Soudružky feministky zase bodují

Zástupkyně České ženské lobby, Markéta Kos Mottlová a Johanna Nejedlová, vystoupily v Ženevě před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW). V podstatě tam presentovaly svoje bezcenné výmysly a konfabulace, mající jediný cíl: Očernit před touto pochybnou organizací Českou republiku.

Trocha historie

S touto organizací jsem se setkal někdy v době presidentování Václava Klause. Tehdy si ještě říkaly feministická lobby. Jejich aktivitou, která prosákla do veřejného prostoru, bylo zakázání výstavy fotografií, pořízených v rámci výzkumu České akademie věd.
Šéf Akademie, jistý soudruh Drahoš, se z jejich intervence buď podělal jak Hácha před Heydrichem, nebo s nimi ideologicky souzněl, a onu výstavu, která se měla konat v prostorách ČAV, zrušil. Výstava se pak konala jinde, což mj. dokazuje, že na ní nebylo nic závadného. Když potom tento soudruh kandidoval na presidenta (proti Miloši Zemanovi) byl pro mě naprosto nevolitelný, protože obě výše uvedené alternativy důvodu jeho chování jsou dle mého názoru naprosto neslučitelné s funkcí presidenta demokratického státu.
Podstata problému spočívá v tom, že pracovníci ČAV zkoumali a snažili se zrekonstruovat mokrý kolodiový proces (fotografie). Jeho podstata je známá: Na skleněnou desku se nanese rovnoměrná vrstva kolodia (což je směs na bázi střelné bavlny, rozpuštěná v éteru). Před fotografováním se ona deska namočí v roztoku stříbrné soli a pomocných látek, a ještě mokrá se exponuje. Citlivost takto připraveného materiálu byla ve své době výrazně vyšší než u jakýchkoli jiných tehdy dostupných fotografických materiálů, po uschnutí desky se ona fenomenální citlivost ztrácela. Znamenalo to ovšem mít k fotografování ještě temnou komoru (přenosnou, pokud se nepracovalo v ateliéru), v níž byly desky bezprostředně před fotografováním připraveny.
Tímto procesem byly pořízeny mnohé slavné i vědecky či historicky důležité fotografie. V závěru 19. století fotografové postupně přecházeli na novější materiály, nicméně snímky touto technikou ještě v období +- souběžného se secesí, nebo, chcete-li, "belle epoque" vznikaly mj. z důvodu nižší ceny.
Přestože je postup v zásadních rysech znám, obsahoval ještě "know how", které se do publikací vč. návodů nedostalo, a úkolem onoho výzkumu bylo právě znovunalezení kompletního postupu, včetně oněch nepublikovaných dílčích úkonů. Muselo se to opravdu znovuvynalézat, protože pamětníci v současné době už neexistují. Snad jako poslední z našinců fotografoval tímto postupem v období první světové války a hlavně Říjnové revoluce Přemysl Koblic (z nouze, protože žádná jiná možnost prostě nebyla dostupná), který o tom napsal několik časopiseckých článků. Nicméně i ten byl v době onoho výzkumu již po smrti.
Celá metoda nebyla o mnoho citlivější než filmy, které se používaly před přechodem na digitální techniku pro pořizování fotokopií. Ty měly citlivost 6 - 9 DIN (pro nepamětníky zvýšení citlivosti o 3 DIN znamená zdvojnásobení citlivosti a normálně se fotilo na 21 DIN, k dispozici byly i filmy, citlivé 17 či 27 DIN, různými kejklemi při vyvolávání se dalo dostat někam ke 30 DIN).
Pochopitelně, mokrý kolodiový materiál je citlivý jen k modré složce spektra. Na druhé straně má fantasticky jemné podávání detailů, jemnější než modernější filmy a desky se želatinovou vrstvou, o digitální fotografii raději ani nemluvě. Za obležení Paříže během Prusko - Francouzské války byly vládní dokumenty přefocovány na tento materiál (s úpravou, že se dala kolodiová blanka s fotografií ze skla stáhnout) a balóny vynášeny do neobsazené části Francie spolu s poštovními holuby, kteří přinášeli zpět informační materiály o dění v zemi, ale i soukromou korespondenci, zpracované stejným postupem. Podrobnosti lze najít např. v knize Ludvíka Součka "Jak se světlo naučilo kreslit".
Faktem je, že platí vztah, "čím méně DIN, tím větší jsou problémy se zobrazením aktu". Akty se u nás většinou v "předdigitální" éře fotografovaly na 27 DINové filmy (nebo jejich západní obdoby), které poskytovaly největší množství snadněji získatelných polotónů a tedy i plynulých přechodů na oblinách těla. Mohu doporučit jako zdroj podrobnějších informací o tomto tématu rovněž Ludvíka Součka, tentokrát kapitolu o aktech v knize "Cesty k moderní fotografii".
Proto byly součástí oné výstavy i ženské akty, které jsou právě na precizní zobrazení polotónů nejvíce citlivé, snad spolu s aktem dětským. Mužské tělo bývá hranatější a chlupatější, což může nedokonalosti v podání přechodů odstínů šedé do jisté míry maskovat. Jinými slovy, ony ženské akty sloužily v podstatě jako prubířský kámen dokonale zvládnuté techniky. Mistři secesní fotografie ženské i dětské akty zvládnuty měli, takže jejich fotografie jsou důkazem, že i tento proces dokáže potřebné bohatství polotónů korektně zobrazit. Příkladem mohou být např. dětské akty a poloakty L. Carrolla. Některé jeho fotografie jsou k dohledání na Wikipedii (ovšem, tu a tam se mu snímek nepovedl, jiné byly po této stránce znehodnoceny tehdy módním kolorováním).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lewis_Carroll
Pro soudružky feministky, při jejich nedostatku intelektu a vzdělání vcelku pochopitelně, byly ženské akty jako rudý hadr před býkem  - "ponižování žen pořizováním a vystavováním jejich aktů", a proto začaly mohutně protestovat.
MMCH, lidský mozek má "zadrátovánu" analýzu obrazu nahého lidského těla, proto byly běžně na bankovkách a dalších cenných papírech zobrazovány akty (často jako mědirytiny či ocelorytiny), protože ty byly nejtěžší k napodobení. Člověk sice nebyl s to uvést, že "támhleta čára je o dvě procenta tlustší", ale "cosi se mu na tom nezdálo", v porovnání s originálem. I tento neurofyziologický fakt je důvodem k použití aktu jako testu korektního zvládnutí techniky. Ostatně, u digitálních obrazových formátů tuto funkci zastává ženský akt Lena.
Takže tohle bylo moje první setkání s informacemi o existenci této organizace, a lze konstatovat, že na mě zapůsobila ryze negativně.

Současná aktivita

Soudružky feministky tedy nyní bonzovaly Česko na půdě dnes již silně pochybné organizace OSN, z níž bychom měli co nejrychleji vystoupit, jak to učinily USA.
Soudružky předložily třicet bodů obžaloby tohoto státu, a je zajímavé, že jejich kompletní výčet nenajdeme ani na webových stránkách této organizace. Najdeme (v době psaní tohoto textu) pouze jakýsi výběr, který od nich převzaly další zdroje, vč. Britských listů, z nichž jsem je převzal i já.
Tyto body jsou následující (upozorňuji na to, že části přesvědčených demokratů mezi čtenáři se z tohoto totalitního programu může dělat fyzicky zle):

• Zajistit dostatečné financování agendy rovnosti, včetně služeb pro oběti genderově podmíněného násilí a samotného Odboru rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády.
• Zavést nepřenositelnou část rodičovské dovolené pro otce.
• Snížit garantovaný věk pro předškolní vzdělávání na dva roky.
• Zrušit možnost promlčení u znásilnění.
• Odstranit striktní posuzování žádostí o kompenzace obětí nedobrovolných sterilizací.
• Zajistit povinné vzdělávání vyučujících v oblasti genderových stereotypů a intersekcionality.
• Přijmout legislativní genderové kvóty na kandidátní listiny.
• Zajistit legislativní změny, které umožní porodním asistentkám působit jako primární poskytovatelky hrazené péče, aniž by byla nutná lékařská indikace.
• Aktivně bojovat proti segregaci romské menšiny ve školství.
• Zlepšit uznávání kvalifikací a zajištění bezplatného rekvalifikačního a jazykového vzdělávání pro migrantky.

Faktem také je, že v OSN už dávno převažují totalitní antidemokratické státy. Osobně bych byl pro to, aby demokratické státy z této dnes již velmi pochybné a silně zkompromitované organizace odešly a založily si svou, v níž by podmínkou členství bylo demokratické uspořádání společnosti. Byť je mi jasné, že by se to muselo velmi precizně specifikovat, protože podle vlastního výkaznictví byly demokratické i nacistické Německo a Sovětský svaz.

Podrobněji

Nyní si tyto body probereme podrobněji.
Zajistit dostatečné financování agendy rovnosti, včetně služeb pro oběti genderově podmíněného násilí a samotného Odboru rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády.
Je mi velice líto. Všechno tohle naše demokratická legislativa obsahuje. Muži a ženy jsou si u nás ze zákona rovni a bezcenné desinformace pochybných aktivistických organizací na tom naprosto nic nemění.
Zavést nepřenositelnou část rodičovské dovolené pro otce.
Opravdu nevidím nejmenší důvod, proč by se tato fašistickobolševická zrůdnost měla objevit v naší legislativě. Rodiče sami vědí, zda je pro rodinu výhodnější mateřská či otcovská dovolená.
Nehledě k tomu, že v současnosti významná část žen kojí své dítě v podstatě až do konce mateřské dovolené, takže tu ani žádný prostor pro otcovskou dovolenou z hlediska samotné fyziologie lidského organismu není. Ledaže by chtěly soudružky feministky "rozdojovat otce", jako kdysi v 50. letech sovětští polárníci "rozdojili kozla".
Snížit garantovaný věk pro předškolní vzdělávání na dva roky.
Toto je naprosto bezcenný nesmysl, neodpovídající biologii dítěte. Dítě až do dosažení předškolního věku není na nějaké "vzdělávání" dostatečně psychicky vyspělé.
Zrušit možnost promlčení u znásilnění.
Je mi líto, promlčuje se i vražda, a má to docela důležité důvody, které se dají najít v učebnicích základů práva.
"Nepromlčitelné zločiny" jsou spíše politickou záležitostí a mají hlavně význam v té situaci, kdy zločinec může dlouhodobě a s pomocí státu či podobné organizace unikat před spravedlností, jak to známe v souvislosti se zločiny nacismu či komunismu. Kdyby byla spojenecká okupace Německa po válce dostatečně tvrdá a byl proveden dostatečný tlak na státy, které nacistickým zločincům poskytly útulek (ale i na Římskokatolickou církev), tak by v podstatě ani zločiny nacismu nemusely být nepromlčitelné, protože by na šibenici a ve vězení včas skončili všichni, kteří si to zasloužili.
To samé platí i pro komunismus. Řada zločinců z minulého režimu měla viset již někdy v roce 1990, a ne mít možnost obstruovat vyšetřování a souzení svých zločinů, dokud nezcepeněli.
Odstranit striktní posuzování žádostí o kompenzace obětí nedobrovolných sterilizací.
Budu hodně ošklivý: Já se v souvislosti s čerstvými módními trendy prohlásím za ženu, prohlásím, že jsem byl násilně sterilizován, a v případě, že by bylo realizováno to, co soudružky feministky chtějí, bych dostal odškodné. Je mi jasné, že pro feministku je to příliš složitá myšlenka, ale věřím, že ji většina čtenářů pochopí.
Zajistit povinné vzdělávání vyučujících v oblasti genderových stereotypů a intersekcionality.
Opravdu nestojím o to, aby byly učitelům vymývány mozky nějakými pavědeckými ideologiemi. Učitel má mé děti (teď spíše vnoučata) naučit číst, psát a počítat, a ne nějaké bezcenné hovadiny z levicové strany politického spektra. A faktem je, že většina škol ono mariatereziánské trivium zvládá spíš nedostatečně.
Přijmout legislativní genderové kvóty na kandidátní listiny.
Jak to říká kterási postava v Bradburyho dystopii "451 stupňů Farenheita"? "Lidé nejsou rovni, lidé jsou srovnáni.", či nějak tak, ale tento význam to má. Ony genderové kvóty opravdu nejsou nic jiného než nástroj antidemokratické totality.
Žádné ženě u nás není bráněno dostat se na kandidátní listinu, pokud má o něco takového zájem a splňuje příslušná kritéria. Neexistuje žádný důvod, proč by měly být diskriminovány ženy jen na základě pohlaví. Faktem ovšem je, že strany, které cpou do popředí ženy, tam velice často procpaly, jak v minulém tak i v současném volebním období, takové, s odpuštěním, blbky, že to maximálně vede voliče k tomu, aby ženy šmahem vykroužkovávali.
Zajistit legislativní změny, které umožní porodním asistentkám působit jako primární poskytovatelky hrazené péče, aniž by byla nutná lékařská indikace.
S tímto jako lékař naprosto nesouhlasím, protože vím o případech, kdy něco podobného vedlo ke ztrátě rodičky, dítěte a někdy i obou. Porodní asistentka, jakkoli si jich vážím, prostě nemá stejnou kompetenci jako lékař, a nemá za zadkem tu samou sadu diagnostických a léčebných prostředků, jakou má lékař (a i kdyby ji měla, není kvalifikována k použití většiny z nich).
Právě lékař by měl posoudit (porodní asistentka k tomu kvalifikaci nemá), zda je nastávající maminka natolik OK, aby ji bylo možno svěřit porodní asistentce, nebo ne. Druhou věcí je, že v případě průšvihu je to právě lékař, který nese největší podíl právní (i jiné) zodpovědnosti, porodní asistentka buď vůbec žádnou, nebo v podstatně menší míře.
Aktivně bojovat proti segregaci romské menšiny ve školství.
Jsem toho názoru, že Romové se v současné době segregují sami. Mimo jiné tím, že jejich děti vytvářejí ve školách takové peklo, že z nich "bílé" děti prostě utečou.
Není to, pochopitelně, jen záležitostí Romů, ale jakýchkoli asociálních skupin, nerespektujících hodnoty a chování normálních lidí, resp. dětí z nich pocházejících. Negativní roli na tomto poli hraje i inkluze. Tu by bylo nejlépe zrušit a obnovit síť škol, specializovaných na děti, neschopné zvládnout standardní pedagogický proces.
MMCH, dětí z romských rodin, které přejaly hodnoty a způsob života majority, se tyto problémy naprosto netýkají, což je jen další důkaz skutečnosti, že nejde o rasismus, ale kulturní nekompatibilitu. To je prostě zkušenost ze všech škol, v nichž se  takoví žáci vyskytují, a nedokáže ji potlačit ani snaha tato fakta cenzurovat. Proto také část rodičů volí školy se školným, pro asociálně žijící rodiny nepřijatelným, a další část stěhuje děti k příbuzným do čtvrtí, kde asociálové nejsou (mají-li to štěstí, že takové vhodně bydlící příbuzné v rodině mají).
Na tomto poli musejí zapracovat sami Romové, aby kontakt s jejich dětmi nebyl pro "gadžovské" děti každodenní noční můrou, stejně jako kontakt s dětmi z jiných asociálních rodin. Prostě musejí převzít hodnoty majoritní společnosti a pokud to neudělají, budou s ní v neustálém konfliktu. Dle mého soudu by bylo vhodné dávat státní podporu výlučně organizacím, podporujícím včlenění Romů do majority ve smyslu převzetí jejího hodnotového žebříčku a způsobu života. To by znamenalo "vysušit zdroje" naprosté většiny tč. na "poli integrace" pracujících organizací.
Je také docela zajímavé, že naprostá většina jiných minorit takovéto problémy nemá a podíl asociálních rodin je u nich srovnatelný s majoritou, nebo dokonce nižší.
Zlepšit uznávání kvalifikací a zajištění bezplatného rekvalifikačního a jazykového vzdělávání pro migrantky.
Je mi líto, uznání musí být vázáno na kompatibilitu vzdělávacího systému v zemi původu se systémem naším. Což u některých zemích není reálné, jinde to reálné je, a zpravidla je vzdělávání z nich uznáváno, nebo vázáno pouze na nějaké rozdílové zkoušky. Pokud se týká toho jazyka, tak platí, že každá žena, která chce, se jazykově vzdělat může, a bez jakýchkoli problémů. Znám ženy z Ukrajiny, které jsou zde tři čtyři roky a mluví naprosto srozumitelně česky (jen s lehkým akcentem) a uplatňují se i v profesích, v nichž musí česky komunikovat (např. úřednice nebo prodavačky).
Problémem jsou spíše ženy z civilizačně nekompatibilních států, jimž jsou v podstatě jakákoli rekvalifikace i jazykové vzdělávání zakázány rodinou, a s tím se nic nenadělá, pokud nebude vytvořen nějaký "bič" na civilizačně nekompatibilní migranty (a oni nebudou donuceni k tomu, aby se buď přizpůsobili, nebo odešli jinam). V Německu nyní vyvstal problém, že v Německu narozené děti islámských imigrantů neumějí ve školním věku jediné slovo německy. Něco takového u jakýchkoli imigrantů prostě trpět nelze.

Celkově

Českou ženskou (či feministickou) lobby je tedy nutno považovat za potenciálně rizikovou pro demokracii. Bylo by asi dobré vědět, kdo ji financuje, a zda se na ni nevztahuje onen paragraf, procpaný na konci funkčního období minulé vlády, o úmyslném páchání škod státu za peníze a ve prospěch státu cizího.
Patrně by tato organizace nebyla jediná, která by si přinejmenším přezkum na toto téma zasloužila. A vystoupení jejích zástupců v Ženevě je zcela jednoznačně snahou o poškození tohoto státu, a nic jiného.
Snad si ještě dovolím připomenout, že když padl v roce 1989 komunistický režim, tak se nám sem začaly sáčkovat západní feministky a naprosto nechápaly, proč na ně naše ženy z vysoka kálejí. Nicméně tyto dámy např. bojovaly za tříměsíční mateřskou dovolenou, a u nás byla tříletá. To samé se týkalo i péče o děti a mnoha dalších témat. Takže opravdu naše ženy neměly zájem o boj za "ideály" západních feministek. Socialistický stát se prostě na tomto poli ukázal být kvalitnějším než státy Západní Evropy a USA.
Proto nastoupila další generace těchto bolševikofašistoidů a začala vymýšlet naprosto bezcenné nesmysly, o něž naše ženy (až na pár úchylaček) rovněž nestojí. V naprosté většině případů se nejedná o rovnost práv či příležitostí, ale o rovnost výsledků, což je jednoznačně ultralevicová, bolševikofašistická, agenda. Lze ji srovnat s tím, že by v "unigender" vzpěračské soutěži musely získat stejný počet bodů ženy jako muži, přestože ženy s odlišnou stavbou pohybového ústrojí nemohou zvedat tak těžká břemena (vč. činek) jako muži. A dokonce je může pokus o něco takového zdravotně těžce poškodit. Ostatně proto máme v Zákoníku práce ustanoveny limity na břemena coby součást výčtu prací zakázaných ženám.
A když jsem to nakousl, tak další zákazy na tomto poli plynou např. z rozdílů fungování ženského a mužského pohlavního ústrojí, protože ženy jsou daleko citlivější než muži na látky schopné vyvolat narození geneticky vadného dítěte. Ženy také hůře detoxikují řadu jedů, takže jsou pro ně přísnější limity pro výskyt mnoha látek v pracovním prostředí (a takových rozdílů, daných sexuálním dimorfismem druhu Homo sapiens, lze najít ještě více).
Feministky se prostě pokoušejí rušit učebnicová fakta o biologii, fyziologii a patofyziologii člověka. A na základě ignorování vědeckých faktů, či jejich nahrazování bezcennými bláboly filosofů, se snaží, a nejen ony, likvidovat demokracii.
Součástí těchto likvidátorů demokracie feminismem je i česká ženská (či feministická) lobby. Jsem toho názoru, že by této organizaci měla být věnována stejná pozornost, jako kterékoli jiné skupině, volající po zrušení demokracie a nastolení nějakého diktátorského či teokratického režimu.

Česká ženská lobby nám názorně ukázala svoje priority, které jsou vesměs zcela neslučitelné s demokracií a lidskými právy. Ukázala, a to naprosto dobrovolně, že patří mezi ty organizace a skupiny, které je nutno v rámci boje za zachování demokracie v tomto státě pečlivě sledovat a v případě potřeby včas zasáhnout směrem k jejich omezení či likvidaci.

Možný směr úderu proti transgenderovým zločincům

Ukazuje se, že pořád ještě neklesá, jak by měl, zájem dětí, a zejména dívek, o transgenderové zmrzačení. Situace si zřejmě bude vyžadovat nějaká další, a tvrdší, opatření. U těch raně pubertálních dívek přitom jedna cesta existuje a dokonce ji objevili už v antice. A možná by to fungovalo i u chlapců.

Transgender

Je nutné stručně připomenout, že sexuální identita i sexuální orientace se usazují (a mohou i kolísat) po celou dobu dětského a dorostového věku. Až u mladých dospělých, tedy někdy po dvacátém roce života, je tato oblast osobnosti natolik pevně usazena, že pravděpodobnost mýlky je už zanedbatelně malá (jistěže kdo by chtěl v biomedicínských disciplínách stoprocentní pravděpodobnost, bude zklamán). Z tohoto důvodu se trans zákroky v civilizovaných zemích, mezi něž nedávno patřila i Česká republika (s dědictvím stejné civilizovanosti na tomto poli po Československu) dělaly až  dospělosti a raději se i čekalo déle než do těch 18 let.
Navíc byla zakázána právní transice bez příslušného hormonálního a chirurgického zákroku, který změnil pohlaví i fyzicky. Čímž bylo zamezeno ono "Západní" zavážení nadržených úchylů do ženských věznic (ale on v podstatě stačí jen "právně schválený" přístup do ženských sprch a WC), kteří šmírovali a případně i znásilňovali, protože jim "nářadí" zůstalo zachováno. Případně účast mužů, "právně žen", ve sportovních soutěžích, které vyhrávají "levou zadní". Jak se to děje v mnoha zemích na Západě a což v USA postupně likviduje Trump a držme mu palce, aby se mu to podařilo (a současně i všem skutečným Američankám).
Bohužel, otalárovaní progresivisté se snaží náš stát přizpůsobit bruselským zvrhlíkům a zvrácencům, a bude to jedna z věcí, které bude muset řešit i parlament, pokud se do něj podaří v dostatečném množství provolit duševně normální lidi a zvrácenci a zvrhlíci zůstanou v menšině.
Nemám naprosto nic proti skutečným trans- osobám a chápu, že narodit se jako vězeň v těle opačného pohlaví, což se skutečně stává, je neštěstí a zdroj utrpení. Mám ale mnoho proti tomu, aby byly na trans- zákroky naháněny osoby hluboko pod věkem, kdy je vůbec možné onu opačnou sexuální identitu korektně diagnostikovat.

Historia magistra ...

V řeckém městě Milét došlo k epidemii sebevražd oběšením u mladých dívek, dnešním jazykem puberťaček. Prostě se nějaká slečna oběsila, možná k tomu měla i nějaký relevantní důvod. Rodina ji oplakávala, měla hezký pohřeb, všichni o ní hezky mluvili a její vrstevnice s "divným" pocitem kolem jistého tělesného otvoru nabyly dojmu, že je to vlastně fajn.
Asi už taky byla zapomenuta scéna z Homérovy Odyssei, v níž Agamemnonův duch říká Odysseovi, že "i ten poslední žebrák se má na světě lépe, než král v podsvětí". Inu, už tehdy trápila společnost nevzdělanost mladé generace.
Prostě, oběsit se začalo být, řečeno dnešní terminologií mladých, "cool a in", a tak se holčičky začaly věšet. Teatrální smutek, pohřební slavnosti atd. byly jen přiléváním oleje do ohně.
Městská rada nakonec povolala filosofa, ale také matematika a geometra Thalese (624 př. n. l. až 548 př. n. l., oba roky jsou nejisté). Někteří si budou pamatovat jeho větu z geometrie, podle níž, pokud leží třetí bod trojúhelníka (první dva vymezují přeponu) na kruhovém oblouku nad onou přeponou, je trojúhelník pravoúhlý. Já ji pamatuji ještě ze základní školy.
Nicméně filosofie tehdy nebyla v podstatě vyprázdněnou disciplínou, z níž prakticky vše, co dávalo smysl, odešlo k jiným disciplínám, nebo se osamostatnilo. Takže zahrnovala i mnohé ze zárodku toho, co dnes patří do hájemství psychologie a psychiatrie. Thales zavrtěl mozkovými závity (věnuji pietní vzpomínku jednomu studentovi, který mi u zkoušky z tělovědy tvrdil, že kdykoli člověk něco zažije, udělá se mu na mozku nový závit; přestože se mi tato teorie strašně líbila, stejně jsem ho vyhodil), a nakonec zformuloval návrh, že až se nějaké další dívky oběsí, nechť jsou vystaveny na tržišti tak, jak byly nalezeny, a nikoli upravené k pohřbu. Dovoluji si konstatovat, že tržiště antických měst byla centrem společenského života. Dokonce existovala praxe vynášet nemocné na tržiště, aby se třeba našel někdo, kdo bude na tu nemoc znát lék.
Takže skutečně, když se oběsily další slečny, byly vystaveny na tržišti tak, jak byly, se znetvořenými promodralými obličeji, vypoulenýma očima a vyplazeným jazykem, pomočené a pokálené, zapáchající.
A sebevražda oběšením náhle vyšla z módy.

Pokud bychom se měli poučit

Faktem je, že trans- zákroky, a zejména ty zpackané, jsou zdrojem nejrůznějších potenciálně odpudivých změn na lidském těle. A našlo by se jistě i mnoho sebevrahů, protože procento sebevražd u trans- mládeže je daleko vyšší oproti normě pro teenagery (statisticky vysoce významně, aby bylo jasno).
Dokážu si představit ten aktivistický jekot, kdyby byli někde vystaveni zasebevraždění se trans teenageři tak, jako v tom Milétu. Byť třeba virtuálně na billboardech nebo na internetu. Možná by se tím podařilo vyřešit i problém "věčné eurokomisařky", soudružky Leyenové, neboť by ji kleplo.
Nicméně, pokud půjdeme blíže k realitě: Dokážu si představit, že ti, kteří pochopili, že na nich byl zmanipulováním ke transici spáchán v podstatě zločin, by se snad dali přesvědčit ke spolupráci na odrazovací kampani pro své vrstevníky a mladší děti.
Ostatně, i známá kniha Abigail Schrier "Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii", popisující autorčin životní příběh, byla pokusem o něco podobného. Faktem také je, že jejímu vydání v nakladatelství Albatros aktivistický odpad zabránil, protože si byl velice dobře vědom dopadu v této knize obsažených autentických informací na populaci puberťáků a puberťaček. Nakonec byla vydána v nakladatelství Bourdon. Je tedy jasné, že sám lidský odpad, který se snaží nahánět naše děti na kastrační kliniky, si je velmi dobře vědom dopadu takovýchto negativních příkladů na jejich cílovou skupinu.
Osobně jsem přesvědčen, že pravděpodobnou motivací těchto lidí je ona "výměna obyvatelstva", v tomto případě prováděná kastrací Evropanů.
Transici v nepatřičném věku je třeba postavit na úroveň užívání drog (včetně tabáku a alkoholu), nebo gamblingu či náboženským sektám. A u prevence těchto rizikových chování se běžně užívají i vrstevníci či lidé, kteří toto zažili na vlastní kůži. Takže by nešlo o nic principiálně nového.
Závěrem této kapitolky si dovoluji vyjádřit hlubokou úctu zpěvačce Anně K, která poté, co zanedbala sekundární prevenci (dovedu si představit, že pod návalem práce) a musela na už docela drsné řešení svého nádoru, nechala dát své fotografie z doby, kdy byla protinádorovou léčbou nejnápadněji postižena, na billboardy jako povzbuzení lidí ke včasné protinádorové prevenci. Její hudba sice není můj šálek kávy, ale tímto si vysloužila mou úctu daleko vyšší, než kdyby zpívala jako některé mé oblíbené zpěvačky, nebo ještě líp.

Domnívám se tedy, že cílené zapojení těch, kteří byli transici poškozeni, do nějaké kampaně proti těmto zákrokům u mladistvých, by mohlo být účinné. Zcela pragmaticky řečeno, i jim by mohla taková akce poskytnout smysl života a pocit užitečnosti a odvrátit je od řešení svého stavu sebevraždou, jak se to často děje nyní. Jsem toho názoru, že peníze na takovou kampaň by se jistě najít daly, byť je jasné, že bruselské fondy by na ní nepřispěly ani eurocentam. Sám bych, i jako pracující důchodce, byl ochoten na něco podobného přispět a považoval bych to za dárek pro svá vnoučata.

Jak na kastrační kliniky

Faktem je, že existuje snaha a silný tlak ze strany EU a jí poplatných aktivistů, u nás co nejdříve rozjet programy kastračních klinik, které by mrzačily děti a mladistvé, aby se nemohli rozmnožovat a přispěli tak k výměně obyvatel, tedy záměně nadaných a plnohodnotně vzdělaných původních obyvatel Evropy nekulturními negramoty z rozvojových zemí, jak to naplánoval již Karel Marx v londýnském exilu po porážce revoluce v roce 1848. Poražené mimo jiné proto, že Evropané, v souladu se svým vzděláním a schopnostmi ho aplikovat v praxi, odmítali podpořit jeho "geniální" koncepce, takže potřeboval naplnit Evropu negramoty.

Trans proces

Aby bylo jasno, proti trans- osobám jako takovým naprosto nic nemám.
Mám jistě problémy s trans- muži předělanými na ženy ve sportu a podobných aktivitách, protože kostra a kosterní svalstvo se trans- operací prakticky nezmění, a zvýhodňuje trens- muže proti autentickým ženám.
Patrně bych měl podobně určité námitky proti zacházení s trans- ženami (předělanými na muže) při těžké fyzické práci, z podobných důvodů, pokud se týká svalů a kostí, a ještě proto, že trans-operace nezmění tvar pánve, takže zůstane její nižší odolnost proti nitrobřišnímu tlaku při zvedání těžkých břemen, u nichž je pro ženy výrazně menší hmotnostní limit než pro muže (mj. právě z těchto anatomických důvodů).
Problémem jsou pochopitelně aktivisté, kteří se snaží, a zejména nezletilé osoby, přesvědčovat, že jsou "špatného" "genderu", a že pokud se nenechají předělat na opačný "gender", tak budou doživotně nešťastní a ve škole kvůli tomu budou mít špatné známky a další neúspěchy.
V některých státech si tito aktivisté vynutili zákony, podle nichž mohou na trans- zákroky nahánět děti bez svolení či dokonce proti vůli rodičů. To je ovšem něco, co by mělo být bráno v zemích, které si chtějí říkat civilizované, jako naprosto nepřípustné. Jistěže může existovat (ve frekvenci 1:milióny) situace trans- osoby a nepřejících rodičů, ale zde by měl nastoupit soud, a ne nějaká (z)vůle jakýchsi pochybných aktivistů.
Důležité také je, že jak sexuální identita tak i sexuální orientace se "usazují" až koncem puberty či po její skončení, takže u školáků ani jedno z toho prostě v definitivní podobě neexistuje.
Ostatně, důkazem toho jsou velmi četné případy dětí, předělávaných nazpět, nuceně se vyrovnávajících s nevratným zmrzačením, jak to popisuje kniha Abigail Schrier "Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii", jejímuž vydání v nakladatelství Albatros tuzemský lidský aktivistický odpad zabránil, takže musela být vydána v nakladatelství Bourdon.
Varující je i vysoká frekvence sebevražd u trans- operovaných dětí.

Ivana

Kdysi jsem už diskutoval na toto téma s jedním aktivistou. Připomenul jsem starší český film (1963) "Ivana v útoku" (ještě nedávno byl na youtube, současný stav neznám) o holčičce cca 10 leté, která chtěla hrát fotbal a nemohla, protože "ten je jen pro kluky". A v tom filmu se několikrát ptá maminky (naposled během závěrečné scény), jestli by z ní nešlo udělat kluka.
Čili tahle dívenka by byla úplně učebnicová oběť nahaněčů na kastrační kliniky.
Faktem ovšem je, že ta by v reálu potřebovala psychickou podporu a pomoc při nalezení nějaké v té době vznikající ženské fotbalové organizace, a ne kastraci.
Kdyby s tím přišla po dvacítce, kdy už je sexuální identita s vysokou pravděpodobností usazená definitivně, tak by to jistě bylo o něčem jiném. Nicméně, pokud by přišla za mnou, tak bych s ní velmi důkladně probral všechny nevýhody transice, vč. toho, že pokud je na kluky, tak z ní bude gay (se všemi problémy s tím spojenými) a doporučil bych jí mít před tím zákrokem dítě (nebo děti), protože pak už to nebude možné.
Možná jsem "stará konzerva", ale kdysi, když jsem byl promován, jsem cosi přísahal, mimo jiné také to, že nepoškodím pacienta, a zákrok tohoto typu, ať se na mě nikdo nezlobí, je excelentní příklad poškození pacienta, které má smysl jedině tehdy, pokud má zabránit něčemu daleko horšímu (asi jako když vyřízneme kus těla spolu s nádorem).

Návrh zákona

Jsem tedy toho názoru, že by se společnost těmto aktivitám, zejména pokud jsou prováděny pologramotnými a nijak nezodpovědnými aktivisty, měla nějakým způsobem, pochopitelně legálním a zákonným, bránit. Nejsem si úplně jist, zda by stoprocentně fungovala kriminalizace prokastračních aktivit, jak to mají třeba v Maďarsku nebo v Rusku, ale jsem toho názoru, že zbabrané trans- zákroky ve smyslu jejich nesprávné indikace, by měly být trestné. A tresty by měly být zaměřeny na kastrační kliniky, protože ty jsou vcelku nejsnadněji identifikovatelným faktorem.
Dokážu si tedy představit nějaký zákon, říkající "jurismem zdegenerovanou češtinou" přibližně tohle:
"Pokud se ukáže, že došlo k trans- operaci u osoby, která není (nebyla) trans- osobou, jedná se o trestný čin, za který nesou odpovědnost jak lidé, kteří k transoperaci poškozenou osobu přiměly, tak i personál zařízení, který operaci provedl. S tresty odnětí svobody 10 let a víc.
Za důkaz poškození může být považována žádost o zpětnou transici, případně i sebevražda trans přeoperované osoby.
Pachatelé musejí poškozené osobě či pozůstalým po ní vyplatit odškodné v minimální výši pět milionů korun (+ automatická valorizace)."
Jsem toho názoru, že podobný tlak by vedl k tomu, aby tato zařízení velmi bedlivě a spíše konzervativně hodnotily realitu onoho "zaměnění genderu přírodou". Pár kauz s tresty výše uvedenými by bylo IMHO postačující motivací.
Možná by bylo vhodné uložit kastračním klinikám zjištění identity aktivistů, kteří poškozenou osobu na ně přivedli, aby bylo možné lépe postihnout i je (ideální nějaké formální předání dítka s podpisy na formulářích, z něhož by se už nedalo vykroutit, a s motivací, že získáním takového dokumentu pracovníci kliniky posléze dostanou o něco nižší trest).

Naše společnost má jednoznačně právo se bránit jak aktivistům, angažujícím se pro trans- zákroky u dětí a mladistvých, tak i nezodpovědným zdravotníkům, kteří tyto zákroky provádějí bez toho, že by nějakým způsobem testovali jejich oprávněnost. Považuji za optimální, aby tento problém řešil civilizovaný a standardním způsobem přijatý zákon, než aby došlo k pokusům o řešení nějakým "kontraaktivismem". Ten by měl nastoupit leda poté, co by snahy o zákonné řešení, ať už z jakýchkoli důvodů, selhaly.

Přinese nám něco Trump?

Jsme zaplavováni hláškami o tom, jak je vlastně Trumpovo zvolení v USA pro nás špatné, protože Trump bude "sobecky" podporovat USA a my z jeho politiky nic nebudeme mít. Pochopitelně, na druhé straně existují zase očekávání, jak Trumpovo vítězství vyřeší většinu problémů, které nás souží. Jak to tedy je?

Volby

Zvolení Trumpa jednoznačně ukázalo, že lidé mohou zvolit někoho, koho mainstream jednoznačně zatracuje a snaží se, seč mu síly stačí, aby neměl šanci na vítězství. V USA nejsou ještě s demokracií tak pokročilí jako v Rumunsku (a potažmo v celé EU), aby bylo možné jednoznačný výsledek demokratických voleb eliminovat a jmenovat vítězem někoho jiného.
Trump s nezanedbatelnou pravděpodobností vyhrál už předchozí volby, jejichž vítězem byl jmenován Biden. Jsou prokázány rozsáhlé volební podvody, především s korespondenčními hlasy (ostatně přesně z těchto důvodů nám je soudruzi zavedli také). Spory mohou být jen o tom, zda tyto hlasy (a další podvody) zavinily vítězství Bidena, nebo zda výsledek voleb neovlivnily, a ten by byl pouze těsnější než ten vyhlášený.
Dnes již víme, že Biden je a byl patrně natolik senilní, že si ani po většinu času neuvědomoval, že je presidentem, a vládlo za něj jakési "politbyro" Demokratické strany. Teprve před volbami, když se ukázal být natolik mentálně neschopným, že by to ohrozilo jejich výsledek, byla vytažena jeho vicepresidentka Harrisová, která možná byla členkou onoho "politbyra", ale v reálu se ukázala být naprosto nekompetentní a neschopná při komunikaci před sdělovacími prostředky. A to patrně měla za zadkem tým posílačů nápovědy.
Poslední volby v USA, protože se nejednalo jen o volby presidentské, ale i do US parlamentu a také do vedení jednotlivých států USA, znamenaly veliké vzepětí voličů, chápajících, že pokud vyhrají Demokraté, mohou to být poslední reálné volby ve státě s tím, že další už by byly jen nějaké předstírání voleb, jak je lépe než občané USA známe my z dob předchozího režimu.
Patrně se také podařilo, alespoň v některých státech, ucpat nebo zúžit některé z děr, kterými se do uren dostávaly zfalšované hlasy, např. voličů starších sto let, poklidně celá desetiletí odpočívajících na hřbitovech. Někde byly zpřísněny požadavky na prokázání totožnosti, takže bylo částečně omezeno hlasování ilegálními migranty.
President Biden, respektive lidé za jeho zády, vyprodukoval řadu presidentských milostí, které mají přinejmenším ztížit vyšetřování volebních podvodů v předcházejících volbách. Nicméně lze očekávat, že alespoň část volebních podvodů bude vyšetřena a alespoň části jejich druhů zabrání nějaká federální legislativa, která by šla přes hlavy vedení států, v nichž vládnou Demokraté. Trump to zmiňoval ujišťováním voličů, že další volby už nebudou tak dramatické a s nutností všeobecné občanské mobilizace.

Průmět k nám

US volby nám poskytly příklad toho, jak občanská mobilizace přemohla masívní falšování hlasů a jejich sčítání, prováděné vládní stranou. To je jednoznačně pozitivní příklad, protože lze očekávat rozsáhlé volební podvody i v EU, zejména tehdy, pokud nezvítězí "ta správná" strana. Rumunsko jednoznačně ukázalo další stupeň "demokracie", tj. zrušení  nesporně korektních voleb na příkaz bruselského centra.
Dalším levelem je už jen to, co jsme tu měli za komunistů, když vítězové voleb nám byli rovnou přidělováni, coby "ti správní", a žádná alternativa nebyla připuštěna. Takže, pokud nedojde opravdu k nějakému zásadnímu zvratu, můžeme se těšit na "jednotnou kandidátku Evropské Fronty" po celé EU, která by měla eliminovat vůli voličů.
Zbývají zde ovšem dvě věci.
Jednak je otázka, zda bude Trump ochoten držet nad zjevně nedemokratickou EU jaderný deštník, nebo zda ji celou, nebo její východní část, nepředá Putinovi, jako jeho předchůdce v rámci konference v Jaltě Stalinovi. Přinejmenším by ho k tomu mohla motivovat vedle jejího nedemokratického režimu její ekonomická impotence. Případně nějaká výměna s Putinem, třeba za to Grónsko.
V pořadí druhá se nabízí otázka, jak dlouho by EU vydržela po stránce ekonomické, protože čím více moci dostane bruselské centrum, tím intenzívněji a rychleji půjde celá tato organizace ekonomicky do kopru. Nakonec na tom můžeme být stejně, jako byli Němci za Velké hospodářské krize, která v Německu byla také spoluzapříčiněna bastlením vlády Výmarské republiky v oblasti řízení ekonomiky, protože úřednické zásahy, které, ač (možná některé) byly myšleny dobře, v reálu ještě situaci dále zhoršovaly. Nakonec to dopadlo tak, že pro nákup bot musel jet občan s trakařem peněz a ještě hodně pospíchat, aby během jeho cesty nespadla jejich hodnota natolik, že by už za ně ty boty k mání nebyly.
K čemu ten druhý problém vedl, všichni víme. Ovšem, alternativou je, že se obyvatelstvo EU bez odporu nechá zotročit na úroveň obyvatel Severní Koreje.

Ekologie

Trump zrušil a dále bude rušit veškeré ekoblbismy, které ohrožují ekonomiku USA. Už bezprostředně po inauguračním projevu odstoupil od nesmyslných Pařížských dohod, takže Černý Petr zůstal v rukou EU a snad Kanady, která ovšem pod ekonomickým tlakem USA si moc zeleně pískat nebude moci.
USA rozjedou těžbu a spotřebovávání fosilních paliv, zejména ropy a plynu. Tím půjde nahoru jejich ekonomika a do jisté míry se to promítne i do ekonomiky Ruska. Protože Rusko má významné příjmy z vývozu těchto komodit, bude pro ně pokles ceny těchto komodit na světových trzích patrně větší rána než nějaké bezzubé sankce, ohrožující, alespoň podle stávajících zkušeností, snad ještě více sankcionující státy než to Rusko.
Zcela jistě utrpí nejrůznější zelené organizace, které byly Demokraty velmi bohatě financovány a ještě i podporovány US administrativou. Místo toho si budou muset najít zdroje někde jinde. Klimatická lež, alespoň pro USA, skončí.

US ekologie a my

Zcela jistě pro nás bude výhodné, že se dozvíme postupně informace o lžích ekologů obecně a klimatologů zvláště. Zcela jistě se tomu bruselské centrum bude snažit bránit, ale vzhledem k tomu, že USA dominují internetu i většině sociálních sítí, bude muset nastolit cenzuru snad horší a zjevnější než jaká panuje v Číně. Takže už i významné části těch nejpitomějších EUrohujerů dojdou argumenty na obhajobu této organizace. Což může být spolu s prudkým poklesem životní úrovně silně destabilizující.
Profesionální lháři z bruselského centra sice stále ještě blekotají, jak EU ukázkově spojí ekonomickou prosperitu s ekologií a bojem za klima, ale každému, kdo není úplně hloupý, dochází, že s ekologií a bojem za klima je spojen jen a jen totální ekonomický úpadek a drastický pokles životní úrovně.
A stále víc lidí snad začne chápat, že kdyby se EU postavila na hlavu a skutečně, v podstatě za cenu ohrožení zdraví a životů většiny obyvatel, snížila emise naprosto neškodného oxidu uhličitého na nulu, tak se to v rámci planety v podstatě ani nepozná, protože firmy vyhnané z EU budou tento plyn produkovat jinde, v zemích, kde nevládnou hlupáci, věřící na "klima" a "ekologii". A snahy řady států zvyšovat svým občanům životní úroveň (tedy dělání pravého opaku toho, co dělá EU), ještě produkci oxidu uhličitého dále zvýší.
Lze tedy očekávat, že u nás bude stále více narůstat nespokojenost s řízením ekonomiky v souvislosti s ekonesmysly a bude se to promítat jak do legálních politických aktů typu voleb, tak i do narůstání občanské neposlušnosti.

LGBTQ+

Trump jasně prohlásil, že pohlaví jsou akorát dvě, muž a žena. Veškeří "genderisté" kvílejí a kroutí se jak přetržené žížaly. Pokud nedojde k nějaké drastické mimosystémové změně, bude po genderismu, děti přestanou být naháněny na kastrační kliniky a lidé, provádějící na nedospělých osobách tyto odporné zákroky, budou mít oprávněné obavy z trestního řešení.
Aby bylo jasno, pokud se po usazení sexuální identity a sexuální orientace ukáže, že je někdo skutečně osoba vězněná v těle opačného pohlaví, měla by této osobě být trans - konverze umožněna. Nicméně k tomuto usazení dochází až někdy po 18., či spíše 21. roce života. Do té doby není nic definitivní a takovýto zákrok nemá naprosto žádné opodstatnění. Provádět trans- zákroky, jakékoli, tedy i hormonální - nejen operační, je prostě hrubé porušení korektního lékařského postupu a lze je přirovnat např. k lobotomiím. Viz např. hra a film "Přelet nad kukaččím hnízdem".
Problém je zde ovšem v tom, že zatímco lobotomie byly dítkem nedostatečné kvality lékařské vědy doby, kdy byly zaváděny, a s jejím pokrokem byly postupně odbornou veřejností zavrženy (a nakonec i odmítnuty jako zákrok, který by měl být trestný), trans-operace jsou něco naprosto jiného. O jejich nevhodnosti pro nezletilé osoby se ví už někdy od 60 - 70 let minulého století. Nikdy nebyl proveden výzkum, jehož výsledky by tento přístup k nim revidovaly. Jejich provádění u mladších osob (a dokonce u osob před nástupem puberty) je prostě hrubé porušení lékařského umění i etiky, vč. oné známé lékařské přísahy neprovádět pacientům úkony, které by jim ublížily na zdraví. Mohly se uplatnit jen v situaci částečného rozvratu státu aktivisty, kteří vytvořili podmínky pro uplatnění se osob, jejichž etika je srovnatelná s etikou nacistických pokusníků v koncentrácích. Tyto osoby byly motivovány převážně finančně (protože byla vytvořena možnost tyto zákroky platit daleko víc, než kolik vydělají úkony jiné, ale srovnatelné co do pracnosti a spotřeby materiálu). Nyní v USA bude toto patologické prostředí zlikvidováno a pokud alespoň ti nejaktivnější z novodobých mengeleů skončí za mřížemi, bude jen dobře.

Trans apod. u nás

Již jsem tu vícekrát uvedl, že nemám nic proti LGBTQ+ osobám jako takovým. Naopak, podporuji vytvoření možnosti aby ti, kteří chtějí a mohou měli děti (což některé naše zákony ztěžují či znemožňují) a nejsem ani proti adopci dětí těmito páry (respektive jsem proti tomu, aby taková sexuální orientace či identita měla být malusem či bonusem při vyřizování žádosti o adopci).
V principu nemám problém ani s pride pochody (byť ne všechny aktivity, které se na nich odehrávají, považuji za "pravé ořechové"). Vycházím z toho, že to není tak dlouho, co u nás byla homosexualita trestná. I z toho, že dodnes nejsou tyto osoby brány jako rovnoprávné. A jistě existuje i problém států, v nichž se dodnes uplatňují tresty pro tyto osoby, vč. trestu smrti, a je mi též protivné, že se s řadou takových států jako stát, i jako člen EU, bratříme.
Problém vidím v aktivistech, a zejména jejich působení na děti, vč. předpubertálních. A tedy v tom, že i u nás narůstá snaha nahánět děti na kastrační zákroky bez jakéhokoli validního odborného zdůvodnění. Jen na základě jakéhosi blábolení aktivistů, většinou negramotných v oblasti zdravotních věd.
Snad příklad: Pustil jsem si znovu a po letech film "Ivana v útoku" (je na youtube), o školačce, co se snažila hrát fotbal, tehdy jen pro kluky. Kdyby za mnou přišla předpubertální holčička ve věku hrdinky tohoto filmu, že chce předělat na kluka, tak bych nasadil psychickou podporu a snažil se jí pomoci s tím fotbalem. Pokud by za mnou přišla v jednadvaceti, tak bych ji po probrání (a akceptování z její strany) všech negativních následků tohoto zákroku na něj poslal (byť bych byl raději, kdyby byla ještě starší). Případně bych jí navíc doporučil mít ještě před tím zákrokem dítě.
Problém mám i s úřední změnou pohlaví bez operace a jistě budu volit strany, u nichž budu očekávat zrušení této úpravy. Ta totiž otevírá cestu k tomu, co běžně vidíme v některých západních zemích (a v USA to s vysokou pravděpodobností skrečuje Trump), že se totiž různí úchyláci nechají prohlásit za ženu a pak chodí očumovat (a někdy i znásilňovat) do ženských či dívčích sprch. Problémem téhož druhu jsou jistě i "genderově neutrální WC".
Vzhledem k tomu, že všechny tyto negativní jevy jsou vývozním artiklem USA, lze očekávat jejich přitlumení a omezení možností škodit lidem (a zejména dětem). Přinejmenším bude občanský protitlak na tomto poli snadnější, než když za těmito lidmi stály pytle s dolary.

Covid

Přes Bidenem na poslední chvíli udělené milosti patrně dojde k důkladnému dotažení již začatého vyšetřování "vakcín" a utajování jejich masových negativních dopadů na zdraví lidí, vč. úmrtí.
Osobně bych přál firmě Pfizer, aby dopadla jako známá nacistická firma I. G. Farben, která také pořádala pokusy na lidech (tresty od 1 do 8 let pro managory a likvidace firmy).
Faktem je, že cokoli se v tomto vyšetřování provalí, bude krajně nepříjemné jak našim tak i bruselským "svědkům covidovým" vč. předsedkyně EK, která se na tomto poli silně angažovala.

WHO

Trump iniciuje odchod USA z WHO (respektive jeho dokončení). Důvod je jasný: Totalitní ambice této organizace, která by ráda nastolila světovou diktaturu pod praporem boje proti epidemiím. Její stávající předseda, Tedros Adhanom Ghebreyesus (z Etiopie) je člověk bez lékařského vzdělání a silně levicové orientace.
Oslabení WHO by zcela jistě přineslo užitek i nám, protože její mocenské ambice nás naprosto jednoznačně ohrožují a po vedení EU je to další mezinárodní organizace, která bojuje proti demokratickému politickému systému v členských zemích, tedy i u nás.

Imigrace

Pokud se podaří dotáhnout Trumpovy plány na zablokování ilegální imigrace a navíc účinné deportace již do státu vlezlých ilegálů, bude to velký vzor pro EU. Už proto, že EU má daleko méně prostupné hranice se zeměmi, odkud k nám imigranti přicházejí, než jaká je hranice mezi Mexikem a USA. Musíme se připravit na to, že budeme slyšet mnoho srdcervoucích příběhů o ubohých migrantech, které budou z větší části vylhané, z menší překroucené a jen z nepatrné části pravdivé.

Takže, naprosto jednoznačně, pro lidi, kteří si přejí u nás demokracii a prosperující ekonomiku, je vítězství Trumpa v posledních US presidentských volbách velice dobrá zpráva. Jistě nelze očekávat zázraky a zejména to, že nám podobné změny jako ty jeho přiletí do huby jak pečený holub v pohádkové zemi. Nicméně by mělo nastat usnadnění návratu ke zdravému rozumu a civilizovaným poměrům.
Pro ty, kteří zde chtějí totalitu, ať už "ekologickou" nebo "zdravotnickou" či "genderovou" s volným prostorem pro aktivity ilegálních imigrantů (včetně teroristických útoků), spojenou s nerůstem či úpadkem ekonomiky a drastickým snižováním životní úrovně pod záminkou "boje za klima", případně "ekologii" obecně, je tato volba zpráva velice špatná a věřím, že z ní dostávají pupínky všech možných barev. Nicméně tito lidé jsou jen bezcenní parazité, kteří nikdy neudělali pro tuto zemi nic pozitivního, a jejich dyskomfort bychom jim měli dopřát (i s případným zhoršením).

Parazité neškodící a škodící

Setkáváme se velice často s tím, že někteří aktivisté, vesměs z antidemokratického tábora progresivistů a liberálních demokratů (apod.) označují některé naše spoluobčany za "parazity". Vesměs ty, kteří jim z nejrůznějších důvodů politicky nekonvenují. Jaká je tedy realita?

Příklady

Abych uvedl příklad z biologie, z níž většina čtenářů bude asi pojem "parazit" znát.
Příkladem neškodícího parazita je třeba tasemnice. Ta nám jistě ubírá nějaké živiny, ale jinak se snaží nám nedělat větší problémy, protože čím déle budeme žít (tasemnice je dlouhověká a některé druhy mohou žít v našem střevě i déle než deset let) tím více vajíček stačí vyprodukovat a tím větší je pravděpodobnost, že se nějaké její vajíčko "ujme" v dalším hostiteli, v jehož svalovině vytvoří boubel, schopnou nakazit dalšího masožravce (v dobách našich předků, běhajících nahatí po lesích a stepích, na něž je tasemnice biologicky přizpůsobená, ta pravděpodobnost byla velice vysoká).
Příkladem škodícího parazita je toxoplasma, která potřebuje, aby byl hostitel sežrán, a tak mu narušuje mozkovou činnost, mj. odstraňuje pocit strachu a stimuluje rizikové chování. Lidští nosiči toxoplasmy jsou poté např. častěji oběťmi dopravních nehod. Svou jednou buňkou jistě toxoplasma nepochopí, že zabití lidského hostitele pro ni znamená konec, buď v krematoriu nebo v hlubokém hrobě, nicméně u jiných živočichů je usmrcení hostitele a jeho následná konzumace predátory a mrchožrouty cestou, jak se její cysty, coby další generace, dostanou do nových hostitelů. Opět v dobách, kdy naši předkové běhali nahatí po lese a občas je něco sežralo (a při některých tehdejších způsobech pohřbu se dostali mrchožrouti i k pohřbeným nebožtíkům), byla tato strategie funkční i pro parazitování lidí.
A jsou dokonce někteří parazité, kteří jsou do jisté míry prospěšní. Bakterie Helicobacter pylori sice u části nositelů zvyšuje riziko vzniku žaludečních vředů (a není úplně jasné, zda i následně rakoviny tohoto orgánu), ale jinak se patrně vůči svému hostiteli chová ochranně. Existuje velká studie na izraelských vojácích, která prokázala, že nosiči této bakterie mají menší riziko vzniku infekčních průjmových onemocnění, takže se dá říct, že tato bakterie si svého nosiče do jisté míry hlídá a chrání ho před konkurencí.
Snad je vhodné přidat informaci, že Helicobacter pylori se zatím nedaří spolehlivě kultivovat ani z obsahu žaludku, ani ze slin (atd.), přestože je běžně přijímána hypotéza, že se v populaci šíří např. líbáním, lízáním jedné zmrzliny apod., takže se musí nějak dostávat v dostatečné koncentraci ze žaludku do úst. Běžnou metodou průkazu jeho nosičství je zavedení sondy do žaludku, odštípnutí kousku jeho sliznice a následné mikroskopické vyšetření takto získané tkáně. Proto také ti vojáci, u nichž se očekává určitá "tvrdost".
Poslední příklad také ukazuje, že hranice mezi parasitismem a symbiózou je velice nezřetelná.

Neparazité

Někteří ideologové se snaží dát nálepku "parazitů" důchodcům a dalším skupinám lidí, kteří mají různým způsobem své odpracováno a nyní berou od státu jakousi podporu (zpravidla velmi nízkou). Toto je třeba považovat za dosti zásadní podlost, protože důchodové fondy byly na začátku vlády ODS rozkradeny spojením se státním rozpočtem a navíc je ještě měna oslabována cílenými inflačními aktivitami vlády. To samé se jistě týká i nemocných na nemocenské a podobných skupin obyvatelstva.
Jistěže, i kdyby bylo pravda, že tito lidé placením sociálního a zdravotního pojištění v nekonvertibilní koruně před rokem 1989 mnoho nenaspořili, faktem je, že po nich tu zbyly desetitisíce bytů, občanská vybavenost, tratě, dálnice, silnice, jedna jaderná elektrárna dostavěná a fungující, druhá těsně před dokončením, a další veřejně prospěšné stavby, které polistopadové vlády v řadě případů ani nezvládly nějak smysluplně finalizovat.
Současná vláda je přímo rekordmanem v nebudování veřejně prospěšných staveb a likvidování toho, co tu zanechaly předchozí generace. Po této vládě tu nezůstane absolutně nic, co by stálo za zmínku.

Parazité neškodní

Neškodných parazitů je v naší společnosti poměrně málo. Naprostá většina tvorů této kategorie spadá do následující kategorie. Do této kategorie patří v podstatě jen ti jedinci a skupiny, kteří jsou živeni z veřejných prostředků a nevytvářejí oplátkou žádné prospolečenské hodnoty, ale na druhé straně nejsou aktivními škůdci, zaměřenými na ty, kteří takovéto hodnoty vytvářejí.

Parazité škodící

Škodícími parazity jsou všichni ti, kteří vedle toho, že se živí z veřejných prostředků, ještě aktivně škodí těm, kteří na jejich tvorbu ze své práce a svých peněz přispívají.
Do jisté míry sem patří už státní úřednictvo, které neustále bují a neustále musí vymýšlet nové a nové aktivity, naprosto zbytečné, protože jsme se bez nich celá desetiletí bez sebemenších problémů obešli. Pokud by tyto aktivity probíhaly jen mezi samotnými úředníky, spadali by zcela jistě do předchozí kategorie. To se však neděje. Velká část těchto aktivit je spojena se stále novými povinnostmi pro běžné občany, případně s komplikováním těch už zavedených, kdy jejich zavedení znamená vyplňovat nové a rozsáhlejší formuláře a shánět na ně víc a víc potvrzení a razítek.
Státní správa se sice chlubí tím, jak se propojí a zdigitalizuje a údaje o občanovi si bude interně předávat, ale realita je taková, že stejně občan, pokud je povolán na deset úřadů, tak musí vyplňovat ty stejné informace o sobě i svých blízkých, protože si je úředníci jednak předat nechtějí a jednak to ani neumějí a překážkou je i legislativa EU (mj. GDPR). I samochválená digitalizace státní správy v podstatě tyto trendy podporuje a jen zhoršuje celkovou situaci tím, že je vůči občanům daleko nepřátelštější a celkově nesmyslnější než původní papírová agenda.
Pochopitelně, těmi největšími škůdci jsou nejrůznější aktivistické organizace, které prosazují opatření, jaká občané odmítají a jejich oficiální předkladatele nevolí, nebo volí jen tak, že zůstávají hluboko před oním pětiprocentním prahem, jehož překonání je nutné ke vstupu do zastupitelských orgánů.
Z těchto aktivistů zcela jistě vyčnívají ekologové, bojující za samé nesmysly, škodící lidem tím, že je chtějí připravit o bydlení i možnost dopravy.
Jsou to ekologové, kteří se snaží vnutit občanům konzumaci zdraví škodlivého či alespoň problematického hmyzu (jak to reflektoval jeden z předvolebních plakátů SPD). Ekologové jsou též pro zákaz chovu jatečných zvířat (naprosto nesmyslný, protože jej nejde podpořit žádným racionálním argumentem) a prosadili zákaz chovu kožešinových zvířat, a tudíž náhradu biologicky tolerovaných materiálů zdravotně problematickými plasty. U řady lidí, především dětí, vyvolává nošení oděvů z náhražek kožešin alergie a podobné nežádoucí reakce. Prosazují "ekologické" a "BIO" zemědělství, které by nás neuživilo ani tehdy, pokud bychom veškerou nezastavěnou půdu proměnili v pole, tak nízká je jeho efektivita, a ještě bychom byli permanentně vystaveni riziku hladomoru z neúrody nebo nějaké jiné havarijní situace, s jakými se tento typ zemědělství prostě nedokáže vyrovnat.
Ekologové v Německu si, v rámci boje proti emisím sodovkového plynu, vybojovali zákaz jaderných elektráren a uvrhli ten stát do energetické nouze. To by v principu nevadilo, vzhledem k tomu, že jsou Němci pořád tak hloupí, že ekologům umožňují se dostávat do zastupitelských orgánů, ale vadit by nám měla skutečnost, že se energetická nouze přenese i k nám, přestože u nás tito bezmozci a fanatici již mnoho let nemají ve volbách šanci.
Jistěže dalším nesmyslem je tažení ekologů proti uhlí, protože alternativy (zemní plyn, vítr, fotovoltaika) jsou ve skutečnosti "skleníkovější" než získávání energie pálením uhlí. V prvním případě se jedná o úniky silně skleníkového metanu od těžby přes dopravu až po finální zpracovávání, u větrných a fotovoltaických elektráren jde především o vysoké úniky "superskleníkového" hexafluoridu sírového, kterým jejich vynálezci i provozovatelé nejsou s to zabránit.
Prosazování nefunkčních či polofunkčních elektromobilů, které rozhodně z hlediska funkce nemohou nahradit automobily, je dalším nesmyslem hlásaným těmito parazity.
Pochopitelně, i program rušení přehrad a jezů a "zpřírodňování" koryt vodotečí, je naprosto nesmyslný a škodlivý, což ukázaly i poslední povodně. Ve Španělsku "zpřírodňování koryt" stálo mnoho lidských životů, protože lidská sídla nebyla vyplavena "změnou klimatu" ale ekoidiotským bouráním přehrad a dalších vodohospodářských staveb (Španělsko se na tomto poli stalo "premiantem" EU, a tohle byly důsledky). Naopak, jestli něco u nás při povodních omezilo hospodářské škody a ztráty na životech, byla to právě technická úprava našich vodních toků a nikoli "zpřírodňování" jejich koryt dle návodů bruselských bezmozků a záměrných škůdců. Kde to provedli, tak měli víc škod a víc mrtvých, jako v tom Španělsku. A za to vše si mohli tím, že volili ekology a podvolili se bruselským nesmyslům.
Parazité škodící jsou i LGBTQ+ (atd.) aktivisté. Lidé s odlišnou sexuální orientací, případně identitou, jsou, pochopitelně, zcela neškodní. Něco jiného jsou ovšem aktivisté, kteří se snaží ze sexuální orientace, případně sexuální identity jiné než biologické, udělat jakýsi standard životního stylu, který by měl být povinně následován a uctíván tak, jak byli ve středověku povinně uctíváni někteří "svatí".
Aktivista, přesvědčující žáky a žákyně mladšího školního věku (případně děti ještě mladší) k tomu, aby si dali změnit pohlaví (s kastrací a dalšími nevratnými zásahy do organismu), jsou zrůdy, které by měly být tvrdě trestány. Sexuální orientace i identita se usazují až po dosažení plnoletosti (18 let) nebo dokonce ještě později (21 - 25 let), do té doby opravdu neexistuje žádná možnost úspěšně předpovědět, jak se budou u konkrétního jedince vyvíjet. Nevratné zmrzačení dítěte nějakými trans-operacemi a podobnými zásahy má daleko horší dopad než dlouhodobé zneužívání pedofilem a tomu by měly odpovídat i tresty (podpořil bych i doživotí bez možnosti předčasného propuštění, případně obnovení trestu smrti - už proto, že u těchto zločinů nemohou být o vině nějaké zásadní pochybnosti).
Odporní jsou i aktivisté, kteří si různě mění "gender" (nesmysl, vymyšlený bezcennými výstupy z humanitních studií) a nutí své okolí, aby pod hrozbou drastických trestů (v odpadstátě Velká Británie i odnětí svobody) odhadovali, jaký "gender" momentálně mají a jaká znásilnění jazyka jsou pro jejich oslovování momentálně platná. Je mi velice líto slušných T osob, ale tyto aktivity mohou skončit i jejich plošným postavením (neslušných i slušných, bohužel) mimo zákon. Přinejmenším už teď přestávají někteří lidé rozlišovat mezi T-osobami, které se snaží znásilňovat své okolí a těmi T-osobami, které nic takového nedělají.
Pochopitelně, další škodící parazité jsou podporovači ilegální imigrace.
Aby bylo jasno: Ano, každý má nezadatelné lidské právo uniknout ze země, kde je ohrožován z těch či oněch důvodů na životě. Nicméně, jakmile se ocitne v první bezpečné zemi má nárok na to, aby byl živen a aby mu bylo asistováno při žádosti o vstup do nějakého dalšího bezpečného státu, v němž by se chtěl usadit. Má proto oficiálně podávat žádosti, na jejichž kladné vyřízení už však podle mezinárodních konvencí, žádný nárok není. Je na žadateli, aby přesvědčil potenciální destinační stát, že pro něj bude přínosem a nikoli přítěží či dokonce rizikem.
I naši emigranti po komunistickém puči v roce 1948 a po invazi sovětonacistů v roce 1968 zůstávali v Západním Německu a Rakousku, případně ve státech, kde je tyto události zastihly jako rekreanty či v zahraničí pracující osoby, a z těchto destinací potom rozesílali žádosti o případné přijetí do dalších států. Tedy nikoli, že by se sebrali a čubičkou se snažili přeplavat třeba Atlantik do Kanady či USA. Pokud se do těchto nebo jiných států dostali, bylo to na základě naprosto legálního procesu.
Důležité také je, že naši emigranti, prchající z komunistického státu, se rozhodně nesnažili v cílových zemích zavést proti vůli místních občanů komunistické zřízení (vyjma pár agentů STB, což ovšem nebyli žádní emigranti) a nesnažili se svým novým spoluobčanům tuto ideologii vnutit, ani nevytvářeli komunistická gheta, v nichž by platily socialistické zákony, což silně kontrastuje zejména s uprchlíky z islámských zemí.

Co s tím?

Je jasné, že vůči škodícím parazitům by mělo být zaměřeno prvotní úsilí k jejich potlačení. Neměli bychom volit žádné z politiků, kteří je podporují, ať už věcně, nebo s nimi alespoň ideologicky souznějí. Pokud se chceme těchto lidí zbavit, musíme je odříznout od podpory z vyšších pater politiky.
Druhou věcí je, že řada těchto parazitických aktivit je podporována Evropskou unií. Faktem rovněž je, že tato organizace měla po posledních volbách do svého parlamentu asi poslední příležitost udělat obrat o sto osmdesát stupňů v řadě svých agend, požadovaný občany a voliči. Neučinila tak, a proto je prognóza její další existence více-méně infaustní. Může to trvat ještě léta, ale nakonec padne, jako padl socialismus, když invaze sovětofašistů v roce 1968 do Československa ukončila pokus o jeho zlidštění a přizpůsobení potřebám normálních lidí. Po 21. 8. 1968 byl pád socialismu naprosto neodvratný a jen to trvalo déle, než když po puštění kamene do studny uslyšíme šplouchnutí, protože politické procesy nemají rychlost odpovídající volnému pádu.
V této souvislosti je důležité si uvědomit, že zhroucení EU je stejně neodvratné jako zhroucení "tábora míru a socialismu". Z tohoto důvodu se nemusíme nijak rozpakovat s aktivitami na jeho uspíšení, protože zachránit existenci EU pravděpodobně již nelze.

V naší společnosti tedy skutečně existují parazitické organizace i jednotlivci, kteří ji nejen vysávají a spotřebovávají její zdroje, ale dokonce jí aktivně škodí. Může být jistě zajímavé, že právě lidé z těchto kruhů mají plná ústa "parazitů" vůči těm, kteří je oprávněně kritizují (a navíc je v podstatě živili a živí).

Kastrační kliniky

Ve Velké Británii za strašlivého řevu zločinných aktivistů, mrzačících naše děti, zrušili kastrační kliniku, která prováděla nevratné a mrzačící zásahy na nezletilých dětech. Je to jeden z pozitivních dopadů odchodu tohoto státu z EU na jeho občany.

Fyziologie pohlaví

Již v období před narozením, při délce cca šest milimetrů, se u mužského zárodku objevuje produkce testosteronu v budoucích varlatech. Ten blokuje působení matčiných pohlavních hormonů, v počátku těhotenství produkovaných těhotenským žlutým tělískem, od přibližně poloviny těhotenství převážně placentou.
Pokud uvedená tvorba testosteronu nenastane, nebo je nedostatečná, narodí se dívka s mužskou chromozomální výbavou. Může být i plodná, přičemž ovšem statisticky čtvrtina jejích dětí bude raně potracena, protože s touto pravděpodobností dojde ke spojení mužské spermie s Y chromozomem s jejím vajíčkem s tímtéž typem chromozomu a vzniklá kombinace YY je letální ještě před narozením.
Pro ty, co ve škole nedávali pozor:
Kombinace chromozomů XY vede ke vzniku chlapce, XX ke vzniku dívky. Normálně má tedy žena pouze vajíčka s X a muž má napolovic X a Y spermie, nicméně Y spermie jsou rychlejší, takže je počato až o 1/5 více zárodků mužského pohlaví, což "srovnává" vyšší potratovost mužských zárodků a plodů a vyšší úmrtnost dětí mužského pohlaví (u nás až někdy do druhé poloviny 19. století, kdy proběhla "sanitární revoluce", bylo na už konci dětského věku více dívek než chlapců, v současnosti se počty mužů a žen v naší populaci srovnají až v předdůchodovém věku a ve vyšším věku je více žen než mužů).
Existence žen s karyotypem XY je známa už od 20. století jako problematická v některých sportech, nicméně už někdy v polovině onoho století byly analyzovány karyotypy raně potracených plodů a bylo zjištěno, že se mezi nimi vyskytují i plody s letálním karyotypem YY. Ty mohou, byť jsou i jiné možnosti, vzniknout i tím, že má matka karyotyp XY a produkuje kromě vajíček s chromozomem X i vajíčka s chromozomem Y.
Po narození se u chlapců udržuje slabší produkce testosteronu ve varlatech a u dětí obou pohlaví jsou produkována malá množství pohlavních hormonů (obou pohlaví) kůrou nadledvin. Dalším zdrojem malého množství ženských pohlavních hormonů u obou pohlaví je tuková tkáň.
Produkce pohlavních (a nejen těch) hormonů je řízena z hypothalamu (oblast na spodní části mozku mezi hemisférami) prostřednictvím hypofýzy, podvěsku mozkového, pouštějícího řídící hormony do krve. Funguje to poměrně složitě, protože speciální nervové buňky produkují hormonálně aktivní látky, které proudí nervovými vlákny do té části hypofýzy, která má charakter nervové tkáně. Z ní jsou uvolňovány do krve látky, ovlivňující činnost té části hypofýzy, která má charakter žlázy a z této části jsou potom produkovány hormony, řídící některé žlázy s vnitřní sekrecí jinde v těle, mj. i varlata a vaječníky. Mnoho podrobností, i o řízení činnosti jiných žláz než pohlavních, jsem vynechal, byť jsou velmi zajímavé.
Důležité je, že na prahu puberty roste činnost pohlavních žláz a jsou mezi řídícími a řízenými složkami (a to na více úrovních) propojeny pozitivní zpětnovazebné okruhy (u nichž mají reakce shodné znaménko). Ty vedou k tomu, že určitá fyziologická fluktuace nastartuje onu reakci, jíž dojde k přeměně dítěte na puberťáka (či puberťačku). Můžeme si to představit jako drcnutí do hodin s kyvadlem, které se po něm rozejdou. Přičemž to "drcnutí" je právě nějaký (alespoň co se o tom ví) více-méně náhodný výkyv hladiny některého ze zúčastněných hormonů. Opět jsem spoustu věcí vynechal, vč. např. hormonálně aktivních nádorů a podobných "radostí". Je ovšem dobré připomenout výše zmíněnou tukovou tkáň, protože ta může produkcí ženských pohlavních hormonů v nadbytku po nějakou dobu blokovat mužskou pubertu (obézní chlapci).
Možná stojí za připomenutí i to, že "hormonální výkyv" u dívek může způsobit rovněž některý z toxinů mikroskopických hub ("plísní") s účinkem ženských pohlavních hormonů, a že tím někteří autoři vysvětlují časnější pubertu u dívek v zemích 3. světa, v nichž je přítomnost takových látek v potravinách častější. Tuzemské kasuistiky pomíjím.
Naopak, ve vyspělých zemích se mohou v potravinách, a hlavně nápojích, vyskytovat pomocné látky z plastů, mající charakter blokátorů těchto hormonů a v poslední době dělají lucidním lékařům velké starosti papírová brčka, která nám ve své neskonalé moudrosti nařídila, místo zdravotně nezávadných plastových brček, Evropská unie. Ta jsou impregnovaná nejrůznějšími svinstvy, mj. také negativně zasahujícími do oblasti pohlavních žláz a jejich řízení.
V pubertě dochází také k ovlivňování mozku a jeho vývoje pohlavními hormony, což je proces, který není zcela ukončen ani v 18 letech, ale až někdy kolem 21. roku života (v tomto věku se také "usazuje" odolnost mozku vůči etanolu). V rámci tohoto procesu dochází k vytvoření pohlavní identity (jsem muž / žena) a sexuální orientace (koho budu preferovat jako sexuálního partnera). Jistěže může dojít i abnormalitám typu "muž v ženském těle" a naopak, nicméně až do těch cca 21 let to není definitivní a neměnný stav.
Pokud se týká homosexuální a jiné orientace, je to zřejmě mimo jiné i "populačně normální jev", kterým příroda (a nejen u lidí) řeší přemnožení druhu. A je to rozhodně méně drastické opatření než hromadné pochody lumíků do moře, nebo hromadné otravy některých druhů ryb (při jejich alespoň lokálním přemnožení) nadprodukcí vlastních stresových hormonů. Případně zabíjení mláďat matkami (běžné u řady druhů).

Problém

Problém vidím v tom, že dnes jsou aktivisty přesvědčovány ke změně pohlaví nebo jiném nevratném poškození svého organismu děti mladšího školního věku, u nichž v podstatě ani ještě neprobíhá puberta, maximálně nějaké přípravy jejího začátku. U takového dítěte je naprosto přirozená neusazenost jak sexuální identity tak i orientace. Je tudíž v tomto věku naprosto normální, že oba parametry kolísají. Naprosto nic to neznamená, stejně jako naprosto nic neznamenají problémy kojence se stavěním se na nohy.
Navíc se v tomto období objevuje určitý neklid, nespokojenost, někdy klesá i školní výkon. U velkého procenta dětí dochází i k vadnému chápání svého tělního vzorce (dokonce i některé objektivně hubené děti se cítí být obézními) a vyskytují se i další problémy.
Využití této skutečnosti, a těchto naprosto přirozených jevů k přemlouvání podstoupit nějaké drastické zákroky, nevratně mrzačící (v tomto případě nejsem ochoten použít nějaký méně expresívní termín) organismus, považuji za zločin, v podstatě daleko závažnější než zneužívání dítěte pedofilem. A to samé se týká i pachatelů onoho zákroku.
Bohužel, "první vlaštovky" takovýchto akcí zaměřených na předpubertální děti, se dějí i u nás.
Za vrchol zločinnosti považuji to, že v některých zemích si pachatelé těchto zločinných zákroků vynutili (jinde o to usilují), že se tyto mrzačící zákroky dělají i proti vůli rodičů, případně dokonce bez jejich vědomí.
Osobně jsem toho názoru, že lidé, kteří se na tomto poli angažují, by měli být trestáni minimálně stejně tvrdě jako pachatelé nekonsensuálního sexu s dítětem. Spíše nechť jsou potrestáni tvrději, protože dítěti způsobí doživotní a nevratné tělesné i duševní poškození. Z tohoto důvodu nevidím problém s tím, že některé státy postavily tyto aktivity mimo zákon a skutečně je trestají. Spíš vidím problém v tom, že u nás se toto neděje. Neměl bych tudíž problém s tím, pokud by se tyto aktivity staly trestnými i u nás a kdyby následníci kolegy Mengelea na kastračních klinikách přišli o diplom i svobodu.
Budiž explicitně řečeno: Nemám nic proti homosexuálně či homogenderově (všech 666 genderů) zaměřeným osobám. Nemám naprosto nic vůči osobám, cítícím se vězni v těle nesprávného pohlaví či genderu. Mám však velice mnoho proti, pokud takovéto osoby chodí do škol a přemlouvají děti, jejichž pohlaví ani gender nejsou usazeny a ještě dlouho nebudou, k mrzačícím operacím či jiným zákrokům na kastračních klinikách. Mám ještě víc proti politikům, kteří bojují za to, aby se takové šílené zákroky mohly dělat proti vůli či dokonce bez vědomí rodičů těchto dětí. A, pochopitelně, i proti těm politikům a aktivistům, kteří se toto snaží zavést a rozšířit i u nás.
Aktivistický rozsudek ÚS je problematický ve dvou věcech. Jednak otevírá dveře genderové ideologii, k níž nakonec patří i ony "kastrační kliniky" (čili přestože je formálně proti kastracím, může jejich nástup u dětí u nás způsobit, či k němu alespoň přispět), jednak otevírá cestu ke skrčce pro adopci dětí homosexuálními páry. Stačí, když se někdo z G páru nechá komisionálně uznat ženou (viz známá povídka Šimka a Grossmanna), případně z L páru mužem, a stanou se papírově hetero párem, který děti adoptovat může. K tomu druhému explicitně uvádím, že podporuji možnost adopce dětí G a L páry, ale přeji si, aby to bylo na základě opravy / úpravy IMHO špatné legislativy a nikoli na základě jejího obcházení.

Co dělat?

Nositelem těchto (a mnoha dalších) zrůdností je jednoznačně současná EU. Alespoň pro nás. Ve volbách, které se blíží, budeme mít patrně poslední příležitost se zaměřením této organizace něco pozitivního udělat. Pokud se toto nepodaří, je jediným receptem na záchranu našich dětí odchod. I za cenu dočasných ekonomických problémů. I za "cenu" odchodu některých našich aktivistů od nás do nějaké "země, kde zítra již znamená včera". Bez nich nám totiž bude jednoznačně lépe.
Dalším krokem musí být volby v příštím roce, kdy budeme muset přehlasovat s vysokou pravděpodobností zfixlované a zmanipulované korespondenční "hlasy", které si současná "pětidemolice" bude posílat "z ciziny" sama.
V obou volbách bude nutno zajistit co nejvyšší účast. Kdyby byla stoprocentní, bylo by to přímo optimální. Je dobré si uvědomit, že vítězství "pětidemolice" v nadcházejících volbách v příštím roce bude pro tento stát znamenat zhruba to samé, jako pro Československo puč v únoru 1948.
A bude to patrně poslední možnost nenásilného odstavení těchto škůdců od moci, protože další možností bude už jen občanská válka, nebo po létech nějaké zhroucení jimi budovaného socialismu, jaké proběhlo v roce 1989.
Je dobré také upozorňovat své okolí na to, že zde máme stále narůstající cenzuru, takže kniha o negativních zkušenostech trans-přeoperovaného chlapce na dívku "Nevratné poškození" nesměla vyjít ve fašisty a dalšími totalitáři ovládaném velkém nakladatelství Albatros. Naštěstí máme ještě jakési zbytky demokracie, takže patrně bude vydána jinde. Naší reakcí by měl být bojkot výrobků nakladatelství Albatros. A obracím se tímto i na autory, aby raději to, co napsali, svěřili jiným, vůči občanům zodpovědnějším, nakladatelstvím.

Trans- operace jsou u předpubertálních a pubertálních dětí zcela jednoznačně zrůdnost a zločin. Nemají ani sebemenší odborné odůvodnění. Jsou v podstatě něčím srovnatelným se zločiny, které páchali nacističtí "lékaři" v koncentračních táborech na vězních (včetně dětí). Je třeba jako takové zločince zavrhnout všechny, kdo tyto operace prosazují, provádějí a děti k nim přemlouvají.
Tento odsudek a zavržení se nijak netýkají osob, jejichž sexuální identita a orientace jsou hotové, tj. jedná se o osoby starší 18, ale ještě raději 21 let, věku. Pro tyto nešťastné, a chybou přírody poškozené, jedince by naopak uvedené zákroky měly být dostupné. A považuji za správné, že u nás v současné době pro tyto lidi dostupné jsou. Bez ohledu na řev EU a jí řízených aktivistů, kterým je to, paradoxně vzhledem k jejich postojům k těmto operacím u dětí, trnem v oku.

Rowlingová činila dobře čertu

Paní spisovatelka J. Rowlingová je nyní vystavena nevybíravým útokům ze strany LGBTQ+ aktivistů. Její "vina" spočívá v tom, že se zastala osob, terorizovaných těmito lidmi, především tedy transsexuály. Došlo to tak daleko, že byla "vymazána" z oslav výročí premiéry prvního filmu o Harry Potterovi.

Širší souvislost

Není to tak dlouho, pár let, co se paní Rowlingová vehementně angažovala ve velmi problematické kampani proti klecovým lůžkům. Nemá vzdělání (učitelka francouzštiny) na to, aby posoudila klady a zápory této ošetřovatelské technologie. I další aktivisté, angažující se v této kampani, v naprosté většině pocházeli z výpustí různých pochybných humanitních studií, jejichž odborná kompetence na tomto poli byla a je zcela nulová.
Šlo čistě o to, že se špíně, vyrábějící léky, nelíbilo, že v zemích bývalého východního bloku se používají klecová lůžka, místo jejich sraček, které pacienta totálně znehybní coby "chemická svěrací kazajka". Problém těchto "léků" spočívá v tom, že při masívním podávání každý den postupně pacientovi zničí játra, ledviny a další orgány a vyvolají těžkou závislost.
Pokud by se pacienta podařilo vyléčit, byť to třeba není moc pravděpodobné, byl by po působení této chemické "léčby" totální tělesnou i duševní troskou. Zpravidla tito pacienti také podstatně rychleji umírají, takže je výrazně menší pravděpodobnost, že se dožijí nějakého pokroku v medicíně, který by umožnil jejich stav řešit jinak než trvalým pobytem na uzavřeném psychiatrickém oddělení (třeba dokončení nějakých nanotechnologií, které se již, alespoň pro některé choroby, způsobující takové stavy, začínají alespoň vzdáleně rýsovat). V klecových lůžkách vydrží pacienti v podstatě srovnatelnou dobu, jakou by se dožili bez nástupu jejich nemoci, takže dočkání se nějakého pokroku v medicíně je pravděpodobnější. Jeden náš známý žil v klecovém lůžku něco mezi 30 a 40 lety, takže je docela možné, že pokud by někdo s takto tuhým kořínkem šel do klecového lůžka dnes, mohl by se v něm skutečně nějakého pokroku na tomto poli dožít, zatímco "na lécích" by neměl šanci naprosto žádnou.
Pochopitelně, "léky", které jsou součástí oné "chemické svěrací kazajky" jsou velice drahé (jako prakticky vše, co produkuje současný farmaceutický průmysl) a peníze na ně vynaložené pak chybí jinde (včetně zhoršování péče o jiné pacienty, nutnosti zvýšit ekonomickou spoluúčast pacienta, či spíše jeho rodiny),apod.). Nicméně, podnikům, které uvedené "léky" vyrábějí, nic z toho nevadí, protože pacient, který bere "chemickou svěrací kazajku", jim přináší zisk, zatímco pacient v klecovém lůžku nikoli. A nevadí ani to, že ten pacient zemře třebas i o desítky let dříve. "Pecunia non olet", jak údajně prohlásil římský císař Vespasián.
Ostatně, současná "epidemie" s podáváním neúčinných pseudovakcín se nese v tom samém duchu, akorát se netýká jen pár nešťastníků na uzavřených psychiatrických odděleních, ale celé společnosti.

Aktivisté

Jak jsem uvedl, celá ta kampaň se opírala o medicínsky negramotné osoby, kterým bych nesvěřil ani zalepení puchýře na patě nebo jinou banalitu (a kočku už teprve ne). Jistěže tam byli i "odborníci" s vazbami právě na výrobce oněch sajrajtů, jimž se měl zvýšit prodej, nicméně ti stáli spíše v pozadí.
Odborníci, nezainteresovaní na prodeji chemických sraček, byli, pochopitelně, proti onomu zákazu, víceméně z důvodů, které jsem uvedl výše. Bohužel, stejně jako v případě jurodivých blábolů šílené Grety, případně blábolení zaměstnanců firem, vyrábějících "vakcíny", byli odborníci přeřváni. A na tom přeřvávání se podílela i J. Rowlingová.
Prostě, mechanismus naší "demokracie" je nastaven tak, aby společnost řídili řvoucí negramotní aktivisté, nikoli řádně zvolení zastupitelé nebo dokonce odborníci. Přesně tak to chtěl V. Havel s onou "občanskou společností", za niž tak horoval.

Nynější problémy J. Rowlingové

Nyní si paní Rowlingová dovolila zastat se osob, naprosto jednoznačně svévolně šikanovaných trans aktivisty. Opravdu nevidím sebemenší důvod, aby neuhodnutí "genderu" (to slovo není nic jiného než mentální exkrement poloblbů z humanitních studií různého druhu) u nějaké asexuálně oblečené a ovizážované osoby (která navíc může ten svůj "gender" měnit i párkrát za den), mělo být trestáno odvlečením do kriminálu, likvidačními pokutami či jinými podobnými tresty. Ty osoby prostě musejí uznat, že se něčím liší od majority a nepřenášet na ni své problémy. Beznozí invalidé neatakují neinvalidní lidi tím, že je jejich normálnost uráží a nedožadují se toho, aby všem ve společnosti byly povinně uřezány nohy (což je do jisté míry to, co dělají T aktivisté).
Nelze pochybovat o tom, že se této kampaně proti Rowlingové účastní i řada těch aktivistů, kteří ji měli jako ikonu boje za likvidaci pacientů jedy (tedy, pardon, za zákaz klecových lůžek). Mezi aktivistickým póvlem je totiž sousta profesionálů i spousta "pachatelů dobra", kterým je v principu jedno, za co bojují, jen když za to (ti první) dostanou zaplaceno, případně dostanou nějakou nepeněžní odměnu, nebo (ti druzí) co nejvíce svými aktivitami poškodí společnost a ublíží normálním lidem, které nenávidí přesto, že z jimi produkovaných daní a dalších plateb jsou získávány prostředky na výkrm oněch pochybných neziskovek v nichž "pracují".
Z tohoto důvodu si dovoluji připomenout ono známé úsloví:
"Čiň čertovi dobře, peklem se ti odmění."
Protože právě to se stalo, Rowlingová, z hlouposti a nevzdělanosti, podporovala kampaň zloaktivistů, a tito zloaktivisté nyní vedou kampaň proti ní.
Případně můžeme ještě konstatovat, že J. Rowlingovou nyní melou boží mlejny. S přípodotkem, že jsem ateista, na pánaboha nevěřím, ale na boží mlejny jednoznačně ano, protože ty se bez Pánbíčka docela dobře obejdou (stačí karma, zpětný zášleh Zla apod.).

Poučení?

Poučení z celé kauzy je vcelku jasné: Aktivistický odpad bez váhání likviduje kohokoli. I toho, kdo mu projevil někdy nějaké sympatie, nebo mu dokonce v něčem pomohl. Obávám se, že naopak je takováto osoba u aktivistů "zapsána", "zaevidována" a to jim umožňuje daleko snadněji vést proti ní nějakou kampaň, jako se to nyní stalo J. Rowlingové.
Takže asi nejkorektnější jednání je naprostá nepodpora těchto aktivistů. Poznáme je snadno podle toho, že bojují "proti měšťákům", proti "desinformacím", za blaho (té či oné) menšiny (dovolím si v této souvislosti připomenout známý "Výbor pro všeobecné blaho" za jakobínské diktatury), případně "za Zemi", "za životní prostředí", "za naše potomky", "proti utrpení zvířat" atd. Přitom se navážejí a dle možností bourají prakticky jen to, co je normální a co přináší užitek. Jejich argumentace je zmatená, je v rozporu s běžnými vědeckými poznatky a jsou v ní zásadní vnitřní logické rozpory.
Pokud je to jen trošku možné, je třeba těmto aktivistům namydlit schody, podrazit nohy či nasypat hrachu. Jedině tak udržíme svět v normálním a pro normálního člověka přijatelném stavu. Spolupracovat s nějakou politickou či jinou podobnou nevládkou je cesta ke zničení všeho pozitivního kolem nás. A, jak ukazuje případ paní Rowlingové, i sama sebe.

Kauza paní J. Rowlingové názorně ukázala destruktivní charakter politických aktivistů, bojujících proti normálnímu světu normálních lidí, i to, že žádné "zásluhy" za pomoc tito aktivisté neuznávají. Mezi nimi a normálními lidmi je nepřekonatelný antagonistický vztah. V podstatě je to občanská válka, kterou budeme muset vybojovat asi jako své války vybojovali naši předkové, ať už husité nebo protinacističtí odbojáři, nebo kdokoli jiný.

Mohu za to, že nevím, zda ono je Napoleon či Josefína?

Na světě narůstá počet lidí, kteří nevědí co jsou, případně vědí, že jsou něco jiného, než na co vypadají. Sami o sobě nepředstavují reálný problém. Problém ovšem představují ve spojení s aktivisty, vehementně "bojujícími" za jejich "práva".

Odchylka

Pokud se někdo označuje za Napoleona, ale jinak se chová sociálně konformně a není nebezpečím ani pro sebe, ani pro své okolí, ba dokonce je schopen si na sebe vydělat prací, neexistuje nejmenší důvod ho nějakým způsobem šikanovat. Akorát bych snad pro takové případy nešetřil modrými knížkami.
Lidé z okolí budou takového člověka považovat, a právem, za poněkud výstředního, ale jinak neškodného. Nebudou mít ani problémy s tím, pokud bude jeden den Napoleon a jeden třeba Welington, nebo Josefína či jiná známá osoba z této éry.

Průšvih

Průšvih nastane v okamžiku, kdy se zde objeví kdosi, kdo se vytasí s trestáním těch, kdo dotyčného nesprávně osloví, protože nezaregistruje změnu jeho fiktivní identity. Může blábolit o tom, že dotyčný je traumatizován tím nesprávným oslovením (nebo podobnými pitomostmi). V takovém případě už ovšem dotyčný není pouze neškodný blázen, ale osoba, jejíž přítomnost (na pracovišti, v místě bydliště, na sociální síti apod.) představuje riziko pro všechny, kdo neodhadnou správně, za koho se dotyčný zrovna dnes považuje.
A, pochopitelně, pokud je dotyčný zdrojem rizika, pak se nutně musí stát i terčem negativních emocí (jako např. Němci za okupace). Přičemž se snadno může stát, že takto ohrožení lidé (zejména pokud dojde k nějakým incidentům s následnými exemplárními tresty) podpoří nějakou do té doby zcela obskurní stranu s programem "blázni patří do klece", a pokud budou obavy z nějakých takových incidentů a jejich následků opravdu silně rozšířené, může taková "extrémistická" strana dostat překvapivě vysoký počet hlasů, v případě nějakého opravdu velkého incidentu krátce před volbami je i vyhrát.

Realita

Pochopitelně, problémem nejsou duševně nemocní, představující si, že jsou Napoleon, Marcus Aurelius nebo třeba ta Josefína. Problémem jsou lidé, kteří "kolísají" mezi "gendery" a na jejich okolí a kontaktech je uložena povinnost, odhadnout, který ze 66 či třeba 666 genderů aktuálně mají. Problémem proto, že skutečně existují velmi pochybné organizace, které se snaží udávat a atakovat lidi, kteří momentální gender těchto osob popletou. Ve Velké Británii to už vede i k zatýkání a vazbě nešťastníků, kteří ten gender neuhádnou. Pochopitelně, pro policii a další podobné instituce je terorizování normálních slušných lidí daleko atraktivnější činnost než třeba chytání teroristů, proto se věnují tomuhle a teroristy nechávají více-méně volně řádit.
Jistěže existují lidé s nějakým exotičtějším genderem, kteří problematičtí nejsou, protože jsou tolerantní ke svému okolí a tak nějak tuší, že když nemají svůj gender vypálen na čele, nemusejí ho na nich ostatní lidé poznat a mohou s nimi komunikovat tudíž nesprávně, aniž by jim tím chtěli nějak ublížit. Obávám se, že lidé, kteří toto netolerují, ale naopak burcují policii, prokurátory a podobné instituce, patří prostě k těm psychopatickým osobnostem, které za protektorátu psaly udavačské dopisy na gestapo a později na STB, případně pro tyto organizace "agentovaly". A právě tito lidé ovšem mohou způsobit, že lidé obecně začnou pohlížet na osoby s těmito nestandardními gendery jako na zdroj rizika a podpoří kohokoli, kdo je tohoto rizika zbaví, jedno, zda zavřením do "blázince", nebo nějakou analogií Tarpejské skály. Což pochopitelně odskáčou i ti, kteří se podobných pochybných aktivit nedopouštějí, bohužel.

Pokud tedy chtějí nestandardní osoby toleranci od standardní majority, měly by se samy chovat tolerantně vůči svému okolí (fyzickému i virtuálnímu), protože platí ono známé "jak se do lesa volá, tak se z něho i ozývá".

Umírněnost, prosím! 2

LGBT

Trocha historie

Příslušníci LGBT komunity byli v různých obdobích různým způsobem utiskováni. Naprostá většina evropských národů tolerovala homosexualitu, výjimky existovaly (např. některá období ve starověkém Římě), ale rozhodně nedominovaly.
Problém začal až s nástupem křesťanství, které znamenalo vnucování méněcenné morálky totalitního teokratického židovského státu, aspirujícího na světovládu. V takových podmínkách bývá homosexualita kriminalizována (s představou, že se homo muži vrátí k ženám a budou dělat kanonenfutter pro expanzívní války). Určitým potvrzením motivace kriminalizace homosexuality v židovském státě je skutečnostem že několik podobných států existovalo (totalitní společnost s teokratickými rysy a ambicemi násilné územní expanze) i v předkolumbovské Americe a v těchto státech (a prakticky pouze v těchto) byla homosexualita také kriminalizována.
I v Římě byla homosexualita kriminalizována především v obdobích dravé územní expanze, řešené silnou armádou, v následných obdobích, kdy se vojenská expanze zpomalila či stagnovala a byla alespoň zčásti nahrazena expanzí ekonomickou a diplomatickou (= poštváváním jedněch barbarů proti druhým) došlo i v Římě na tomto poli k uvolnění.
Křesťanství jednoznačně sloužilo jako vektor vnucování judaistického barbarství a perverzí (včetně sexuálních) vyspělejší evropské kultuře. Tento fakt byl také jedním z významných zdrojů antisemitismu, protože starozákonní texty byly na obecné úrovni dobře známy a ty jsou také nejvýznamnější antisemitskou literaturou. I proslulé "Protokoly sionských mudrců" nejsou nic jiného než komentované výpisky ze starozákonních textů (které jsou obtížně napadnutelné, protože jejich autory byli sami Židé).
Z judaistického barbarství se Evropa začala vyhrabávat až po vzniku ideí osvícenství a nárůstu moci buržoasie a její ideologie, protože tyto ideologie jsou z primitivními judaistickými základy křesťanství neslučitelné. Nakonec došlo i k větší míře tolerování homosexuality, které ve 20. století postupně přešlo v její dekriminalizaci. U nás k tomu došlo poměrně brzy, za vlády komunistů, která opět byla na tomto poli výrazně progresívnější než "demokratické" státy. Důvody nejsou úplně jasné, mohlo jít o výraz protikřesťanského antagonismu, mohla se skutečně uplatnit progrese jako taková (jaká se uplatnila i v řadě jiných oblastí organizace státu, ale také vědy a techniky).
V současné době je homosexualita kriminalizována prakticky jen v méněcenných hovadastánech, vesměs islámských.

Pride show

Už jsem zde vícekrát uvedl, že "Gay pride", na niž se nabalují i další menšiny, mi v zásadě nevadí. Homosexuálové byli v této civilizaci celá staletí významným způsobem utlačováni, včetně fyzického likvidování, a mají tudíž naprosté právo oslavovat skutečnost, že tomu už tak není. Konec konců, my jako stát oslavujeme např. 28. 10. pád rakouského žaláře národů a vznik moderního českého státu. A atributy tohoto oslavování by obyvatelům Rakousko - Uherska připadaly stejně nezvyklé až perverzní, jako připadají některým "heterákům" projevy gaypride show.
Z tohoto pohledu tedy nemám s uvedenou akcí sebemenší problémy, na rozdíl od zaostalých křesťanských bigotů a podobných existencí.

Další požadavky LGBT

Nemám sebemenší problém s požadavkem homo osob na adopci dítěte partnera / partnerky, aby v případě nějaké havarijní situace (jaké s přímo perverzní ochotou a nadšením líčí agenti se životním pojištěním) nebyl zbývající člen homo páru pro dítě, které v jeho rodině vyrůstalo, po právní stránce naprosto cizí osobou.
Nemám sebemenší problémy s požadavky lesbických párů na možnost oplodnění spermatem anonymního dárce. Méněcenní bigoti z KDU ČSL sice ječí jak dušičky v očistci, ale realita je taková, že se už někdy od 50. let dávaly lesbičky oplodňovat semenem bratra nebo otce své partnerky, a tím pádem měly obě ke vzniklému dítěti obě příbuzenský vztah. A zvládaly to bez větších problémů i tehdejšími dosti primitivními injekčními stříkačkami.
Nemám sebemenší problémy ani s tím, aby si mužský homopár pořídil dítě pomocí "nosnice" a aby bylo kladně vyřešeno rodičovství obou členů tohoto páru vůči tomuto dítěti.
Jak jsem uvedl, nemám ani problém s tím, aby postupoval výzkum v oblasti "jak může mít společné (geneticky) dítě mužský či ženský homopár" a aby se výsledky takového výzkumu promítly nejen do reprodukčně medicínské praxe, ale i do oblasti rodinného (a jiného) práva.
Nemám naprosto žádný problém s tím, pokud bude dítě vyrůstat v homo rodině, protože je to rozhodně lepší než institucionální výchova nebo profesionální pěstounství (jaké preferuje i před biologickou rodinou sociálfašistické Norsko). Nesdílím představu některých psychologů a psychiatrů, že takovéto děti budou ve škole a při jiných příležitostech ostrakizovány. Neděje se to ani u dětí svobodných matek (či otců), neděje se to ani u "sourozenců", jejichž rodiče, každý se svým dítětem, se vzali, takže jsou si jejich děti biologicky cizí (a při podobných "odlišných" případech). Pokud by k nějaké "ostrakizaci" došlo, byli by za ní se stoprocentní pravděpodobností šiřitelé bigiotních křesťanských, judaistických nebo islámistických ideí, kterým by neměl být problém život "osladit" natolik, aby si něco podobného netroufli (včetně ostrakizace jejich dětí jako méněcenných, s tou bych v takovém případě problémy neměl).
Nemám naprosto žádný problém s tím, aby homo páry uzavíraly manželství, právně neodlišitelná od manželství hetero párů. A nevidím ani důvod, aby se měla lišit názvem a být pro ně extra zákon.
Konec konců, opravdu nevidím sebemenší důvod, aby naše civilizace lpěla na modelu rodiny bezcenných barbarských primitivů, kteří byli zoufale zaostalí i proti svým evropským současníkům (a, pochopitelně, i mnoha mimoevropským národům).

S čím problémy naopak mám

Nevidím sebemenší důvod, aby se homosexualita stala preferovaným způsobem sexuálních aktivit či rodinných vztahů, jak to hlásají někteří "proroci" modernismu. Homosexualita je prostě odlišné a minoritní nastavení sexuálních preferencí, které patrně mělo zásadní význam v dobách, kdy po Zemi bloudily tlupy prvních lidí nebo dokonce jejich živočišných předchůdců. O jejím významu (a proč se udržela) můžeme vést diskuse, okořeněné poznatky antropologů o životním stylu domorodců, žijících na úrovni pravěku. Případně můžeme hledat inspiraci i u našich nejbližších příbuzných, šimpanzů Bonobo, u nichž se homo styk běžně praktikuje, a to u obou pohlaví.
Chápu, že v dobách, kdy byla homosexualita kriminalizována, žili homosexuálové jako pronásledovaná minorita a vytvářeli z tohoto důvodu různá "svépomocná bratrstva" za účelem ochrany před majoritou, a zejména náboženskými fanatiky. Tato doba je ovšem u nás pryč už více než půlstoletí a podobná "bratrstva" zde a v současné době nevnímám, a nejsem ani ochoten vnímat, jako něco pozitivního, ale spíš jako krystalizační centra kriminálních a jiných antisociálních aktivit.
Současně mám ovšem problémy s tím, že "naši" homosexuálové jeví minimální zájem o problémy stejně odlišných osob v zemích, kde je homosexualita ještě stále trestána a někdy i smrtí. S koordinovaným tlakem příslušníků LGBT komunity a jejich organizací na naše státní orgány a politickou reprezentaci, aby byly tato země odstaveny od spolupráce s námi a nebyla jim poskytována pokud možno žádná mezinárodní či rozvojová pomoc, bych žádný problém neměl.
Mám ovšem silný problém s tím, že řada příslušníků LGBT komunity, a dokonce i některé organizace takto odlišných lidí, podporují islámské imigranty, kteří se nijak netají s tím, že zde hodlají zavést stát podle šaríje (tedy včetně kriminalizace, až do trestu smrti, homosexuality).
Zásadní problém mám i s "vědeckým genderismem", blekotajícím o "genderu jako sociálním konstruktu", který se uplatňuje i v této oblasti (včetně snah o "výcvik" k homosexualitě, případně transgenderu, u školáků).

Umírněnost

Opět mi tedy nezbývá než volat po umírněnosti. Homosexuální osoby a jejich vztahy je nutno zcela zrovnoprávnit s osobami heterosexuálními a jejich vztahy, včetně možnosti pořídit si a společně vychovávat děti. Byť by to mělo znamenat odstřelení v současnosti křesťany prosazovaného modelu rodiny, vygenerovaného pravěkými barbary.
Na druhé straně není možné tyto osoby považovat za něco extra (či přímo "nadlidi"), jak hlásají někteří ideologové, a to samé platí i pro jejich vztahy.

(pokračování)

Umírněnost, prosím! 1.

Problém s některými "pokrokovými" požadavky je v tom, že jsou koncipovány s přímo talíbanovským fundamentalismem, který odrazuje i ty, kteří by s jejich rozumnou a demokratickou verzí neměli problémy.

Feminismus

Trocha historie

Postavení žen v naší společnosti bylo do nedávna (zhruba přelom 19. a 20. století) výrazně horší a silně se zlepšilo v jeho první polovině.
Uvedený jev měl dva významné zdroje. Jedním z nich je odlišná biologie muže a ženy (o níž jsem tu už vícekrát psal, druhým bylo blízkovýchodní barbarské hovadství, které bylo do evropského kulturního prostoru vneseno křesťanstvím jakožto vektorem mnohem horšího judaismu (a dalších blízkovýchodních barbarských tradic).
Faktem ovšem je,že i v nejhorších dobách bylo postavení žen v Evropě v průměru na lepší úrovni, než jaké je postavení žen v řadě současných islámských států. Je to dáno tím, že Evropa měla rozsáhlé a pevně zakořeněné kulturní tradice, které nebylo možné tak snadno hodit přes palubu, jako nekulturní netradice blízkovýchodních (a dalších) národů, když se na jejich území dostal islám.
Postavení žen zlepšil fenomén, nenáviděný křesťanskými církvemi ještě daleko více než islám: Osvícenství a průmyslová revoluce. Osvícenství poskytlo ženám přístup ke vzdělání. Paradoxně totéž ale udělaly už některé reformační křesťanské proudy. Aeneas Sylvius, současník doznívajícího husitského hnutí si stěžuje, že "v Čechách umí ledaskterá babka Bibli lépe vykládati než mnozí preláti". Což na jedné straně ukazuje úpadek římskokatolické církve, v níž se posty prelátů ekonomizovaly natolik, že si je mohl zakoupit i negramotný blb, který nevěděl co s penězi, na druhé straně to ukazovalo, že reformovaní křesťané v Čechách přestali ženám bránit přístupu ke vzdělání.
Jednou z podmínek protireformace bylo i snížení až anulování gramotnosti obyvatelstva a zákaz čtení Bible laiky (který trval až hluboko do 19.století, kdy už to stejně nikdo nedodržoval). Osvícenství ovšem postavilo zájem státu (gramotní obyvatelé jsou výkonnější než masa negramotných blbů) nad zájem církve. Šlo dokonce tak daleko, že Josef II. a někteří jeho následníci přímo a explicitně podporovali pirátské přetiskování a překládání učebnic, odborných příruček a encyklopedií, aby se tím zlepšil vzdělanostní stav obyvatelstva.
Osvícenci ovšem potřebovali dohnat proces zvaný průmyslová revoluce, který v některých protestantských oblastech nástup osvícenství předešel a zvýšením ekonomické (a tudíž i vojenské) síly těchto zemí donutil vladaře některých států přes protitlak církve zvýšit vzdělanostní úroveň obyvatel. Kde se to nepovedlo (typicky Španělsko), tam pokračoval úpadek ekonomický i politický a paralelně s tím narůstala i vojenská impotence.
Průmyslová revoluce měla ovšem jeden naprosto zásadní (byť nezamýšlený) efekt. Nahrazením svalové síly jednak stroji, jednak řadou organizačních opatření, umožnila zapojení žen a dětí do tovární výroby.
Dovršení zrovnoprávnění žen přinesla první světová válka. Ta odvedla muže z továren do zákopů a ženy nastoupily na jejich místa. Když se muži po pěti letech vrátili, byla jejich místa obsazena levněji a precizněji pracujícími ženami (ženy mají geneticky danou vyšší míru precisnosti, což souvisí s dělbou práce ve tlupách hominidů). Vznikla "ztracená generace" mužů, náhle neschopných se uplatnit.
Ženy ovšem dostaly do rukou sílu (ekonomickou), kterou mohly v boji za svá práva uplatnit. Pár desítek, maximálně stovek protestujících sufražetek (jaké se vyskytovaly už v 19. století), případně shánějících podpisy na nějakou petici za zlepšení práv žen mohlo být (a bylo) leda ke smíchu. Na druhé straně desetitisíce žen, bez jejichž práce by se zastavily klíčové továrny (ale i provozy služeb) ve státě - to bylo něco naprosto jiného. Proto také v meziválečném období ve vetšin euroamerických států získaly ženy politická práva rovná nebo blízká mužům. Jedinou významnou evropskou zemí, kde tomu tak nebylo, bylo Švýcarsko, které bylo v obou těchto válkách neutrálním státem, a tudíž tam onen fenomén náhrady mužů na klíčových ekonomických místech ženami nenastal.
Dalším faktorem je, že ve střední a východní Evropě přišel socialismus, který ženy nejen formálně zrovnoprávnil, ale provedl i řadu dalších opatření v oblastech od hygieny práce (práce zakázané ženám apod.) přes sociální oblast (mateřská dovolená a síť předškolních zařízení pro děti, ve školách družiny) až po oblast zákonů a právní praxe (od rozvodů až po nejrůznější další záležitosti rodinného práva).
Když po roce 1989 přišly do republiky feministky, zjistily, že na jejich ideje naše ženy nereflektují (ale to samé platilo i pro ženy z dalších postsocialistických států). Nikoli z nějaké zabedněnosti, ale jednoznačně proto, že naprostou většinu toho, za co feministky v západních státech bojovaly, naše ženy měly už léta a chápaly to jako naprostou samozřejmost (řekněme si to upřímně, přes veškeré blekotání feministek bylo v rámci konvergence se starými zeměmi EU reálné postavení žen v naší společnosti po roce 1989 spíše oslabováno).

Trocha současnosti

Feministky se zmohly na v podstatě bezcenné nesmysly, které se buď s reálným postavením žen ve společnosti zcela míjejí, nebo je naopak zhoršují (což je do značné míry dáno primitivismem států, z nichž k nám feminismus po roce 1989 dorazil). Je také zajímavé (a mnozí na to poukazují, zdaleka ne jen já, že až na naprosté výjimky jsou feministky vysoce tolerantní ke státům a ideologiím, které znamenají skutečné ponižování nebo právní znevýhodňování žen. Velice často spolupracují s islamisty, bez ohledu na skutečnost, že islám znamená právní i praktické ponižování žen na úrovni, jaká v Evropě nebyla ani v nejtemnějším středověku.
Velmi charakteristická byla před cca dvěma léty návštěva "první feninistické švédské vlády" v Íránu, kde dotyčné feministické dámy neváhaly lézt místním ajatolláhům a imámům do řití tím nejodpornějším způsobem.
Vlastně pouze skupina Femen, respektive jedna z jejích částí, zorganizovala protest proti ponižování žen v islámském světě, nicméně to byla jen nevýznamná epizoda v činnosti tohoto hnutí. A na nic dalšího se dotyčné dámy již nezmotaly, byť kauz s ponižováním a sexistickým odsuzováním žen se v islámském světě odehrává každý den několik desítek (nebo i stovek). Buď se zalekly pomsty islámských teroristů, nebo jim další akce na toto téma jejich řídící orgán zakázal.
Feministky "bojují za práva žen" způsoby, které celé jejich hnutí jednoznačně diskreditují a staví ho do jednoznačné opozice proti demokracii.
Boj za kvóty na ženy je jedna z uvedených pitomostí, které jsou zcela jednoznačně proti demokracii a jsou nezkousnutelné i pro významnou část levicových voličů. Aby o přijetí na určitou pozici rozhodovalo čistě pohlaví (kvóta) a nikoli kvality a kvalifikace pro danou práci, to je sexismus v nejčistší podobě, jaký můžeme nalézt maximálně tak u některých církví.
Celé hnutí #me too není nic jiného než útok proti soudnímu systému, který se feministkám a dalším levicovým aktivistům nedaří antidemokratizovat tak rychle, jak by si to antidemokraté přáli. Naprostá většina toho, co toto hnutí hlásá, jsou obvinění bez jakýchkoli důkazů, jejichž pravdivost je více než pochybná. Ani velmi zdegenerované soudní systémy většiny starých států EU by nebyly schopné na bázi něčeho takového vyrobit rozsudek.
Příznačné pro feministky je rovněž i to, že se zcela míjejí s aktivistkami proti mrzačení ženských genitálií (které je prováděno především mezi primitivy z islámských zemí, byť se nejedná o zvyk čistě islámský) a spíše aktivistům na tomto poli házejí klacky pod nohy.
Uvedené aktivity (či naopak ostentativní neaktivity) feministek jsou jen a jen příklady toho, jak feministky obracejí pomocí nesmyslů veřejné mínění proti sobě s tím, že reálně hrozí nějaká protiakce ("zhoupnutí kyvadla na opačnou stranu"), která by ženy vrátila o celá desetiletí zpět, možná až před období mezi první s druhou světovou válkou.

Umírněnost

A jsme u toho, co je v nadpise. Ve státech bývalého východního bloku, ale i v některých západních zemích došlo ke zcela reálnému narovnání práv mužů a žen. Feministky a na ně navázané politické struktury místo aby řešily reálné problémy (např. útlak žen ve 3. světě, především v islámských zemích, ale i v islámských a jiných uzavřených barbarských komunitách v evropských zemích) vytvářejí a "řeší" naprosto bezcenné pseudoproblémy, kladou nesmyslné a extrémistické požadavky, kterými celé toto hnutí, včetně toho, co bylo s jeho pomocí v dřívějších dobách dosaženo, silně diskreditují. Slovo "feministka" se stává stále více, zejména ve státech bývalého východního bloku, spíše nadávkou nebo hanlivým označením.
Na místě by tedy byla určitá míra umírněnosti, spokojenosti s tím, že bylo dosaženo prakticky všeho, čeho dosaženo reálně být mohlo, aniž by došlo k útlaku mužů (případně dalších skupin obyvatelstva) a soustředění se na práci tam, kde skutečně ještě dochází k reálnému útlaku nebo poškozování žen.
Taková práce ovšem není naprosto nijak atraktivní a neskrývá v sobě prakticky žádný politický (nebo dokonce vyděračský) potenciál. Zřejmě proto se něčím takovým feministické organizace nehodlají zabývat a raději budou obtěžovat společnost extrémistickými nesmysly.

(pokračování)