Novinky.cz přinesly referát o zprávě vědců, kteří líčí brzkou záhubu Velkého bariérového útesu u pobřeží Austrálie, skládajícího se z korálových útvarů, který údajně ohřev mořské vody ničí a hrozí jeho úplný zánik. Je tomu tak doopravdy?
Co se dělo
Vědci zkoumali tzv bělení korálů v tomto útvaru v teplých rocích 2016, 2017, 2020, 2022 a 2024. Proč je nezkoumali i v rocích studenějších, je záhada.
Dále zkoumali na základě pozůstatků z minulých období, tedy proxy metodou, teplotu zdejšího moře od roku 1618 po rok 1995. Proč pro pozdější data nepoužili exaktní měření teploty vody, je opět záhadou.
Následně dospěli k závěru, že globální oteplování zcela jistě hrozí záhubou onoho přírodního útvaru a dožadují se jeho zařazení pod objekty sledované UNESCO.
Článek na Novinkách cituji, ovšem posléze, jako starší, nejspíš bude za paywallem: https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-nejvyssi-teploty-oceanu-za-400-let-velky-barierovy-utes-nemusi-oteplovani-prezit-40483666
Charakteristické také je, že Novinky nepřinesly odkaz na původní článek v Nature. Najdete ho zde: https://www.nature.com/articles/s41586-024-07672-x
Článek se snaží působit vědecky, ale vynechává prakticky vše, co by mohlo základní tézi o "šílené hrozbě oteplování" nějak zpochybnit. Dokonce i v diskusi. Zpochybňuje jej rovněž to, že pracuje s klimatickými modely jejichž věrohodnost je obecně sporná.
Problémy
O hynutí korálů ve Velkém bariérovém útesu se u nás psalo už za socialismu. Dávalo se tehdy do souvislosti s přemnožením jednoho z dravců, živícího se korálovými polypy, jehož apetýt měl zlikvidovat aktivní útesy (s polypy, které je vytvářejí a opravují) a mrtvé korálové útesy se měly následně rozpadnout. Nikdo tehdy nezmiňoval nějaké oteplování.
V 90. letech informace o této "hrůze" utichly. Korály se dostaly do vynikající kondice a dokázaly své požírače "přerůst".
Vztah koncentrace oxidu uhličitého ve vodě, kyseliny uhličité v ní a jejím pH je takový, že s růstem koncentrace tohoto plynu ve vodě roste množství plynu zreagovaného s vodou na kyselinu uhličitou a s růstem koncentrace této kyseliny klesá pH. Při vytlačování oxidu uhličitého z vody (třeba jejím oteplením) se kyselina uhličitá štěpí na oxid uhličitý a vodu (aby poměr ve vodě rozpuštěného plynu a z něj vznikající kyseliny zůstal stejný) a se snížením absolutní koncentrace kyseliny ve vodě roste pH.
Spolu s růstem teploty mořské vody tedy došlo i v moři kolem bariérového útesu ke snížení koncentrace CO2 v ní a současně došlo i ke zvýšení pH této vody. To oboje prospělo jak korálům, tak mrtvé hmotě útesů.
Dovoluji si připomenout krasové jevy, v jejichž rámci je zodpovědná za rozpouštění vápence a vznik jeskyní v něm právě voda s vysokým obsahem CO2. V některých krasech se jedná o dešťovou vodu, která tento plyn vychytala ze vzduchu cestou z mraků na zem (třeba Moravský kras), v jiných (u nás třeba kras u Hranic na Moravě) je onou agresívní vodou jím sycená hlubinná minerálka. A výměšky korálů jsou na kyselinu uhličitou citlivé srovnatelně jako vápenec, ostatně v některých krasech jsou pradávné korály součástí hornin v nichž krasové jevy probíhají.
Takže nárůst teplot svým vlivem na obsah CO2 (jeho snížením) v mořské vodě a na její pH korálům jednoznačně prospěl.
Manipulace
Agitka nezmiňuje právě ono zlepšení kondice korálů v souvislosti s ovlivněním koncentrace CO2 ve vodě a jejího pH. Věnuje se pouze fenoménu blednutí korálů v teplých letech. Je ovšem otázka, zda koráloví polypi musejí mít tolik symbiontů, pokud jsou v lepší kondici a úhyny těchto živočichů agitka nezmiňuje.
Velmi manipulativní je onen rok 1618, zvolený jako začátek měření proxyteplot. Je to období počátku Malé doby ledové, klimatického extrému, ničícího biosféru i lidskou civilizaci (její nástup byl jedním z faktorů vyvolávajících třicetiletou válku). Kdyby šli s oněmi daty hlouběji do minulosti, stačilo by tak padesát let, narazili by na období výrazně teplejší než současné a mohli by s daleko větší jistotou, než jakou obsahuje tato jejich agitka, ohodnotit vliv vyšší teploty světového oceánu na život a kondici korálů a živočichů, kteří je vytvářejí (to by ovšem byla věda, a ne politická agitka). Něco takového by se oteplistickým alarmistům zcela jistě nehodilo do krámu.
Je také známo (fosílie korálů, nacházené v oblastech bývalého mořského dna, a tedy i na našem území), že korálové útvary rostly i v daleko teplejších geologických obdobích než je to současné. Patří k primitivním a vývojově velmi starým živočichům (prokazatelně existovaly už v prvohorách) a jejich vývojové linie musely přežít daleko větší teplotu mořské vody než je současná (ale i ta, kterou vyhrožují alarmisté). A byla to období, kdy relativně teplé byly i oba zemské póly.
Charakteristické je (a je to o něco nenápadnější manipulace, ten rok 1618 by měl praštit do nosu jakéhokoli absolventa středoškolského dějepisu), že práce pracuje jen s jakýmisi relativními teplotami, odchylujícími se od "průměru", aniž by v ní byla k nalezení hodnota této teploty (všude za zadáním "°C" do vyhledávání jsou v textu práce k nalezení jen teploty relativní).
Z jiných zdrojů lze ovšem zjistit, že teplota mořské vody v této oblasti je kolem 20 stupňů Celsia, přičemž korály rostou i v cca o deset stupňů teplejším Rudém moři (jeho teploty ohlásí přímo vyhledávač Google) a rostou i v lagunách tichomořských atolů, kde je teplota vody (podle různých zdrojů) opět vyšší než v okolním moři, které má těch +- 20 stupňů (hlavně v těch lagunách, které méně komunikují s okolním mořem). A v těch lagunách jde přitom o stejné druhy, nebo blízce příbuzné, těm korálům, které budují onen bariérový útes. Takže s použitím těchto zdrojů je nutné jako zcela fantaskní odmítnout představu, jak se korály hluboko pod teplotou, jakou v jiných oblastech běžně tolerují, "vaří a hynou". Což platí i pro ono "šílené oteplení" o 1,5 stupně Celsia oproti současnosti, jímž klimatologové vyhrožují.
Je rovněž dobré si uvědomit, že podobných "studií" o "klimatické katastrofě" je daleko víc. Žvásty o tom, kolik např. tam či onde zemřelo lidí na základě "bezprecedentních veder", je nutno zcela odmítnout. Zčásti jde o ryze fiktivní mrtvolky, zčásti o to, že současné správy těch postižených měst nejsou s to udělat pro obyvatele ani taková opatření, jaká běžně dělali naši předkové v době středověkého klimatického optima, případně v porovnání se současností výrazně teplejším 16. století.
Není to poprvé, co se dal dříve prestižní časopis Nature zneužít k publikaci alarmistických agitek. Zmíněná práce je spíš důkazem zoufalství oteplistů, jejichž katastrofální prognózy se míjejí s realitou (a lidé na ně proto přestávají slyšet) a oni musejí tu realitu doslova znásilňovat, aby udrželi alespoň pro méně vzdělanou část populace onu fikci o "šíleně katastrofálním" oteplování. Proti kterému se musí bojovat, dokud vůdčím bojovníkům proti oteplování nepopraskají peněženky a břicha, obojí z přecpání.
Žádné komentáře:
Okomentovat