Opravdu "jen dekrety"?

V principu si neuvědomujeme, že ony "Benešovy dekrety" měly naprosto jinou funkci než jakou jim přisuzují současní Emanuelové Moravcové pod taktovkou Němců. A z jejich skutečné funkce se pak odvíjí jejich vztah ke dnešku.

Dekrety

Vládnutí pomocí přímých příkazů šéfem exekutivy je opatření, mající původ v demokratických antických zákonodárstvích, vč. římského práva, z něhož se asi při tvorbě československých zákonů docela čerpalo. Princip je ten, že se stát může dostat do situace, kdy zastupitelské orgány nemohou fungovat (nejde jen o jejich faktickou likvidaci, ale i o situace, kdy je nutno jednat velmi pružně a rychle).
Římu vládli dva konzulové, navíc podle not senátu, nicméně v situaci, která nebyla jimi zvládnutelná (a byly i situace, kdy jeden z konzulů byl zneprovozněn, včetně smrti v bitvě)) byl jmenován diktátor, který měl absolutní pravomoci (z nichž se následně musel zodpovídat senátu, takže bylo zabráněno ryzí libo(z)vůli). Ten mohl rozhodovat pružně a rychle a zpravidla Řím z průšvihu vytáhl. Měl také časově omezené období zastávání této funkce, což byl jeden z mechanismů, bránících tomu, aby se diktátor trvale uchopil moci.
Jmenování některých politiků na konci republikánské éry doživotními diktátory bylo projevem totální krize republikánského zřízení, které bylo koncipováno pro městský stát a vznik superstátu, směřujícího k impériu, v principu toto řízení znemožnil.
V podstatě tedy možnost presidenta ČSR vládnout v případě těžké politické krize pomocí dekretů byla jakousi analogií jmenování diktátora v Římě s tím, že zde, na rozdíl od Říma, nebylo nutno se dohadovat o jmenování konkrétní osoby, protože ta byla fixně dána personálním obsazením postu presidenta.
Přesně toto se stalo před druhou světovou válkou, kdy bylo Československo obsazeno Němci. Tento akt (15. 3. 1939) byl dokonce v rozporu i s Mnichovskou dohodou, kterou se Německo zavázalo garantovat hranice pomnichovského Československa. Řekněme si to upřímně, Mnichov Němci nerespektovali od samého počátku, protože už v roce 1938 obsadili i některá většinově česká území, přestože Mnichov byl postaven na obsazení území většinově německých. A nikdo ze signatářů neprotestoval.
E. Beneš byl tedy po ustanovení exilové vlády minimálně od onoho 15. 3. 1939 kompetentní k řízení státu pomocí dekretů, protože Němci po okupaci zlikvidovali parlament, takže demokratickou cestou zákony nemohly být tvořeny.

Potvrzení

První řádně zvolený parlament ČSR po osvobození (1946) postupně schválil dekrety presidenta republiky a tím je začlenil do zákonů československého státu jako jeho plnohodnotnou legislativu, v podstatě ekvivalentní výsledkům demokratické tvorby zákonů před okupací a po ustanovení onoho nového poválečného parlamentu.
Předválečný parlament nebyl po válce provozuschopný, protože řada českých a slovenských poslanců byla Němci v letech 1939 - 1945 povražděna a němečtí a maďarští poslanci šli do odsunu, případně se skrývali před poválečnou spravedlností.
"Boj proti dekretům" je tedy bojem proti řádné legislativě, legitimnější než byla nedemokratická legislativa, vzniklá v letech 1948 - 1989.

Další

Druhou věcí je, že odsun Němců z území sousedních států byl dohodnut dříve než v Postupimi, tam se vesměs ladily jen technické detaily, takže existoval jakýsi právní rámec i pro ony "divoké odsuny", které jsou nám Němci a kolaboranty vyčítány.
A protože ještě neproběhla Postupimská konference, neexistovala některá omezení prostředků a metod provádění tohoto odsunu.
Neexistovala ani legislativa, která by zakazovalo udělat to, co bylo ihned po osvobození provedeno, tj. snížit Němcům příděly na úroveň, kterou Němci před osvobozením přidělovali Židům (těm, kteří ještě nebyli na koncentráčnické šlichtě, "okořeněné" Zyklonem B).
Faktem také je, že Hitler neměl žádné kompetence ke zrušení československého občanství Němcům na území protektorátu. Proto byli tito Němci z hlediska striktního pojetí zákona vlastizrádnými československými občany. Se všemi potenciálními důsledky, zcela jistě horšími než odsun.

Důsledek

Boj proti "Benešovým dekretům" je v podstatě bojem za zvrácení výsledků druhé světové války. Pochopitelně, začíná se morálním odsouzením a prohlašováním zcela legitimních a mezinárodním dohodám odpovídajících aktů za "excesy". Pak jistě, náznaky už jsou, nastane zpochybňování morálních kvalit Spojenců v porovnání s Němci s tím, že válku vyhrál ten, kdo ji vlastně vyhrát neměl. 
A pak už bude otevřena cesta ke zpochybnění výsledků války a snahám o nějaké "morální narovnání", včetně změn v ekonomice, legislativě i oficiálního výkladu dějin.
Ostatně, něčeho podobného jsme nyní svědky na Ukrajině.
Nespokojenost Němců s poměry v předválečné ČSR je naprosto absurdní v porovnání se současným postavením národnostních menšin ve státech EU či NATO či členů obou těchto organizací. Můžeme připomenout postavení Lužických Srbů v Německu, na nichž je v podstatě páchána genocida, i postavení některých národnostních menšin v Pobaltí, aj.
Lze také připomenout, že Postupimská konference zavazuje státy, z jejichž území byli odsunuti Němci a byl jim zabaven majetek, že tento zabavený majetek se nikdy nevrátí do rukou Němců, ani německému státu (mj. proto, že byl použit jako prostředek rozpoutání druhé světové války v Evropě). Takže případné vracení majetku sudetským i československým Němcům by vystavilo Českou republiku, jako nástupnický stát Československa, příslušným mezinárodním sankcím.
Je dobré vědět i to, že Němci dostali za zabavený majetek potvrzení, za jehož základě měli být sanováni poválečným Německem. Pokud se tedy dožadují nějakého majetku, může to znamenat pouze jednu ze dvou věcí. Buď že onu náhradu dostali, a pak se z jejich strany jedná o jakousi formu podvodu, nebo že tedy okradeni byli, ale německým státem, a ne námi.
Dále je dobré znát i fakt, že Němci nám z v Postupimi Československu přidělených reparací zaplatili jen několik málo procent a zbytek nám dodnes dluží, byť záminka pro jejich nevyplacení, tj. komunistický režim, u nás už desítky let neexistuje. Navíc, nedávno byly v Německu nalezeny v protektorátu ukradené zvony a dodnes německý stát neprojevil ani platonickou snahu je vrátit.
Německo také kladlo všechny možné překážky k nalezení do něj unesených českých dětí (nejen z Lidic), takže dodnes nějaké (či spíš jejich potomci) v Německu žijí, aniž by znaly svůj skutečný původ.
Faktem je, že sjezd potomků unesených československých dětí, případně jejich spojení s českou větví rodiny, z níž byl jejich předek unesen, bych viděl jako cosi smysluplnějšího než to, co se odehrálo v Brně. A neměl bych ani námitky proti tomu, aby těmto potomkům unesených dětí bylo, měli-li by o to zájem, usnadněno získání tuzemského občanství, zcela jistě na rozdíl od sudetských Němců, kteří fungovali jako Hitlerův nástroj a dodnes se, či spíš jejich potomci, z toho nedokázali poučit.

"Brněnský pochod smrti" jako ukázková propagandistická lež

Pokud se vyskytuje téze o tom, jak Zbrojovka, jejíž odbojová organizace tuto akci organizovala, nijak proti Němcům neangažovala, tak je prostě lživá. Ve Zbrojovce byl odboj od roku 1939 do roku 1945, jen respektoval ono "umění možného".
Nicméně řada zbrojováků byla zavražděna gestapem a německými "soudy" (jejichž akty byly naprosto nelegitimní, takže se mělo se členy německého represívního a "justičního" aparátu zacházet jako se členy organizované zločinecké skupiny). Někteří byli zavražděni přímo na pracovišti, svědkem jedné takové vraždy byla i moje matka, která se přijetím zaměstnání ve Zbrojovce Brno vyhnula totálnímu nasazení (o tomto motivu práce ve zbrojním, či jiném, pro Němce klíčovém, průmyslu se také "cudně" mlčí).
V brněnské Zbrojovce byla prostě početná odbojová skupina s dlouhou tradicí, která se po osvobození Brna ihned ozbrojila a zabránila mj. plánovanému zničení této továrny utíkajícími Němci. Ta v podstatě dominovala brněnskému odboji. A bylo tudíž logické jejich zapojení do odsunu Němců.
Odsunutí Němci představovali problém z hlediska místních obyvatel, protože (mj.) byli magnetem na sovětské znásilňovače, od nichž občas potkal Češky podobný osud jako Němky. Dlužno ovšem konstatovat, že znásilňování Češek sovětské vedení netolerovalo a bylo často "řešeno" zastřelením příslušného vojáčka jeho velitelem, a to přímo na místě. Něco takového se stalo i ve čtvrti, v níž bydlím.
Dalším, a to obrovským, problémem bylo "prošpikování" německé populace Brna "východními soukmenovci", kteří utekli z okupovaných území Ruska, Běloruska i Ukrajiny. Tam se aktivně účastnili represí proti autochtonnímu obyvatelstvu. Přitom se nejednalo jen o dospělé, ale už nějaké dvanáctileté dítě může pistolí či revolverem menší ráže např. provádět "dorážení" postřílených místních lidí, protože má dost sil na zmáčknutí spouště i udržení zpětného rázu.
Nabízí se jakási analogie s antickou Spartou, v níž byl přijat mezi dospělé muže jen ten chlapec, který zabil (často naprosto zcela bez příčiny) nejméně jednoho otroka.
Důležité je, že tito Němci byli sověty obecně silně nenáviděni a v Brně to ještě akcentovala přítomnost vojáků z Ukrajiny, kteří vinou těchto "osadníků" často přišli o některé příbuzné (pokud ne o všechny). Tyto osoby byly tudíž v případě identifikování stříleny v podstatě v okamžiku dopadení, včetně dětí, alespoň staršího školního věku, z důvodů zmíněných výše.
Oni "krajané z východu" byli vesměs ubytováni u brněnských Němců a lze důvodně očekávat, že represím by byla vystavena i hostitelská rodina. Proto je nutno zohlednit, že řadě Němců tento "divoký odsun" zachránil život. Alternativou této akce nebylo setrvání v Brně, případně neodsunutí ani v "řádném" odsunu po Postupimi, ale zabití ze strany rudoarmějců, případně "vylepšeného" opakovaným znásilňováním Němek, od školaček po důchodkyně. Výčitky tedy absolutně nejsou na místě.
Samotný pochod byl po trase +- rovné silnice Brno - Pohořelice. Dovoluji si upozornit, že tato trasa byla částí daleko delší trasy "Brněnského kola", začínající v Lednici, pořádaného za mých studentských let na paměť koláře Birka, který u Lednice porazil strom, vyrobil z něj kolo (moderní výzkum kola, vystaveného na Staré radnici v Brně ukázal, že měl asi předem připravené loukotě z ohýbaného dřeva a dělal jen paprsky) a ještě týž den ho dopravil do Brna před uzavřením jeho bran na noc. Němci po této trase šli z kopce, na rozdíl od účastníků "Brněnského kola". Takže se nejedná o žádnou "nezdolatelnou" trasu.
Navíc je třeba konstatovat, že Němci měli po celou dobu války větší příděly potravin, takže byli v lepším zdravotním stavu (a celkové kondici) než Češi (o Židech ani nemluvě).
Na začátku pochodu bylo podle svědků (tohle mám "z druhé ruky") několik Němců zastřeleno, protože u nich byla nalezena zbraň (pistole nebo revolver), za jejichž nošení byl pro Němce automaticky trest smrti. Takovéto represe ovšem na okupovaných územích prováděli i západní Spojenci, protože nelegálně ozbrojený Němec byl považován za kombtanta, jejichž fyzickou likvidaci umožňuje i současné, mnohem "měkčí", válečné právo.
Do Pohořelic došli všichni. Co se s nimi dělo dál, od Pohořelic až po lágry v Rakousku či Německu, už s brněnským odbojem, ani odchodem z Brna, nemělo nic společného. To bylo v režii Rudé Armády a do jisté míry i místních Němců.
Zcela jistě není vinou brněnského odboje, že byli Němci z Brna pohořelickými umístěni v lágru pro zajaté letce, kteří na sklonku války částečně vymřeli na epidemii skvrnitého tyfu a zbylí byli před příchodem sovětů zavražděni. Pod oním křížem pak s vysokou pravděpodobností leží právě oni zavraždění zajatci a nikoli "oběti pochodu smrti", proto také kolaboranti zuřivě brání otevření tohoto hrobu za účelem identifikace osob v něm pohřbených. Lze také očekávat, že případní zemřelí Němci z Brna by byli pochováni na řádném hřbitově v Pohořelicích, a ne v nějakém hromadném hrobě v polích (jaké se používaly pro vězně, zajatce a podobnou "verbež").
Mimochodem, výskyt skvrnitého tyfu v řadě německých koncentráků a zajateckých táborů na samém sklonku války je tak trochu nápadný a navozuje přinejmenším podezření že vězňové byli infikováni uměle (což jde a poznatky o tomto onemocnění už v těch 40. letech byly k tomuto účelu postačující). Pokud se po zajatcích nakazili i Němci, lze to považovat za jakýsi projev činnosti "božích mlýnů".
Rovněž zcela jistě není vinou brněnských odbojářů, jak byli brněnští Němci dopraveni dál, ani to, co se s nimi dělo následně v Rakousku.
Pokud ovšem jsou počítáni za "oběti pochodu smrti" i ti Němci, kteří zemřeli následně v péči okupačních orgánů a "soukmenovců", tak proč nepočítat za "oběti" i ty, kteří po válce zemřeli stářím?
Vysoké počty "obětí" jsou prostě nestydatou konfabulací, jako ostatně veškerá nacisty a kolaboranty šířená propaganda.
Ostatně, skutečné pochody smrti, pořádané Němci, vypadaly tak, že z koncentráku, jemuž "hrozilo" osvobození, bylo vyhnáno několik tisíc vězňů a hnáno od fronty. Jejich počty se postupně redukovaly o "doražené" vězně, kteří padli hladem a vyčerpáním. Když se poslední desítky vězňů (tedy po průběžné redukci počtu pochodujících o více než 90 %) ocitly po několika týdnech na území, k němuž se blížila fronta, Němci je všechny postříleli.
Tu a tam se někomu podařilo utéct, byly nalezeny a vyšetřeny alespoň některé hroby obětí a občas se "rozpovídal" i někdo z Němců. Některá zvěrstva ostatně Němci do poslední chvíle dokumentovali, aby nepřišli o "zásluhy" (fanatici věřili v německé vítězství ještě na začátku května 1945). Tyto skutečné pochody smrti jsou tedy velice dobře a hodnověrně doloženy.

Jeden námět, abych tedy nebyl jen negativní

V Brně jsou v chodnících zabudovány pamětní destičky před domy, z nichž byli nějací obyvatelé, Židé nebo  se židovskými předky a snad i další, odvlečeni do koncentráku a tam zavražděni. Platí to pro centrum, v periferních čtvrtích, byť i v těchto lokalitách byli nějací lidé z rasových důvodů odvlečeni za účelem zavraždění, jsem zatím žádnou takovou destičku neviděl. Ale zcela jistě nemám prochozeny všechny ulice.
Takže pokud by se zde chtěli němečtí volkgenossen zase sejít, bylo by dobré s nimi uspořádat opravdový "pochod smrti" od jedné pamětní destičky ke druhé (případně skupinám, pokud byla odvlečena celá rodina, tak je tam zpravidla těch destiček víc) a pěkně by u každé položili za své peníze nakoupenou květinu. 
Asi by se nestihlo mít nad každou destičkou či skupinou destiček proslov, charakterizující ony zavražděné. Nicméně by se daly spolu s muzejníky, knihovníky a archiváři udělat nějaké tabule s kopiemi o těchto lidech zachovaných  dokumentů (pochopitelně, výběr těch nejdůležitějších). Nebránil bych ani následnému umístění těchto tabulí uvnitř příslušného domu, zejména ve staré zástavbě by nebyl problém na ně najít důstojné místo. Lze důvodně předpokládat, že pro místní děti by to byla názornější informace o válce a okupaci než nějaká "politicky korektní" školní výuka.
Jsem toho názoru, že tohle by mohlo pomoci "našim krajanům" pochopit, proč se s jejich předky po válce nejednalo v rukavičkách. Zkrátka, přivést je k pochopení existence onoho hlubokého a lidskou krví po okraj naplněného příkopu mezi nimi a námi, jehož existence nebyla civilizovaně řešitelná jinak než odsunem.

Lze tedy konstatovat, že bývalí českoslovenští Němci a jejich potomci si v podstatě nemají na co stěžovat. Jejich srocení v Brně, bohužel, bylo uspořádáno takovým způsobem, že nijak nepřispělo k vylepšení vztahů  občanů tohoto státu s Němci. Naopak ukázalo, že podhoubí nacismu je v Německu stále živé a aktivní, a stejně tak i podhoubí kolaborace s Němci u problematické části tuzemského obyvatelstva.

Od státu bychom měli požadovat přípravenost na blackout

Bez ohledu na to, jakým způsobem (a jak úspěšně) se zelení vylžou ze španělského blackoutu, bychom si měli uvědomit, že jednak se zvyšováním podílu vysoce rizikových OZE v našem energetickém mixu (opět jeden ze způsobů, jak nám současná vláda škodí), jednak s rostoucí závislostí na Německu, které má na podobné "ekologické" blackouty nakročeno a může nás do něčeho takového strhnout (Poláci mají technicky zajištěno odpojení od Německa v případě podobné situace), se zvyšuje riziko blackoutu u nás. Jednoznačně bychom měli být na to připraveni.

Blackout

Blackout nastává v situaci, kdy do sítě přitéká více elektřiny než kolik je jí spotřebováváno, nebo naopak je spotřebováváno více elektřiny, než kolik je aktuálně  vyráběno. Obojí je zcela jistě akcentováno tím, že síť s vysokým podílem OZE, které produkují stejnosměrný proud, následně střídačem přeměněný na střídavý (pochopitelně, se ztrátami, které ekologové cudně zamlčují), má malou setrvačnost a akutní nedostatek nebo nadbytek výkonu se může promítnout do frekvence sítě až skokovými změnami. Přitom nejhorší situace nastane tehdy, pokud síť má v jednotlivých částech různou frekvenci a elektřina v ní sama sebe nuluje. To se stalo při klasickém blackoutu v USA 10. 11. 1965, přičemž příčina rozhození fáze částí sítě není zcela jasná. V únoru 2019 byl blackout v Německu na bázi poškození vysokonapěťového kabelu, které se stalo "poslední kapkou" pro příliš málo propojenou a OZE destabilizovanou síť. A to tehdy ještě mělo Německo jaderné elektrárny, které je uchránily od nejhoršího.
Pro nás, se stále narůstajícím podílem OZE v energetickém mixu a současně se stále se zvyšující závislosti na stavu německé elektrické sítě, není otázkou, zda k blackoutu dojde, ale kdy se to stane a v případě, že se nepoučíme (jako se snaží nepoučit se Španělé, blekotající zelené nesmysly), jak často se takové výpadky budou dít a také jaký budou mít rozsah a délku trvání.

Dopady blackoutu

Následky blackoutu jsou jasné: "Zdechne" vše, co je na elektřinu. Spadne mobilní a internetová síť, přestane fungovat jakékoli bezhotovostní placení, přestanou fungovat benzínky a časem se zastaví i dodávka plynu a vody. U nás je to akcentováno tím, že na značné části území máme vysokotlaké rozvody plynu, závislé na kompresorech (pochopitelně, elektrických). Náhrada zemního plynu vodíkem by tento problém dále zhoršila, ten musí být uměle stlačován na daleko vyšší tlak. I pokud plyn nějakou dobu půjde, přestanou fungovat "moderní ekologické" plynové kotle (jsou odkázány na elektrická čerpadla na rozvodu vody a musejí mít přívod elektřiny do své elektroniky) a přestanou fungovat i "moderní a jedině správné" kotle na pevná paliva (které jsou také závislé na elektřině).
S postupným docházením paliva přestanou jezdit auta (elektromobily se svou nepatrnou zásobou energie podstatně dříve) a časem dojdou i baterie v mobilech (což má význam v situaci, pokud by jela část stanic mobilní sítě, třeba na náhradní zdroje).
Po nějaké době začne mít problémy i zdravotnictví.
Blackouty pamatuji z dob svého dětství (konec 50. a začátek 60. let), nicméně tehdy nebyla naše závislost na elektřině tak silná. Plyn a voda nebyly na elektřině ze sítě závislé prakticky vůbec (a navíc měly oddělené zdroje potřebné elektřiny), většinou nebyly postiženy ani telefony - i telefonní linky byly napájeny odlišnými zdroji, někdy fungoval i rozhlas po drátě. Řada domácností měla plynovou ledničku a byly vcelku běžné i plynové lampy. V obchodech se dalo platit hotovostí a nákup spočítal prodavač i při svíčce tužkou na papíře. Ochromení společnosti bylo tedy daleko menší než při současných blackoutech.
V současné době blackout znamená odříznutí občanů od téměř všech výdobytků civilizace. Závislost na "supermoderních" technologiích byla ve Španělsku tak velká, že se někteří lidé nedostali z bytu nebo nebyli s to se do něj vrátit, protože měli "super extra vysoce moderní" ovládání zámku u dveří na elektřinu. Hlupák, kdo si něco takového v dnešní době pořídí. Přestala by fungovat veškerá "digitalizovaná" státní správa, což navozuje podezření, že tlak na digitalizaci těchto služeb v situaci, kdy narůstá riziko zhroucení dodávky elektřiny, je veden spíše zlým úmyslem než snahou o něco pozitivního.

Příprava na blackout

Příprava na blackout zcela jistě znamená to, že bude předchystáno vše potřebné k tomu, aby v případě blackoutu bylo co nejvíce funkcí dostupných, byť třeba v nějaké nouzové podobě. Včetně toho, že bude nutné v řadě konkrétních případů upravit legislativu všude tam, kde je příliš striktní a jako nutnou podmínku předpokládá fungující napojení na elektrickou síť.
Prostě by měla být pro případ nouzové situace legislativně i technicky zajištěna možnost např. prodeje pomocí vyúčtování na papíře, třeba i při svíčkách, měla by být zajištěna funkčnost alespoň největších čerpacích stanic pohonných hmot (např. povinným vybavením dieselagregáty), podobně i funkčnost zásobování vodou, plynem a dalšími komoditami. Obdobně by měla být zajištěna i např. síť bankomatů a páteřní síť mobilního připojení. Měly by nějak, ale dostatečně, fungovat i papírové recepty na léky. Dokážu si představit i speciální vozidla s elektrickými agregáty, analogická cisternám s pitnou vodou v případě poruchy vodovodu, k nimž by si lidé z okolí mohli přijít nabít mobil (pokud by byla zprovozněna mobilní síť). Bez ohledu na "ekologické" aspekty chodu, klidně až statisíců, dieselových a benzínových agregátů nelze něco takového považovat za problém. Nevidím problém ani v situaci, v níž by se za jeden OZE vyvolaný blackout vytvořilo víc CO2 než kolik činí úspora produkce tohoto plynu chodem OZE za léta.
Měla by být zajištěna i zvýšená bezpečnost. Tedy by měla existovat možnost mobilizace nějakých paramilitárních dobrovolnických jednotek a jejich dozorování v obchodní síti, na čerpacích stanicích a na mnoha dalších místech, kde potenciálně hrozí nějaké rabování či podobné aktivity. Ale dobrovolníci mohou zásadně pomoci třeba i při řízení dopravy jako vyřešení výpadku semaforů (to zvládli občané USA ve velkých městech ve zmíněném roce 1965). Dnes je, pod praporem "liberální demokracie", spíš snaha podobné občanské organizace stavět mimo zákon.

Tlak na stát

Občané by měli vyvíjet tlak na stát, aby všechny tyto náhrady byly jak legislativně tak i materiálně zajištěny. Stát jsme my, občané. Jeho vedení, volené zástupce občanů i jmenované úředníky, si platíme za to, že ho udrží v chodu tak, aby nebyly ohroženy naše životy, naše zdraví ani naše majetky. Takže ať se tito lidé snaží, i pod pohrůžkou, že pokud se budou snažit špatně, budou vyměněni.
Faktem je, že činnosti při blackoutu by měly být testovány nějakými územně omezenými cvičeními, aby bylo možno zjistit, co všechno je opravdu nutné zajistit, protože zcela jistě nikdo není vševědoucí a teprve při realistickém cvičení se zpravidla ukáže, na co všechno se zapomnělo. A bude třeba do jisté míry vycvičit běžné občany, dobrovolnické skupiny a další složky státu a občanské společnosti, které se budou s blackoutem vypořádávat, protože stávající státní orgány, policie, hasiči, záchranáři a další, nemají v případě velkého blackoutu šanci.
Pokud stát přistupuje na bezcenné bláboly jurodivých zelených o "šíleně nebezpečném antropogenním oxidu uhličitém", jehož vliv na klima je v reálu prakticky nulový, musí to prostě kompenzovat tím, že zajistí dostatečnou míru prevence negativních dopadů realizace těchto blábolů na nás, občany.
A pokud nezajistí, je opět na nás, občanech, abychom zapracovali při volbách a nekompetentní úředníky i politiky prostě vyměnili za kompetentní. Druhá věc je, že bychom měli volit takové politiky, kteří by celou tuto problematiku vyřešili na úrovni základní příčiny, tj. neměli by problémy s naším odchodem z EU a ponecháním jejího zbytku v kaši, kterou její mentálně nekompetentní vedení průběžně vaří. Jsem toho názoru, že z EU by patrně odešel celý, nebo téměř celý, bývalý socialistický blok a začal na bázi zrušení ekologických nesmyslů prosperovat, jako prosperují Čína a mnoho dalších států, ignorujících bezcenné nesmysly typu "boje za klima". A jako ostatně k prosperitě směřují i USA.

Jedno mimochodem

Podle nedávno ukončených výzkumů hvězd podobných Slunci byla korigována pravděpodobnost incidentu typu Carringtonovy události. Tato pravděpodobnost je cca desetkrát vyšší, než se původně myslelo ZDE a ZDE (a je uvedeno v citovaném textu). Faktem je, že z jednoho případu se dělá dost špatně statistika, a že z dob před touto událostí máme pouze nespolehlivé kronikářské zápisy o významných jevech na obloze, které mohly být polárními zářemi mimo polární oblasti, ale nemusely. Nehledě k tomu, že tyto jevy mohou vyvolat i sluneční bouře o nižší intenzitě a rizikovosti pro civilizaci. Právě proto bychom měli zohlednit chování hvězd podobných Slunci, z něhož se statistika již dá udělat poměrně dobře.
Důležité tedy je, že uvedené přípravy by pokryly i citovanou zcela přírodní událost. A mohly by pokrýt i většinu následků teroristického jaderného EMP, jaký popsal William Forstchen v románu "Vteřinu poté" a jeho pokračováních. Je to sice katastrofická SF, ale autor je bezpečnostní odborník a román sepsal více-méně jako reakci na lhostejnost vládních úředníků vůči varování odborníky před tímto nebezpečím.
Pochopitelně, EMP z jaderného výbuchu by patrně vyvolal v případě použití klasických jaderných zbraní i blackout a další narušení rozvodů elektřiny a rovněž telefonních a internetových sítí daleko za hranicemi zničení území samotným výbuchem. A to ještě různé státy pracují na možnosti vyrobení zbraní, které by vyvolaly nejaderný EMP. Carringtonova událost č. 2 by zase spálila mimo povrch Země všechny nebo téměř všechny satelity, nejela by tudíž GPS ani žádná další na nich založená služba.
Z výše uvedených důvodů je nutné považovat přípravu na blackout, zejména takovou, která bude provedena opravdu od základů, důsledně a pečlivě, za preventivní opatření rovněž proti řadě přírodních i umělých katastrof, takže za něco mnohonásobně užitečného.

Blackout nám zcela reálně v dohledné době hrozí s daleko vyšší pravděpodobností než v minulosti, kdy byla nedostatečná produkce elektřiny vyvolána válkou a jejími následky, což skončilo někdy v průběhu 60. let. Přitom, pokud budou pokračovat současné trendy deformování našeho energetického mixu zaváděním nadbytečného podílu silně nespolehlivých a v praxi obtížně regulovatelných OZE, i závislost na "pokrokovém" Německu, pravděpodobnost takové události bude narůstat. Nicméně i další možné zdroje srovnatelných potíží by nám neměly být lhostejné. I proto, že naše civilizace je v případě zásahu do saturování elektřinou stále zranitelnější.

Donald Trump - radost a pláč

Vzhledem k vyhraněnosti pohledu na presidentské volby v USA nutně muselo dojít k tomu, že jakýkoli jejich výsledek by vyvolal silné a opačně zaměřené emoce. Což se v souvislosti s vítězstvím Donalda Trumpa jednoznačně potvrdilo.

Radost

Radost mají především normální lidé, kteří nestojí o jakési nesmyslné extrabuřty, hlásané agresívními aktivisty, obcházejícími demokratické mechanismy, přes které by jejich pitomosti neměly nejmenší šanci projít.
Normální člověk:

• nechce liberálně demokratickou společnost, ale skutečnou demokracii jako takovou bez jakýchkoli přívlastků, které z ní činí jen zástěrku totalitního režimu (ostatně, jak tomu byli svědky našinci v souvislosti s komunisty po únoru 1948 prosazovanou "lidovou demokracií")
• nechce ekonomiku, založenou na dotacích, kvótách a potírání funkčních technologií, které jsou v rozporu s tou či onou bezcennou lživou ideologií
• nechce ideologické vymývání mozků žákům na školách bezcennými a zvrácenými ideologiemi, jaké jsme tu měli před pádem socialismu v listopadu 1989, ale chce školu jako zdroj objektivně dokazatelných faktů, případně technik, jak se jim naučit
• nechce homosexualismus a transismus, zejména na školách. To neznamená, že by chtěl potlačovat nebo diskriminovat G, L a T osoby. Školáci nechť se v rámci biologie dozvědí, že takoví lidé existují, a že mají nárok na rovná práva s ostatními, ale odmítá ideologické kaprice, které z těchto osob dělají jakési "nadlidi", zatímco z normálních a se svým biologickým pohlavím souladících jedinců dělají jakési "podlidi". S čímž souvisí i nahánění školáků na "kastrační kliniky" k nevratně zmrzačujícím zákrokům, pro které umetá cestičku i naše vláda.
• v této souvislosti odmítá oněch 666 či kolik "genderů" a veškerou další  ideologii s nimi spojenou
• uvítá avizované ukončení války na Ukrajině. Hlavně obyvatelé EU, protože to zbaví věrchušky těchto zemí, i věrchušku bruselskou, klacku, kterým mlátí po hlavách demokraticky a protitotalitně orientovaným občanů
• nechce lživými ideologiemi podpořené zdražování všech možných komodit. Chce tržní ekonomiku, v níž něco podobného prostě nebude možné
• nechce financovat bezcenné nesmysly, související se lživou ideologií antropogenním oxidem uhličitým způsobeného globálního oteplování. Nechce předraženou energii z nesmyslných OZE, jejichž dopad na skleníkový efekt je takový, že ho různými cestami zvyšují víc než klasická energetika, založená na pálení uhlí (o jádru ani nemluvě)
• uvítá vyšetření "vakcín" proti covidu a jejich výrobců a distributorů, jehož rozjetí nemohli zabránit ani totalitáři z Demokratické strany a Trump je více-méně zárukou, že tyto aktivity budou jednak dotaženy do konce, jednak že příslušná akta neskončí na desítky let v trezorech
• uvítá potíže, které vzniknou EU v souvislosti se snahou cenzurovat sociální síť X, vzhledem k angažmá jejího majitele v Trumpově týmu. A pokud se bude EU dále snažit šířit lži a potlačovat pravdivé informace, doufá, že to povede k jejímu rozkladu
• uvítá i to, že prototalitní věrchuška EU přestane mít v USA podporu, kterou měla, když byly vedeny prototalitní Demokratickou stranou
• u nás se lze nadít, že Trumpovo vítězství oslabí nejvíce nenáviděnou vládu od roku 1918 a znemožní jí dotáhnout do konce některé projekty, ohrožující demokracii, které rozvíjí či připravuje

Opravdu je nutno konstatovat, že radovat se může každý, kdo pracuje a svou prací vytváří hodnoty. Přičemž právě tito lidé stojí za tím, že státy fungují a jakž takž jsou s to financovat svůj provoz.

Smutek

Pláčí, pochopitelně, všichni ti, kteří nenávidí demokracii, nenávidí normální občany a jejichž ideálem je totalita přinejmenším čínského typu.
Je docela zajímavé, že ti, kteří pláčí, jsou v podstatě osoby a instituce zcela zbytné, jejichž vliv na společnost je buď nulový nebo negativní. Tyto osoby a instituce se prakticky nijak nepodílejí na vytváření HDP a jen čerpají finance na úkor těch, kteří HDP opravdu vytvářejí. Někteří z nich navíc ještě tvůrcům HDP cíleně a úmyslně škodí.
Kvil se ozývá ze strany "uměleckých" celebrit, o jejichž umění dnes již málokdo stojí. Konstatujme si to upřímně: dnes už nemá smysl nějak reflektovat Hollywood, který v posledních desetiletích nic významného nenatočil, jen bezcenné agitky pochybných a zvrácených ideologií. Co v posledních letech splní ideologické požadavky na Oskara, nemá větší uměleckou hodnotu než pozlacený exkrement ve výtvarné galerii.
Kvílí také lidé, kteří vystudovali naprosto bezcenné a nesmyslné obory, "tlamocvičné", jak je kdysi nazval jeden z diskutujících na webu. Ty nemají naprosto žádný význam pro ekonomiku státu, jen z ní odebírají prostředky, včetně lidské síly, která by rovněž mohla dělat nějaké proekonomické aktivity, třeba s krumpáčem a lopatou.
Kvílí různí pochybní aktivisté, jejichž cíle jsou pouze dva, jednak parazitovat na společnosti, jednak obtěžovat ty její členy, kteří pracují a svou prací vytvářejí hodnoty. Tito lidé opět cítí, že jakmile Trump zařízne příjmy peněz jejich ideovým souputníkům v USA, přiblíží se tím možnost konce i pro ně.
Pláčí i příznivci války na Ukrajině, kterou Trump s vysokou pravděpodobností ukončí. Dokonce se nechal slyšet, že to udělá ještě před svou inaugurací. Ono by v podstatě stačilo přestat financovat zbraně pro Ukrajinu, protože zadarmo je zbrojní firmy dodávat nebudou.
Pláčí fanoušci islámských teroristů na Blízkém Východě, protože se drasticky snížila pravděpodobnost, že by USA nějak omezily Izrael v jejich pacifikování.
Smutek zcela jistě vládne i na úrovni zparchantělých organizací, prolezlých levičáky všeho druhu, jako jsou OSN či WHO.
Pláče tedy veškerá smečka sociálních parazitů a škůdců, která se v minulých letech etablovala ve vyšších patrech společnosti a odtud se snažila ji bez jakékoli demokratické legitimity ovlivňovat v duchu zvrácených ideologií, které hlásá. A byla hluboce přesvědčena, že toto její postavení bude trvat "na věčné časy a nikdy jinak", jak to známe od jejích ideových souputníků z minulého režimu.

Boží mlejny

Faktem je, že před čtyřmi lety zfalšované a ukradené volby se nyní Demokratům a jejich příznivcům vrací ve velmi ošklivé podobě. V jedné diskusi na Webu jsem zachytil krásnou charakteristiku: "okovaný bumerang".
Jde o to, že pokud by k té krádeži nedošlo, Trump by teď končil druhé presidentské období, během něhož by se mu dařilo ne zrovna dobře, protože by neměl, coby republikánský president, většinu v senátu a ve sněmovnš reprazentantů nespolehlivou (někteří republikánští kongresmani hlasovávali proti němu). Nyní to vypadá tak, že bude mít za zadkem senátní většinu a ve snemovně ji bude mít tak velkou, že patrně přebije ony vzbouřence, hlasující s Demokraty.
Trump tedy bude, nejméně po dva roky (než dojde k dalším volbám do zákonodárných orgánů USA), moci dělat a prosadit opatření, která by s vysokou pravděpodobností dříve neprosadil. I v tomto si vlastně Demokraté naběhli. Dobře jim tak. Ač ateista, na boží mlejny věřím a už jsem byl párkrát svědkem jejich činnosti, jako ji vidím i nyní.

Můžeme tedy konstatovat, že vítězství Donalda Trumpa je povzbuzením pro všechny slušné a normální lidi a naopak ošklivou ťafkou přes nos prakticky všem, kteří společnosti a jejím pro ni přínosným členům škodí.

Když řvou fanoušci na špatně pískajícího sudího "buzerante", dehonestují tím LGBTQ+ osoby?

Před časem se rozčiloval pan Golgo v Britských listech, že lidé jsou u nás šíleně netolerantní ke gayům a demonstroval to na příkladu, jak fotbaloví fanoušci křičeli na sudího "buzerante!". Je mi líto, pan Golgo maximálně v tomto ohledu předvedl nízkou tolerantnost LGBTQ+ osob vůči majoritě. Dál si stěžoval na "český rasismus" a podobné nesmysly, které hlásají levičáci

"Etnická" či jiná identita

Pan Golgo se mimo toho sudího rozčiloval nad tím, že byla v té době prozrazena etnická identita pachatele sexuálních útoků na ženy na Karlovarsku (Afghánec) i to, že k nám přišel "obohacovat nás svou přítomností" z Německa.
Pochopitelně, to, co napsal, je naprostá pitomost. Jestliže je nějaký trestný čin podmíněn etnicitou pachatele, a to v tomto případě bylo naprosto jasné, neexistuje sebemenší důvod etnicitu pachatele tajit. Už proto, že je informace o ní důležitou součástí prevence. A v Německu té doby (a obávám se, že to pokračuje dodnes) imámové v řadě mešit (zřejmě naprosto koordinovaně) "kázali" o tom, že se muslimové mají zmocňovat nemuslimek a dělat z nich své sexuální otrokyně, protože postavení sexuální otrokyně "pravověrného" muže je ta nejvyšší meta na sociálním žebříčku, kterou nemuslimská žena může dosáhnout.
Takže ony útoky muslimů na ženy, které se odmítly podvolit jejich zvráceným choutkám, jsou zcela jednoznačně dány jejich muslimskou etnicitou.

Co bychom tedy měli dělat?

Obávám se, že celá společnost EU, a ve starších "demokratických" státech je to ještě viditelnější než ve státech bývalého východního bloku, chybí jakákoli vůle rozvraceče a vyzyvatele k závažné trestné činnosti (navíc s celkově protispolečenským kontextem) trestat tak, aby to bylo efektivní a silně odrazující. Tj. trest by měl následovat bezprostředně po činu (vč. okamžitého znemožnění pokračování v trestné činnosti) a měl by být dostatečně odstrašující. Tedy spíše nějaký Abu Ghraib než pohodlná cela s barevnou televizí, dieta ctící náboženské předsudky (navíc v případě muslimů zcela nesmyslně*) a sexeskort servis dvakrát týdně.
A zcela jistě bude zapotřebí eliminovat vliv různých "pachatelů dobra", snažících se zajistit během vyšetřování a "souzení" pro tyto asociální živly beztrestnost. Včetně levičácky a antisociálně orientovaných soudců, bohužel. Ostatně, takoví lidé byli za spolupráci s nepřáteli v zemích +- stejných jako je současná EU ještě někdy v 18. století běžně odsuzováni k trestu smrti. Důsledkem je mimo jiné i to, že v některých státech již policisté v případě teroristického útoku neváhají na pachatele střílet s cílem jeho zabití, což vylučuje následnou škůdcovskou činnost aktivistických soudců a různých pochybných nevládek. Není to ideální z hlediska toho, jak má vypadat uspořádání a dělba práce v demokratické společnosti. Je to spíš signál poklesu funkčnosti demokracie, zejména na úseku justice.
Založení nějakých "komisí pro neevropskou činnost" s možností zabránit antidemokratickým aktivistům ovlivňovat společnost, jak to dělaly po válce ony parafrázované komise senátora McCarthyho by asi bylo vhodné. Ostatně, bezprostředně po válce se, alespoň u nás (ale v dalších státech osvobozených z německé okupace), zacházelo podobně s kolaboranty, u nichž jejich "zásluhy" nebyly na šibenici. Často byli vypovězeni do nějaké vesnice s omezenými možnostmi se z této lokality vzdálit a bylo jim zakázáno provozovat např. publikační aktivity.
A nenechme se obelhat levičáckou propagandou dehonestující tyto komise: Když se v 90. letech pootevřely v Rusku archivy KGB, tak bylo prokázáno, že všichni, kteří se činností těchto komisí pro neamerickou činnost dostali na černou listinu, byli skutečně v kontaktu s KGB, buď bezprostředně, nebo prostřednictvím nějakého US občana ve svém blízkém okolí (nejbližší rodina, pracovní kolektiv). Nikdo se nedostal na onu listinu jako nevinný, což se v podstatě nedá říct ani o lidech odsouzených v USA při hrdelních procesech, u nichž je v USA chybovost ve smyslu falešně pozitivních výsledků minimálně kolem půl procenta.
Pochopitelně, i něco takového bychom měli mít na mysli, až budeme v příštím roce vybírat, komu "hodíme hlas".

A nyní k tomu "buzerantovi"

Toto slovo zcela jistě nemá v češtině jen sexuální kontext. Naopak, ten zřejmě získalo až dodatečně. Původní význam znamená někoho, kdo obtěžuje, jako nadřízený překračuje či zneužívá svoje pravomoci k nejrůznější šikaně a podobným činnostem. "Buzerování" a "šikana" jsou v tomto kontextu skoro synonyma. Blízko k tomu má i moderní slovo "bossing".
Podobně může mít dvojí, sexuální i nesexuální kontext i slovo "jebat" a jeho odvozeniny.
Za socíku koloval vtip, jak ředitel přijde do předpokoje své kanceláře a najde tam sekretářku poněkud neoblečenou. Vytřeští na ni oči a ptá se, co, proboha, dělá. I ona mu odvětí, že je v diáři na tuto dobu zapsána "sexuální čtvrthodinka". On se plácne do hlavy, že si vzpomenul, a poručí:
"Zavolejte mi náměstka, zjebu ho jak hada!"
Zajímavé je, že "zjebání", "pojeb" atd. byly prakticky vždy spojeny s nějakou "zásluhou" trestaného na tomto trestu, takže lze zachytit i fráze typu "Zjebal mě, ale zasloužil jsem si to!" zatímco "buzerace" je vždy, alespoň z pozice postiženého, nespravedlivá (či alespoň nepřiměřená provinění).
Takže zcela jistě, pokud křičeli fanoušci na sudího "buzerante", tak hodnotili (ať už právem nebo neprávem) kvalitu jeho výkonu a zejména absenci nestrannosti a nikoli jeho sexuální orientaci.

Ten sexuální kontext

Obávám se, že sexuální kontext uvedené slovo nabylo až v souvislosti se sexuálním obtěžováním ze strany především mužů, členů G komunity. Nicméně, mohu příslušníky této komunity ujistit, že vtírání se do pozornosti ze strany ženy, o kterou heterosexuálně orientovaný muž nestojí (tedy z jiných důvodů, než je jeho sexuální orientace) je přinejmenším stejně nepříjemné, jako obtěžování a vnucování se ze strany gaye. Zažil jsem obojí, takže mohu srovnávat.
Také vím o studentovi, který kvůli sexuálnímu vtírání se ze strany ženy, která navíc byla jeho vyučující (takže to obsahovalo i prvky bossingu) a ještě navíc generačně mohla být jeho matkou, o prázdninách mezi předposledním a posledním ročníkem studia medicíny raději emigroval (bylo to před rokem 1989).
A obávám se, že právě chování některých gayů, odmítajících pochopit, že ne znamená opravdu ne (případně se snažících z toho odmítání udělat zločin proti LGBTQ+ komunitě), potom dalo vzniku onoho druhého významu se sexuálním podtextem.

Zkrátka a dobře, pokud LGBTQ+ osoby se cítí pořváváním publika na rozhodčího "buzerante" nějak uraženy, tak jen předvádějí svou psychopatickou vztahovačnost a absolutní absenci tolerance. Tedy v podstatě to, co vyčítají majoritní společnosti a v ještě výraznějším provedení.

* K té nesmyslnosti halal stravy ve vězení: Ortodoxní judaista má (nebo alespoň za starozákonních časů měl) náboženskou povinnost v případě nedostupnosti košer stravy zemřít hlady. Muslim má v případě nedostupnosti halal stravy jíst to, co je k dispozici, aby se udržel při životě. Jen když má výběr, má preferovat halal stravu. Navíc má povinnost nežít trvale v zemi, v níž nemůže dodržovat své náboženské povinnosti vč. halal stravování. A pokud by tedy nějaký muslim hodlal doopravdy zemřít hlady při nedodávání halal stravy, třeba ve věznici, byl by muslimštější než sám Mohamed, autor uvedených pravidel.

Atentát

Jistěže politikou, ale také zpravodajstvím, posledních dnů zamával atentát na premiéra sousedního státu. A můžeme rovněž zaznamenávat četné pokusy o znečitelnění jeho příčin.

Událost

15. 5. 2024 byl v cca 14.45 po zasedání slovenské vlády v Handlové střelen pěti ranami na břicho z pistole ČZ 75 71 letým spisovatelem, básníkem a politickým aktivistou Jurajem Cintulou, premiér Slovenské republiky Robert Fico. Podle Wikipedie šla jedna rána vedle, jedna do ramene, jedna do kyčelního kloubu a zbylé dvě zasáhly nitrobřišní orgány. Naštěstí zřejmě nedošlo k zasažení velkých cév typu břišní aorty, protože to by vedlo k letálnímu vykrvácení během několika sekund.
První ošetření pana premiéra bylo provedeno v místní nemocnici (zaplať Pánbu, že ji nezrušili, jako ledaskde v podobných městech u nás) a poté byl transportován do FN v Bánské Bystrici (protože pacientův stav byl kritický a do Bratislavy by nemusel doletět v zachránitelném stavu).
Pana premiéra se podařilo stabilizovat dvěma operacemi, jednou hned po přijetí, další druhý den po incidentu (den incidentu = 0.).
V posledních dnech byl pan premiér již s to komunikovat s návštěvou, panem Pellegrinim.
Bez ohledu na optimistický průběh prvních dnů je stav pana premiéra vážný, patrně po vyřešení život ohrožujících poranění nitrobřišních orgánů bude nucen podstoupit ještě ortopedické operace, případně i implantaci umělých kloubů. O rozsahu těchto z hlediska přežití druhotných poranění zatím nejsou dostatečné informace, umožňující odhadnout nutnost takového zákroku, nicméně první informace o atentátu popisují tato zranění jako "roztříštění kloubu", a to nutnost nějakého velkého zákroku naznačuje.
Podle zveřejněných videí incidentu ochranka nepracovala zrovna vzorově, pět ran atentátníka prostě neměli nechat vypálit. US ochranka presidenta nebo podobně vysoko postaveného politika zpravidla reaguje střelbou do živého už při podezřelém pohybu. Připomínám návštěvu B. Obamy v Praze (8. 4. 2009), před níž byli explicitně varováni obyvatelé ulic, jimiž projížděl, že už na pouhé přistoupení k oknu může jeho ochranka reagovat střelbou.

Příčina

Příčinou této události je naprosto jednoznačně nenávist, šířená "veřejnoprávními" médii, fandícímu fašistickému, či alespoň totalitářskému a antidemokratickému, hnutí "Progresívné Slovensko", jehož šéf má vazby na Sorose a byly verbalizovány i úvahy o jeho možných vazbách na západní tajné služby.
Cílem těchto sil je, zcela pochopitelně, uzavřít s ovládanou zení velmi nevýhodné a velmi obtížně zrušitelné smlouvy, umožňující jednak drancovat její surovinové bohatství, jednak využívat její průmyslovou kapacitu a současně likvidovat ty průmyslové závody, které by mohly produkovat něco schopného konkurovat západním firmám.
Ostatně, toto jsme viděli i v bývalé Jugoslávii, kde jedním z prostředků dosažení těchto cílů bylo i umělé vytvoření teroristicko - zločineckého pseudostátu Kosovo na území Srbska.
Slováci naštěstí nejsou hloupí, a tak Progresívne Slovensko neuspělo ani ve volbách do parlamentu, ani v presidentských volbách. Jistěže samotný progresivistický program této strany (muži s vaginami, tedy "vagináci", a ženy s penisy, tedy "penisačky") duševně normální člověk není ochoten akceptovat. A dokonce i u nás, s výrazně ateističtější populací, s tím mají progresívní soudruzi problémy, takže odpor proti těmto problematickým věcem není vázán jen na křesťanství, jak se snaží propagovat někteří křesťansko političtí aktivisté.
Nověji se ovšem ukázalo, že legendu "osamělého vlka" bude nutno opustit. Přinejmenším za ním stáli silní sympatizanti, kteří vymazali jeho profily na sociálních sítích. Tedy hláška jako: "Jdu zastřelit premiéra. Hned, jak to budou hlásit, smaž můj profil na Facebooku." musela být spojena se značnou loajalitou k pachateli a ochotou podílet se na jeho zločinu minimálně neoznámením jeho záměru patřičným orgánům. Druhou možností ovšem je, že smazání mohli provést policisté s vazbami na progresivisty, jakmile z pachatele dostali přístupová hesla.
Zajímavá je i rychlá, a jakoby předem nachystaná reakce Bruselu. Opět vzbuzuje mnoho ošklivých a provokativních otázek.

Prostředek

Prostředkem šíření oné progresivistické nenávisti byla média, za bývalého režimu vládní, která automaticky přešla do opozice, byť mají z hlediska "veřejnoprávnosti" (či její slovenské obdoby) podporovat nestranně vše pozitivní. Ostatně, z tohoto důvodu bylo proti nim ze strany vlády zakročováno.
Soudruh Šimečka ostatně jasně verbalizoval cíl progresivistů: Odstranit Fica od moci jakýmikoli prostředky.
Atentát na premiéra je tedy zcela jednoznačně v souladu s takto definovaným politickým programem. Ukazuje to jen a jen to, že slovenští progresivisté by měli být postaveni mimo zákon (ostatně to samé by se mělo provést i s jejich obdobami u nás).
Faktem je, že některé politické síly prostě samy sebe (a i sebe samy sobě) presentují jako cosi, co je tak pozitivní, že to musí stát nad jakýmikoli zákony a civilizovanými zvyklostmi.
Je naprosto jedno, zda jsou jimi proponovanými cíli oni vagináci a penisačky, nebo záchrana světa před (neexistující) covidovou pandemií, nebo před (opět neexistující) klimatickou nouzí. Či nějakou jinou zjevnou pitomostí, kterou lidé s IQ od 80 nahoru prohlédnou a odmítnou (pokud na něčem z toho plynoucím, většinou na dotacích nesmyslů, nejsou nějak zainteresováni).
Důležité je, že méně inteligentní příslušníci zmíněných (a dalších podobných) aktivistických skupin jsou cíleně vedeni k představě, že zákon jsou oni, a že "zločinné zákony", jimiž se proti nim hájí společnost normálních lidí, je prostě nutno ignorovat, pokud ne rovnou potlačit revolučním násilím. A že řádně zvolení politici, zastávající odlišné, či přímo opačné, názory, jsou zločinci, před nimiž je třeba společnost chránit, třeba i násilím. A že normální občané, podporující vládu platných zákonů a politiky vyšlé z demokratických procesů, včetně voleb, jsou "ruští trollové", případně "desoláti".
Pokud se podíváme na osobu atentátníka, tak vidíme staršího muže, který se politicky angažoval v "tom správném" táboře a postupně se stále více radikalizoval.
Vždy v souvislosti s podobnými případy upozorňuji na kapitoly z Dumasových Tří mušketýrů, popisující, jak Mylady de Winter manipuluje Buckinghamova sluhu Fentona, až z napohled naprosto věrného sluhy vytvoří lordova budoucího vraha. Dumas to, pochopitelně, podává zkráceně a zjednodušeně, protože realistický popis této akce by asi způsobil u části čtenářů smrt nudou, nicméně tak by taková akce asi skutečně mohla proběhnout. Přitom progresivistická média v podstatě sehrála roli oné Mylady s vypálenou lilií na rameni. Tato média stále agitovala proti vítězům voleb a o nutnosti "zastavit je", aby "nenapáchali ještě větší zlo", až se jakýsi do té doby nevýznamný básník a spisovatel nechal vyhecovat a provedl to, k čemu ona média své konzumenty fakticky vedla. A pokud by se nenechal vyhecovat on, zapracoval by někdo jiný.
Je také docela zajímavé, že pachatel, údajně dobrý a vycvičený střelec (byť na střelbu z takové blízkosti pistolníka formátu Wyatta Earpa rozhodně není třeba), jednou ránou netrefil a další dvě šly do z hlediska přežití oběti "nezávadné" lokalizace a pouze zbylé šly tam, kde mohly způsobit fatální poranění.
Vyznavač psychoanalýzy by zamumlal cosi o podvědomí. A vytáhl by případy, kdy hypnózou ke střelbě na jiného člověka dovedení lidé, stříleli v případě dětské pistolky nebo poplašňáku opravdu na tělo, zatímco v případě opravdové pistole či revolveru se zablokovali. Neúspěšnost atentátníka na premiéra Fica by takovéto vysvětlení mít mohla. Přičemž oním hypnotizérem byly nejspíš právě progresivistické sdělovací prostředky. Do jisté míry může být pro pachatele tento fakt polehčující okolnost, protože z něj patrně progresivistická média nevyhnala veškerou lidskost. Jiná situace by nastala, kdyby se o tu zbraň přetahoval s ochrankou, protože pak by nějaké rány vedle byly samozřejmé.

Kontext

Existuje známý výrok, připisovaný Voltairovi: "Nesouhlasím s vašimi názory, ale budu se bít za to, abyste je mohl hlásat."
Tento bonmot do jisté míry prochází dějinami evropské civilizace. S trochou nadsázky se dá uvést, že právě ten, respektive jeho praktický dopad, udělal evropskou civilizaci velkou. Můžeme s ním spojit i např. vystoupení Tomáše Akvinského, který (doslova s nasazením života) prosadil toleranci vůči předkřesťanské antické kultuře. Nicméně za tímto světcem stojí i stovky anonymních mnichů, kteří v klášterech pečlivě opisovali "kacířské a pohanské" antické spisy s představou, že se někdy budou hodit. Což se také stalo.
Je méně známé, ale odborníky doložené, že mnohé z antických spisů, které se do Evropy původně dostaly přes islámský svět, byly za renesance nalezeny po knihovnách klášterů. Islám si jakousi renesanci odbyl a následně prohrál boj s náboženským fanatismem zhruba v době vystoupení Tomáše Akvinského, což vedlo k jeho propadu do náboženského barbarství. V islámu i křesťanství proběhl tedy zhruba paralelně podobný proces, který však, k našemu štěstí, dopadl v křesťanském světě opačně než v islámském.
Ony nalezené knihy byly, a zpravidla v lepším stavu než překlady do arabštiny (a zpět do řečtiny či latiny), protože ta již v době překladatelů byla vlivem islámu zbarbarizována a ztratila slova pro řadu filosofických (ale i dalších) pojmů. Dokonce ani nevíme, zda "Allah" je obecné jméno pro boha, nebo jméno konkrétního božstva, které ostatní bohy stylem kukaččího mláděte vytlačilo z předislámského panteonu (jak se to v souvislosti se zavedením "skoromonoteismu" stalo v Egyptě i Babylónu, a nejstarší partie Bible naznačují podobný proces i v případě judaismu).
Ostatně o "ikonickém" Avicennovi je známo, že občas popsal tu samou léčivou substanci paralelně pod různými názvy (protože při kompilování z různých zdrojů a psaných různými jazyky to nebyl s to ztotožnit), případně že nevěděl, o čem píše. Asi nejznámější je kauza "mumio", což je jakási forma pevných břidličných uhlovodíků, "skalní smůla", vystupujících na povrch skal v některých lokalitách na Kavkaze, nicméně kvůli jeho naprosté neznalosti, o co se jedná, islámský svět celá staletí "těžil" a pojídal (z léčebných důvodů) egyptské mumie.
Faktem je, že jakási tolerance se táhla i nadále evropskou civilizací. Křižáci studovali spisy "kacířů" od různých potlačených sekt až po protestanty (včetně husitů) a protestanti zase studovali spisy katolíků, aby s nimi mohli polemizovat. Je asi málo známé, že jeden z protestantských pánů, popravených na Staroměstském náměstí, Václav Budovec z Budova, napsal kritický rozbor Koránu "Antialkorán, to jest mocní a nepřemožení důvodové toho, že Alkorán turecký z ďábla pošel, a to původem ariánů a vědomým proti Duchu svatému rouháním" Takže křesťanství, bez ohledu na svou netoleranci, nasadilo polemiku, nikoli potlačování a cenzuru. Tu nasadili až jezuité, první důslední totalitáři v novodobých dějinách.
Ostatně, i Žižka, když potlačil a fyzicky zlikvidoval na hranici kacířů sektu Adamitů, nechal jednoho ze zajatých kacířů odvézt do Prahy, aby jejich učení bylo zapsáno pro potřeby Karlovy univerzity a není jeho vinou, ale vinou katolických aktivistů, že se spis s uvedenou informací nedochoval.
A je málo zdůrazňováno (a známo), že Adamité byli potlačeni nikoli pro svou náboženskou odchylku, ale především proto, že v důsledku svého náboženského fanatismu (věřili v brzký konec světa a nástup posledního soudu) nesili a nechovali zvířata; přitom potraviny a další prostředky na překonání oné krátké doby do konce světa, než se otevřou nebesa a vystoupí Kristus aby soudil hříšníky i spravedlivé, získávali brutálními přepady okolních obcí. Jejich obyvatelé se na vedení husitského vojska obrátili se žádostí o pomoc. Jediným reflektováním oné odlišné víry Adamitů je jejich upálení, prostí lupiči a lapkové by byli zvěšeni či postínáni.
Můžeme jít jistě dál, i k tomu absolutismu i osvícenství, i dál a konstatovat, že i komunističtí totalitáři do jisté míry tolerovali učení minulých období (výjimky jistě existovaly). Faktem je, že Merežkovského trilogie "Kristus a Antikrist" vyšla u nás za komunistů bez cenzorních zásahů, zatímco např. vydání pro Velkou Británii a USA z roku 1908 toto dílo silně cenzurovalo (originální vydání v ruštině i první překlady do angličtiny jsou dostupné přes Google, protože jim již propadla autorská práva). Je možné také porovnat (kdo nezvládá ruštinu a ještě v předrevolučním pravopisu) český překlad (po knihovnách je) s tím anglickým.
Tím jsem chtěl jen konstatovat, a toto konstatování historicky podložit, že uvedené totální zavrhování a potlačování ideových protivníků je evropské kultuře cizí a je spojeno jen s nejextrémističtejšími totalitáři v historii naší kultury, z nichž nikdy nevzešlo nic dobrého. I z tohoto důvodu (historického kontextu naší civilizace) je nutné progresivisty odmítnout, jako cosi, co do naší kultury nepatří a mělo by z ní být co nejrychleji vyobcováno někam do orientálních despocií, nemajících s civilizací naprosto nic společného.

A opět ona zásadní otázka

Pochopitelně "co dělat?". Rozhodně bychom se neměli dát uchlácholit fikcemi, které se už na nás začínají hrnout, snažící se vyvinit progresivisty a jejich sdělovací prostředky z tohoto zločinu. Naopak, právě tyto prostředky, jejich koryfejové a politici jím blízcí jsou těmi zločinci, kteří celý tento zločin připravili a připravili pro něj "společenskou objednávku". Básník, spisovatel a politický aktivista Juraj Cintula (spolu se svými případnými spolupachateli) byl spíše další obětí než pachatelem (ale asi neztratil příčetnost natolik, aby nevěděl, co činí, a mohl být proto zbaven viny). Stal se jen kolečkem v obrovském zločinném soustrojí, které ho semlelo naprosto stejně, jako jeho formální oběť. Byť z něj vinu nikdo nesmyje a jeho čin rozhodně musíme odsoudit, bez ohledu na případné polehčující okolnosti. A pokud bude prohlášen za nepříčetného, bude místo vězení trávit zbytek života v nějakém psychiatrickém zařízení.
Byli to progresivisté, kteří do evropské kultury zavedli pojem "hate crime". A jsou to progresivisté, proti nimž by, z hlediska jejich evidentní společenské nebezpečnosti, měl být tento pojem, respektive jeho zavedení do trestních řádů řady států, uplatňován, a to naprosto nemilosrdně, protože si zjevně takové zacházení tito ideologové zaslouží. Nechť platí ono "Kdo jinému jámu kopá ...".
Pochopitelně, tento čin by nás měl za necelý měsíc vést k volení kohokoli, kdo má s tímto zločinným, a samou podstatu evropské civilizace ohrožujícím, politickým směrem, co nejméně společného, ideálně se už dlouho proti němu vyhraňuje (tedy ne účelově od jistého atentátu).
Je prostě třeba, aby dopad tohoto zločinu padl na hlavy jeho skutečných pachatelů, jichž je ten, kdo střílel, v podstatě jen další obětí. Naše reakce by měla být jasná: Pokud možno žádný hlas progresivistům (a u nás jim blízkým "liberálním demokratům", v podstatě totožným se stranami vládní koalice).

Událost u našich sousedů, s nimiž jsme ještě před pár desetiletími sdíleli jeden stát, ukazuje naprosto jasně nebezpečnost progresivistů a to, jakým způsobem mohou ohrožovat celou společnost. Legální možností se s nimi vyrovnat jsou volby, jistěže nejen ty nejbližší, ale i volby do zastupitelstev a do senátu na podzim a do poslanecké sněmovny v příštím roce. Od kohokoli, kdo to s budoucností tohoto státu myslí dobře, by progresivisté a jim blízké strany (v podstatě celá vládní pětikoalice) neměli dostat hlas. A kdo máte jakékoli příbuzné a známé v zahraničí, neměli byste váhat ukázat jim, k jakým faktickým důsledkům vede politika těch, co se prohlašují za spasitele našeho státu i lidstva a snaží se od nich získat korespondenční hlasy.
Když jsem tohle psal, tak se mi vybavila hláška z polozapomenuté knížky Ivana Foustky "Výlet k pánubohu" (v níž kosmická loď z Vatikánu doletí do křesťanského nebe) "Velké myšlenky tu mohu mít jen já. Když je má nějaký smrtelník, je za tím vždy nějaké darebáctví." Říká v této knize Bůh (doufám, že cituji přesně, knihu už léta nemám).

Sešli se umělci

Dne 5. 6. se sešli před ministerstvem kultury umělci a stěžovali si na nesnesitelné podmínky svého bytí.

Požadavky

Umělci hlavně požadovali, aby bylo schváleno širší pojetí statusu "umělec", který v podstatě znamená člověka, majícího nárok na přijímání dotací od státu. Zdá se jim, že jejich podmínky jsou naprosto neúnosné, neschopné zajistit jim důstojný život.
Chtějí tolik, aby "mohli důstojně žít".
Stěžují si na "nerespekt", mikroagresi a nedůstojné postavení, negativně vnímané jejich rodinami, přáteli, spolužáky apod.

Realita

Umění, a tím spíš "umění" je u nás naprosto šíleným způsobem dotováno státem, přičemž některé dotace jdou jeho provozovatelům do rukou přímo od centrálních státních institucí, jiné se pasírují přes kraje nebo jiné státní složky.
Na každé místo v dotovaném divadle, bez ohledu na to, kolik stojí lístek a zda se vůbec prodá, přistává tisícovka (+- dle velikosti divadla a šikovnosti jeho vedení).
Všechny ty dotace jdou, pochopitelně, z daní občanů, protože stát žádné hodnoty nevytváří, má jen to, co vybere z daní a podobných poplatků.
Jistěže jsou výjimky. Avšak i umělecky kvalitní divadla jsou nucena získávat dotace, protože bez nich by neměla v konkurenci s dotovaným šuntem sebemenší šanci. Podobná situace panuje jistě i v jiných kategoriích umění.

Nicméně

Vedle oněch "státních umělců" jsou zde mnozí další, kteří od státu nedostanou ani korunu, a buď si dokáží na sebe vydělat přízní publika, nebo to mají jako koníčka, vedlejší aktivitu, kterou platí či alespoň si pro ni živobytí zajišťují, z jiných zdrojů.
Obávám se, že právě toto jsou opravdoví umělci, kteří tvoří něco ze své vnitřní potřeby, což jejich obecenstvo pudově (přinejmenším takto) vycítí a nutí je chodit na koncerty, kupovat knihy (ale třeba i počítačové hry) apod.
A někteří vytvářejí významné a přínosné hodnoty i přes skutečnost, že jim stát, nebo různí pochybní aktivisté, házejí klacky pod nohy.

Hodnocení

Opravdu si nemyslím, že může fungovat umění na bázi nějakých "žebračenek" od státu. Naprostá většina toho, co je dotováno, by v podmínkách reálné ekonomiky nemělo šanci přežít. Výjimky jistě existují, ale těm by fakticky zrušení dotací spíš prospělo, protože by zlikvidovalo jejich umělecky bezcennou konkurenci, drženou nad vodou jen těmi dotacemi.
Existence zmíněné kategorie umělců bez dotací ukazuje, že i v takových podmínkách lze vytvořit kvalitní a konzumenty žádaná díla.
Budu strašně ošklivý: Přestože jsem napsal pět románů žánru fantasy a dostal za ně honorář, rozhodně se nepovažuji za profesionálního umělce a ona cena za prodej autorského práva nakladateli byla jen příjemným bonusem, kvůli kterému bych to, kdyby mě samotná tvůrčí práce na nich nebavila, nedělal. A jistě mě potěšilo to, že se jim ten nákup vyplatil, protože většinu nákladu bezproblémově a rychle vyprodali.
Umělec prostě buď má touhu něco tvořit, protože je to cosi, co uspokojuje jeho hlubokou vnitřní potřebu, nebo je jen jakýsi profesionál, který za dotace "střihne" v podstatě cokoli ve stylu "koho chleba jíš ..."
A, je mi velice líto:
Ta první kategorie, tvořící z hluboké vnitřní potřeby a překonávající nejrůznější překážky, bránící jí v umělecké tvorbě, je v podstatě ta, která zanechává v naší kultuře a civilizaci vůbec nějaké pozitivní (nebo alespoň kontraverzní) stopy.
Ta druhá skupina umělců, fungující na základě hesla "zadarmo ani kuře nehrabe", by měla hluboce zvážit, zda skutečně chce dělat umění nebo brát dotace.
V tom druhém případě by měla pověsit umění na hřebík a věnovat se něčemu jinému. Jistěže jsou mezi nimi skvělí profesionálové, perfektně znalí uměleckého řemesla (které se dá, na rozdíl od umění jako takového naučit). Nicméně řemeslná kvalita díla nezaručuje, že toto dílo bude i umělecky na výši.
Věnuji pietní vzpomínku Františkovi "Mroži" Novotnému, který začínajícím autorům doporučoval sledování jihoamerických telenovel s tím, že "umělecky jsou to totální s*ky, ale jsou naprosto perfektně zvládnuté po stránce strukturování děje a výstavby zápletky a jejího řešení, charakteristiky postav i prostředí a podobných řemeslných prvků, které se dají z nich okoukat a vylepšit si tím své řemeslné znalosti a dovednosti.
Tato skupina umělců by se zcela jistě mohla alespoň zčásti uplatnit v uměleckém školství. A pokud ani tohoto nejsou schopni, nechť jdou dělat nějakou užitečnou a nedotovanou činnost. Ta bude pro společnost jako celek přínosem, i kdyby to mělo být kompletování hamburgerů v "mekáči" nebo mytí nádobí či "management podlahových krytin".

Je mi velice líto, díla umělců, kteří nejsou s to se uživit bez dotací, a o které publikum nemá takový zájem, že by bez dotací nepřežili, nejsou ničím, bez čeho bychom se nemohli jako společnost, i jako jednotlivci v ní žijící, obejít. A umělci, kteří se bez dotací nemají šanci uživit, by měli změnit profesi, i za cenu odchodu z oblasti umělecké tvorby.

Největší zločin svědků covidových

Můžeme zcela jistě vytýkat těmto lidem mnohé. Už dnes realisticky počítáme mrtvé v důsledku aplikace mRNA a porovnáváme jejich počty s počty zemřelých, jimž aplikována nebyla (a je úplně jedno, kolik těch mrtvých bude černých nebo bílých, a kolik jich uvázne na některém z "padesáti odstínů šedi"). Již teď odhadujeme ty miliony až miliardy eur (či dolarů), které svědkové covidovi vydělali na prodeji a další distribuci těchto sajrajtů, vytahaných z kapes všech, kdo v nějaké formě platí daně či zdravotní pojištění. Nicméně to vše je v podstatě prkotina, hlavní průšvih je jinde.

Jak funguje imunita
Začnu trochu ze široka.
Imunita proti infekci spočívá v detekci cizorodých antigenů, které má bakterie či virus na svém povrchu, u té bakterie se může jednat i o látky, které vylučuje do svého okolí. Detekční část imunitního systému předá informace o čemsi cizím, cestou většího či menšího počtu prostředníků až efektorovým buňkám specifické části imunitního systému, které začnou buď chrlit specializované bílkoviny, protilátky, vážící se na rozpoznaný antigen (B-lymfocyty), případně začne množit specializované buňky, které buď samotné, nebo ve spolupráci více druhů buněk, vycestovávají do místa kontaktu s antigenem, a tam přímo to cizí pohlcují a rozbíjejí (T-lymfocyty).
Do celého tohoto dění vstupuje ještě nespecifická imunita, která různými mechanismy spolupracuje s tou specifickou, od snadnějšího pohlcování nepřátelských částic s protilátkami, navázanými na povrchu, až po "úklid" kousků těchto částic rozbitých T-buňkami, nicméně, protože životnost T-buňky (a dalších typů buněk v centru reakce na antigen) v boji s nákazou je velice krátká, "uklízí" i padlé hrdiny.
Pakliže je nepřítel poražen, počet přeživších specifických B a T lymfocytů se zredukuje a z části z nich vzniknou paměťové buňky, umožňující specifické imunitě při opakovaném kontaktu se stejnou nákazou reagovat daleko rychleji a dříve dosáhnout optimální intenzity obranné reakce.
Jistěže má imunita své hranice: Při příliš masívní infekci (nebo příliš rychle se množícím původci v těle) nestíhá. Pokud původce prochází ve svém cyklu podstatnými proměnami svých antigenů, jsou paměťové buňky z předchozího kontaktu organismu k ničemu, nebo téměř k ničemu (typicky chřipka). Pokud infekce projde mimo detekční část imunitního systému a "ukryje" se tam, kde na ni imunitní systém nedosáhne, nastane rovněž průšvih, jako třeba při rickettsiózách (tedy např. skvrnitý tyfus) a některých dalších infekcích. Stejně může selhat imunita oslabená, od prodělaného onemocnění přes razantní léčbu, především onkologických pacientů, ozařováním a cytostatiky, ale i u pacientů s transplantovanými orgány, kdy jejich imunita je záměrně tlumena, aby se předešlo odhojení voperovaného cizího orgánu. Navíc imunita prodělává cyklické výkyvy své aktivity, takže v dobách před objevem antibiotik byla snaha aplikovat tehdejší vakcíny v době maxima aktivity imunitního systému, zjišťované pomocí tzv. opsoninového indexu.

Vakcinace

Vakcinace představuje přirozené setkání organismu s původcem choroby nějakým způsobem oslabeným. Vakcinací byla tedy i variolace, lokální aplikace materiálu z neštovičných strupů do ranky na kůži. Jednak v něm byl virus poškozen sušením, jednak přirozenou cestou vstupu neštovičného viru je dýchací ústrojí, takže na kůži se mu tak dobře nedaří. Nicméně i tak po tomto zákroku někteří lidé zemřeli, ale úmrtnost po variolaci byla drasticky nižší než na opravdovou nákazu v případě epidemie neštovic. U žen jistě hrálo roli i to, že jim nehrozilo zjizvení obličeje, k jakému běžně docházelo při klasickém průběhu nemoci.
Samotná vakcinace se prováděla virem kravských neštovic, který je pro člověka málo patogenní (teoreticky mohou dostat celkovou infekci a zemřít na ni lidé se silně oslabeným imunitním systémem).
Později se používaly oslabení nebo inaktivovaní původci dalších nemocí. Zajímavá je vakcinace proti záškrtu a tetanu. Zajímavost spočívá v tom, že je organismu "podhozen" příslušný toxin, jednak oslabený, ale současně navázaný na nosič, který zajistí, že imunitní systém na toxin zareaguje. Tyto toxiny nejsou totiž antigeny, ale tzv. hapteny, na něž normálně imunitní systém nereaguje, ale pokud je s nimi "seznámen" ve formě vázané na vhodný nosič, tak na ně už při kontaktu s opravdovým toxinem zareaguje. Na rozdíl od očkování, prodělání tetanu nebo záškrtu imunitu nezanechá.
Další formou přípravy vakcíny bylo získávání příslušných antigenů nikoli z oslabených nebo inaktivovaných původců nákazy, ale z genetickým inženýrstvím vytvořených bakterií, které tyto antigeny vylučují. Výhodou je, že takováto vakcína nemůže uškodit ani člověku s velmi silným defektem imunity (o němž se nemusí vědět), protože v injekci není žádný virus nebo bakterie, které by se mohly množit. Nicméně lidé s velmi oslabenou imunitou se zpravidla nestanou imunními a očkování je u nich zbytečné, musejí být chráněni jinak.

Nežádoucí reakce

Pochopitelně, pokud imunitní systém je už "nabuzen" proděláním příslušné choroby, může na vakcinaci zareagovat velmi silnou hyperreakcí, která může dokonce skončit smrtí očkovaného.
Dokud se očkovalo proti "metlám lidstva", u nichž nehrozí, že by si člověk nevšiml jejich prodělání, případně proti onemocněním jako je zmíněný tetanus či záškrt, která v přirozené podobě imunitu nezanechávají, nic se nedělo a uvedené riziko bylo velmi malé. Nějaké, pochopitelně, je v situaci, kdy očkování nezanechá celoživotní imunitu, ale musí se periodicky opakovat, a to v době, kdy ještě imunita po předchozím očkování zcela nevyhasla. A musí se na to myslet a zdravotnický personál musí být připraven na zvládnutí takové reakce. Ta, v případě aktivace protilátek, nastane během maximálně několika desítek minut, kdy je pacient sledován.
Problémem může být pozdní reakce, nastupující řádově dny po aplikaci. Z onemocnění, proti nimž se očkovalo a očkuje, to platí prakticky jen pro tuberkulózu, protože toto očkování stimuluje jen pomalejší T-buňky. Zejména nastávaly problémy v situaci, kdy očkovaný už tuberkulózu měl, protože pak mohla být reakce na očkování velmi nepříjemná až život ohrožující. Proto také byli očkováni novorozenci, kteří zaručeně ještě neměli možnost se s tuberkulózou setkat (a existovala speciální pravidla pro očkování dětí tuberkulózních rodiček).

mRNA

mRNA není vakcína. Působí naprosto jiným způsobem. Obejde veškeré mechanismy a regulační stupně imunitního systému a napadne cílové buňky tohoto systému, které donutí reagovat na virový antigen.
Její nevýhody jsou dvě:
Jednak je to skutečnost, že je s to vygenerovat jediný typ T-buňky a jediný typ protilátky, které v principu budou reagovat velmi špatně už jen vůči velmi málo odlišnému původci. Čili stačí nepatrná změna původce onemocnění a účinnost tohoto zákroku jde silně dolů, klidně až k nule. Paradoxně prodělání infekce zanechá po sobě imunitu podstatně širšího spektra, alespoň částečně chránící i proti pozměněným virům. Po nástupu varianty omegy byli proti ní ti, kdo infekci předchozími typy prodělali, chráněni podstatně lépe než pacienti proti těmto typům očkovaní.
Druhým problémem je skutečnost, že tento postup vlastně znemožní jakékoli regulační pochody, jimiž je imunitní systém vybaven, a které mu do značné míry zabraňují (byť ne se stoprocentní účinností) provádět nepřístojnosti - od hyperreakce na antigen až po tvorbu protilátek proti antigenům, které jsou normálně pro imunitní systém "tabu", což jsou především antigeny vlastního organismu.
mRNA se tedy chová jako hacker, který se naboural do řídícího počítače supermoderního auta, a bez ohledu na to, co dělá řidič, chaoticky šlape na plyn a brzdy (a u některých aut může bez ohledu na pohyb volantu i měnit směr jízdy). Pravděpodobnost, že se takto hacklé auto vybourá, je, pochopitelně, obrovská, o mnoho řádů vyšší, než jaká je u auta se řidičem (tedy analogie klasického očkování)
Navíc se jedná o preparát naprosto nevyzkoušený, u něhož se ani nevědělo, které všechny buňky (a nejen imunitního systému) může ovlivnit, a co s nimi vlastně udělá (a neví se to v podstatě stoprocentně ani dnes, ví se jen, že takových typů buněk je více).
Jistěže obrovským problémem je i to, že se záměrně nijak nepátralo po stavu imunity násilně očkovaných lidí. Protilátky proti covid si museli atakovaní lidé nechat vyšetřit sami a na své náklady (byť by bylo normální pokud by byli všichni očkovaní na ně plošně vyšetřeni, a zdarma, už proto, aby se nevyhazovaly peníze za zbytečné injekce). Vyšetření T-imunity bylo v podstatě lidem znepřístupněno (byť takové testy existují). Dokonce ani nebyla snaha dělat něco podobného, co se běžně dělá u výše zmíněného očkování proti tuberkulóze - tedy aplikování antigenů do škáry a sledování (po několika dnech), jestli tam nevznikla zánětliví reakce na bázi T-imunity. Netvrdím, že by takový test musel být stoprocentní (to v medicíně není nic), ale mohlo by se jím mnoha naprosto zbytečným úmrtím zabránit.

Největší hřích

Největším hříchem zločinců aplikujících násilně a plošně celé populaci nijak nevyzkoušenou mRNA nejsou ti mrtví, kteří byli takto vyrobeni. Nejsou jím ani aktivity patrně astronomické korupce (výrobní cena dávky mRNA je pár haléřů, prodejní cena je naprosto neúměrná té výrobní).
Za největší hřích lze považovat to, že tito lidé, čistě kvůli nasycení své osobní chamtivosti, zcela zdiskreditovali systém očkování. Už proto, že onu aplikaci mRNA lživě nazvali vakcinací, byť ani z hlediska složení, ani z hlediska mechanismu účinku, o žádnou vakcínu nejde.
Nicméně už dnes lze najít na internetu články o škodlivosti zdravotní prevence obecně a vakcinace zvláště, padající na úrodnou půdu právě proto, že toxická mRNA byla vydávána za vakcínu a spousta čtenářů těchto článků má ve své "sociální bublině" lidi, kteří byli aplikací tohoto sajrajtu buď zcela jistě nebo s vysokou pravděpodobností zdravotně poškozeni, či dokonce zabiti (týká se to i mě). A v politice (násilná aplikace toxické sračky, za niž dostane politik nemalé peníze zcela jistě politickým aktem je) platí presumpce viny, nikoli neviny. Presumpce neviny může platit až tehdy, pokud budou aktéři této pseudovakcinace a doprovodných korupčních aktivit postaveni před soud.
Se zdravotní výchovou v oblasti zdravotní prevence obecně a vakcinace proti nebezpečným chorobám zvláště jsme se dostali o desítky let (ne-li o více než sto let) zpět. To je potenciálně obrovská škoda, jejíž náprava bude trvat minimálně jednu generaci, ne-li déle. A zdravotní důsledky této diskreditace budou pravděpodobně horší, než kdyby se žádná pseudovakcinace nekonala.

Celá akce "svědků covidových" tedy totálně poškodila zdravotní prevenci v očích běžných občanů a zdiskreditovala na ní vše, co zdiskreditovat mohla. A právě to je ten nejhorší důsledek uvedené akce. I v případě, že se podaří prokázat souvislost mezi pseudovakcinací a smrtí u milionů lidí, bude to pořád v porovnání s touto diskreditací a jejím pravděpodobným dopadem prkotina.

Je mi líto,

Lidí jako Pavel jsme se na vojně nejvíce báli

Já ještě zažil vojenskou službu. Kamarád mi před nástupem na ni řekl. "Přečti si Černé barony, Jak jsem vyhrál válku a Hlavu XXII a budeš v obraze". Já to udělal a v obraze jsem jakžtakž byl. Z tohoto důvodu si troufám hledět zasvěceněji na osobu generála Pavla.

Co v literatuře chybělo

Faktem je, že ani ti "Černí baroni" v podstatě neuvedli v plné míře onen problém, kterým byli utajení příslušníci vojenské kontrarozvědky či rozvědky. Ti slídili mezi vojáky a snad byli i odměňováni za každý "ulovený skalp" vojáčka, který něco v nevhodném čase a místě (a před nevhodnými lidmi) řekl. Protože pak mohlo následovat vězení, případně odsun do trestního útvaru v Sabinově.
Měl jsem to štěstí, že jsem byl mezi odborníky (zdravotníky, farmaceuty apod.) a  mezi vševojskové oficíry jsem se dostal jen minimálně. K některým navíc jako k pacientům.
Faktem rovněž je, že "vysoká rozvědčická" asi dá svým absolventům kvalifikaci na Bretschneidera, ale těžko z nich může udělat v praxi použitelného lékaře či jiného odborníka, takže v této společnosti byl člověk vcelku bezpečný. Navíc někteří odborníci byli od "vševojsk" k vojenské zdravotnické službě kvůli "diagnóze 1968" a režim moc nemuseli. Už proto, že nastávaly i situace, kdy oddělení fakticky vedl "osmašedesátník" a režimem dosazený primář měl sotva kvalifikaci a další schopnosti na sekundáře. Je vcelku zajímavé, že jeden z těchto osmašedesátníků odborně pracoval ještě po dosažení devadesátého roku svého věku.
V kasárnách byla situace jiná, horší, jak jsme se dozvídali od těch příslušníků našeho zdravotnického útvaru, kteří byli ubytováni v kasárnách, a k nám jen dojížděli.

Boj za režim?

Vzpomínám na "roztomilou historku z natáčení", kdy naši "vševojskoví" vojáci základní služby sledovali v klubovně západoněmeckou televizi (což jistě bylo zakázáno, ale nikdo to u nás reálně nekontroloval). Naši řidiči byli kdysi střídavě odvoláni do Mariánských lázní, u nichž se stavěla sila pro rakety, schopné nést jaderné hlavice. Útvar to byl superpřísně tajný. Kolega, který ho lékařsky zajišťoval částí své pracovní doby a zbytek práce vykonával u normálního útvaru, nám meldoval, že správně při odchodu od tohoto útvaru k normálnímu "musí zapomenout" i veškeré odborné úkony, které prováděl u utajovaných vojáčků.
Nicméně západoněmecká televize přinesla reportáž o tom, že se u Mariánských lázní buduje raketové silo. A neměla ve své relaci jen nějaké družicové snímky, ale snímky pozemní, přímo ze stavby. A tak dokonalé, že u televize kdosi z našich šoférů, kteří se na této stavbě také vystřídali, zvolal" "Hele, to je moje auto, a ten vevnitř, to jsem já!" Tak kvalitní ty snímky byly.
A psal se rok 1979 a kolem nás "zuřil normalizační socialismus".
Muselo tedy dojít ke hrubému selhání našich soudruhů od kontrašpionáže (kolegů generála Pavla), pokud ne k něčemu ještě jinému, horšímu (nyní jistě lepšímu) že takové snímky jednak vznikly a jednak byly úspěšně dopraveny do zahraničí. Pro později narozené explicitně uvádím, že v té době se fotilo na film a i družice většinou naexponované filmy posílaly ve speciálních pouzdrech na Zemi, jen družice letící k Marsu, Merkuru a dalším planetám měly možnost snímky automaticky vyvolat, digitalizovat a poslat na Zemi vysílačkou.
Nicméně, prostí vojáci základní služby se zcela jistě na nějakou benevolenci soudruhů "kontrášů" spoléhat nemohli.

To nejhorší

Existence lidí, jako byl generál Pavel, jednoznačně patřila mezi největší stíny (a tedy i rizika) základní vojenské služby. Člověk právě kvůli lidem tohoto druhu musel být neustále ve střehu a sledovat, zda není někde v doslechu nějaká neznámá (a tudíž nedůvěryhodná) osoba.
A to jsem měl oproti některým dalším kolegům tu výhodu, že jsem mohl odejít do laboratoře (se zákazem vstupu pro nezvané) a tam sdělovat své názory např. bakteriím, rostoucím na Petriho miskách. Nebo utéct do chemické laboratoře, kde byly velmi solidní dámy, civilní zaměstnankyně, laborantky, s nimiž bylo opět možno pohovořit bez obav z toho, že si pro člověka za pár dní přijdou jak rakouská policie pro Karla Havlíčka, ale místo do Brixenu bude putovat na východní Slovensko do Sabinova.
Ostatní kolegové, kteří byli na běžných odděleních, takovou míru soukromí neměli a museli být z toho stresováni podstatně víc než já. Asi jako holič Kukulín v Králi Lávrovi, když už jsem připomenul toho Karla Havlíčka. Stálé povědomí existence těchto lidí bylo asi to nejhorší z celé vojny.
K volbě mezi generálem Pavlem a podnikatelem Babišem se tedy stavím více-méně jasně: Babiš mi vadil a vadí jednoznačně méně, byť mi, pochopitelně, z mnoha důvodů také vadí.
Obávám se rovněž, že právě absence autentických zážitků s vojenskou službou za socialismu může být jedenou z příčin, proč někteří aktivisté nedají na soudruha generála dopustit.
Pochopitelně, manželka, vystudovaná politružka, vadí rovněž. Už na "chudáka" generála "zlí aktivisté" vytáhli i to, že manželka Klementa Gottwalda v KSČ nebyla.

Opravdu si v souvislosti s generálem Pavlem vybavuji, jak silně jsme se báli takových, jako byl on. Protože právě oni byli největším rizikovým faktorem pro nás, co jsme absolvovali základní vojenskou službu, aniž bychom ten režim nějak výrazně prožívali. Nedokážu si představit, že bych někoho takového volil.

Pražští kavárníci milují komunistické rozvědčíky

Procentuální přibývání a ubývání procent obdržených hlasů v průběhu sčítání volebních výsledků nám do jisté míry přibližuje poměr podpory jednotlivých uchazečů o post presidenta ve velkých a malých sídlech, protože výsledky z vesnic a malých měst přicházejí dříve, zatímco v těch velkých sčítání hlasů trvá déle. Proto jsme byli v prvním kole presidentských voleb svědky toho, jak generál P. Pavel postupně dohnal několikaprocentní náskok A. Babiše a nakonec ho o necelé půl procento předběhl. Mohli jsme názorně vidět to, že P. Pavla volí onen fenomén, kterému se zjednodušeně říká "pražská kavárna".

Rozdíl

Můžeme jistě říkat, že oba kandidáti, postupující do druhého kola, jsou stejní. Oba byli komunisté, oba spolupracovali s tajnou službou. Pochopitelně, "Babiš hůř", a proto je nutno volit generála Pavla. Toto alespoň tvrdí pražská kavárna a lidé, kteří k ní mají politicky blízko.
Podíváme-li se na rozdíl mezi oběma kandidáty důkladněji, začne se jevit jinak. Pan generál šel nadšeně do výcviku na rozvědčíky komunistické armády ČSSR, potažmo Varšavské smlouvy. Nemusel, nikdo ho k tomu nenutil, ani k dalším vazbám na represívní složky předlistopadového režimu, které zcela logicky ve spojení s jeho zaměřením nastaly.
Pan podnikatel pracoval v zahraničním obchodě a z titulu této pozice musel prostě spolupracovat s STB, jinak by na této pozici nemohl být.
Takže, budu-li hodně ošklivý, pak pan generál se stavěl k minulému režimu s nadšením, zatímco pan (v té době budoucí) podnikatel prostě dělal to, co bylo na jeho pozici nutné, a nic víc. Jako mnozí další za předlistopadového režimu, přičemž míra toho, co bylo nutné dělat, souvisela s příslušnou pracovní a odbornou pozicí.
Přičemž, je mi líto, jakousi míru spolupráce s režimem museli prokazovat i hrdí disidenti, minimálně proto, aby vůbec přežili (i když třeba místo své odbornosti někde házeli lopatou). Nespolupracovat s minulým režimem si mohli dovolit v podstatě výlučně ti občané, kterým se podařilo emigrovat.

Hlavní rozdíl

Je mi velice líto, hlavní rozdíl mezi oběma kandidáty vidím v tom, že generál P. Pavel je kandidátem současné vlády, zatímco podnikatel A. Babiš je kandidátem opozice.
I v případě, když by vláda nebyla tak děsivá, jako ta současná je, bylo by velice žádoucí, aby na hlavních pozicích ve státě nebyla jakási politická monokultura, blížící se tomu, co jsme tu už měli: Vládě jedné strany (zde sice "pětistrany", ale je to "píchni jako řízni"). Pětistrana má vládu a má poslaneckou sněmovnu i senát. Pokud by získala i post presidenta republiky, nastala by situace jako za "starých dobrých časů" předlistopadového režimu, v němž "státostrana" také držela všechny státní posty.
Explicitně uvádím, i kdyby se pětistrana skládala ze samých andělů, bylo by žádoucí na post presidenta zvolit ďábla (nebo alespoň Luciferova kandidáta), aby ve státě nenastala situace mocenského monopolu. President sice nemá rozsáhlé pravomoci, ale může vládě alespoň trochu znesnadňovat situaci. Navíc může ledasjaké informace o jejích aktivitách a připravovaných příšernostech publikovat po své linii a v případě nutnosti burcovat občany (daleko lépe než nějací aktivisté, u nichž navíc není jasné, kdo vlastně za nimi stojí a jaké jsou jejich skutečné cíle).

Současná situace

Pokud ještě navíc celý v předchozí části popsaný problém konkretizujeme na naši současnou vládu, dostanou presidentské volby ještě další akcent. Současná vláda je to nejhorší, co tu bylo od roku 1990, kdy byla narychlo rekonstruována komunistická vláda přijetím nekomunistů a reformních komunistů. Bohužel, už se ozývají hlasy v tom duchu, že lepší byly i některé předlistopadové vlády. Dovolil bych si v této souvislosti vzpomenout na generála Eliáše, premiéra první vlády ustanovené za protektorátu (ta předchozí přežívala z éry druhé republiky), který se snažil dělat možné i nemožné, aby zmírnil šílenosti německé okupace a nakonec za naše občany položil život.
Programem naší vlády je, bohužel, spíše pravý opak. Je-li nějaká možnost občanům uškodit, je plně využita, případně je nalezena možnost, jak uškodit ještě víc. Tato vláda udělala jen velmi málo dobrého, a pokud se jí něco takového bezděky přihodilo, hned to kompenzovala něčím špatným.
Faktem také je, že tato vláda je silně nepřátelská vůči všem, kteří v tomto státě pracují a vytvářejí nějaké hodnoty. Absolutně jí nezáleží na zachování průmyslu a pracovních míst s ním spojených. Dovoluji si její členy podezírat z představy, že pozavírají továrny (nelíbící se buď různým aktivistům, případně konkurentům z jiných států EU), lidi pošlou na sociální dávky, a aby na ty dávky bylo, vytisknou na ně peníze. A že nikdo z nich nechápe, že hodnota koruny je podložena (jistěže ne jen tím, ale z podstatné části) právě fungujícími a vyrábějícími továrnami a dalšími podobnými ekonomickými subjekty. On v této vládě také nikdo s ekonomickým vzděláním nesedí a různá oficiální sdružení odborníků, ekonomů, podnikatelů atd. si opakovaně v různých sdělovacích prostředcích stěžovala na to, že vláda s nimi nekomunikuje, případně jejich doporučení ignoruje.
Vláda přitom propásla možnost, kterou by zcela jistě využil i politik s IQ houpacího koně: V souvislosti s válkou na Ukrajině a nutností této napadené zemi pomoci natvrdo odmítnout zavádění šíleností a nesmyslů, souvisejících s tzv "Green Dealem", tedy fantasmagoriemi, jimž věří hloupí a nevzdělaní ekologičtí (a další podobní) aktivisté, a které prosazují ti, kteří hodlají EU totálně ekonomicky zničit, bez ohledu na to, zda jsou za to odhodlání placeni Ruskem, Čínou či ještě někým jiným, nebo je jejich idolem režim Pol Pota v Kambodži, po němž zůstaly v tamních pralesích pyramidy z milionů lidských lebek. Ostatně, i K. H. Frank plánoval vydláždit Václavské náměstí lebkami místních obyvatel a nelze mít pochyby o tom, že v případě vítězství Německa by tento ideový záměr byl splněn.

Pozice presidenta

President je, obávám se, jedinou reálnou politickou silou, která může zabránit totální katastrofě, k jaké došlo třeba v té zmíněné Kambodži (Pol Pot byl mj. také ekolog). Pro tuto činnost se zcela zjevně daleko více hodí A. Babiš než P. Pavel, a to právě z toho důvodu, že je vůči vládě v politické opozici.
Můžeme považovat P. Pavla za racionálně myslícího člověka (jinak by nemohl dělat to. co dělal před svou kandidaturou na presidentský post). Můžeme tedy předpokládat i to, že by si alespoň v některých případech byl vědom nepřijatelnosti a nesmyslnosti opatření, prosazovaných vládou buď z její vlastní iniciativy, nebo na příkaz EU. Nevíme ovšem, kolik stupňů volnosti vůbec má, jak moc se s komunistickou rozvědkou reálně zapletl (a zda není někým od nás, z Ruska, případně z USA apod. vydíratelný).
K P. Pavlovi mám pak ještě jednu specifickou námitku: Platí (učebnice psychologie), že kariéru v armádě udělají nejlépe lidé s IQ kolem stovky. Ti méně inteligentní (údajně už pod 95) prostě na tu práci nestačí a začnou profesně selhávat. Problém ovšem je, že ti inteligentnější (řekněme 110 +) tuto práci začnou zvládat "levou zadní" a tato práce je neuspokojuje tím víc, čím vyšší IQ mají. Nakonec začnou na své pozici vymýšlet různé ptákoviny a výsledkem je zpravidla Velký Průšvih, který jejich kariéru ukončí. O něco lépe jsou na tom různí specialisté, kteří se mohou "vyřádit" v rámci oboru, stojícího mimo striktně vojenskou sféru (od techniků až po lékaře).
Oproti tomu lze důvodně předpokládat, že IQ pana A. Babiše je daleko vyšší (jinak by nemohl udělat ekonomickou kariéru, kterou udělal).

Morálka

A. Babišovi je vyčítána morálka.
Je to velice problematické, ale před pár lety jsme volili největšího Čecha, a když to nemohl vyhrát Jára Cimrman, byl nakonec zvolen Karel IV. Každý, kdo si o této osobnosti přečetl nějaký zdroj oplývající dostatečnou mírou faktů, musí vědět, že morálka, tak jak ji chápeme dnes (ale jak byla chápána i tenkrát) Karlovou silnou stránkou nebyla. Dokonce podezírám pana Machiavelliho, že se některými jeho aktivitami inspiroval, když něco víc než sto let po jeho smrti sepisoval svého Vladaře.
Přitom byl Karel IV beze sporu dobrý král v tom smyslu, že země pod jeho vládou vzkvétala, nezažila žádné významné nepřátelské vpády, byla silně potlačena kriminalita (včetně kriminálníků z řad vysoké šlechty), a dokonce se nám vyhnula první vlna "černé smrti".
Nicméně, obávám se, byl Karel IV pozitivně působící osobností právě proto, že se nenechával omezovat nějakou konvenční morálkou. A, obávám se, přesně takovou osobnost mít v čele státu v následujících očekávatelně nelehkých dobách bude spíš terno než problém.

Socialismus

Poté, co jsme v roce 1989 vykopli socialismus ze dveří, vrací se nám oknem (či jinými otvory v rámci budovy). Vrací se sice v poněkud jiné podobě, než jaká byla ta moskevská, ale o socialismus se beze sporu jedná. Svobodný trh, občanské svobody atd. jsou stále více narušovány, údajně "pro naše dobro", či dokonce "obecné dobro" (kde a kdy že to měli "Výbor pro všeobecné blaho"?).
Pražská kavárna přitom funí blahem ve stylu, čím více socialismu, tím lépe.
Proto má problémy např. s odbojovou skupinou bratří Mašínů (protože jsou to oni, koho by Mašínové a spol. stříleli či podřezávali), a na druhé straně nemá žádné problémy s komunistickým rozvědčíkem.
Obávám se, že kdyby na presidenta kandidovali soudruzi Minařík či Zifčák, měli by podporu alespoň části pražských kavárníků jistou.

Za necelých čtrnáct dnů se tedy bude rozhodovat o tom, zda se náš stát bude bez překážek ponořovat do socialistické žumpy, byť její obsah vystřídal modrou barvu za původní červenou, nebo zda našemu utopení v této žumpě budou kladeny alespoň minimální překážky.

Kde máte ten kapitalismus, soudruzi a soudružky stávkující?

Podle stávkujících studentů "ničí kapitalismus planetu tak, že hrozí její upečení". Navíc je podle nich původcem energetické chudoby, která hrozí tomu, že spousta lidí nebude s to zaplatit účty za energii, další zase nutí ke drastickému snižování životní úrovně, protože zvýšené ceny energií se promítají, buď primárně nebo sekundárně, do cen prakticky všeho zboží a služeb.

Máme kapitalismus?

Je třeba takto tvrdě položit otázku, protože tento problém je kardinální.
Odpověď na ni je velice jednoduchá: Žádný kapitalismus nemáme a neexistuje ani v EU. Kapitalismus (respektive ekonomiku, v níž převládaly tržní, tedy kapitalistické, prvky) jsme tu měli v devadesátých letech. Kdo tato léta zažil, tak ví, že v té době dramaticky stoupala životní úroveň. Po krátkém propadu, daném odstraněním prvků ekonomiky, jimiž se komunisté snažili předstírat funkčnost socialismu, jsme šli ekonomicky nahoru. Rostly platy a ceny řady komodit šly drasticky dolů. Např. na konci socialismu se již sehnaly osmibitové počítače, ale jejich cena byla v desítkách tisíc Kčs (za u nás oficiálně a s požehnáním pana Sinclaira vyráběný Didaktik gama). Už v první polovině devadesátých let se za podstatně menší peníz (v Kč) dalo sehnat PC. I s monitorem, klávesnicí a myší.
Rostla také technická úroveň kde čeho. Zvyšovala se úroveň výpočetní techniky, při rozumných cenách šla vzhůru úroveň automobilů. Sehnal se kvalitní a levný nábytek a další zařízení do domácnosti apod.
Po roce 2000, kdy jsme se začali "harmonizovat" s tehdy již nikoli hospodářsky úspěšným EHS, ale polosocialistickou a ke krachu směřující EU, začala životní úroveň stagnovat. Po vstupu do této organizace (já mám čisté svědomí, hlasoval jsem proti) se zaváděla spousta socialistickým pitomostí, které vše prodražovaly, zejména ve státních a polostátních institucích. Blbý papír do tiskárny nebo tisková kartridž se už nemohly koupit v obchodě naproti, ale musely se protáhnout "výběrovým řízením", které, pochopitelně, vyhrála firma, dodávající zboží stejné kvality jako v tom obchodě naproti, ale za podstatně vyšší cenu, nebo za sice o něco nižší cenu, ale v horší kvalitě (např. místo originálních no name náplně do tiskáren, při jejichž použití padla záruka na tuto tiskárnu od výrobce). Roztomilé bylo, že pokud se tyto věci nakupovaly z grantu, tak sice ten, kdo grant získal, ručil grantové agentuře za efektivní využití prostředků, ale sám v těchto "řízeních" neměl ani poradní hlas. To poslední se sice posléze zlepšilo, nicméně stále je v komisi jeden odborník proti většímu počtu odborně nevzdělaných a na výsledku výzkumu naprosto nezainteresovaných úředníků.
Pochopitelně, po vstupu do EU se tato socialistické prvky začaly jednak prohlubovat do vyšší intenzity, jednak postupně rozšiřovat a vytlačovat prvky tržní ekonomiky z dalších a dalších oblastí.
V současné době lze konstatovat, že tržní ekonomiku, tedy kapitalismus, prakticky nemáme. V podstatě jsme na tom hůř, než na tom byla Jugoslávie za Tita se smíšenou ekonomikou, protože evropský socialismus prolézá jako rakovina i ty oblasti ekonomiky, které byly tehdy v Jugoslávii relativně svobodné a tržní (proto také prosperovala daleko lépe než "tábor míru a socialismu").
Pochopitelně, kapitalismus, tedy tržní společnost, nemají ani největší producenti CO2 na světové úrovni. Tím největším je Čína, která produkuje CO2 několikanásobně víc než celá EU a v příštích letech hodlá svou produkci CO2 zvýšit každoročně přibližně o množství, které vyprodukuje energetika celé EU za stejnou dobu. A Čína, kde vládne komunistická strana a ekonomika je direktivně řízena jejím vedením, rozhodně kapitalistická není.

Co tedy prostředí ničí a chudobu generuje

Nemáme-li kapitalismus, jakože nemáme, nemůže kapitalismus ani ničit prostředí, ani generovat chudobu.
Máme socialismus s prvky fašismu (ostatně německá verze fašismu se k socialismu hlásila i názvem strany s "vedoucí úlohou") a tu a tam nějakým zbytkem tržních prvků, které nám naši papaláši zatím ponechali.
Pokud se podíváme na likvidaci lesů na Šumavě jako příklad socialistického přístupu k ekologii, tak "ekologický" zákaz sanace kůrovcové kalamity je pro tento typ politicko ekonomické formace typický. Včetně toho, že za negativní důsledky zákazu nenese ten, kdo ho vydal, žádnou odpovědnost, ani trestní, ani ekonomickou. Právě toto je typické pro socialistickou ekonomiku a do jisté míry i pro tu fašistickou.
Typické také je, že pro onu "bezzásahovost" neexistovala v té době žádná opora v zákonech. Legislativa, která ji podepřela, byla vygenerována až dodatečně a je navíc v rozporu s jinými, tentokrát nesocialistickými, prvky ekonomiky, kdy majitel lesa má povinnost zamezit šíření škůdce na další porosty (což chrání jejich majitele).
A na Šumavě došlo právě k tomu, že z onoho ložiska, chráněného ekosocialisty, došlo k rozšíření této nákazy po celé ploše území státu. Jedním mechanismem šíření bylo, že mraky kůrovce, nadnášené termikami, byly unášeny větrem desítky, i něco přes sto, kilometrů daleko a kde klesly k zemi, tam vytvořily další ohnisko nákazy. Protože na ně brouci nemigrovali "strom od stromu", ale obrovským skokem, byla tato ohniska zpočátku obklopena zcela zdravým lesem a mohla proto ujít pozornosti. Druhý mechanismus šíření kůrovce souvisí s tím, že kalamitní dříví z těch částí Šumavy, na něž se bezzásahovost nevztahovala, nedokázaly zpracovat místní pily a muselo se vozit desítky i stovky km daleko. A protože ekologové zakázali poražené stromy z kalamitních těžeb sanovat insekticidy, šířili se z tohoto dřeva, jak během dopravy, tak i při skladování u zpracovatele, kůrovci i tam, kam by se, mj. vzhledem k převládajícímu směru větrů, nemohli dostat.
Odlesnění Šumavy pak vedlo k propuknutí drastického sucha na jihu Moravy, protože veškeré menší dešťové fronty byly nad Šumavou rozetnuty termikami, vznikajícími nad rozpálenými mrtvými plochami, a toto rozetnutí způsobilo, že severní část fronty zpravidla na jihu končila na úrovni Brna, zatímco jižní měla severní okraj na jihu Znojemska, případně na hranici s Rakouskem. A mezi těmito liniemi se táhl pás katastrofálního sucha, protože tam byly pouze buď lokální srážky, nebo srážky z velkých frontálních systémů, které dokázaly Šumavu smočit tak, že byly termiky dočasně eliminovány. Pochopitelně, takovéto masívní srážky po velkém a dlouhodobém suchu zase vedly k přívalům, povodním a podobným nežádoucím jevům.
Pokud se podíváme na to, co vede k současné energetické drahotě, tak jsou to zcela jistě emisní povolenky, které jednoznačně nejsou prvkem tržní ekonomiky, ale socialistickým regulativem navíc nastaveným tak idiotsky (což je implicitní vlastnost socialistické ekonomiky), že umožňují pseudotržní spekulace a obohacování těch, kdo ony povolenky přeprodávají, na úkor celé společnosti.
Druhým problémem, způsobujícím drahotu elektřiny, je prohánění naší levné elektřiny přes burzu v Lipsku. Ta, navzdory tomuto označení nemá s trhem nic společného. Je to typický socialistický regulativ, který má energii uměle zdražovat, aby se na pseudotrhu mohly uplatnit ve skutečné tržní ekonomice neuplatnitelné OZE. Je typické i to, že naprostá většina států EU pasírování své energie přes tuto "burzu" sabotuje, naše vláda naprostých laiků v oblasti ekonomiky i energetiky tam posílá, ke škodě prakticky všech našich občanů, veškerou naši výrobu. A pokud bude "zastřešovat ceny", tak stejně jen z peněz, které nějakou formou vybere na daních, takže nula z nuly pojde, populaci jako celek to zastřešení nic nepřinese (spíš o něco zvýší její ekonomickou zátěž, a to o placení administrativy, která tento nesmysl organizuje).
A takto bychom mohli probrat "step by step" celou ekonomiku i celé životní prostředí, abychom prakticky vždy prokázali, že nositelem chudoby nebo degradace životního prostředí jsou netržní či protitržní prvky ekonomiky, prosazované socialisticko fašistickou EU.

Škody vyvolávané ekology

Ekologové ničí životní prostředí mnoha způsoby. O Šumavě jsem se mínil výše, nicméně prakticky veškeré "ekologické" regulativy, které prosadila buď strana zelených nebo prozelení aktivisté cestou různých ekokolaborantů z jiných politických stran, životnímu prostředí spíš škodí. Škodí také ekonomice, prodlužují a prodražují výstavbu všech možných užitečných staveb a zařízení. Kvůli ekologům se centra řady měst dusí dopravou a narůstají počty obětí dopravních nehod. Stav v řadě měst lze hodnotit extrapolací poměrů v Plzně před a poté, co se podařilo zločinné obstrukce ekologů zlomit a vyvést většinu dopravy na obchvat města. Zlom v počtu dopravních nehod a jejich obětí, i ve stavu životního prostředí v centru města byl značný. Z toho lze odhadnout, jaké materiální škody a jaké počty obětí mají ekologové na svědomí v jiných lokalitách.
Navíc ekologové škodí přímo v souvislosti se skleníkovým efektem. Pokud pominu "boj proti emisím skleníkových plynů vyřazováním bezemisních jaderných elektráren", "boj proti emisím rušením aut zaváděním daleko více (u nás cca 3,5 násobně) emisních elektromobilů" (obávám se, že i elektrokolo a elektrokoloběžka produkují v souhrnu víc CO2 než malý motocykl), "boj proti skleníkovému efektu přechodem z uhlí na výrazně (kvůli únikům metanu) skleníkovější zemní plyn" a podobné nesmysly, pak jsou obrovským problémem emise SF6, i "proskleníkové" působení fotovoltaiky.
SF6 (hexafluorid sírový) je typický produkt, emitovaný větrnými elektrárnami a patrně i některými většími solárními elektrárnami. Je víc než 22 tisíckrát skleníkovější než CO2 (údaje se po první dvojce v různých zdrojích trochu liší). Po větru od německých větrných parků byla tohoto plynu naměřena cca dvojnásobná koncentrace ve vzduchu, než kolik je průměr. Přitom je nutno zohlednit nejen samotnou skleníkovost tohoto plynu, ale i jeho výrazně delší perzistenci v atmosféře. Únik z alternátoru "skleníkově" odpovídá spálení cca půl tuny uhlí (konkrétní číslo záleží na druhu a ložisku, podíl uhlíku v uhlí není konstantní) a únik z měniče cca šesti tun. Je však nutno navíc zohlednit skutečnost, že SF6 se ztrácí z atmosféry mnohonásobně pomaleji než oxid uhličitý, takže by po jednorázovém spálení bolusu uhlí (odpovídajícího onomu úniku SF6) musela být průběžně celá tisíciletí pálena další kvanta uhlí, aby se pokryl rozdíl v perzistenci těchto SF6 a CO2 v atmosféře. Obávám se, že by bylo pravděpodobné se při této metodice porovnání dostat i do blízkosti těch 9000 tun uhlí, jehož spálení má větrná elektrárna výrobou elektřiny po celou dobu své životnosti zabránit.
Pokud bude někdo protiargumentovat normami EU na SF6 a jeho užívání, pak je nutné ho upozornit na skutečnost, že klíčové komponenty těchto elektráren se vozí z Číny, která na nějaké euronormy kašle z vysoka.
Zamlčovaný fenomén je i skutečnost, že pokrytí nějaké plochy fotovoltaickými panely vede k tomu, že část záření, která by se z původního povrchu odrazila zpět do vesmíru (a prošla, vzhledem ke své vlnové délce, skrze skleníkové plyny) se přemění zahřátím těchto panelů na emisi dlouhovlnného záření, které už skrze atmosféru do vesmíru nepronikne a ohřívá ji. Takže i fotovoltaika je z hlediska skleníkového efektu problematická, protože převádí větší část energie slunečního záření na "skleníkové" vlnové délky než původní terén. Pochopitelně, tento fenomén se nejvíce uplatní v zimě, kdy černé fotovoltaické panely "soutěží" se sněhem o podstatně vyšší odrazivostí.

Nemysli a bojuj!

Obávám se, že právě stávka za klima je jasnou ukázkou strategie vůdců ekologického hnutí, kteří jsou si velice dobře vědomi skutečnosti, že jimi prosazovaná opatření jsou z hlediska skutečného potlačování emisí, založeného na racionálních úvahách a vědeckém rozboru problému, naprosto nesmyslná, či dokonce kontraproduktivní.
Fakticky už kvalitní středoškolské studium by mělo obrnit občana vůči těmto nesmyslům, protože by mělo dodat dostatečné množství informací i dovedností, potřebných při jejich zpracování, aby naprostou většinu nesmyslů, hlásaných a prosazovaných ekology dokázali na základě racionálních rozumových postupů odmítnout. Dokonce i v situaci, kdy, jak se chlubili soudruzi ekologové a "světoví lídři" na poslední ekologické konferenci COP 27 v Egyptě, mají ekologičtí podvodníci domluveno s firmou Google, že jako první výsledky vyhledávání bude poskytovat žvásty a desinformace (např. o úbytku ledu v Antarktidě, který už několik let ve skutečnosti naopak narůstá). Je třeba brát v potaz, že z Google se stal pseudozdroj informací, který dá každému, kdo si zaplatí, asi jako ty proslulé dámy od E55. A spíš je třeba pátrat na internetu pomocí jiných vyhledávačů.
Nicméně Google zatím nenašel odvahu k podvrhování falešných informací na úrovni technických parametrů strojů a přístrojů, fyzikálních veličin apod. a pomocí těchto údajů se lze i s jeho použitím dobrat k informacím, které jsou s ideologií antropogenního globálního oteplování neslučitelné.
Je jasné, že na "alternativách" je životně závislá řada činovníků, kteří by bez blábolení o antropogenním globálním oteplování a části populace, která tomu nesmyslu věří, dopadli asi stejně jako kněží v ateistické společnosti: Museli by se začít živit +- poctivou prací a jejich životní úroveň (ale i pozice ve společnosti) by šla razantně dolů. A v podstatě jen tyhle výdělky a nic jiného jsou motivací pro šíření těchto keců a nesmyslů.
Zcela jistě jak stávkování středoškoláků tak i vysokoškoláků má mít i ten efekt, aby se zabránilo jejich kvalitnějšímu vzdělání. Aby tedy vyrostla tlupa sice formálně vzdělaných, ale v reálu hloupých a neumějících myslet "odborníků", kteří těmto nesmyslům budou věřit a dále je hlásat.
Je potěšující, že "stávka za klima" v uplynulém týdnu se týkala prakticky jen tlamocvičných oborů bez jakékoli ceny pro společnost, a i u nich se zapojila jen velmi malá menšina studentů. V Brně stávkovalo na FSS jen kolem deseti procent tamních studentů, k nimž se přidávaly zlomky procent studentů z některých jiných fakult, opět mimo exaktní obory. Zdá se tedy, že ani na fakultách tohoto druhu to zatím není tak špatné, jak jsem se někdy obával. CERMAT a podobné instituce zatím dost nezapracovaly na snížení kvality našeho středního školství. Pořád se zde učí i silně "rasistické" předměty typu matematiky. Pořád se ještě u nás chce po studentech aby znali faktografické informace a teprve nad nimi tvořili nějakou konstrukci z toho plynoucích důsledků a není podporováno nahrazování znalostí žvástáním.

O co vlastně jde

Stávkující studenti vcelku nepokrytě předváděli, že jim jde o zrušení demokracie a tržní společnosti a ekologie je pouze záminka, proč by něco takového mělo být provedeno. Nedokázali presentovat ani jediný logický nebo věcně prokazatelný argument, který by demokracii a tržní ekonomiku spojoval s rizikem pro životní prostředí obecně a skleníkový efekt zvláště. Nedokázali přinést ani jeden argument, který by současnou ekonomickou krizi spojoval s tržní ekonomikou, protože vše, na co v souvislosti s touto krizí poukazují, má jednoznačně antitržní charakter. Nedokázali ani přijít s jiným receptem na řešení současných potíží než "více socialismu", což v podstatě ekvivalentní léčení opice další konzumací alkoholu - však se k té střízlivosti jednou propijeme!
Pokud tedy vůbec s něčím přišli, protože mnoho jejich požadavků je ve stylu: "Běž tam, nevím kam, a přines mi to, nevím, co."
Stávkující si také naprosto nejsou vědomi toho, že bez růstu ekonomiky by muselo dojít k postupnému úpadku životní úrovně, minimálně tím mechanismem, že lidí přibývá (velice často jsou ekologové v symbióze s bojovníky za imigraci ze zemí třetího světa, tedy se snaží o nárůst populace i u nás), a rozdělovalo by se mezi ně stále stejné bohatství. Navíc má ekonomika i nějaké ztráty, které se jinak než růstovými prvky nahradit nedají.
Problémem také je, že v případě stagnace by se zastavil veškerý pokrok a my bychom se stali jakýmsi skansenem zastaralých technologií (asi jako rezervace Amišů v USA), žijící jen z milosti svého okolí. Protože pokrok bez ekonomického růstu je prostě nesmysl.
O tom, že ekonomický růst je spojen se zvyšováním blahobytu prakticky celé společnosti (v demokratických poměrech) jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit po roce 1989. Takže protidemokratičtí ekoaktivisté bojují za co největší chudobu, především za zchudnutí chudých a středních vrstev.
Je tedy třeba jednoznačně konstatovat, že ta část klimahnutí, která je spojena se studentskými stávkami, je jednoznačně antidemokratická. Pokud by se tito lidé dostali k moci, došlo by k nějakému "ekologickému" únoru 1948. Na ekologii by tito lidé, podobně jako jejich předchůdci, kašlali z vysoka (to ostatně ukazují aktivity zelených na celostátní úrovni velmi názorně). Jejich odmítnutí společností tedy bude mít jednoznačně pozitivní efekt i na to životní prostředí a na "světové klima" též.

Boj proti kapitalismu, "pečícímu planetu" je jen bezcenný nesmysl. Klimaaktivisté, včetně stávkujících na vysokých školách, nás pod praporem jakési "ekologie" a "boje za klima" (fakticky bojují za zhoršování obojího) chtějí vrátit před rok 1989 do jakési další totality, která by se hlásila k ekologii, ovšem fakticky k jakési ekoideologii, hlásající v řadě případů pravý opak toho, co hlásá ekologie jako věda, případně co hlásají vědy ekoideologií neovlivněné.