Ošidnost situace

Dovolím si stručně se zmínit o ošidnostech, které nás v souvislostech s ruskou invazí na Ukrajinu čekají. Ony jsou v podstatě logické a asi na ně spousta lidí dokáže přijít sama, nicméně je dobré si udělat jejich jakýsi přehled.

Ošidnost národní

Ukrajinci vykazují na většině svého území převažující ukrajinskou národnost. Problém je, že se ve významném procentu jedná o Ukrajince poruštěné, kteří jsou ruskojazyční a ukrajinština je pro ně cizí jazyk. Dalším problémem jsou Židé, kteří rovněž preferují ruštinu před ukrajinštinou (zcela jistě výjimky existují, ale opravdu to jsou jen výjimky).
V tomto prostředí musely zapůsobit jazykové zákony, které Ukrajina nezrušila, byť se k tomu v Minsku zavázala, jako dupání slona v porcelánu.
Ŕekněme si to upřímně: Významná část (a patrně většina) sudetských Němců byli poněmčení Češi, případně poněmčení příslušníci dalších národů. Přesto Masaryka a spol. ani ve snu nenapadlo (a pokud ano, rychle to zatlačili někam do nevědomí), aby tyto poněmčené a pro český národ prakticky zcela ztracené exČechy prohlásili za Čechy, zahrnuli je do statistického vykazování počtu Čechů ve státě a vyhlásili program jejich odněmčení.
Naopak, německy hovořící menšina měla za první republiky práva, o jakých si Češi ještě před 28. 10. 1918 mohli leda nechat zdát, a o jakých si mohou leda nechat zdát i v naprosté většině případů národnostní menšiny současné, včetně menšin na území Německa. Přesto se ukázalo, že to nestačilo. Jakmile se objevil Hitler, šli za ním i poněmčení Češi jako krysy za krysařem. Naopak, v řadě konkrétních situací předváděli platnost onoho úsloví, že "poturčenec horší Turka" a dobové dokumenty z dob těsně po Mnichově ukazují, že říšští Němci se chovali k českému obyvatelstvu Sudet daleko slušněji a v mnoha případech je naopak chránili před sudeťáky.
Z toho se dá ovšem usoudit, že ani zrušení jazykových zákonů by nemuselo vpádu Ruska na "ochranu" rusky hovořících Ukrajinců zabránit. Bohužel.

Ošidnost taktická

Už jsem zde zmínil, že není zcela jasné, kde se hodlá Putin zastavit:

• na hranicích Ukrajiny?
• na hranicích bývalého SSSR (tedy, včetně napadení NATO napadením Pobaltských států)?
• na bývalé železné oponě?
• na západním pobřeží Evropy (kde se měla původně zastavit vojska Varšavské smlouvy v případe konfliktu se "západními agresory")?

Obávám se, že uvedený cíl se bude odvíjet i od toho, s jak rozhodným odporem se ruská armáda na své cestě k západu potká.
Severovýchodně od Olsztyna v Polsku najdete na moři písečnou kosu, po níž je vedena silnice. Tato kosa odděluje Zalew Wiślany, tedy něco jako Viselský záliv od vln Baltu. jediný vjezd do tohoto zálivu je na východním konci této písečné kosy, který ovšem patří do Kaliningradské oblasti, tedy Rusku. Vjezd do zálivu je zcela jednoznačně mohutně střežen a je naprosto jasné, že v případě nějakého konfliktu s Polskem by mohlo Rusko tento vjezd "zašpuntovat" a vyrobit ze zálivu "mare nostrum" (pro Rusko), proti jehož flotě by Polsko mohlo nasadit akorát pár místních rybářských šalup. Existuje projekt na prokopání tohoto zálivu na polském území, severně od města Elblag. Tento kanál začali kopat v roce 2020 a měl by být ukončen letos. Na mapy.cz je zakreslený vykopaný kus kanálu ze břehu do Baltského moře.Na mapách Google zakreslen průkop sice není, ale letecké smímky ukazují, že kopáno je již prakticky po celé délce kanálu.
Je dosti příznačné, že proti tomuto kanálu se ostře postavily ekologické organizace, blábolící o blíže nespecifikovaných "šílených ekologických škodách", které se ovšem odehrávají pouze v jejich fantasmagoriích. Měli prostě zadání zabránit tomu, aby Polsko mohlo do zátoky za písečnou kosou vplout svými válečnými plavidly. Ta by mohla zabránit např. tomu, aby z Kaliningradu vepluly do vod zálivu invazní jednotky ruské armády, které by mohly mj. znesnadnit přísun materiální a vojenské pomoci přes sever Polska do Pobaltských států, v případě jejich napadení Ruskem. Případně za tímto účelem přetnout některé komunikace z Polska do Pobaltí.
Útok v době, kdy je tato stavba před dokončením, lze chápat do jisté míry jako SIGNUM MALI OMINIS v tom smyslu, že Putin přinejmenším počítal s rozšířením konfliktu z Ukrajiny na Pobaltí a chtěl ho provést ještě před zprovozněním uvedeného vodního díla. Na druhé straně zastavení Ruska na Ukrajině může z tohoto pohledu být větší vítězství, než by se na první pohled zdálo.

Ošidnost strategická

Zde vidím hlavní problém ten, že v EU je minimální snaha atakovat skutečnou ruskou pátou kolonu, tj. ekologická hnutí a organizace, které jednoznačně pracovaly a, bohužel, pořád ještě mohou pracovat na tom, aby se EU a všechny její členské země stala totálně závislou na ruském plynu, případně i ropě.
Od politiků hodných toho jména bychom měli slyšet jasná slova o ukončení grýn dýlu, o likvidaci všech "ekologických" aktivit, vedoucích ke zvyšování závislosti států EU na Rusku a jejich citlivosti na ruském otočení kohoutu.
Faktem je, že nám nepomůže sebehrdinnější vítězství nad ruskou armádou, pokud nás bude moci Rusko ekonomicky a energeticky vydírat. Maximálně by to dopadlo jak v té anekdotě, kde z Ruska gratulovali Rumunsku k úspěchům na olympiádě v USA, na niž Moskva vyhlásila bojkot:
"Blahopřeji vašim sportovcům k úspěchům stop Nafta stop Plyn stop."
A Rumunsko opravdu až do koce totality mělo problémy se zajištěním základních potřeb v těchto surovinách a výrobcích z nich. A kdyby za čtyři roky nepadl SSSR (který byl navíc už předtím v rozkladu), nejspíš by došlo k nějaké formě "zkrocení" Rumunska.
Jinými slovy, pokud se nedokážeme poučit z chyb, které jsme nadělali v souvislosti s nesmyslnými ekologickými aktivitami, tak můžeme sice "slavně zvítězit", ale nakonec nás zelení švábi naženou do nějaké formy finlandizace. Což by možná bylo horší, než jasná a jednoznačně jako taková vnímaná porážka a okupace, která by vedla k jasnému definování nepřítele i cílů boje proti němu.
J mi velice líto, ale zelení, "bojující" údajně za přírodu (Matku Zemi atd.) mi stále více připomínají onen levičácký póvl, který za mého mládí chodil v západních státech s plackami, nesoucími nápis "Raději rudý než mrtvý".
Bylo by silně hloupé válku jako takovou vyhrát, včetně rizika, že na naše zbraně pro Ukrajinu bude odpověděno jadernými údery nebo alespoň teroristickými útoky a potom upadnout do ruského područí vlivem zelené ruské páté kolony.

Chtě nechtě jsme tedy postaveni před volbu, zda skutečně důsledně utneme veškeré proruské aktivity, zvyšující naši energetickou a surovinovou závislost na Rusku, nebo zda nedůsledností v tomto směru probendíme aktiva, získávaná v současné době pomocí Ukrajině v její obraně před Ruskem.