Zobrazují se příspěvky se štítkemzdraví.. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemzdraví.. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 31. srpna 2025

"Vědci" zase lžou

V článku na Britských listech, zaměřeném proti Robertovi F. Kennedym Jr.,  je kritizován výrok tohoto politika, že vídá děti, které jsou postiženy problémy s mitochondriemi, což se pozná podle tváří, pohybů i sociálních kontaktů.

Výrok pana ministra

Výrok pana ministra může být trochu nadsazený, nicméně rozhodně není úplně od věci. Zejména pokud má k dispozici nějaké informace o "vakcínách", narušujících právě mitochondrie, čemuž bych se u mRNA sajrajtů ani moc nedivil.
Britské listy citují jakéhosi "vědce", podle něhož "Mitochondrie nepředstavují problém pro tváře, pohyby ani sociální vazby."

Biologická realita

Pochopitelně, není to tak jednoduché. Omlouvám se čtenářům, kteří zvládli biologii alespoň na úrovni gymnázia (a jsou s to onen blábol "vědce" svými školními znalostmi negovat), za opakování školní látky:
Mitochondrie jsou jakousi "energetickou centrálou" buňky, která spaluje kyslík a živiny (aktivní acetát, ale i další látky) za vzniku adenosin trifosfátu a dalších vysokoenergetických látek, které v metabolismu buňky slouží jednak k zajištění životních funkcí samotné buňky, jednak i k zajištění "servisu", poskytovaného buňkou částem organismu, ležícím mimo ni.
Existuje řada chorob vázaných na nejrůznější poruchy funkce mitochondrií, které se projevují větší či menší svalovou ochablostí. Ta se zcela jistě pozná na držení těla i na výrazu obličeje (je opravdu mnoho chorob, na jejichž zdiagnostikování navede zkušeného lékaře pouhý výraz obličeje). Dokážu si představit, že narušení funkce mitochondrií může ovlivnit i činnost nervových buněk, protože i ty potřebují k udržení své provozuschopnosti určitý funkční stav těchto organel. A je vcelku jasné, že buňky mozku zajišťují mj. i vyšší nervovou činnost, k níž patří i kontakt s okolím a sociální vazby.
Uvedené funkční poruchy mitochondrií (spolu s dalšími chorobami, např. poruchami spojení nervových a svalových buněk), jsou součástí především neurologie, protože nejvíce postihují právě funkce nervového systému a kosterního svalstva. Jsou jich desítky, od relativně banálních až po noční můry pro rodiče, usmrcující se strašlivou krutostí jejich dítě v různém věku, od novorozeneckého po pubertu (a  další choroby z této skupiny usmrcují osoby výrazně starší, ve zralém věku). Přiznám se, že jsem je nikdy neměl moc rád (jako školní látku), protože se většinou jmenují podle nějakého pána, který je popsal, a jejich názvosloví je tudíž silně nelogické.

Jak to tedy brát

Kennedyho výrok bych tedy bral jako určitou nadsázku reality, kdy skutečně některé "zplihlé" děti mohou mít v nepořádku mitochondrie jako důvod svého postoje i výrazu obličeje. Sociální kontakty bych si u dítěte, letmo zahlédnutého na letišti, odhadovat netroufal, nehledě k tomu, že narušení těchto vztahů může mít i četné další příčiny.
Nicméně si dokážu představit, že narušení pohybové soustavy vede i k narušení sociálních vztahů, protože postiženému je řada běžných aktivit, jaké lidi sbližují (třeba společné sportování), nemocí odepřena.
Rozhodně výroky, jak onoho citovaného "vědce", tak i dalších zdravotnických pracovníků, zjevně zainteresovaných na hojné vakcinaci zbytečnými nebo jen banálně přínosnými preparáty, obávajících se o své příjmy od farmaceutických firem, jsou daleko více v konfliktu s realitou, než to, co pronesl RFK, Jr.

Jak je to s těmi experty?

Ve výše odkazovaném článku je také citován Kennedyho výrok "Musíme přestat důvěřovat expertům. To je známka autoritářství!" Zase se nad tím někteří zdravotničtí "experti" pohoršují, ale realita je někde jinde.
Jako člověk, který zažil doznívání lysenkismu, sledoval vznik a rozvoj "vědeckého klimaalarmismu" i "vědeckého covidismu", jsem naopak k "expertům", silně závislým na prosazování nějaké "ideologie převlečené za vědu" dosti háklivý a k "expertům", jejichž pozadí je nejasné (nebo naopak až příliš jasné), důvěrou rozhodně neplýtvám.
Pokud "expert" působí čistě autoritativně, aniž by to, co hlásá či dokonce nařizuje, dávalo jakýkoli rozumný a logický smysl, je třeba být naopak vůči němu silně nedůvěřivý. A vynucování slepé poslušnosti takovýmto "expertům" má opravdu prakticky všechny znaky totality. Zažili to starší z nás (alespoň v dozvucích) s lysenkismem, zažili jsme to skoro všichni s covidismem a zažíváme to i v souvislosti s (pa)vědou o klimatu. Nikdy nešlo a nejde o nějakou vědu, ale vždy jen o mocenské pozice a benefity, ať už nemonetární nebo čistě finanční.
Takže ano, působení takových "expertů" je skutečně znakem totality a nedůvěra k tomu, co hlásají (zejména v situaci, kdy je to záměrně hlásané zmatečně a informačně insuficientně, aby se to nedalo ověřit) je naopak nutností. Proto také nelze věřit ani "expertům" na covid, ani "expertům" na klima.
Již jsem svého času zmiňoval o obrovském počtu vakcín (a, obávám se, že i "vakcín"), které jsou do Američanů cpány, u nichž bych měl určité obavy už jen ze šíleně velké nespecifické zátěže imunitního systému, i v situaci, když by všechny ty vakcíny byly ok a ověřitelně bezpečné (což zjevně nejsou).
Pokud zdravotničtí soudruzi z USA vyčítají RFK, Jr. negativní vztah k očkování proti takovým nemocem, jako jsou spalničky, plané neštovice a dětská obrna, tak je nasnadě konstatovat, že v době mého mládí byla akorát vakcína proti dětské obrně, tři kmeny oslabeného viru, dva se dávaly současně, třetí s odstupem, ve formě sirupu. Spalničky i plané neštovice jsem prodělal. Moje děti jsou očkovány navíc proti spalničkám (opět živý oslabený virus), ale plané neštovice prodělaly obě.
Faktem je, že nyní módní a farmaceutickými koncerny prosazované pseudovakcíny, které sice nevyvolávají žádné negativní reakce, ale imunita jimi vytvořená je mizerná a krátkodobá, bych jako ministr zdravotnictví dětem spíš "vzal", jako cosi prakticky bezcenného, jen přinášejícího potenciální rizika. Pokud je tendence nahradit klasické, fungující a bezpečné, vakcíny neprověřenými a potenciálně zabijáckými sajrajty na bási mRNA (za účelem vyšších zisků farmaceutických firem, jiný význam to nemá), byl bych ještě daleko tvrdší.

Bernie Sanders

Proti J. R. Kennedymu, Jr. se silně angažuje ultralevicový senátor Bernie Sanders, který se jednoznačně léta angažuje za zavedení totalitního režimu v USA, a i "vakcinační totalita" je pro něj prostředek k dosažení tohoto cíle.
Rozhodně je to jeden z politiků, srovnatelných s papaláši našeho předlistopadového komunistického režimu, který (a kteří) když něco řekne, je to zcela určitě nesmysl nebo vědomá nepravda. A pokud za něco bojuje, lze v podstatě bez přemýšlení zaujmout stanovisko zcela opačné, aby bylo správné.

Ono tažení vůči J. R. Kennedymu, Jr., má tedy jednoznačně antidemokratický charakter. Je projevem nenávisti amerických totalitařů, především z řad příznivců a členů prototalitní Demokratické strany, vůči Trumpovi a jeho týmu, který jim rozkopal bábovičky připravované na převzetí moci a přeměnu USA v totalitní stát. O nic jiného zde nejde, a to ani z hlediska odborně medicínského.

pátek 29. srpna 2025

Možný směr úderu proti transgenderovým zločincům

Ukazuje se, že pořád ještě neklesá, jak by měl, zájem dětí, a zejména dívek, o transgenderové zmrzačení. Situace si zřejmě bude vyžadovat nějaká další, a tvrdší, opatření. U těch raně pubertálních dívek přitom jedna cesta existuje a dokonce ji objevili už v antice. A možná by to fungovalo i u chlapců.

Transgender

Je nutné stručně připomenout, že sexuální identita i sexuální orientace se usazují (a mohou i kolísat) po celou dobu dětského a dorostového věku. Až u mladých dospělých, tedy někdy po dvacátém roce života, je tato oblast osobnosti natolik pevně usazena, že pravděpodobnost mýlky je už zanedbatelně malá (jistěže kdo by chtěl v biomedicínských disciplínách stoprocentní pravděpodobnost, bude zklamán). Z tohoto důvodu se trans zákroky v civilizovaných zemích, mezi něž nedávno patřila i Česká republika (s dědictvím stejné civilizovanosti na tomto poli po Československu) dělaly až  dospělosti a raději se i čekalo déle než do těch 18 let.
Navíc byla zakázána právní transice bez příslušného hormonálního a chirurgického zákroku, který změnil pohlaví i fyzicky. Čímž bylo zamezeno ono "Západní" zavážení nadržených úchylů do ženských věznic (ale on v podstatě stačí jen "právně schválený" přístup do ženských sprch a WC), kteří šmírovali a případně i znásilňovali, protože jim "nářadí" zůstalo zachováno. Případně účast mužů, "právně žen", ve sportovních soutěžích, které vyhrávají "levou zadní". Jak se to děje v mnoha zemích na Západě a což v USA postupně likviduje Trump a držme mu palce, aby se mu to podařilo (a současně i všem skutečným Američankám).
Bohužel, otalárovaní progresivisté se snaží náš stát přizpůsobit bruselským zvrhlíkům a zvrácencům, a bude to jedna z věcí, které bude muset řešit i parlament, pokud se do něj podaří v dostatečném množství provolit duševně normální lidi a zvrácenci a zvrhlíci zůstanou v menšině.
Nemám naprosto nic proti skutečným trans- osobám a chápu, že narodit se jako vězeň v těle opačného pohlaví, což se skutečně stává, je neštěstí a zdroj utrpení. Mám ale mnoho proti tomu, aby byly na trans- zákroky naháněny osoby hluboko pod věkem, kdy je vůbec možné onu opačnou sexuální identitu korektně diagnostikovat.

Historia magistra ...

V řeckém městě Milét došlo k epidemii sebevražd oběšením u mladých dívek, dnešním jazykem puberťaček. Prostě se nějaká slečna oběsila, možná k tomu měla i nějaký relevantní důvod. Rodina ji oplakávala, měla hezký pohřeb, všichni o ní hezky mluvili a její vrstevnice s "divným" pocitem kolem jistého tělesného otvoru nabyly dojmu, že je to vlastně fajn.
Asi už taky byla zapomenuta scéna z Homérovy Odyssei, v níž Agamemnonův duch říká Odysseovi, že "i ten poslední žebrák se má na světě lépe, než král v podsvětí". Inu, už tehdy trápila společnost nevzdělanost mladé generace.
Prostě, oběsit se začalo být, řečeno dnešní terminologií mladých, "cool a in", a tak se holčičky začaly věšet. Teatrální smutek, pohřební slavnosti atd. byly jen přiléváním oleje do ohně.
Městská rada nakonec povolala filosofa, ale také matematika a geometra Thalese (624 př. n. l. až 548 př. n. l., oba roky jsou nejisté). Někteří si budou pamatovat jeho větu z geometrie, podle níž, pokud leží třetí bod trojúhelníka (první dva vymezují přeponu) na kruhovém oblouku nad onou přeponou, je trojúhelník pravoúhlý. Já ji pamatuji ještě ze základní školy.
Nicméně filosofie tehdy nebyla v podstatě vyprázdněnou disciplínou, z níž prakticky vše, co dávalo smysl, odešlo k jiným disciplínám, nebo se osamostatnilo. Takže zahrnovala i mnohé ze zárodku toho, co dnes patří do hájemství psychologie a psychiatrie. Thales zavrtěl mozkovými závity (věnuji pietní vzpomínku jednomu studentovi, který mi u zkoušky z tělovědy tvrdil, že kdykoli člověk něco zažije, udělá se mu na mozku nový závit; přestože se mi tato teorie strašně líbila, stejně jsem ho vyhodil), a nakonec zformuloval návrh, že až se nějaké další dívky oběsí, nechť jsou vystaveny na tržišti tak, jak byly nalezeny, a nikoli upravené k pohřbu. Dovoluji si konstatovat, že tržiště antických měst byla centrem společenského života. Dokonce existovala praxe vynášet nemocné na tržiště, aby se třeba našel někdo, kdo bude na tu nemoc znát lék.
Takže skutečně, když se oběsily další slečny, byly vystaveny na tržišti tak, jak byly, se znetvořenými promodralými obličeji, vypoulenýma očima a vyplazeným jazykem, pomočené a pokálené, zapáchající.
A sebevražda oběšením náhle vyšla z módy.

Pokud bychom se měli poučit

Faktem je, že trans- zákroky, a zejména ty zpackané, jsou zdrojem nejrůznějších potenciálně odpudivých změn na lidském těle. A našlo by se jistě i mnoho sebevrahů, protože procento sebevražd u trans- mládeže je daleko vyšší oproti normě pro teenagery (statisticky vysoce významně, aby bylo jasno).
Dokážu si představit ten aktivistický jekot, kdyby byli někde vystaveni zasebevraždění se trans teenageři tak, jako v tom Milétu. Byť třeba virtuálně na billboardech nebo na internetu. Možná by se tím podařilo vyřešit i problém "věčné eurokomisařky", soudružky Leyenové, neboť by ji kleplo.
Nicméně, pokud půjdeme blíže k realitě: Dokážu si představit, že ti, kteří pochopili, že na nich byl zmanipulováním ke transici spáchán v podstatě zločin, by se snad dali přesvědčit ke spolupráci na odrazovací kampani pro své vrstevníky a mladší děti.
Ostatně, i známá kniha Abigail Schrier "Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii", popisující autorčin životní příběh, byla pokusem o něco podobného. Faktem také je, že jejímu vydání v nakladatelství Albatros aktivistický odpad zabránil, protože si byl velice dobře vědom dopadu v této knize obsažených autentických informací na populaci puberťáků a puberťaček. Nakonec byla vydána v nakladatelství Bourdon. Je tedy jasné, že sám lidský odpad, který se snaží nahánět naše děti na kastrační kliniky, si je velmi dobře vědom dopadu takovýchto negativních příkladů na jejich cílovou skupinu.
Osobně jsem přesvědčen, že pravděpodobnou motivací těchto lidí je ona "výměna obyvatelstva", v tomto případě prováděná kastrací Evropanů.
Transici v nepatřičném věku je třeba postavit na úroveň užívání drog (včetně tabáku a alkoholu), nebo gamblingu či náboženským sektám. A u prevence těchto rizikových chování se běžně užívají i vrstevníci či lidé, kteří toto zažili na vlastní kůži. Takže by nešlo o nic principiálně nového.
Závěrem této kapitolky si dovoluji vyjádřit hlubokou úctu zpěvačce Anně K, která poté, co zanedbala sekundární prevenci (dovedu si představit, že pod návalem práce) a musela na už docela drsné řešení svého nádoru, nechala dát své fotografie z doby, kdy byla protinádorovou léčbou nejnápadněji postižena, na billboardy jako povzbuzení lidí ke včasné protinádorové prevenci. Její hudba sice není můj šálek kávy, ale tímto si vysloužila mou úctu daleko vyšší, než kdyby zpívala jako některé mé oblíbené zpěvačky, nebo ještě líp.

Domnívám se tedy, že cílené zapojení těch, kteří byli transici poškozeni, do nějaké kampaně proti těmto zákrokům u mladistvých, by mohlo být účinné. Zcela pragmaticky řečeno, i jim by mohla taková akce poskytnout smysl života a pocit užitečnosti a odvrátit je od řešení svého stavu sebevraždou, jak se to často děje nyní. Jsem toho názoru, že peníze na takovou kampaň by se jistě najít daly, byť je jasné, že bruselské fondy by na ní nepřispěly ani eurocentam. Sám bych, i jako pracující důchodce, byl ochoten na něco podobného přispět a považoval bych to za dárek pro svá vnoučata.