Ukazuje se, že pořád ještě neklesá, jak by měl, zájem dětí, a zejména dívek, o transgenderové zmrzačení. Situace si zřejmě bude vyžadovat nějaká další, a tvrdší, opatření. U těch raně pubertálních dívek přitom jedna cesta existuje a dokonce ji objevili už v antice. A možná by to fungovalo i u chlapců.
Transgender
Je nutné stručně připomenout, že sexuální identita i sexuální orientace se usazují (a mohou i kolísat) po celou dobu dětského a dorostového věku. Až u mladých dospělých, tedy někdy po dvacátém roce života, je tato oblast osobnosti natolik pevně usazena, že pravděpodobnost mýlky je už zanedbatelně malá (jistěže kdo by chtěl v biomedicínských disciplínách stoprocentní pravděpodobnost, bude zklamán). Z tohoto důvodu se trans zákroky v civilizovaných zemích, mezi něž nedávno patřila i Česká republika (s dědictvím stejné civilizovanosti na tomto poli po Československu) dělaly až dospělosti a raději se i čekalo déle než do těch 18 let.
Navíc byla zakázána právní transice bez příslušného hormonálního a chirurgického zákroku, který změnil pohlaví i fyzicky. Čímž bylo zamezeno ono "Západní" zavážení nadržených úchylů do ženských věznic (ale on v podstatě stačí jen "právně schválený" přístup do ženských sprch a WC), kteří šmírovali a případně i znásilňovali, protože jim "nářadí" zůstalo zachováno. Případně účast mužů, "právně žen", ve sportovních soutěžích, které vyhrávají "levou zadní". Jak se to děje v mnoha zemích na Západě a což v USA postupně likviduje Trump a držme mu palce, aby se mu to podařilo (a současně i všem skutečným Američankám).
Bohužel, otalárovaní progresivisté se snaží náš stát přizpůsobit bruselským zvrhlíkům a zvrácencům, a bude to jedna z věcí, které bude muset řešit i parlament, pokud se do něj podaří v dostatečném množství provolit duševně normální lidi a zvrácenci a zvrhlíci zůstanou v menšině.
Nemám naprosto nic proti skutečným trans- osobám a chápu, že narodit se jako vězeň v těle opačného pohlaví, což se skutečně stává, je neštěstí a zdroj utrpení. Mám ale mnoho proti tomu, aby byly na trans- zákroky naháněny osoby hluboko pod věkem, kdy je vůbec možné onu opačnou sexuální identitu korektně diagnostikovat.
Historia magistra ...
V řeckém městě Milét došlo k epidemii sebevražd oběšením u mladých dívek, dnešním jazykem puberťaček. Prostě se nějaká slečna oběsila, možná k tomu měla i nějaký relevantní důvod. Rodina ji oplakávala, měla hezký pohřeb, všichni o ní hezky mluvili a její vrstevnice s "divným" pocitem kolem jistého tělesného otvoru nabyly dojmu, že je to vlastně fajn.
Asi už taky byla zapomenuta scéna z Homérovy Odyssei, v níž Agamemnonův duch říká Odysseovi, že "i ten poslední žebrák se má na světě lépe, než král v podsvětí". Inu, už tehdy trápila společnost nevzdělanost mladé generace.
Prostě, oběsit se začalo být, řečeno dnešní terminologií mladých, "cool a in", a tak se holčičky začaly věšet. Teatrální smutek, pohřební slavnosti atd. byly jen přiléváním oleje do ohně.
Městská rada nakonec povolala filosofa, ale také matematika a geometra Thalese (624 př. n. l. až 548 př. n. l., oba roky jsou nejisté). Někteří si budou pamatovat jeho větu z geometrie, podle níž, pokud leží třetí bod trojúhelníka (první dva vymezují přeponu) na kruhovém oblouku nad onou přeponou, je trojúhelník pravoúhlý. Já ji pamatuji ještě ze základní školy.
Nicméně filosofie tehdy nebyla v podstatě vyprázdněnou disciplínou, z níž prakticky vše, co dávalo smysl, odešlo k jiným disciplínám, nebo se osamostatnilo. Takže zahrnovala i mnohé ze zárodku toho, co dnes patří do hájemství psychologie a psychiatrie. Thales zavrtěl mozkovými závity (věnuji pietní vzpomínku jednomu studentovi, který mi u zkoušky z tělovědy tvrdil, že kdykoli člověk něco zažije, udělá se mu na mozku nový závit; přestože se mi tato teorie strašně líbila, stejně jsem ho vyhodil), a nakonec zformuloval návrh, že až se nějaké další dívky oběsí, nechť jsou vystaveny na tržišti tak, jak byly nalezeny, a nikoli upravené k pohřbu. Dovoluji si konstatovat, že tržiště antických měst byla centrem společenského života. Dokonce existovala praxe vynášet nemocné na tržiště, aby se třeba našel někdo, kdo bude na tu nemoc znát lék.
Takže skutečně, když se oběsily další slečny, byly vystaveny na tržišti tak, jak byly, se znetvořenými promodralými obličeji, vypoulenýma očima a vyplazeným jazykem, pomočené a pokálené, zapáchající.
A sebevražda oběšením náhle vyšla z módy.
Pokud bychom se měli poučit
Faktem je, že trans- zákroky, a zejména ty zpackané, jsou zdrojem nejrůznějších potenciálně odpudivých změn na lidském těle. A našlo by se jistě i mnoho sebevrahů, protože procento sebevražd u trans- mládeže je daleko vyšší oproti normě pro teenagery (statisticky vysoce významně, aby bylo jasno).
Dokážu si představit ten aktivistický jekot, kdyby byli někde vystaveni zasebevraždění se trans teenageři tak, jako v tom Milétu. Byť třeba virtuálně na billboardech nebo na internetu. Možná by se tím podařilo vyřešit i problém "věčné eurokomisařky", soudružky Leyenové, neboť by ji kleplo.
Nicméně, pokud půjdeme blíže k realitě: Dokážu si představit, že ti, kteří pochopili, že na nich byl zmanipulováním ke transici spáchán v podstatě zločin, by se snad dali přesvědčit ke spolupráci na odrazovací kampani pro své vrstevníky a mladší děti.
Ostatně, i známá kniha Abigail Schrier "Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii", popisující autorčin životní příběh, byla pokusem o něco podobného. Faktem také je, že jejímu vydání v nakladatelství Albatros aktivistický odpad zabránil, protože si byl velice dobře vědom dopadu v této knize obsažených autentických informací na populaci puberťáků a puberťaček. Nakonec byla vydána v nakladatelství Bourdon. Je tedy jasné, že sám lidský odpad, který se snaží nahánět naše děti na kastrační kliniky, si je velmi dobře vědom dopadu takovýchto negativních příkladů na jejich cílovou skupinu.
Osobně jsem přesvědčen, že pravděpodobnou motivací těchto lidí je ona "výměna obyvatelstva", v tomto případě prováděná kastrací Evropanů.
Transici v nepatřičném věku je třeba postavit na úroveň užívání drog (včetně tabáku a alkoholu), nebo gamblingu či náboženským sektám. A u prevence těchto rizikových chování se běžně užívají i vrstevníci či lidé, kteří toto zažili na vlastní kůži. Takže by nešlo o nic principiálně nového.
Závěrem této kapitolky si dovoluji vyjádřit hlubokou úctu zpěvačce Anně K, která poté, co zanedbala sekundární prevenci (dovedu si představit, že pod návalem práce) a musela na už docela drsné řešení svého nádoru, nechala dát své fotografie z doby, kdy byla protinádorovou léčbou nejnápadněji postižena, na billboardy jako povzbuzení lidí ke včasné protinádorové prevenci. Její hudba sice není můj šálek kávy, ale tímto si vysloužila mou úctu daleko vyšší, než kdyby zpívala jako některé mé oblíbené zpěvačky, nebo ještě líp.
Domnívám se tedy, že cílené zapojení těch, kteří byli transici poškozeni, do nějaké kampaně proti těmto zákrokům u mladistvých, by mohlo být účinné. Zcela pragmaticky řečeno, i jim by mohla taková akce poskytnout smysl života a pocit užitečnosti a odvrátit je od řešení svého stavu sebevraždou, jak se to často děje nyní. Jsem toho názoru, že peníze na takovou kampaň by se jistě najít daly, byť je jasné, že bruselské fondy by na ní nepřispěly ani eurocentam. Sám bych, i jako pracující důchodce, byl ochoten na něco podobného přispět a považoval bych to za dárek pro svá vnoučata.
Žádné komentáře:
Okomentovat