Supervulkány a válka s Ruskem

Nepatrně jsem to nakousl ve svém minulém textu, možná to někteří čtenáři ani nepostřehli. Nicméně, popisuji reálnou záležitost, která by mohla rozhodnout válku NATO s Ruskem nebo Čínou, případně nějakou teroristickou organizací. Přičemž se jedná o ryze přírodní faktor, takže pokud by protivník NATO nebyl chycen s rukou v cizí kapse, nemuselo by se ani poznat, že nejde o ryze přírodní katastrofu.

Podstata věci

Dovolím si konstatovat, že na území NATO se nacházejí dva nebezpečné supervulkány (a jeden o něco menší). Supervulkán na území USA leží pod Yellowstonským národním parkem (který asi většina starších čtenářů bude znát spíše z Mayovky "Syn lovce medvědů", jejíž závěr se odehrává právě na jeho území). Podobný se nachází na území Itálie, v blízkosti Neapole a z větší části pod mořským dnem, přiléhajícím v těchto místech k italskému pobřeží. O něco menší útvar tohoto druhu se nachází v Egejském moři u ostrova Santorini.
Faktem je, že exploze supervulkánu v Yellowstone by patrně byla konečná pro jihozápadní kvadrant USA (s přesahem do Mexika) a zbytek jejich území by byl "pocuchán". Rovněž faktem je, že se podle některých zdrojů už nechal slyšet Putin, že až ho USA opravdu naštvou, pošle jeden Orešnik na Yellowstone, a svět bude mít od USA pokoj na celá desetiletí.
Exploze supervulkánu u Neapole by patrně zdevastovala celou Evropu na jih od Alp a na západ od Dardanel. Obrovská vlna tsunami, směřující na Afriku, by patrně byla zadržena, alespoň v některých lokalitách, až předhůřími pohoří Atlas. Přestože je většina jeho caldery pod mořem, pod pevninou je jí dost na to, aby mohla být její exploze odpálena dalším Orešnikem (bez nutnosti nějakých podmořských úprav hlavic) a vyřešit tak ruské problémy s EU. Podrobnosti lze najít zde. 

Předchozí výbuch supervulkánu u ostrova Santorini patrně zlikvidoval Krétskou civilizaci a dostal Krétu pod područí Řeků. Podle některých teorií stojí tato vulkanická událost i za biblickými "Egyptskými ranami". Případné odpálení tohoto supervulkánu Orešnikem, či náloží, položenou z ponorky, by mohlo zdevastovat i část Turecka. Zcela jistě by tímto výbuchem vyvolaná vlna tsunami zlikvidovala i středomořské pobřeží Blízkého Východu a patrně by vyvolala i "konečné řešení palestinské otázky" zaplavením pásma Gazy i s dosud intaktními tunely.
Jinými slovy, Rusko by vůbec nemuselo použít jaderné zbraně k tomu, aby na území svých potenciálních nepřátel vyvolalo devastaci, patrně (vyjma radioaktivity) řádově přesahující to, co by dokázal "Car bomba", jehož odpálení na Nové Zemi patrně starší čtenáři pamatují.
Je velice pravděpodobné, že uvedené sopečné erupce by byly s to "odpálit" i další, už jen "normální" sopky a snad nastartovat ve svém dosahu pomalu se připravující zemětřesení (která by jistě přišla, ale jednotlivě a s velkými časovými odstupy).
Je tedy jasné, že by se týkalo o svou podstatou přírodní katastrofy, ovšem co do rozsahu nijak nezaostávající za mnohočetnými jadernými údery. Pokud je mi známo, na území Ruska nebo Číny se podobné vulkanické útvary nenacházejí, takže by nebylo možné oplatit takovéto údery stejnou mincí.

Širší následky

Pochopitelně, takové masové výbuchy supervulkánů by vyvolaly i drsnou, byť krátkodobou změnu klimatu, která by si v mnohém nezadala s tou, která následovala po pádu asteroidu, ukončivším druhohory a éru dinosaurů (s výjimkou ptáků, kteří jsou jejich přímými potomky). Ta by zasáhla i oblasti explozemi nezdevastované.
V případě supervulkánu v Yellowstone by s vysokou pravděpodobností nastal stav podobný známé "jaderné zimě", jaký byl vyvolán i oním impaktem do Mexického zálivu na konci křídy a současnou mohutnou sopečnou činností v Indii. Klimatický dopad evropských supervulkánů by, v souvislosti se vnesením velkého množství vody do atmosféry, takto jednoznačný nebyl. Exploze u Santorini by naopak spíš klima ohřála, protože by vychrlila do vysokých vrstev atmosféry velké množství vodní páry a vrstva moře nad ním by zadržena většinu prachu a kouře, tedy faktorů vyvolávajících "jadernou zimu". Neapolský supervulkán by paralelně napumpoval do atmosféry jak kouř a prach, tak i vodní páru, a je otázka, co z toho by převážilo. Nicméně i potom neapolském vulkánu by patrně došlo k oslabení fotosyntézy, neúrodám a hladomorům i v případě, že by se katastrofálně neochladilo.
Lze důvodně předpokládat, že jak Rusko tak i Čína by si byly s to udržet jakousi státní strukturu a po odeznění nejhoršího období (dva až tři roky) by byly s to se obnovit. Současné USA by patrně ustály tuto katastrofu pomocí energie z jádra, ale také plynu a nafty z břidlic. Nicméně i zde by trvalo několik let, než by se daly dohromady nějaké obnovené státní struktury. Je také pravděpodobné, že po zániku bašt Demokratické strany na jihozápadě území USA by došlo ke značnému posílení Republikánské strany. Nelze vyloučit, že nynější bašty Demokratické strany na severu atlantického pobřeží USA by se pokusily využít oslabení centrální moci k odtržení se od "neprogresívního a neliberálního" zbytku státu (zahrnujícího zhruba "rezavý pás" a část jižních států při atlantickém pobřeží), takže by došlo k jakémusi zopakování "secessie", přičemž centrální moc by neměla sílu na její zabránění občanskou válkou, na rozdíl od 60. let 19. století.
Nejhůře by byla postižena ekologicky dementní EU, která je ve vleku klimahoštaplerů, ekoblbů a dalších podobných obecně škodlivých existencí. Ta nemá a nebude mít žádné rezervy na úseku zajištění základních životních potřeb obyvatelstva, které by v podstatě bylo ponecháno následkům této katastrofy, ať už by byly jakékoli, zcela bez pomoci, protože nic jiného by EU nebyla s to zajistit.
Jedinou potěšující možností je, že mrazy po Yelowstone a možná Neapoli by byly daleko více devastující pro islámské imigranty, zvyklé na podstatě teplejší klima. Těm by také neprospěla devastace severoafrického pobřeží explozí u Neapole, která by je oddělila od přísunu posil. Je tudíž možné, že v některých evropských zemích by došlo k občanské válce, zaměřené na likvidaci islámských bojovníků a zločinců. Což by bylo akcentováno i rozkladem centrální státní moci, která je v současné době chrání a umožňuje jim páchat aktivity, které by v případě páchání jinými etniky byly tvrdě trestány.

Něco z teorie

Teorie přehřívání některých částí zemské kůry rozpadovým teplem radioaktivních izotopů (za vzniku sopečných aktivit od "běžných" sopek po silně destruktivní supervulkány) byla publikována v roce 1906 ruským akademikem Vernadským. Podrobnosti se můžete dočíst v románu Akademika Františka Běhounka "Akce L", který je sice SF, ale autor, radiolog světového formátu, využívá (či lépe "nechává se inspirovat") znalosti, které leží v oblasti jeho odbornosti. V následujících kapitolách je předložena autorova představa, jak tuto hrozbu odvrátit (asi by mělo cenu něco podobného zkusit, než čekat na to, až "to bouchne samo").
Magmatický krb představuje útvar naplněný roztavenou horninou a natlakovanými plyny (včetně vodní páry), jehož velikost může být různá, od necelého kilometru v průměru i na výšku pod běžnými sopkami až po horní desítky km u supervulkánů.
Běžný magmatický krb se postačuje vyprazdňovat skrze kráter sopky, nacházející se přibližně nad ním. Pokud nad ním sopka není, tak ji nakonec přetlak lávy a plynů vytvoří, zpravidla s katastrofálním výbuchem na počátku sopečné činnosti. Totéž se děje v případě staré a dlouho neaktivní sopky, "zašpuntované" ztuhlou lávou. Něco podobného se stalo v případě Vesuvu, který po dlouhém období klidu, vedoucím k expanzi lidských aktivit do jeho bezprostředního okolí, i na horu samotnou (na dně jeho kráteru tábořili vzbouření gladiátoři pod vedením Spartaka), došlo v roce 79 ke katastrofální explozi, která zničila města Pompeje, Herculaneum a Stabie (a řadu menších sídel i izolovaně stojících statků, vil a podobných destinací).
Podobnou katastrofální explozí sopky Mont Pelée, doprovázenou výronem žhavých plynů (kolem 1000 stupňů Celsia), bylo zničeno v roce 1902 město Saint-Pierre na ostrově Martiniku. Podobná katastrofální exploze, ale daleko většího rozsahu, je spojena i se sopkou Krakatoa (budiž jí polehčující okolností, že inspirovala Karla Čapka k románu "Krakatit").
Na Islandu podobná katastrofální erupce sopky Laki zabila cca 1/4 obyvatel a velké plochy původně úrodné půdy, polí a pastvin, pokryla popelem a lávou. Existují úvahy, že následná celosvětová neúroda byla spouštěcím faktorem Velké Francouzské revoluce. L Souček dává ve svém románu "Cesta slepých ptáků" umírání lidí a hospodářských zvířat po explozi s nehodou mimozemšťanů spojenou s únikem radioaktivity, nicméně sopečný popel obsahuje velká kvanta fluoru v rozpustné podobě a kontaminovaná pastva i kontaminace potravin vedou ke klinicky manifestní otravě fluorem s možným fatálním koncem.
Pokud budete cestovat autem z Reykjaviku k Ledové laguně, pojedete kolem oblasti, v níž byl zničen touto vulkanickou explozí jeden z nejbohatších tehdejších islandských statků. Pietní místo najdete podle věžiček z kamenů, stavěných na ploše vedle silnice. Na informační tabuli je psáno, že postavit věžičku na paměť obětí této katastrofy přináší štěstí. Aby turisté nedevastovali tamní krajinu sbíráním kamenů, mají je nachystány v kontejnerech.
Na stejném ostrově lze vidět jako atrakci pro turisty i jakéhosi křížence sopečného a meteorického kráteru. Podle některých geologů vznikl tak, že se meteorit trefil do natlakovaného magmatického krbu a odpálil ho dříve, než by bouchl jako "správná" sopka.
Pochopitelně, supervulkány jsou jiná třída. Mohou explodovat takovým způsobem, že ovlivní klima na celé planetě a jimi vyvolaná lokální devastace může přesáhnout desítky ploch našeho státu. Asi nejznámější jsou Dékánské plošiny v Indii, jejichž ztuhlá láva pokrývá území o rozloze více než desetkrát větší, než je rozloha ČR, a dosahuje tloušťky až více než kilometrové. Tento vulkán přispěl ke konci dinosaurů a podle některých odborníků jeho explozi vyvolalo zemětřesení z dopadu asteroidu do Mexického zálivu, takže byly prakticky současně postiženy obě polokoule planety. Je možné, že pokud by k této obrovské sopečné činnosti nedošlo, přežili by dinosauři (a jejich biotopy) na polokouli protilehlé impaktu a současné myslící bytosti na Zemi (pokud by nějaké byly) by měly na povrchu těla peří či šupiny a v ústech špičaté zuby beze skloviny.
Supervulkány mohou vytvořit i štítové sopky, s lávovými jezery, patřičně ohřívajícími a sopečnými plyny trávícími své okolí. Pokud jedete z Prahy do Karlových Varů, tak přes cíp takového útvaru pojedete. Jeho centrum bylo zhruba na místě současných Doupovských hor. Můžeme být jen rádi, že je tento vulkán dávnou minulostí (třetihory), z níž nám zůstaly jen malebné kopce a skály a půda bohatá na živiny (vyjma dusíku). A, pochopitelně, vyhřáté skály v hlubinách, v nichž vznikají minerálky známého "lázeňského trojúhelníku" a jeho okolí.
Pan Akademik F. Běhounek převzal Vernadského teorii o možném +- současném výbuchu vulkánů a supervulkánů na velké ploše povrchu Země, což by vedlo ke katastrofě, schopné vyhubit nejen lidstvo, ale i veškerý život na planetě. Je, pochopitelně, otázka, nakolik je to vědecky podložené a nakolik "licentia poetica", potřebná pro výstavbu dalšího děje románu. Stejnou teorii akceptoval i J. Verne v novele, která u nás vyšla až po roce 1989.
Nicméně záhřev zemské kůry teplem z rozpadu radioizotopů, pronikajícím z hloubky zemské kůry, je reálný jev a můžeme se než dohadovat, jak moc se vedle udržování sopečné činnosti podílí i na současném oteplování planety (IPCC nám to zcela jistě nepoví).

Fungovalo by válečné užití?

Osobně jsem přesvědčen, že to, co naznačil pan Putin, by v principu fungovat mohlo. Že dostatečně těžký projektil (nebo sled projektilů) by mohl natolik nabourat sotva se držící strop nad magmatickým krbem supervulkánu, že ten by začal praskat, a pak už by celý proces běžel naprosto stejně, jako kdyby o něco později (desetiletí, staletí) praskl v nejslabším místě spontánně.
Opravdu by tam patrně nemusela být ani jaderná ani konvenční nálož. Nějaká zátěž, ideálně ocelový ingot nebo závaží z měkčího materiálu, obalené ocelí, letící rychlostí 7 Machů ze stratosféry by asi měla dostatek energie, aby pohnula s nekompaktními horninami, prolezlými různými průduchy, jimiž odcházejí z hloubi plyny a také štěrbinami, z nichž tryskají gejzíry.
Jistěže ještě účinnější by bylo, kdyby samostatně manévrující hlavice Orešniku udeřily do jednoho místa jedna po druhé v kratičkých intervalech (i než úder jednou velkou hlavicí), ale nemám dostatek znalostí o jejich vlastnostech, tedy zda je jejich seřazení do šňůry během letu ze stratosféry vůbec technicky proveditelné.
Pochopitelně, experimenty na tomto poli asi nikdo se zdravým rozumem dělat nebude.
Jak jsem uvedl výše, výsledkem by byl velmi zraněný protivník, který by navíc nemusel Orešnika (nebo podobný prostředek) zaznamenat a jednoznačně identifikovat, nehledě k tomu, že blízká zařízení, takové identifikace schopná, by patrně podlehla zkáze ještě před předáním informace dál.
Faktem je také to, že všechny zmíněné supervulkány se zřejmě chystají k erupci. To by silně přispívalo k nevylučování alternativy, že se jedná o zcela přírodní explozi (jistěže už po druhé, v krátkém čase následující, explozi by podezření z nějaké nekaloty byla velká).
Lidstvo sice tyto supervulkány sleduje, ale nikdy nemělo možnost jejich erupci sledovat současnými mašinkami. Ani u daleko častěji explodujících běžných sopek, které opakovaně sledovány a měřeny byly, nemáme dost znalostí k dostatečně přesné a spolehlivé prognóze jejich erupce, tedy i k případnému spolehlivému rozlišení jejího přirozeného či umělého původu.

Řešení

Výše citovaný autor navrhuje velké magmatické krby navrtat tak, aby nedošlo k jejich explozi (tj. skrze dostatečnou vrstvu intaktních hornin, která by ustála mohutný tok lávy promíšené se sopečnými plyny skrze vrt). Navrtání tenké skořápky přímo nad magmatickým krbem by patrně vedlo k explozi supervulkánu, tedy k tomu, co by mohl udělat ten Orešnik bez jaderných hlavic.
Je otázka, nakolik by to fungovalo, nicméně až do poslední revize citované knihy autor onu část s navrtáním magmatických krbů ani neupravil, ani ji nekomentoval nějakou opravou na současný stav vědy v předmluvě k poslednímu vydání za svého života.
Faktem je, že se pokusem o odtlakování těchto supervulkánů nedá mnoho zkazit, protože Yelllowstone i Neapol s vysokou pravděpodobností v nějaké dohledné době (možná ještě za života některých čtenářů) bouchnou a bude to pecka planetárních rozměrů. Santorini se také chystá k výbuchu, ale snad o něco později. Pokud by se podařilo tlak v jejich magmatických krbech snížit, buď by k erupci vůbec nedošlo, nebo by měla daleko menší dopad.
Faktem ovšem je, že současná EU řeší naprosto bezcenné pitomosti, jako je "boj za klima", ale podstatným věcem se nevěnuje. Pokud by bouchl onen supervulkán u Neapole, mělo by to dopad na klima docela drastický, protože do vysokých vrstev atmosféry by se dostala ve velkém množství vodní pára, jak tomu bylo při erupci sopky Hunga Tonga v roce 2022. Ta vyvrhla do stratosféry vodní páru v množství, představujícím asi 1/4 množství do té doby stávajícího obsahu vodní páry v celé atmosféře Země. Toto odpovídá 15 procentním bodům celkového skleníkového efektu. Veškerý oxid uhličitý v atmosféře odpovídá 24 procentním bodům a veškerý antropogenní CO2 odpovídá necelým 6 procentním bodům skleníkového efektu (část oxidu uhličitého "navíc" je neantropogenní), takže ten byl uvedenou sopkou převýšen nejméně dvaapůlnásobně. Ještě podobnější sopce Hunga Tonga je onen supervulkán u ostrova Santorini. Oba tyto vulkány přitom onu sopku svou ráží výrazně převyšují, takže jejich dopad na klima by byl citelně vyšší.
Po výbuchu sopky Hunga Tonga se ovšem nic katastrofálního nestalo, protože oteplení závisí na skleníkovém efektu logaritmicky. Je to názorná ukázka skutečnosti, že ani zvýšení antropogenního oxidu uhličitého na dvojnásobek současného stavu by se nijak zásadně na klimatu neprojevilo.
I řešení supervulkánu u Neapole a dalšího u Santorini má tedy vedle vojenského i "klimatický aspekt", podstatně věrohodnější než antropogenní CO2. Navíc by preventivní opatření zde uplatněná neznamenala devastaci ekonomiky a zbídačení většiny obyvatel EU na úroveň chudých rozvojových zemí.
Rozhodně bych považoval "vypuštění páry" Neapolskému supervulkánu a jeho "menšímu bráškovi" u ostrova Santorini za smysluplnější činnost než současný "boj za klima", protože exploze kteréhokoli z nich pohne s klimatem daleko víc než to, kdyby veškeré obyvatelstvo EU spáchalo hromadnou sebevraždu po vzoru některých náboženských sekt, nebo naopak začalo produkovat násobně víc CO2 než kdy v minulosti.

Supervulkány jsou potenciálním rizikem, které by mělo dopad srovnatelný s mnohonásobnými jadernými údery (až na tu radioaktivitu, částečně by ji ovšem nahradilo zamoření prostředí toxickými prvky). Existuje teoretická možnost, že by je potenciální protivník, ať už by jím bylo Rusko, Čína nebo jakýkoli jiný stát, případně nějací teroristé, využil k devastaci území USA a EU, což by mohl být i počátek války s vysokou výhodou pro našeho nepřítele. Stávající stav poznání připouští možnost tyto supervulkány zneškodnit, nicméně se na tomto poli nic veřejně známého nepodniká, byť by to v případě supervulkánů na územní EU bylo smysluplnější proklimatické a proekologické opatření než "boj proti CO2".

Putin ukázal EU prostředníček

aneb: Kdo zavraždil Navalného?

Aby bylo jasno, zcela jistě nezpochybňuji to, že Navalnyj byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen a že na jeho smrti má vinu vedení lágru, do něhož byl umístěn, i tamní dozorci. Nicméně, že tito lidé jednali s vysokou pravděpodobností na rozkaz svého nejvyššího šéfa - Putina. A pokud ne, tak zcela jistě dopadnou jako onen neblahý Durink ze známé pověsti.

Vedle A však platí i B

Putin totiž na nás touto vraždou prostředníček ukázat mohl. A to, pochopitelně, není jeho přímá zásluha. My, respektive naši "představitelé", především v Bruselu, si počínali natolik hloupě, že se Putin nemusí z naší strany bát žádné odvety či sankce.
Ukázalo se, že pomoc Ukrajině v podstatě vyprázdnila evropské vojenské sklady, a že ty se v rámci EU v podstatě nestačí doplnit, leda bychom pomoc Ukrajině zcela zastavili. Nicméně i tak jsme s to vyrobit za rok pouze asi třetinu munice a snad dalších propriet, které Ukrajina za ten samý rok spotřebuje. Ukázalo se také, že v Rusku nastartovali mohutnou zbrojní výrobu, která potřeby jejich armády zcela pokrývá (a možná je s to vytvořit i nějaké rezervy na případné zvýšení intenzity bojů ofenzívou).
Takže si můžeme zazpívat (na melodii Písně Práce): "Hle, soudruzi, jsme v p..., tak snadno jsme tam dospěli a není cesty zpět" (atd.).

Proč tam jsme?

Zcela více se ukazuje, že prakticky veškerá klimatická agenda, jíž dali vůdcové EU přednost před udržením jakž takž fungující ekonomiky (natož před jejím zlepšováním, to je ideologicky fuj fuj), se odehrává z velké části v režii ruské tajné služby.
Pochopitelně, ví se déle o (pro)ruských klimatických lobbistech, nedávno byla profláknuta jedna z EUroposlankyň jako agentka ruské tajné služby. Přitom nepředpokládám, že by v tom EUroparlamentu byla, jako chudák soudruh Jakeš, za "kůl v plotě", spíš fungovala jako součást robustní kůlové konstrukce. V jedné z diskusí na internetu jsem si dovolil konstatovat, že pokud by se profláklo takové napojení i na některé EUrokomisaře, rozhodně by se mnou překvapení nepraštilo o zem.
Tato agenda, zavedená v ruském zájmu, v principu znemožňuje rozšířit výrobu ve zbrojovkách (protože ty jsou podle ekologů strašlivě škodlivé), ba dokonce ani rozšíření výroby v ocelárnách, chemičkách a dalších továrnách, bez jejichž výrobků se zbrojovky v podstatě neobejdou. Nehledě k tomu, že již realizované prvky Green Dealu natolik narušily ekonomiku států EU, že ony výrobky a polotovary ani nejde zakoupit, peníze prostě docházejí, a i když se vytisknou nové, půjde jejich hodnota natolik dolů, že o ně nikdo stát nebude.
Jakmile si do celé této situace dosadíme ony prokázané vazby na Rusko a podezření u dalších EUropolitiků, tak neexistuje důvod k překvapení. EU je prostě prolezlá ruskými špiony stejně jako projekt Manhattan špiony sovětskými a americká "kulturní" scéna sovětskými agenty (pod taktovkou stalinofila Roosevelta). Potřebovali bychom nějakého McCarthyho, který by za pomoci nějakých "komisí pro neevropskou činnost" provedl důkladnou čistku a na Rusko navázaný odpad prostě vykopal, nebo zahnal do izolace. MMCH, když se za Jelcina pootevřely archivy KGB, tak se ukázalo, že všichni ti, kteří byli komisemi pro neamerickou činnost odstaveni, skutečně měli vazby na KGB. Což docela kontrastuje s US justicí, která ve stejné době měla v hrdelních kauzách cca 0,5 % odsouzených nevinných.
Takže je třeba si uvědomit, že prakticky veškerá ekopolitika prosazovaná EU je ve prospěch Ruska a je Ruskem také řízena a vyvodit z toho příslušné závěry.

Pro nás

Pro nás zcela jistě platí, nevolit žádné zelené, ale nevolit ani pětikoalici, v jejichž řadách jsou zelení fanatici z řad STAN nebo pirátů. Pan Vondra může jistě působit sympaticky, ale i on se jednoznačně vyjádřil ve smyslu, že EU je mu nade všechno a než by ji opustil nebo rozbil, raději ekofanatikům v jejích řadách ustoupí.
Bude tedy třeba volit v EUrovolbách kohokoli jiného než pětikoalici, naprosto ideální by bylo, aby se našimi hlasy nedostal do EUroparlamentu ani jeden poslanec za STAN či Piráty, jejichž poslanci opakovaně v tomto funkčním období hlasovali proti zájmům ČR (např. pro uspíšení zcela nesmyslného zákazu spalovacích motorů).
Je třeba mít v EP, ale i státních orgánech, politiky srovnatelné s těmi, kteří nás v roce 1918 vyvedli z Habsburské monarchie, přestože pro její zachování existovaly zhruba stejné argumenty, jaké jsou tč. používány na obranu zachování EU.

Zcela mimo mísu

Navalnyj, podle svých autentických výroků, pokud by byl v čele Ruska, by nejspíš vytáhl proti Ukrajině stejně jako Putin. Schvaloval anexi Krymu i ruskojazyčných ukrajinských území. V tomhle se jejich politické preference zase až tak moc neliší.
Byl mladý, takový, co se nezakecá, jak praví klasik. Je docela dobře možné, že pod jeho vedením by ruská vojska už stála na hranicích Rumunska, Maďarska, Slovenska i Polska. A v Kyjevě by už vlál ruský prapor. To však nikoho, ani Putina, nevyviňuje z jeho smrti.

Platí tedy to, že ekologové, do jisté míry agenti Ruska, přispěli k tomu, že dnes se může v Rusku odehrát cokoli a EU to musí spolknout (a pokusit se tím nezadávit) a nemá šanci na jinou reakci než velmi opatrné komentování, které by ruského medvěda moc nepodráždilo. Takže ty ekologické organizace v EU, které jsou součástí ruské páté kolony, jsou s naprostou jistotou i spoluviníky smrti Navalného. Asi na podobné úrovni jako Sudetští Němci, bez nichž by se Hitlerovi nepodařilo rozpoutat válku.

Je Putin tak hrozný škodič?

Všichni "pokrokově orientovaní" političtí aktivisté nadávají na Putina, až se z nich kouří. Nejsem si zcela jist, zda činí správně. Putina bych jistě u nás za vládce nechtěl, ale jsem si jist, že v Rusku vykonává roli spíše pozitivní.

Rozdíl

To, co jsem napsal, není rozhodně míněno jako nějaký rasismus či antirusismus. Je to prostě výsledek naprosto rozdílné historie naší a ruské.
U nás začali reformy feudálního systému již Marie Terezie a její syn a nástupce Josef II. Po jeho smrti sice reformy ustaly, a některé z nich byly i odvolány, ale prakticky od té doby utrpěl feudalismus u nás velice vážnou ránu, byl částečně potlačen a do řízení státu se dostaly některé civilizované prvky, které v současnosti považujeme za samozřejmé.
Další změny přinesl rok 1848, kdy tehdy navržená ústava (později oktrojovaná a ještě později zcela zrušená) obsahovala preambuli, že "veškerá moc ve státě pochází z lidu". A před veškeré další kličkování byl monarchii vnucen parlamentní systém, který občas vytvořil i zákony panovníkovi nepříjemné. A před různé kodrcání (typu Bachova absolutismu) se kára naší společnosti potácela směrem ke stále demokratičtějšímu politickému uspořádání a k prvkům právního státu, v němž i panovník nebo síly jemu blízké mohli prohrát soudní spor.
To se projevilo např, při soudním sporu o pravost tzv. rukopisů, kdy byl V. Hanka nařčen z jejich padělání německými novináři a soudní spor vyhrál, přes všechny negativní důsledky pro monarchii, protože platil zákon, podle něhož Rukopisy jako historický dokument nemohly být cenzurovány, zatímco jako současné literární dílo ano. Když se potom podíváme na národní obrození (zejména pozdní), tak nemůžeme přehlédnout, kolik v té době vzniklo literárních i výtvarných děl (ale i mnoho dalších aktivit), které mají nějakou vazbu na Rukopisy. Pokud by Rakousko nebylo právní stát a nedodržovalo vlastní zákony, tak by nic z toho nemuselo vzniknout.
Je jasné, že zdaleka ne vše bylo růžové, viz události, které předcházely požáru Národního divadla a i zamaskování jeho skutečných příčin státní mocí, soud s tzv. Omladinou a mnoho dalších konkrétních událostí. Nicméně to pozitivní převažovalo.
Pokud by nedošlo na sklonku vlády Františka Josefa I k tomu, že se jeho vláda dostala do vleku německých nacionalistů (dokazuje to např. odvolání Badeniho reformy), je docela možné, že by se monarchie na konci první světové války působením odstředivých sil nerozpadla.
Když nastoupila první republika, byla zde v podstatě populace vědomě vítající demokracii, chápající z větší části, co to znamená a schopná se v ní orientovat a žít. A to byla také jedna z hlavních příčin úspěchu nově vzniklého státu.
Pokud se podíváme na Rusko, tak jeho historie je zcela odlišná. První antifeudální reformy zavedl až car Alexandr II 1861 zrušil nevolnictví, a to ještě dosti polovičatě, takže vznikly masy nevolníků, vyhnaných z půdy, na níž dříve pracovaly, a ty vytvořily základ městského proletariátu.
Přesto tyto reformy vyvolaly zděšení u narodvolců a dalších revolucionářů, kteří je chápali jako nebezpečí, protože dojde k poklesu utrpení lidu a tím i jeho revolučních nálad a nepodaří se provést revoluci. To byla také jedna z příčin, proč Narodnaja Volja páchala atentáty na cara, dokud neuspěla.
Nástupce Alexandra II, Alexandr III, i jeho syn Mikuláš II. byli tupí tyrani. Mikuláš II absolutně nechápal fungování státu. Prohrál Rusko - Japonskou válku, zcela si znepřátelil široké vrstvy lidu známou "krvavou nedělí" (1905), nakonec byl svržen únorovou revolucí v roce 1917, když se svou neschopností podílel na vojenském krachu Ruska v první světové válce. Nakonec byl i s rodinou zavražděn bolševiky. To, že ho pravoslavná církev v poslední době (2000) svatořečila, spíš negativní vyznění jeho osobnosti podtrhuje.
Prakticky jen v období mezi únorovou revolucí a VŘSR byly v Rusku jakési kvasidemokratické poměry. VŘSR pak nastolila totalitu, která trvala až do pádu SSSR.
Za Jelcina došlo k jakési snaze o zavedení demokratického systému, ale ten dopadl velice špatně. Rusko se v té době hospodářsky propadalo a docházelo ke stále silnější politické desintegraci státu.
Nástup Putina tento proces zastavil a zvrátil, k obrovské nelibosti těch sil, které se snažily ve vznikajících temných vodách trhnout co nejvyšší zisk. Či se těšili na maso z mršiny Ruska.
Putin musel s některými oligarchy, kteří hrozili rozdělit si stát na zájmové sféry (jak to vidíme na Ukrajině), alespoň částečně spolupracovat, nicméně alespoň část jich potlačil a další oligarchové mu museli v řadě momentů ustoupit.
Ukázalo se tedy jasně, že Rusko tím, že nemá naprosto žádné demokratické tradice, nebylo s to vytvořit funkceschopnou demokracii. Období po únorové revoluci bylo v podstatě dvojvládí jakžtakž demokratické Prozatímní vlády a antidemokratických sovětů a ještě trvalo něco málo přes půl roku (režim za Jelcina byl spíš parodií na demokracii). Rusko selhalo za toho Jelcina a selhalo by nejspíš po nástupu nějakých demokratů či "demokratů" i v současnosti. Ostatně, není v tom samo. Naprosto nulovou tradici demokracie mělo po první světové válce Německo a formálně demokratická Výmarská republika jednoznačně havarovala, mj. na tom, že v Německu nebyli v té době žádní demokraté. Současný vývoj v Německu ukazuje, že ta léta mezi rokem 1945 a spojením Německa v roce 1990 byla málo na to, aby zde vznikla hluboce zakořeněná demokratická společnost.
Trochu z jiného soudku, ale k podobnému tématu: Když Mojžíš vyvedl Židy (nebo spíš protoŽidy) z Egypta, toulal se s nimi záměrně po pouštích, dokud nezemřeli všichni, kteří pamatovali otrocké postavení Židů v Egyptě. V podstatě i on. A teprve potom se dali jeho následovníci, s populací očištěnou od jedinců s otrockou mentalitou, do dobývání Palestiny.
Tím jen decentně naznačuji, že myšlenka, kterou jsem výše rozvedl, zdaleka není originální a rovněž, že lze najít jakousi analogii už v Bibli. Což považuji za jakési posílení mých argumentů

Putin

Pokud se tedy podíváme na toho Putina, tak jistě vidíme, že není nějaký kovaný demokrat (ale to nebyl ani Jelcin), ale že pod jeho vedením Rusko jde ekonomicky nahoru a zejména se v něm začínají objevovat prvky demokracie a právního státu, byť jistě s mnoha problémy, jaké jsem výše zmínil i pro to Rakousko - Uhersko za vlády Františka Josefa I.
Zcela jistě by pro nás byla vláda někoho jako je Putin cestou zpět až někam před 28 říjen 1918. Na druhé straně lze doufat, že pokud bude nástupce Putina stejně schopný jako on, případně ještě nástupce jeho nástupce, projde Rusko jakýmsi "inkubátorem demokracie", jakým jsme my prošli za zmíněného Franze Josefa I a do jisté míry i za jeho předchůdců, a bude schopné fungovat jako demokratická společnost v demokratickém státě (se všemi neduhy demokracii vlastními).
Může nám být líto těch obyvatel Ruska, kteří se demokracie nedožijí, jako nám může být líto i těch protoŽidů, co měli tu smůlu, že se narodili jako otroci či sluhové, bloudících až do smrti pouští a poněkud jednotvárně se živících manou (patrně druh jedlého lišejníku, obsahující sacharid manitol), ale nic jiného se asi dělat nedá. Předčasné pokusy o změny režimu z "výchova k demokracii" na "demokracie" (jako by bylo např. dosazení Navalného se zahraniční pomocí) by demokracii v Rusku nevytvořily a naopak by zhroucením státu do nedemokracie prodloužily potřebnou dobu další výchovy populace k demokracii (asi jako u narkomana recidiva prodlouží proceduru odvykání).

Něco zcela jiného

Když se naši občané právem dožadovali po roce 1990 zavedení referenda (máme ho v ústavě. ale nemáme k němu ani po těch 30 let + prováděcí zákon), byli poučováni antidemokratickými politiky, že ve Švýcarsku je tento institut více než sto let a tudíž je zavedený a nehrozí, že by došlo k nějakému "nesprávnému" hlasování.
Faktem ovšem je, že referenda byla ve Švýcarsku zavedena v době, kdy bylo více než devadesát procent jeho obyvatel negramotných, což je ovšem mohlo ochránit před čtením blábolů progresivistických aktivistů :-) Nějaká specifická "výchova k referendu" je nesmysl. Švýcaři měli demokracii (respektive její základy) celá staletí a zavedení referend bylo jen dalším nástrojem, který navíc chrání občany před zvůlí politiků. To se týká i skutečnosti, že ve Švýcarsku je možné jakýkoli zákon do tří měsíců "sestřelit" referendem. Vzhledem k tomu, jaké zmetky produkují naši politici, je velice pravděpodobné, že by naše zákoníky zely prázdnotou.
Nehledě k tomu, že v poslední době se ve Švýcarsku opakovaně stalo, že občané hlasovali podle progresivistů "špatně", takže např. před pár lety omezili islámskou rozpínavost zákazem výstavby minaretů a před nedávnem zpřísnili požadavky na kulturní kohezi imigrantů s místní populací, pokud chtějí získat trvalý pobyt nebo dokonce občanství. Obě tato referenda jsou noční můrou progresivistů a jsou rovněž jedním z důvodů, proč je nám bráněno vyjádřit svou vůli tímto způsobem.
Na rozdíl od demokracie jako takové referendum žádnou "výchovu" nepotřebuje a bylo by možné ji zavést z hodiny na hodinu kdykoli, jen co se podaří dostat z cesty vysloveně antidemokratické politiky, kteří tomu brání.

Můžeme tedy toto porovnání uzavřít tím, že vzhledem ke zcela odlišné historii a prakticky nulové demokratické tradici Ruska je Putin, zajišťující Rusku zřízení s prvky právního státu a demokracie, asi optimu blízkou osobou. Snahy o jeho sesazení jsou vedeny jednak hloupostí různých politických aktivistů, jimž tyto souvislosti nedocházejí, jednak zlou vůlí těch, kdo si jsou dopadu Putinova působení na Rusko dobře vědomi, a silné a demokratické Rusko někdy ve druhé polovině tohoto století si prostě nepřejí.