Michail Gorbačov

Svět, zejména prototalitních levičáků, oplakává smrt sovětského státníka Michaila Gorbačova 30. 8. 2022. Má kvůli němu plakat i demokrat?

Měl Gorbačov vůbec nějaké zásluhy?

Budu velice ošklivý: M Gorbačov přišel k rozpadu sovětského impéria a posléze i SSSR jako slepý k houslím nebo Pilát do kréda.
Hlavní zásluhu na tomto rozpadu nesou jeho předchůdci, od Stalina až po Černěnka. S výjimkou krátkého období vlády J. Andropova, který se pokoušel o cosi podobného Gorbačovově politice, ale neuspěl, byl SSSR spolu se svým impériem veden k totální politické a ekonomické impotenci, která nakonec vyústila do zániku jednoho i druhého. M. Gorbačov se na vedoucí pozici dostal v době, kdy se SSSR ekonomicky hroutil a začaly vyplouvat na povrch nejrůznější politické problémy.
Gorbačov byl dalek tomu, aby rozpoznal totální bezperspektivnost SSSR. Naopak, udělal vše, co bylo v jeho silách, aby SSSR zreformoval a zachránil před rozpadem a zánikem. To, že se mu to nezdařilo, rozhodně nebyla jeho zásluha.
Pokud Gorbačov opustil "Brežněvovu doktrínu" omezené suverenity sovětských satelitů, nebylo to z důvodu nějakého humanisticko reformistického myšlení, ale proto, že tato doktrína byla v principu neudržitelná. SSSR na tom byl ekonomicky natolik mizerně, že udržet tato státy násilím v pozici sovětských satelitů pro něj nebylo možné. Pokud v roce 1989 řekl "eto vaše dělo", řekl to proto, že na nějakou akci, likvidující polistopadové hnutí v Československu a obnovení komunistické totality, prostě neměl dost sil (maximálně bylo jeho zásluhou to, že si tuhle věc, na rozdíl od jiných komunistických vůdců, dokázal spočítat a ušetřil východní blok naprosto zbytečných masakrů, které by nevyhrál).

Reálné zásluhy

Bylo to Gorbačovovo vedení SSSR, za něhož došlo k politickým systémem vyvolané havárii v Černobylu. I kdybychom řekli, že k této havárii došlo příliš krátce po jeho nástupu k moci, jeho "zásluhou" je jak Závod Míru v ulicích Kyjeva v době kulminace černobylského spadu, tak i povinné mohutné oslavy Prvního Máje v době trvání tohoto fenoménu na území celého východního bloku, vč. našeho. Přitom bylo reálně v jeho moci obojí skrečovat.
Gorbačov také nese naprosto zásadní odpovědnost za masakry obyvatelstva v Kazachstánu (1986), Gruzii (1989), Ázerbajdžánu (1990) i v Lotyšsku a Litvě v témže roce.
Řekneme si to zcela upřímně, současná "speciální operace" Ruska na Ukrajině je přesně to, co by dělal Gorbačov v případě, pokud by měl za zadkem jakžtakž fungující stát. A rozdíl mezi ním a Putinem je jen v tom, že Putin nejprve zapracoval na provozuschopnosti ruského státu a teprve potom se pustil do vojenského dobrodružství.
Faktem je, že za podobné akce, jako byly ty výše zmíněné akce Gorbačova, šel president Jugoslávie S. Miloševič před mezinárodní tribunál v Haagu. Gorbačovovské masakry jsou srovnatelné snad jen s těmi, které v SSSR proběhly ještě za éry Stalina. Přesto je Gorbačov lidmi, kteří pohnali před mezinárodní tribunál Miloševiče, bez ohledu na masakry podstatně většího rozsahu, adorován.
Ani vyjednávání s Reaganem, které je považováno za ukončení studené války, není Gorbačovovou zásluhou. Tuto zásluhu mají jeho předchůdci, kteří přivedli sovětský stát kombinací diletantství a ideologické stupidity "zu grund" s takovou důkladností, že nebyl s to reagovat na Reaganův program Hvězdných válek a další projekty, vytvořené s cílem "uzbrojení" ekonomicky impotentního SSSR.
Naopak, Reaganovou zásluhou je jednoznačně to, že, na rozdíl od zástupů KGB placených agentů a levičáckých "užitečných idiotů" na americké politické scéně (obojí především z demokratické strany), pochopil, že ekonomika SSSR je natolik impotentní, že se to uzbrojení dá reálně provést (řada levičáků sázela na vyšší výkonnost státně řízené ekonomiky a mnozí tak činí dosud, přes jednoznačně negativní zkušenosti se všemi pokusy o její zavedení).
Asi největší Gorbačovovou zásluhou bylo vyvolání pokusu o puč, který posléze potlačil Boris Jelcin a stal se vedoucím činitelem Ruska, odpoutaného od zbytků SSSR. Čímž tento zlostát oficiálně ukončil svou, po prakticky celou svou éru neblahou, existenci.

Ikona

Paradoxně se M. Gorbačov stal jakousi ikonou části "demokratické levice", která na různých akcích zbožně poslouchala jeho žvandům i po pádu SSSR a odstavení tohoto státníka od moci. Přitom bylo jasné (a mělo by to být jasné i kovaným marxistům, pro něž je "praxe kritériem pravdivosti"), že Gorbačov neuspěl, a to přes veškeré úsilí, které úspěchu věnoval, a přes skutečnost, že byl po dlouhých desetiletích první mentálně kompetentní a relativně mladý politik v čele státu, který se snažil zachránit.
Pořád přetrvává jakási snaha Gorbačova ikonizovat a připisovat mu zásluhy, které nemá. Je to vidět i v současných nekrolozích, které se po jeho smrti vynořily v nejrůznějších sdělovacích prostředcích.
Gorbačov přitom má jedinou "zásluhu" v tom, že se mu vše, o co usiloval, totálně podělalo pod rukama a on, přes veškerou snahu, s tím nic nedokázal udělat. Faktem je, že i Karel Poslední, který v říjnu 1918 explicitně odmítl snahy "jestřábů" na Rakousko - uherské politické scéně udržet monarchii za cenu masakrování obyvatel, vyhlašujících samostatné státy či se připojujících ke státům mimo monarchii, si oproti Gorbačovovi daleko více zaslouží naši úctu a vděk.

Michail Gorbačov byl tedy politik, kterému se, alespoň od chvíle, kdy se dostal do čela SSSR, nepovedlo prakticky nic z toho, o co, mnohdy značně brutálními metodami, usiloval. Obávám se, že prodávat to jako "zásluhu" je poněkud zcestné.