Co zůstalo nevysloveno o 11. 9.

Půlkulaté výročí teroristického útoku na WTC přineslo mnoho článků o významu tohoto data, byť snad nikdo nešel tak daleko jako František Mrož Novotný, který už tehdy konstatoval, že 21. století začalo teprve tímto datem coby "století terorismu". Zatímco 20. začalo až Sarajevským atentátem coby století válek, dodávám já. Nicméně některé informace zapadly, a přitom jsou pro pochopení celé tragédie zásadně důležité.

Proč ty věže vlastně spadly?

Já pamatuji, jak zelení s jásotem přivítali coby "velkolepé vítězství" skutečnost, že se jim od cca 10. podlaží věží podařilo prosadit nepoužívání azbestu jako tepelného izolantu stavební konstrukce. Od tohoto podlaží až nahoru byl tedy používán jiný materiál. Přitom náhrady azbestu jsou dvojí: Buď stejně účinné jako azbest, ale pak jsou pekelně drahé, nebo cenově srovnatelné s azbestem, ale pak jsou výrazně horší. Onou účinností není myšlena jen tepelná izolace, ale také teplotní hranice, při níž izolant přestane izolovat. Když to trochu přeženu, nebyl by problém obalit konstrukce WTC vatou, mající stejný tepelně izolační účinek jako azbest, ale ta by za požáru okamžitě shořela. Ty cenově srovnatelné náhražky azbestu jsou jistě odolnější, ale jsou výrazně méně odolné vysoké teplotě (reálně vznikající při velkém požáru), sice asi neshoří, ale změní se jejich struktura natolik, že přestanou izolovat.
Dovolím si úkrok stranou: Paniku se  šílenou nebezpečností azbestu patrně vyvolali výrobci právě oněch nekvalitních tepelných izolací, protože ty by se vedle azbestu neprosadily. Posléze bylo zjištěno, že nebezpečnost azbestu zdaleka není tak strašlivá, jak ji vygenerovaly ony panikářské studie. Jistě může způsobit rakovinu jediné vlákno azbestu, deponované v plicní tkáni, ale lidský organismus má dost obranných prostředků jednak proto, aby se toto vlákno do plic nedostalo, nebo vyšlo s hlenem dýchacích cest ven, jednak i proti tomu, aby "rozdivočené" buňky kolem toho vlákna dokončily přeměnu na buňky rakovinové. 
Azbest navíc vytváří jiný typ nádoru, než třeba kouření nebo radon. Ty odlišné nádory vycházejí z buněk dýchacích cest, tedy jsou to karcinomy, zatímco azbest vytváří histologicky odlišné nádory (mezoteliomy), vycházející z vaziva a dalších struktur okolo těchto cest. A musí se tedy dostat hlouběji do plicní tkáně, aby se mohl setkat s buňkami, které je schopen nasměrovat na vývoj směrem k buňkám nádorovým.
Problém byl především v tom, že běžně se nádory třídí podle lokalizace, bez ohledu na histologický typ.
Takže následně stačilo pár studií, sledujících histologické zařazení příslušných nádorů, aby se prokázalo, že naprostá většina plicních nádorů u lidí, přicházejících do kontaktu s azbestem, jsou "staré dobré" karcinomy bez vztahu k azbestu. Kouření ovšem zvyšuje i riziko nádorů, způsobených azbestem, protože omezuje obranné mechanismy dýchací soustavy .
Nicméně šunty se už na trhu etablovaly a používají se.
Kdo sledoval přímé přenosy z místa teroristického útoku, tak si mohl povšimnout, že hasiči a další záchranáři vraceli, až do pádu první z věží, zpanikařené lidi zpět do budov, protože ty měly mít konstrukci udělanou tak, aby takový požár ustála. Pomalejší prostup tepla skrze kvalitní tepelnou izolaci měl vést k tomu, že se teplo stačí rozvést do většího objemu konstrukce, a ta se udrží pod kritickou teplotou, měnící vlastnosti kovu (nejde o tavení, ale o snížení mechanické odolnosti).

Co dalšího?

Určitá škaredá podezření mohl vyvolat fakt, že požářiště byla relativně rychle po zničení věží, v podstatě bez jakékoli piety reflektující skutečnost přítomnosti lidských pozůstatků, vyprázdněna a kov z konstrukcí odvezen jako surovina do Číny.
Tato akce totiž znemožnila kontrolu, zda opravdu veškeré konstrukční prvky věží WTC byly z toho druhu oceli, který byl napsán v projektu. Různé vyšizování staveb (a nejen jich) není jen v socialismu a podobných totalitách, ale, bohužel i v demokraciích.
Abych trochu odlehčil:  Spadla stavba socialismu. Hledal se viník. Nejprve padlo podezření na písek, ale ten se bránil, že je tolikrát prosetý, že v něm nemůže být nic špatného. Tak se šlo na cihly, avšak ty se ubránily tím, že jsou celé rudé "až do morku kostí". Takže se šlo na cement, ale ten se bránil také: "Soudruzi, mě do toho netahejte, já tam vůbec nebyl."
Bohužel, tento vtip, jako jiné podobné a za socialismu kolující byl zcela jistě inspirován realitou.

Jak to bylo s tím termitem?

Různí konspirátoři tvrdili a tvrdí, že v troskách WTC byl nalezen termit. Někteří jdou tak daleko, že destrukci věží WTC prohlašují za řízenou a provedenou tajnými službami (nejčastěji uvádějí USA a Izrael). Prohlašují také, že záběry nárazu letadel do WTC jsou jen filmový trik, a že žádná taková letadla ve skutečnosti neexistovala, ani tedy do věží nenarazila.
K tomu asi tolik:
Existují barvy, které mají jako plnidlo oxid železitý. Existují barvy, které mají jako plnidlo práškový hliník. Pokud je věděním nepolíbený Američan natře přes sebe, nebo dokonce smíchá, aby vylepšil jejich účinek, máte hned na příslušném podkladu termit. Pokud rezavou konstrukci natřete barvou s hliníkovým práškem, případně ji natřete natolik nekvalitně, že ocel pod nátěrem zrezaví, máte opět termit, tedy směsku kovového hliníku a oxidu železitého.
Pochopitelně, taková tenounká vrstvička smíchaných komponent termitu s vysokou pravděpodobností nevyprodukuje ani tolik tepla, aby se oheň po ní šířil, na to je odvod tepla ocelovým podkladem příliš rychlý. Z tohoto důvodu si dovoluji nevěřit tomu, že tam nějaký termit, opravdu jako takový, byl. Případné "termitoidní" nátěry neměly na průběh požáru žádný vliv.

Jak to bylo s tím "jedovatým ovzduším"?

Vzhledem k tomu, že jsem měl tu čest spolupracovat s vysoce a celosvětově uznávanou odbornicí na zdravotní prevenci, tak přes ni vím, že lidé v dosahu požáru a prachu z trosek byli převlékáni do speciálních oděvů a vyváženi z kontaminované oblasti pryč. Co bylo dál, je na vážkách, nicméně všechna velká města USA, a tedy i New York, mají od 50. let program postupu na dekontaminaci ulic, byť vypracovaný pro případ jaderného napadení USA a následné kontaminace měst radioaktivním spadem. Pokud se tyto práce neprovedly, je to chyba tehdejšího vedení města a nikoho jiného.
Druhou věcí je, že je po bitvě každý vojín generálem: O škodlivinách, vzniklých při požáru, se v podstatě až do spálení a spadnutí věží WTC zase nevědělo tolik, aby to vyvolalo nějaký poplach. Navíc kritika některých "jedů" je absurdní, protože se jedná o látky, zpomalující hoření, případně zabraňující, aby jimi nasycené materiály vzplanuly. Bez jejich přítomnosti by patrně věže spadly mnohem dříve.

Kdo tedy útok na WTC zavinil?

Zcela jistě hlavní vinu nese oněch snad 19 teroristi, kteří unesli letadla za účelem jejich využití coby teroristické zbraně.
Zcela jistě podstatnou část viny nese náboženství, které slibuje pachatelům těchto odporných zločinů okamžitý odlet do ráje. A s tím souvisí jistě i vina všech těch, kteří toto náboženství šíří, nebo jeho šíření tolerují.
Z tohoto důvodu byla přítomnost ultralevičáka a vyznavače onoho náboženství Mamdaniho na pietní vzpomínce obětí tohoto zločinu správě vnímána jako pěst na oku, případně jako účast SS mana ve slavnostní uniformě na obdobné akci v některém z německých koncentráků, třeba Osvětimi. Z tohoto důvodu také řada pozůstalých po obětech těchto teroristů jeho účast na pietním obřadu odmítala.
Určitou roli s vysokou pravděpodobností sehrála i izolace stavební konstrukce, horší než azbestová, kterou prosadili zelení.
O záměně naprojektované oceli za nějakou levnější a méně kvalitní můžeme leda spekulovat. Pravděpodobně se pravdu nedozvíme, ledaže by se ti, co se na něčem takovém nakapsovali, pohádali a někdo z nich přestal držet bobříka mlčení. Nebo kdyby někdo vynalezl stroj času a my jím mohli zaletět pro vzorky oceli ze zřícených věží.
Rozhodně však primární vina, a to i za všechny možné dodatečně zahynulé osoby v souvislosti se zmíněným "jedovatým vzduchem" nesou islámští teroristé. Snahy převrátit příčinu a následek, a vyvinit teroristy, případně alespoň jejich vinu zlehčit, více-méně ukazují na lidi, kteří s těmi teroristy sympatizují.  Což se tedy týká i New Yorkského soudruha starosty, který se na vytváření oné mlhové clony sám aktivně podílel.

Věže WTC byly destruovány islámskými teroristy a s nimi těmi, kteří jim dávali ideologický podšprajc, včetně slibování panenských hurisek. Vedle toho se stala nebo mohla stát řada problematických aktivit, snižujících protipožární odolnost věží, jejichž dopad by se však, nebýt onoho teroristického útoku, patrně nikdy neprojevil.

Ještě jeden důležitý aspekt stavění větrných a fotovoltaických elektráren.

V diskusi o v nadpise uvedených "alternativních" elektrárnách chybí ještě jeden, dle mého soudu významný, aspekt. Je jím ohrožení mechanismem využití těchto útvarů jako orientačních prvků v krajině pro drony, případně další prostředky samostatně nalétávající na cíl. Dokonce za určitých okolností mohou představovat významné zjednodušení a slevnění produkce těchto bojových prostředků.

Orientace

Je jasné, že dron a jeho ekvivalenty potřebuje orientaci v krajině, v níž je umístěn jeho cíl. Musí to v dnešní době zvládnout autonomně, protože GPS a ekvivalenty této technologie mu mohou být znepřístupněny buď zarušením nebo dokonce vypnutím. Optické vlákno je řešení jen na relativně krátké vzdálenosti.  Dálkové ovládání může být rušeno také. Navíc jeho použití zvyšuje riziko, že prostředky k němu použité budou napadeny nepřítelem. Je vcelku jasné, že dron může mít v paměti obraz terénu okolo cíle., kterým se nasměruje např. na konkrétní budovu. Ostatně, takhle fungují i okřídlené rakety.
Problémem jistě je skutečnost, že čím větší plochu krajiny má zařízení ve své paměti, tak tím větší musí být její kapacita (ale také rychlost jejího čtení). Současně musí být výkonnější i příslušný procesor, aby potřebné porovnání okolí s pamětí mohl provádět v reálném čase.
Faktem je, že čtvrt kilometru vysoká monstra jsou viditelná na vzdálenost horních desítek až něco přes sto km. Faktem také je, že fotovoltaické elektrárny jsou význačné útvary velice často unikátní, umožňující jejich relativně snadné a rychlé ztotožnění s tím, co má dron ve své digitální mapě.
Takže dron se může podle takovýchto útvarů snadněji orientovat v terénu, může letět jinou cestou než kterýkoli jiný s ním společně vypuštěný a u cíle se prostě sejdou a přiletí z různých stran, což je dost noční můra pro protidronovou ochranu.

Výhoda

Dokážu si představit, jako člověk, který se zabývá mnoho let programováním (byť silně amatérsky), že by se do dronu mohla dát nějaká hrubá mapa podle dobře z dálky viditelných a identifikovatelných orientačních bodů (a něčím takovým čtvrtkilometrová monstra bezesporu jsou), a po doletu do oblasti cíle by si jeho "mozek" natáhl do operační paměti pouze výsek podrobnější mapy, který by se do ní vešel i při nižší kapacitě. A čím méně dat, tak pochopitelně, tím méně nároků na procesor, který porovnává čidly nalezené charakteristiky terénu pod sebou a v okolí s příslušnou mapou, a rovněž i rychlejší přístup ke konkrétním datům (což je nutné dělat +- v reálném čase).
Čím menší nároky, tím méně pokročilé chipy postačují. Rusko zaostává za světovou špičkou o cca 20 - 30 let, alespoň podle Googlovské AI. Znamená to, že je s to vyrobit čipy, které vládly našim počítačům kolem roku 2000. 
Nyní si zahraji na oškliváka. Pochopitelně, veřejnost i "odborníci" budou na tyto chipy hledět se směsicí pohrdání a posměchu. Jenže už od roku 1993 byly k dispozici procesory pentium (Googlovská AI), které zvládaly řadu docela složitých her a také např. přehrávání videa (zejména pod Linuxem, který zdaleka nežere tolik systémových zdrojů jako Windows). A v reálné schopnosti Ruska je podle Googlovské AI tyto procesory a k nim kompatibilní chipset vyrobit vlastní silou. 
A ještě si dovolím upozornit na jeden aspekt. Budou-li mít Rusové k dispozici vlastní a standardní procesor (a další s ním spolupracující chipy), bude možné program pro řízení dronů napsat ve strojovém kódu, nebo alespoň Assembleru pro tyto komplety. Což, jak bylo pozorovatelné za éry pomalejších počítačů, značně zvedne výkon programu. Prostě žádný překladač, snad s výjimkou toho Assembleru, není s to udělat natolik optimalizovaný strojový kód pro konkrétní procesor a jeho chipset, aby využil veškerého jeho potenciálu. Problém těchto nízkoúrovňových jazyků bylo to, že jejich produkty fungovaly jen na jedné konkrétní verzi procesoru. Jakékoli "povýšení" hardware znamenalo pro takový program konečnou.
Pro představu: Kdosi jako sport napsal takto pro určitý konkrétní procesor operační systém s grafickým prostředím, který byl na daném procesoru svižný jako blesk. A vešel se na jednu disketu. (Windows v té době potřebovaly desítky disket). Pochopitelně, bylo to absolutně nepřenosné na jakýkoli, sebeméně odlišný, procesor.
Z výše uvedeného oškliváctví plyne, že pokud Rusové vyvinou nebo upraví nějaký "dronový procesor" o výkonu +- toho Pentia, a napíšou pro něj v Assembleru obslužný program, mohou získat velmi výkonný stroj, bohatě postačující k navedení dronu na cíl podle nějakých digitálních map terénu. A přítomnost velmi výrazných orientačních bodů (identifikovatelných a umístitelných na mapu z družice) ještě umožní buď výše popsanou, nebo nějakou odlišnou optimalizaci té mapy. A pokud budou mít stálý přísun těchto standardních chipů, mohou drony s nimi "sekat jak Baťa cvičky". A mohou mít také univerzální program a dataset pro ČR (nebo dokonce celou střední Evropu) a dronu jen před startem zadat, jak, kudy a kam má letět.

Vliv na možnosti Ruska

Rusové by se po zavedení výroby vlastních procesorů dostali do daleko snazší situace, než když nyní shánějí procesory ve stylu "co Pánbu dal" a "každý pes jiná ves", takže musejí při jejich zamontování do dronu pracovat s daleko méně výkonnými programovacími prostředky.
Aby bylo jasno: Assembler znám jen teoreticky, strojový kód znám jen z osmibitů, a zejména z příkladů v geniální knize pana Zajíčka, bohužel mnoho let zesnulého, "Bity do bytu". Přestože je psaná pro osmibitové počítače (hlavně ZX Spetrum), umožní čtenáři pochopit, co se vlastně v počítači děje když se mu zadá nějaký úkol. Pochopitelně, analogicky pracují i šestnácti, dvaatřiceti a čtyřiašedesátibitové procesory, jen mají těch instrukcí pro činnost procesoru daleko víc než ten osmibit. A zpravidla mezi finálními příkazy strojového kódu a programem, psaným člověkem ve "vyšším" programovacím jazyku, existuje jedna nebo více mezivrstev, které sice na jedné straně zajišťují, že ten samý zdrojový kód může být použit pro programy běžící na počítačích s různými procesory, ale současně jsou obtížně překonatelnou překážkou pro snahy programátora program optimalizovat pro jeden konkrétní procesor a chipset. 
Předpokládá se, že zrychlení práce bude zajištěno větší "hrubou silou" hardware. V praxi to ovšem znamená, budu opět ošklivý, že současný supermoderní Word toho neumí o moc víc než jeho pradědeček z Windows 3.11, běžících na 16 bitovém procesoru. A zaostává za možnostmi TeXu, který ovšem běžel i na prvních 16 bitových procesorech od Intelu a snad i na nějakých osmibitech. 
Zkrátka, krajina protkaná sítí větrníků, detekovatelných na velkou vzdálenost, a s četnými unikátními markery fotovoltaických elektráren, může být přímo ráj pro drony, spěchající za smysluplným odchodem do křemíkového nebe, a tyto drony je s to Rusko vyrobit.
Pokud bych chtěl být zvlášť paranoidní, tak bych počítal s tím, že na vrcholy alespoň některých větrníků budou někým rozmístěny radiomajáky, a v případě dronového útoku zapnuty, i na dálku.

Co s tím dělat?

Rozhodně je toto riziko potenciálně daleko horší než mnohá, nad nimiž se různé organizace zalamují. Naše (pokud tedy ještě pracuje pro tento stát) BIS by se měla zabývat problémem, zda ono vyznačování terčů do naší krajiny, které minulá vláda (dokonce v rozporu s legislativou EU) nalajnovala do mnoha strategických oblastí našeho státu (a ta současná alespoň část těchto plánů zredukovala), vzniklo (dle známé otázky) "z blbosti, nebo za cizí peníze" (jsem ochoten doufat, že s výjimkou špiček ekoaktivistických organizací se toto dělo a děje hlavně z blbosti).
Riziko "alternativních" elektráren coby orientačních bodů pro drony (a zcela jistě ne jen ruské) je třeba přičíst k dalším negativním dopadům těchto objektů na krajinu, rozvodnou síť, zdraví lidí a na živou přírodu. Jistěže je zde i ekonomický aspekt, spočívající v dlouhodobém záboru zemědělské půdy a její v podstatě degradaci.
Rozhodně, do vyřešení vztahů mezi Ruskem a státy NATO, by měl být co nejdříve uplatněn stopstav na výstavbu nových orientačních bodů pro drony.
Jsem toho názoru, že veškeré větrníky by měly být upraveny tak. aby v případě vpádu Ruska do Pobaltí, Polska či na Slovensko (nebo kamkoli jinam) se zmáčklo jedno tlačítko a tyto orientační body by přestaly existovat.  U nově stavěných VtE by se na to mělo pamatovat již při projektu, tj. mít někde na úpatí komory na výbušninu, která by byla do nich rozmístěna od určitého stupně mezinárodního napětí nahoru.

Související problémy

Důležité je, že sice EU "chrastí zbraněmi", někteří naši politikové také, ale současně není nikdo ze jmenovaných s to udělat pro ochranu obyvatel před důsledky války alespoň to, co dělal hitlerovský režim (a dokonce i v "protektorátu"). Kupujeme tanky, které se na Ukrajině proti Rusku naprosto neosvědčily, platíme stíhačky, které při dodání za devět let by v případě expanze Ruska do dalších zemí přebíral leda snad ruský gubernátor, sídlící v Praze.
Nemáme prostředky ochrany proti chemickému či biologickému útoku nebo radioaktivního spadu.
Zasypali jsme (většinou z pochybných estetických či urbanistických důvodů) protipožární nádrže ve starších čtvrtích měst, nemáme vybudované žádné v novější zástavbě. Přitom se na Ukrajině jasně ukazuje, že primárním terčem budou mj. vodojemy a rozvody vody, která tudíž z hydrantů nepoteče (ona nepoteče ani po eliminaci zdrojů elektřiny). Pokud by byly protipožární nádrže koncipovány na doplňování dešťovou vodou, sloužily by současně i jako ochrana proti přívalům (protože město je naprosto ideální terén k tomu., aby z několikamilimetrových srážek za bouřky vznikl příval) a ještě by přispěly k zadržování vody v krajině. 
Nemáme kryty ve většině obytných domů, ani improvizované, jaké se dělaly v prvorepubliční zástavbě za "protektorátu", jakmile Německo zaútočilo na Polsko. Ty by se však většinou daly obnovit. V nové zástavbě  nemáme nic, ani  v bytových domech, ani ve školách, nemocnicích, nákupních střediscích, podnicích a dalších místech, kde se hromadí lidé. 
Zato tedy budujeme, za nadšeného hýkání ekologů, klimatologů a podobných "odborníků" stavby OZE s nulovým přínosem (musí se dotovat sama stavba i provoz, protože ani na jedno z toho si výrobou elektřiny nevydělají), zato ideální pro navádění dronů na jakýkoli cíl na území státu. 
Ovšem, na těch prostředcích na ochranu občanů se prakticky nic vydělat nedá. Bezcenné Občasné Zdroje Elektřiny jsou z důvodu nesmyslnou ideologií pokřivené ekonomiky vysoce atraktivní. Jejich současné budování ovšem, přinejmenším v kontextu s narůstajícím válečným ohrožením, připomíná příslovečné hromadné pochody lumíků do moře. 

Co tedy dělat

Rada "co dělat" je velmi jednoduchá: Přestat, alespoň dočasně, s klimatickým a ekologickým blbnutím a začít se poctivě, inteligentně a pragmaticky připravovat na to, co se nyní děje na Ukrajině. Obávám se, že ono dění s nástupem zimy přejde do apokalyptických rozměrů. Dát dohromady, posílit a obnovit co nejvíce z EU a ekology (klimatology) poničeného / zlikvidovaného průmyslu, zajistit lacinou energii (uhlí máme dost na celá desetiletí), která bude potřebná nejen pro zbrojní výrobu, ale i pro výše uvedená opatření na ochranu obyvatel.
Navíc je jasné, že budeme muset obnovit něco jako Civilní obranu, včetně výcviku občanů (ale i dětí a dorostu) ke správnému chování v případě napadení drony, bombardování, útoky raketami apod. Musíme obnovit povinnou vojenskou službu, byť v jiném provedení co do organizace a obsahu, než byla ta za minulého režimu. Pochopitelně, pro muže i ženy. 
Stát by měl být přeformován na cosi robustního a těžko poškoditelného, schopného útočníkovi nadělat drastické ztráty. Pokud se tedy chceme opravdu bránit a ne získávat provize za nákup předražené vojenské techniky a dotace na pro praxi zcela bezcennou "ekologii" a "klimatologii".
 A musíme se také smířit s tím, že čím rozsáhlejší a kvalitnější opatření na poli přípravy na napadení státu uděláme, tím menší je pravděpodobnost, že budou využita, protože útočníci (je jedno zda pouliční kriminálníci nebo darebácké státy) nejraději útočí na cíl, který se nemůže (nebo ne dostatečně) bránit.
 Jistým benefitem by byla skutečnost, že některá z výše uvedených opatření by snížila i účinnost teroristických útoků, spáchaných kýmkoli.

"Alternativní" elektrárny, a zejména ty větrné, tedy mohou být spojeny ještě s dalším nepříjemným rizikem, na které by se mělo myslet, a vedle silných negativních ekonomických, ekologických i zdravotních vlivů na okolí, a to do dosti značné vzdálenosti, toto riziko zohlednit při povolování nových staveb.

Proč by se měli Motoristé trochu redefinovat

Strana Motoristé sobě získala překvapivou podporu ve volbách do Europarlamentu a již očekávanou v našich parlamentních volbách (byť se to libtardům a dalším fašistoidům nelíbí) hlavně svým vymezením pro auta a individuální autodopravu, která jsou v příkrém rozporu s tím, co hlásají ekologové, klimatologové a podobní desinformátoři.

Proč je lidé volili?

Jsem toho názoru, že za volebním úspěchem Motoristů stojí hlavně jejich odpor vůči ekopitomostem, který ostatně vyvrcholil konflikty kolem obsazení postu ministra životního prostředí. Kdejaký bezcenný aktivista, živený z peněz nás, občanů, aniž by dělal cokoli přínosného pro společnost, zahájil ječení a další protestní aktivity s cílem zrušit výsledky demokratických voleb, protože se prototalitním ekologům naprosto nehodí.
Troufám si tvrdit, že protesty vyvolávající postup proti sociálně patologických jevům a aktivitám, podporovaným minulou vládou, má asi u voličů z bodů programu Motoristů nejvíce fandů.
Nejsem si však jist, zda jim přinese nějaké hlasy jejich pozitivní postoj k našemu setrvání v EU. Už proto, že komukoli alespoň trochu soudnému musí docházet, že mnoho z programových bodů Motoristů z výše uvedené kategorie je prakticky neslučitelných s naším členstvím ve stávající EU. Přitom představa nějaké zásadní reformy tohoto spolku, která by přinesla změny kompatibilní s programem Motoristů, je naprosto nereálná. Pokud se bude EU nějak měnit, tak s vysokou pravděpodobností (hodně přes 99 %) k horšímu, byť mohou nastat určité snahy podstatu těchto změn nějak kamuflovat. Významná část voličů právě toto chápe, a současná bezpodmínečná pro EUrounijnost je může od Motoristů odradit.
Když jsem toto téma už nakousl: Je mi jasné, že ekonomická integrace Evropy má velký pozitivní ekonomický potenciál. Ostatně to dokázaly hospodářské výsledky EHS. Problém ovšem je, že se z EU stává stále více jakási polototalitní organizace, směřující k totalitě naprosté.
Faktem také je, že současná EU se drasticky liší od organizace, do níž jsme vstupovali. Ti předvídavější z nás proto hlasovali proti, avšak k celkové naší smůle byli přehlasováni hlupáky a omezenci, nechápajícími tehdy již jasně viditelné trendy dalšího vývoje. Současná EU se od té, co existovala v době našeho vstupu, liší asi jako Německo po nástupu Hitlera od Výmarské republiky, nebo poúnorové Československo od předúnorového.
EU se vyžívá v naprostých pitomostech a ptákovinách, jako je "boj za záchranu planety" nebo za "nediskriminování žen, různých minorit a pod.", posílá naše peníze na Ukrajinu, kde jsou transformovány nikoli na vojenskou výzbroj a výstroj, ale na zlaté WC mísy ukrajinských oligarchů, podporuje imigraci civilizačně nekompatibilních a totálně nepřizpůsobivých osob (a také netrestání jejich kriminálních aktivit) a další podobné věci.
Přitom za celou svou existenci nedokázala např. sjednotit dopravní pravidla a značení či zavést jednotný úřední jazyk (aby na každém balení potravin nemuselo být bleším, a naprosto nečitelným, písmem psáno jejich složení ve spoustě jazyků). Do popředí se sice spontánně dere angličtina, ale to jsou chaotické skřeky bez v praxi použitelných gramatických a ortografických pravidel, které se není s to naučit ani většina rodilých mluvčí (dokonce ani ti s VŠ vzděláním, vlastní zkušenost z kontaktů s nimi). EU tedy nedělá, co by dělat měla, a zaměřuje se na naprosté nesmysly. Členství v ní má od počátku zápornou bilanci (při zhodnocení jeho nepřímých nákladů a negativních ekonomických dopadů).

Totalita a demokracie

Ekonomické výsledky totality jsou paradoxně prakticky vždy horší, než výsledky demokracie, zejména v delším časovém měřítku.  A to samé následuje i po stránce vojensko politické. Přestože by mohlo mnoho lidí očekávat opak, v důsledku možností totality relativně bezohledně využít veškeré zdroje, které má k dispozici, je pravdou opak.
Už naše historie takovouto situaci zná: Dokud bylo husitské hnutí relativně pestré, tak sílilo a nakonec stačilo zazpívat "Ktož sú boží bojovníci..." a nepřátelé se dali na hysterický útěk. Jakmile se ovšem vytvořila relativně homogenní a totalitními prvky v jednotě udržovaná "obec polem pracující", došlo ke známé bitvě u Lipan, v níž byla tato větev husitství potřena mj. zbytkem těch neunifikovaných husitů.
Pokud se podíváme do historie blíž, tak můžeme pozorovat, jak demokratické státy porazily za druhé světové války totalitní Německo i totalitní Japonsko a jejich satelity. Přestože i tyto státy byly nuceny zavést jakési prvky totality, např. přídělový systém nebo opatření v oblasti šíření informací, svou podstatou zůstaly demokratické, v totalitu se nepřeměnily. 
Demokratické státy, a zejména USA, byly daleko otevřenější různým formám inovací, které neměly šanci projít v totalitním systému . Ponorkovou válku o Atlantik Německu nakonec prohrála drastická inovace stavby lodí v USA, v podstatě blízká pásové výrobě v továrnách, a vyžadující minimální nároky na personál. Vedoucí této výroby bral i servírky z restaurací, které se po cca dvoutýdenním zaškolení staly pracovníky pro tuto výrobu plně kvalifikovanými. Výsledkem bylo, že počty potopených lodí byly převýšeny počtem lodí nově postavených.
Posléze USA začaly tímto způsobem produkovat i letadlové lodě, tzv. eskortní. Doprovázely konvoje plující přes Atlantik a operovaly i na bojišti v Pacifiku. Z letadla je totiž lépe vidět ponorku než z paluby lodi. Pokud je těsně pod hladinou, může ji zničit samotné letadlo, pokud je hlouběji, navede na její pozici doprovodné válečné lodě, eskortující konvoj, vybavené vrhači hlubinných bomb. Nakonec, když už se válčilo prakticky jen v Tichomoří, se tyto lodě střetly s tehdy největší bitevní lodí světa, japonským kolosem Jamato, v jeho první a poslední bitvě, a přesto, že byly krátce předtím pocuchány tajfunem, v této bitvě obstály (k velkému údivu amerického velení).
Výhodou demokracie bylo i lepší informování vlády a vojenského velení o neúspěších a jejich příčinách, zatímco v totalitních státech byla tendence tyto informace zatajovat či zkreslovat z obavy před represemi.
Z tohoto důvodu nebylo s to nacistické Německo dokončit výrobu klasické jaderné bomby, přestože jeho startovní čára byla blíž cíli než startovní čára, z níž vyrazili Američané. A bez "atomových špionů" by nemohla vzniknout jaderná bomba ani v totalitním SSSR.
Můj oblíbený příklad je, že jediným důvodem pro neshození jaderných bomb na Japonsko byla skutečnost, že touto akcí předvedli SSSR, že je atomová bomba reálně zkonstruovatelná. Proti atomovému programu byla v SSSR silná ideologická opozice, vycházející z Leninova díla "Materialismus a empiriokriticismus". Jde o to, že některé partie, zaměřené na kritiku empiriokriticismu a jeho tvůrce, Ernsta Macha (1838–1916), lze vyložit jako popření reálnosti jeho objevů, na nichž v podstatě stály fyzikální základy jaderné bomby. Z tohoto důvodu byl Kurčatov pořád "jednou nohou" v GULAGu, právě dokud nebouchly bomby nad Hirošimou a Nagasaki. Teprve potom dostal "plnohodnotnou zelenou".
Faktem je, že geniální politik, vybavený navíc strojem času (jakého USA rozhodně neměly), by asi obětoval těch cca půlmilionu svých mužů a několik milionů Japonců, padlých při invazi na Japonské ostrovy (o japonských civilistech, v té době doslova umírajících hladem jako mouchy, ani nemluvě), a rozšířil zvěst (atomových špionů na to bylo dost), že projekt Manhattan narazil na neočekávané a fyzice se vzpěčující potíže, a že asi jadernou bombu vyrobit nelze.
Kurčatov, Sacharov a všichni další by skončili v GULAGu a posléze v hrobech, označených jen víčkem od konzervy s hřebíkem vypíchaným číslem vězně. A až by USA vytáhly jadernou bombu někdy v 50. letech, asi jak kouzelník Pokustón králíky Boba a Bobka, nebyl by v SSSR naprosto nikdo, kdo by byl s to jaderný projekt rozjet (natož dotáhnout do konce).
Dokážu si ovšem představit naprostou neschopnost demokratických politiků pochopit podstatu totality a všechny její důsledky. Že by nějaká brožura desítky let mrtvého filosofa "dokázala" nemožnost vyrobit jadernou bombu a ovlivnila tím celý zbrojní program státu, si patrně nikdo z odpovědných politiků neuměl představit.
Ze stejného důvodu (tedy neschopnosti vymyslet něco kvalitativně nového) sice SSSR vypustil na orbitu Sputnik a později i Gagarina, ale "závod o Měsíc" prohrál natolik, že sovětská propaganda nakonec musela tvrdit, že let na Měsíc nikdy nebyl plánován.
Sovětská totalita totiž stačila na to, aby pomocí vylepšených motorů V2 dostala na orbitu družici, a aby baterií těchto motorů na ni vynesla i Gagarina, ale taková baterie už nebyla s to vynést větší náklady, případně dosáhnout únikovou rychlost s velkou lodí.  Navíc v tom "vylepšení" šlo hlavně o kvalitnější materiály, v Německu koncem války skoro nedostupné, využívané při vývoji prototypů, ale v sériově vyráběných raketách už byly nahrazené materiály nižší kvality. Takový "vyšizený" motor postačoval k uvedení V2 na balistickou dráhu, ale cestu na orbitu by už nezvládl (zatímco plnohodnotný prototyp ano).
V důsledku relativně úspěšného využívání morálně zastaralých motorů V2 byl v SSSR zbržděn vývoj kvalitativně nových motorů, jaké USA posléze použily v programu Apollo ( sovětští propagandisté se dokonce v populárních časopisech pro mládež chlubili, jak přechytračili Američany, kteří vyvíjeli vlastní motor pro let na orbitu, zatímco oni již vyvinuté slabé motory spojili do baterie) .
SSSR pronásledovala také smůla: Na začátku jejich "měsíčního projektu" zemřel geniální konstruktér Koroljov a nebyla za něho rovnocenná náhrada (což je opět jev charakteristický pro poměry v totalitních státech).
Na základě těchto příkladů, a dalo by se jich jistě v historii nalézt více, lze předpokládat, že současné trendy v EU směrem k řízení naprosto všeho z jediného centra, navíc prováděné v podstatě totalitním diktátem a bez zohlednění neúspěchů a negativních dopadů, povede k tomu samému jako v těch příkladech: K postupnému hospodářskému a politickému úpadku a nástupu totální vojenské impotence. Ostatně dění v posledních cca deseti letech lze vyhodnotit jako počátek propadu.

Reakce

Protože EU spěje sále víc směrem k podobě jako nacistické Německo, jeho japonský spojenec, nebo jeho stalinský rival, stále více lidí chápe, že naše  členství v této organizaci (a když už jsme u toho, tak i její existence na úrovni schopné ovlivňovat naše životy) je naprosto neslučitelné s naší prosperitou. Včetně nemožnosti zavedení naprosté většiny prvků politiky, které jsou součástí politického programu Motoristů, jako je třeba omezení nebo zrušení Green Dealu a dalších pitomostí. Tedy nikoli formou nějakých "potěmkinských vesnic" jak jsme toho byli v politice EU opakovaně svědky, ale ve fungující podobě.
Z výše uvedených důvodů jsem toho názoru, že Motoristé mají největší voličský potenciál mezi euroskeptickými voliči, pro něž jsou strany typu ANO nouzovým řešením a z nějakých důvodů nechtějí dávat hlas SPD. Současně by Motoristé mohli "vyluxovat" i nějaké voliče ze skupiny těch, kteří nevidí nikoho z jejich pohledu volitelného, a k volbám proto nechodí.
Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že Motoristé si svým lpěním na členství v EU jen škodí, a že by tento bod měl být změněn ve smyslu: Buď  reforma, spočívající v návratu před Lisabon (nebo ještě lépe před Maastricht) a návrat k onomu volnému pohybu osob, zboží, financí a služeb, bez čehokoli dalšího, nebo odchod z ní, případně aktivní pomoc při její likvidaci.
Jsem přesvědčen, že takovouto úpravou volebního programu by Motoristé mohli leda získat. Eurohujerů je stejně volí jen zanedbatelný počet.
Ostatně, i já silně postrádám v našem politickém spektru stranu racionálně až pragmaticky kritizující výstřelky EU a jejích "převodních pák", pro niž by naše setrvání v této organizaci nebylo nedotknutelným dogmatem, ale konstatováním ve stylu "pokud to nepůjde po dobrém, budeme to zkoušet po zlém".

V případě Motoristů, jejichž pro masy občanů sympatické programové body jsou v podstatě negovány dogmatickým lpěním této strany na setrvání našeho členství v EU, navzdory tomu, že tyto body jsou v jejím rámci naprosto nerealizovatelné, je dle mého soudu strategickou chybou, která se už nyní promítá do poklesu voličské přízně v průzkumech volebních preferencí. Takže tato nadějná, a zcela jistě racionálně či pragmaticky orientovaným voličům sympatická, strana by se mohla, při setrvání tohoto rozporu programových bodů, po příštích volbách ocitnout mimo parlament.

Budou nás o klimatu poučovat uměnovědci?

Pochopitelně, nejde jen o uměnovědce, ale též např. o spekulanty s emisními povolenkami a vlastně všechny příjemce "klimatických peněz" či naturálií. Těmi "naturáliemi" mám na mysli např. různé zvýhodnění elektromobilů oproti skutečným autům (vedle odpuštění dálniční známky např. zvýhodněná parkování). Ti uměnovědci jsou ovšem zástupci té skupiny "bojovníků za klima", která nebojuje za své pekuniární zájmy, ale jen a pouze z hlubokého přesvědčení.

Kdo za klima bojuje?

Za klima, jak bylo naznačeno, bojují především lidé, kteří z tohoto "boje" mají nejrůznější výhody. Mohou být příjemci klimatických dotací, např. na budování a provoz fotovoltaických a větrných elektráren. Mohou to být příjemci "klimatických grantů" s jejichž pomocí předstírají objektivní vědeckou činnost. Mohou to být spekulanti s emisními povolenkami, kteří nám, normálním lidem, šroubují nahoru cenu elektřiny a dalších forem energie až o stovky procent.
Zcela jistě je "boj za klima" součástí levicové až ultralevicové ideologie, ekologie. Ta se snaží získat moc nad společností hlásáním "boje" - za přírodu, za klima, za cokoli jiného zeleného, a naopak bojem proti všemu, co těmto ideologům připadá špatné (tedy v podstatě proti všemu přínosnému a užitečnému). Je to naprosto stejný boj, jaký vedli nacisté proti židům, nebo komunisté proti "vykořisťovatelským třídám".
Dál zcela jistě "za klima" bojují nejrůznější osoby, které získaly naprosto mylnou a nesmyslnou, leč silně zafixovanou, představu o tom, že tento boj představuje nějaký přínos a nejsou s to pochopit, že se o žádný přínos nejedná. Buď proto, že jejich mozková kapacita je na korekci těchto desinformací prostě nepostačující, nebo proto, že jejich víra je fanatická a nekorigovatelná, stejně jako psychotické bludy.

K čemu to vede

Výsledkem "boje za klima", případně "boje za ekologii", pochopitelně, nemůže být nic jiného než to, co se podařilo nacistům či bolševikům a jejich nohsledům. V rámci EU jsme svědky devastace ekonomiky a celé společnosti, jak to naši předkové zažili za německé okupace a starší z nás za minulého režimu.
Je to přitom zcela zákonitý jev, protože ekonomika nemůže být dost dobře založena na jakémsi "řízení". Dokonce i mírné a některými ekonomickými školami přípustné zásahy do ekonomiky založené na tržních vztazích, musejí být prováděny velice opatrně a pokud možno s neustále udržovanou možností "nasadit zpátečku", pokud by se začaly rýsovat nějaké negativní dopady. Je třeba si uvědomit, že pletivo vzájemných vazeb mezi jednotlivými složkami ekonomiky je tak složité a nepřehledné, že takové zásahy, byť prováděné s těmi nejlepšími úmysly, mohou mít značný katastrofický potenciál. Ovšem, této skutečnosti si byli vědomi už viktoriánští gentlemani. Proto ostatně A. C. Doyle svému Sherlockovi Holmesovi dotvořil supergeniálního bratra Mycrofta, který takovéhoto rozboru schopen byl.
Pochopitelně, netržní, řízená, ekonomika může být teoreticky stabilnější, ale prakticky veškeré pokusy o její zavedení skončily katastrofou, byť třeba nastoupivší až po létech, jak jsme toho byli svědky za socialismu.

Klima a vzdělání

Je třeba jednoznačně konstatovat, že klima, podobně jako prakticky celá ekologie, vyžaduje pro uvěření absenci logického a kritického myšlení.
Toho jsme byli opakovaně svědky v souvislosti se "stávkami za klima" k 17. listopadu, kdy tyto stávky byly organizovány především na filosofických fakultách. Sice byly teoreticky otevřeny i pro studenty dalších fakult, ale z exaktních oborů se tam objevilo minimum studentů, a to samé platí i pro studenty technických disciplín.
Jistěže toto může být dáno tím, že ty obory na filosofické fakultě většinou studují "divní" lidé. Nicméně je zde ještě jedna možná příčina, s níž jsem se kdysi setkal v souvislosti s výukou budoucích učitelů (jsou i na některých oborech filosofických fakult). Ti měli povinnost mít složenu zkoušku z "biologie dítěte", tedy tělovědy a základů některých chorobných stavů, zaměřené na dětský a dorostový věk.
Jejich učebnice dané disciplíny byla jistě po odborné stránce naprosto v pořádku. Problém byl s jejím, asi nenajdu lepší termín, vyzněním. Vše tam bylo předkládáno jako ucelená a neměnná fakta, tedy naprosto odlišně od pojetí učebnic exaktních oborů, kdy jsem opakovaně zažil konstatování, že je nám předkládáno něco, co platilo v době redakční uzávěrky daného textu, a už na přednáškách jsme byli seznamováni s pokroky, k nimž po vydání učebních textů došlo. A celá koncepce textu byla většinou taková, že počítalo s jistou otevřeností, umožňující nová fakta na ta učebnicová navázat.
Jsem toho názoru, že humanitní obory tuto koncepci nemají, a že tudíž jsou jejich studenti a absolventi formováni k určité rigiditě a slepé důvěře k pramenům. Ostatně, takto jsou koncipovány i texty, s nimiž pracují různé ekologické organizace, alespoň ty, které jsem měl možnost získat a prostudovat.
Presentování světa jako čehosi neměnného a v podstatě primitivního (byl jsem, a opakovaně, svědkem toho, jak budoucí učitelé nad biologií dítěte vyslovovali údiv nad tím, co se na té medicíně učí šest let, když oni to zvládnou za jeden semestr) nutně musí příjemce takto "sežvýkaných" informací dosti hendikepovat a vést k zakrnění schopnosti kriticky o světě a jeho uspořádání přemýšlet, a navíc ještě respektovat určitou dynamiku v něm probíhajících jevů.
Jistěže důležitou roli hraje i jakási, u humanitních odborníků často zjevná, odtrženost od reality života, znemožňující, či alespoň znesnadňující, korekci názorů a postojů konfrontací s běžnou praxí. I to patrně hraje roli v podpoře vysloveně škodlivých nesmyslů z těchto kruhů, jíž jsme běžně svědky.
Pochopitelně, vše, co jsem uvedl výše v podstatě apeluje na to, abychom se naprosto nevzrušovali nad tím, co nám tu blábolí o ekologii obecně a klimatu zvláště studenti a absolventi humanitních oborů, bez ohledu na to, že jsou třeba autory významných vědeckých prací typu "Vliv klimatu na sexuální aktivity pražských gayů". Tyto lidi musíme ignorovat naprosto stejně, jako musíme ignorovat všechny příjemce klimatických peněz a dalších benefitů, protože ani jedni ani druzí nejsou a nemohou být zdrojem validních informací.

Prostě, od humanitně vzdělaných odborníků, v nadpise zastoupených těmi uměnovědci, si nesmíme nechat diktovat nic, ani o ekologii, ani o klimatu, protože tito lidé jsou naprosto neschopni pochopit jak elementární vztahy zavzaté do toho, o čem nás poučují, tak i praktický dopad opatření, která pomáhají prosazovat. Většinou nejsou s to na tomto poli ani rozlišovat pitomosti zjevné od skrytých, či záměrně předkladateli "zakuklených", a nekriticky věří úplně všemu.

Kádrování pana Metelky

Pan Metelka se rozčiluje, že ve skupině CLINTEL prakticky nejsou klimatologové. Prý je to cosi špatného, co svědčí o tom, že tato skupina je "šíleně nekompetentní". Pochopitelně, kope tím za zájmy lobby, žijící z desinformací o oteplování způsobeném antropogenním oxidem uhličitým, které nejsou podepřeny prakticky jediným důkazem.

Co mi to připomíná

Je mi líto, pan Metelka v podstatě připomíná koryfeje padlého komunistického režimu, kteří se také hájili, mimo jiné, i údajnou nekompetencí jeho kritiků. Nicméně ani oni nebyli tak hloupí, aby definovali např. to, že režim může kritizovat jen absolvent Vysoké školy politické ÚV KSČ (přezdívané "Vokovická Sorbonna"), případně krajských politických škol (zřizovaných krajskými výbory  KSČ), nebo alespoň VUMLu.
Je mi líto, obor klimatologie spíše připomíná ideologickou indoktrinaci, jaká probíhala v oněch výše uvedených "vzdělávacích" institucích, než nějakou skutečně vědeckou činnost.
Podruhé je mi líto, protože skutečně vědecká klimatologie je prostě interdisciplinární obor, kombinující fakta z nejrůznějších zdrojů, která se mohou nějakým způsobem promítat do klimatu a jeho interpretace. Z tohoto důvodu je jasné, že se na tomto poli mohou uplatnit specialisté z řady oborů. A mnohdy lépe v tom smyslu, že mají v daném oboru daleko větší (a hlavně kvalitativně hlubší) přehled než klimatologové, a proto mohou kritizovat např. to, jak klimatologové data a pracovní postupy z jejich oboru "přiohýbají" ke své potřebě, případně co při povrchnosti a nedostatečnosti svého vzdělání v daném oboru prostě přehlédli.
Potřetí je mi líto, protože řada bezcenných blábolů, souvisejících s klimatem a "bojem" za ně, je vcelku jednoduše a spolehlivě vyvratitelná nikoli nějakou "superspecifickou vědou", ale poznatky na úrovni maturity na gymnáziu v době, kdy jsem se na "zkoušku dospělosti" připravoval a posléze ji i skládal. Ne nadarmo, zčásti s nadsázkou, zčásti vážně, jsem opakovaně konstatoval, že "nejhroznější antiekologickou literaturou jsou Matematické, fyzikální a chemické tabulky". Tedy, z doby, kdy jsem studoval na střední škole. Dnes jsou určitým ekvivalentem této literatury jednak zdroje všeobecných informací typu Wikipedie, jednak reporty Googlovské AI.

Jak to ve vědě běžně chodí

Spousta vědců či vědu provozujících odborníků nezůstává u své profese, ale v souvislosti s tím, co je zajímá, ale i možnostmi sehnat peníze na výzkum, se nakonec zabývá něčím, co by teoreticky znát a umět nemohli. A dělají to velice úspěšně.
Znám knihy o filosofických dopadech biologických objevů, napsaných lékaři, a ne filosofy. A filosof by něco takového nemohl napsat, protože by prostě nebyl s to pochopit, co se v té medicíně (či biologii) vlastně děje.
Znám lékaře, kteří se stali výtečnými mikrobiology, aniž měli formální vzdělání v tomto oboru z přírodovědecké fakulty. Stačilo jim jen rozvést své znalosti z lékařské mikrobiologie do větší šíře a hloubky. Jiní lékaři zase zvládli nauku o buňce a elektronovou mikroskopii, včetně rozboru toho, co jsou na elektronmikroskopických snímcích reálné objekty, a co jsou jen artefakty, vzniklé devitalizací a pokovením preparátu. A zvládli také základy inženýrského přístupu k monstrózním starým elektronovým mikroskopům, bez nichž by s nimi nemohli pracovat.
Měl jsem tu čest znát lékaře, kteří byli malíři či spisovatelé.
Biochemickou metodu stanovení toxinů Muchomůrky hlízovité (zelené) v pokrmu či zbytcích po jeho přípravě dal dohromady lékař, a ne biochemik.
Měl jsem tu čest znát doktora medicíny, který byl vynikajícím statistikem a dokonce na téma využití statistiky v medicíně sepsal (se spoluautorkou, studovanou statističkou) monografii. Monografii tím užitečnější, že je cílená na ty, kteří šli na medicínu coby jednu z mála vysokých škol, kde není matematika.
Věda je naprosto jednoznačně oblast, v níž se vzájemně potkává či střetává řada oblastí lidského poznání a to nejzajímavější se zpravidla děje tam, kde se setkávají různé obory (často vyučované na různých vysokých školách). A vědec je vědcem nejen tím, co ví (viz ono indické "véda", znamenající zhruba "vědění), ale také tím, že dokáže zvládnout metodiku nabírání nových informací a jejich kombinování s těmi, které už zná.
Prostě představa, že kohosi vyučíme klimatologem, pak mu dáme klapky na oči jako drožkářskému valachovi, aby neviděl nic jiného než onen "šíleně škodlivý antropogenní oxid uhličitý", a bude z něj vědec, je zcela mimo realitu. Takovýmto způsobem vychováme maximálně duševního invalidu se silně omezeným rozhledem, v podstatě ideál onoho výše zmíněného "stranického vzdělávání".
Jistěže, pokud bychom šli ještě dále do minulosti. tak bychom zjistili mnoho ošklivých věcí, jako např. že zakladatel lékařské mikrobiologie byl středoškolský učitel chemie, či že objevitel penicilínu byl odborník na imunitu. Ostatně, vynálezce mikroskopu byl brusič čoček a když už jsme u toho, tak ani Newton ani Kepler neměli formální fyzikální vzdělání, Edison byl samouk, snad jen se základní školou, fotografii vynalezli soukromý zemědělec a majitel panoptika. A jeden z největších fotografů přelomu 19. a 20. století byl vzděláním námořník a posléze povoláním herec. Zcela jistě bychom mohli tento výčet učinit nenosně dlouhým.
A to raději ani nebudu zmiňovat obrovskou řadu autodidaktů, kteří neměli žádné formální vzdělání, a přitom posunuli lidské poznání o pořádný kus dopředu.
Nicméně si neodpustím citovat sentenci pana L. Součka, že mnoho věcí bylo vynalezeno nevzdělanými lidmi, kteří nevěděli, že to, o co se pokoušejí, je z vědeckého pohledu nemožné.

Co mohou říct ke klimatologii...

Dovolím si tedy zareagovat na "kádrování" pana Metelky názornou ukázkou toho, že i lidé, nemající formální vzdělání z klimatologie, mohou do diskuse o klimatu přispět a mnohdy zcela zákonitě bohatěji než oni odborníci. Pan Metelka jmenuje profese českých signatářů a podporovatelů CLINTEL, do pořadí jsem nezasahoval:

• Entomolog Odborník na hmyz zcela jistě musí znát mnoho z ekologie i klimatologie, protože některé skupiny hmyzu jsou na těchto faktorech extrémně závislé. Ostatně, výskyt některých bezobratlých (nejen hmyzu) a jejich četnost bývají užívány jako proxy údaje o klimatu
• Nezávislý publicista Takovýto odborník by měl být schopen kritického rozboru pramenů
• Expert na bezpečnost jaderných zařízení Tato odbornost je spojena s precizními výpočty a počítačovým modelováním, tedy něčím, co občas dělají i klimatologové
• Zemědělský inženýr, biolog Dotyčný pán zvládl zřejmě dvě vědecké specializace, přitom obě úzce souvisejí s ekologií obecně a zcela jistě i s klimatem
• Fyzikální chemik Odborník této profese bude s vysokou pravděpodobností rozumět jevům v atmosféře či světovém oceánu lépe než klimatolog
• Učitel matematiky Tento odborník přinejmenším najde chybu ve výpočtech i tam, kde ji klimatolog nevidí, či "nevidí"
• Statistik a geolog Geologie s klimatem jistě souvisí a statistikou se klimatologové ohánějí seč jim síly stačí
• Antropolog Odborník této profese přinejmenším chápe lépe než klimatolog dopad klimatu na lidskou populaci. I to, že jsme se jako živočišný rod i druh vyvinuli v teplejším klimatu, než jaké je dnes
• Expert na uhlí Osoba tohoto zaměření přinejmenším ví ledacos o geologii, ale i o energetickém využití uhlí
• Profesor ekonomie Tento odborník dokáže lépe než klimatologové rozebrat ekonomické dopady klimatické politiky
• Právník, spisovatel a vydavatel Osoba vzdělaná v právu je schopna se vyjádřit k ekologické i klimatologické legislativě
• Profesor na fakultě zemědělské a technologické Pro odborníka tohoto typu zcela platí to, co jsem výše uvedl pro zemědělského inženýra
• Teoretický fyzik Tento odborník je kompetentní mj. k posouzení validity klimatologických modelů a "scénářů"
• Geochemik Zde platí zhruba to, co bylo výše uvedeno pro geologa
• Meteorolog a konzultant na volné noze Vzhledem k tomu, že klimatologie je v podstatě derivátem meteorologie ...
• Hematoonkolog Zde je zcela jistě důležité, co dotyčný zvládl jako autodidakt, co pochytil od svých pacientů apod. Nicméně hematoonkologie je obor extrémně dynamický, takže dotyčný musí být hlava otevřená novým poznatkům
• Profesor aplikované fyziky na fakultě rybářství a ochrany vod Opět se jedná o odborníka, který má k počasí a klimatu velice blízko
• Geolog To podstatné bylo již uvedeno výše
• Ekonom a mezinárodní právník O ekonomii i o právu jsem se tu již zmiňoval, dotyčný bude také lépe rozumět různým mezinárodním smlouvám, závazkům apod.
• Geochemik Opět již bylo uvedeno
• Chemický inženýr v důchodu Klima se chemie úzce dotýká a mnohdy bez známek znalostí u samotných klimatologů
• Vedoucí týmu pro zajištění kvality "Kvalitář" by měl mít rozvinuté kritické myšlení, a to mnohostranně
• Emeritní ředitel střední školy Zde jistě záleží na tom, jaké předměty vyučoval
• Umělec Nikdy bych si netroufal podceňovat intuitivní myšlení umělců.
• Předseda představenstva pojišťovny Pojišťovenství se zcela úzce dotýká když ničeho jiného, tak klimatických extrémů. A je známo, že z pojišťovenských kruhů byly kritizovány některé katastrofické výlevy klimatologů
• Fyzik Odborník této profese zase musí rozumět mnohému z toho, co nám předkládají klimatologové ke věření

Vidíme tedy, že prakticky všichni panem Metelkou citýrovaní odborníci mají co říci přinejmenším k dílčím problémům (a to zcela jistě jejich odbornost nepokrývá to, co nastudovali mimo ni). Rozhodně nelze říci, že by tito lidé byli "naprosto nekompetentní" pro klimatologii. Spíše bude platit, že pro některé dílčí problémy z jejího ranku budou mít vyšší kompetence než sami klimatologové.

Hlavní problém klimatologie

Hlavním problémem klimatologie nejsou nějaké vědecké objevy na poli tohoto, či příbuzných oborů. Tímto problémem je velký přesah do oblasti sociální, nebo, chceme-li, politické.
Je třeba jasně určit, nakolik jsou ona opatření z rámce "boje za klima" ještě únosná pro populaci, a nakolik už ne. A jak vysoká podpora bude onoho "boje za klima" nebo naopak "přizpůsobení se klimatické změně". Protože právě na tomto poli je hlavní oblast střetu těch lidí, které zastupuje vcelku pochybný IPCC, a těch, za něž hovoří organizace CLINTEL.
Bohužel, on ten "boj za klima" je pro řadu lidí velice přínosný a v podstatě jich spoustu uživí s tím, že nejsou s to (ale ani nuceni) dělat cokoli užitečného pro celou společnost. Což jistě může být odborníky z IPCC kvitováno pozitivně, ale průšvih nastává, když se vlastně tento boj vyprofiluje v očích většiny populace jako výkrm parazitů.
Právě parazitická podoba celé klimatologie a podstata dílčích aktivit na poli "boje za klima" činí celou tuto oblast krajně odpudivou a nedůvěryhodnou, což stále více lidí chápe.
Svého času jsem si dovolil sentenci, že pokud je všechno to, co klimaalarmisté uvádějí, opravdu reálné, tak za případné prošvihnutí nějakých "klima regulujících" aktivit ponesou největší díl viny nikoli klimaskeptikové, ale právě klimaalarmisté. A z nich zejména ti, kteří chápali a chápou "boj za klima" jako prostředek jednak osobního obohacování se, jednak jako cestu k politické moci. A důvod je jasný: Svými ryze a prvoplánově zištnými aktivitami celou tuto oblast těžce zkompromitovali. V podstatě fungují podobně jako onen pasáček ze známé Ezopovy bajky (co křičel zbytečně "vlk, vlk!" tak dlouho, že když vlk doopravdy přišel, tak se už pomoci nedovolal).
Na druhé straně, vzhledem k tomu, kolik "klimabojovných" opatření jsou naprosté nesmysly, které by naopak měly klima oteplovat, od samotné "dekarbonizace" náhradou spalování uhlí spalováním zemního plynu (které má v důsledku technicky neřešitelných úniků metanu vyšší dopad na zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře než pálení uhlí), přes nucené zavádění elektromobilů (majících vyjma několika málo zemí EU vyšší produkci CO2 na ujetý kilometr než klasické auto, nicméně zde tento plyn jde do ovzduší komínem elektráren, což už je za hranicí chápání průměrného ekologa) až po masívní výstavbu FV elektráren, prokazatelně oteplujících planetu snižováním jejího albeda (a týká se to i nočního albeda, kdy vyhřívají vzduch zachyceným zářením oblohy).

Organizace CLINTEL tedy představuje naprosto reálný pohled na problematiku klimatu a jeho ovlivnění lidskou činností a rozhodně má větší odbornou kompetenci než IPCC, který v podstatě jedná s jediným politickým zadáním, a to je šíření desinformací o šílené škodlivosti oxidu uhličitého.

Pan Metelka a cykly

Pan Metelka ve svém blogpostu na téma klimatických cyklů pracuje pouze s Milankovičovými cykly, které jsou opravdu relativně dlouhé, nicméně rozhodně u nich nedochází k nějakým značně pomalým změnám klimatu (pan Metelka do jisté míry zpochybňuje i to, zda jsou tyto cykly "klima"), protože nástupy jak dob ledových tak dob meziledových probíhají relativně rychle, a to i v měřítku současné délky lidského života. Tam, kde jsou k dispozici paleontologické údaje, případně "historicko - geologické", byly doloženy naopak změny velmi rychlé. I přechody z doby ledové do meziledových teplot či opačně v rámci jednoho roku. Cyklické změny aktivity Slunce vymlčuje autor i v dalším textu, v němž by mohly být zmíněny.

Cykly

Je vcelku zajímavé, že pan Metelka nebyl ochoten zmínit ani cca jedenáctiletý Wolfův sluneční cyklus, který je naprosto jasně doložitelný na téměř jakékoli sérii teplot z jednoho místa či na průtocích některých vodotečí a jiných podobných markerech (existují i informace o periodickém střídání úrod a neúrod některých plodin, a tím i meziročního kolísání jejich cen).
Jaké tedy cykly sluneční aktivity jsou?

1. Wolfův cyklus s periodou přibližně 11 let. Poslední maxima byla v letech 1979, 1989, 2000 a 2011, nyní procházíme závěrem maxima posledního proběhlého cyklu.
2. Haleův 22 letý cyklus, který v podstatě vychází z toho, že Wolfovy cykly se sobě víc podobají "na střídačku" než těm bezprostředně předchozím a následujícím, takže se jedná vlastně o jeden cyklus se dvěma maximy a minimy.
3. Gleissbergův cyklus 80 - 90 letý, resp. 70 - 100 letý, délka není konstantní, průměr je 78 let. Zatímco předchozí dva cykly souvisí s oběhem Jupitera okolo Slunce a jeho gravitačním tahem na naši hvězdu, tak Gleissbergův cyklus je spojen se střídáním synergických a opačných poloh dalších velkých planet, Saturnu, Uranu a Neptunu. Poslední maximum tohoto cyklu bylo v letech 1950-1960, takže nyní se blížíme k následujícímu maximu.
4. Kondratievův cyklus, 55 letý. Poslední minimum bylo v roce 2000, nyní by nás tedy tento cyklus měl postupně "zahřívat". Cyklus souvisí s periodou střídání Jupitera a Uranu v opozici a konjunkci.
5. Cyklus 110,5 letý (a jeho násobky), přičemž cyklus 221 letý se promítá do výrazných dešťových období.
6. Dále byly pozorovány cykly s periodami 331.5, 442, 554 a 884 let. I ty souvisí s polohami planet, hlavně velkých, a sčítáním a odčítáním se jejich gravitačního vlivu na Slunce. A také cykly s délkami v letech, odpovídajícími násobku 280
7. Na Slunce, pochopitelně, působí i Merkur a Venuše (což je dáno tím, že jsou blízko a gravitace klesá se čtvercem vzdálenosti), nicméně takto vzniklé změny sluneční aktivity mají jen krátkou periodu (většinou do dvou let). Je však např. popsán jev "uhýbání" slunečních skvrn planetě Merkur.
8. Jistěže je pořád neuzavřená otázka, zda za pásem Kuipierovských těles není nějaká velká planeta (podobně jako je za pásem asteroidů Jupiter). Pro ni svědčí nepravidelnosti v dráze některých komet. To, že nebyla objevena, je patrně dáno extrémně nízkým vyzařováním odraženého slunečního světla. Pokud by to byl plynný obr, byl by našimi současnými prostředky nedetekovatelný (zatím nalezená Kuipierovská tělesa jsou jednak výrazně blíž, jednak mají vysoké albedo). Ta by jistě mohla být podkladem cyklů s ještě delší periodou. Asteroidy a Kuipierovská tělesa mají, pochopitelně, na Slunce vliv zanedbatelně malý.

Kosovichev a Zharkova před rokem 2000 vytvořili teorii, podle níž nepravidelné vzájemné pohyby středu Slunce a barycentra sluneční soustavy vytvářejí otřesy, které Slunce ochlazují, a naopak v obdobích, kdy jsou vzájemné pohyby těchto bodů harmonické, dochází k oteplování Slunce, a tedy i většímu vyzařování z něj. Teorie je v dobrém souladu se střídáním "malých dob ledových" a teplých období mezi nimi, protože uvedené pohyby lze s dostatečnou přesností zpětně vypočítat.
Stažení článku těchto autorů z Nature, o němž informoval např. Ekolist, má vysloveně politický charakter a není žádným "koncem jedné hypotézy". Tím by musel být důkaz, že uvedené pohyby barycenter Slunce a sluneční soustavy neexistují, případně, že neexistovala žádná "z malých dob ledových", ani teplá období mezi nimi.
Spíš je to důkaz, že i časopisy typu Nature podléhají ideologii klimaalarmistů. Což ovšem není nic nového, jako ve středověku platilo ono "philosophia ancilla theologiae", tak nyní stále více platí "scientia lupa ideologiae". Pro čtenáře bez klasického vzdělání: Ancilla je služka, lupa je sice vlčice, ale zároveň pracovnice lupanaria, což byl ve starém Řimě veřejný dům. Prostě, všude tam, kde je nějaký ideologický přesah (a ten u klimatu určitě je) nelze věřit ani prestižním vědeckým časopisům.
Známá minima sluneční činnosti jsou následující:

• Oortovo minimum (1010—1050)
• Wolfovo minimum (1280-1340)
• Spörerovo minimum (1420-1530)
• a nejznámější Maunderovo minimum (1645–1715).
• Další minimum, byť ne tak výrazné, bylo kolem poloviny 19. století. Právě do tohoto období zařadili klimatologové "referenční bod" pro porovnávání současných teplot, čímž ovšem pouze prokázali, že klimatologie je jen bezcenná pavěda, založená na podvodech.
• Následující minimum by mělo nastat někdy koncem tohoto století, nebo začátkem dalšího (perioda je o něco delší než 200 letá). V současné době tento cyklus spíše "topí", tj. přispívá k oteplování.

Pochopitelně, měli bychom vykopat z pozic, z nichž mohou škodit, klimatické aktivisty i spekulanty s emisními povolenkami a další žrouty klimatických peněz. Protože důležité je, abychom do další "malé doby ledové" vstupovali s fungující ekonomikou a zejména energetikou. Zásoby uhlí máme dostatečné, abychom alespoň toto chladné období ustáli a dál budeme muset pracovat na jádře.

Vliv cyklů

Pokud se tedy podíváme na cykly, tak v současné době naše klima hřeje Wolfův cyklus, a tím i cyklus Haleův. Dále jsme v teplé fázi cyklů Gleissbergova i Kondratievova. A jsme i v teplé fázi střídání malých dob ledových a oteplení mezi nimi.
Z výše uvedených důvodů opravdu není nutno dělat paniku ze současných teplot, jsou naprosto normální, dané periodami ve sluneční aktivitě.
Ukazuje se, že hvězdy podobné Slunci mají výkyvy své aktivity vcelku jako normu a jsou s to odpálit i velké erupce. Z tohoto důvodu je také nesmysl brát Slunce jako jakýsi stacionární zdroj, jehož vlastnosti se nemohou či dokonce "nesmějí" měnit.
Kromě výkyvů klimatu se sluneční aktivita promítá i do množství usazeného izotopu berylia 10 a uhlíku 14. Ten první souvisí se slunečním větrem, blokujícím intenzitu kosmického záření, vytvářejícího tento izotop (čím je větru víc, tedy Slunce aktivnější, je Be10 méně). Kolísání tvorby C14 má důsledek ten, že stáří organického materiálu není možné stanovovat jednoduchým výpočtem na základě logaritmické funkce, podle níž v těchto materiálech ubývá, ale musí být prováděno podle tabulek, které logaritmus korigují právě podle nepravidelností, vznikajících kolísáním sluneční aktivity, a tedy i tvorby C14. Korekce jsou nejčastěji prováděny podle dendrochronologických řad, ale jsou i možnosti další. A, mimochodem u dendrochronologie (nepravidelností v šířce letokruhů) se vedle lokálních změn promítají do letokruhů i globální změny klimatu.
Pochopitelně, cykly jsou pro klimaalarmisty, ale i klimatology obecně, tabu, protože by je připravily o sladké nicnedělání a poslaly k lopatě. Nicméně všude tam, kam zelené pracky nedosáhnou, se s cykly počítá i pracuje (se slunečními cykly pracuje i např. plánování letu lidí na Mars).

Pan Metelka tedy ve svém blogpostu zcela ignoruje cykly sluneční aktivity (Milankovičovy cykly se sluneční aktivitou nesouvisejí). Dokonce se ani nenamáhá uvádět nějaké argumenty, proč tyto cykly neexistují, nebo nemají vliv na klima, což je jen a jen ukázka omezenosti klimatické "vědy". Je mi líto, ale jeho texty mi poněkud připomínají žvástání komunistických ideologů na sklonku 80. let ve stylu "Poučení z krizového vývoje pořád platí, soudruzi", zatímco tento dokument byl fakticky zavržen i sovětskými soudruhy.

Jak je to tedy s tím bazénem?

Pan Metelka na svém blogpostu tvrdí (na základě tvrzení IPCC), že jakýkoli oxid uhličitý, produkovaný lidmi do atmosféry "navíc", musí nutně vést k tomu, že začne růst koncentrace tohoto plynu v atmosféře až do nekonečna. Je to poněkud odvážné tvrzení, protože v přírodě k takovým jevům prakticky nikdy nedochází.

Příklad s bazénem

Pan Metelka uvádí příklad s bazénem, který má vyladěnu rovnováhu mezi přítokem a odtokem vody, a nyní se k tomu přítoku přidá ještě další (jakási analogie "produkce CO2 navíc antropogenní činností"), tak jeho hladina poroste "do nekonečna".
Dovedu si představit jedinou technickou možnost, která by tady toto dokázala: Pokud by oním výtokem byla hadice, jejíž horní konec by byl upoután na nějaké bójce, což by zajišťovalo jeho konstantní hloubku pod hladinou. A ta hadice by navíc musela být nekonečně dlouhá. Jakýkoli normální odtok bude na zvýšený přívod reagovat tak, že poroste rychlost proudění v něm. Protože se zvýší tlak na vstupu do něj a rychlost proudění v trubce je mj. závislá na rozdílu tlaků mezi vstupním a výstupním koncem. To je něco, co platí jak pro kapiláry lidského krevního řečiště, tak i pro ropovody.
Jinými slovy, je docela normální, že v případě zvýšení přítoku se bude následkem zvyšování hladiny zvyšovat i rychlost odtoku, až do okamžiku, kdy nastane opět rovnovážný stav (přítok = odtok), pouze bude hladina v bazénu o něco výše.
Pochopitelně, čím bude systém složitější, tím pravděpodobněji dojde k nějakému regulačnímu "přestřelení". Čili analogii situace, kdy se hladina nejprve zvýší, pak o něco poklesne a po několika výkyvech nahoru a dolů se teprve "usadí". Takto se projevuje řada regulačních úprav všech možných parametrů vnitřního prostředí lidského organismu.
To druhé by se u toho bazénu snad dalo napodobit tak, že by nebyl jediný výtok, ale bylo by jich víc, o různém průměru a některé by byly tvořeny pevnou trubkou a jiné hadicemi s pružnými stěnami, protože pak by v nich mohlo "přeskakovat" mezi efektivnějším lineárním a méně efektivním turbulentním prouděním a asi by opravdu mohlo docházet ke kolísání hladiny, než by se ustálila na nové (vyšší) úrovni.

Co udělá Země s CO2?

Pochopitelně, v reálném ekologickém prostředí Země existuje mnoho jevů oxid uhličitý z atmosféry odstraňujících, které jsou do jisté míry závislé na koncentraci tohoto plynu ve vzduchu. Od řady fyzikálních procesů, při nichž CO2 přechází do různých materiálů (asi největší význam má voda), přes různé chemické reakce (kdy vyšší parciální tlak tohoto plynu v atmosféře povede k vyšší rychlosti příslušných chemických reakcí) až po reakce biosféry, pro niž (některé její významné složky) je oxid uhličitý nezbytnou součástí výživy, a jeho vyšší koncentrace v atmosféře (případně vodách světového oceánu, ale i jiných) dochází ke zrychlení růstu a utilizace uhlíku do organických sloučenin.
Už jsem se svého času zmiňoval o prokázaném efektu "zazeleňování" pouští, daném tím, že rostliny, žijící na samé hranici fatálního nedostatku vody, jsou oxidem uhličitým v atmosféře stimulovány k růstu tím mechanismem, že mohou na kratší dobu otevírat dýchací průduchy, jimiž proudí dovnitř oxid uhličitý, nezbytný k fotosyntéze, ale opačným směrem, z pletiv rostlin ven, odchází voda. Čím více je oxidu uhličitého ve vzduchu, tím nižší přísun vody rostlina "ustojí", protože se zmenší její ztráty. U některých druhů rostlin má tento efekt i význam pro jejich šíření, protože je u nich voda kritická po dobu, než prokoření do takové hloubky, kde nějakou vlhkost naleznou.
Faktem je, že oxidu uhličitého je v atmosféře z hlediska fotosyntézy zelených rostlin spíše málo, a že ony "ideální koncentrace", o nichž blábolí ekologové, jsou velice blízko nejmenší koncentraci tohoto plynu v atmosféře, při níž je ještě fotosyntéza u zelených rostlin vůbec možná. Ta byla stanovena ve sklenících s řízeným složením atmosféry.
Je docela možné, že neúrody v "Malé době ledové" a během ostatních dlouhých chladných období historie byly způsobeny nejen oním chladem, ale i nedostatkem oxidu uhličitého pro fotosyntézu, který mj. může prodloužit nejnutnější dobu, potřebnou pro vegetační cyklus rostliny, a tím vlastně synergizovat s dopadem chladnějších let (s kratším teplým obdobím) na rostliny, včetně kulturních. Pokud by se někdy v budoucnu něco takového prokázalo, vůbec bych nebyl udiven
Na druhé straně je nutno konstatovat relativně méně často ventilovaný fakt, že v řadě skleníků na zeleninu jsou spaliny z ohřívadel po nějakém vyčištění hnány (hlavně právě oxid uhličitý) do prostor s rostlinami, protože vysoký obsah tohoto plynu urychluje a zmohutňuje jejich růst. Teoreticky by se dalo jít až na koncentrace, vyžadující pro zahradníky při pobytu v pěstebních prostorách dýchací přístroje.

Odtok oxidu uhličitého do biosféry

Faktem je, že dosti významnou složkou procesů, které oxid uhličitý z atmosféry odstraňují, je fotosyntéza, jednak zelených rostlin, jednak sinic (liší se složením chlorofylu a využívanými vlnovými délkami světla). O něco menší význam (ale nějaký jistě ano) má fotosyntéza na karotenoidech. Další fotosyntézy v současné době hrají spíše podružnou roli, byť tomu tak v době začátků života na Zemi nebylo.
Zmohutnění fotosyntézy vodních rostlin a sinic je velice často doprovázeno jevem, hodnoceným jako nežádoucí, a to je eutrofizace vod. Faktem ovšem je, že pokud považujeme oxid uhličitý za našeho největšího nepřítele, měli bychom reflektovat skutečnost, že část biomasy v těchto vodách vzniklé padne na dno a může tam přetrvávat poměrně dlouhou dobu. Za příhodných podmínek se i přemění na uhlí s výdrží v desítkách milionů let minimálně.
Je jistě jasné, že pokud je někde produkován čistý oxid uhličitý (nebo spaliny s jeho vysokým obsahem), mohl by být, mj., jímán do biomasy (s využitím sluneční energie) a tato biomasa by mohla být různě využívána. Je to rozhodně smysluplnější činnost, než velmi složitě, energeticky náročně a draze, jímat onen nepatrně koncentrovaný plyn přímo z atmosféry. Přejít na tento způsob jímání oxidu uhličitého (třeba na výrobu "biopaliv"), pokud by to dávalo vůbec nějaký smysl, by mělo význam jedině tehdy, pokud by už u každého komínu byl "biologický lapač" oxidu uhličitého.
Asi by stálo za úvahu pěstování některých rostlin v atmosféře se zvýšenou koncentrací oxidu uhličitého s tím, že by se vzniklá biomasa zpracovávala na materiály s dlouhodobým užitím, jako např. materiály stavební a izolační.
Pochopitelně, vše, co jsem zde uvedl (a mnoho dalších věcí, na které mohou laskaví čtenáři narazit), závisí na jedné velmi podstatné věci, a tou je střízlivé vyhodnocení, zda je vůbec současná nebo vyšší koncentrace oxidu uhličitého natolik "šílená", aby se podobné skrčky dělaly. Z mého pohledu spíše ne, protože teplá období byla vždy spojena s rozvojem ekonomiky, demografie i kultury. Tedy všeho, co působí na ekologické aktivisty jak červený hadr na býka. A právě nenávist vůči lidské kultuře i lidstvu samotnému, je patrně největším motorem těchto aktivistů.

Přítok oxidu uhličitého "navíc" tedy nepředstavuje nic zásadně problematického, co by nás mělo ohřívat až do nějakých absurdních důsledků, jako je Země coby žhavá koule, teplejší než Slunce. Existuje řada přírodních procesů, majících charakter zpětné vazby, snižující koncentraci tohoto plynu v ovzduší, a zvýšení jejich intenzity s růstem koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší lze důvodně předpokládat, případně plyne ze základních fyzikálních či fyzikálně chemických zákonů, případně už toto zvýšení bylo pozorováno. A hukot kamen, krmených dřevem a dřevěnými briketami, mi lehce napovídá, že by neškodilo, kdyby bylo ještě o něco tepleji.

Všem čtenářům přeji úspěšný rok 2026, mnoho osobních a pracovních úspěchů a hlavně udržení demokratické vlády v našem státě.

Slunce, moře, vulkány a klima

Pan Metelka na svém blogu "ujišťuje" čtenáře, že ani Slunce, ani moře, ba ani vulkány nejsou zdrojem nadbytečného oxidu uhličitého či klimatického oteplování. Má to, pochopitelně, řadu háčků  až "háků".

Co tedy Slunce?

Problém spočívá v tom, že IPCC zcela popírá existenci změn aktivity Slunce, byť samotný jedenáctiletý cyklus se promítá jak do teplot tak i do např. do množství srážek a průtoků některých vodních toků.
Tento cyklus se mj. projevuje kolísáním počtu slunečních skvrn. Je-li počet skvrn vyšší, je tepleji, je-li nižší, je chladněji. Na začátku tzv. "Malé doby ledové" nebyly tehdejšími prostředky v některých letech pozorovatelné na Slunci žádné skvrny. Byť je možné, že pokud by tehdy kolem Slunce kroužily naše současné družice, tak by nějaké byly s to detekovat, ale rozhodně by jich i tak bylo málo.
I toto "velké mizení skvrn" má zřejmě svoji periodu, která potom odpovídá střídání teplejších a studenějších období s delší periodou. Protože sluneční skvrny jsou v souladu s kvalitou záření, dopadajícího na zemský povrch, včetně koncentrace některých radioizotopů, promítají se (ať už přímo nebo zprostředkovaně) např. do kolísání přeměny normálního uhlíku (izotop 12) na radioaktivní izotop 14. Proto také nelze pro vztah mezi C14 a stářím hmoty s ním použít prostou logaritmickou funkci, ale používají se tabulky, které byly nejrůznějšími způsoby "cejchovány" tak, aby právě byly eliminovány ony nepravidelnosti v intenzitě vznikání C14 (a tedy i sluneční aktivity) v různých obdobích.
Rovněž na dentrochronologických řadách lze pozorovat období s lepšími a horšími podmínkami pro růst stromů. Je to ovšem komplikováno existencí lokálních jevů i tím, že v některých podnebných pásmech letokruhy prakticky nevznikají.
Nicméně to vše ukazuje, že činnost Slunce není uniformní, ale střídají se na něm, zčásti periodicky, zčásti, z našeho pohledu, nepředvídatelně, období s vyšší a nižší aktivitou.
Ekologové a klimatologové z IPCC připouštějí pokles zemského albeda, nicméně nejsou s to tento problém nějak hlouběji analyzovat. Přestože, pochopitelně, i toto narušuje tézi o antropogenním CO2 jako jediném zdroji oteplování klimatu.
Faktem také je, že lidský opravný zásah do albeda Země by byl poměrně jednoduchý: Stačilo by natřít střechy budov (kde je to možné a nevznikne konflikt třeba s památkáři) bílou barvou (o stříbřence ani nemluvě) a naopak skrečovat obrovské plochy FV panelů, které planetu prokazatelně zahřívají. Výhodou by byl i fakt, že v případě "přestřelení" by se dal ten nátěr poměrně snadno, rychle a levně na potřebné části ploch eliminovat. Na tom by se ovšem nedaly vydělat miliardy (a možná i víc) na dotacích pro naprosto bezcenné a z hlediska klimatu neúčinné či přímo škodlivé OZE.

Oceán a oxid uhličitý

Vztah mezi CO2 a oceánem je dán fyzikou. Čím je voda teplejší, tím menší je rozpustnost tohoto plynu v ní (nepřímá úměra a ještě nelineární). V minulých teplých obdobích, pokud máme k dispozici příslušná data, vždy rostla koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší, protože byl teplotou vytěsňován z oceánu. Je to, pochopitelně, dosti složitý proces, který zahrnuje různé poměry v souvislosti se zeměpisnou šířkou a také různé poměry v souvislosti s tepelnými vrstvami vody ve světovém oceánu (i s vlivem teplých a studených proudů). Může se stát i to, že světový oceán v oblasti rovníku tento plyn vytlačuje, zatímco ve chladnějších zeměpisných šířkách je naopak tento plyn oceánem ještě pohlcován. To samé se týká i chladných hlubin, které mohou tento plyn vytlačovat až se zpožděním oproti vyšším vrstvám vody, které se ohřejí rychleji a víc.
Nicméně bez ohledu na podrobnosti pořád platí to, že čím je klima teplejší, tím více CO2 se z oceánu uvolní do atmosféry.
Jistě lze nalézt CO2 z fosilních zdrojů v oceánu, protože mezi oceánem a atmosférou běží proces výměny plynů oběma směry, takže plyn z fosilních paliv může být pohlcován oceánem a naopak oceánský oxid uhličitý se může objevit v atmosféře.
Nelze moc souhlasit s autorovou představou, že obsah oxidu uhličitého v oceánu celkově roste a jeho pH klesá, když víme, že v teplých vodách typu pobřeží Austrálie, je tomu naopak, a díky tomu se vzpamatovává i Velký korálový útes, o který měli ekologové obavy (nicméně oceánologové je už nemají).
Důležité ovšem je, že ekologický systém Země má řadu mechanismů, jak se s oxidem uhličitým vyrovnat a zabránit tomu, aby jen škodil.
Je třeba si uvědomit i to, že to byl právě tento plyn a nejspíš vulkanického původu, který vyvedl ranou planetu Zemi ze stavu "velké ledové koule". Dnes řada odborníků připouští, že v této katastrofální ledové době, kterou zažila pouze prokaryonta, byl pokryt kompletní vrstvou ledu i oceán na rovníku (starší teorie připouštěly podél rovníku pás volného moře, široký několik desítek až stovek km).

Výbuchy sopek a sopečná činnost

Pan Metelka popírá jakýkoli vliv sopečné činnosti na produkci atmosférického oxidu uhličitého.
Snaží se to dokladovat tím, že velké sopečné erupce po zvedení měření CO2 v atmosféře na Mauna Loa (Havaj) nezachytila žádné "zuby" v jeho koncentraci po těchto výbuších.
Výbuchy sopek jsou jistě nejspektakulárnější část vulkanické činnosti, ale nikoli jedinou. Dokonce i tam, kde sopky nevybuchují, existuje vulkanická činnost s výrony oxidu uhličitého. A i sopky, které jsou momentálně v klidu, zpravidla tento plyn roní také.
Na svazích nyní nevybuchujícího Vesuvu je možné vidět četné výstupy par s obsahem mj. i oxidu uhličitého. Další se najdou u nedaleké Neapole a souvisí s aktivitou tamního supervulkánu, jehož výbuch (otázka nezní "zda", ale "kdy" vybuchne) pocítíme pravděpodobně i u nás.
Podobná pole výronů vulkanických plynů můžeme vidět i na Islandu, na některá z nich je přístup omezen, protože by mohlo dojít k dušení a popálení turistů odcházejícími plyny.
U nás sice činné sopky nemáme, ale na našem území byly, a to až do raných čtvrtohor. Pozůstatků sopečné činnosti, spojených s výrony oxidu uhličitého, je na našem území dost. Jistěže nejvíc je jich v Západních Čechách, kde byla mohutná sopečná činnost a je tam také nejmladší sopka na našem území, ale podobné pozůstatky se najdou i jinde, včetně Moravy, zejména v okolí Hranic a tamní nejhlubší propastí na našem území, kde rovněž vyvěrají minerální vody s obsahem oxidu uhličitého.

Vřídlo jako příklad

Wikipedie nás informuje o tom, že výrony karlovarských pramenů (a nejvíc se projevující na Vřídle) jsou dány hlavně přetlakem CO2, který se uvolňuje z minerální vody a tím ji tlačí ven, až do výstřiku. Dovolím si vzpomenout také pramen v Herľanech (východ Slovenska), kde existuje nepravý gejzír (nepravý proto, že jej nežene vodní pára, ale opět CO2), který netryská kontinuálně jako Vřídlo, ale periodicky, právě jako gejzíry.
Vřídlo má vydatnost 2000 l/minutu a obsahuje 375 mg CO2 v litru (vzal jsem nejmenší z uváděných odhadů), tedy každou minutu vynese z hlubin země 750 g tohoto plynu. To je ekvivalent spálení asi 205 g uhlíku (energetické uhlí ho obsahuje kolem 80 procent). Za den jsou to tedy skoro tři metráky uhlíku, tedy skoro třetina tuny energetického hnědého uhlí.
Pokud to přepočteme na velkou uhelnou elektrárnu, bude denní výkon Vřídla odpovídat desetinám promile jejich produkce CO2 za den, nebo, ctěme Motoristy, bude přibližně odpovídat ujetí cca 500 km devíti auty se spotřebou 5l/100 km.
Ovšem, to je jen Vřídlo. Jen v samotných Karlových Varech jsou další výtoky nasycených či přesycených minerálních vod, u Mariánských lázní jsou další, včetně výronů čistého CO2 skrze bahno (coby "bahenní sopky").
Další výrony tohoto plynu jsou na jiných částech našeho území.
A celosvětově jsme zcela jistě upozaděni státy s většími vulkanickými projevy. Po dalších musíme pátrat na "územích nikoho" od Antarktidy až po podmořské výrony vulkanických plynů a jimi přesycených vod.
Bohužel, v jednoduše a zdarma nalezitelné formě nejsou dostupná kompletnější data o těch dalších zdrojích a já nejsem natolik saturován vulkanologickou literaturou, abych dokázal dohledat po této stránce prozkoumané zdroje a provést jakousi pravděpodobnou extrapolaci na ty, o nichž jen víme, že existují.
Rozhodně se však nejedná o zcela zanedbatelný zdroj CO2, jak se nám snaží namluvit pan Metelka. Pokud by IPCC byla vědecká a nikoli politická organizace, měla by při svém přístupu k odborné literatuře celého světa (i  za naše peníze) tuto činnost zmapovanou. A pan Metelka by mohl argumentovat nikoli několika izolovanými sopečnými výbuchy, ale celkovými odhady produkce CO2 vulkanismem, což tedy nemůže nebo nechce.

Lze tady toto povídání uzavřít tím, že vliv Slunce na klima jednoznačně existuje, pouze mu z ryze politických důvodů není věnována pozornost. Oceán se do koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu promítá, a vulkanická činnost (včetně té neexplozívní) by si zasloužila přinejmenším důkladné zmapování, spojené se serózním odhadem mohutnosti její produkce CO2. Je zajímavá i z toho důvodu, že běžela dávno před tím, než se na Zemi objevili naši nejvzdálenější předkové, běží neustále a bude běžet i v budoucnu, bez ohledu na jakýkoli "boj za klima".

Jak je to tedy s tou ideologií o klimatu?

Dovoluji si reagovat na blogpost pana Ladislava Metelky, klimatologa a člena IPCC. Tento text (obsahuje ještě odkazy na jiné zdroje) je v podstatě dosti zásadní a pan autor se v diskusi na Ekolistu vyjádřil, že sepsal tento i následující texty proto, aby nemusel pořád dokola opakovat ty samé argumenty proti klimaskeptikům.

Evidence Ninja

Je mi líto, přestože se pan autor odvolává na užití AI v nadpisu uvedeného jména, je zde jeden zásadní problém: AI v podstatě nemyslí a není ani schopna kritického myšlení. Prostě se do ní nějakým způsobem zavede určitý pool informací, majících axiomatický charakter, a ona nedělá nic jiného než srovnávání s tímto axiomem.
Je ovšem mimo její možnosti tento axiom nějakým způsobem také prohnat verifikací. To je obrovský rozdíl proti člověku, který má prakticky vrozené pochybování o všem, a je si vědom toho, že pokud vychází z nějakých axiomů, tak to, k čemu se propracuje, padá v momentě byť i jen malé změny v některém z nich. A to tak, že velmi zásadně.
Druhou věcí jistě je i nedávno odhalený skandál, podle něhož naprostá většina AI preferuje levicové až ultralevicové ideologie a naopak se staví velmi negativně proti pravicovým. Což, pochopitelně, znamená, že na hodnocení AI u všech otázek s politickým či ideologickým přesahem se absolutně nelze spolehnout.
Aby bylo jasno, ekologii obecně a klimatologii zvláště je nutno přiřadit k levicovým ideologiím. Dožadují se totiž rozsáhlých zásahů ze strany státu (či "privilegovaných" organizací) do života lidí. Úspěšnost těchto zásahů je mj. podmíněna také omezováním demokracie ("protože pomýlení lidé by mohli volit nesprávně"), lidských a občanských práv ("protože by mohla být zneužívána") a také různými zákazy a nařízeními, které postrádají věrohodný smysl. A ze strany ekologů i klimatologů lze slyšet i hlasy o nějaké "klimatické diktatuře", která jakoby vypadla z oka třeba nám, starším, známé "diktatuře proletariátu".
Odpůrce ekologie a klimatologie lze naopak řadit do směru, který podporuje lidská a občanská práva a minimalizuje zásahy státu do života občanů i dalších obyvatel, a také podporuje redukci těch institucí státu, které by něco takového mohly dělat. Z tohoto důvodu je nutné naprostou většinu klimaskeptiků řadit více - méně do pravé poloviny politického spektra.
A vrací se nám ona AI, s vysokou pravděpodobností levicová až ultralevicová, která bude bojovat za levicovou až ultralevicovou ideologii klimaalarmistů i ekologů obecně.

Je klimatologie věda?

Pan Metelka se ohání tím, že klimatologie je věda, protože se učí na přírodovědných fakultách, případně Matematicko fyzikální fakultě.
Budu hodně zlý: Já ještě pamatuji, že se na těchto a podobných zařízeních učil marxismus - leninismus. Je to důkaz jeho vědeckosti, případně objektivní pravdivosti? A když půjdeme hlouběji do historie, tak se tam (pokud tyto VŠ či fakulty v té době již existovaly) učilo i náboženství a zcela jistě lze v souvislosti s touto disciplínou položit naprosto stejnou otázku.
Nehledě k tomu, že na některých těchto školách bychom nalezli různé "vědecké genderismy" a podobné ryze ideologické obory, které sice s vědou nemají nic společného, ale jsou docela zajímavým zdrojem příjmů, protože školy jsou u nás placeny v podstatě "za hlavu" (míněno studujícího studenta) a otevřít nějaký obor, kam nastoupí studenti, kteří s bídou odmaturovali z matematiky či přírodopisu, ale přinesou škole peníze a ona jim dá diplom v módním oboru, je prostě ekonomicky přínosné. Už proto, že v těchto oborech nebývá velmi finančně náročná praktická výuka. Často se takto škola drží nad vodou, aby mohla provozovat skutečně vědecké obory (věnuji pietní vzpomínku Janu Keplerovi, který byl geniálním astronomem, jehož stopa v této vědě trvá po dnes, ale z ekonomických důvodů se "přiživoval" sestavováním horoskopů).
Takže tento argument vědeckosti klimatologie prostě brát nelze.
Dále autor argumentuje tím, že klima je souborem fyzikálních vztahů mezi veličinami, a že je to vlastně věda a žádná ideologie.
Dovolím si oponovat tím, že i lidské tělo je jakýmsi souborem faktorů a vztahů mezi nimi, které by mělo jít popsat v termínech fyziky i chemie (či matematiky a dalších exaktních disciplín). Problém je, že spoustu vlastností lidského organismu takto jednoduše popsat nelze. Už jen "pitomý" placebo efekt tomuto popisu do značné míry vzdoruje. A podobných jevů je běžně známo provozovatelům medicíny velké množství.
Proto si také dovoluji konstatovat, že medicína má svou složku ryze vědeckou, technickou, ale má rovněž i složku, kterou bych si dovolil nazvat "artistní", kterou nelze jednoduše racionálně vyložit naprosto stejně, jako když dva lidé malují barvami na plátno, a jednomu z toho vyjde mazanina, zatímco druhému Dílo, za které se po pár desetiletích budou platit naprosto nehorázné peníze.
Velice doporučuji k přečtení kdysi, na přelomu 19. a 20. století, velmi úspěšného a módního lékaře jménem Axel Munthe, jehož stěžejní autobiograficky laděné dílo, v doslovném překladu "Kniha o San Michele" u nás vyšlo dávno za komunistů pod názvem "Kniha o životě s smrti". Protože tady šlo právě o lékaře, který vedle té technické a vědecké složky ovládal i onu artistní, která působila na pacienty, že v podstatě ani on nevěděl, jak. Jeho vila na Capri rovněž stojí za návštěvu, podle mých posledních informací je v ní jeho muzeum.

Klimatologie

Po předchozím exkursu si dovolím se vrátit zpět k onomu tvrzení pana Metelky, že je klimatologie exaktní věda. A dovolím si oponovat tím, že je mi velice líto, ale rozhodně není, a ani být nemůže.
Klimatologie (vědecky pojatá) je prostě studium obrovského komplexu faktorů a vztahů mezi nimi, které mají navíc přesah i do dalších oborů ekologie (což je širší pojem). Zásadní problém ovšem spočívá v tom, že řadu uvedených vztahů neznáme, případně jen tušíme (což je situace stejná, jako u výše zmíněného lidského organismu).
A, pochopitelně, ony vztahy mezi nimi mohou být velmi pestré a bude jich, z podstaty věci, naprosto nepřeberné množství. Navíc je řada těchto faktorů reálně neměřitelná, nebo alespoň špatně měřitelná, takže jsou zde obrovské mezery nejistoty mezi mantinely krajních hodnot toho, co připouštějí měřáky. Zde je prostě nutno se smířit s tím, že některé věci prostě neznáme a znát hned nebudeme, a tomu přizpůsobit metodiku práce (jak to dávno udělali z čirého donucení lékaři). Mimochodem, lidské tělo považuji za daleko jednodušší systém než je klima.
Proto je nutno pracovat velmi pokorně se statistickými metodami, které něco řeknou, něco stejně zatají nebo zkomplikují a výsledkem je jakýsi základní obraz faktorů a vztahů, který může být velmi hrubý a nepřesný.
Dalším takovým problémem je, že chybějící informace o faktorech i vztazích jsou substituovány s jednoznačným ideologickým přesahem, který už s vědou nemá naprosto nic společného. Včetně toho, že klimaalarmisté byli opakovaně přistiženi při generování sice "ideologicky konvenujících", ale faktograficky zcela nesmyslných údajů o faktorech (a jejich hodnotách) i vztazích mezi nimi. Což je něco, čeho by se věda hodná tohoto označení neměla dopouštět.
Rozhodně je hrubou chybou, pokud se na základě takových faktorů, vztahů a konfabulací mají dělat šíleně drahé aktivity, které navíc negativně zasahují jen v EU do stovek milionů životů. Takové zásahy, aby měly oprávnění, by musely být podloženy daleko větším a silnějším argumentačním materiálem, obstávajícím při testování na pravdivost, než jaký mají ekologové (včetně klimatologů) k dispozici.

Nelze tedy souhlasit s panem autorem ani v tom, že klimatologie je "exaktní věda", protože pod tímto pojmem si normální člověk představuje obor, v němž jsou všechna fakta známa a jsou známy i vztahy mezi nimi, takže je získání potřebných informací záležitostí naměření pár hodnot (definovanými postupy) a, opět definovanými postupy, zpracování výsledků. Což klimatologie rozhodně není.

Proč odmítám rozlišovat ekologa a ekologistu

Někdy jsem v diskusích "napomínán", že to zlé, na co odkazuji, dělají vlastně jacísi "ekologisté", a nikoli "ekologové", jak to formuluji já. Obávám se, že je to úplně stejné, jako když k nám po roce 1938 a 1939 vtrhli jacísi "nacisté", ti tu šest let řádili, včetně masového vraždění a loupení, načež v roce 1945 se "záhadně vypařili" a zůstali tu jen naprosto hodní a nevinní Němci, na které se nakonec vše svedlo.

Ekologista a ekolog ano či ne?

Já těmto termínům a snahám o jejich "korektní" používání, jaké by učinilo kritiku ekologů a jejich řádění bezzubější, docela rozumím. Ona je snaha např. rozlišovat islám a islamismus, byť každý muslim je z definice islamista a je úplně jedno, jestli zrovna útočí na vánoční trhy nebo se připravuje na nějaký podobný úkol v budoucnosti, nebo teroristům zajišťuje zázemí a technickou (či jinou) podporu.
V té ekologii je to jistě podobné. Máme zde aktivisty a jejich organizace, na nichž leží hlavní tíha poškozování zájmu občanů, státu i společnosti. A máme zde jakési osoby, které mohou mít i formální vzdělání z ekologické oblasti, poskytující těm předchozím ideologickou i faktografickou podporu. A zcela jistě zde máme i jakési organizace, snažící se vymývat dětské mozky od co nejútlejšího věku, aby byly zbaveny schopnosti logického a kritického myšlení.
Přitom zase oni prvně zmínění aktivisté mohou "ekologům jako takovým" přihrávat kšefty, vycházející z ekonesmyslů.

Proč tedy ne

Vyjdu z toho posledního. Mezi těmi, kteří jsou formálně ekologové, a těmi, kteří jsou formálně ekologisté, existuje velmi silná symbióza a jedni bez druhých by nemohli existovat.
Co do zájmů se silně překrývají, protože obojí jsou placeni z kapes nás všech, jen u jedněch jsou příslušné peníze formálně "vědeckými granty", zatímco u těch druhých se jedná o podporu jakýchsi projektů, které směřují formálně někam "do ekologie".
Další věcí je, že obojí mají jednoznačně aktivistický charakter, protože jak oni "ekologové", tak "ekologisté" aktivisticky atakují lidi s odlišnými názory a snaží se politickými prostředky (protože odbornou argumentaci žádnou nemají) prosadit jakési pavědecké nesmysly, škodící celé společnosti a jen pár vybraným přivádějící do kapes kýžené peněžní prostředky.
Pokud skutečně existují nějací ekologové, dělající vědu, pak se musejí chovat a projevovat "angažovaně", jinak nemají nárok na získání veřejných peněz a jiné benefity. A pokud existují nějací skuteční ekologové v původním smyslu tohoto slova, stojící v podstatě mimo systém oblbování a okrádání lidí, jsou zcela bezvýznamní.

Náš nepřítel

Bohužel, náš nepřítel je jak ekologický aktivista, který vynucuje tu či onu bezcennou pitomost, a to zcela nedemokratickými postupy, tak i "vědec", který mu pro to vynucování dodává jednak námět a jednak ideologickou podporu.
Pokud nechceme přijít o poslední peníze a přesunout se někam do hotelu "Pod mostem", s tekoucí vodou, musíme v podstatě přemoci oba dva.
Faktem také je, že ani s jedněmi ani s druhými nelze vést věcný dialog s prvky vědeckosti. Na vědu již rezignovali i ti "formálně vědci", včetně toho, že jsou ochotni vydávat za vědecké důkazy i skutečnosti, které s tématem buď nijak nesouvisí, nebo jen okrajově. Problémem je tedy nutnost mobilizace společnosti k politickému potlačení toho, co nám škodí. Což se alespoň částečně podařilo provolením Motoristů do sněmovny v takovém počtu, že mohou přispět vítězi voleb k vládní většině.
Takovýchto akcí, jako byly poslední volby, bude nutno provést více, protože je zapotřebí, aby na ekology všech druhů byl vyvíjen permanentní politický a ekonomický tlak, který by omezoval jejich možnosti škodit společnosti.
Aby bylo jasno, je samozřejmé, že o vědeckých sporech nelze ani hlasovat, ani o nich rozhodovat politickými prostředky. Nicméně v oblasti ekologie obecně a klimatu zvláště už dávno nejde o vědu (maximálně "politicky angažovanou"), ale opravdu o ryzí politiku, která buď podpoří skutečnou vědu, nebo pavědecké bláboly ekologů všech druhů.

Celou otázku lze tedy uzavřít tak, že mezi "angažovaným vědcem" a ryzím aktivistou je rozdíl jen nepatrný a zanedbatelný. Navíc se onen angažovaný vědec z důvodu své angažovanosti chová daleko více jako politický aktivista než jako skutečný vědec. Obojí tedy jasně podporuje argument, že oba druhy těch, kteří se angažují za "ekologii" či dokonce "klima", je možné pojmenovávat stejně, protože rozdíly mezi nimi jsou jen nepatrné.

Jaké je "hlavní zlo" nastupující vlády?

Jsem toho názoru, že nenávist vůči vítězům posledních voleb má více příčin, nicméně na jednu z nich se tak trochu zapomíná: Volbami ustanovená vláda se bude dostávat do velmi podobných situací, do jakých se dostávala vláda končící. Pokud předvede, že je s to se s nimi vypořádat lépe (alespoň v očích většiny občanů), bude to pro do ní zapojených stran obrovské plus, jak pro následující volby do poslanecké sněmovny, tak i volby další, senátní, prezidentské a komunální.

Čím hůře, tím lépe

Obávám se, že veškerá činnost poražených, a to se týká i prezidenta, zcela nepokrytě "fandícího" končící vládě a s ní spojeným politickým silám, se bude dít v duchu v nadpisu uvedeného hesla.
Přestože si soudruzi stěžovali na obstrukce opozice, nedělejme si nejmenší iluze, že nebudou obstruovat, až se z nich bude kouřit, jakmile ve sněmovně o něco půjde. Zcela jistě se budou snažit sabotovat práci sněmovních výborů a dalších orgánů. Budou se tedy snažit zbrzdit nástup "populismu", tedy, přeloženo z libtardího newspeaku, demokracie jako takové.
Ostatně, obstrukce už jednoznačně předvedli v souvislosti s volbou předsedy PS PČR. A nyní obstruuje sám rudý rozvědčík jmenování vlády, a to pod neústavními i nezákonnými záminkami.

Střety

Řada programových bodů, předložených Babišem, je v příkrém rozporu, ne-li přímo v negaci, s tím, co odcházející vláda dělala a její strany prosazovaly. Programem vlády je pomoc občanům, kde to jde; odcházející vláda dělala prakticky stoprocentně pravý opak.
Fialova vláda působila v podstatě jako záměrný škůdce, a pro normálního občana za celé čtyři roky neudělala pozitivního buď naprosto nic, nebo jen zanedbatelné drobnosti, navíc často považovatelné za "chybu v Matrixu". Už existují odhady, že nastupující vládě bude trvat, když to dobře půjde, asi dva roky, než se podaří zlikvidovat alespoň ty nejhorší důsledky vládnutí Fialy a spol.
Je vcelku jasné, že strany končící vlády budou v opozici dělat všechno možné a nemožné, aby se toho podařilo napravit co nejméně.

Důvod

Důvod jsem naznačil v perexu: Pokud se podaří napravit nejhorší chyby Fialovy vlády na takové úrovni, aby to pocítili občané, bude to pro odcházející vládní koalici přímo katastrofický signál. Protože zatím lžou, až se jim od hub práší, jak dělali všechno dobře a veškerá kritika "přichází z Kremlu". Což je, pochopitelně, snůška bezcenných nesmyslů, protože soudruh Mráz už dávno přesídlil z Moskvy do Bruselu.
Přitom nastupující vládě postačí udělat jen docela málo, aby to lidé pocítili na svých peněženkách a podmínkách života. V podstatě bude stačit peníze, nyní cpané do nesmyslu, zvaného "boj za klima", alespoň zčásti přiškrtit a vrhnout do sociální sféry, z níž byly postupně vykrádány.
Dojde-li k podpoře rodin s dětmi, podpoře domácí zemědělské produkce, bude jen dobře. Opravdu nepotřebujeme, aby v "hytlermarketech" byly k zakoupení za desítky Kč / kg jablka z Nového Zélandu či Kanady (nebo jiné pochybné Tramtárie), brambory z Turecka, Egypta nebo z nějaké ještě vzdálenější destinace, a česká jablka a české brambory, vykupované za dolní jednotky Kč / kg zatím hnily ve skladech (a dalo by se jmenovat i další zboží).
Pokud se podaří udělat něco s dostupností léků, opět to společnost pocítí velmi silně, protože stav, kdy se musí obvolat dvě desítky lékáren, aby se sehnal potřebný lék, navozený Fialou a spol. ve spolupráci s EU, je naprosto neúnosný a prakticky každému, kdo má v rodině nějakého chronicky nemocného, vadí. Bude ovšem nutno se pobít s bruselskou škodnou, pro niž je umírání našich lidí na nedostatek běžných léků žádoucí cílový stav; proto nám také zakazuje nejen vlastní výrobu (kterou bychom zvládli, jak jsme ji měli zvládnutou za "zlých komunistů"), ale dokonce i pouhé adjustování ve velkém množství, a tudíž levněji, nakoupených "holých" tablet.
Levicové sdělovací prostředky (např. Britské Listy) už hlásily úmrtí bezdomovců a dalších "sociálních případů", jimž byla odmítnuta zdravotnická či lékařská pomoc. I toto je možné napravit, pokud budeme mít konečně kvalitní vládu.

Ochrana tuzemských banánů?

Pochopitelně, je to jen a jen absurdní blábol bezcenných škůdců, kteří oponovali návrhům SPD na ochranu našich producentů potravin. Banány naši zemědělci na trh nedodávají, tudíž je není nutno chránit.
Faktem ovšem je, že pokud by se v souvislosti s novými jadernými bloky podařilo  zprovoznit skleníky, jaké mají za ještě nepříznivějších zeměpisných podmínek na Islandu, tak by tuzemské banány mohly být. Mohli bychom jimi zaplavit EU a být konkurenty onoho Islandu, tč. největšího producenta banánů na území Evropy. Teoreticky bychom ve skleníkově izolovaných kulturách mohli pěstovat i původní odrůdu banánů Gros Michel, proti níž ta současná (Cavendish) údajně chutná asi jako trochu banánově naparfémovaná a trochu rozvařená brambora. Plantáže této odrůdy "pod širým nebem" podlehly houbě, proti níž je současně prakticky monokulturně pěstovaná odrůda Cavendish, této plísni odolná, ale zdá se, že se na ni už chystá houba jiná. Původní Gros Michel se proto pěstuje jen mimo areál "banánových oblastí" a je velmi drahá, kolem 2 US$ za plod, tudíž by se na ní dalo vydělat i při pěstování ve sklenících.
Protože jsem zdědil po mamince literaturu od citrusářů, tak vím, že by se u nás daly pěstovat i citrusy (a dokonce bez přitápění). Využívá se toho, že citrusy pěstované v příkopech, jdoucích pod úroveň hloubky promrznutí půdy a shora zakrytých tepelnou izolací, mohou ve tmě a při chladničkové teplotě přečkat tuzemskou zimu.
Takže "ochrana našich banánů a citrusů", jak manipulativně vřeští sběř, poplatná cizím zájmům, by časem teoreticky mohla jakýsi význam mít, protože podmínky na jejich pěstování můžeme vytvořit, ovšem bohatě by stačilo zajistit pro ně rovné podmínky na trhu.

Ekologie

Faktem je, že Fialova vláda byla přímým pokračovatelem vlád, které nechaly naše nejcennější pralesy zlikvidovat kůrovcem (je zajímavé, že "ekologičtí" Němci na své straně Šumavy kůrovce aktivně likvidovali, naprosto stejnými postupy, jaké doporučovali skuteční odborníci, tj. nikoli ekologové, u nás).
Přímo na kontě této vlády leží katastrofální požár v Českém Švýcarsku, který nejenže zlikvidoval cenný les, ale dokonce v některých místech poničil i pískovcové skály.
Jistěže můžeme nabývat i různých temných podezření, když v sousedství kůrovcem zničené české části Šumavy je kůrovcem nesežraný les v sousedním Německu (pro který cennější lesy na naší straně byly nepříjemnou konkurencí). A v případě Českého Švýcarska je v sousedství Švýcarsko Saské, které si Němci na katastrofální požár připravit od ekologů nenechali, a nyní mohou k sobě stahovat turisty.
Ostatně, zakazování horských hotelů, vleků apod. na české části Šumavy, zatímco v Německu jsou takovéto aktivity spíše rozvíjeny, různá temná podezření akcentuje.
Zcela jistě i zrušení ochrany území pro vodní dílo DOL Fialou a spol. je velice výhodné pro Němce, protože ti pod různými nesmyslnými záminkami omezují splavnost Labe zhruba mezi našimi hranicemi a Drážďany (ponor a šířka lodí, které ještě projedou), a tím v podstatě blokují přepravu zboží od nás do mořských přístavů. DOL by německý vyděračský potenciál do značné míry eliminoval.
Jsou určité tendence rozvíjet u nás získávání geotermální energie; to je ovšem limitováno zákazem frakování, který rovněž spáchala Fialova vláda a nyní "hrozí", že tento zákon bude zrušen. Zcela jistě by toto zrušení znamenalo i možnost těžby břidličných uhlovodíků, minimálně plyn na celá desetiletí v břidlicích máme, což by opět omezilo různé vyděračské aktivity, tentokrát více ze strany EU než Německa.
Pochopitelně, našlo by se toho více.
Další věcí je, že je velice nutné co nejvíce sabotovat a kritizovat "boj za klima", včetně nesmyslů, sdružených pod značkou "Green Deal", což zase spíš udělá vláda se skeptickými stranami jako jsou Motoristé nebo SPD, než vláda Fialy, který lokajsky podepsal i ty největší nesmysly na tomto poli.

Neziskovky

Jistěže budí obavy zmínky o zákonu, který by donutil neziskovky zveřejňovat své zdroje financí ze zahraničí, což by jasně ukázalo, v čím zájmu pracují (a zcela jistě to nejsou v naprosté většině případů, a pro politické neziskovky to platí opravdu téměř stoprocentně, zájmy našeho státu a jeho občanů). Dalo by se touto cestou i identifikovat, jaké zájmy zde naši potenciální nepřátelé mají.
Ostatně i ekologické neziskovky se v řadě případů chovají tak, že vzbuzují podezření z práce pro cizí a nikoli přátelskou mocnost.
Pochopitelně, pláč a skřípění zubů působí i představa, že neziskovky, škodící našemu státu a našim občanům (jistěže nikoli jen ekologické), by mohly dostat stopku financování od našeho státu. Jistě zcela logickou: Když nám škodíš, proč bychom ti za to měli něco platit?

Ukrajina

Je docela možné, že na funkční období nové vlády připadne kolaps Ukrajiny, spojený se zastavením nesmyslného plýtvání, protože se stále více ukazuje, že naprostá většina pomoci končí ve zlodějských kapsách ukrajinských oligarchů a ukrajinský stát, potažmo občané Ukrajiny, z nich mají tak leda ono příslovečné Velké Kulové.
Faktem je, že už jen vazba pomoci na záruky (pochopitelně, kontrolovatelné a kontrolované), že pomoc půjde tam, kam byla určena, ne do kapes nějakého oligarchy, který vezme i s ní nohy na ramena a zmizí ve světě, by byla více než vhodná. Tyhle lidi bychom vykrmovat neměli. A bude-li to zajištěno, opět nová vláda stoupne v očích většiny našich občanů, z jejichž kapes ta pomoc jde.
Další věcí je, že jakmile bude ukončen válečný konflikt, bude třeba zapracovat na obnově Ukrajiny, ovšem ideálně tak, abychom z toho něco měli (co by Ukrajinu nebolelo, když nám to poskytne). Možností je mnoho, od rekreačních destinací, zejména v západní části, do níž zasahují Karpaty a je tam podobně atraktivní krajina jako např. v Rumunsku, až třeba po případně suroviny pro náš průmysl za rozumné ceny.
A jsem opět přesvědčen, že připravovaná vláda bude s to vyjednat daleko víc v náš prospěch, než co by udělala vláda Fialova, která by maximálně pomáhala Němcům a českým podnikatelům leda škodila.
Jistěže i podpora ukončení konfliktu (třeba podle současných plánů D. Trumpa) je více očekávatelná od Babiše a spol. než od Fialy a spol.

Nelze se tedy divit, že se vláda v demisi snaží udržet u moci co nejdéle, aby co nejdéle mohla škodit a co nejdéle překážela nastupující vládě. Zcela jistě jim v tom pomáhá rudý rozvědčík, rovněž jednající proti zájmům tohoto státu i jeho občanů, včetně protiústavních aktivit.