EU, Ananké a pták

Aneb jak souvisí pták, kosmická loď z klasické SF povídky a Brusel. Zdálo by se na první pohled, že je to cosi absurdistického či dadaistického, ale pravý opak je pravdou. Všechny tři tyto uvedené věci mají cosi, co je spojuje, a o tom je i dnešní povídání.

Nejprve pták

Jeden pán měl samičku vzácného ptáka, jehož chov je možný jen na základě povolení a registrace. Nebyl to orel, ale pro zjednodušení jí můžeme říkat orlička Václavka.
Nastal vstup ČR do EU a pravidla pro chov takovýchto ptáků se zpřísnila. Ptáci (ale i jiná zvířata) museli být očipováni a kód čipu musel být zanesen do chovatelských dokladů.
Stejným procesem tedy prošla i orlička Václavka, Nicméně při vytváření dokladu se stala chyba, paní úřednice krajského magistrátu, pod nějž takovéto chovy spadaly, se v jednou znaku spletla. Docela ji chápu, já po sobě musím upravovat hory překlepů.
Nicméně onen kód s překlepem se stal součástí mezinárodního dokladu. A nastal obrovský problém, jak uvést kód čipu a tento doklad do souladu. Kraj na to kompetenci neměl a ukázalo se, že ani nadřízené ministerstvo v Praze opravit překlep nemůže. Nastala dlouhá jednání a šetření, během nichž to párkrát vypadalo tak, že orličku Václavku bude nutno úředně usmrtit, protože její existence s nesprávným kódem čipu v dokladech je nemožná a oprava těch dokladů též. Nakonec až v dalekém Bruselu byl po mnoho měsíců (snad dokonce více než rok) trvajícím vyčerpávajícím boji několika úředníků, nalezen kdosi kompetentní onu chybu opravit a uvést doklady do souladu s existujícím čipem. Což se tedy nakonec stalo.
Jak jsem uvedl, stalo se to relativně krátce po našem vstupu do EU, kdy se takto "řešily" různé "nedostatky" na straně nového členského státu. Již tehdy mi nad touto kauzou zasvítilo světélko naděje na dalekém konci dlouhého a temného tunelu našeho pádu do této organizace, bez ohledu, zda ji budeme více připodobňovat nebožce "Třetí říši" nebo nebožtíkovi SSSR, zcela jistě mající zásadní rysy obou.
Důvod onoho světélka je jasný: Pokud se takovou prkotinou, jako je blbý překlep nepozorné úřednice v daleké východní zemi, jejíž obyvatelé, podle představ lidí z vedení EU, donedávna žili jako barbaři bez jakýchkoli výdobytků moderní civilizace, musí zabývat až Jeho Vysokoprevoschoditělstvo Bruselské, nutně to musí vést k tomu, že tato organizace bude zahlcena nekonečným a stále rostoucím množstvím nesmyslů k řešení, což ji musí směrovat k, pro mě zcela jednoznačně kýženému, zániku (neboť jsem v referendu hlasoval proti vstupu a dodnes se nestalo nic, co by mě přimělo toto rozhodnutí změnit).

Nyní ta Ananké

Ananké může být bohyně, měsíc Jupitera (dokonce i skupina jeho měsíců, jichž je zástupcem). Jako bohyně má na starost osudovou nutnost a od jejího jména je odvozen název anankastické poruchy osobnosti, charakterizované k nutkavému perfekcionismu, opakovanému ověřování již ověřeného atd. Co v Wikipedii není, je skutečnost, že se jedná též o jednu z povídek Stanislava Lema o pilotu Pirxovi, která u nás vyšla, pokud je mi známo, vícekrát. Omlouvám se za prozrazení části této skvělé povídky, nicméně se dotknu jen toho nezbytného: 

Pilot Pirx je na Marsu, kam přivezl zásoby. Za ním letí raketa o mnohem vyšší kapacitě, hypermoderně zautomatizovaná a s novou generací posádky (v podstatě o generaci mladší než on). Lodě tohoto typu mají starožitnosti, jako jsou Pirx a jeho raketa, postupně nahradit.
Krátce po Pirxově příletu jde ona superraketa na přistání. Náhle se začne chovat podivně, nakonec zapne, více-méně protipředpisově, hlavní motory ve směru letu od planety. Jakmile jimi zbrzdí rychlost klesání k nule, ztratí rovnováhu a z výšky několika kilometrů padne na povrch Marsu, což i při jeho nižší gravitaci vede ke smrti posádky, zničení rakety a poškození či zničení téměř všeho nákladu.
Situace je dramatičtější ještě o to, že s odstupem několika dnů má přiletět na Mars další raketa téhož typu a pár dní po ní ještě jedna.
Z tohoto důvodu je havárie podrobně prošetřována a Pirx se silně zajímá o počítač, který vlastně havárii vyvolal. Záznamy z jeho aktivity v jakési "černé skříňce" totiž ukázaly, že počítač během přistávacího manévru začal vyžadovat stále více a stále častěji informace o kdejakém běžícím agregátu, až se dostal do situace, kdy tyto údaje přes svou mohutnou výpočetní kapacitu nebyl s to zpracovat v reálném čase. Tuto situaci potom "vyřešil" tím, že vyhodnotil přibližující se planetu Mars jako meteorit, vyhlásil protimeteoritickou výstrahu a zapnul hlavní motory, aby se od tohoto tělesa vzdálil. Čímž vyvolal ono fatální zpomalení a ztrátu rovnováhy, kterou pro své zahlcení podružnými informacemi nebyl s to vyřešit (a je otázka, zda by tu situaci byl s to vyřešit i počítač v perfektní kondici).
Pirx zjistí, že počítač "cvičil" jeden z jeho bývalých kapitánů, který proslul svým podivínským a puntičkářským chováním i silnou podezřívavostí proti všem okolo sebe, až byl nakonec vyřazen z aktivní služby a dán právě k "výcviku" nových počítačů (Lem, podobně jako např. A. C. Clarke, měl představu, že počítač bude vyroben s nějakými základními programy a poté "vycvičen" samoučením se v modelových situacích pod vedením lidských instruktorů, u A. C. C. např. HAL z Vesmírné odysei 2001). A protože před Pirxem kdysi zůstala ležet na lékařově stole (v rozporu s GDPR, pochopitelně) zdravotní karta onoho kapitána, tak věděl, že onen muž trpí anankstickou poruchou osobnosti (v povídce je psán, možná omylem v překladu, možná nekomptibilitou mezi polským a českým názvoslovím, případně s dobou, v níž byla tato povídka napsána, "syndrom"; S. Lem byl studovaný psychiatr, takže to asi napsal pro svou dobu a místo správně).
Nicméně Pirx pochopí, že onen kapitán při tom učení vnutil počítači svou povahu, která, neomezovaná sociálními mechanismy, vlivem okolí atd. nakonec vedla počítač až k sebevražednému jednání. 

Pointu povídky prozrazovat nebudu, už proto, že nesouvisí s pointou tohoto textu.
Nicméně, jak bylo uvedeno výše, ono "překlep v dokladech ptáka musí řešit až Brusel" je v podstatě velice ekvivalentní tomu, jak pan Lem popisuje jednání počítače, které nakonec vedlo k jeho zničení, spolu s kosmickou lodí, kterou řídil.

Brusel se tedy začíná chovat jako nešťastný psychopatický kosmický kapitán z povídky Stanislava Lema a tímto kapitánem vycvičený počítač. Přitom Brusel má asi blíže k tomu nikým nekorigovanému počítači, než k onomu kapitánovi, který se musel, bez ohledu na úsilí, jaké ho to muselo stát, udržet ve společensky přijatelných mezích, neboť i na zešílení velitele kosmické předpisy pamatují (zcela jistě v reálu námořní a v SF povídkách a románech řady autorů je na tuto eventualitu pamatováno u kosmických lodí také). Brusel žádný korektiv nemá. Když prosazuje něco neoblíbeného, a většinou i naprosto nesmyslného, a hrozí hněv občanů, najmou si EUrokomisaři stovky aktivistů, kteří jednak předstírají masovou podporu onoho nesmyslu, jednak za něj masívně lobbují u dalších politiků, čímž je ten nesouhlas občanů alespoň zčásti zamaskován. Takže, bez korekce na normalitu ze strany normálních lidí, si nakonec Brusel bude muset "vychutnat" pád z několikakilometrové výšky (tedy, asi nějaký jeho ekvivalent). A naším zájmem rozhodně je, aby padl sám, bez naší účasti.