Byla to předtucha?

Vzhledem k tomu, že se blíží třetí výročí s nulou na konci havárie v jaderné elektrárně Černobyl, objevují se v tisku i na webech články s obrazovým materiálem, pořízeným profesionály i turisty v přístupných částech černobylské zóny. Přičemž rozsah přístupných oblastí je spolu s přirozeným vymíráním radioaktivních izotopů stále větší.
Můžeme tady vidět fotodokumentaci míst, kde se okamžikem evakuace zastavil život a tehdy nebezpečně kontaminované předměty zůstaly tam, kde je museli zanechat jejich původní majitelé. Přičemž ona přehlídka věcí denního používání, stále více narušených časem a dalšími přirozenými činiteli, nabývá stále bizarnějších rozměrů.
Ona fotodokumentace mi ovšem stále více něco připomíná:
Jsou to záběry ze Zóny, rovněž lidmi narychlo opuštěné (mimo ty, kteří tam zůstali a buď zůstali mrtví, nebo se proměnili v monstra), po katastrofické události, která ji vytvořila. Ano, mám na mysli film Stalker režiséra A. Tarkovského, který byl dokončen sedm let před Černobylem.
Film vznikl na podkladě povídky, později románu A. a B. Strugackých "Piknik u cesty", který pod tímto názvem vyšel i u nás, ještě za minulého režimu (a dlouho trvalo, než vyšel opět po revoluci).
Román ovšem popisuje, že "Zóny" vznikly tak, "jako by někdo Zemi prostřílel, a na vstupu a výstupu projektilu vznikla Zóna". Jeho autoři také upřesňují, že se zde lidstvo střetlo s jakousi nám naprosto nesrozumitelnou a s námi se míjející civilizací (není to jejich jediné použití podobného motivu, našli bychom ho i v románech "Brouk v mraveništi" a "Špunt" i v některých jejich raných povídkách). Přirovnávají to (a odtud je i název původního díla) situaci, kdy lesem projíždí auto, jeho osádka se někde zastaví a na kraji cesty si udělá piknik. Po jejím odjezdu po ní zůstane b...l a svinčík, zahrnující různé poztrácené a odházené předměty. Po odjezdu návštěvníků se na místě shromáždí původní obyvatelé lesa, od medvědů až po červy a slimáky a marně přemýšlejí, co se vlastně stalo a k čemu ty divné (a v některých případech i nebezpečné) věci, nalezené v této "zóně" vlastně jsou.
Na okraj: Jako návštěvník Ruska mohu potvrdit (z vícero zkušeností), že chování se běžných Rusů v přírodě tomuto autory popsanému modelu chování zcela odpovídá. Rusko totiž neprošlo érou rozvoje trampování, k němuž patří i etika chování se v přírodě a vůči přírodě, hodnotící podobné chování se při pikniku jako negativně chápané "mastňáctví".
Film oproti knižní předloze silně potlačuje fantastičnost až fantasknost "exotických" předmětů a oblastí v Zóně. Soustřeďuje se daleko více jednak na rozervané nitro hlavního hrdiny, jednak, a tím jsem právě u motivu, uvedeného výše, na bizarní seskupení běžných lidských potřeb, vystavených vlivu času a přírodním procesům a ve filmu ještě "nadpřirozeným" vlivům Zóny.
Film obsahuje dlouhé záběry na podobná seskupení předmětů v lidmi opuštěné Zóně, o nichž údajně byly sepsány celé knihy textů, popisujících a rozebírajících jejich symboliku. Obávám se, že občas docházejících k závěru, že "chlapeček byl bosý, protože neměl botičky". V románu popsané exotické předměty a jevy jsou naopak ve filmu výrazně potlačeny (nemyslím si, že z ekonomických důvodů, protože náklady na některé z nich by asi nestály víc než to, co bylo reálně naaranžováno k natočení).
Vybrané filmové vize by mohly najít i určitou paralelu ve fotografiích Josefa Sudka (tabletopy běžných předmětů v neběžných souvislostech), ale mnohé z těchto vizí až mrazivě připomínají to, co vidí oko kamery nebo fotoaparátu v opuštěné Pripjati a dalších místech černobylské zóny, kde před katastrofou jaderné elektrárny běžel zcela normální život, ukončený rychlou evakuací obyvatel.
Takže mi nezbývá než položit nezodpověditelnou otázku, zda vize pana režiséra Tarkovského nebyly nějakou projekcí z budoucnosti. Předtuchou, jakou byl vcelku známý (respektive dodatečně proslavený, protože v době vydání to byl spíš "propadák") román o katastrofě parníku Titán, který se potopil v severním Atlantiku po srážce s ledovcem a měl nedostatek záchranných člunů (a i dalšími parametry se tento parník i jeho skon podobaly Titaniku, který v té době existoval nanejvýš jako první náčrty konstruktérů, i katastrofickému ukončení jeho krátké kariéry).

Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie

Faktem je, že tato instituce odebírá povinné platby z lístků do kina, snad i oficiálních médií s videsoubory a z povinných plateb České televizi, aby uvedené peníze přerozdělovala ve prospěch "nekomerčního umění".
Pochopitelně, ono "nekomerční umění" jsou "díla", která po vytvoření shlédne (mimo tvůrčí tým a okruh známých a rodinných příslušníků, kteří se tomu nedokáží ze společenských důvodů vyhnout) pár desítek až stovek diváků a z nich ještě valná část uteče požárním východem během představení. A pokud se takovéto "dílo" dostane do televize, tak katastrofálním způsobem sníží sledovanost.
Jsem ochoten věřit, že autoři těchto děl, "čeští Woody Allenové", mají neodolatelnou touhu takováto díla vytvářet a že jim tato tvorba poskytuje hluboké tvůrčí uspokojení. Nicméně nevidím důvod, proč by jim toto uspokojení mělo být z veřejných peněz (= z peněz odebraných z výdělků nás, normálních občanů) hrazeno. Či proč by měli mít na takové peníze tvůrci, kteří nejsou schopni vytvořit něco, co si na sebe dokáže vydělat, nějaký nárok. Celé mi to připomíná situaci, jako bychom měli škaredým, smradlavým, blbým a ještě k tomu chudým chlapům platit sexuální služby ve veřejném domě, protože také mají nárok na příslušný druh uspokojení a "není jejich chybou" že to nedokáží zvládnout sami (= sbalit ženskou nebo si na ten b...l vydělat).
V zásadě mě ani moc netangují "významná ocenení", která si tvůrci těchto filmů vzájemně udělují, coby porotci a "skupiny odborníků" různých filmových přehlídek a soutěží. Řada z nich je zcela mimo mísu z pohledu diváckých preferenci (tj. pokud tyto soutěže mají "cenu diváka", pak se ta zpravidla míjí s hodnocením odborníků). Prostě, když si pár tvůrců, neschopných natočit komerčně úspěšný film, vzájemně udělí ceny a kladné recenze, tak to o reálné kvalitě jejich děl nevypovídá prakticky nic.
Další věcí je, že se, bohužel, nedá zcela jasně odlišit film sice silně repelentní, ale natočený s nějakým tvůrčím záměrem, od filmu stejných vlastností, natočeného jen proto, aby se vyčerpaly získané "prostředky". Tedy ony peníze, odebrané nám, občanům.

Obávám se převelice, že je to velmi podobné, jako v politice, kdy existují různé nátlakové skupiny, které se snaží, a někdy bohužel i úspěšně, prosadit něco, co měly v programu partaje, které kvůli tomu totálně propadly ve volbách, a co normální lidé, v případě zavedení chápou jako podvod a podraz ze strany těch politiků a politických stran, které se dají těmito skupinami (na)vést. V té politice se to dá vyřešit "politickým zemětřesením", jaké před časem vykopalo ze špičkové politiky zelené (protože se lidé přesvědčili o tom, že prosazují jen samé škodlivé zrůdnosti), dnes poslalo za limit volitelnosti ODS a lze předpokládat, že odvetě voličů neujde ani ČSSD v souvislosti s neplněním slibů o církevních "restitucích".
Zbavit se šmejdů, pohybujících se v zákulisí politiky a systematicky se různými cestičkami nalepujících na ty, kdo jsou právě u vesla (bez ohledu na jejich program v jiných oblastech), je mnohem obtížnější. Asi nejjednodušší cesta je, čistit postupně legislativu od podobných výtvorů, kam patří i různé fondy na podporu toho či onoho.
Jistěže může nastat pláč, že "se budou točit samé Babovřesky", protože tvůrce tohoto filmu si dokázal na své dílo vydělat, jak počtem návštěvníků kin a zákazníků, koupivších příslušné DVD, tak i product placementem a dalšími cestami regulérního získávání peněz. Což konstatovaly "odborné umělecké kritiky" takovým způsobem, že i z xeroxových kopií novinových stránek odkapávala pěna, která autorům přitom lítala z hub.
Ano, budou se točit filmy komponované tak, aby se na ně dalo dívat (tak, jako třeba na "filmy pro pamětníky" z První republiky a protektorátu), řemeslně perfektně zvládnuté (kam patří i ten product placement a další postupy, jak získat na jejich natočení peníze) a tu a tam se mezi kvalitními řemeslníky objeví i Pan Umělec, jehož díla rozměr pouhého perfektně zvládnutého řemesla přesáhnou. Případně nějakého pana umělce políbí ona hambatě oděná dáma s křidélky a lyrou, a on stvoří Dílo, aniž by věděl jak a aniž by byl schopen svůj úspěch zopakovat.
A "umělci", kteří něčeho podobného nejsou schopni, si za pár tisícovek koupí kameru, o něco přesahující svým výkonem to, co je v běžných mobilech, a nějaké paměťové karty a koupí si nějaký stříhací a upravovací soft, přičemž řada slušných programů dělajících tyto práce je pod nějakou svobodnou licencí zdarma. Reálně na tom budou technicky mnohem líp, než na tom byli tvůrci výše zmíněných "filmů pro pamětníky". A mohou ukázat, zda za své, ne naše, peníze dokáží natočit něco, co svým významem přesáhne rámec tvůrčího týmu a jeho příbuzenstva. Budou mít ovšem těžkou konkurenci ve fanfilmech, které touto cestou vznikají už léta. Jako je třeba v Česku natočený Metrénský incident, ve stylu epizod Star Treku, který se dá oficiálně zdarma stáhnout ze stránek SF klubu, jehož členové ho natočili (kontinuum.cz). Jsou v kvalitě různé, od nedívatelnosti po tvrdou konkurenci profi výtvorům (ten český se řadí někam doprostřed výřadu).

Jistěže by podobná instituce mohla vyvíjet i smysluplnou činnost. Dokážu si představit, že by byla schopna např. financovat dabing již existujících filmů do jazyků EU (což +- odpovídá i řadě dalších potenciálních distribučních destinací mimo ni), případně provozovat nějaký e-obchod, z něhož by mohlo být možné stahovat tato díla z celého světa, tedy i ze zemí, kde není možné (nebo je to alespoň velmi obtížné) film pocházející z jiného státu dostat do běžné distribuční sítě. Na takovouto smysluplnou činnost bych rozhodně neodmítal přispět, byť jsem toho názoru, že by mohla být při řádném vedení ekonomicky v plusu. Jsme jazykově menšinový národ a chceme-li, aby se o nás a naší kultuře vědělo (což je v zásadě v našem celonárodním zájmu), pak bychom se neměli bránit investování do sebepropagace.
Kritériem toho, kdo dostane podporu a kdo ne, by měla být spíš úspěšnost u diváků (a jsme zase u těch nešťastných Babovřesk, Kameňáků a podobných "neuměleckých" výtvorů) než odhad nějakých odborníků (pokud by nebyl podložen např. kaucí z jejich kapsy, propadnuvší v případě komerčního neúspěchu příslušného filmu ve světě).

Aktuálnost tohoto článku akcentovala skutečnost, že tým "odborníků", vybírající "Českého lva" letos zrušil cenu diváků a cenu za nejnavštěvovanější film, aby je nemohl dostat výše zmíněný režisér Troška za výše zmíněné Babovřesky.