Ohledně souboje mezi ženskými boxerkami na začátku olympiády, Italkou A. Cariniovou a Maročankou I. Chalífovou bylo již napsáno poměrně dost a mnoho z toho jsou nesmysly. Pojďme si je tedy uvést na pravou míru.
X a Y
Člověk má normálně 23 párů chromozomů, z nichž jeden může být nepár. 22 druhů chromozomů se označuje čísly, od největšího po nejmenší. Tyto chromozomy jsou u obou pohlaví stejné. Poslední pár se označuje písmeny, přičemž pár XX odpovídá ženskému pohlaví a (ne)pár XY odpovídá mužskému.
Vždy jeden ze dvojice chromozomů stejného čísla, i písmen, pochází od matky a druhý od otce. Matka má v buňkách dva různé X chromozomy, jeden od své matky, druhý od svého otce. Otec má chromozom X po své matce a Y po svém otci.
Při produkci vajíček a spermií proběhne redukční dělení a v jejich jádře zastupuje každý pár jediný chromozom, přičemž to, zda je v konkrétním vajíčku či spermii chromozom po otci nebo matce, je čistě náhodné (na úrovni hodu korunou "hlava - orel"). Žena produkuje tedy dva typy vajíček, v nichž v jednom je chromozom X po její matce a ve druhém po jejím otci. Nicméně oboje jsou to "X-vajíčka" a pokud na některém z těch chromozomů není vadná alela nějakého genu, zapříčiňující nějakou dědičnou chorobu (např. hemofilie A, hemofilie B, některé typy barvosleposti), nic se neděje. Muž produkuje spermie X a spermie Y, které určí to, zda potomek bude chromozomálně (a většinou i reálně) chlapec (XY) nebo dívka (XX). Takže nařízení typu "Ať přiletí čáp, královno!" (podle známé pohádky) je nonsens, to si měl uhlídat korunní princ sám.
Ženská buňka, která má dva chromozomy X, používá jen jeden, druhý "zazipuje" a uloží do výchlipky jaderné membrány. Toto tělísko se označuje jako sex chromatin, či chromatinové tělísko (a vyskytuje se normálně jen v buňkách se dvěma chromozomy X). Nefunkční chromozom se totiž dá vybarvit barvičkami, jimiž se vybarvují chromozomy v době dělení buňky (kdy jsou neaktivní ve smyslu čtení jejich genetické informace aparátem buňky), zatímco chromozomy, které pracují a jsou obklopeny množstvím pomocných polymerů, se buď nevybarví vůbec nebo jen s nízkou intenzitou. Protože buňky toto "odložení" chromozomu X dělají zcela náhodně (opět ten "hod korunou") je přibližně v polovině buněk ženy aktivní chromozom X po matce a ve druhé zase po otci. Což v naprosté většině případů stačí k tomu, aby se případná dědičná choroba v genetickém materiálu jednoho z chromozomů X v praxi neprojevila (v některých případech jsou pozitivní v poslední době zavedené speciální zátěžové testy).
Pohlavní morfologie
To, jestli se z oplozeného vajíčka vyvine chlapeček nebo holčička, je dáno dalším vývojem. Přitom chlapečci jsou "poruchovější", protože jednak je vývoj některých částí jejich těla složitější (hlavně vnitřního i zevního pohlavního ústrojí), jednak se chlapecký zárodek a později i plod nachází v jemu nepřátelském prostředí s vysokou hladinou ženských pohlavních hormonů (produkuje je nejprve matčin vaječník a posléze placenta), a musí se před tímto vlivem chránit. Už koncem prvního měsíce nitroděložního života začíná mužský zárodek produkovat testosteron, který normálně blokuje vliv matčiných (i placentárních - placenta je vlastně mimotělním orgánem zárodku / plodu) pohlavních hormonů na jeho morfologický vývoj.
Pokud zde dojde k nějaké nepravidelnosti, zárodek a následně plod s chromozomovým párem X a Y se vyvine jako děvčátko. Posléze záleží na mnoha okolnostech, co se bude dít dál, nicméně je možné i to, že vyroste v plodnou ženu, která pouze potratí při soužití s normálním mužem (statisticky) 1/4 počatých potomků, protože budou mít kombinaci chromozomů YY, která je neslučitelná i s pokročilejším nitroděložním životem. Zbylé životaschopné, děti budou, opět statisticky, ze 2/3 chlapci a z 1/3 dívky. Přitom, opět statisticky, bude mít polovina chlapců chromozom Y po tatínkovi a druhá po mamince.
Ovšem, určité procento žen s mužským karyotypem (XY) bude neplodné.
U těchto žen bude tendence k vyšší hladině testosteronu (normální ženy mají malé množství testosteronu produkované kůrou nadledvin), patrně i z vaječníků. Tento testosteron je kamenem úrazu ve sportu, protože buňky pohybového aparátu (ale i dalších ústrojí) jím budou stimulovány k vyššímu výkonu, ale i kvalitativním změnám (hustší svaly, kosti, pevnější vazivo apod.).
Pochopitelně, vysokou produkci testosteronu může mít i karyotypicky normální žena (XX), přičemž zdrojem tohoto hormonu je nejčastěji atypicky pracující kůra nadledvin.
Opačný případ
Daleko vzácnější jsou dívky (XX) přeměněné nějakými nepravidelnostmi na chlapce. Mohla by to způsobit i vysoká produkce testosteronu organismem matky (třeba z té kůry nadledvin), případně pár dalších, a spíše exotických, příčin.
Hermafroditismus
Výše uvedené případy se označují jako nepravý hermafroditismus (u něhož je morfologie genitálu opačná, než to, co říkají chromosomy). Případy, kdy jedinec má nějaký kompromis mezi vaječníkem a varletem a současně produkuje jak ženské tak i mužské pohlavní hormony (a produkuje případně spermie i vajíčka), jsou velice vzácné a z hlediska sportu patrně i nezajímavé.
Asi poslední možnost
Jsou-li počata dvojčata, může se stát, že v důsledku různých nepravidelností v průběhu těhotenství jejich zárodky splynou do jednoho. Je-li to splynutí úplné, zpravidla se to na první pohled nepozná (je popsán případ, kdy jeden zárodek matka bílé pleti počala s bělochem a druhý s černochem a narodil se jí "mourek"), neúplné splynutí může být různé, od siamských dvojčat až po nalezení zbytku druhého sourozence někde v těle toho, který ho "pohltil".
Pokud splynou zárodky různého pohlaví, může nastat i situace blízká hermafroditismu, kdy v jedné polovině těla je žláza původně z holčičky a ve druhé z chlapečka. Může se také stát, že oblast pohlavních žláz bude tvořena materiálem z jednoho zárodku a oblast pohlavních orgánů (hlavně zevních) materiálem z druhého.
Výsledky takového splynutí mohou být velmi pestré a takové případy se dají zpravidla rozpoznat pouze tím, že jedinec má na některých místech těla mužské a na jiných ženské buňky (podle chromozomů nebo levněji podle výskytu či nevýskytu výše zmíněného sex chromatinu).
Identita
Pohlavní hormony také ovlivňují sexuální identitu. Tedy to, zda se jedinec cítí být mužem nebo ženou a k jakému pohlaví je sexuálně přitahován.
Pochopitelně, tato identita nemusí záviset na chromozomech, ale může být vyvolána i jinými příčinami, např. nejrůznějšími nepravidelnostmi v produkci hormonů.
Proto některé trans-osoby mohou mít morfologii jednoho pohlaví a chromozomy opačného, jiné se cítí na opačné pohlaví i tehdy, když jejich tělo odpovídá i chromozomům. Nevíme ovšem, co je uvnitř - může tam být třeba nějaká troska pohlceného sourozence opačného pohlaví, která se nemusí najít (a korektně identifikovat) ani při pitvě.
Kam na WC?
Když jsme probírali tuto problematiku v rámci výuky na lékařské fakultě, bylo nám sděleno, že asi nejvalidnější řešení různých nepravidelností v této oblasti je odpověď na otázku, zda dotyčná osoba preferuje mužský nebo ženský záchod. A případné zákroky byly směřovány tak, aby to, jak se ona osoba cítí, bylo blízké tomu, jak vypadá.
Ženy s testosteronem
Ženy se zvýšenou hladinou testosteronu (bez ohledu na to, jakým způsobem vznikla) budou mít zvýšenou svalovou sílu, pevnější kosti i vazivový aparát a patrně i rychlejší reakce. Od určité míry to nutně musí vést k výhodě, jakou lze legitimně označit za "neférovou", budou-li nasazeny ve sportu proti jiným ženám.
Z tohoto důvodu jsou již po léta sportovkyně v některých sportech vyšetřovány na hladinu testosteronu (pochopitelně se to dá našvindlovat, dočasně ji sníží např. některé léky podávané sexuálním deviantům), případně na chromozomy (XX nebo XY), jednodušeji na přítomnost nebo nepřítomnost sexchromatinu (je však nutno vyšetřit víc buněk, protože u části bude i přítomný sexchromatin neviditelný vzhledem ke svému umístění na jádře vůči pozorovateli a záleží též na kvalitě mikroskopu).
Nicméně i sportovkyně s nízkým testosteronem (odpovídajícím normě pro ženu) a chromozomy X a Y budou patrně zvýhodněny, protože jejich buňky jsou pravděpodobně na testosteron citlivější, nebo alespoň reagují na tento hormon jinak než buňky XX.
Ono vyšetření na testosteron se dělá i jako sledování dopingu. Přiznávám se, že mě vždy fascinovalo, že jsou sportovkyně vykrmovány pomocí derivátů testosteronu, které jim dělají nejrůznější zdravotní potíže, když pro kravičky se už dávno používá podobný "doping" (na růst svaloviny na lepší stejky apod.), odvozený od ženských pohlavních hormonů, který by v ženském organismu nadělal daleko méně negativních vedlejších účinků.
Jak z toho ven?
Asi se mnou mnoho lidí, orientovaných na politickou korektnost, nebude souhlasit, ale patrně by většina osob s nepravidelnostmi v oblasti chromozomů i hladiny testosteronu měla být ze ženského sportu vyloučena. To se jistě týká i trans osob, protože i kastrovaný a hormonálně léčený původně muž po svém předchozím stavu zdědí vyšší hustotu kostry, kosterních svalstva, lepší hospodaření s kyslíkem a některé další faktory, zvýhodňující ho proti ženám. Byl by nesmysl i stavět proti ženám trans (původně) ženu převedenou na muže, protože ta bude proti nim ve výhodě v důsledku hormonální léčby.
Je otázka, zda stavět osoby se stejnou nepravidelností ve sportovních soutěžích proti sobě, ono je jich totiž s abnormalitou stejného druhu málo.
Bez ohledu na to, že v normálním občanském životě uvedené nepravidelnosti většinou nevadí, je třeba ze sportovního hlediska na tyto lidi pohlížet jako na invalidy určitého druhu. A je zapotřebí tvrdě říct, že jako nemůže být stodvacetikilový kulturista baletkou, silně výškově podprůměrná osoba reprezentantem v basketbalu, nebo beznohá osoba rekordmanem ve sprintu, tak nemohou tyto osoby do některých (či dokonce všech) sportů. Život nikdy není stoprocentně spravedlivý a jde spíš o to, míru nespravedlnosti udržet na co nejnižší úrovni a ne ji záměrně zvyšovat, jak to učinil MOV na poslední olympiádě.
Takže sportovkyně I. Chalífová má podle informací od mezinárodní boxerské asociace mužské buňky (XY) a vysoké hladiny testosteronu. Nemusí být trans osoba, nemusí být hermafrodit, ale do ženského sportu rozhodně nepatří. Její stav není její vina, ale to, že se aktivně cpe tam, kam nepatří, už její vina je. Nejvyšší vina leží ovšem na těch, kteří ji mezi ženské boxerky pustili.
Žádné komentáře:
Okomentovat