedělejme si nejmenší iluze, že nebudou obstruovat, až se z nich bude kouřit, jakmile ve sněmovně o něco půjde. Zcela jistě se budou snažit sabotovat práci sněmovních výborů a dalších orgánů. Budou se tedy snažit zbrzdit nástup "populismu", tedy, přeloženo z libtardího newspeaku, demokracie jako takové.
Ostatně, obstrukce už jednoznačně předvedli v souvislosti s volbou předsedy PS PČR. A nyní obstruuje sám rudý rozvědčík jmenování vlády, a to pod neústavními i nezákonnými záminkami.

Střety

Řada programových bodů, předložených Babišem, je v příkrém rozporu, ne-li přímo v negaci, s tím, co odcházející vláda dělala a její strany prosazovaly. Programem vlády je pomoc občanům, kde to jde; odcházející vláda dělala prakticky stoprocentně pravý opak.
Fialova vláda působila v podstatě jako záměrný škůdce, a pro normálního občana za celé čtyři roky neudělala pozitivního buď naprosto nic, nebo jen zanedbatelné drobnosti, navíc často považovatelné za "chybu v Matrixu". Už existují odhady, že nastupující vládě bude trvat, když to dobře půjde, asi dva roky, než se podaří zlikvidovat alespoň ty nejhorší důsledky vládnutí Fialy a spol.
Je vcelku jasné, že strany končící vlády budou v opozici dělat všechno možné a nemožné, aby se toho podařilo napravit co nejméně.

Důvod

Důvod jsem naznačil v perexu: Pokud se podaří napravit nejhorší chyby Fialovy vlády na takové úrovni, aby to pocítili občané, bude to pro odcházející vládní koalici přímo katastrofický signál. Protože zatím lžou, až se jim od hub práší, jak dělali všechno dobře a veškerá kritika "přichází z Kremlu". Což je, pochopitelně, snůška bezcenných nesmyslů, protože soudruh Mráz už dávno přesídlil z Moskvy do Bruselu.
Přitom nastupující vládě postačí udělat jen docela málo, aby to lidé pocítili na svých peněženkách a podmínkách života. V podstatě bude stačit peníze, nyní cpané do nesmyslu, zvaného "boj za klima", alespoň zčásti přiškrtit a vrhnout do sociální sféry, z níž byly postupně vykrádány.
Dojde-li k podpoře rodin s dětmi, podpoře domácí zemědělské produkce, bude jen dobře. Opravdu nepotřebujeme, aby v "hytlermarketech" byly k zakoupení za desítky Kč / kg jablka z Nového Zélandu či Kanady (nebo jiné pochybné Tramtárie), brambory z Turecka, Egypta nebo z nějaké ještě vzdálenější destinace, a česká jablka a české brambory, vykupované za dolní jednotky Kč / kg zatím hnily ve skladech (a dalo by se jmenovat i další zboží).
Pokud se podaří udělat něco s dostupností léků, opět to společnost pocítí velmi silně, protože stav, kdy se musí obvolat dvě desítky lékáren, aby se sehnal potřebný lék, navozený Fialou a spol. ve spolupráci s EU, je naprosto neúnosný a prakticky každému, kdo má v rodině nějakého chronicky nemocného, vadí. Bude ovšem nutno se pobít s bruselskou škodnou, pro niž je umírání našich lidí na nedostatek běžných léků žádoucí cílový stav; proto nám také zakazuje nejen vlastní výrobu (kterou bychom zvládli, jak jsme ji měli zvládnutou za "zlých komunistů"), ale dokonce i pouhé adjustování ve velkém množství, a tudíž levněji, nakoupených "holých" tablet.
Levicové sdělovací prostředky (např. Britské Listy) už hlásily úmrtí bezdomovců a dalších "sociálních případů", jimž byla odmítnuta zdravotnická či lékařská pomoc. I toto je možné napravit, pokud budeme mít konečně kvalitní vládu.

Ochrana tuzemských banánů?

Pochopitelně, je to jen a jen absurdní blábol bezcenných škůdců, kteří oponovali návrhům SPD na ochranu našich producentů potravin. Banány naši zemědělci na trh nedodávají, tudíž je není nutno chránit.
Faktem ovšem je, že pokud by se v souvislosti s novými jadernými bloky podařilo  zprovoznit skleníky, jaké mají za ještě nepříznivějších zeměpisných podmínek na Islandu, tak by tuzemské banány mohly být. Mohli bychom jimi zaplavit EU a být konkurenty onoho Islandu, tč. největšího producenta banánů na území Evropy. Teoreticky bychom ve skleníkově izolovaných kulturách mohli pěstovat i původní odrůdu banánů Gros Michel, proti níž ta současná (Cavendish) údajně chutná asi jako trochu banánově naparfémovaná a trochu rozvařená brambora. Plantáže této odrůdy "pod širým nebem" podlehly houbě, proti níž je současně prakticky monokulturně pěstovaná odrůda Cavendish, této plísni odolná, ale zdá se, že se na ni už chystá houba jiná. Původní Gros Michel se proto pěstuje jen mimo areál "banánových oblastí" a je velmi drahá, kolem 2 US$ za plod, tudíž by se na ní dalo vydělat i při pěstování ve sklenících.
Protože jsem zdědil po mamince literaturu od citrusářů, tak vím, že by se u nás daly pěstovat i citrusy (a dokonce bez přitápění). Využívá se toho, že citrusy pěstované v příkopech, jdoucích pod úroveň hloubky promrznutí půdy a shora zakrytých tepelnou izolací, mohou ve tmě a při chladničkové teplotě přečkat tuzemskou zimu.
Takže "ochrana našich banánů a citrusů", jak manipulativně vřeští sběř, poplatná cizím zájmům, by časem teoreticky mohla jakýsi význam mít, protože podmínky na jejich pěstování můžeme vytvořit, ovšem bohatě by stačilo zajistit pro ně rovné podmínky na trhu.

Ekologie

Faktem je, že Fialova vláda byla přímým pokračovatelem vlád, které nechaly naše nejcennější pralesy zlikvidovat kůrovcem (je zajímavé, že "ekologičtí" Němci na své straně Šumavy kůrovce aktivně likvidovali, naprosto stejnými postupy, jaké doporučovali skuteční odborníci, tj. nikoli ekologové, u nás).
Přímo na kontě této vlády leží katastrofální požár v Českém Švýcarsku, který nejenže zlikvidoval cenný les, ale dokonce v některých místech poničil i pískovcové skály.
Jistěže můžeme nabývat i různých temných podezření, když v sousedství kůrovcem zničené české části Šumavy je kůrovcem nesežraný les v sousedním Německu (pro který cennější lesy na naší straně byly nepříjemnou konkurencí). A v případě Českého Švýcarska je v sousedství Švýcarsko Saské, které si Němci na katastrofální požár připravit od ekologů nenechali, a nyní mohou k sobě stahovat turisty.
Ostatně, zakazování horských hotelů, vleků apod. na české části Šumavy, zatímco v Německu jsou takovéto aktivity spíše rozvíjeny, různá temná podezření akcentuje.
Zcela jistě i zrušení ochrany území pro vodní dílo DOL Fialou a spol. je velice výhodné pro Němce, protože ti pod různými nesmyslnými záminkami omezují splavnost Labe zhruba mezi našimi hranicemi a Drážďany (ponor a šířka lodí, které ještě projedou), a tím v podstatě blokují přepravu zboží od nás do mořských přístavů. DOL by německý vyděračský potenciál do značné míry eliminoval.
Jsou určité tendence rozvíjet u nás získávání geotermální energie; to je ovšem limitováno zákazem frakování, který rovněž spáchala Fialova vláda a nyní "hrozí", že tento zákon bude zrušen. Zcela jistě by toto zrušení znamenalo i možnost těžby břidličných uhlovodíků, minimálně plyn na celá desetiletí v břidlicích máme, což by opět omezilo různé vyděračské aktivity, tentokrát více ze strany EU než Německa.
Pochopitelně, našlo by se toho více.
Další věcí je, že je velice nutné co nejvíce sabotovat a kritizovat "boj za klima", včetně nesmyslů, sdružených pod značkou "Green Deal", což zase spíš udělá vláda se skeptickými stranami jako jsou Motoristé nebo SPD, než vláda Fialy, který lokajsky podepsal i ty největší nesmysly na tomto poli.

Neziskovky

Jistěže budí obavy zmínky o zákonu, který by donutil neziskovky zveřejňovat své zdroje financí ze zahraničí, což by jasně ukázalo, v čím zájmu pracují (a zcela jistě to nejsou v naprosté většině případů, a pro politické neziskovky to platí opravdu téměř stoprocentně, zájmy našeho státu a jeho občanů). Dalo by se touto cestou i identifikovat, jaké zájmy zde naši potenciální nepřátelé mají.
Ostatně i ekologické neziskovky se v řadě případů chovají tak, že vzbuzují podezření z práce pro cizí a nikoli přátelskou mocnost.
Pochopitelně, pláč a skřípění zubů působí i představa, že neziskovky, škodící našemu státu a našim občanům (jistěže nikoli jen ekologické), by mohly dostat stopku financování od našeho státu. Jistě zcela logickou: Když nám škodíš, proč bychom ti za to měli něco platit?

Ukrajina

Je docela možné, že na funkční období nové vlády připadne kolaps Ukrajiny, spojený se zastavením nesmyslného plýtvání, protože se stále více ukazuje, že naprostá většina pomoci končí ve zlodějských kapsách ukrajinských oligarchů a ukrajinský stát, potažmo občané Ukrajiny, z nich mají tak leda ono příslovečné Velké Kulové.
Faktem je, že už jen vazba pomoci na záruky (pochopitelně, kontrolovatelné a kontrolované), že pomoc půjde tam, kam byla určena, ne do kapes nějakého oligarchy, který vezme i s ní nohy na ramena a zmizí ve světě, by byla více než vhodná. Tyhle lidi bychom vykrmovat neměli. A bude-li to zajištěno, opět nová vláda stoupne v očích většiny našich občanů, z jejichž kapes ta pomoc jde.
Další věcí je, že jakmile bude ukončen válečný konflikt, bude třeba zapracovat na obnově Ukrajiny, ovšem ideálně tak, abychom z toho něco měli (co by Ukrajinu nebolelo, když nám to poskytne). Možností je mnoho, od rekreačních destinací, zejména v západní části, do níž zasahují Karpaty a je tam podobně atraktivní krajina jako např. v Rumunsku, až třeba po případně suroviny pro náš průmysl za rozumné ceny.
A jsem opět přesvědčen, že připravovaná vláda bude s to vyjednat daleko víc v náš prospěch, než co by udělala vláda Fialova, která by maximálně pomáhala Němcům a českým podnikatelům leda škodila.
Jistěže i podpora ukončení konfliktu (třeba podle současných plánů D. Trumpa) je více očekávatelná od Babiše a spol. než od Fialy a spol.

Nelze se tedy divit, že se vláda v demisi snaží udržet u moci co nejdéle, aby co nejdéle mohla škodit a co nejdéle překážela nastupující vládě. Zcela jistě jim v tom pomáhá rudý rozvědčík, rovněž jednající proti zájmům tohoto státu i jeho občanů, včetně protiústavních aktivit.

Pomůže nám zvýšení porodnosti?

Hodně se píše o tom, že bude nutné zvýšit porodnost, protože jinak se náš stát ocitá na sestupné dráze počtu obyvatel obecně a procenta obyvatel v produktivním věku, generujících daně, zvláště.

Realita

Toto je zcela jistě naprosto realistické. Ostatně, před časem jsem se zmiňoval, že by bylo vhodné odstranit překážky pro to, aby G a L páry mohly mít děti, protože i tyto děti, nerodící se z důvodu náboženské bigotnosti některých členů vedení státu, chybějí v onom poměru "přispívá do státního rozpočtu versus dostává ze státního rozpočtu".
Problém je však i někde jinde.
Z řady i v dohledné době narozených lidí naše školství vychovává ekonomicky naprosto bezcenné jedince, kteří sice dostávají jakési platy, z nichž odvádějí daně a platí za zdaněné zboží a služby, ale peníze, které od státu či různých státem financovaných institucí dostávají, nejsou podloženy vytvářením nějakých hodnot, pozitivně přispívajících k ekonomice státu. Tedy k vytváření zboží a služeb, zpeněžitelných buď na tuzemském trhu nebo v zahraničí.

Problémy

Bude-li uvedený jev pokračovat, či se dokonce zvyšovat, bude zvyšování porodnosti na nic, protože nějaké děti "navíc" budou prakticky ekonomicky bezcenné či dokonce škodlivé. Pokud totiž platíme někomu za nic, tak v podstatě vyrábíme inflaci.
Dalším problémem jsou mladí lidé na postech, které státu nejen nepomáhají, ale ještě ekonomicky škodí. To se jistě týká velikého počtu různých aktivistických NGO, ale v podstatě se to v dnešní době již týká celých oborů na řadě vysokých škol "humanitního" zaměření, kde jsou organizovány státu jednoznačně škodící aktivity (typu "ještě tvrdšího boje za klima"), případně jsou studentům vymývány mozky nesmysly, hlásané řadou "odborníků", jejichž bláboly zpravidla neobstojí v konfrontaci s fakty. Tyto lidi perfektně charakterizuje výrok bývalého US presidenta Bidena: "My, demokraté, upřednostňujeme pravdu před fakty." Je to ostatně, patrně za celou dobu jeho presidentování, jediný výrok tohoto pána, dávající smysl.
Je tedy třeba jasně a natvrdo říci, že důchodci nejsou jedinou složkou populace, která "bere peníze za nic". Navíc i ono "nic" lze dosti často zpochybnit tím, že tito lidé např. hlídáním vnoučat a jejich voděním do školek, škol a různých kroužků umožňují ekonomické aktivity svých dětí. Některé státy toto berou v potaz a takto aktivním důchodcům příjmy zvyšují podobně, jako kdyby pracovali.
Daleko větším ekonomickým problémem jsou příslušníci různých pochybných organizací, kteří žádné hodnoty nevytvářejí a jen celkově v ekonomice škodí.

Řešení?
Koryfejové "humanitních" fakult kvílejí, že dostávají od státu méně peněz než jiné fakulty a vysoké školy. Faktem ovšem je, že ony jiné obory si často jsou schopny získat finance cestou spolupráce s praxí, expertizní činností apod. Jistěže lze očekávat, že např. překladatel z či do různých cizích jazyků hladem nezemře. Hladem nezemřou technici, většina přírodovědců, provozovatelé medicíny a paramedicínských oborů apod.
Zcela jistě se neuživí "odbornici" na gender, multikulturalismus, ženy s penisy a muže s vaginami a podobné bezcenné nesmysly, které jako rakovina prolezly humanitně orientovanou větev našeho školství. V podstatě to samé se týká i ekologie, která se sice nyní učí povinně skoro všude, ale studenti exaktních oborů k ní mají asi stejný vztah jako naše generace k "marxáku". Už proto, že bláboly v tomto oboru hlásané, stejně jako bláboly marxistů z dob mých studií, nevydrží konfrontaci s fakty. Jistěže, ekologie byla kdysi vědecký obor, zabývající se vztahy v biosféře, ale to, co se dnes učí, je jen bezcenná a většinově explicitně lživá ideologie.
Můj názor je ten, že bezcenné či dokonce škodlivé obory by měl stát přestat podporovat. Ať si seženou sponzory, ať poskytují "vzdělání" za ekonomické školné (tj. takové které pokryje vše, od fondu oprav budov až po platy uklízeček), případně ať placeně zpřístupní své přednášky veřejnosti coby kabaret, či cokoli dalšího. Pokud se uživí, dobře. Alespoň nebudou jejich příjmy zvyšovat inflaci. Pokud se neuživí, ať skončí.
Druhá věc je, že stát by měl přestat podporovat veškeré politické a ideologické NGO. Přibližně z těch samých důvodů. Pokud z nich alespoň část zanikne a lidi z nich budou muset dělat něco užitečného (třeba umývat nádobí v hospodě, na nic víc stejně kvalifikaci vesměs nemají), stanou se z nich přispěvovatelé do státního rozpočtu. Nebo budou muset emigrovat do států bohatších a tudíž ochotnějších parazity živit. V obou případech by to byla pro stát výhoda, protože by se zvýšilo procento občanů dělajících nějakou ekonomicky užitečnou práci.
Výše uvedené navíc akcentuje současné dění v USA, protože vedení tohoto státu se rozhodlo razantně utnout financování podobných bezcenných či škodících organizací a některé z nich se ocitají "na suchu", protože jejich příjmy z jiných zdrojů jim nepokryjí ani režii.

Řešení

Z uvedeného pochopitelně plyne, že by neměly být podporovány obory na vysokých školách naprosto bezhlavě, jen na základě nějakých politických či ideologických žvástů. Mělo by být jasně spočteno, co společnosti přinese např. lékař nebo elektroinženýr, a co přinese profesionální zelený Khmer či "odborník na gender". A zohlednit to, že od těch prvních dvou jdou do rozpočtu státu peníze z jejich aktivit i v případě, že jsou placeni státem, zatímco ti další jsou placeni (přes různá "stipendia", "granty" apod.) státem, aniž by cokoli státu přinášeli.
A obory, z nichž vycházejí lidé státu neužiteční, by měly být na dotacích skrouhnuty.
Další věcí je, že v ekonomické sféře nám spíš chybí střední technické kádry, absolventi kvalitních učebních oborů nebo průmyslovek, kteří jsou nezbytní pro vysoce kvalifikované práce v řadě oborů, v nichž jsou vytvářeny nějaké hodnoty. Dokázal bych si představit, že přijetí na některé "zbytné" obory v oblasti humanitních věd by bylo podmíněno získáním takovéto kvalifikace, aby se po likvidaci NGO nebo jiné "užitečné" organizace neocitli její členové na sociálních dávkách.
Ano, znám tu pohádku, v níž se princ, aby mohl dostat princeznu, musel vyučit řemeslu (stal se košíkářem) a hodilo se mu to, když byl zbaven trůnu. Ostatně, ona to tak úplně pohádka není, např. princové habsburského rodu byli vedeni k získání základů nějakého řemesla (snad jen ne ti, co je čekala vojenská nebo duchovní dráha). Nicméně i tak tuto pohádku, i tu realitu, považuji za inspirující. Vazba zbytečných a nesmyslných oborů na získání smysluplného výučního listu by určitou logiku měla.
Existuje ještě jedna oblast, v níž se prolínají užitečné proudy s balastem, a to je umění, ale to už je trochu jiná pohádka, jak psával pan Kipling.

Takže nelze jen bezhlavě provádět propopulační opatření, byť ta jsou zcela jistě také potřebná, ale je třeba zajistit, aby takto vzniklá populace byla pro stát a celou společnost přínosem, a ne přítěží.

Je nám EU vůbec k něčemu?

 ekonomie,EU,historie,zdraví,

Je nám EU vůbec k něčemu?

Jsem toho názoru, že titulkem představená otázka je naprosto legitimní a měla by být zvažována v souvislosti s jakýmikoli úvahami na téma, zda "s EU na věčné časy a nikdy jinak", nebo pragmatičtější "když ti něco škodí, tak to odvrhni / jdi od toho". A od zodpovězení této otázky by se posléze mělo odvíjet vše, související s úvahami o setrvání v EU nebo naopak czexitu.

Podstata EU

Jestliže se podíváme na historii EU a hlavně jejích ekonomicky vysoce úspěšných předchůdců, pak vidíme, že zastřešující organizace evropských států byla úspěšná tehdy, když se starala o hladkou ekonomickou spolupráci, zvyšující jejich hospodářský potenciál.
Což se ovšem dělo v dobách, kdy jsme na integraci západoevropských států hleděli přes železnou oponu a maximálně mohli závistivě vzdychat. Byť, jak se stále více ukazuje, integrace států východního bloku do RVHP byla jednoznačně přínosná a její vedení bylo s to i nápravy některých zjevných chyb, kterých se dopustilo, byť zpravidla s termíny odpovídajícími systému pětiletek. Přičemž takovéto schopnosti nápravy pitomostí a přehmatů EU nemá, přestože by mohla reagovat daleko pružněji, protože není vázána rigidními pětiletými hospodářskými plány.
Faktem je, že to, co prospělo západní Evropě, byla integrace na úrovni volného pohybu osob, zboží a služeb a odstranění většiny byrokratických překážek této integraci.
Nicméně, poté (1. 11. 1993) byla ona úspěšně fungující a jednoznačně přínosná integrace zlikvidována založením EU, která si začala klást ambice stát se jakýmsi "superstátem", majícím v jurodivých vizích tehdejších evropských integrátorů těžce konkurovat Spojeným státům americkým, případně rychle se rozvíjejícím ekonomikám typu Číny, Indie či Brazílie.
Uvedenou vizi by se možná (jsem přesvědčen o tom, že s vysokou pravděpodobností) podařilo naplnit (a tím i poněkud socialistické heslo "dohnat a předehnat"), kdyby ovšem nedošlo k realizaci toho, co měla EU "dělat navíc" proti svým úspěšným předchůdcům.

Pád do průšvihu

Vůdcové EU začali tuto organizaci zneužívat k naplňování svých politických ambicí, které s původním stylem evropské hospodářské integrace neměly a nemají absolutně nic společného.
Je tedy nutno se vrátit trochu zpět a konstatovat, že zatímco u nás v roce 1968 byl učiněn pokus o jakousi humanizaci svou podstatou naprosto nelidského komunistického režimu, paralelně v zemích na západ od železné opony bojovali komunističtí exponenti spolu s pologramotnými studenty a absolventy humanitních oborů za ustanovení jakéhosi striktně socialistického režimu v západních zemích, který by kombinoval prvky stalinismu, maoismu, pol-potismu a snad i diktatury dynastie Kimů v Severní Korei.
Tato revoluce, či spíš prototalitní puč byla sice poražena, ale, bohužel, vedení těchto států nevyvodilo z této epizody korektní důsledky, které měly spočívat v zanesení Kainova znamení na všechny zatčené a souzené, aby byli distancováni od možnosti uplatnění ve státní správě. To se, bohužel, nestalo a poražení pučisté zahájili "pochod institucemi", v jehož rámci oni a jejich následníci začali hrát hlavní role v administrativě západních států i EU. Faktem je, že poválečná "třetí republika" se daleko úspěšněji vypořádala s aktivistickými novináři a spisovateli (pronacistických agitačních děl) tím, že jim "zakázala Prahu" a naopak jim vykázala pobyt někde na venkově a současně zablokovala přístup do sdělovacích prostředků, vč. publikování knih. A v podstatě podobně se zacházelo s rudým odpadem za McCarthyho v USA.
Popsaný proces "pochodu institucemi" se jednoznačně projevil už v 90. letech a na začátku tohoto století a byl pro rozumnější část našich občanů důvodem, proč hlasovat proti vstupu do takto řízené organizace, jejíž vedení se stále více podobá proslulému sovětskému politbyru a jejíž agenda už není zaměřena na bezpečnou a snadnou spolupráci mezi členskými státy, ale na ryze politické záležitosti antidemokratického a socialistického obsahu, které s původním posláním EU nemají naprosto nic společného.
Tento trend se stále více stupňuje a, bohužel, nebyly s to ho zvrátit ani poslední volby do EUroparlamentu, byť znamenaly významné oslabení socialistických a fašistických stran a naopak posílení stran demokratických a konzervativních. Nicméně toto oslabení je spíš motivací pro fašistobolševické a prototalitní síly, aby co nejvíce urychlovaly odbourávání prvků demokracie a zavádění fašistickobolševické totality, která je jejich ideálem. A to jak v EU, tak ui v členských státech.
Prostě, v EU je socialismus, byť odlišný od toho, který tu byl před rokem 1989, nicméně i pro něj platí slova onoho známého vtípku, co by se stalo, kdyby zavedli socialismus na Sahaře. Odpověď je jasná: fungovalo by to pár let, možná deset, a pak by došel písek. A i EU už v podstatě onen pomyslný písek dochází.

Hospodářství

Hospodářství EU jde do kopru především proto, že existuje a je stále více posilována snaha ekonomiku EU řídit podobně, jako byla řízena ekonomika socialistická, což nakonec vedlo k jejímu krachu, který starší z nás pamatují z onoho roku 1989, v němž se socialismus hospodářsky i politicky zhroutil.
EU, preferující nesmyslné ideologie před realitou a zpětnou vazbou faktických jevů v ekonomice i politice, se noří do stejného bahna jako druhdy socialismus, snad dokonce (kéž by!) větší rychlostí. Ostatně i válka na Ukrajině jasně ukázala politickou a ekonomickou impotenci EU v celém jejím rozsahu. Což pro někoho mohl být šok, pro řadu jiných, střízlivě hodnotících tuto organizaci v době, kdy jsme do ní vstupovali, to ovšem žádné překvapení není.
Faktem je, že EU mohla prožírat to, co nashromáždili její předchůdci, což RVHP, založená státy, poškozenými válkou, jimž Německo dosud dluží bilionové reparace, zdaleka neměla a musela se proto daleko lépe než EU starat o to, aby hospodářství neslo plody.
Jistěže ekonomická spolupráce doprovázená rozumnou mírou integrace má smysl a lze důvodně očekávat její pozitivní přínos. Nicméně ona "rozumná míra" byla už v EU dávno překročena. EU se buď dokáže vrátit před Maastricht (1. 11. 1993), tedy k tomu, co fungovalo, nebo bude nutné z ní odejít. Třeba i s tím, že z exitových států vznikne nějaký "trucpodnik" napodobující předmaastrichtskou evropskou integraci a důkladně zajištěný proti možnostem centra zavádět politickou agendu.
Pozastavím se, coby příkladu, u jednoho z konání EU, který bývá nekriticky pozitivně hodnoceno EUrohujerskými aktivisty, a to jsou dotace.
Všichni EUrophujeři blekotají, jak šíleně užitečné dotace jsou, a jakým jsou pro nás požehnáním. Je to nesmysl.
Dotace jsou jednak nástroje vnucování socialistických hámotin členským zemím, jednak v podstatě nástrojem likvidace hospodářství těchto zemí. Dotace lze získat v podstatě jen na omezený okruh projektů, a zpravidla takové, které nepřinesou cílové zemi nic pozitivního (ony pověstné rozhledny v údolí a akvaparky bez vody). Navíc je součástí podmínek obdržení dotace nutná spoluúčast dotovaného státu, která odčerpává z jeho ekonomiky prostředky na nesmysly a znemožňuje financovat něco smysluplného.
Dalším problémem jsou nejrůznější nepřímé náklady, které jsou s dotacemi spojeny. Od nutnosti vydržovat si speciální administrativu na národní úrovni, která reflektuje nepřehlednou, složitou, vnitřně rozpornou a stále se měnící legislativu kolem nich (včetně častých změn "výkladu" stávajících předpisů). Velice často je nutno použít služeb specializovaných firem, které provádějí konzultace k získávání dotací a zpravidla požadují až deset procent peněz, které se touto cestou podaří získat. Je to perfektní zašívárna pro bývalé vysoké úředníky EU.
Jistěže problémem je i skutečnost, že řadu dotací, o které je žádáno, v reálu členský stát nedostane, přestože v EUrohujerské propagandě i ty fungují na straně benefitů z EU.
Velmi nepříjemné je, že dotace likvidují místní firmy, protože často je podmínkou (byť třeba nějak maskovanou) zapojení firem ze starých zemí EU, ať už jako dodavatelů materiálu a technologií, tak i jako dodavatelů samotné práce. Přičemž rozhodně nelze říci, že by tyto povinně odebrané materiály a služby byly kvalitnější než to, co by dodaly místní firmy (spíš je realitou pravý opak), ale ty jsou zbaveny možnosti si vydělat a ekonomicky strádají, což je účel této politiky.
Celé ty slavné dotace velice připomínají známé rozdávání cukrátek s heroinem (nebo jinou drogou) školákům drogovými dealery, kteří si takto vyrábějí klientelu. Protože pokud si stát v souvislosti s dotacemi zničí vlastní firmy, je poté ve stále širším spektru zboží a služeb odkázán na dodávky ze starých zemí EU a je na nich závislý stejně jako ten narkoman na drogách.
Celé to jistě akcentují ony zmíněné nepřehledné, nelogické a stále se měnící předpisy, které umožňují selektivně a cíleně postihovat nežádoucí firmy na území nepřítele, tj. členského státu EU (a zejména nového), což je ostatně i podkladem známé kauzy Čapí hnízdo.

Současný stav

V současnosti je veškerá ekonomická agenda v EU zatlačena do pozadí a preferovány jsou bezcenné nesmysly, jako je "boj za klima", "LGBTQ+ agenda", "liberální demokracie", práva agresívních minorit z dovozu a mnohé další, které jen škodí občanům zemí EU, a zejména těm, kteří pracují a svou prací vytvářejí nějaké pozitivní hodnoty.
EU není schopna zajistit ani svou reprodukci, protože narůstá seznam v ní nedostupných druhů zboží a služeb, aniž by to bylo kompenzováno nějakými pozitivními faktory. EU bojuje proti GMO, řadě levných a účinných pesticidů výkrmovým hormonům i antibiotikům, čímž zdražuje produkci místních zemědělců (o dalších nesmyslech, jako je násilné a nesmyslné zavádění v podstatě středověkého trojhonného systému obdělávání půdy ani nemluvě), přitom je ochotna v rámci dohody s Mercosur, dovážet zboží plné GMO, v EU zakázaných pesticidů, masa prosyceného výkrmovými hormony a antibiotiky, a vnucovat je místním obyvatelům místo lokální produkce, která nic z toho neobsahuje.
EU násilně omezuje chovy hovězího dobytka, a tedy i produkci mléka a mléčných výrobků, aniž by sebeméně reflektovala, že na jejím území roste výskyt osteoporózy, po rakovině a srdečně cévních chorobách snad nejčastější neinfekční nemoci obyvatel EU (její nejúčinnější prevencí je konzumace mléka a mléčných výrobků, zejména v mládí), včetně úmrtí na komplikace této choroby, či invalidizace postižených. Osteoporóza nejčastěji zabíjí znehybněním na lůžku po velkých zlomeninách, s následným fatálním zápalem plic z dlouhého ležení, a invalidizuje nejčastěji frakturami páteře, spojenými s poškozením míchy (a protože EU je v čele boje proti výzkumu zárodečných buněk, majících potenciál, alespoň u zvířat prokázaný, poškození míchy napravit, bere svým obyvatelům i možnost účinné léčby).
Je nutno jednoznačně konstatovat, že EU v současné době je spojena s více negativy než pozitivy, takže odchod z ní by jednoznačně znamenal zbavit se mlýnského kamene, zavěšeného na krk našeho státu.
Pochopitelně, do pozitiv z členství v EU nelze počítat její podporu sociálním parazitům, od členů politických neziskovek a nevládek až po provozovatele větrných a fotovoltaických elektráren, eurounijní legislativou zvýhodňovaných oproti jiným producentům elektřiny (jinak by byli ekonomicky v mínusu).

Je tedy nutné konstatovat, že nevýhody našeho členství v EU jednoznačně již několik let (obávám se, že od samotného vstupu do ní) převažují nad výhodami, a že tudíž program odchodu z této v globále negativně působící organizace je naprosto legitimní. Lze také očekávat, že stále více občanů (a voličů) bude tento fakt i reflektovat. EU bychom rozhodně neměli hodnotit na základě zcela jistě velkého pozitivního potenciálu ekonomické spolupráce evropských států, ale na základě toho jak tento potenciál naplňuje, případně trendů tohoto naplňování.

Dostal jsem sennou rýmu. Hurá!

Od roku 2021, kdy mi bylo covidovými zkorumpovanci vnuceno naprosto bezcenné a jen rizika přinášející "očkování", poprvé dostávám sennou rýmu. Ta (sezónní polinóza termínovaná na přelom jara a léta), se v letech 2021 - 2024 nedostavila. Letos konečně ano.

Alergie

Alergie je defekt imunitního systému, který způsobuje, že imunita začne nesmyslně bojovat proti nějakému antigenu, který, či jeho nositel, způsobí výrazně menší škodu na organismu než onen boj proti němu. V mém případě tedy boj proti pylovým, zrnkům nějaké trávy vede k otoku nosní sliznice, silnému vylučování hlenu, zánětu spojivek a někdy i zánětu ústní sliznice. Odborně se tomu říká polinóza. Stav nepříjemný, řešitelný některými léky, které ovšem zase mají řadu negativních vedlejších účinků (mohou pacienta např. zneschopnit pro řízení motorového vozidla, podobně  jako alkohol nebo prášky na spaní).
Alergií tohoto typu trpím od školních let a trvalo několik let než byla vůbec správně dignostikována a nasazena jakž takž odpovídající terapie.
Faktem je, že obecně se většina takto postižených lidí ani nedostane na alergologii, právě proto, že končí s nesprávnou diagnózou, případně že se prostě k odborníkovi, jichž je obrovský podstav, nepropracuje.

Léčba

Léčba léky je problematická pro mnoho nežádoucích vedlejších příznaků, jak jsem už zmínil.
Provádí se dále léčba desensibilací (pacient je vystavován mimo sezónu postupně se zvyšujícím dávkám antigenu, způsobujícího alergii, tedy alergenu) má někdy dobré výsledky, jindy nemusí pomoci vůbec.
Význam má klimatická léčba (dost často na principu odjezdu z území, kde rostlinstvo začalo produkovat příslušný alergen, do míst, která jsou "pozadu", např. hory, a návrat zpět po skončení sezóny závadného pylu. Přímořské státy vyvážejí nemocné v sezóně na širé moře, kam až alergeny nedoletí.
Vnitrozemské státy jsou s to zajistit to samé jeskyněmi. U nás se prováděla či provádí speleotrapie v jeskyních Moravského krasu, kde mimo čistoty vzduchu z hlediska alergenů pomáhají též ionty vápníku v ovzduší, potlačující alergie (ostatně, proto se dávaly, např. při astmatickém záchvatu, v injekci). Pomáhá též vysoká vlhkost a chlad. V některých alpských jeskyních, užívaných k tomuto účelu, je též přítomný ve vzduchu radon, který také tlumí imunitní reakce. Ostatně, to samé dělají u revmatických kloubů zábaly z radioaktivního bahna, třeba v Jáchymově, protože ony revmatické afekce mají často vztah k nadměrné (a nesprávně zaměřené) imunitě také.
Pochopitelně, pro pacienty, jimž hrozí život ohrožující alergická reakce, jsou připraveny razantnější prostředky, včetně laických injekčních stříkaček, jejichž obsah si nemocný může vymáčknout do těla i skrze (jehlou probodnutý) oděv.

Anti COVID

Tzv. "vakcína" dosti razantně atakuje imunitní systém. Teoreticky by měla vyvolat tvorbu buněk, produkujících anti COVID protilátek a snad i buněk - zabijáků, schopných ve tkáních likvidovat tímto virem napadené buňky, aby nemohly vyprodukovat další generaci viru.
Faktem je, že v reálu dělají kde co, a u té imunity napadají i řadu dalších buněk než jsou jejich oficiální cílové. Mohou ovlivňovat, podobně jako např. HIV, i buňky glie v nervové tkáni (to jsou ty, co nepřenášejí vzruchy a těm ostatním zajišťují jakýsi servis, včetně úkonů, které v jiných tkáních zajišťují buňky imunitního systému). Napadají i vazivo (které má vývojově blízko k imunitními systému), včetně vazivových buněk v kosterním a srdečním svalstvu, to druhé bylo popsáno jako myokarditidy (záněty srdečního svalu) s občasným fatálním koncem. Fatálně může skončit i reakce imunitního systému proti nervové tkáni (zničením mozku a míchy).
Tato "vakcinace" tedy může vyvolat oslabení až rozvrat imunity a může vyvolat i imunitní reakci proti antigenům vlastního těla (část byla uvedena výše), které korektně pracující imunitní systém "toleruje". Rozhodně neodmítám ani hypotézu, že je některá ze souborů takto vzniklých poruch imunity odpovědná za vlnu neplodnosti, která postihla prakticky všechny "vakcinované" populace, včetně naší.
Vyhasnutí alergické reakce se může zdát pozitivní, ovšem až do chvíle, kdy si to propojíme s útlumy dalších složek imunity, proti infekcím, nádorům a mnoha dalších funkcí, dosti v životě potřebných. Asi by nikdo nechtěl skončit s těžkým defektem imunity jako známý nešťastný "chlapec v bublině".
A bez baterie velmi náročných testů se opravdu nedá zjistit, co vše ony "vakcíny" poškodily, znefunkčnily, nasměrovaly na špatné fungování atd. A něco je s to zjistit až patolog, což už nemocnému moc platné není.

Testování a odškodnění

Dovoluji si alespoň naznačit problém, který je spojen s odškodňováním.
Máme tady škodlivý faktor (F), který může dělat určité konkrétní poruchy zdraví. Tyto poruchy mohou být ovšem způsobeny i jinými faktory než je ten nás zajímající.
Máme-li však dostatečný počet lidí (desítky až stovky zpravidla stačí), pak většinou stačí i poměrně malý rozdíl mezi skupinou exponovanou a neexponovanou faktoru F k průkazu, že faktor F způsobuje onu poruchu zdraví, kterou studujeme.
Citlivost tohoto testování můžeme ještě zvýšit tím, že z obou skupin vyřadíme osoby, které byly prokazatelně vystaveny jiným faktorům, způsobujícím totéž. Pak mohou být statisticky významné i rozdíly na úrovni zlomků procentních bodů mezi exponovanou a neexponovanou skupinou.
Problém ovšem spočívá v tom, že sice víme, že ve skupině exponované faktorem F jsou oproti té druhé navíc lidé, kteří s vysokou pravděpodobností mají své zdravotní problémy způsobené tímto faktorem, ale nejsme normálně s to je odlišit od těch, kteří ke své zdravotní poruše přišli jinou cestou.
Z výše uvedeného plyne, že těm, kteří jsou proti odškodňování osob, postižených oním faktorem F (třeba proto, že by mohlo jít částečně z jejich kapes), stačí požadovat, aby byli odškodněni jen ti, které s jistotou postihl faktor F, a nikomu se odškodné nedostane.
Faktem ovšem je, že u mRNA pseudovakcín je to trochu jinak: Část "vakcinovaných" vytváří na povrchu svých buněk virový protein (a mj. z toho také víme, že "vakcíny" ovlivňují i jiné buňky než buňky imunitního systému). Přitom je zajímavé, že tento fenomén nebyl popsán u neočkovaných, u nichž proběhla infekce COVID.
Existuje zde tedy jakýsi pomocný znak, který by mohl výrazně u části "vakcinovaných" zvýšit pravděpodobnost, že jejich zdravotní potíže jsou opravdu vyvolány "vakcínou" a nikoli něčím jiným. Nehledě k tomu, že už jen vystavení virového proteinu na povrchu buněk je nutno považovat za jakési poškození samo o sobě, protože se jedná v podstatě o jakousi "časovanou bombu", která s vysokou pravděpodobností někdy nějak pacienta poškodí, a ten tomu může uniknout v podstatě jen tím, že předtím stačí zemřít na něco jiného.
Tedy, osoby s virovým proteinem na povrchu vlastních buněk by dle mého mínění odškodňovány být měly, byť třeba se zohledněním rozdílů mezi těmi, které už nějaké zdravotní potíže po tomto zákroku mají, a těmi, které jsou teprve v "blahém očekávání". Náklady na toto odškodnění by měly nést instituce i osoby, které se v prosazování "vakcinace" i proti vůli občanů (s pohrůžkami "budete v domácím vězení", "nepustíme vás do obchodu ani hospody, ani do veřejné dopravy", "budete vyhozeni ze zaměstnání" atd.) angažovaly a v podstatě ji občanům vnutily.

Letošní záchvat senné rýmy je jakýmsi náznakem toho, že se můj imunitní systém čtyři roky od aplikace mRNA sajrajtů, kterou bych dobrovolně nikdy nepřipustil, začíná vzpamatovávat, a že ani nebyla kompletně zničena jeho paměťová část, v níž je uložena informace, že proti částečkám travního pylu se musí bojovat "hlava nehlava", bez ohledu na škody, které to vyvolá. Rýsuje se tedy i jakási naděje, že se u párů, zneplodněných těmito sajrajty, snad obnoví schopnost mít děti. Případně že dojde ke snížení i dalších zdravotních dopadů těchto "vakcín".

Opravdu je uhelná energie "šíleně drahá"?

Ultralevicový Guardian vytiskl kritiku Trumpem realizovaných rušení omezení pro těžbu uhlí a provoz uhelných elektráren. Česky ji najdete v Britských listech. Blekty ekologů se točí kolem toho, že "uhlí je šíleně drahé, zatímco plyn a OZE jsou daleko levnější".

Opravdu je uhlí drahé?

Ve skutečnosti je energie z uhlí pořád nejlevnější, zejména tam, kde jsou dostupné dobře těžitelné uhelné sloje. Plyn se musí dovézt z větší dálky a ne nezanedbatelné je, že pokud bereme uhlí za "prokleté" coby zdroj skleníkového efektu, tak skleníkový dopad plynu v přepočtu na vyrobenou kWh je vyšší o úniky metanu, skleníkovějšího silněji než oxid uhličitý (jeden a půl až jeden a tři čtvrtě krát "prokletější"). I přeprava uhlí je daleko jednodušší, nevyžaduje potrubí, ani speciální cisterny, nebo cisternová plavidla. Dá se přepravovat v tom samém, v čem jsme schopni přepravovat písek, štěk nebo podobné materiály.
Drahým činí uhlí výlučně nesmyslné emisní povolenky a další regulace, které ho mají protitržně zdražit.
Pokud se týká oněch OZE, ty jsou drahé svou podstatou, včetně toho, že vyrábějí nepatrná množství energie na obrovských plochách, z nich je nutno tu energii nějak svést dohromady (a beze ztrát to nejde). Dalším problémem je chaotičnost jejich činnosti a nutnost zálohovat naprosto nepředvídatelné výpadky těchto pseudozdrojů. OZE jsou proto masívně dotovány a srovnávat jejich dotovanou energii s nedotovanou (ba dokonce uměle předraženou) energií klasických zdrojů mohou opravdu jen ekologové, ať už to činí z hlouposti a nevzdělanosti, nebo jako záměrné a vědomé lhaní.

Uhlí a USA

Uhlí je tradičním zdrojem energie v onom rezavém pásu, byť je, pochopitelně, jeho energie následně převáděna na jinou formu, nejčastěji elektřinu, nicméně je využitelná i tepelná energie, která už se k výrobě elektřiny nehodí, ale mohou se jí vytápět stavby, od průmyslových objektů až po lidská obydlí. Je to jistě samozřejmé, ale asi je nutno toto zdůraznit, že ani fotovoltaika ani větrná energie nic takového nedělají. Jediným způsobem, jak využít energii z nich k vytápění, jsou topení na elektřinu.
Uhlí pochopitelně slouží i jako chemická surovina (např. k výrobě oceli, ale i dalších kovů), případně se z něj dá vyrábět koks, dehet a plyn. Koks opět slouží k produkci kovů z rud, plynem je možné topit (a na rozdíl od energie z OZE je dlouhodobě skladovatelný) a dehet je významná chemická surovina, sloužící k výrobě mnoha typů zboží, od stavebních izolací po některé léky. Těžba uhlí na energii uvedené produkty slevňuje.
Jiné státy než USA, které mají nedostatek ropy a jsou odkázány na její dovoz, mohou z uhlí vyrábět syntetický benzín, jak to dělali za druhé světové války Němci. Pokud se v tomto procesu použije uhlí pouze jako surovina, a nikoli paralelně jako zdroj vodíku a energie (obojí může dodat jádro), je to výroba poměrně efektivní.

OZE a USA

Na rozdíl od bezcenných blábolů zelených aktivistů, energie z OZE je šíleně drahá. Na výstavbu fotovoltaických i větrných elektráren o nominální kapacitě jednoho jaderného bloku se spotřebuje víc peněz, než na výstavbu onoho jaderného bloku. Pokud zohledníme, že jaderný blok zpravidla pracuje po 80 % doby své životnosti, zatímco u OZE jsou tato procenta sotva čtvrtinová (a pokud zohledníme fakt, že po významnou část doby svého provozu OZE produkují energii, která je naprosto nevyužitelná a je nutno ji složitě a draze "mařit", musíme jít s těmi procenty ještě níže). Z toho plyne, že stejné množství elektřiny jako jaderný blok vyrobí OZE o několikanásobně vyšším nominálním výkonu, a tudíž i o několikanásobně vyšší pořizovací ceně. A to ještě silně nespolehlivě, což si vynucuje další náklady, včetně dotování této energie, aby byla vůbec kupována (případně povinného nakupování, což vyjde nastejno).
Jediné, co jejich cenu opticky snižuje, jsou bezuzdné dotace těchto nesmyslných zdrojů, na jejich výstavbu i na provoz. Zatím nikdo nedotuje jejich likvidaci, která je paradoxně dražší a složitější než likvidace jaderné elektrárny.
Podíváme-li se na situaci v USA, tak nejdražší a současně nejméně spolehlivou z hlediska stability dodávek mají elektřinu v Kalifornii, tedy ve státě, který má největší podíl OZE na její výrobě v rámci USA. Takže levnost elektřiny z OZE je naprostý nesmysl a ještě je nutno zohlednit onu nespolehlivost dodávek, která činí elektřinu z OZE podřadnou oproti energii ze "špinavých" zdrojů.

Obnovením dolování uhlí a provozu uhelných elektráren v podstatě Trump plní sliby svým voličům, protože zlepšuje ekonomickou situaci v chudších částech USA, kde měl největší voličskou podporu. To, že kašle na bezcenné žvásty a nesmysly, šířené ultralevicovými ekologickými aktivisty, je v podstatě rovněž plnění předvolebních slibů. Ostatně, z těchto škůdců ho patrně nikdo nevolil.

Skutečně nás budou likvidovat Trumpova cla?

Dnes jsme ze všech stran masírováni tím, jak Trump nasadil strašlivá cla na zboží, z jiných států, včetně států EU, a tím způsobil totální katastrofu, trh hyne a burziáni umírají na infarkty, protože z neotevíratelných a nerozbitných oken nemohou skákat, jak o slavném Černém pátku.

Cla

Clo je jistě jakási nepříjemnost, která má do jisté míry kompenzovat rozdíly v ekonomické síle producentů toho či onoho zboží.
Budu hodně ošklivý: Clo má jednoznačně pozitivní význam tam, kde jeden ze států prodává zboží vyrobené za dumpingové či jinak uměle zvýhodněné ceny.
V poválečné historii došlo k tomu, že USA zemím, poničeným druhou světovou válkou zpřístupnily svůj trh nízkými cly a samy trpěly, že podobné zboží z USA je evropskými (i jinými) státy zatěžováno daleko vyššími cly. To nakonec vedlo až k úpadku některých průmyslových odvětví v USA, která ničilo levné zboží, dovážené z ciziny a minimálně zatížené cly. V rámci tohoto jevu vznikl i tzv. "rezavý pás", obrovská oblast, táhnoucí se přes několik států, kde postupně krachovaly továrny, doly a další průmyslová zařízení a lidé se ocitali v chudobě. Z tohoto prostředí také přišel (a v mládí si veškeré strasti s ním spojené zakusil) i Trumpův vicepresident Vance.
Přitom významnou roli sehrál i útěk některých výrobních podniků z území USA do zemí EU, zejména si tím pomohlo Irsko, které je pro tyto podniky "daňovým rájem", a jeho prosperita je v podstatě takovýmto způsobem nafouknutá bublina.
Každému, kdo se alespoň trochu vyzná třeba jen v ekonomice domácnosti, musí být jasné, že negativní stav, který se nelepší, ale naopak prohlubuje a rozlézá po mapě USA, je naprosto neúnosný a je nutné jeho řešení.
Trump a jeho tým se tedy v podstatě snaží, aby se výroba vrátila zpět na území USA, aby dala výdělky občanům USA a přinesla do zbídačených oblastí peníze. Řekněme si to upřímně, zastavení a zvrácení úpadku USA v podstatě nepřímo pomůže celé západní civilizaci, tedy i nám.

Akcentace

Důležité také je, že státy EU, které Trumpa patrně vytočily nejvíce, navíc takto získané peníze místo na nějaký svůj rozvoj a posilování obranyschopnosti i ekonomické odolnosti, investovaly do přebujelého sociálního systému, který je (mj.) učinil i atraktivní destinací pro všechny nemakačenky světa, čímž ovšem dále zhoršily své schopnosti obrany.
Když se navíc v EU začal hroutit politický systém a demokracie začala být nahrazována politickými čachry za přispění ke všemu ochotných a všeho schopných soudců, sklapl Trump "protijaderné paraple" a spojencům dal jasně na vědomí, že nehájí ty hodnoty, které představují a hájí USA, a že peníze, které celní asymetrií získaly, v podstatě promrhávají.
EU má nyní příležitost, asi poslední za celou svou existenci, něco sama se sebou udělat a vrátit se k demokracii a tržní ekonomice, které, zejména po přeměně předchozích společenství na nynější EU, začala stále více opouštět.
Porovnávání počtů obyvatel či jiné podobné akce, které provádějí někteří evropští politrukové, nic nemění na skutečnosti, že EU je v podstatě přehlídkou promarněných šancí. EU má údajně na svém území více plynu a ropy, než kolik jich bylo v Zálivu, než je tam začali těžit. Nedělá s tím nic, z nesmyslných ideologických důvodů. EU má obrovské zásoby surovin potřebných pro rozvoj moderních technologií, netěží je a nevyužívá, a to, co doveze, je z ideologických důvodů promrháno v nesmyslech typu OZE.
V důsledku popsaných jevů (a dalších s podobným dopadem) z EU utíkají firmy i lidé, protože perspektiva uplatnění vzdělání a kvalifikace k nějaké exaktní činnosti je v EU naprosto mizerná, snad ještě horší, než jaká byla v "táboře míru a socialismu". Ze sovětského bloku prchali hlavně lidé, kteří chtěli podnikat a svobodně cestovat. Lidé, kteří chtěli jen vykonávat kvalifikované práce a oželeli omezení, která byla s občanstvím v těchto státech spojena, většinou prchat nemuseli, protože práce, i kvalifikované, bylo dost a postupně padala i ideologická omezení, která zbrzdila rozvoj genetiky (lysenkismus) a nakonec padla i omezení v oblasti výpočetních technologií ("kybernetika - buržoasní pavěda"). A faktem je, že pologramotné "dělnické kádry" si ve vedení států vedly lépe než akademickými tituly dekorovaní evropští úředníci.
Socialismus přese všechnu snahu nakonec začal směřovat ke krachu, který byl naprosto zákonitý, protože jakákoli státně dirigistická ekonomika se musí zhroutit. Nicméně ekonomika EU je na tom velmi podobně a příznaky jejího úpadku vidíme v podstatě kamkoli kolem sebe pohlédneme. EU sama sebe svazuje nekonečnými ideologickými nesmysly, které nemají žádné opodstatnění a jen škodí. O to je situace v ní horší než v tom socialismu, který nakonec dělal prakticky vše, co se dalo, ale nestačilo to.
Představa, že se EU zachrání federalizací, je, pochopitelně, naprostý nesmysl. Naopak, čím větší pole působnosti dostanou ideologičtí skřeti, kteří škodí všem obyvatelům EU, tím více se bude ekonomika hroutit až do krachu, na který může navázat procpání nějakého "populisty" do jejího čela  (třebas i násilím ze strany mas obyvatel - jako třeba "pochod na Brusel"), nebo nějaká forma občanské války.

Různost

Faktem je, že se Trump netají s tím, že bude přistupovat ke státům EU individuálně, a že v podstatě její vedení není pro něho partner pro nějaké jednání či ekonomickou spolupráci. Takže je více-méně jasné, že státy EU, které mají ve svém čele lidi demokraticky a tržně orientované (tedy "nebezpečné populisty") budou ze strany USA různými cestami podporovány, zatímco státy ovládané "banálními byrokratickými zly" slíznou negativní dopad probuzení obra na protější straně Atlantiku naplno.
Je, pochopitelně, naším primárním zájmem, abychom od následujících voleb patřili mezi státy Trumpem podporované a preferované. Pokud by se nám otevřel US trh i možnosti spolupráce s tamními refrešovanými podniky, mohlo by to pro nás být ekonomicky i politicky terno. Důležité také je, že je třeba naprosto odmítnout veškeré ideologické pitomosti, které tu EU zavedla, a které naší ekonomice jen škodí a zcela zbytečně vedou k politickému rozdělování společnosti.
Jsou jen dvě pohlaví a žádné "gendery". Neexistuje žádná klimatická nouze, oxid uhličitý, včetně antropogenního, žádný vliv na současné oteplování klimatu nemá, to bylo v závěru minulého roku prokázáno zcela definitivně, bez jakéhokoli prostoru pro klimatické šejdířství.
Neexistuje žádné "právo imigrovat" do EU nebo kamkoli jinam. Existuje jen právo utéct před politickým pronásledováním (ale nikoli např. před ekonomickou nouzí) do prvního bezpečného státu, a tam se snažit o přijetí někde, kde budou mít o uprchlíka zájem. I zde musí nastoupit takový režim, aby politické prostředí státu setrvalo v rámci demokracie a tržní ekonomiky. Je nutno tvrdě konstatovat, že není možné imigrantům masově ustupovat, jak se tomu děje např. v Německu. Imigrant se musí přizpůsobit hostitelské zemi, a nikoli naopak. A imigrant, který se přizpůsobit nechce, musí být vyhoštěn. Klidně i do země, z níž utekl. A patrně bude nutné revidovat mezinárodní smlouvy, které vznikly krátce po konci druhé světové války a opravdu již dávno nereflektují současnou realitu na tomto poli.

Takže Trump plní své sliby US voličům a cly zdražené zboží z ciziny bude postupně na americkém vnitřním trhu nahrazeno levnějším a kvalitnějším zbožím vyrobeným v USA, což povede k oživení ekonomiky, hlavně v oblastech, které volily Trumpa jako poslední naději na zvrat své horšící se situace. Ano, některé naše zboží se v USA stane neprodejným (ale zcela jistě může jít jinam). Navíc úpadek výroby v EU běží "samospádem" a Trumpova cla k němu přispějí jen nepatrně.

Můžeme se "zbavit uhlí"?

Jurodiví ekologové blábolí o tom, že se "musíme zbavit uhlí". Jaké by to mělo důsledky?

Význam uhlí

Uhlí se zcela jistě používá jako energetická surovina. Takto získaná energie je jedna z nejlevnějších energií, pokud provedeme přepočet na reálně vyrobenou energii a náklady na ni, je v podstatě druhé či třetí za jádrem (případně vodní energií). Navíc je velice dobře regulovatelná, takže odpadá ono nesmyslné vyrábění energie pro "mařiče", jaké je normou u OZE. Nesmyslné "emisní povolenky" cenu této energie drasticky a bezdůvodně zvyšují, ke škodě celé společnosti.
Je však třeba také zohlednit, že uhlí neprodukuje jen elektřinu, ale rovněž teplárenské teplo, byť dnes už kogeneračně s tou elektřinou. Pokud bychom skončili s uhlím, museli bychom víc než milion domácností převést na jiný zdroj vytápění, a to za podmínek v podstatě energetické nouze.
Dalším užitím uhlí je jeho používání ve spalovnách odpadu, protože příslušný odpad zpravidla neobsahuje dostatečné procento hořlavých materiálů a musí být doplněn nějakým množstvím uhlí, aby hořel. Přitom, pochopitelně, nejde jen o ono spálení, ale také o likvidaci různých nebezpečných látek a ve speciálních spalovnách s dvoustupňovým spalováním je likvidován i silně nebezpečný odpad typu polychlorovaných bifenylů a dalších látek, které při jednoduchém spálení neshoří zcela, ale přemění se na látky srovnatelně toxické, nebo ještě horší(např. dioxiny), které je nutno spálit v onom druhém stupni spalování.
Důležité také je, že uhlí je rovněž cenná chemická surovina a mnoho běžně používaných látek, i takových, jako jsou barvičky pro školní děti nebo náplně různých typů propisovaček, mají tento původ. Nicméně bez barviček z uhlí vám ve zdravotnickém zařízení nevyšetří, zda ta bulka, co máte na těle, je nebo není zhoubný nádor, v podstatě vám ani nespočítají bílé krvinky a poměr zastoupení jednotlivých jejich druhů ve vaší krvi (takže nebude možné diagnostikovat řadu nemocí). Mikrobiolog bude mít problémy s určením bakterií, včetně izolovaných z pacientů. U zemřelých nebude ve vysokém procentu případů možné na patologii stanovit, nač vlastně zemřeli.
Z uhlí se vyrábějí nejrůznější další užitné chemické látky, od plastů až po léky. Pochopitelně, velké množství dalších plastů se vyrábí z ropy. Z uhlí se vyrábějí i různé izolační materiály, používané ve stavebnictví proti vzlínání vlhkosti ze základů do budov, i používané jako střešní krytina.
Výroba různých užitečných látek z uhlí je do značné míry závislá na těžbě energetického uhlí, protože těžit malá kvanta uhlí samostatně, jen jako chemickou surovinu, by produkci uvedených látek mohutně prodražilo a i ty školní barvičky by pak mohly jít cenově na několikanásobek. A zdražení materiálů pro zdravotnictví by bolelo ještě víc. Navíc, některé z uvedených látek se vyrábějí z odpadu po výrobě koksu (a co pak s ním, pokud by se nesměl pálit nebo spotřebovat na výrobu oceli?).
Současně je nutno konstatovat, že už mnoho autorů SF přišlo s domněnkou budoucí možnosti zpracování onoho "fosilu" na složky potravin (a rozhodně to považuji za méně nechutné než brouky). Ostatně, moderní uzeniny z velkovýroby jsou nasyceny kouřovým aroma a přestříkány hnědou potravinářskou barvou, přičemž obojí se dá, mimo jiných možností, vyrobit také z toho uhlí.

Necháme si uhlí vzít?

Pokud necháme škodiče s emisními povolenkami zničit naši těžbu uhlí, hnědého i černého, nastane nouze o řadu výrobků, včetně takových, které mě snad ani nenapadly. Něco bude teoreticky možné dovézt, ale vzhledem k zelenému úpadku ekonomiky nebude za co. Druhá věc je, jakou to dovezené bude mít kvalitu.
Kdysi jsem si jako gymnasista koupil čínské akvarelové barvy, na rozdíl od těch našich běžných "vodovek" nikoli coby válečky, z nichž se barva odebírala mokrým štětcem, ale v malých tubách. Problém nastal, že pokud se tím něco namalovalo, tak se ty barvičky srážely. Podobné srážení jsem pak jako medik viděl na chirurgii, když nám předváděli stanovení krevní skupiny, protože velmi podobně se srazí a rozpraská krev po smísení s antisérem (třeba krev skupiny A se sérem anti A). Takže se ukázaly nakonec v praxi nepoužitelné a pokorně jsem se vrátil k našim vodovkám.
Pokud se necháme zbavit uhlí, budeme tedy odkázáni na dovozy výrobků silně pochybné kvality z nějakých obskurních zemí. Je ovšem otázka, zda na nákup v cizině bude naše ekonomika vůbec mít prostředky.
Jistěže tento zákaz může snížit i dostupnost řady léků (už nyní je naše zdravotnictví nedostatkové skoro jako za komunistů, ne-li dokonce hůř) a to už, pochopitelně, znamená přímé ohrožení našich životů.
Bez uhlí bychom museli řešit teplárny, spalovny a další typy aktivit, které jsou v současnosti téměř bezproblémové.
Zcela jistě nejsou zanedbatelné ani velké počty nezaměstnaných jak z těžby, tak i z navazujících výrob. A ona "bohatá alternativní ekologická pracovní místa" prostě neexistují, to je, a vždy byl, jen vědomý podvod ze strany ekologů.

Takže, je mi velice líto, ale "dekarbonizační" návrhy ekologických iniciativ i organizací na ně napojených jednoznačně poškodí naši ekonomiku v řadě oblastí, o jejichž existenci ekologové snad ani nevědí. Je také charakteristické pro EU, že na opatření spojená s Green Dealem nebyl proveden naprosto žádný rozbor dopadů. Dokonce ani tak primitivní nástin, jaký jsem zde předložil. Svědčí to o naprosté nekompetentnosti vedení EU obecně a těch jejích činovníků, kteří podporují Green Deal, zvláště.

U Berlína se bojuje za Prahu

aneb AfD, CDU/CSU a němečtí voliči

CDU/CSU se snaží alespoň zčásti převzít něco z velmi racionálního a i pro nás pozitivního programu AfD. Její poslanci se pokusili o společné hlasování v Bundestagu, ohledně nakládání s ilegálními přistěhovalci. Tím do jisté míry, byť to byl pokus neúspěšný, prolomili "sanitární kordon" kolem AfD. Co bude dál?

Blíží se volby

Vláda v Německu ztratila parlamentní většinu a byly proto vypsány na tento měsíc, neděli 23. 2., volby do Německého spolkového sněmu. Podle průzkumů je s největší pravděpodobností vyhraje právě CDU/CSU a druhá bude patrně AfD. Ani zrušení "sanitárního kordonu" kolem AfD nebude s vysokou pravděpodobností stačit k vytvoření parlamentní většiny z těchto dvou stran. Protože průnik programů ostatních stran s programem AfD je prakticky nulový, padá s vysokou pravděpodobností kombinace těchto dvou stran s nějakou další.
Jako výsledek je tedy očekáván pro německé občany už jednoznačně znechucující kočkopes, kopulace CDU/CSU s nějakými stranami, majícími prakticky opačný politický program. Tedy něco, co patrně německé občany proti "zavedeným" a "demokratickým" politickým stranám popudí ještě víc.
Pochopitelně, do celého tohoto procesu ještě zasáhl Elon Musk se svou podporou AfD a s rozhovorem, v němž mohla její předsedkyně seznámit posluchače se svým programem. Přinejmenším se mohli němečtí voliči seznámit s pravdivými informacemi o programu AfD, protože zatím v podstatě slyšeli jen hysterické skřeky socialistických a environmentalistických desinformátorů.

Program AfD

Program AfD je velice rozumný a v podstatě alespoň některé jeho části jsou přijatelnější pro německé voliče (podle průzkumů) než programy zavedených stran. Dokonce byl získán naprosto šílený výsledek, že totiž část programu AfD, týkající se ilegálních imigrantů, by podpořila skoro třetina voličů zelených.
Rozumnost tohoto programu je jasná: Zahrnuje ukončení Green Dealu ve všech jeho formách a částech. Dále obnovení chodu německých jaderných elektráren a současně ukončení veškeré podpory OZE. Důležité je i odstranění ilegálů z německého veřejného prostoru do detenčních center, což by z velké části eliminovalo jejich možnosti páchat zločiny obecně a teroristické útoky zvláště.
Rozhodně bych podpořil kohokoli, kdo by takové věci zavedl i u nás.
V souvislosti s výše uvedeným si dovoluji konstatovat, že tak, jak činí onen návrh ohledně ilegálních imigrantů, bylo zacházeno s našimi uprchlíky před komunismem, jak po únorovém puči, tak i po srpnové okupaci. A, pochopitelně, i s uprchlíky z dalších zemí "tábora míru a socialismu". Přitom rozhodně za zády současných ilegálů nejsou žádné rudé šibenice či uranové lágry. Naprostá většina z nich jde tam, kde jsou lidé dostatečně hloupí, aby jim zajistili bezpracný a z jejich pohledu přepychový život.
Němci už na to začali přicházet a poslední aktivity "chirurgů z dovozu", díky, pane Okamuro, za tento geniální a supervýstižný termín, se už zřejmě intimně přimkly k červené čáře, pokud ji dokonce nepřekročily. Pokud se CDU/CSU spojí se stranami, které hodlají udržet "chirurgy" v ulicích, aby měli dostatečný "operační prostor", zcela jistě to voliči "ocení" u dalších voleb.

Ekonomika

Je nutné konstatovat, že ekonomika Německa jde s Green Dealem do kopru. Ty miliony "zelených" pracovních míst, kterými se ohánějí zelení politrukové, jsou jen a jen drzá desinformace. Naopak podniky krachují a ty, které mohou, utíkají ven, mimo EU. Navíc ještě mimo EU (a tedy i Německo) prchají talentovaní lidé, protože pod vládou Bruselu není žádný prostor pro jejich uplatnění.
Už na to začali přicházet i šéfové velkých podniků, a je otázka, nakolik se AfD podaří oslovit dělníky, kterým hrozí propuštění z důvodu Green Dealového úpadku ekonomiky. Do jisté míry se to samé týká i těch, kteří v Německu pracují v zemědělství Pochopitelně, není jasné, jak moc jich při volebním lámání chleba podpoří AfD, tedy stranu s programem, který by mohl jejich existenci zachránit.
Prostě, kdo v Německu pracuje a prací vytváří hodnoty, je bit. Pré mají jen sociální parazité. Ti pouze nemají inteligenci tasemnice nebo škrkavky, které hostitele nezabijí, protože by to znamenalo i jejich smrt.
Pochopitelně, ekonomika Německa se do značné míry bude promítat i do ekonomiky České republiky a krach se k nám přenese daleko víc než krach Německa za Velké hospodářské krize před téměř sto lety.
A lze zcela jistě konstatovat i to, že politika je jen jakési pokračování ekonomických procesů, takže krachování velkých podniků, miliony či spíš desítky milionů nezaměstnaných, kolaps eura (a tím anulování úspor občanů) a další podobné "radosti" nutně povedou k politické radikalizaci. Ostatně,  podobný ekonomický kolaps před necelými sto lety, pouze vyvolaný jinou příčinou, skončil přeměnou Německa na totalitní stát a posléze i válkou, která je, jak známo, jen pokračováním politiky jinými prostředky. Budování Green Dealu poté, co se jednoznačně neosvědčil, je, bohužel, z tohoto pohledu přímo taháním tygra za vousy.

Blížící se německé volby zcela jistě rozhodnou o pokračování (což je víc pravděpodobné) nebo ukončení (méně pravděpodobné) ekonomické krize vyvolané jurodivými zelenými hlasateli Green Dealu, k nimž, bohužel, patří i současná česká vláda. Pokud budou Němci volit racionálně, zhorší se nejen postavení Green Dealových šílenců v Německu, ale i u nás, včetně zhoršeného postavení vlády v Česku, vládnoucí proti zájmům našich občanů. Takže se dá oprášit a upravit heslo ze 30. let minulého století a prohlásit, že "U Berlína se bojuje za Prahu".

Budeme ohřívat vzduch zbytečně vyrobenou elektřinou,

abychom "zachránili Zemi před globálním oteplováním"?

Český rozhlas tentokrát zapracoval výborně a chvályhodně. Zveřejnil na svém webu informaci, která by byla směšná, kdyby nebyla naprosto šílená a odpudivá: Naši soudruzi bojovníci za klima hodlají v ČR vybudovat megafény o výkonu srovnatelném s výkonem Temelína, aby "mařily" přebytečnou energii v síti.

Proč "mařit"?

Protože v létě, když svítí slunce a fouká vítr, je elektřiny v evropské síti i u nás nadbytek. Je to doba, kdy elektřinu skoro nikdo nepotřebuje a fotovoltaické i větrné farmy jedou na plný výkon. Pochopitelně, nebyl by problém tyto zbytečné a nadbytečné zdroje odstavit, jenže zelení škůdci si vymohli, že tato energie musí být vykupována i při nadbytku a navíc za pevně stanovené ceny, odpovídající ceně energie při jejím nedostatku.
Pochopitelně, rozdíl mezi nulovou až zápornou tržní cenou "ekologické" energie a její nucenou výkupní cenou platí všichni, kteří elektřinu z veřejné sítě nějakým způsobem využívají. A také, pochopitelně, všichni, kteří nakupují zboží a služby, na nichž se nějakým způsobem podílela elektřina (tj. skoro všechno, co je na trhu).
Stabilní zdroje, a zejména jaderné, nejsou stavěny na nějakou pružnost výkonu, ty musí jet na sto procent, nebo něco málo pod, svého výkonu. Nelze je snadno vypnout a  zase zapnout, jako třeba stolní lampu. O něco takového se pokusili v Černobylu (a museli kvůli tomu vypnout veškerá zajištění, včetně použití štípacích kleští na některá zvlášť důležitá) a výsledek všichni známe.
Proto při nárazu větru a slunce na naše OZE a navíc ještě dotovaném obrovským přetokem elektřiny z Německa, budeme mít v síti tak šílený nadbytek elektřiny, že to bude ohrožovat její stabilitu. "Jedinou" možností jsou "mařiče elektřiny", které nějakým způsobem zbytečnou elektřinu zlikvidují.
Fantasmagorie zelených o nějakém smysluplném využití této energie nechme stranou, jsou to opravdu jen fantasmagorie. Žádné smysluplné využití elektřiny nemůže být založeno na tom že bude tato elektřina k dispozici v naprosto nepředpověditelných a zcela nepravidelných intervalech, trvajících zcela nepředpověditelnou dobu, a nikdy jindy ne. "Mařiče" to dokazují naprosto jasně.
Tedy, jistě by se tato elektřina dala využít k vyhřívání nějakých slušně izolovaných podzemních zásobníků (u nich by nepravidelnost na vstupu opravdu nevadila), z nichž by se následně čerpala energie ve formě elektrárenské či teplárenské páry, ale to je opatření příliš racionální a praktické na to, aby něco podobného mohla schválit EU a zelení nekladli nepřekonatelné překážky při jeho zavádění do praxe.

Maření

Takže máme nesmyslnou a nadbytečnou elektřinu, místo abychom potlačili její nesmyslnou a nadbytečnou produkci, budeme ji "mařit" prostřednictvím obrovitých fénů s odporovými dráty, vyhřívanými "mařenou" elektřinou a tou samou elektřinou poháněnými vrtulemi. Ty budou zcela jistě vyhřívat vzduch. Protože OZE byly stavěny pod záminkou "boje proti globálnímu oteplování", budeme v rámci tohoto boje ohřívat vzduch, a tedy i klima na planetě.
Pokud by takový projekt vznikl u chovanců psychiatrické nemocnice (patrně na oddělení pro těžce psychicky nemocné, které není možné pouštět ani na vycházky do parku v areálu nemocnice), měl by jakýsi smysl pro podporu odborného názoru zdravotníků na tyto pacienty a jejich diagnózu. Naprostá šílenost ale je, že toto opatření je podporováno naší vládou, která hlasy poslanců vládních stran pro ně připravila příslušnou legislativu. Je to jasná ukázka toho, že vládní poslanci i ministři by měli být zavřeni do klecových lůžek u pověstného pana primáře Chocholouška s komentářem: "Vy nás ale zásobujete."
Lidé se zdravým rozumem (a patří mezi ně i vedení některých energetických podniků) tento nesmysl s větší nebo opatrnější razancí odmítají.
Pochopitelně, odmítat tuto šílenost by měli všichni občané, kteří spotřebovávají elektřinu z veřejné sítě, protože tento nesmysl zaplatí právě oni nárůstem již i tak neúnosných cen elektřiny. Pokud tito lidé budou volit kohokoli, jen ne kandidáty vládní koalice, bude to jednoznačně příznak zdravého rozumu, a ne "ruského vlivu".
Každý, kdo není duševně chorý, také musí v této souvislosti pochopit, že OZE nemají naprosto nic společného s bojem proti ohřívání klimatu, protože zde je vazba mezi jejich provozováním a záměrným ohřevem vzduchu naprosto jednoznačná a jasná. Tu musí postřehnout i člověk s opravdu nízkým IQ.
Je to jen další z mnoha důkazů, že celý "boj za klima" není nic jiného než podvod.

Čeho je třeba se ještě bát

Dokážu si představit, že komunisté, případně STAČILO!, vytyčí program ve smyslu "Zničíme solární (větrné) barony jako třídu". Tedy něco podobného, jak jejich předchůdci ničili "kulaky". A občané, totálně naštvaní oním "pálením laciného žita v peci, aby zdražil chleba", jak kdysi zpívali Voskovec a Werich v Osvobozeném divadle, pouze převedeném na elektřinu, jim dají svůj hlas.
A opravdu budou posléze tito občané stát na chodnících a tleskat, až rudé bojůvky, složené z dělníků ze v důsledku Green Dealu zavřených továren, budou sviňským krokem hnát po vozovce "rozkulačené" solární a případně i větrné barony kamsi do lágrů, v nichž budou pod knutou sadistických dozorců provádět nějakou společensky pozitivní činnost (jejich předchůdci bez jakéhokoli hygienického jištění rubali uran). A lidé na chodnících budou tleskat i tomu, že děti těchto baronů budou vyhozeny ze všech škol, vyjma základních, a spolu s neuvězněnými členy rodiny budou třít bídu s nouzí.
Hrozná je tato představa i proto, že si dokážu představit sílu pokušení něčemu takovému dát svůj hlas (zejména s účtenkou za elektřinu v rukou) a potom stát na chodníku a tleskat, protože hrozny hněvu, nalité horkým vzduchem z mařičů elektřiny, budou doslova praskat z přeplnění a jedovatá šťáva z nich bude stříkat na všechny okolo, tedy i na mě.
Dokážu si tedy představit, že šílenosti totality ekologické mohou být vystřídány nějakou novodobou "diktaturou pracujících", kterou přinejmenším v prvních letech její existence masově podpoří většina občanů. A že na tomto poli ony "mařiče elektřiny" mohou sehnat stejnou dějinnou roli, jako podpisy představitelů demokratických států pod Mnichovskou dohodou, od nichž je přímá cesta k poválečnému volebnímu vítězství komunistů i následnému únorovému puči.

"Mařiče elektřiny, které nám s jásáním připravuje současná vláda pod diktátem zelených a bruselských, jsou tedy cosi naprosto šíleného, co se může projevit jako zdroj dalekosáhlých (a z hlediska demokracie jednoznačně negativních) společenských posunů. Ve svých důsledcích možná horších, než ono zdražení elektřiny, které vyvolají.

Poznámka

Nedalo mi to a ještě před odesláním postu jsem se přesvědčil, že to není datováno 1. 4. nebo 31. 12. Není (10. 1.). Takže je to opravdu autentický výplod bruselských grýndýlistů a jejich tuzemských důvěrníků a pomocníků. Dnes na to odkazuje i pan Neff na Neviditelném Psovi, nicméně má daleko větší tendenci to podceňovat než já.

Zatočím s šedou ekonomikou!

Paní Alena Schillerová nám na billboardech, už s vysokou pravděpodobností souvisejících s podzimními volbami, slibuje (či vyhrožuje?) zatočením se šedou ekonomikou. Mělo by nás to nějak motivovat k hlasování pro ni a pro ANO?

Šedá ekonomika

Podle EK je šedá ekonomika jednak práce bez uzavřené a nahlášené smlouvy, z níž se poté neplatí daně, jednak se tento pojem týká různých výměnných obchodů, z nichž rovněž stát nezíská nějaké zdanění.
Budu hodně zlý, ale věnuji pietní vzpomínku vekslákům, kteří v podstatě dělali něco hodně podobného, a to v období před rokem 1989. Jakmile padl režim, vyrostla spousta směnáren a korunu bylo možné zcela oficiálně v nich (a také v bankách) směnit za jiné měny. Kurz byl, pochopitelně, blízký tomu "veksláckému", takže nikoli např. západoněmecká marka za tři koruny, stejně jako východní, ale šlo o oficiální byznys, pro který veksláků nebylo zapotřebí. A pokud člověk někam jel, nepotřeboval "devizový příslib" (tj., že mu stát vymění určitou částku korun za západní měnu při naprosto nehorázném kurzu, tuto měnu těžce podhodnocujícím), příslušnou měnu si koupil sám.
Současně také padly tuzexové bony. Pro nepamětníky: Jednalo se o jakousi náhražku západních měn, vydávanou našim státem těm, co dovezli západní peníze, za jakýsi oficiální kurz, za niž se dalo nakupovat ve speciálních prodejnách organizace Tuzex, v nichž bylo k mání jinak nedostupné zboží západní provenience. Takže veksláci, obchodující nejen s cizími měnami, ale i s bony, vlastně normálním lidem umožňovali se k takovému zboží dostat.
A tento "pád" do normálních poměrů se "šedou ekonomikou" veksláků zatočil lépe než jakékoli represe. Zmizeli jak sníh na jarním sluníčku.

Jak funguje šedá ekonomika

Budu opět zlý: Tato ekonomika funguje na ryze tržních vztazích, byť může někdy reflektovat uměle deformované ceny zboží i služeb, případně jejich umělé znedostupnění nedemokratickým státem s netržní ekonomikou.
V opravdu tržní ekonomice se prakticky nevyskytuje, na rozdíl od ekonomiky černé, která je zpravidla spojena s kriminálními aktivitami, jako je třeba prodej drog. Byť i zde je obtížné stanovit hranici mezi tím, co je ještě jakési racionální omezení, a co je už čistě samoúčelná (či v něčí prospěch prováděná) buzerace občanů státem.
Abych byl konkrétní, např. boj proti "duševnímu zdraví lidí šíleně nebezpečnému", konopí, si původně na státech (zejména USA) vylobboval koncern DuPont, producent plastových vláken, jehož výrobky buď silně svou kvalitou zaostávaly za výrobky z vláken konopných, a nebo při srovnatelné kvalitě byly výrazně (až násobně) dražší, a koncern potřeboval zahnáním konopí do ilegality dostat tuto konkurenci z trhu (odrůdy konopí bez produkce THC, tzv. technické, tehdy neexistovaly).
Dnes jsou hlavními bojovníky proti "šíleně jedovatému a nebezpečnému" konopí farmaceutické firmy, protože extrakty z konopí daleko lépe léčí v mastech i dalších lékových formách jak nejrůznější kožní afekce, tak i poruchy pohybového systému, než jimi vyráběné sajrajty, a také jsou daleko levnější (na některé z nich lze navíc použít i technické konopí). Účinné látky z marihuany (jako THC) se zase uplatňují u pacientů (zpravidla onkologických) jako prostředek tišící stavy nevolnosti, zvracení, případně i průjmy po ozařování a chemoterapii. Opět jde o výrazně vyšší léčebný účinek a s menšími negativními vedlejšími účinky než u továrně vyráběných sajrajtů.
Ale abych se vrátil k té šedé ekonomice:
Výše uvedený příklad jasně uvedl, že v čistě tržní ekonomice, obsahující minimum nějakých netržních regulací, ideálně žádné, šedá ekonomika ani nemá jak by se uplatnila, protože aktivity s ní spojované se stávají legálními a není důvod je nějakým způsobem restringovat.

Je tato ekonomika opravdu špatná?

V návaznosti na konec předchozí části mohu konstatovat, že do restriktivnějších ekonomik vnáší šedá ekonomika prvky volného trhu. Toto nelze hodnotit jednoznačně negativně, protože to zvyšuje celkovou efektivitu ekonomiky státu, zpřístupňuje to jeho občanům zboží a služby, které by při respektování restrikcí buď nebyly dostupné, nebo ne za pro ně přijatelnou cenu.
Pokud jde o kvílení, jak  moc je stát ochuzován o daně: Lze konstatovat, že aktéři šedé ekonomiky současně oficiálně nakupují zboží a služby, které jsou zatíženy daní. Takže významná část toho, co z nich stát nedostane zdaněním jejich šedoekonomických aktivit, nakonec stejně skončí ve státní kase tím způsobem, že za ušetřené peníze aktéři šedé ekonomiky nakoupí více zdaněného zboží a služeb.
Někteří ekonomové jdou ještě dál a existují např. studie, prokazující, že masové pašování cigaret do Itálie (poválečné období až do 50. let) mělo na její ekonomiku v podstatě pozitivní vliv. A takovýchto případů a jejich rozborů lze najít v ekonomické literatuře, spíše tedy libertariánské orientace, vícero.
Pokud bychom to konkretizovali na naše poměry, tak naše ekonomika je vinou EU i vlád, které jí šly a jdou naprosto nesmyslně až zbytečně na ruku, velmi silně přeregulovaná. V tomto prostředí (a ono se to dá vztáhnout na celou EU) je šedá ekonomika spíš přínosem. A pokud nesmysly financující státy o nějaký obolus přijdou, je to opět pro občany i demokraticky orientované instituce spíš přínos.
Z tohoto pohledu je nějaké zvýšení restrikcí vůči šedé ekonomice kontraproduktivní a ekonomice státu škodlivé. Zcela jistě budou tací, kteří budou svolávat hromy a blesky na účastníky šedé ekonomiky z důvodu závisti jejich příjmů. Tyto lidi je třeba usměrnit k tomu, aby záviděli spíše provozovatelům různých dotovaných a podobných aktivit, které zpravidla škodí ekonomice států daleko více a příjmy jejich provozovatelů jsou naprosto bezpracné, např. provozovatelé dotovaných OZE.

Dovoluji si tedy tvrdit, že paní Schillerová neplánuje něco, co bychom my, občané tohoto státu, měli nějak výrazně podporovat. Měli bychom se na ni dívat asi jako by se lidé mé generace dívali na komunistického funkcionáře, slibujícího likvidaci veksláků, a tedy (mj.) znepřístupnění zboží z Tuzexu všem nám občanům, nemajícím devizové příjmy. Nejsem si jist, zda něco takového podpořit, spíš ne.

Čí projekt je Green Deal?

Faktem je, že Green Deal znamená totální ekonomické ožebračení i politické zneschopnění celé EU, která ho zavádí. Znamená i zneschopnění vojenské. Přesto jsou však kritici tohoto projektu označováni za "proruské".

Ruská stopa

Český EUroposlanec Zdechovský informoval (k dohledání v archivu Neviditelného Psa) o tom, že mnozí ekologičtí lobbisté, působící v centru EU, jsou prokazatelně navázáni na Rusko (stav před napadením Ukrajiny). Rusko také opakovaně odměňovalo politiky, vedoucí hospodářství některých evropských zemí od deseti k pěti, lukrativními posty ve svých státních a polostátních podnicích.
Ruskou stopu můžeme vidět i v tom, že funkčnost energetiky při jejím "ekologizování" či "dekarbonizování" zajišťoval zemní plyn z Ruska, což se fatálně projevilo po útoku Ruska na Ukrajinu, kdy se ukázalo, že odříznutí EU od ruského plynu bude obtížné a bolestivé (a nepodařilo se ho provést ani po třech letech války). Zvláště zlí jazykové tvrdí na různých "desinformačních" webech, že část (a asi ne nevýznamná) kapalného plynu, dováženého podle výkaznictví z Perského zálivu, případně z USA, je z Ruska a pouze dojde někde na moři k jeho přečerpání z tankeru do tankeru. Či dokonce jen k prohození papírů.
Svědčí pro to i ta okolnost, že se nemusejí přelaďovat spotřebiče na jiný druh zemního plynu, což se jinak při přechodu na plyn z jiného zdroje dělá dost běžně.
K tomu plynu si dovolím ještě přípodotek, že islámistické režimy okolo Perského zálivu jsou neméně hnusné než režim v útočnou válku vedoucím Rusku. Navíc USA ekologizované za vládnutí presidenta Bidena omezily zdroje, které byly zprovozněny za Trumpa, ten je patrně zase zprovozní. Takže nákupem plynu z Perského zálivu a podobných destinací podporujeme režimy přinejmenším srovnatelné s tím Ruskem a orientace na US kapalný plyn může znamenat závislost na tom, kdo bude momentálně v USA u moci.

Ruský zájem

Dovoluji si tvrdit, že není zájmem Ruska, aby byla EU prosperujícím soustátím, obydleným blahobytnými a spokojenými občany. Rusko objektivně potřebuje obnovit nějakou formu závislosti států v pásu kolem jeho hranic na sobě, aby se obnovilo jakési nárazníkové pásmo, které tu bylo před pádem socialismu a rozpadem SSSR.
Z tohoto důvodu Rusko potřebuje EU hospodářsky živořící. Protože taková bude snadným cílem k zapojení do nějakého projektu "Velkého Ruska", či velkého ruského předmostí.
Nespokojení a v bídě živořící obyvatelé EU pak budou mít sympatie k režimu, jehož stát prosperuje a neblbne na kvadrát s klimatem a jinými nesmysly, zejména v oblasti ekologie, nadpráv vybraných menšin apod. Ostatně, již i mnoho pro EU zaměřených komentátorů a politiků upozorňuje na riziko Green Dealu v tom smyslu, že by totiž mohl vést k rozpadu EU. Což je ovšem děj, který by mohl být v ruském zájmu. A, řekněme si to upřímně, v současné době EU zdegradovala natolik, že to přinejmenším začíná být i v zájmu nás všech, protože než EU s Green Dealem (a dalšími nesmysly), to raději žádnou EU.
Pokud by se státy na východě EU naopak zbavily zeleného jha a zrestituovaly své ekonomiky a vojenský potenciál, bylo by to pro Rusko zcela jednoznačně nepříjemné. Ještě horší pro Rusko by bylo to, pokud by se +- státům bývalého východního bloku podařilo odtrhnout od EU a dát dohromady nějaký "trucpodnik" (myšleno vůči ní), fungující opravdu na onom volném pohybu osob, zboží a služeb, očištěný od neomarxistických zhůvěřilostí (včetně "vědecké" ekologie), které v současné době činí členství v EU v podstatě kontraproduktivním. Proto se budou proruské síly snažit udržovat moc bruselského centra co nejdéle, aby všechny státy, včetně států bývalého východního bloku, byly jeho aktivitami totálně (a pokud možno nevratně) zmrzačeny.
Dovoluji si v souvislosti s výše napsaným "zakonspirovat", zda účelem celé ruské akce na Ukrajině není (nebo není mimo jiné, tj. že i tento aspekt dopadu byl brán při jejím plánování v potaz) i snaha posílit moc bruselského centra, devastujícího členské státy EU.

Válka

Green Deal vedl k totálnímu ochromení válečné výroby v EU, což je zvlášť problematické v souvislosti s událostmi na Ukrajině, kdy prakticky celá EU vyprázdnila či téměř vyprázdnila své sklady zbraní a munice a nyní již není s to tyto komodity vyrábět ani takovým tempem, jakým jsou na Ukrajině "spotřebovávány". Rusko vyrobí za den přibližně tolik výzbroje a výstroje, jako EU za měsíc.
Je charakteristické, že ti, kteří konstatují současné vyprázdnění skladů vojenského materiálu a nemožnost z těch prázdných skladů Ukrajině cokoli dodat, jsou označováni aktivistickými publicisty a "proevropskými" politiky za "Putinovy agenty".
Sankce proti Rusku Ukrajině, ale ani nám, moc nepomohly. Naopak, přinutily Rusko, aby co nejvíce výroby, včetně válečné, soustředilo na své území, takže je nelze trestat znepřístupněním nějaké klíčové komponenty k jeho zbrojní výrobě. Dokonce existují signály, že onen částečný přechod na válečnou ekonomiku do jisté míry zvyšuje životní úroveň obyvatelstva (k témuž jevu ostatně došlo i na začátku války v Německu).
Navíc se ukázalo, že "světový jih" sympatizuje daleko více s Ruskem než s Ukrajinou a státy, které ji podporují. Ty státy z této skupiny, které na to ekonomicky mají, pomáhají Rusku stávající sankce obcházet.
Dovoluji si vyslovit předpoklad, že Rusko zahájilo útok proti Ukrajině právě až poté, co mělo jasné signály, že už je EU dostatečně poničená zeleným šílenstvím, a že v čele klíčových států i samotné EU jsou lidé s intelektuální kapacitou znemožňující rychlý obrat, tj. "obětování" ekologie za účinnou pomoc Ukrajině a zejména odvrácení možnosti dalšího postupu Ruska po jejím zhltnutí. Případně ruští agenti.
Přitom vše, co centrum EU za souhlasného bučení vlád většiny členských států dělá, napomáhá Rusku a patrně je v souladu s Putinovými záměry a předpoklady. A protože zloděj nejvíc křičí "Chyťte zloděje!", jsou ti, kteří s touto politikou sebevraždy EU nesouhlasí, označováni za "proruské". Současně s uvedeným byrokracie EU nedokázala ani po více než tisíci dnech války zrušit ESG a další Green Dealové nesmysly, aby bylo možné zmodernizovat a rozběhnout zbrojovky. Což je pro potenciální konflikt s Ruskem, které už v podstatě přešlo na válečnou ekonomiku, naprosto šílený handicap.

Má Green Deal nějakou pozitivní stránku?

Na uvedenou otázku existuje naprosto jednoznačná odpověď: Nemá.
Určitá "ekologizace" ekonomik probíhala i před Green Dealem. U nás jsme spoustu věcí souvisejících s ekologií zavedli dokonce ještě před naším začleněním do EU. Je jasné, že by tento proces spontánně pokračoval i nadále, ovšem rozumným tempem a s vyvažováním vzniklých problémů skutečnými přínosy, mj. i oné ekologizace, což se nyní neděje. Navíc, odhadem kolem 99 %, to, co EU prosazuje, životnímu prostředí obecně a klimatu zvláště spíš škodí. Green Deal tedy na poli postupné ekologizace ekonomik a dalších lidských aktivit nepřinesl absolutně nic pozitivního.
Green Deal naopak oproti té spontánní a rozumně řízené ekologizaci, navíc včas reagující na rýsující se problémy, vede k překotnému zavádění věcí, které se měly zavádět desítky let, aby to mělo nějaký smysl a aby byla zorganizována kompenzační opatření (např. náhrada uhlí jádrem). Green Deal navíc vede k nucenému financování naprostých nesmyslů, jako jsou např. Občasné Zdroje Energie, představující jen a jen černou díru na finance a materiální prostředky (ale i pracovní kapacity a suroviny). Do nesmyslné fotovoltaiky, která je s to dodávat elektřinu v době, kdy je jí zapotřebí, a v postačujícím množství, jen v průběhu velmi vzácných okamžiků, bylo už jen u nás nacpáno tolik prostředků, že by to postačilo k postavení několika jaderných bloků.
V některých případech se dokonce mají rušit technologie, za něž žádná náhrada není s tím, "že zcela jistě bude náhrada vbrzku vynalezena". Tedy situace obdobná, jako kdybychom v 16. století dali povinně koně do salámů s tím, že "náhrada bude vynalezena". A je docela možné, že prvních parních a benzínových povozů bychom se za těch cca 300 let stejně nedočkali, protože by se mezi tím společnost totálně technologicky a ekonomicky sesypala.
Green Deal znamená také ničení evropských zemědělců silně restriktivními opatřeními proti užívání hnojiv, pesticidů apod. Přitom jeho protagonistům vůbec nevadí dovoz potravin ze států, které podobných látek (včetně v EU totálně zakázaných) cpou jak do rostlin tak do hospodářských zvířat daleko více, takže jejich rezidua se v potravinách z těchto surovin vyrobených běžně nacházejí. Opět by za normální situace, nikoli pod antidemokraqtickým diktátem zelených šílenců, k takovýmto jevům nedocházelo.
Green Deal v podstatě celou ekologii v očích občanů členských států EU totálně zdiskreditoval a reálně hrozí, že s jeho pádem, který je jistý, nejisté je pouze datum a jakým způsobem k tomu dojde a jaké hospodářské škody ještě stačí nadělat, budou zrušena i ta (nečetná) ekologická opatření, která neškodí a mají spíše pozitivní význam.
Zastánci Green Dealu blekotají o tom, jak "ekologizace" vytvoří obrovskou spoustu pracovních míst, ale nikdy nedokázali své blekty nějak konkretizovat. Naopak, Green Deal znamená rušení podniků, dokonce i takových, které měly několik set let starou tradici (např. u nás některé sklárny). A v dohledu, zřejmě vlivem Green Dealu, skončí kompletně výroba aut a desetitisíce dělníků se ocitnou na dlažbě. A oni, i jejich rodiny a další na nich závislé osoby skončí v bídě a živoření.
Navíc v Green Dealem zpustošené ekonomice ani nebude možné taková jeho zastánci vyfantazírovaná pracovní místa pokrýt financemi. Nějaký čas se budou tisknout nekryté peníze, pak se ekonomika zhroutí po příkladu Německa za Velké hospodářské krize (či Venezuely, Perónovské Argentiny, račte si vybrat). A bude následovat asi něco podobného, co se stalo v tom Německu. Tj. masy občanů nadšeně podpoří kohokoli, kdo Green Deal zruší a jeho protagonisty potrestá. Případně se budou alespoň některé členské státy EU bít o možnost připojení se k prosperujícímu Rusku.

Korekce na realitu

Zcela jistě důležité je i to, že nedávno skončila dvacetiletá mise CERES, která prováděla družicová měření Země i Slunce a jasně dospěla k závěru, že současné oteplování je dílem vyvoláno vyšší sluneční aktivitou a dílem snížením albeda (odrazivosti) Země, a to jak co do množství světlo odrážejících oblaků, tak i tmavnutím zemského povrchu. Celý Green Deal je tedy postaven na naprosto nesprávné premise (oteplování vlivem růstu koncentrace CO2 v atmosféře, navíc antropogenního) a prakticky veškerá opatření v jeho rámci se míjejí se skutečnými příčinami oteplování, pokud oteplování rovnou nepodporují.
Je jasné, že Green Deal jede i jakýmsi "samospádem", protože byly vygenerovány sociální vrstvy, kterým zajišťuje bezpracné příjmy, jako jsou provozovatelé dotovaných OZE, spekulanti s emisními povolenkami a zástupy různých "ekologických nevládkářů". Ti všichni by po korekci příčin oteplování na ty správné přišli o lukrativní příjmy a někteří z nich by dokonce museli i začít pracovat. Ti budou nejvíc řvát o "ruských vlivech", byť oni sami objektivně pracují pro Rusko a patrně mnohým z nich i přistávají rubly na kontech.

Je tedy nutno jasně a stále dokola opakovat, že Green Deal je v zájmu Ruska, nikoli v zájmu obyvatel EU. Green Deal vede k hospodářské pauperizaci a politickému i vojenskému zneschopnění takového rozsahu, že se EU stane naprosto bezcennou a svými obyvateli z valné většiny nenáviděnou, což opět vytvoří příležitost pro Rusko, aby si za vyvedení alespoň sousedních zemí z tohoto marasmu vymínilo jejich účast na nárazníkovém pásmu okolo svých hranic. Nic jiného než ruské zájmy, buď přímé nebo zprostředkované, za Green Dealem nehledejme, bylo by to zcela marné počínání.