Opravdu jsou všichni kritici oficiálně hlásaných blábolů jen "hloupí konspirátoři"?

Posledním a takřka (zatím) neprůstřelným zákopem hlasatelů bezcenných nesmyslů je prohlašování kritiků za "konspirátory" či "šiřitele konspirací", trpící duševní abnormalitou, či dokonce chorobou. Je to asi ultimátní prostředek k zamezení konfrontace těch či oněch blábolů s realitou.

Definice

"Konspirátor" má být člověk, který z důvodů své duševní jinakosti, či dokonce choroby, vidí za některými sociálními a jinými jevy známky konspirace, čili nepřátelského spolčení těch či oněch sil proti demokracii či přímo občanům.
Již jsem tu před nějakou dobou napsal, že některé jevy, vypadající jako konspirace, mohou být v reálu aktivitami "spřízněných duší", jednajících zcela spontánně, prostě ve stylu sociálního hmyzu. Za příklad takové pseudokonspirace jsem uvedl "deep state" protože v jeho rámci významná část byrokracie jedná proti autorům změn či změnám samotným (či čemukoli dalšímu, co by mohlo ohrozit  postavení členů této sociální skupiny), spontánně a nezávisle na sobě. 
V řadě situací deep state a podobná "mraveniště" jsou ochotny jednat i totálně destruktivně vůči státnímu organismu, z něhož žijí. Pořád mi to připomíná onen hanlivý (leč pravdivý) Leninův výrok o kapitalistech jako třídě, kteří komunistům "prodají i ten provaz, na kterém je nakonec komunisté oběsí".
Konstatoval jsem také, že ony pseudokonspirace jsou nepříjemné tím, že nemají hlavu, která by se dala setnout či s ní vyjednávat, takže jsou oproti skutečným konspiracím daleko obtížněji řešitelné.
Jistěže existuje i závislost na čase, kdy se organizace původně nekonspirační změní v konspirační. Typickým příkladem je Mafie, což byla původně národně osvobozenecká organizace obyvatel Sicílie, která se postupem přeměnila na silně zakonspirovanou "chobotnici" jednoznačně zločinné povahy.
Další věcí je, že mnoho konkrétních systémů v sobě zahrnuje v libovolném poměru prvky konspirace i psaudokonspirace.
Na druhé straně je jasné, že existují i konspirace zcela jednoznačně prospěšné, související např. s obranou státu, informacemi o průmyslových postupech a dalšími podobnými tématy.

Historie

Faktem je, že v historii známe mnoho jevů, které rozhodně snesou označení za konspiraci, takže rozhodně není nejmenší důvod popírat existenci konspirací v současné době. Faktem také je, že mnohé z těchto jevů spojují prvky opravdové konspirace s pseudokonspirací. Tedy, mají jakési centrum, které je řídí, ale řada nižších postů funguje v podstatě na stejném principu, jako výše zmíněný deep state, tedy na spontánních aktivitách lidí, kteří byli k základům potřebných reakcí vybráni a vyškoleni, a jednají více-méně nezávisle.
Zcela jistě bylo takovou konspirací křesťanství se svou vnitřně nekonzistentní a nelogickou vírou, která byla různým způsobem udržována v odstupu od kritického rozboru. Bylo k tomuto účelu použito více technik, od blábolení o "nevyzpytatelnosti Boha" až po ono také známé "Credo quia absurdum", jehož autorem je patrně jeden ze "svatých otců", Tertullianus.
Křesťanství od samého počátku pracovalo na tom, aby vznikla jakási vrstva "uživatelů" této víry a aby i okolní svět byl motivován ke spolupráci. Už tedy ve starém Římě křesťanství začalo postupně získávat vliv. Pochopitelně, na úkor řadových vyznavačů, velice často otroků.
Křesťanství zavrhovalo sebevraždu, což byl v podstatě jediný reálně dostupný prostředek otroků k úniku od nesnesitelných životních podmínek, Pochopitelně, tato hrozba sloužila též k určitému tlaku na majitele, aby své vykořisťování držel v nějakých přijatelných mezích. Otroci v té době již byli poměrně drazí a stoupala cena jejich práce, takže nebylo v ekonomickém zájmu jejich majitelů je k tomuto aktu zoufalství dohnat. Proto se také na sklonku předkřesťanské éry postavení otroků postupně zlepšovalo a byla snaha nahradit část jejich práce něčím jiným (třeba zapřáhnout vodní kolo místo otroky poháněného žentouru, nebo ten žentour alespoň pohánět osly či koňmi). Jakmile se však mezi otroky rozšířilo křesťanství, mohli jejich majitelé "přitvrdit", protože onen únik sebevraždou měl u křesťanů minimálně podstatně zvýšený práh.
Vedlejším efektem tohoto opatření bylo zastavení procesů, jaké v novověku nakonec vedly k průmyslové revoluci, protože cena otrocké práce klesla natolik, že v té době náznakem se rozvíjející prvky pokročilejších ekonomických aktivit (např. cosi jako manufaktury se specializací otroků na konkrétní úkony) se prostě přestaly vyplácet. Není vyloučeno, že bez křesťanství by došlo k nějakému ekvivalentu průmyslové revoluce již v prvním tisíciletí. Podle některých znaků kulturnosti a civilizační vyspělosti se Evropa dostala na úroveň před Konstantinem až někdy ve 14. století, tak hluboký civilizační a kulturní propad christianizace způsobila.
Jakmile se křesťanství zmocnilo vlády (za Konstantina), začalo stále více zařizovat ono "uživatelství" pro svou špičku. 
Aby bylo jasno: Narážím na vtip z dob socialismu, podle něhož se obyvatelstvo dělí podle příjmů na "budovatele socialismu" s těmi nejnižšími příjmy, "hlasatele socialismu" se středními příjmy a "uživatele socialismu" s těmi nejvyššími.
Pokud se podíváme na strukturu dnešních církví, tak to v nich funguje velmi podobně jako v tom vtipu. A před nástupem reformace to bylo ještě patrnější.
Hlavním principem křesťanství bylo udržování širokých vrstev v područí víry a jejich ovládání skrze ni. Asi ve stylu onoho aforismu: "Já nepotřebuji věřit v boha, ale potřebuji, aby v něj věřil můj krejčí."
Pochopitelně, stejnou konspirací je i výše zmíněný socialismus. Oficiálně se pracovalo na "vybudování komunistické beztřídní společnosti". V reálu ovšem vznikla vrstva papalášů, oněch "uživatelů", a po ní ona vrstva "hlasatelů", závislá svou existencí na udržování režimu. A zbytek společnosti jim zajišťoval život ve sladkém nicnedělání.
Hypotézu o "konspirativním" charakteru komunistického režimu podporuje i to, jak rychle se zhroutil, když jeho hlavy přišly o reálnou moc. Byť jistě i v něm se dají najít ony prvky pseudokonspirace, dané společnými zájmy členů některých skupin obyvatel, vázaných na tento režim (nebo jeho konkrétní formu). 
Pochopitelně, v rámci socialismu existovala velká řada dílčích konspirací, které se týkaly jen určitých aspektů života v něm. Jistěže konspirací byla i "Nová sovětská biologie T. D. Lysenka", řada konspirací byla spojena se zdravím obyvatelstva, konspirace režim šířil i v souvislosti s některými nehodami a neúspěchy. Opět by se toho našlo mnohem víc. Ostatně to samé, tj. složení jakési zastřešující konspirace z řady dílčích, platí i pro výše uvedené křesťanství.
Konspirativní charakter měl do značné míry i nacistický režim. A mají ho, samozřejmě, i islám a judaismus.

Magistra vitae

Každý, kdo před pádem socialismu alespoň "rozum bral", má tedy osobní zkušenost s různými konspiracemi, které v něm existovaly a mnohé byly po pádu tohoto režimu zveřejněny, demaskovány. Velice dobře tedy zná některé základní znaky této formy ovlivňování mas. Jakmile překoná určitý myšlenkový blok ve smyslu "přece je nemožné, aby se podobné věci jako za socialismu děly i v demokracii a tržní ekonomice", je schopen vcelku s vysokou účinností rozpoznat jevy s konspirativními prvky, ať už jsou to ryzí konspirace či ryzí pseudokonspirace (pochopitelně, nejfrekventovanější jsou směsky těchto krajností).
Faktem je, že vedení EU s přímo atributivní hloupostí sobě vlastní dělá vše proto, aby se obyvatelům rozbřesklo, protože zavádí do politické sféry stále více prvků, souznějících se socialismem, potažmo s nacismem, jejichž konspirace již byly odhaleny. 
Takže z tohoto důvodu zejména starší občané, pamatující socialismus, jsou s to rozeznat ony konspirativní aktivity současného režimu i organizací, které jsou jím protežovány. 
Zcela jistě je konspirací celá aktivita v souvislosti s "globálním oteplením způsobeném antropogenním oxidem uhličitým", (minimálně) od proslulé Mannovy "hokejky" až po vysloveně současná zpravodajství "veřejnoprávních" médií.
Zcela jistě existuje existuje snaha nahradit stávající obyvatelstvo EU s IQ kolem stovky a s výskytem značného procenta osob zvyklých analyzovat to, co je jim hlásáno, obyvateli s IQ pod sedmdesát a snadno ovladatelnými prostřednictvím náboženské víry.
Přičemž kdo není hloupý (a nevzdělaný), tak ví, že tohle měli na programu už soudruzi Marx a Engels a po nich výměnu obyvatel prosazovalo mnoho dalších, na ně navazujících,  filozofů a politiků, zejména z prostředí levice. V podstatě tyto úvahy uťaly až podrobné informace o "eugenické praxi" v Německu od třicátých let po konec druhé světové války v Evropě. Pro nás je uvedený plán zajímavý i tím, že jedním z národů, které by měly být podle Marxe vyhubeny (a nahrazeny "kvalitnějším" obyvatelstvem),  aby světová revoluce mohla zvítězit, byli i Češi. To vedlo k oné známé scéně v londýnské kavárně, kde se Marx setkal s barikádníkem Fričem (oba zde byli v exilu) a dostal od něj přes držku. Což byl první kontakt našeho národa s marxismem. 
Dnes soudruzi v podstatě nemusejí teoretizovat (protože to podstatné už bylo napsáno) a pouze jednat ve stylu soudružky Merkelové "Zvládneme to".

Bojovníci proti konspiracím

Pochopitelně, je v zájmu politických sil, provádějících konspirační aktivity, dehonestovat všechny, kteří demaskují a odhalují jejich temné a hnusné aktivity. Z tohoto důvodu si pronajímají (i když je pravděpodobné, že ty blbější a nevzdělanější lze získat zdarma) různé "bojovníky proti konspiracím", kteří potom zasypávají veřejný prostor, jak reálný tak digitální, odhalováním a "vyvracením" konspiračních teorií.
Problémem ovšem je, že se uplatňuje onen efekt, že konspiraci od pravdy odlišuje jen nějaký čas.
Ostatně, v poslední době jsme byli svědky toho, jak byli "bojovníci proti covidovým konspiracím" odhaleni oficiálním prohlášením vysokých představitelů USA o tom, že COVID byl skutečně geneticky manipulovaný virus, a to za americké peníze v čínské laboratoři, a že podobných US prostředky vydržovaných laboratoří je na světě více než stovka. Pochopitelně, do té doby bezectní a bezcenní prolhanci, od různých "elfů" přes všelijaké "konspirátory" až po některé na vlády navázané "odborníky", blekotali jak se dalo. Přitom duševně normálnímu člověku by bohatě mělo stačit, že v tom viru byla při sekvenování nalezena dílčí sekvence,  která není normální součástí genetické výbavy coronavirů a pravděpodobnost jejího náhodného vzniku přirozenou cestou je možná nižší než pravděpodobnost výskytu daktyloskopických dvojčat. Ta sekvence je totiž exaktní, snadno ověřitelná informace, a v porovnání s ní veškeré výroky veškerých bojovníků proti "desinformacím" a "konspirátorům" snad nemají ani cenu cáru použitého toaletního papíru.
Osobně by mě dost zajímalo, zda někdo z oněch "antikonspirátorů" našel dost morální síly, aby se objevitelce této sekvence omluvil. S informací o něčem takovém jsem se dosud nesetkal.
Faktem je, že "antikonspirátoři" jsou stále zoufalejší, a tak si vymýšlejí naprosto příšerná kravinia.  Aktuálně je v kurzu "odborná kritika" jednoho z nich vůči informaci o tom, že na Zemi existovala teplejší období (vyjádřeno ve stupních Celsia). A že toto není možné, protože ta období byla ještě před narozením vědce, který tuto stupnici i přístroj na měření vytvořil.
Hloupost těchto lidí zcela jistě dokazuje skutečnost, že i slavná Mannova hokejka i další pochybné materiály od klimatologů rovněž sahají před rok Celsiova narození a rovněž používají jeho stupně. Takže by na tomto principu měly být znevěrohodněny také.
MMCH, pokud bychom měli dovést do konce tuto vskutku "geniální" myšlenku, skvěle ukazující stupeň intelektu i vzdělání "bojovníků proti konspiracím" i "bojovníků proti klimatické změně", museli bychom např. skartovat veškeré učebnice paleontologie, antropologie, archeologie a dalších podobně zaměřených vědních disciplín a, pochopitelně, také veškerou vědeckou literaturu takto zaměřenou. Protože všechny tyto obory používají jednotky SI na objekty i živočichy, existující v dobách před jejich definováním.
Jsem toho názoru, že takovéto případy jasně ukazují duševní stav "bojovníků proti konspiracím", kterým se jejich palác, postavený ze samých lží a nesmyslů, začíná sypat na hlavu.
Setkal jsem se i s krásným pojetím, že informace o faktu X coby "konspiraci" a "desinformaci" byla pravdivá až do okamžiku ověření / zveřejnění pravdivosti faktu X, a teprve po tomto datu se fakt X stal pravdou.  Tuto koncepci je nutno odmítnout z následujících důvodů:

1. Onen fakt X byl pravdivý vždy, protože je nezávislý na tom, jak ho hodnotí lidé
2. Oni hlasatelé nepravdivosti faktu X mohou být (a v řadě případů asi správně) podezíráni z toho, že o pravdivosti faktu X věděli, ale že jen z důvodů vlastního prospěchu desinformaci o jeho nepravdivosti šířili. Dovolím si připomenout, že na pomezí padesátých a šedesátých let minulého století byla provedena známá studie na britských lékařích, z nichž část přestala kouřit a u obou skupin byl sledován zdravotní stav, vč. věku kdy zemřeli a příčiny úmrtí. A již někdy na začátku šedesátých let se obě skupiny začaly natolik výrazně v délce života a příčinách úmrtnosti lišit, že bylo možné kouření prohlásit za rizikový faktor pro uvedené znaky zdraví. Nicméně ještě někdy na začátku 80. let různí námezdní vědci a desinformátoři, najatí tabákovými koncerny, škodlivost kouření různými manipulacemi a triky zpochybňovali, přestože jim musela být realita jasná.
3. Pokud si oni hlasatelé byli vědomi, že pro zpochybnění nebo potvrzení pravdivosti onoho faktu X neexistují dostatečné informace neměli se na tomto poli angažovat. Ti méně neinteligentní z nich mohli i postřehnout, že jsou v čímsi zájmu tlačeni do hlásání určitého postoje, což více-méně je přinejmenším nepřímý důkaz pravdivosti onoho faktu X.
4. Jistěže podezření u kohokoli myslícího musí vzbudit i skutečnost, že je bráněno studiu faktu X (zda tedy je či není pravdivý). Zlí jazykové tvrdí, že výše zmíněné tabákové koncerny měly informace o škodlivosti kouření podstatně dříve než vznikla ona studie na britských lékařích, ale že ji držely v trezorech.

Jsem toho názoru, že kdyby se to výše zmíněné dění okolo škodlivosti kouření odehrálo v současné době, byli by vědci, kteří prokázali škodlivost kouření, prohlašování za desinformátory a možná i ruské agenty, práce na toto téma by čelily organizovanému zákazu přijímání k publikaci, jejich autoři by byli zbavování míst ve vědeckých institucích a vysokých školách a byli by též veřejně dehonestováni. Ostatně, jak jsme tomu byli  a jsme svědky v souvislosti s Covidem, pseudovakcínami mRNA proti němu, ale i s klimatem. 

Jak se podobným aktivitám bránit? Legálně v podstatě volbou stran, které ustřihnou různé "antikonspirátory" od státních peněz a zakládáním aktivistických skupin, hlásajících pravý opak toho, co "antikonspirátoři". Můžeme též hlasovat peněženkami a přestat nakupovat zboží a služby od těch organizací a firem, které ony "antikonspirátory" podporují. Docela by se hodil nějaký centrálně organizovaný internetový seznam takovýchto firem.

Snad aby bylo jasno s tím tabákem

Nehodlám nijak odmítat škodlivost kouření. Lze ovšem proti současné politice v tomto směru postavit následující fakta:

1. Zdrojem rizika kouření není samotný nikotin (na který se rozvíjí návyk), ale produkty suché destilace tabáku, v nichž jsou rakovinotvorné látky, toxické těžké kovy a další škodliviny, ba dokonce i nějaké radioizotopy z jaderných pokusů by se tam našly.
2. Problém je s nadhodnocováním rizika pasívního kouření. V mnoha případech budete strašeni hláškou, že pasívní kouření zdvihne riziko té či oné hrozné nemoci "na strašlivých 200 procent" a bude před vámi hluboce utajována informace, že půjde o "strašlivé zvýšení výskytu" z jednoho případu na sto tisíc, a někdy i na milion, obyvatel na dva. Některé choroby z kouření jsou totiž u nekuřáků extrémně vzácné. Pochopitelně, onen dvojnásobek je zpravidla nalezen u nekuřáka, žijícího s kuřákem v jedné domácnosti. Pokud se s takovou expozicí zohlední délka a intenzita expozice tabákovému kouři třeba v restauraci (o zastávce MHD raději ani nemluvě), dostáváme se do oblasti naprosto bagatelních rizik, srovnatelných například s rizikem spojeným s černobylským spadem (tedy cca 1000 nebožtíků za sto let na celou tehdejší ČSSR, po rozdělení státu jsme si se Slováky zbytek té tisícovky rozdělili). Nehledě k tomu, že řada restaurací měla pasívní kouření zcela uspokojivě vyřešeno rozdělením na kuřáckou a nekuřáckou část.
3. Problematický je i boj protitabákových fanatiků proti bezdýmým formám aplikace tabáku či nikotinu od žvýkacího tabáku (může mít nějaké negativní dopady na dásně, ale zanedbatelné proti rizikům z kouření), či dokonce bezdýmých forem tabáku, jejichž riziko je zanedbatelně malé (když si dáte pečenou jitrnici nebo jelito, vystavíte se riziku daleko většímu, v případě požívání grilovaných pokrmů je toto riziko ještě vyšší). A u "elektronických cigaret" je opět riziko ještě nižší. Důležité totiž je, že převedeme-li kuřáka klasických cigaret (a pod.) na některou z alternativ, výrazně mu snížíme riziko řady nemocí, někdy na úroveň exkuřáků, někdy až na úroveň nekuřáků. Charakteristické je, že za mnohými z aktivit proti alternativám kouření stojí demokraticky nelegitimní vedení EU, případně WHO, která za poslední roky zdegenerovala na cosi, co je vedeno člověkem,. jehož jediná odborná medicínská kvalifikace je veteránství z marxistických partyzánských bojůvek v Africe.

Jistěže na poli takovýchto spíš fanatismem než rozumem opatření jsou ještě dva problémy:

1. Boj proti bagatelním rizikovým faktorům vede ke zbytečnému plýtvání penězi, ale i jakéhosi sociálního potenciálu, tedy toho, co jsou lidé ještě ochotni přijmout
2. Boj za bezcenné nesmysly vede k totalitarizaci společnosti a erozi demokracie. Dejme těmto bojovníkům volné pole působnosti a jednoho dne se probudíme ve státě, proti kterému byl Husákův režim ještě zlatý (akorát půjde do nějakého gulagu každý, kdo by se to odvážil konstatovat)

U těchto bojovníků a jejich bojů je tedy konspirace naprosto stejná, jako byla ona výše popsaná u tabákových koncernů, ale v opačném gardu.
Je nutno rovněž připomenout, že nástup racionálních opatření proti tabáku a tabakismu byl spojen s tím, že uvedení "bojovníci" prohlašovali za "statisticky významné" výsledky  s pravděpodobností 80 či 85 procent (pro nestatistiky: opravdová statistická významnost existuje v rozmezí 95 - 100 procent; při souběhu vzájemně nezávislých statistik lze jít i níže, ale ne pod 90 %). Těmito excesy se totiž tito bojovníci zdiskreditovali a jejich následné statistiky (již s pravděpodobností 95% a výš) byly právem podezírány z "cinknutosti".
Jistěže úspěšnosti těchto bojovníků nepřidal ani fakt, že nejznámějším bojovníkem proti kouření byl jistý Adolf Hitler, povoláním vůdce.
Je jasné, že tabák byl škodlivý vždy, ale ono postavení "nejsilnějšího jednotlivého faktoru životního stylu" nabyl až ve druhé polovině minulého století. Do té doby mu konkurovala řada faktorů dalších, přinejmenším srovnatelných. Včetně různých zdrojů úplně  stejných produktů suché destilace organických materiálů. Až investice do vytápění, průmyslových pecí, přechod z vaření na dřevě nebo uhlí na plyn či elektřinu (původně sloužila plotna k tomu, že na ní hořelo a doutnalo dřevo a mezi tím byly na kovových trojnožkách nádoby v nichž se vařilo, v muzeích dokonce můžeme vidět i "hrnce s nožičkami", které trojnožku nepotřebovaly), prevence smogových situací, i zavedení katalyzátorů do aut (dala by se jistě najít i další opatření) společně s významným prodloužením délky života z něj učinily takto dominující faktor zdravotního rizika. Ještě někdy na začátku minulého století bylo kouření v kontextu dalších zdravotních rizik v podstatě bagatelní záležitost.
Čili "neškodnost kouření" byla hoax vždy, ale "šílená rizikovost kouření" byla hoax od 16. století do zhruba poloviny minulého století. Včetně toho, že pokud by se, třeba v 17. století bojovalo proti kouření a zanedbal se pokrok v eliminaci jiných zdrojů kouře, např. konstrukce komínů či dokonce náhrada dýmníků opravdovými komíny, tak by se peníze na ten boj s kouřením v podstatě vyhodily oknem. Komu to zatím nedošlo, tak budiž jasně uvedeno, že kouření se stalo tak významným zdravotně rizikovým faktorem až poté, co byly eliminovány či výrazně sníženy faktory "konkurenční" a původně z tohoto hlediska významnější.

Naprostá většina "desinformací" či "konspiračních teorií" je alespoň zčásti pravdivá. Zbytek je v podstatě odhalitelný na úrovni trochu bystřejšího laika se základním vzděláním. "Boj proti desinformacím" je většinou bojem proti naprosto či z velké části pravdivým informacím, které se ovšem nehodí do iluzívního světa, který se snaží vytvořit "uživatelé" současného režimu, aby o toto své exkluzívní postavení nepřišli. Navíc "blokování desinformací" je v podstatě obcházení ústavního zákazu cenzury, takže na každého takového "bojovníka" je třeba hledět jako na někoho, kdo chce zlikvidovat demokracii, protože bojuje proti ústavnímu pořádku tohoto státu.

Proč by se měli Motoristé trochu redefinovat

Strana Motoristé sobě získala překvapivou podporu ve volbách do Europarlamentu a již očekávanou v našich parlamentních volbách (byť se to libtardům a dalším fašistoidům nelíbí) hlavně svým vymezením pro auta a individuální autodopravu, která jsou v příkrém rozporu s tím, co hlásají ekologové, klimatologové a podobní desinformátoři.

Proč je lidé volili?

Jsem toho názoru, že za volebním úspěchem Motoristů stojí hlavně jejich odpor vůči ekopitomostem, který ostatně vyvrcholil konflikty kolem obsazení postu ministra životního prostředí. Kdejaký bezcenný aktivista, živený z peněz nás, občanů, aniž by dělal cokoli přínosného pro společnost, zahájil ječení a další protestní aktivity s cílem zrušit výsledky demokratických voleb, protože se prototalitním ekologům naprosto nehodí.
Troufám si tvrdit, že protesty vyvolávající postup proti sociálně patologických jevům a aktivitám, podporovaným minulou vládou, má asi u voličů z bodů programu Motoristů nejvíce fandů.
Nejsem si však jist, zda jim přinese nějaké hlasy jejich pozitivní postoj k našemu setrvání v EU. Už proto, že komukoli alespoň trochu soudnému musí docházet, že mnoho z programových bodů Motoristů z výše uvedené kategorie je prakticky neslučitelných s naším členstvím ve stávající EU. Přitom představa nějaké zásadní reformy tohoto spolku, která by přinesla změny kompatibilní s programem Motoristů, je naprosto nereálná. Pokud se bude EU nějak měnit, tak s vysokou pravděpodobností (hodně přes 99 %) k horšímu, byť mohou nastat určité snahy podstatu těchto změn nějak kamuflovat. Významná část voličů právě toto chápe, a současná bezpodmínečná pro EUrounijnost je může od Motoristů odradit.
Když jsem toto téma už nakousl: Je mi jasné, že ekonomická integrace Evropy má velký pozitivní ekonomický potenciál. Ostatně to dokázaly hospodářské výsledky EHS. Problém ovšem je, že se z EU stává stále více jakási polototalitní organizace, směřující k totalitě naprosté.
Faktem také je, že současná EU se drasticky liší od organizace, do níž jsme vstupovali. Ti předvídavější z nás proto hlasovali proti, avšak k celkové naší smůle byli přehlasováni hlupáky a omezenci, nechápajícími tehdy již jasně viditelné trendy dalšího vývoje. Současná EU se od té, co existovala v době našeho vstupu, liší asi jako Německo po nástupu Hitlera od Výmarské republiky, nebo poúnorové Československo od předúnorového.
EU se vyžívá v naprostých pitomostech a ptákovinách, jako je "boj za záchranu planety" nebo za "nediskriminování žen, různých minorit a pod.", posílá naše peníze na Ukrajinu, kde jsou transformovány nikoli na vojenskou výzbroj a výstroj, ale na zlaté WC mísy ukrajinských oligarchů, podporuje imigraci civilizačně nekompatibilních a totálně nepřizpůsobivých osob (a také netrestání jejich kriminálních aktivit) a další podobné věci.
Přitom za celou svou existenci nedokázala např. sjednotit dopravní pravidla a značení či zavést jednotný úřední jazyk (aby na každém balení potravin nemuselo být bleším, a naprosto nečitelným, písmem psáno jejich složení ve spoustě jazyků). Do popředí se sice spontánně dere angličtina, ale to jsou chaotické skřeky bez v praxi použitelných gramatických a ortografických pravidel, které se není s to naučit ani většina rodilých mluvčí (dokonce ani ti s VŠ vzděláním, vlastní zkušenost z kontaktů s nimi). EU tedy nedělá, co by dělat měla, a zaměřuje se na naprosté nesmysly. Členství v ní má od počátku zápornou bilanci (při zhodnocení jeho nepřímých nákladů a negativních ekonomických dopadů).

Totalita a demokracie

Ekonomické výsledky totality jsou paradoxně prakticky vždy horší, než výsledky demokracie, zejména v delším časovém měřítku.  A to samé následuje i po stránce vojensko politické. Přestože by mohlo mnoho lidí očekávat opak, v důsledku možností totality relativně bezohledně využít veškeré zdroje, které má k dispozici, je pravdou opak.
Už naše historie takovouto situaci zná: Dokud bylo husitské hnutí relativně pestré, tak sílilo a nakonec stačilo zazpívat "Ktož sú boží bojovníci..." a nepřátelé se dali na hysterický útěk. Jakmile se ovšem vytvořila relativně homogenní a totalitními prvky v jednotě udržovaná "obec polem pracující", došlo ke známé bitvě u Lipan, v níž byla tato větev husitství potřena mj. zbytkem těch neunifikovaných husitů.
Pokud se podíváme do historie blíž, tak můžeme pozorovat, jak demokratické státy porazily za druhé světové války totalitní Německo i totalitní Japonsko a jejich satelity. Přestože i tyto státy byly nuceny zavést jakési prvky totality, např. přídělový systém nebo opatření v oblasti šíření informací, svou podstatou zůstaly demokratické, v totalitu se nepřeměnily. 
Demokratické státy, a zejména USA, byly daleko otevřenější různým formám inovací, které neměly šanci projít v totalitním systému . Ponorkovou válku o Atlantik Německu nakonec prohrála drastická inovace stavby lodí v USA, v podstatě blízká pásové výrobě v továrnách, a vyžadující minimální nároky na personál. Vedoucí této výroby bral i servírky z restaurací, které se po cca dvoutýdenním zaškolení staly pracovníky pro tuto výrobu plně kvalifikovanými. Výsledkem bylo, že počty potopených lodí byly převýšeny počtem lodí nově postavených.
Posléze USA začaly tímto způsobem produkovat i letadlové lodě, tzv. eskortní. Doprovázely konvoje plující přes Atlantik a operovaly i na bojišti v Pacifiku. Z letadla je totiž lépe vidět ponorku než z paluby lodi. Pokud je těsně pod hladinou, může ji zničit samotné letadlo, pokud je hlouběji, navede na její pozici doprovodné válečné lodě, eskortující konvoj, vybavené vrhači hlubinných bomb. Nakonec, když už se válčilo prakticky jen v Tichomoří, se tyto lodě střetly s tehdy největší bitevní lodí světa, japonským kolosem Jamato, v jeho první a poslední bitvě, a přesto, že byly krátce předtím pocuchány tajfunem, v této bitvě obstály (k velkému údivu amerického velení).
Výhodou demokracie bylo i lepší informování vlády a vojenského velení o neúspěších a jejich příčinách, zatímco v totalitních státech byla tendence tyto informace zatajovat či zkreslovat z obavy před represemi.
Z tohoto důvodu nebylo s to nacistické Německo dokončit výrobu klasické jaderné bomby, přestože jeho startovní čára byla blíž cíli než startovní čára, z níž vyrazili Američané. A bez "atomových špionů" by nemohla vzniknout jaderná bomba ani v totalitním SSSR.
Můj oblíbený příklad je, že jediným důvodem pro neshození jaderných bomb na Japonsko byla skutečnost, že touto akcí předvedli SSSR, že je atomová bomba reálně zkonstruovatelná. Proti atomovému programu byla v SSSR silná ideologická opozice, vycházející z Leninova díla "Materialismus a empiriokriticismus". Jde o to, že některé partie, zaměřené na kritiku empiriokriticismu a jeho tvůrce, Ernsta Macha (1838–1916), lze vyložit jako popření reálnosti jeho objevů, na nichž v podstatě stály fyzikální základy jaderné bomby. Z tohoto důvodu byl Kurčatov pořád "jednou nohou" v GULAGu, právě dokud nebouchly bomby nad Hirošimou a Nagasaki. Teprve potom dostal "plnohodnotnou zelenou".
Faktem je, že geniální politik, vybavený navíc strojem času (jakého USA rozhodně neměly), by asi obětoval těch cca půlmilionu svých mužů a několik milionů Japonců, padlých při invazi na Japonské ostrovy (o japonských civilistech, v té době doslova umírajících hladem jako mouchy, ani nemluvě), a rozšířil zvěst (atomových špionů na to bylo dost), že projekt Manhattan narazil na neočekávané a fyzice se vzpěčující potíže, a že asi jadernou bombu vyrobit nelze.
Kurčatov, Sacharov a všichni další by skončili v GULAGu a posléze v hrobech, označených jen víčkem od konzervy s hřebíkem vypíchaným číslem vězně. A až by USA vytáhly jadernou bombu někdy v 50. letech, asi jak kouzelník Pokustón králíky Boba a Bobka, nebyl by v SSSR naprosto nikdo, kdo by byl s to jaderný projekt rozjet (natož dotáhnout do konce).
Dokážu si ovšem představit naprostou neschopnost demokratických politiků pochopit podstatu totality a všechny její důsledky. Že by nějaká brožura desítky let mrtvého filosofa "dokázala" nemožnost vyrobit jadernou bombu a ovlivnila tím celý zbrojní program státu, si patrně nikdo z odpovědných politiků neuměl představit.
Ze stejného důvodu (tedy neschopnosti vymyslet něco kvalitativně nového) sice SSSR vypustil na orbitu Sputnik a později i Gagarina, ale "závod o Měsíc" prohrál natolik, že sovětská propaganda nakonec musela tvrdit, že let na Měsíc nikdy nebyl plánován.
Sovětská totalita totiž stačila na to, aby pomocí vylepšených motorů V2 dostala na orbitu družici, a aby baterií těchto motorů na ni vynesla i Gagarina, ale taková baterie už nebyla s to vynést větší náklady, případně dosáhnout únikovou rychlost s velkou lodí.  Navíc v tom "vylepšení" šlo hlavně o kvalitnější materiály, v Německu koncem války skoro nedostupné, využívané při vývoji prototypů, ale v sériově vyráběných raketách už byly nahrazené materiály nižší kvality. Takový "vyšizený" motor postačoval k uvedení V2 na balistickou dráhu, ale cestu na orbitu by už nezvládl (zatímco plnohodnotný prototyp ano).
V důsledku relativně úspěšného využívání morálně zastaralých motorů V2 byl v SSSR zbržděn vývoj kvalitativně nových motorů, jaké USA posléze použily v programu Apollo ( sovětští propagandisté se dokonce v populárních časopisech pro mládež chlubili, jak přechytračili Američany, kteří vyvíjeli vlastní motor pro let na orbitu, zatímco oni již vyvinuté slabé motory spojili do baterie) .
SSSR pronásledovala také smůla: Na začátku jejich "měsíčního projektu" zemřel geniální konstruktér Koroljov a nebyla za něho rovnocenná náhrada (což je opět jev charakteristický pro poměry v totalitních státech).
Na základě těchto příkladů, a dalo by se jich jistě v historii nalézt více, lze předpokládat, že současné trendy v EU směrem k řízení naprosto všeho z jediného centra, navíc prováděné v podstatě totalitním diktátem a bez zohlednění neúspěchů a negativních dopadů, povede k tomu samému jako v těch příkladech: K postupnému hospodářskému a politickému úpadku a nástupu totální vojenské impotence. Ostatně dění v posledních cca deseti letech lze vyhodnotit jako počátek propadu.

Reakce

Protože EU spěje sále víc směrem k podobě jako nacistické Německo, jeho japonský spojenec, nebo jeho stalinský rival, stále více lidí chápe, že naše  členství v této organizaci (a když už jsme u toho, tak i její existence na úrovni schopné ovlivňovat naše životy) je naprosto neslučitelné s naší prosperitou. Včetně nemožnosti zavedení naprosté většiny prvků politiky, které jsou součástí politického programu Motoristů, jako je třeba omezení nebo zrušení Green Dealu a dalších pitomostí. Tedy nikoli formou nějakých "potěmkinských vesnic" jak jsme toho byli v politice EU opakovaně svědky, ale ve fungující podobě.
Z výše uvedených důvodů jsem toho názoru, že Motoristé mají největší voličský potenciál mezi euroskeptickými voliči, pro něž jsou strany typu ANO nouzovým řešením a z nějakých důvodů nechtějí dávat hlas SPD. Současně by Motoristé mohli "vyluxovat" i nějaké voliče ze skupiny těch, kteří nevidí nikoho z jejich pohledu volitelného, a k volbám proto nechodí.
Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že Motoristé si svým lpěním na členství v EU jen škodí, a že by tento bod měl být změněn ve smyslu: Buď  reforma, spočívající v návratu před Lisabon (nebo ještě lépe před Maastricht) a návrat k onomu volnému pohybu osob, zboží, financí a služeb, bez čehokoli dalšího, nebo odchod z ní, případně aktivní pomoc při její likvidaci.
Jsem přesvědčen, že takovouto úpravou volebního programu by Motoristé mohli leda získat. Eurohujerů je stejně volí jen zanedbatelný počet.
Ostatně, i já silně postrádám v našem politickém spektru stranu racionálně až pragmaticky kritizující výstřelky EU a jejích "převodních pák", pro niž by naše setrvání v této organizaci nebylo nedotknutelným dogmatem, ale konstatováním ve stylu "pokud to nepůjde po dobrém, budeme to zkoušet po zlém".

V případě Motoristů, jejichž pro masy občanů sympatické programové body jsou v podstatě negovány dogmatickým lpěním této strany na setrvání našeho členství v EU, navzdory tomu, že tyto body jsou v jejím rámci naprosto nerealizovatelné, je dle mého soudu strategickou chybou, která se už nyní promítá do poklesu voličské přízně v průzkumech volebních preferencí. Takže tato nadějná, a zcela jistě racionálně či pragmaticky orientovaným voličům sympatická, strana by se mohla, při setrvání tohoto rozporu programových bodů, po příštích volbách ocitnout mimo parlament.

Proč ten jekot?

Soudruzi spříznění s politickými neziskovkami ječí jak sbor Viktorek u splavu v souvislosti s možným zákonem o povinnosti vykázat, kdo si je ze zahraničí platí.

Ruský zákon?

Pochopitelně, u politického neziskovkáře a jeho příznivce poznáme velmi jednoduše, že lže. Stačí, že má otevřená ústa a z nich vycházejí nějaké zvuky.
Tento zákon pochází z USA a tam ho zavedli už někdy ve 30. letech minulého století, aby ztížili expanzi sovětských a fašistických ideologů do země. Právě toto bylo tehdy aktuální a zejména sovětské tajné služby pracovaly s pílí Ferdy Mravence na všech možných cestách, jak rozbít patrně nejdemokratičtější systém tehdejší doby.
Ostatně, přes tento zákon se podařilo, zejména v důsledku ideologického souznění prezidenta F. D. Roosevelta se stalinským režimem, vytvořit celou síť nepřátelských agentur, kterou musely zničit až komise pro neamerickou činnost..
Nemylme se, respektive nenechejme se obelhávat: Po pádu sovětského režimu nastalo jakési pootevření sovětských archivů v Rusku a než soudruzi odklidili Jelcina, badatelé mj. zjistili, že všechny osoby, které komise pro neamerickou činnost označily za spolupracovníky sovětských tajných služeb, takovéto vazby skutečně měly. Mezi lidmi postiženými touto cestou se nenacházel ani jediný nevinný.
Nicméně onen zákon v dobách studené války zpomaloval novou expanzi antidemokratů do politického systému USA, takže až v několika posledních desetiletích došlo k postupné bolševizaci Demokratické strany. A občané USA, na rozdíl od našich předků v roce 1948, s bolševiky většinově vyběhli, což se nejspektakulárněji projevilo zvolením D. Trumpa prezidentem.

Proč ne politickým neziskovkám

Politický systém v demokracii funguje naprosto jasně:
Existuje nějaký bod v politice. Toho se buď uchopí některá ze stávajících politických stran, nebo na toto téma vznikne i strana nová. Strana s tímto bodem ve svém programu se uchází o přízeň voličů. Pokud voliči s tímto tématem souznějí, strana dostane možnost jej, nebo jeho prvky, prosazovat v zákonodárných orgánech. A záleží, pochopitelně, jak silný mandát od voličů má, a také na šikovnosti zástupců této strany, vč. umění uzavírat smysluplné kompromisy s jinými politickými stranami.
To, co jsem popsal, je prostě standardní zastupitelská demokracie.
Problém politických neziskovek spočívá v tom, že stojí mimo demokratický systém. Vliv získávají prostředky v podstatě nekompatibilními s demokracií (proto je také havlovská "občanská společnost" v podstatě negací demokracie). Občanská společnost jistě objektivně existuje, objektivně má jakýsi smysl, ale v principu by se neměla plést do toho, co je předmětem politiky. Může sloužit např. ke kultivaci etických principů (které se z definice s politikou a jejími produkty míjejí), ale neměla by zasahovat do tvorby zákonů jako takových.
Je to v podstatě jasné a logické: Neziskovky mají nepatrnou a nijak v praxi neověřitelnou demokratickou legitimitu. Většinou prosazují agendu, která nemá šanci projít řádným legislativním procesem. Naprosto typické je to u "zelené" agendy. Ekologické strany se u nás do parlamentu dostanou prakticky jen nějakým podvodem nebo trikem, protože jejich podpora mezi voliči je hluboko pod oněmi pěti procenty, potřebnými pro vstup do parlamentu. I současné zelené poslankyně se dostaly do PS PČR prostřednictvím Pirátů, tedy kryptoekologické strany, která postupně, právě pro toto své zaměření, ztrácí voliče.
Je také třeba odmítnout demagogické žvásty, které se na nás hrnou ze sdělovacích prostředků, hlavně těch "veřejnoprávních". Opravdu nikdo nechce postihovat dobrovolné hasiče, zahrádkáře a řadu dalších organizací, provádějících nepolitickou a pro společnost jednoznačně užitečnou činnost. Nehledě k tomu, že tyto organizace byly do tohoto statutu nahnány více-méně násilně, spíš jim to přineslo problémy než nějaký benefit, a zcela jistě, kdyby se neziskovky zrušily (třeba anulováním onoho zákona z roku 2006), fungovaly by bez větších problémů dál, protože je občané prostě chtějí a potřebují. Tyto organizace také neprovozují prakticky žádnou politickou agendu, jedou po odborné linii.
Naopak je třeba se zaměřit na neziskovky, které provozují agendu ryze nebo převážně politickou, ať už jde o prosazování ratifikace fašistické Istambulské smlouvy, ekologii, klimatologii (resp. "boj za klima"). genderismus, multikulturalismus a pod. Toto jsou totiž politická témata, která by měla procházet řádným procesem parlamentní demokracie, tedy zajištěním jejich řešení podle vůle většiny voličů, a ne jeho obcházením.

Proč řešit financování

Opět je to jasné: Máme zde jakousi organizaci, prosazující cosi, co voliči většinově odmítají. Tudíž, aby tato organizace mohla fungovat, potřebuje nějaký zdroj financí. Přičemž je jasné, že financování takovéto organizace může ve větší nebo menší míře diskreditovat její tuzemské podporovatele (jistě záleží na tom, v jakém oboru pracují a jak moc jsou závislí na přízni veřejnosti, a zda např. veřejnost má nějakou možnost dát vydělat někomu poskytujícímu srovnatelné zboží a/nebo služby).
Financování ze zahraničí, pochopitelně, bere občanům možnost "volit peněženkami", tedy nějak citelně postihnout sponzora pro ně nepřijatelného politického programu. A jistěže je to celé ještě akcentováno v současné situaci, kdy tito zahraniční sponzoři mohou být nejrůznějšími cestami utajováni.
Pochopitelně, ještě zde hraje roli i skutečnost, že zveřejnění sponzoringu politických neziskovek povede k pádu systému lží, kterými je naše veřejnost dlouhodobě zaplavována.
Vůbec bych se (například) nedivil, kdyby se ukázalo, že řada zelených neziskovek je financována Ruskem (a jistě ne jen u nás). Je to jednoduché, ať už konkretizujeme onu klasickou otázku "CUI BONO" jakkoli, je v zájmu především Ruska, aby zelení totálně rozvrátili pod nesmyslnými záminkami typu "boje za klima" energetiku a následně i ekonomiku států EU. Je v ruském zájmu, aby zbrojovky vesměs krachovaly a ty jakž takž ještě funkční byly závislé na dovozu klíčových komponent z dalších států, mnohdy EU více-méně nepřátelských. Není žádným tajemstvím, že po řízeném "ekologickém" krachu evropského ocelářství je hlavním zdrojem oceli pro EU Rusko. A lze s úspěchem očekávat, že pokud by se v EU rozjela výroba zbraní, použitelných v případě napadení Ruskem, tak tento pramen prostě vyschne. 
A jistěže i v rámci "demokratických" států se najdou takové, které nemají moc sympatií veřejnosti. A že by např. financování něčeho z "norských fondů", tedy peněz polototalitního státu, specializujícího se na únosy dětí, ledaskomu vadilo.

Takže donucení neziskovek k tomu, aby musely zveřejnit své zahraniční vydržovatele je naprosto správná věc a mělo by být v demokratickém státě samozřejmostí. 

Volby od 16 let

Opět se otevřelo téma snížení věkového limitu na šestnáct let. Tentokrát se za to bije soudruh prezident. Jaké motivy k tomu pravdu a lásku vedou?

Historie

Je neoddiskutovatelným faktem, že snížení věkového limitu pro volby z prvorepubličních 21 let (a ve volbách do senátu ještě vyššího věku) na 18, stejně jako zpřístupnění voleb státním úředníkům a dalším skupinám, žijícím za státní peníze (např. policistům nebo vojákům) velice přispělo k vítězství KSČ v prvních volbách po osvobození. Prvovoliči byli totiž skupinou, která je volila nejvíce. Toto vítězství jim umožnilo získat silová ministerstva, což jim značně pomohlo při organizování puče v únoru 1948.

Současnost

Není žádným tajemstvím, že v "pokusných" volbách na středních školách běžně s velkou převahou vítězí antidemokratické strany, zhruba odpovídající minulé vládní pětikoalici. Tedy strany, jejich hlavou je nynější soudruh prezident. 
Zcela jistě tedy existují očekávání, že  tento posun voličského věku by posílil antidemokratické strany, napojené na organizovaný zločin, protože pro osoby tohoto věku jsou kauzy jako Dosimetr nebo Kampelička vzdálenou historií, "pravěkem". A koho zajímají, ten žije pro minulost a ne pro budoucnost, případně je rovnou "ruský troll". A beztak ty kauzy vytvořily ruské tajné služby, aby nás zbavily "skvělé budoucnosti" v EU.

Důsledky

Přestože se uvádí, že by mělo jít "jen" o komunální volby, situace je zcela jiná.
Snad všichni známe sliby jezinek z pohádky o Smolíčkovi Pacholíčkovi: "Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme." Je jasné, že dříve nebo později by došlo ke snaze dostat tyto voliče jednak k volbám do vyšších zastupitelských orgánů (pokud se oněmi "komunálními" myslí jen volby do místních zastupitelstev, a ne okresy a pod. a kraje), následoval by nejspíše "méně důležitý" senát a zanedlouho bychom měli šestnáctileté i u uren na hlasovací lístky do poslanecké sněmovny.
Druhou věcí je, že pokud by se komunální sféra stala sídlem opozice, zhoršila by se pozice vlády, která by musela bojovat nejen s parlamentní opozicí (včetně senátu) a soudruhem prezidentem, ale musela by odrážet ataky i z komunální sféry. Mohlo by se také objevit komplikování volební agitace demokratických (+- nyní vládních) stran, od znemožňování předvolebních shromáždění, až po různé machinace s výlepem volebních plakátů, protože tohle místní zastupitelstva reálně dělat mohou. Zastupitelstva by také mohla podporovat aktivity antidemokratických stran ve školách všech stupňů.
Pokud by volili šestnáctiletí, volili by středoškoláci a učňové. Logicky by se stala příslušná školská zařízení platformou pro politickou agitaci, což je jednoznačně špatná věc. Dost na tom, že prototalitní pravdoláska takto zamořila vysoké školy. Přestože většina z nás, co jsme zažili rok 1989, cinkala klíči mj. za depolitizaci školství.

Tedy, proč ne

Bez ohledu na jakousi "zralost", definovanou různými pochybnými metodami z humanitních oborů, jsou šestnáctiletí v naprosté většině sociálně nezralí. Zpravidla sídlí v "mamahotelu" a pokud chodí na brigády (čímž se v návrhu také manipuluje), tak si nevydělávají na živobytí, ale pouze na jakési přilepšení ke kapesnému od rodičů.
Dle mého soudu by volit měl pouze ten, kdo už poznal klady a zápory samostatné existence a zažil důsledky toho, co se mu povedlo, nebo naopak na čem ztroskotal (a která státní instituce mu pomáhala a která naopak házela klacky pod nohy). Už ono snížení volebního věku na 18 let dostalo k urnám řadu sociálně nevyzrálých osob, které pak volily totalitu. 
Mimochodem, ten věk 21 let, který měla první republika, nebyl jen z důvodu sociální vyzrálosti, ale rovněž je to věk, kdy je (mj.) ukončen růst rezistence na alkohol a rychlosti jeho odbourávání v těle (proto také některé státy mají tento věk jako limit pro konzumaci alkoholu). Člověk se v tomto věku stává "biochemicky dospělým".  Jistěže tento věkový limit mohl být inspirován i praktikami řady zemí, kdy byli před volbami voliči "upláceni" konzumací alkoholu.
Ve věku 16 let rovněž ještě přetrvává z dětství vysoká míra sugestibility, jakou nyní využívají reklamní firmy pro ovlivňování této skupiny ve smyslu, že vlastnictví toho a toho výrobku je "šíleně cool", a kdo ho nemá, je "socka" nebo "looser". Opravdu si přejeme, aby ve stejném duchu evokace stádního myšlení probíhala předvolební agitace?

Ideální řešení

Pokud by hlavním kritériem připuštění k volbám měla být sociální zralost, tak by se volební věk v dnešní době musel naopak zvýšit na 25 či více let, protože až někdy tehdy většina daného ročníku je schopná samostatného života, včetně přijetí odpovědnosti za svá rozhodnutí. V podstatě ještě starší doktorandi nebo dokonce "postdoc", sociálně zralí nejsou.
Jistěže další možností by bylo nastavení nějakého kritéria nezávislého na věku, nebo ten věk dále upřesňujícího.
Dokážu si představit vazbu volebního práva na rodičovství a řádnou výchovu. Tedy vazbu na to, že volič je rodičem dítěte, které řádně plní své povinnosti (jako je třeba školní docházka), nemá konflikty se zákonem (byť jeho věk neumožňuje trestání) a  pod. Případně na to, že dotyčná osoba se opravdu stará sama o sebe (dá se to doložit daňovým přiznáním), a nežije ani na náklady rodičů, ani ze ze sociálních dávek a pod.
Dokázal bych si představit i nějakou kombinaci výše uvedeného s věkovým kritériem. Tedy nějaký věk "pro všechny" a nějaký (nižší) věk "pro splňující kritéria sociální zralosti". V takovém případě bych se nebránil v případě onoho nižšího věku ani těm šestnácti rokům. Předpokládám, že dvojice, pečující v tomto věku o dítě (byť s pomocí od rodičů), bude mít realističtější pohled na stát a jeho potřeby (a požadavky občanů na něj), než mnohý třicetiletý bezdětný.

Paušální snížení volebního věku na 16 let je tedy nebezpečný plán, z něhož jako čertovo kopýtko trčí snaha posílit volební hlasy pro levicové antidemokratické strany. Daleko důležitější jsou kritéria sociální zralosti a samostatnosti, která lze považovat za velmi důležitý faktor, vedoucí ke zodpovědnému hlasování. Vzhledem k masívnímu výskytu sociální nezralosti (s narůstajícím trendem v čase) u 18 letých by se věková hranice pro připuštění k volbám tedy spíš měla zvýšit. Případně by věk nemusel být jediným atributem "schopnosti volit".

Špatná zpráva pro EU a spol.: Lidé se začínají organizovat.

Existuje poznatek z psychologie (ale i z vojenství, politiky a pod.), že naprosto odlišně se chová neorganizovaný dav v porovnání s organizovanou skupinou. Je to trochu nadneseně popisováno, že dav či tlupa se chovají jako jejich člen s nejnižším IQ, zatímco dobře organizovaná skupina se chová jako její člen s nejvyšším IQ.

Historie

Můžeme sáhnout až do antiky. Řecký žoldnéřský oddíl se nechal najmout perským princem Kýrem (neplést si s perským císařem Kýrem Velikým, tohle byl jen velmi ambiciózní princ z téže rodiny) k násilnému získání perského trůnu. V první významnější bitvě byla perská (tedy vládcova) armáda díky vojenskému umu řeckých žoldnéřů na hlavu poražena, nicméně princ se připletl do bezvýznamné dílčí šarvátky a v ní padl.
Řekové tedy vyslali k poraženým Peršanům poselstvo na vyjednání pokojného odchodu (asi do řeckých osad na pobřeží Egejského moře), nicméně Peršané, navzdory tehdy již platným zvyklostem, vyjednavače, tvořící důstojnický sbor řeckého vojska, zákeřně povraždili a vyzvali řecké vojáky, aby se vzdali (což by znamenalo otroctví v podstatně nehumánnějších poměrech v Persii oproti poměrům v Řecku). Nicméně, a zde tedy nastalo to, proč tuto dávnou historii uvádím: Řekové zvolili nový důstojnický sbor a podřídili se jeho vedení. Pod velením těchto důstojníků Peršany porazili na hlavu (a vzhledem k jejich předchozímu barbarskému činu se s poraženými zrovna nemazlili) a vítězně odtáhli z bojiště.
Nešli k Egejskému moři, ale k Černému moři, kde je Peršané nečekali. Jedním z nově zvolených důstojníků byl Xenofontés, který celou tuto historii popsal v díle Kírú anabasis, dostupném i v českém překladu. Po několika letech se řecký oddíl skutečně vynořil na pobřeží Černého moře (v dosahu tehdy existujících řeckých osad), rozmnožený o místní ženy, se kterými se někteří řečtí vojáci a důstojníci oženili, i o děti z těchto svazků narozené (cesta trvala několik let; pro našince, který tuto trasu projede autobusem cestovní kanceláře, naprosto neuvěřitelné).
Nicméně je třeba zdůraznit právě to, že se Řekové zachovali jako organizovaná (a to i hierarchicky) skupina. Jak tlupa uprchlíků z bojiště by neměli šanci.
Rovněž jsem svého času vyslovil myšlenku, že i kosmické lety, vč. letů za hranice Sluneční soustavy, budou muset být organizovány vojensky, aby měly šanci na úspěch. Více méně je to i v souladu s některými díly západní SF (třeba série Star Trek), případně východní (třeba raní bratři Strugačtí).

K té ekologii

Ekologové v podstatě od začátku vystupovali jako organizovaná skupina, či spíše organizovaný a kooperující konglomerát organizovaných skupin. To jim umožnilo získat vliv, který byl v řadě zemí daleko za hranicí jejich volebních preferencí. U nás je to zvlášť výrazné, protože tak hloupí, aby volili zelené v nadprahovém (pro vstup do PS PČR) procentu hlasů, byli naši voliči pouze jednou, a to zřejmě ještě došlo k jakémusi komplotu, daném manipulací s předvolebními průzkumy. Jinak se zelení dostali do poslanecké sněmovny jen cestou "krypotozelených" stran, jako jsou piráti. Tu a tam se někdo dostane do senátu "s podporou zelených" a to je vše.
Nicméně právě proto, že fungovali jako kooperující organizované skupiny, pronikli do MŽP a dalších státních institucí, ovlivňovali jejich chod (včetně tvorby legislativních návrhů a podobných dokumentů), prakticky vždy ke škodě občanů. Teprve nyní dává pan Macinka dohromady přehled financí, které tyto skupiny vyzískaly, a to především k financování aktivit na úkor našich občanů. A jiné prostředky byly promrhány na podporu podobně škodlivých organizací, působících v zahraničí.
Ostatně, kdyby Trump neudělal nic jiného, než že těmto parazitům odňal americké peníze, zasloužil by si za to sochu z 24 karátového zlata v nadživotní velikosti. A člověku se chce skoro parafrázovat Járu Cimrmana "A není čtyřiadvacet málo? Což takhle třicet?!", bez ohledu na to, že ví, jaký je to nesmysl.
I dnes v podstatě ekologové a další "zelení" vzdorují nové státní moci asi jako Wermacht Rudé armádě v letní kampani na východní frontě v roce 1944 "buvolím pohybem". Vytlačit je z nejrůznějších postů, které obsadili čistě z důvodu páchání zla pro tento stát a jeho občany, bude potřebovat dlouhodobé a systematické úsilí.

K neekologii

Odpůrci zelených škodlivých nesmyslů se, bohužel, začali organizovat mnohem později, skoro s takovou latencí jako vědci k odporu proti Lysenkovi a dalším podobným pavědcům. Proto také tento odpor byl zpočátku málo úspěšný a lidé v něm proti ekologům ztráceli jednu pozici za druhou. U nás možná trochu méně než ve světě, ale i u nás ekologové a jejich organizace až do nedávna získávali stále více půdy pod nohama.
Nicméně lidé se poučili a opravdu se začali organizovat. U nás se to projevuje např. tím, že ekonesmysly, typu jednoznačně lidské zdraví ohrožujících větrných elektráren, mají stále menší podporu a ve stále větším procentu lokální referenda na "ekologická" témata vyhrávají odpůrci ekologů.
Ostatně, i přírodě, stejně jako lidem, jednoznačně škodlivá CHKO Soutok byla prosazena proti relativně organizovanému odporu občanů klerofašistickou vládou. A i odchod této vlády na politické smetiště byl dán mj. lépe se organizujícími občany.
Formuje se také odpor proti ekologům na Šumavě, přičemž mj. jde o snahy vydobýt od zelených škůdců kompenzace nejen za devastaci lesů chovem kůrovce, ale i za drastický pokles ceny pozemků, vyvolaný touto devastací, rovněž i za výrazné zhoršení parametrů životního prostředí, dané především "náhradou" živých stromů stromovými mrtvolami, z nichž se, mj., uvolňují pro člověka patogenní organismy a alergeny. Toto úsilí, ke štěstí zelených škůdců, do jisté míry narušila epidemie COVID a restrikce pohybu a dalších aktivit obyvatel.
V některých státech se dokonce podařilo zákony, původně prosazené ekology za účelem blokování veřejně prospěšných staveb (od železnic a dálnic až po nákupní střediska), využít k blokování výstavby ekohnusů typu větrných a fotovoltaických elektráren.

Růst

Uvedený odpor občanů proti ekologickým škodlivým nesmyslům má zcela jednoznačně narůstající charakter a je potěšitelné právě to, že též narůstá stupeň jeho organizovanosti.
Ostatně, takovým indikátorem uvedeného procesu je růst strany Motoristů, od skupin s lokálním významem (typu občanských skupin ve velkých městech), až po stranu, mající poslance jak v parlamentu EU, tak i v PS PČR. A Motoristé zatím dělají více-méně to, co od nich lidé očekávají, a kvůli čemu je volili.
Nicméně narůstá i odpor vůči nejrůznějším ekoaktivitám, u něhož se dá předpokládat další růst poté, co "zlí Motoristé" začali zveřejňovat, na jaké šílenosti a hnusoty se dávaly peníze od občanů různým nevládkám za předchozího ministra ŽP.
Velice důležitý je i kvalitativní nárůst odporu proti "boji za klima", představovaný stále sílící organizací CLINTEL, která na vědecké bázi, a přitom jazykem srozumitelným širší veřejnosti, vyvrací zmatené bláboly klimaalarmistů, vč. těch, kteří jsou sdruženi do organizace IPCC. Je ovšem třeba ve prospěch IPCC uvést, že od některých nehorázností "na první pohled" se již začíná distancovat i tento panel, což ještě před několika lety, když na pomyslném klimatickém trůnu seděla "božská Greta", nebylo myslitelné.
Nicméně CLINTEL v současné době zpracovává a publikuje na Parlamentních listech (a snad to pronikne i na další platformy) velmi seriózní rozbor problémů kolem "klimatické krize", která neexistuje a nikdy neexistovala.
Důležité také je, že "klima" není nějaký "vysoce odborný" problém. Na úrovni skutečně odborného bádání je jasně prokázáno, že ohrožení klimatu antropogenním oxidem uhličitým buď neexistuje vůbec, případně má na současném nárůstu teplot jen nepatrný a v reále zanedbatelný podíl. "Klima" je problém ryze politický a jeho řešení spočívá v odmítnutí klimahysterických politiků, prosazujících dekarbonizaci a mnoho dalších pitomostí z klimalží a klimahysterie plynoucích, a jejich nahrazení politiky jako jsou Motoristé (a snad se najdou i další strany, orientující se na "klimatický skepticismus").
Určité oslabení klimahysterie nastává i v samotném centru EU, i v sousedním zeleně dementním Německu, nicméně my bychom měli jet svou cestou danou tím, že klimapodvodníci zde měli prakticky vždy daleko menší politickou podporu než jinde v EU. Do jisté míry to samé platí i pro některé další země bývalého socialistického bloku, prostě proto, že populace těchto zemí je na lhaní vládních činitelů zvyklá a bere ho jako cosi samozřejmého (a podle toho se ke vládní propagandě také staví), zatímco populace zemí bývalého Západu je zdegenerována léty "jakž takž demokracie" a jak svým vládám, tak i nadstátní propagandě (Brusel a pod.), věří podstatně víc než my.
Nicméně na uvedené oslabení bychom se neměli spoléhat, měli bychom jet svou cestou, maximálně v koordinaci a spoluprací států V4+, a to i za cenu totálního rozchodu s bruselským centrem, které je v patrně nezvratném rozkladu a nemá cenu se vázat na chcípající mrtvolu. Spíš má cenu se od ní distancovat a izolovat. Předpoklady k tomu, mj. díky Green Dealu, stále rostou.

Jsme tedy svědky velmi pozitivního jevu, spočívajícího v tom, že nejen přibývá počet odpůrců bezcenných klimanesmyslů, ale současně se odpor proti nim začíná kvalitativně měnit ve smyslu vyšší organizovanosti, a tím i vyšší účinnosti. Pokud tento trend bude pokračovat i nadále, může vést k ukončení Green Dealu a navazujících hovadin na našem území, i za cenu rozchodu se chcípající EU.

Nadřízení našich zákonů evropským dekretům

Faktem je že EU je stále problematičtější což se týká i jejích nesmyslných nařízení, příkazů a zákazů. "Vzdor" jednomu takovému aktu patrně vyjde bilančně hůř než jeho vyplnění, ale jakmile se tyto akty sečtou, tak je to jinak. Proti sumě takovýchto "EUrolegislativních" aktů je odchod z EU jednoznačně výhodnější. Jen je třeba to udělat tak, aby v Bruselu nepadl onen ošklivý termín "czexit".

Jak nakrmit vlka, aniž by utrpěla koza?

Je vcelku jasné, že EU v současné mocenské pozici je zcela neslučitelná s jakoukoli prosperitou našeho státu. EU prakticky vše pozitivní zakazuje a neguje tak, aby to nebylo možno realizovat.
V poslední době jsou "hitem" opatření "k záchraně planety" před katastrofální klimatickou změnou, která by způsobila var moří okolo rovníku a výbuchy metanu, uvolňovaného z permafrostu v subpolárních a polárních oblastech. Pro zabránění této katastrofě jsou politici EU ochotni utratit jakékoli množství našich peněz.
Pochopitelně, po smysluplnosti tohoto utrácení neradno pátrat, protože velmi rychle vyjde najevo, že toto utrácení žádný přínos, ani pro klima, nepřináší. Jen se obohacují různé pochybné organizace a spolky, které se sice honosí jakousi "všeobecnou přínosností", ale jakmile dojde na lámání chleba konkrétních aktivit, je zle, protože se ukazuje vcelku jasně jejich nulový přínos.
Je tedy jasné, že otázka zní asi tak, jak je uvedeno v nadpisu: Jak nějakým způsobem uspokojit bruselskou byrokratickou mašinérii, aniž by došlo k nějakému zásadnímu poškození našich státních i národních zájmů.

Asi jediná cesta

Je mi velice líto, ale patrně jedinou rozumnou cestou by bylo referendum o nadřazení našich zákonů bruselským dekretům (protože v EU prakticky neprobíhá standardní demokratický proces tvorby zákonů, jen jakési akce exekutivy).
Odůvodnění je velice jednoduché: Zatímco naše zákony jsou tvořeny +- standardním demokratickým procesem, odrážejícím vůli voličů, dekrety EU jsou generovány byrokracií s nulovou demokratickou legitimitou, nad níž není fungující demokratická supervize (parlament EU má vůči EK daleko nižší postavení než parlament ve standardní demokracii vůči vládě a demokratická legitimita samotného tohoto orgánu je výrazně nižší než demokratická legitimita parlamentu ve standardní demokracii).
Protože tedy chceme (výsledky posledních českých parlamentních voleb ukazují, že většinově) žít v demokratickém politickém prostředí, pak je toto upřednostnění demokratických zákonů nad jakýmisi nedemokratickými dekrety zcela logické.

Další problém

Opakovaně se ukázalo, že úroveň EU byla zneužita k prosazování škodlivých nesmyslů, které na národní úrovni ve většině členských států EU neměly a nemají šanci projít demokratickým procesem. Z toho důvodu lze pozorovat snahu aktivistů tyto bezcenné nesmysly prosazujících, dostat se do jádra EU a prosazovat je přes hlavy legitimních zákonodárných orgánů (a tedy i proti vůli občanů).
Je úplně jedno, zda se to týká oněch 666 pohlaví ("genderů"), boje proti neexistující antropogenní klimatické změně nebo podpoře imigrace, či další nesmyslné nebo rovnou škodlivé agendy.
EU tedy v podstatě podporuje antidemokratické síly v jednotlivých členských státech, a tím. bez ohledu na to, zda to je či není záměr, ohrožuje v těchto státech demokracii.
Ostatně, nyní EU prosadila masívní dovoz zdravotně problematických a evropské země ekonomicky poškozujících potravin a potravinových surovin v rámci EU uzavřené dohody s Mercosur.

Ekonomika

Problémem, a to obrovským, jsou masívní dotace na kde co, většinou postrádající jakýkoli smysl. Jejich dopadem je rozvracení ekonomiky členských států a v podstatě takové "znečitelnění" ekonomického sektoru, že v reálu není možné vždy odlišit ekonomické aktivity produktivní a skutečně vytvářející nějaké pozitivní hodnoty, od těch, které jsou jejich pravým opakem (a je v našem zájmu, aby byly potlačovány).
Do toho zcela jistě vstupují různá nesmyslná omezení typu povinné dekarbonizace a dalších nesmyslů, které poškozují v globále ekonomiku a současně snižují životní úroveň občanů. Až na pro společnost bezvýznamné, či spíš škodlivé, výjimky.

Důsledky

EU si patrně nemůže dlouhodobě dovolit chování členských států ve stylu: "Vy si nařiďte, co chcete, my budeme plnit jen to, co schválíme." Takto se v historii začala rozpadat některá soustátí.
Existují v principu pouze dva důsledky něčeho takového, vztažené na celou EU.
Jedním je nějaká reforma EU na organizaci skutečně přínosnou a užitečnou, bez vymýšlení a prosazování bezcenných nesmyslů, daleko za horizontem onoho volného pohybu osob, zboží a služeb (který EU stejně není s to efektivně a pro obyvatele přínosně zajistit). Tedy toho, kvůli čemu někteří naši občané, pomýlení lživou propagandou, hlasovali pro vstup do ní, v domnění, že máme vstoupit do jakéhosi "bezvýznamně přejmenovaného" ekonomicky vysoce úspěšného a přínosného EHS. Ve skutečnosti ovšem hlasovali pro podřízení se totalitě, nikoli nepodobné bolševické či nacistické, byť zaměřené více na prototalitní ekologii. genderismus, multikulturalismus a další škodlivé "-ismy". Taková reforma by ovšem znamenala nutnost řadu "evropských" agend zrušit a v řadě dalších učinit obrat o 180 stupňů.
Druhou možností by byl postupný rozpad EU.
Jistěže teď budou mnozí přívrženci evropské spolupráce lkát a ronit krokodýlí slzy, nicméně současná situace v EU je taková, že než integrace "po bruselsku" by snad byla lepší i feudální rozdrobenost.
Tedy, je jasné, že ekonomická spolupráce států je více přínosná než nepřínosná, jak to ostatně předvedlo ekonomicky vysoce úspěšné a přínosné EHŚ. Proti přínosné spolupráci evropských (a nejen těch) států, tedy vytvoření nějakého EHS 2, v podstatě nemohou být nějaké racionálně podložené námitky. Zcela jistě bych takovou spolupráci podpořil i já.
Jde jen o to, že přeměna EHS na EU se zcela jednoznačně podobá bujení a expanzi zhoubného nádoru ve dříve zdravém organismu. Prakticky veškeré dění po přeměně EHS na EU mělo a má negativní dopad na její obyvatelstvo. Nějakou dobu se to dařilo maskovat prožíráním toho, co se pod EHS podařilo nahromadit jako rezervy, ale současná EU žije ze stále narůstajícího a nesplatitelného dluhu. A ten nemůže splatit právě proto, že omezuje ty ekonomické aktivity, které přinášejí zisk, a půjčuje si (i tiskne) peníze na bezcenné nesmysly nulového přínosu.
Z toho, co bylo uvedeno výš, je jasné, že EU nutně, pokud neprojde během velmi dohledné doby velmi razantní přeměnou, musí v relativně krátkém časovém horizontu ekonomicky zkolabovat a zhynout. Dokonce i v případě, pokud se nepustí do války s Ruskem nebo USA, byť válka by její kolaps urychlila. Proto je naprosto zbytečné lkát nad nějakým "ničením EU". Ta ničí sama sebe mnohem efektivněji, než by to dokázal kdokoli jiný, snad vyjma Putinových agentů, rozmístěných v jejích centrálních orgánech. Jde spíš o to, nebýt účastníkem její závěrečné agónie.

Uvedené opatření by jistě pomohlo v obraně proti nesmyslům a zlovolnostem ze strany EU. Zcela jistě by je posílilo, kdyby to samé udělaly kromě nás i další státy EU (rýsuje se V4, případně V4 +), což je záležitost vyjednávání s potenciálními spojenci a spolubojovníky. Jsem si vědom, že by to patrně přiblížilo konec EU v té podobě, již známe, nicméně u této EU zcela jednoznačně převažují negativní vlivy nad pozitivními, takže žádná škoda. My nepotřebujeme "boj za klima", "boj za LGBTQ+ agendu", "boj za wellbeing masívně dovážených civilizačně nekompatibilních imigrantů" a masu dalších bezcenných a jednoznačně škodlivých opatření. My potřebujeme volný pohyb osob, zboží a služeb, umožňující efektivní dvou či vícestrannou ekonomickou spolupráci států. A, řečeno klasicky: "Co nad toto jest, od ďábla jest." A zánik EU by paradoxně otevřel možnost skutečně smysluplné a ekonomicky přínosné spolupráce evropských států.

Co slavit 17. listopadu?

Mnoho lidí (takže nejsem sám) se na oslavy 17. listopadu dívá se stále narůstající mírou skepse. Je jasné,  nikdo to nezpochybňuje, že ti, co byli oběťmi policejních mlátiček, jsou v podstatě z obliga. Oni opravdu bojovali za demokratizaci stávajícího režimu a svoje si z tohoto boje odnesli. Ovšem stále více se ukazuje, že byli jen obětovanými figurkami na šachovnici mocenské hry.

17. listopad

Bez ohledu na politické zázemí, jen málo lidí si troufne předpokládat, že celá akce, od výzvy účastníků režimem povolené pietní akce až po uzavření následného pochodu studentů (převážně) na Národní policejními kordony a jejich brutální zmlácení, byl sled spontánních nebo dokonce náhodných jevů.
Stále více se objevuje shoda v tom, že celá akce byla zinscenována "progresívnější" složkou KSČ ve spolupráci s významnou částí STB. Že tato akce měla přerůst v kompromitaci jakešovsko biľakovského křídka KSČ. Toto křídlo neustále citýrovalo ono známé "Poučení z krizového vývoje". Tento dokument měl stále platit, a to i v situaci, kdy samotný Gorbačov citoval klasiky Pražského Jara a hlásil se k našemu obrodnému procesu. Věci zašly tak daleko, že nejméně jedno číslo sovětského časopisu Sputnik bylo na hranici zabaveno a do ČSSR se nesmělo dostat právě proto, že v něm Gorbačov adoroval Pražské Jaro a přihlásil se k jeho odkazu. Souvislost se zabavováním Sputniku v nedávných letech jistě existuje, a je naprosto zákonitá.
Takže pro "Adamcovo" křídlo vedení KSČ i skupiny na ně napojené, byli studenti jen zbytnou položkou, kanonenfutterem, určeným k diskreditaci režimu.
Organizátoři této konspirace ovšem nepočítali s tím, že zmlácení studentů, vč. jednoho mrtvého (*) zvedne občany natolik, že se postaví proti režimu jako celku, a že vystřídání jedné garnitury KSČ druhou nebude to, co by občany uspokojilo.
Nicméně právě to se stalo, občané vyšli do ulic a vycinkali si klíči (podle známého vtipu soudruh Pavel cinkal klíči od konspiračního bytu) pád komunistického režimu. Ten šel tak rychle, že to komunisté naprosto neočekávali. Ještě ve druhé polovině listopadu vyšlo specializované číslo komunistického časopisu Nová Mysl, specializované na články o nezbytnosti vedoucí úlohy "Strany" ve společnosti. Na stánky se dostalo asi druhý nebo třetí den poté, co byla "vedoucí úloha Strany" oficiálně zrušena. No, nekupte to!
Velmi roztomilé také je, že v řadě organizací zakládali Občanská Fóra komunističtí "sekerníci" z 50. let. Ti se poté často angažovali v "obrodném procesu" v roce 1968. Na rozdíl od nich se lidé, kteří byli jejich oběťmi o deset let a dříve, v roce 1968 drželi zpět a posléze si je "vychutnali" za normalizace, kdy jim mohli oplatit ona příkoří z 50. let. A za obrácené situace tedy oni "sekerníci" zakládali Občanská Fóra a likvidovali ony umírněnější komunisty, kteří se kompromitovali s normalizací.
A pak má člověk rozhodnout, kdo byl v těchto událostech dobrý, a kdo ten špatný!

Poté

Faktem je, že jsme po pádu komunistického režimu prožili nejsvobodnější a nejdemokratičtější období, které dosti aproximovalo k poměrům ve skutečně demokratických státech, jako byla např. První republika (1918 - 1938).
Měli jsme nebývalé množství ekonomických i politických svobod i lidských a občanských práv.
Nepříjemným faktem je, že někdy na konci 90. let, především v souvislosti s chystaným vstupem do EU, začala být lidská i občanská, ale i ekonomická,éíá práva postupně ukrajována, kousíček po kousíčku, pochopitelně čistě za účelem "Dobra", jakým je např. boj proti dětské pornografii nebo proti rasismu.
Faktem je, že v těchto bojích se velice často angažovali nepřátelé demokracie a tržní ekonomiky, z řad poražených komunistů a jejich příznivců, kteří se snažili zaměřit na západní "vymoženosti", připomínající v podstatě to, čeho jsme se horko těžko a s obrovským štěstím v roce 1989 zbavili.
K tomu se přidala další agenda, od ekologie až po genderismus. Tedy bezcenné pavědy, odpovídající sovětskému učení soudruha T. D. Lysenka, a nikoli nějaké vědecké realitě. Pochopitelně, vymáhané srovnatelně s tím, jak byla za Stalina vymáhána ona Lysenkova "nová biologie".

Budu velmi zlý

Pokud by nedošlo ke zvratu v onom listopadu 1989, tak by tu byla, alespoň na čas, ustanovena jakási smíšená ekonomika jugoslávského typu, tj. velké podniky by byly státní a drobné podnikání by bylo ponecháno v soukromých rukou. Nikam dál asi původní plány V. Havla a spol. nesahaly. Až V. Klaus navodil situaci, kdy se zprivatizovala celá ekonomika, vč. velkých podniků.
Takže místo jakéhosi "socialismu s lidskou tváří" jsme začali budovat reálný kapitalismus, tedy socioekonomickou formaci, schopnou přinášet nám, lidem, nejvyšší benefity.
Pochopitelně, vstupováním do EU byly postupně ekonomické svobody, ale i lidská i občanská práva postupně seškrtávány, což se dělo, jak jsem uvedl výše, od konce 90. let v souvislostí s "harmonizováním" našeho systému se systémem bolševicko fašistické EU, což nabylo vyšších obrátek po našem naprosto nešťastném vstupu do ní.
Dnes se můžeme "radovat", že tu sice nemáme "socialismus s lidskou tváří", jaký byl ideálem jak Pražského Jara, tak i iniciátorů toho, co se zde stalo v roce 1989, ale zato zde máme socialismus s rypákem bruselského monstra.

* Existují pochyby o Zifčákovi coby "mrtvém studentovi". Mimo jiné existuje posudek, podle něhož by tak dlouhé ležení na dlažbě (byť pod nějakou pokrývkou a s nějakou podložkou) za tehdejších teplot muselo vést k fatálnímu prochlazení ležícího, které by nepřežil. Druhou věcí je, že kolem 17. listopadu se ztratili minimálně dva studenti. Jednoho našli ve Vltavě, "sešrotovaného" lodními šrouby a ne kompletního, takže kdyby zemřel na Národní, nedalo by se to poznat. Druhý údajně pro svou diplomku v oboru botanika sbíral bahenní rostliny kdesi na Šumavských rašeliništích a jeho zmizení je vysvětlováno tím, že při této činnosti stoupl kam neměl a zmizel v rašelině.
Vyvrátit obě tato úmrtí, jedno potvrzené a jedno možné s tím, že nešlo o zabití na Národní je asi dosti obtížné.
Třetí věcí je, že těžkých a velmi těžkých zranění na Národní bylo tolik, že bylo až udivující, že mezi nimi nebyla nějaká fatální. Přirovnal bych tuto situaci s terčem, v němž byly mnohonásobně zasaženy sedmičky, osmičky i devítky, ale nebyla zasažena desítka. Něco takového je jistě možné, ale velmi málo pravděpodobné. A je jasné, že útok policejních složek, a zejména "červených baretů" byl naprosto brutální a nikdo z "mlátiček" se o následky svých úderů nezajímal.

původně vystaveno 18. 11., omylem smazáno

Jaké je "hlavní zlo" nastupující vlády?

Jsem toho názoru, že nenávist vůči vítězům posledních voleb má více příčin, nicméně na jednu z nich se tak trochu zapomíná: Volbami ustanovená vláda se bude dostávat do velmi podobných situací, do jakých se dostávala vláda končící. Pokud předvede, že je s to se s nimi vypořádat lépe (alespoň v očích většiny občanů), bude to pro do ní zapojených stran obrovské plus, jak pro následující volby do poslanecké sněmovny, tak i volby další, senátní, prezidentské a komunální.

Čím hůře, tím lépe

Obávám se, že veškerá činnost poražených, a to se týká i prezidenta, zcela nepokrytě "fandícího" končící vládě a s ní spojeným politickým silám, se bude dít v duchu v nadpisu uvedeného hesla.
Přestože si soudruzi stěžovali na obstrukce opozice, nedělejme si nejmenší iluze, že nebudou obstruovat, až se z nich bude kouřit, jakmile ve sněmovně o něco půjde. Zcela jistě se budou snažit sabotovat práci sněmovních výborů a dalších orgánů. Budou se tedy snažit zbrzdit nástup "populismu", tedy, přeloženo z libtardího newspeaku, demokracie jako takové.
Ostatně, obstrukce už jednoznačně předvedli v souvislosti s volbou předsedy PS PČR. A nyní obstruuje sám rudý rozvědčík jmenování vlády, a to pod neústavními i nezákonnými záminkami.

Střety

Řada programových bodů, předložených Babišem, je v příkrém rozporu, ne-li přímo v negaci, s tím, co odcházející vláda dělala a její strany prosazovaly. Programem vlády je pomoc občanům, kde to jde; odcházející vláda dělala prakticky stoprocentně pravý opak.
Fialova vláda působila v podstatě jako záměrný škůdce, a pro normálního občana za celé čtyři roky neudělala pozitivního buď naprosto nic, nebo jen zanedbatelné drobnosti, navíc často považovatelné za "chybu v Matrixu". Už existují odhady, že nastupující vládě bude trvat, když to dobře půjde, asi dva roky, než se podaří zlikvidovat alespoň ty nejhorší důsledky vládnutí Fialy a spol.
Je vcelku jasné, že strany končící vlády budou v opozici dělat všechno možné a nemožné, aby se toho podařilo napravit co nejméně.

Důvod

Důvod jsem naznačil v perexu: Pokud se podaří napravit nejhorší chyby Fialovy vlády na takové úrovni, aby to pocítili občané, bude to pro odcházející vládní koalici přímo katastrofický signál. Protože zatím lžou, až se jim od hub práší, jak dělali všechno dobře a veškerá kritika "přichází z Kremlu". Což je, pochopitelně, snůška bezcenných nesmyslů, protože soudruh Mráz už dávno přesídlil z Moskvy do Bruselu.
Přitom nastupující vládě postačí udělat jen docela málo, aby to lidé pocítili na svých peněženkách a podmínkách života. V podstatě bude stačit peníze, nyní cpané do nesmyslu, zvaného "boj za klima", alespoň zčásti přiškrtit a vrhnout do sociální sféry, z níž byly postupně vykrádány.
Dojde-li k podpoře rodin s dětmi, podpoře domácí zemědělské produkce, bude jen dobře. Opravdu nepotřebujeme, aby v "hytlermarketech" byly k zakoupení za desítky Kč / kg jablka z Nového Zélandu či Kanady (nebo jiné pochybné Tramtárie), brambory z Turecka, Egypta nebo z nějaké ještě vzdálenější destinace, a česká jablka a české brambory, vykupované za dolní jednotky Kč / kg zatím hnily ve skladech (a dalo by se jmenovat i další zboží).
Pokud se podaří udělat něco s dostupností léků, opět to společnost pocítí velmi silně, protože stav, kdy se musí obvolat dvě desítky lékáren, aby se sehnal potřebný lék, navozený Fialou a spol. ve spolupráci s EU, je naprosto neúnosný a prakticky každému, kdo má v rodině nějakého chronicky nemocného, vadí. Bude ovšem nutno se pobít s bruselskou škodnou, pro niž je umírání našich lidí na nedostatek běžných léků žádoucí cílový stav; proto nám také zakazuje nejen vlastní výrobu (kterou bychom zvládli, jak jsme ji měli zvládnutou za "zlých komunistů"), ale dokonce i pouhé adjustování ve velkém množství, a tudíž levněji, nakoupených "holých" tablet.
Levicové sdělovací prostředky (např. Britské Listy) už hlásily úmrtí bezdomovců a dalších "sociálních případů", jimž byla odmítnuta zdravotnická či lékařská pomoc. I toto je možné napravit, pokud budeme mít konečně kvalitní vládu.

Ochrana tuzemských banánů?

Pochopitelně, je to jen a jen absurdní blábol bezcenných škůdců, kteří oponovali návrhům SPD na ochranu našich producentů potravin. Banány naši zemědělci na trh nedodávají, tudíž je není nutno chránit.
Faktem ovšem je, že pokud by se v souvislosti s novými jadernými bloky podařilo  zprovoznit skleníky, jaké mají za ještě nepříznivějších zeměpisných podmínek na Islandu, tak by tuzemské banány mohly být. Mohli bychom jimi zaplavit EU a být konkurenty onoho Islandu, tč. největšího producenta banánů na území Evropy. Teoreticky bychom ve skleníkově izolovaných kulturách mohli pěstovat i původní odrůdu banánů Gros Michel, proti níž ta současná (Cavendish) údajně chutná asi jako trochu banánově naparfémovaná a trochu rozvařená brambora. Plantáže této odrůdy "pod širým nebem" podlehly houbě, proti níž je současně prakticky monokulturně pěstovaná odrůda Cavendish, této plísni odolná, ale zdá se, že se na ni už chystá houba jiná. Původní Gros Michel se proto pěstuje jen mimo areál "banánových oblastí" a je velmi drahá, kolem 2 US$ za plod, tudíž by se na ní dalo vydělat i při pěstování ve sklenících.
Protože jsem zdědil po mamince literaturu od citrusářů, tak vím, že by se u nás daly pěstovat i citrusy (a dokonce bez přitápění). Využívá se toho, že citrusy pěstované v příkopech, jdoucích pod úroveň hloubky promrznutí půdy a shora zakrytých tepelnou izolací, mohou ve tmě a při chladničkové teplotě přečkat tuzemskou zimu.
Takže "ochrana našich banánů a citrusů", jak manipulativně vřeští sběř, poplatná cizím zájmům, by časem teoreticky mohla jakýsi význam mít, protože podmínky na jejich pěstování můžeme vytvořit, ovšem bohatě by stačilo zajistit pro ně rovné podmínky na trhu.

Ekologie

Faktem je, že Fialova vláda byla přímým pokračovatelem vlád, které nechaly naše nejcennější pralesy zlikvidovat kůrovcem (je zajímavé, že "ekologičtí" Němci na své straně Šumavy kůrovce aktivně likvidovali, naprosto stejnými postupy, jaké doporučovali skuteční odborníci, tj. nikoli ekologové, u nás).
Přímo na kontě této vlády leží katastrofální požár v Českém Švýcarsku, který nejenže zlikvidoval cenný les, ale dokonce v některých místech poničil i pískovcové skály.
Jistěže můžeme nabývat i různých temných podezření, když v sousedství kůrovcem zničené české části Šumavy je kůrovcem nesežraný les v sousedním Německu (pro který cennější lesy na naší straně byly nepříjemnou konkurencí). A v případě Českého Švýcarska je v sousedství Švýcarsko Saské, které si Němci na katastrofální požár připravit od ekologů nenechali, a nyní mohou k sobě stahovat turisty.
Ostatně, zakazování horských hotelů, vleků apod. na české části Šumavy, zatímco v Německu jsou takovéto aktivity spíše rozvíjeny, různá temná podezření akcentuje.
Zcela jistě i zrušení ochrany území pro vodní dílo DOL Fialou a spol. je velice výhodné pro Němce, protože ti pod různými nesmyslnými záminkami omezují splavnost Labe zhruba mezi našimi hranicemi a Drážďany (ponor a šířka lodí, které ještě projedou), a tím v podstatě blokují přepravu zboží od nás do mořských přístavů. DOL by německý vyděračský potenciál do značné míry eliminoval.
Jsou určité tendence rozvíjet u nás získávání geotermální energie; to je ovšem limitováno zákazem frakování, který rovněž spáchala Fialova vláda a nyní "hrozí", že tento zákon bude zrušen. Zcela jistě by toto zrušení znamenalo i možnost těžby břidličných uhlovodíků, minimálně plyn na celá desetiletí v břidlicích máme, což by opět omezilo různé vyděračské aktivity, tentokrát více ze strany EU než Německa.
Pochopitelně, našlo by se toho více.
Další věcí je, že je velice nutné co nejvíce sabotovat a kritizovat "boj za klima", včetně nesmyslů, sdružených pod značkou "Green Deal", což zase spíš udělá vláda se skeptickými stranami jako jsou Motoristé nebo SPD, než vláda Fialy, který lokajsky podepsal i ty největší nesmysly na tomto poli.

Neziskovky

Jistěže budí obavy zmínky o zákonu, který by donutil neziskovky zveřejňovat své zdroje financí ze zahraničí, což by jasně ukázalo, v čím zájmu pracují (a zcela jistě to nejsou v naprosté většině případů, a pro politické neziskovky to platí opravdu téměř stoprocentně, zájmy našeho státu a jeho občanů). Dalo by se touto cestou i identifikovat, jaké zájmy zde naši potenciální nepřátelé mají.
Ostatně i ekologické neziskovky se v řadě případů chovají tak, že vzbuzují podezření z práce pro cizí a nikoli přátelskou mocnost.
Pochopitelně, pláč a skřípění zubů působí i představa, že neziskovky, škodící našemu státu a našim občanům (jistěže nikoli jen ekologické), by mohly dostat stopku financování od našeho státu. Jistě zcela logickou: Když nám škodíš, proč bychom ti za to měli něco platit?

Ukrajina

Je docela možné, že na funkční období nové vlády připadne kolaps Ukrajiny, spojený se zastavením nesmyslného plýtvání, protože se stále více ukazuje, že naprostá většina pomoci končí ve zlodějských kapsách ukrajinských oligarchů a ukrajinský stát, potažmo občané Ukrajiny, z nich mají tak leda ono příslovečné Velké Kulové.
Faktem je, že už jen vazba pomoci na záruky (pochopitelně, kontrolovatelné a kontrolované), že pomoc půjde tam, kam byla určena, ne do kapes nějakého oligarchy, který vezme i s ní nohy na ramena a zmizí ve světě, by byla více než vhodná. Tyhle lidi bychom vykrmovat neměli. A bude-li to zajištěno, opět nová vláda stoupne v očích většiny našich občanů, z jejichž kapes ta pomoc jde.
Další věcí je, že jakmile bude ukončen válečný konflikt, bude třeba zapracovat na obnově Ukrajiny, ovšem ideálně tak, abychom z toho něco měli (co by Ukrajinu nebolelo, když nám to poskytne). Možností je mnoho, od rekreačních destinací, zejména v západní části, do níž zasahují Karpaty a je tam podobně atraktivní krajina jako např. v Rumunsku, až třeba po případně suroviny pro náš průmysl za rozumné ceny.
A jsem opět přesvědčen, že připravovaná vláda bude s to vyjednat daleko víc v náš prospěch, než co by udělala vláda Fialova, která by maximálně pomáhala Němcům a českým podnikatelům leda škodila.
Jistěže i podpora ukončení konfliktu (třeba podle současných plánů D. Trumpa) je více očekávatelná od Babiše a spol. než od Fialy a spol.

Nelze se tedy divit, že se vláda v demisi snaží udržet u moci co nejdéle, aby co nejdéle mohla škodit a co nejdéle překážela nastupující vládě. Zcela jistě jim v tom pomáhá rudý rozvědčík, rovněž jednající proti zájmům tohoto státu i jeho občanů, včetně protiústavních aktivit.

Jak je to tedy s tím oteplováním?

Dlužno konstatovat, že vzhledem k masívním podvodům "klimavědců" i na ně napojených aktivistů v podstatě, bohužel, nevíme, zda, a pokud ano, tak jak moc, se skutečně otepluje. Faktem také je, že klimaalarmisté sice neustále operují s jakousi "globální teplotou", ale v reálu nikdy nezveřejnili jasnou a závaznou metodiku jejího stanovení. A od toho se ostatně odvíjí celý "boj za klima".

Oteplování

Jak bylo zmíněno v perexu, celá "klimavěda" postrádá jasnou definici globální teploty ve smyslu "to a to se naměří, naměřené hodnoty se dosadí do toho a toho vzorce (či lépe výpočetního algoritmu) a výsledek je globální teplota".
Přitom je jasné, že bez exaktního stanovení globální teploty v roce R, měsíci M a dni D je naprosto nemyslitelné považovat to, co presentují klimatologové, za nějakou vědu.
A je mi líto, kterýkoli inženýr (případně další odborník), mající co do činění s nějakým zahříváním s definovanou teplotou, musí nutně na tento nedostatek přijít. Bez ohledu na to, zda vaří ve velkém kotli polívku (guláš a pod.), nebo taví rudu, nebo obsluhuje autokláv (třeba mikrobiologický), nebo třeba na transfúzní stanici rozmrazuje mraženou krev (a jistě by se našla spousta dalších profesí), ti všichni musí řešit problematiku měření, a to v daleko kompaktnějším a přehlednějším prostředí, než je povrch planety a atmosféra nad ním. Ostatně i lékaři musejí při měření teplot pacienta zohlednit místo a způsob jejího měření a dokonce i čas (byť po zákazu rtuťových teploměrů z EU se teplota měří daleko méně, protože za ně neexistuje adekvátní náhrada). A ti všichni si přinejmenším musejí být vědomi technických obtíží takovéhoto měření, i toho, že malá změna metodiky měření může vyvolat velkou změnu naměřených hodnot.
Je jistě jasné, a není to žádná "konspirace", že hochštaplerům se pracuje nejlépe v situaci, kdy nad jejich prací není žádný dohled a zejména žádná kontrola. A klimatologové si o takovéto přirovnání, bohužel, přímo říkají.
Nicméně, pokud se tedy otepluje, je jasné, že to nějakou příčinu mít musí. Jde tedy o to se podívat, jaké příčiny jsou pravděpodobně ve hře.

Přírodní příčiny

Je mi líto, hlavní ryze přírodní příčinou jsou změny sluneční aktivity. Ty jsou známy a popsány, od jedenáctiletého slunečního cyklu až po asi nejdelší známý, který má mít periodu kolem 800 let.
Pochopitelně, cyklické změny aktivity Slunce, které byly nedávno nepřímo leč silně potvrzeny dlouhodobým sledováním hvězd podobných Slunci, na nichž byly cyklické změny aktivity nalezeny také (a jistě je nesmysl, aby Slunce bylo mezi hvězdami své kategorie nějakou výjimkou).
Zcela čerstvě proskočila informace, že cyklické změny jasu červeného obra Betelgeuse (v souhvězdí Orion) souvisejí s jeho dosud neznámým průvodcem a putováním tohoto průvodce mezi "příhvězdím" a "odhvězdím".
Změny aktivity Slunce jsou detekovatelné pomocí výskytu "slunečních" a "galaktických" radioizotopů v jednotlivých (datovatelných) vrstvách a odečteme z nich i předcházející teplá a chladná období. Neexistuje jediný rozumný důvod, proč by současné oteplování muselo být výjimkou. Sice soudruzi klimatologové blekotají, že "rychlost současného oteplení je bezprecedentní", nicméně jak růst teplot ke středověkému klimatickému optimu, tak i nárůst teplot v průběhu 16. století byly ještě rychlejší, než co ukazují klimatology zbastlené grafy pro současnost. Wikipedie dokonce pro vzestup teplot po starším Dryas uvádí rychlost kolem 6 stupňů za méně než rok.
Každému, kdo absolvoval fyziku a matematiku na úrovni školství z dob mého mládí, musí být jasné, že cykly o rozličné délce se budou sčítat (pochopitelně, včetně záporných hodnot dolních výkyvů), a že výsledkem mohou být občasné velké posuny teplot nahoru nebo dolů podle toho, jak se cykly v určitém období sejdou. Z čehož potom mohou vyplynout "katastrofální" klimatická optima, případně naopak skutečně katastrofální velká ochlazení.
Je jasné, že změny sluneční aktivity jsou klimahochštaplery zuřivě popírány (často je popírán i 11 letý cyklus), protože se absolutně nehodí do krámu. Ještě před nějakými  dvěma stovkami let by se asi našlo dost lidí, ochotných platit za nějaké modlení ohledně sluneční aktivity, ale v současné době a ve vyspělých zemích vládne na tomto poli docela skepse, a to i u praktikujících věřících. A věřící v zemích 3. světa, kteří by se asi nějací našli, nejsou zase tak při penězích, aby z nich reálně vydyndatelné prostředky byly dostatečně vysoké.
Do určité míry může klima ovlivnit i rozpadové teplo radioaktivních izotopů ze zemské kůry. Pokud se na povrch dostává difúzně, může klima ohřívat. Pokud jsou jeho výsledkem sopečné výbuchy, může převážit spíše ochlazování (popílek, oxidy síry a další ochlazující faktory v atmosféře).

Kombinované příčiny

Do této kategorie je nutno zařadit změny (snížení) albeda zemského povrchu a atmosféry.
Možná si čtenáři všimli, že jsou dny, kdy stopy za vysoko letícími letadly persistují na obloze po desítky minut, či celé hodiny. Stává se, že letadlo už je dávno za obzorem a jeho kondenzační pruhy pořád existují, resp. se jen zvolna roztahují. A jsou dny, kdy kondenzační pruhy mizí za řádově desítkami až stovkami délek letícího letadla.
Pochopitelně, nesouvisí to se žádnými "chemtrails" v duchu příslušných konspiračních teorií. Souvisí to se stavem atmosféry ve výšce, v níž tato letadla létají. Tento stav může vyvolat velice rychlé odpaření vodních kapek či ledových krystalků, z nichž je tvořena ona stopa za letadlem. Nebo naopak dojde k tomu, že tyto stopy jsou dlouhodobě persistentní, protože k odpařování nedojde, resp. je jen velmi pozvolné. Případně dokonce mohou mikročástečky ve zplodinách hoření v motoru vytvářet kondenzační jádra a dát vznik krystalkům vody i z okolní atmosféry, tedy vyvolat oblačnost i z další vody, nejen té, která odešla z letadla spolu s dalšími spalinami.
Faktem ovšem je, že v tom prvním případě se voda, vychrlená z výfuků či trysek letícího letadla, změní ve vodní páru, která představuje plyn výrazně skleníkovější než onen "obávaný" oxid uhličitý. V případě druhém se vodní kapénky či krystalky ledu stávají něčím, co odráží sluneční paprsky zpět do vesmíru, takže jim znemožňuje ohříváním zemského povrchu vytvořit onen  obávaný skleníkový efekt.
Z uvedeného ovšem plyne, že boj "zelených" proti letecké dopravě je bojem proti kondenzačním pruhům, a tedy bojem za nižší odrazivost atmosféry Země pro sluneční záření, tedy za vyšší ohřívání Země skleníkovým efektem. Jak je to u ekologů více-méně normou.
Druhou věcí je, že i přirozená vlhkost atmosféry se může měnit v jakýsi "opar", odrážející část slunečního záření do vesmíru, nebo naopak ve vodní páru, tedy plyn daleko silněji skleníkový než oxid uhličitý.
Přitom to, co se skutečně stane, je natolik málo predikabilní (protože už malé změny tlaku a teploty vytvoří "přeskok" na opačnou stranu), že se ani nedivím nechuti soudruhů klimatologů se pouštět do nějakého zásadnějšího výzkumu na tomto poli.
Na druhé straně jsou ovšem uvedené procesy pro klima natolik zásadní, že jejich malé změny výrazně převyšují vliv oxidu uhličitého.
Pokud se týká zemského povrchu, pak jistě změna rozsahu zalednění ovlivní jeho albedo. Nicméně člověk do toho zasahuje také, a to různými náhradami přirozeného povrchu povrchy umělými, s nižší odrazivostí (albedem). Obrovský průšvih na tomto poli jsou fotovoltaické elektrárny, jejichž panely jsou černé, tedy s albedem velmi nízkým, a dokáží se proto zahřívat slunečním zářením. Tento průšvih je akcentován ještě tím, že se FV panely dokáží zahřívat i infračerveným zářením z noční oblohy, takže i v noci, nejen za slunečného dne, je teplota vzduchu nad panely FV elektrárny vyšší než teplota vzduchu nad okolním terénem. Lze to pozorovat hlavně za bezvětří, kdy teplý vzduch není větrem odstraňován. Takže brát FV panely za jakousi "spásu" před klimatickou změnou, je dosti pošetilé.
Budu hodně ošklivý: Natření většiny střech (kde budova není např. historická památka) na bílo, nebo stříbřenkou, by patrně mělo na klima větší vliv než vše, co "bojovníci za klima" dělají. Ale je jasné, že by to nestálo miliardy ročně, s nedaly se z toho vyvádět milionové "drobečky" coby odměny za "nenahraditelnou práci" těchto bojovníků.

Antropogenní faktory.

V této oblasti je toho více, takže jsem si ji dovolil rozdělit na více dílčích kapitol.

1. Odsiřování

Je známo, že oxidy síry působí "antiskleníkově" (byť poněkud jiným mechanismem, než že by byly antagonisty skleníkového efektu, podrobnosti se dají najít na Wikipedii). Faktem je, že v průběhu průmyslové revoluce se v řadě zemí pálilo uhlí s vysokým obsahem síry, a takovéto uhlí se běžně používalo i v lodní dopravě (pak se přešlo na mazut a opět do lodí šly druhy s vysokým obsahem síry). Později, v souvislostí se smogovými situacemi, bylo toto uhlí vytlačeno mimo spalování ve městech. Posléze nastalo odsiřování, tedy technologie, měnící oxidy síry na síran vápenatý (tedy v podstatě sádru), která se ovšem potýkala s vysokou nadprodukcí této komodity.
Nakonec došlo, na základě řevu "zelených", i k zákazu používání nafty (mazutu) s vysokým obsahem síry v lodní dopravě.
Lze vyslovit předpoklad, že právě "zamořování" atmosféry oxidy síry vedlo k tomu, že se neprojevilo přirozené oteplování, které se chystalo už někdy od poloviny 19. století, ale chlazení atmosféry oxidy síry je blokovalo.
Dalším problémem je, že síra je biogenní prvek a přitom se moc nevyskytuje ani v mořské vodě, ani ve většině vod sladkých. "Pohnojení" vody sírou znamená zvýšení růstu planktonu, který (mj.) do sebe váže oxid uhličitý, jak z vody tak i ze vzduchu.
Omezení spalování paliv se sírou (vč. odlučování oxidů síry), a zejména zákaz lodních paliv s vyšším obsahem síry, vedlo k limitování růstu planktonu, hlavně v mořích, a k omezení odběru oxidu uhličitého z vody a vzduchu ke tvorbě biomasy. Velice se obávám, že tento zákrok mohl mít na hladinu oxidu uhličitého v atmosféře vyšší vliv než antropogenní emise tohoto plynu.

2. Vypouštění skleníkových plynů v rámci "dekarbonizace"

Přestože údajně "dekarbonizujeme" kvůli snížení skleníkového efektu, řada opatření tento efekt naopak zvyšuje. EU vynucovaný přechod z uhlí na zemní plyn vede k emisím metanu (těžba, doprava, spotřeba), které přebíjejí onu nižší produkci oxidu uhličitého na kJ ze spáleného plynu oproti spálenému uhlí. Faktem také je, že svoje k tomu udělá ještě přechod z plynovodu na vožení zemního plynu po moři (ve zkapalněném stavu). Jednak samo zkapalňování je žrout energie, jednak kapalný plyn se na lodích udržuje vařením (které ho ochlazuje) a "páry", tj. plynný metan, unikají ven.
Je také  nutno počítat s tím, že ekology forsírované elektromobily v řadě ekonomik vyprodukují víc oxidu uhličitého než automobily. Prostě proto, že celý řetězec přeměn energie z chemické ve fosilu na mechanickou, pohánějící kola, je o mnoho článků delší než u auta, které palivo spaluje uvnitř válce motoru. U nás čerstvě vyrobený elektromobil (jde hlavně o baterii) má +- paritu s autem na benzín a je o něco větším producentem oxidu uhličitého než auto na naftu. Ovšem, po pár měsících provozu, vzhledem k poklesu účinnosti baterie, začne zaostávat i za autem na benzín (svého času jsem to zde presentoval). V řadě zemí EU jsou na tom ještě hůře než my se 40% (+-) podílem elektřiny z uhlí.
Při zmíněném počítání jsem nezohlednil dvě věci: Jednak, že elektromobily se nabíjejí většinou přes noc, kdy je podíl elektřiny z uhlí vyšší (ze "záhadných" důvodů nejede fotovoltaika a v našich končinách zpravidla v noci utichá i vítr), jednak, že elektromobil vozí balastní váhu baterie, která je výrazně (řádově) těžší než plná nádrž, a té navíc během jízdy hmotnost ubývá, zatímco hmotnost baterie se vybíjením prakticky nemění. Nicméně obě tato zanedbání dále zvyšují emise oxidu uhličitého elektromobilu oproti autu a ponechal jsem je jako určitou "bezpečnostní rezervu" z toho důvodu, že účinnosti přechodů energie z uhlí na energii pohybu kol jsou v některých případech udávány jako rozmezí od - do, a já bral střední hodnoty.
S "ekologickou" energetikou souvisejí, bohužel, i další plyny, z nichž patrně nejdůležitější je fluorid sírový (SF6), který se používá jako náplň prostoru alternátorů. Používá se i v klasické energetice, nicméně na vyrobenou kWh je ho nepatrné množství v porovnání s krcálky typu větrníků. Právě až záplava větrníků (a velkých fotovoltaik, kde se užívá také) způsobila, že se tento plyn, více než dvacettisíckrát skleníkovější než oxid uhličitý, stal problémem, protože může měřitelným a citelným způsobem zasáhnout do teploty planety. Asi nejproblematičtější je skutečnost, že tento plyn má persistovat v atmosféře "tisíce let" (přesné číslo není známo a není ani znám mechanismus, jakým by se příroda tohoto plynu dokázala zbavit). Lze se obávat toho, že tento "ekologický" plyn bude ohřívat klima ještě za desítky tisíc let.
S "alternativní" energetikou jen okrajově souvisí freony (mohly by být v náplních některých tepelných čerpadel, opět cosi "eko"), nicméně těch se příroda zbavit dovede, byť za cenu spotřeby ozónu ve vysokých vrstvách atmosféry.

3. Boj proti eutrofizaci vod, likvidace lesů

Je vcelku jasné, že ekologové bojují proti eutrofizaci vod. Na druhé straně je jasné, že při eutrofizaci běží fotosyntéza vodních řas a sinic, vychytávající ze vzduchu i vody oxid uhličitý (jak bylo zmíněno výše). Jistěže se část těchto organismů zase rozloží, nebo poslouží jako počátek potravního řetězce, nicméně část jich padne na dno, a část takto spadlé biomasy se může na dně (i s uhlíkem) fixovat po léta, v oceánu až po staletí či tisíciletí.
Jinými slovy, eutrofizace do jisté míry odčerpává oxid uhličitý z atmosféry, takže ekologové, jak je ostatně u nich normou, bojují proti odstraňování tohoto plynu z atmosféry planktonem, tedy za zvyšování skleníkového efektu.
"Alternativní" energetika, založená na pálení "ekologického" dřeva, nebo výrobků typu pelet, je spojena s klučením lesů a pralesů, zejména v zemích 3. světa. Teoreticky by jistě mohl na místě vyklučeného lesa vyrůst nový, který by do své biomasy zavzal "právě to množství" oxidu uhličitého, které vzniklo spálením onoho dřeva.
Problém je, že jednak to ne zcela platí u tropických pralesů, které regenerují daleko pomaleji než lesy mírného pásu, jednak mladý les či prales bude vychytávat daleko méně oxidu uhličitého než les vzrostlý, ale ještě rostoucí. Takže deficit odebírání oxidu uhličitého lesy, které byly "ekologicky" spáleny, může trvat desítky let, v některých biotopech i přes stovku.
Jediný jev, který na tomto poli působí proti koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší je zazeleňování pouští. Čistě na koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší závisí to, že rostlině stačí na kratší dobu otevírat póry k pokrytí své potřeby tohoto plynu pro fotosyntézu, a tím ztratí méně vody, jejíž pára těmito póry naopak utíká. To znamená, že vydrží menší přísun vody než při nižší koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře.
K výše uvedenému se připojuje ještě zvyšování srážek v důsledku teplejšího klimatu (větší odpar vody, hlavně z oceánu, vyšší koncentrace ve vzduchu, více vody může "vypršet"). Faktem ovšem je, že v některých zemích třetího světa je postup rostlin do pouště eliminován zvyšováním a rozšiřováním pastvy.

4. Boj proti světelnému smogu

Faktem je, že i "ekologický" boj proti světelnému smogu je v reálu bojem za oteplování. Jde totiž o to, že naprostá většina světel ozařuje nějaké plochy ve svém okolí, a část tohoto světla se promění na tepelnou energii, zahřívající toto okolí. Jen ta světelná energie, která, ať už přímo ze svítidla nebo z osvícených ploch, "uletí" do vesmíru, se nepřemění v teplo. Tj. některé formy boje proti světelnému smogu paradoxně mohou (sice nepatrně, ale přece) přispívat k ohřívání planety.

5. Emise oxidu uhličitého

No dobře, nějaký nepatrný vliv antropogenní složka tohoto plynu mít bude, ale je nutno zcela realisticky počítat s tím, že prakticky veškerý nárůst koncentrace tohoto plynu v atmosféře má spíš přírodní, tedy neantropogenní, charakter.

Chyby, podvody apod.

Je třeba si uvědomit, že veškeré měření na tak složitém a komplexním systému, jako je povrch a ovzduší planety (vč. světového oceánu) nutně musí být zatíženo nejrůznějšími chybovými faktory. Jistě se to netýká pouze teplot, ale prakticky veškerých dalších parametrů měřeného objektu.
Dalším problémem je skutečnost, že měření probíhá velice často na různých místech různými metodami (zcela jistě na oceánu nemůžeme postavit meteostanice). V některých partiích moří lze patrně použít měření z lodí, někde jsou i trvale zakotvené majákové lodi (hlavně v blízkosti nebezpečných mělčin, kde ale není žádný ostrůvek, na který by se dal umístit opravdový maják), nicméně existují obrovské plochy oceánu (ale i zemského povrchu), kam člověk nezabloudí a data z nich pozemními měřeními získat nelze. Problém, pochopitelně, spočívá v tom, že existují různé (a odlišné výstupy dávající) metody odhadu teplot na těchto neměřených místech.
Další možností jsou družicová měření, která také nejsou naprosto objektivní, protože i u nich existují zdroje chyb. Pamatuji, jak ve druhé polovině 90. let nastal "šílený skok" teplot měřených družicemi (nahoru), protože došlo k výměně generací družic, a ta nová měla čidla poněkud jinak konstruovaná a hlavně nezestárlá. "Nikoho nenapadlo" (nebo to byl záměr) to, co by muselo napadnout každou laborantku hodnou tohoto označení, tj. nějakou dobu měřit teploty paralelně oběma generacemi družic a zkonstruovat nějaký převodní vzorec jedněch teplot na druhé.  Kdepak, "katastrofálně se oteplilo".
Touto zkratkou jsme se tedy dostali k tomu nejdůležitějšímu: tedy k ryze a úmyslně podvodným aktivitám, které mají vyvěštit šílenou katastrofu, "klimatickou nouzi" a podobné nesmysly, jaké mají zdůvodnit naprosto nehorázné (a v mnoha případech zcela nesmyslné) výdaje  "za klima", které jen luxují kapsy občanů a ulehčují veřejným penězům, aby se za ně v naprosté většině případů financovaly jen bezcenné nesmysly, jaké by nepomohly klimatu ani tehdy, pokud by ona legenda o "klimatické nouzi" byla pravdou a ne čirou smyšlenkou.
Již známá "Mannova hokejka" (pro nepamětníky - měření letokruhů a snad i nějakých jezerních usazenin), byla podvod. Když z autorů (protože jejich výzkum byl financován z veřejných prostředků) vysoudili metodiku a data, tak se zjistilo, že jimi vyvinutá a použitá metoda udělá "hokejku" i z výstupu generátoru náhodných čísel.
Faktem je, že když se vybíraly meteorologické stanice, reprezentující pro IPCC Českou republiku, tak bylo kritizováno, že byly vybrány jediné dvě stanice na našem území, které měly v posledních letech vzestupný trend teplot, přestože nejvíce bylo stanic s více-méně stabilními teplotami a bylo i několik stanic, které v posledních letech před onou dobou zaznamenávaly pokles naměřených teplot. Již tehdy byli naši klimatologové, a obávám se, že právem, obviňováni z podvodů a manipulací.
Podvodem je i studie MIT, popírající vliv tepelných ostrovů na pozemní měření teplot. Je sice zahalena do blyštivého matematického hávu, ale (naštěstí musela být zveřejněna i surová data) jí zpracovávaná data v podstatě vliv tepelného ostrova nejsou s to zachytit, takže je jasné, proč nic nenašli.
Nedávno, proskočilo to i našimi sdělovacími prostředky, měli ve Velké Británii skandál, když nějací šťourové (asi "Putinovi agenti") zjistili, že narůstající teploty, dokazující "katastrofální globální oteplování" jsou vykazovány i ze stanic, které jsou léta (či desetiletí) mimo provoz, a některé z nich jsou dokonce fyzicky zlikvidované, takže v nich není možné ani nějaké "neoficiální" měření.
Pochopitelně, klimatologové byli opakovaně vyzýváni k tomu, aby předložili důkaz antropogenního oteplování klimatu. Já občas v diskusi s nimi parafrázoval anekdotu ze začátku 70. let, Tehdy se hystericky slavilo sto let od narození (1970) a krátce poté se připomínalo 50. výročí úmrtí (1974) V. I. Lenina. Koloval tehdy vtip, že se někteří lidé bojí odklopit dekl od WC nebo otevřít krabičku sardinek, aby na ně nevybafl Lenin. Takže moderní parafráze tohoto vtipu je, že pokud by důkaz o antropogennosti současného oteplování existoval, měli bychom strach dělat to samé (a podobné věci), aby na nás místo Lenina nevybafl tento důkaz.
Asi poslední akcí klimaalarmistů na tomto poli je teorie, že "onen důkaz existuje, ale je tak šíleně složitý, že mu je schopen porozumět pouze absolvent studia klimatologie". Na to já s radostí cituji pana Nielse Bohra, že "pokud nejste schopen vysvětlit svůj problém i naprostému laikovi, znamená to jen, že jste svůj problém nedostatečně pochopil". Pochopitelně, říkal to adeptům jaderné fyziky, ale ta je pro laika nesrozumitelná asi stejně jako údajně ono klima.
Možná ještě jeden moment na závěr tohoto povídání. Pokud by "pánbu dopustil a motyka spustila", tj. ukázalo by se někdy v budoucnu, že antropogenní globální oteplování je realita, pak, je mi velice líto, ale vina na případném zanedbání bude stejně z větší části ležet na klimatolozích. Protože kdyby se "bojem za klima" tak nehorázně nepřecpávali na úkor normálních lidí, nevyvolali by dojem, že celé je to jen a jen podvod za účelem onoho nehorázného přecpávání se.

Antropogenní globální oteplování je s vysokou pravděpodobností (tak vysokou, že opačnou alternativu má cenu zcela pominout) jen fikce, šířená lidmi, kteří jsou na ní ekonomicky a politicky zainteresovaní. Tyto lidi je třeba odstavit od moci a financí, aby přestali překážet našim životům a přestali ohrožovat životní perspektivy našich potomků. Ty nyní klimatologové a na ně napojení politici ženou do totální bídy, srovnatelné s těmi nejchudšími rozvojovými zeměmi.