Ekologie a propagandistický plakát

Dokopal jsem se k tomu, abych probral ještě trochu gruntovněji a z jiného pohledu Lúmennčí text a hlavně ekologický leták, který do něho zařadila.
 

Leták od levého horního konce k pravému dolnímu

• noste si vlastní příbory, hrnek a umyvatelnou láhev
• používej znovupoužitelnou nákupní tašku, nos ji u sebe
• nos si oběd ve vlastní plastové nádobě
• vyvarujte se plastovým sáčkům (doprovázeno obrázkem mytí jablka)
• jezte doma, ne ve fastfoodu
• používej zbytky (skleněná dóza)
• sdílej tyto typy s příteli

Vlastní příbory atd.

Buď je po použití hned umyji, a pak je jejich přínos pochybný, protože ekologická stopa mytí (spotřeba vody, energie, zátěž kanalizace atd.) je vyšší než použití jednorázového plastu. Musím také počítat cenu své práce. Přitom ty jednorázové příbory se dávají právě proto, že jsou levnější než mytí (a vysoký podíl na tom má cena práce).
Jinými slovy, jsem zde ekology tlačen k tomu, abych obětoval svůj čas a práci na oltář "životního prostředí". Pochopitelně, ekologové tak činí pod heslem "z cizího krev neteče, protože jejich čas a práce to nejsou.
Mytí v myčce je teoreticky ekonomicky výhodnější, ale já zapínám myčku jednou za pár týdnů (nejčastěji, když přivezu dřez špinavého nádobí z chalupy, kde nemáme tekoucí teplou vodu a neměl jsem příležitost to mýt v dřezu, doplňovaném z rychlovarné konvice - jaké chce EU v dohledné době zakázat).
Vlastní hrnky - zde platí to samé. navíc nápoje v kelímcích nepiji (až na opravdu výjimečné situace), takže to jde mimo mě.
Omyvatelnou láhev opět neumyji v myčce (není-li nějak rozebírací), prostě proto, že hrdlem do ní v klasické myčce nastříká příliš málo vody. Znám myčky na laboratorní sklo, které jsou řešeny zcela odlišně a láhve umývají dobře, ale to je naprosto jiná kategorie výrobků.

Znovupoužitelná nákupní taška

Takovou nosím, dokonce dvě (jednu v kapse, jednu v taštičce s doklady), ale hlavně proto, abych se nedostal do situace, kdy nebudu mít v čem odnést nákup, pořízený v "náhlém pominutí smyslů". Nikoli tedy z důvodů nějaké "ekologie".

Oběd ve vlastní plastové nádobě

Nenosím ho, protože narážím na problematiku umývání (jako výše), navíc se mi neosvědčilo dávat tyto nádoby do myčky, protože je voda má tendenci zvedat a pohazovat v jejím vnitřku a bojím se poškození vrtulí z nichž stříká voda. Lúmenn tento problém u své myčky odmítá, asi mám jiný typ.
Navíc by to znamenalo ještě přemísťovat koupené jídlo na nějaký talíř (protože plast dózy se dá poškodit příborem, zejména pokud bych měl opakovaně použitelný kovový) a ten pak zase mýt.

Vyvarovat se plastových sáčků

Toto činím, kde to jde.
Pytlíky ze záclonoviny apod. neberu jako dostačující ochranu před znečištěním. Obrázek jablka pod kohoutkem je naprosto nesmyslný. Bylo prokázáno, a to už před více než pěti desetiletími, že ovoce i zelenina mají na povrchu voskovou membránu, která se velice dobře spojuje s povrchovými vrstvami bakterií (které jsou lipofilní). Ty přilnou tak pevně, že oplach (jako na obrázku) prakticky nemá smysl a ani drhnutí kartáčem a detergentem (mýdlo, saponát) nedává záruku jejich totálního odstranění. Totéž se týká i např. vajíček škrkavek. V zemích s nízkým hygienickým standardem se doporučuje ty typy ovoce a zeleniny, u nichž je to možné, ponořit (např. přivázané za stopku na provázek) na několik sekund do vroucí vody. A ty, u nichž tato procedura možná není, jíst jen tepelně opracované (nebo si je v těchto zemích odříct). Loupání (pomeranče, banány apod.) zdaleka není zárukou, že si nezvané hosty nepřeneseme od slupky kontaminovanýma rukama na poživatelný vnitřek.
Takže u ovoce a zeleniny jednoznačně platí, že "balení není nikdy dost".
Opakované použití pytlíků (třeba na odpad, Lúmenn na psí exkrementy) jistě snižuje spotřebu plastů obecně, nicméně pokud by existoval systém, umožňující vrátit pytlík od ovoce / zeleniny jen málo zašpiněný zpět v prodejně (nebo v jiné), svážet do nějaké továrny a v ní hromadně zpracovat, bylo by to daleko ekologičtější než jejich druhotné používání (které by navíc takovouto recyklaci ztížilo nebo znemožnilo).

Jíst doma

V praxi by to pro řadu lidí (asi naprostou většinu) znamenalo další cestu mezi zaměstnáním a domovem a zpět, která by naprosto jednoznačně pohřbila ekologičnost onoho jezení doma. Výjimkou jsou lidé, pracující opravdu blízko domova, případně z domu. Paradoxně by se "ekologicky pozitivně" projevil tlak na firmy, aby takovému stylu práce dávaly více přednost (z tohoto pohledu má náš stát velké rezervy).
A v reálu i nefastfoody se chovají z hlediska servírování jídel a jejich balení k odnosu prakticky stejně (i např. VŠ menza).
Jsem toho názoru, že fastfoody jsou spíše propagandistické klišé.
Pokud se týká jejich silné tendence k obalování všeho (a dokonce i dílčích složek jednoho jídla), tak zde vidím problém spíše v americké kultuře sudičství, která nutí tyto (a další) provozovatele veřejných služeb se proti svým zákazníkům, a tedy i potenciálním žalujícím, hyperjistit, ať to stojí co to stojí a ekologie ať úpí jak sbor zatracenců v pekle. Nedojde-li k zásadním společenským změnám, budou muset podobnou kulturu balení a servírování převzít i další provozovatelé výroby a služeb v této oblasti na našem území.
Zase by se "ekologicky" projevilo něco s ekologií zdánlivě nesouvisejícího - změna společenské atmosféry a právní kultury, která by vyslovené "vymočené sudiče" společensky ostrakizovala a zajistila malou úspěšnost takovýchto žalob.

Skleněná dóza na zbytky

To považuji za pitomost, protože sklo má tendenci se rozbíjet a pokud se tak stane, je její obsah zcela znehodnocen příměsí střepů.
Z uvedeného důvodu zbytky nosím zásadně v plastových nádobách, které vydrží daleko víc a i v případě prasknutí nedojde k totálnímu znehodnocení obsahu. Zrovna dnes takto transportuji kostru z ryby, co jsem měl k obědu, kočičímu bezdomovci, který asi před rokem došel k závěru, že se mu líbí na naší zahrádce a dovolí nám, abychom se o něj starali.
V plastové nádobě také převážím organický odpad z domácnosti na chalupu, kde máme na zahradě kompost.

Pokud to shrnu

Jednoznačně pozitivní smysl mají znovupoužitelné nákupní tašky, které ovšem já (i řada lidí z mého okolí) nepoužívám pro "ekologičnost", ale pro jejich praktičnost a pozitivní ekonomický dopad.
Snižování používání plastových sáčků (a dalších plastových obalů, vč. obalů od výrobce) má jakýsi smysl, který ale
-je limitovaný hranicí hygienicky rizikového chování
-má smysl v kontextu nekvalitního plastového hospodářství, v němž není zajištěn jejich sběr k recyklaci
Vlastní příbory, nádoby atd. jsou ekonomicky i ekologicky přinejmenším kontraverzní. Opět daleko lepší než nějak "ekologicky" balit jidlo a jíst ho vlastním příborem by bylo zajištění zpětného sběru nádob, v nichž je jídlo dáváno k odnosu (a také jednorázových příborů). I tyto nádoby lze druhotně použít (mám v nich např. namíchány zkušební otázky, do jiných dívám kočkám kapsičky), ale zase to není univerzální a kompletní řešení.
Skleněná dóza na zbytky - to jsem zdůvodnil, proč je lepší plastová (a opakovaně používaná).
Jezení doma považuji za praštěné vyjma lidí, kteří pracují opravdu blízko domova, nebo mají práci z domu, tedy naprostou minoritu z řad pracujících.

Takže tady jsem rozebral bod po bodu ekologickou instruktáž, kterou převzala do svého blogu Lúmenn. Patrně se neshodneme především na těch umývaných předmětech (versus na jedno použití), ale to je opravdu silně závislé na konkrétních podmínkách, které jsou u Lúmenn patrně jiné než v naší domácnosti.