Čtenář Azazel mi napsal delší diskusní příspěvek, na který je ještě delší odpovídání. Z tohoto důvodu jsem si dovolil jeho příspěvek a svou reakci na něj uvést jako samostatný post.
Diskusní příspěvek (s drobnými redakčními úpravami)
Napsal jsem jen: Ahoj Pergille, pamatuješ si na Azazela z OSACR.CZ? Píšu často i na Kechlibara forum. Chtěl jsem ti napsat, že jsi měl v mnoha věcech pravdu a předběhl si moje myšlení.
- Liberalismus, i klasický, naprosto selhal. Vede dlouhodobě k dekadenci, podrývá hodnoty, nakonec vede k marxismu či neomarxismu (čili k genderismu, 150 pohlaví, multikulti srajdy, klima alarmismus a Green Deal atd).
- Západní velké firmy jsou neomarxistické a tlačí nás třeba k manželství pro všecky, čili volný trh je dneska nesmysl, když ho ovládají tyhle korporace a kartely a oligopoly, jedině Čína si je umí zkrotit doma, ale protože nemá volnej trh, ale něco mezi volným trhem a komunismem.
- Liberálně (natož neomarxisticky) - nelze porazit islám a nogo zóny.
- I Churchill a Roosevelet měli až diktátorské pravomoce a na dnešní poměry byl Churchill takřka fašoun. Roosevelt zavřel Japonce do táborů a Churchill nechal zavřít Mosleyho a bombardovat Německo a civilisty. Byli tvrdí. Stalin samozřejmě o to víc.
- Když porovnám kam vedou dlouhodobě "liberální demokracie", tak k dekadenci, zadlužování, závislosti na Číně, naopak čínský národní socialismus a diktatura je racionálnější a my jsme na nich závislí (něco jiného jsou šílené islámské proti-vědecké diktatury atd.). Čili svoboda se nutně nepřekrývá s racionalismem!
- Není tedy diktatura jako diktatura, jsou menší a větší zla (Franco versus bolševici atd.), taky jak v kterou dobu - takže je třeba být tvrdý a rozhodně větší svoboda nevyřeší náš problém s neomarxisty, kteří mají školství a soudnictví a vše ve svých rukách, ani s islámem a no-go zonama. Spíš jako Čína s Ujgury atd....
Azazel (ps. dneska jsou pro mě křesťanští národovci z Polska a Maďarska spojenci proti neomarxismu a islámu, byť jsem dál sekularista a ateista)
Milý Azazeli,
v některých věcech souhlasím, v jiných jsme trochu v rozporu.
1.
Liberalismus neselhal. Tento pojem byl ukraden politickými silami, které s původním liberalismem nemají naprosto nic společného. "Liberální demokracie" je režim blízký tomu, co zde pod názvem "lidová demokracie" po "vítězném únoru" zavedli komunisté. Z toho důvodu také Orbán zabodoval s programem "neliberální demokracie" a jeho voliči správně pochopili, že liberální demokraté a jejich produkt jsou ryzí zlo. K původnímu liberalismu mají blízko některé strany Svobodných (Rakousko a některé další státy, vč. naší Strany svobodných), případně některé další alternativní strany.
Zcela jistě liberalismus musí vést k potlačování demokracie, protože jeho cíle, které zčásti vyjmenováváš, jsou v demokratické společnosti neprosaditelné. Duševně normální lidé nechtějí 666 "genderů", ekonesmysly, které jsou zjevně snůškou podvodů, a jen drasticky snižují životní úroveň občanů atd. Těmto pitomostem mohou věřit akorát záškolačky s psychiatrickou diagnózou a lidé na srovnatelné mentální úrovni. To samé se týká i multikulturalismu a podobných nesmyslů.
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že vůdcové ekologických organizací a hnutí (ti skuteční, ne nastrčené figurky) velice dobře vědí, že "klimatická nouze" i "antropogenní globální oteplování" jsou podvod. Protože kdyby tomu tak nebylo, tak by forsírovali jadernou energii, která je jediná bezemisní a přitom dosažitelná v dostatečném kvantu bez závislosti na denní i roční době a aktuálním počasí. Také by neprosazovali opatření, která emise skleníkových plynů zvyšují, od přechodu od uhlí na více celkově skleníkový zemní plyn (při započtení technicky neřešitelných úniků výrazně skleníkovějšího než CO2 metanu), neprosazovali by větrníky s emisemi SF6 s vysokou pravděpodobností převyšující "sklenikovost" získání stejné energie pálením uhlí a mnoho dalších nesmyslů, klima spíš oteplujících.
Liberalismus (a další -ismy na něj napojené) nutně musí být antidemokratický a musí být i proti svobodnému šíření informací, protože v podmínkách demokracie a svobodného šíření pravdivých informací jde tato jeho agenda do kopru, spolu s mnoha dalšími nesmysly.
2.
Velké podniky nejsou "neomarxistické" (a stejně by mohly být nazvány nacistickými či fašistickými). Paradoxně to byl Lenin, který tohle srůstání podniků s politickou věrchuškou popsal v knize "Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu". Takže bych se nebál onoho termínu "imperialismus".
Velké podniky potřebují především prostředí, v němž už žádný další velký podnik nemůže vzniknout (protože ten by je ohrožoval minimálně tím, že by se musely chovat tak, aby si udržely přízeň zákazníků). Velké podniky si kupují politiky, aby za ně prodávali jejich zboží, ať už jsou to naprosto neúčinné vakcíny proti fikcí nadhodnocené nákaze, nebo "alternativní" zdroje energie, které v praxi k ničemu nejsou, či mnoho dalších věcí.
Návrat k prvkům ekonomiky volné soutěže je něco, co je (právem) děsí, protože by to mohlo znamenat jejich konec. A současně je to něco, co si přejí občané.
Faktem je, že by nebyl problém oprášit a trochu vylepšit protikartelové zákony, které by podobné prorůstání politiky a velkých podniků minimálně komplikovaly. Dokázal bych si i představit zákon, který by zakazoval politikům během i po skončení jejich mandátu členství ve správních radách, "poradenství" a další lukrativní posty v ekonomické sféře, buďto po nějakou omezenou, ale dlouhou, dobu, nebo doživotně. Aby se nemohlo dít to, co se děje běžně, že politik, prosazující zájmy nějakého podniku či skupiny podniků, stráví následně léta na dobře placeném místě v jejich vedení.
3.
Jistěže demokraticky no go zóny a podobné zrůdnosti porazit lze. Demokracie má právo se bránit i násilím a vznik jakýchsi ilegálních enkláv, kde stát nefunguje, neplatí platné zákony atd. je jejím hrubým narušením, řešitelným silou.
Ostatně, doporučuji finále filmu V+W "Svět patří nám", kde to je, byť s trochou naivity a zkratkovitosti, předvedeno.
Nelze je porazit pouze tehdy, když jsou v čele společnosti prototalitní liberálové, pro něž je islám nedostižným vzorem. Tito lidé budou jakýkoli zásah na obranu demokracie sabotovat, či potlačovat, protože oni bojují za její zničení.
Demokracie jako taková, neomezovaná zástupy "pachatelů dobra" by tyto zóny a podobné negativní jevy dávno zlikvidovala vojenskou mocí, jako byly zlikvidovány některé nebezpečné sekty, třeba Koreshité v USA.
4.
Churchill jako válečný premiér v podstatě musel mít diktátorské pravomoci, jinak by nemohl dělat svou práci. I toho Mosleyho dal zavřít právem jako nepřátelského agenta, kterým fakticky byl.
S F. D. Rooseveltem je to složitější: V podstatě fašistický byl už jeho New Deal (proto se k němu asi hlásí současná EU), protože "vyvedl z krize" USA v podstatě stejnými či podobnými cestami (negujícími demokracii), jak to učinili Hitler nebo Mussolini. Koketoval také silně se SSSR a jeho vinou se stal i nejutajovanější americký program, práce na jaderné bombě, rejdištěm sovětských agentů. V rozporu s US ústavou započal třetí presidentské období. Můžeme být opravdu rádi, že zemřel dřív, než stačil nadělat ještě větší škody.
Internaci Japonoameričnů bych mu naopak nevyčítal. Ona mnoha z nich patrně zachránila život, protože byli jednak vydíratelní, japonskou tajnou službou, aby bylo jasno, přes své příbuzné v Japonsku (v tamní kultuře jsou rodinné vztahy na vyšší úrovni hodnotového žebříčku než např. u nás), mohli být i vytěžováni získáváním zdánlivě nevinných informací touto službou. Což by je nakonec mohlo dostat i na popraviště.
Například i zcela nevinně vypadající potvrzení, že to, co se píše v určitých novinách, je pravda, může být pro tajnou službu významné (pochopitelně, ne jako jednotlivost, ale jako hromadný jev, v jehož rámci lze např. vytypovat noviny a novináře, kteří notoricky lžou, a jiné, kteří většinou píší pravdu, a to už svůj význam pro hodnocení zveřejněných informací má zcela jistě).
A to raději nebudu zmiňovat lynčovací nálady v US společnosti, které se projevily i např. zcela iracionálním kácením sakur v parcích.
Snad k tomu bombardování: Racionálně řečeno, je efektivnější než zlikvidovat mašinu ve zbrojovce, zlikvidovat toho, kdo u ní pracuje. Zejména pokud je to odborník, který byl z toho titulu vyreklamován z armády. V takovém případě totiž narušíte zbrojní výrobu nepřítele daleko více a navíc ho ještě donutíte k nějaké logistické šarádě, spočívající ve vyhledání třeba o něco horšího odborníka, který byl odveden a ještě nepadl, jeho nahrazení někým jiným a jeho přesunem k té opuštěné mašině.
Ostatně, když Britové bombardovali Peenemünde, měly nejvyšší prioritu coby cíle právě ubikace odborníků a středních technických kádrů.
5.
Souhlas, socialistické prvky, vnášené do ekonomiky liberálními demokraty, jsou zdrojem totálního ekonomického propadu, stejně, jako když to samé dělají socani jiných druhů.
Dnes se snad vzpamatovává Argentina z perónismu, který ji přivedl k úpadku včetně 200 procentní inflace, Rusko se do jisté míry, válka neválka, vzpamatovává z marxistického socialismu, který v něm řádil ještě za Jelcina, naopak EU je tažena jako celek dolů eurosocialismem, jak nám v hodinách marxismu říkali: po sovětském marxismu a maoismu třetí větví marxistického učení.
Já tomu tehdy moc nevěřil, ale nyní vidím, že to byla a je pravda.
Čína je totalitní stát a dříve nebo později na to dojede, stejně jako socialistický SSSR a do jisté míry i nacistické Německo. Nepřeceňoval bych její současný vzestup, který musí narazit na strop svých možností daleko dříve, než kdyby šlo o demokratický stát.
Možná ještě k té protivědě, jíž jsme byli svědky jak v souvislosti s "epidemií covid", a již vidíme i u "klimatu":
Kdysi jsem dělal v jedné okresní nemocnici stálý pedagogický dozor (= byl jsem tam ubytován po dobu, co tam naši medici vykonávali praxi). Protože večer nebylo moc co dělat, tak jsem zašel do knihovny pro pacienty a zaujal mě sborník "Proti reakčnímu mendelismu-morganismu" z roku 1951. On je sice sovětský, ale nějak ho doplňovaly i krajně podlézavé komentáře našich biologů, lidí, které jsem znal buď zprostředkovaně jako autory učebnic a skript, z nichž jsem studoval, nebo mě dokonce učili (mj i genetiku). Dost jsem si zoufal nad jejich tehdejším prostituováním se lysenkovské pavědě.
Faktem ovšem je, že na počátku své kariéry Lysenko patrně narazil na pár jevů, nevysvětlitelných klasickou genetikou (něco mohly být jevy spadající do ranku populační genetiky, za něco asi mohly epigenetické jevy). A sovětští genetici, místo aby jeho pozorování a pokusy zopakovali, se s ním dali do sporu, který brzy nabyl formy v jejímž rámci šlo o to, zda do Gulagu půjdou genetici nebo Lysenko, a ten se ukázal být lepším intrikánem a politickým čachrářem. Na konci své kariéry byl ovšem Lysenko vyslovený vědecký hochštapler, falšující výsledky experimentů. Nicméně politická situace byla taková, že se mu muselo lézt do konečníku.
Zatímco v případě covidu bylo v podstatě od samého počátku postupováno protivědecky (v podstatě proti postupům, které předepisují příslušné učebnice), na začátku "klimatické katastrofy" mohlo stát pár zprasených pozorování. I ona "hokejka" mohla vzniknout bezděčným užitím špatné metodiky (použitý postup udělá "hokejku" i ze série náhodných čísel), ovšem někdy od let 1997 či 98 už je antropogenní oteplování jen a jen podvodná agenda.
6.
Tady nejsme ve sporu. Ostatně, už staří Římané měli institut diktátora, kterému byla předána moc v případě, když demokratické vedení republiky, nedokázalo zvládnout vnitřní nebo vnější krizi. A fungovalo to. Pozdější degenerace této instituce, včetně jejího zneužívání (např. jmenováním politika "doživotním diktátorem") byla jen projevem krize republiky. Ta přerostla velikost ještě říditelnou stávajícími demokratickými institucemi (a Římané místo překopání těchto institucí zvolili císařství).
Jinak ano, Číně lze vyčítat mnohé, ale zacházení tohoto státu s ujgurskými islamisty do toho rozhodně nepatří.
Takže v naprosté většině případů s tebou souhlasím, někdy přidávám nějaké upřesnění. Souhlasím rovněž s tím, že i ti "zlí polští katolíci" jsou pro nás fakticky spojenci, byť se s nimi v mnohém ideologicky rozcházíme. A rozhodně si zaslouží z naší strany větší respekt a ohledy než současné vedení Polska.
Paráda, díky za reakce. Souhlasím s mnohým, jen pozor na přeceňování klasického liberalismu a svobody slova a trhu. USA si mohla dovolit bojovat proti malé menšině Japonců a zachovat cca demokracii (za Roosevelta jen cca a s tím, že to byl možná sovětský agent či užitečný idiot souhlas), ale co kdyby jich bylo jako muslimů v EU? 20mega? Kdyby to byla nějaká výrazná menšina jako dneska hispánci? To už bez diktatury jde těžko. To už jsme u toho Říma...
OdpovědětVymazatOstatně si všimni, že Amerika udržela volby díky tomu, že byla silná a za oceánem. Churchill volby zrušil doma po dobu války. Byl slabší. A blíž Německu.
Já si stále myslím, že klasický liberalismus má sklony k dekadenci i k tvorbě těch monopolů a oligopolů, správně říkáš, že stát musí zasahovat pomocí anti-trustových zákonů např.
Nejsem proti. Ale dle mě sociálně tržní ekonomika může fungovat a může se dělat dobře (Švédi 20-70.léta než přešli na novou levici a multikulti či Německo po válce či dneska Čína) nebo špatně (Green deal).
K tomu liberalismu a sklonu jít s marxisty raději než s nacionalisty (i když AfD a jiní se snaží skloubit liberalismus ekonomický a konzervatismus či národovectví v kultuře, částečně i liberalismus v kultuře, ale nakolik je to možné, viz. výše, tím myslím původní liberalismus, klasický, to samé FPO v Rakousku atd.). Ale jak se ukazuje, spíš liberálové šli s marxisty (Španělsko a občanská válka, američtí novináři po celá 30.lét a 40.léta většinově, 2.světová celkově - "liberálové" či částeční jako Churchill atd. šli se Stalinem, byť "účelově", raději než s fašisty a nacisty).
Kromě toho liberalismus nemá pořádné páky jak zabránit dlouhému pochodu institucemi od marxistů či neo-marxistů, Hazony zde popisuje hru liberalismu a marxismu či neomarxismu (ostatně neomarxismus je syntézou marxismu, postmoderny, liberalismu atd. - i když většinovou je anti-liberální a to špatně anti-liberální, tak v něčem je liberální až moc - změna pohlaví 1 x ročně v Německu atd.) :
"Často se uvádí, že liberalismus a marxismus představují „protiklady“, přičemž liberalismus usiluje o svobodu jednotlivce před státním donucováním, kdežto marxismus podporuje neomezené donucování ve snaze přeuspořádat společnost. Co když se však ukáže, že liberalismus vykazuje sklon ustoupit a v několika desetiletích předat moc marxismu? V tom případě by liberalismus vůbec nebyl protikladem marxismu: byl by prostě branou k němu."
https://www.forum24.cz/marxisticka-vyzva/
Kvůli délce komentáře rozděluji koment do dvou:
OdpovědětVymazat2. část:
"Velmi přesvědčivý rozbor strukturálních paralel osvícenského liberalismu a marxismu předložil polský politický teoretik Ryszard Legutko ve svém pojednání The Demon in Democracy: Totalitarian Temptations in Free Societies [Démon v demokracii: Totalitární pokušení ve svobodných společnostech, 2016]. Později zveřejněná kniha Christophera Caldwella The Age of Entitlement [Věk nároku, 2020] podobně vysvětluje, jak došlo k tomu, že americká ústavní revoluce šedesátých let dvacátého století, jejímž cílem bylo ustavit vládu liberalismu, měla ve skutečnosti za následek rychlý přechod k „progresivní“ politice, která je, jak už jsem uvedl, verzí marxismu. S těmito analýzami na zřeteli bych chtěl nyní předložit způsob, jak chápat stěžejní vztah pojící liberalismus a marxismus k sobě navzájem. Tento vztah je ovšem činí něčím jiným než „protiklady“."
"Osvícenský liberalismus je racionalistický systém stojící na předpokladu, že lidské bytosti jsou od přírody svobodné a sobě rovné"
"Abychom si to uvědomili, postačí se zamyslet nad několika následujícími problémy:
Jsou-li všichni lidé svobodní a sobě rovní, jak je možné, že ne každý, kdo o to projeví zájem, smí vstoupit na půdu Spojených států a usadit se tam? Čistě rozumově lze argumentovat, že jsou-li všichni lidé svobodní a sobě rovní, měli by mít i stejnou svobodu usadit se ve Spojených státech. Zdá se to být dosti zjevné a jakákoli argumentace směřující k opačnému závěru nutně musí záviset na tradičních konceptech, jako je národ, stát, teritorium, hranice, občanství a podobně, ovšem žádný z nich není zjevný sám o sobě ani dosažitelný čistě jen rozumem.
Jsou-li všichni lidé svobodní a sobě rovní, jak je možné, že ne každý, kdo o to projeví zájem, se smí zapsat ke studiu na Princetonské univerzitě? Čistě rozumově lze argumentovat, že jsou-li všichni lidé svobodní a sobě rovní, měli by mít i stejnou svobodu zapsat se ke studiu na Princetonské univerzitě – přednost by mohli dostat ti, kdo by se přihlásili jako první. I tohle se zdá být dosti zjevné a jakákoli argumentace směřující k opačnému závěru nutně musí záviset na tradičních konceptech, jako je soukromý majetek, korporace, svoboda spolčování, vzdělání, studijní obor, kvalifikace a podobně. Opět platí, že žádný z nich není zjevný sám o sobě.
Jsou-li všichni lidé svobodní a sobě rovní, jak lze ospravedlnit situaci, kdy je muži, který se cítí být ženou, bráněno v účasti na ženských atletických soutěžích pořádaných veřejnými školami? Čistě rozumově lze tvrdit, že jsou-li všichni lidé svobodní a sobě rovní, měl by mít muž, který se cítí být ženou, stejnou svobodu zúčastnit se ženských atletických soutěží. Jakákoli argumentace směřující k opačnému závěru nutně musí záviset na tradičních konceptech, jako je muž, žena, ženská práva, atletická soutěž, kategorie soutěžících, fair play a podobně, ovšem žádný z nich není dosažitelný čistě jen rozumem.
Takových argumentů lze předložit nekonečně mnoho. Pravda je, že chceme-li vyřešit spory nad otázkou, co přesně znamená svoboda a rovnost, čistě jen rozumem se nikam nedostaneme. Odkud tedy pochází význam těchto výrazů?"
"Odtud plyne nekonečný „tanec“ liberalismu a marxismu s následujícími kroky:
Liberálové vyhlásí, že napříště budou všichni svobodní a sobě rovní. Zároveň zdůrazní, že obsah práv každého jednotlivce bude určovat rozum (a nikoli tradice).
Marxisté uplatní rozum a upozorní na mnoho reálných případů nesvobody a nerovnosti ve společnosti, odsoudí je jako útlak a začnou se dožadovat nových práv.
Liberály poté, co vyhlásili, že všichni budou svobodní a sobě rovní, přítomnost nesvobody a nerovnosti ve společnosti uvede do rozpaků, a tak převezmou některé požadavky marxistů, aby byla ustavena nová práva.
Návrat k bodu 1 a kroky se opakují.
Rozumí se, že nikoli všichni liberálové marxistickým požadavkům ustupují – a jistě ne při každé příležitosti. Přesto se tento „tanec“ skutečně tančí. "