V současné době roste odpor občanů proti vakcinacím a současně roste snaha státních organizací vakcíny "horem spodem" do občanů násilně cpát, bez ohledu na jejich přínos nebo naopak rizika. Souvisí s tím jistě i snaha dát co nejvíce pravomocí dnes již silně pochybné WHO.
Historie
Historicky první vakcínou byla už v 17. století Jennerova (17. května 1749 – 26. ledna 1823) vakcína proti pravým neštovicím. (Dříve se používala tzv. variolace, tedy snaha vyvolat pravé neštovice ve formě lokálního zánětu, ale to je něco trochu jiného.) Ta je zajímavá tím, že využívá velkou podobnost (i pro lidský imunitní systém) vysoce patogenního (v některých epidemiích i hodně úmrtí nad polovinou nakažených) viru pravých neštovic a poměrně málo patogenního viru neštovic kravských. Za očkováním stálo pozorování, že britské dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice, netrpí neštovicemi pravými. Aby bylo jasno, v těch dobách se považoval obličej bez jizev od pravých neštovic za "zvláštní znamení" a uplatňoval se jako takové například u zločinců na útěku.
Přestože samotná myšlenka pochází tedy od bezejmenných pracovnic v tehdejší živočišné výrobě, Jennerova zásluha je, že onu tradovanou lidovou moudrost vyzkoušel v praxi a shledal ji pravdivou. Načež neváhal položit na oltář vědy a pokroku svou profesní kariéru a další benefity z práce vesnického lékaře plynoucí, a skutečně to očkování zavedl.
Měl trochu štěstí, že nenatrefil na klienta s oslabenou imunitou (u něhož by mohly kravské neštovice proběhnout jako celkové onemocnění s výsevem neštovic po celém těle, byť s vysokou pravděpodobností probíhající lehčeji než pravé neštovice) a nedošlo ani ke komplikacím, jaké představuje vnesení kapaliny či hnisu z kravské neštovičky do oka (může dojít až k oslepnutí).
Očkování se, přes pomluvy a odpor zpátečnických vrstev, prosadilo nejen ve Velké Británii, ale v podstatě po celém světě, včetně tehdejších kolonií evropských států. Španělé dovezli virus kravských neštovic na postupně infikovaných sirotcích (prostředky jako suchý led a termosky tenkrát prostě nebyly) do kolonií v Jižní Americe a proočkovali tamní domorodce, kteří byli na pravé neštovice citlivější než Evropané, protože do připlutí Kolumba na tomto kontinentu neštovice nebyly, ba ani nebyli tamní příbuzní Tura domácího nemocní kravskými neštovicemi.
Za dalším očkováním stálo až Pasteurovo pozorování, že některé infekce pokusná zvířata nemohou dostat dvakrát po sobě (MMCH při současných předpisech pro zacházení s pokusnými zvířaty, prosazených různými aktivisty s podporou EU, by k tomuto pozorování nemohlo dojít). Od toho byl už jen krůček k idei oslabení původce choroby tak, aby nevyvolal závažné onemocnění, ale imunitu vůči němu ano. Pasteur také prokázal, že postup je vhodný i pro infekce, jejichž původce není znám, vyvinutím očkování proti vzteklině (jejíž původce byl objeven až desítky let po jeho smrti, poněvadž k tomu je potřebný elektronový mikroskop, jaký byl zkonstruován až po druhé světové válce).
Snad paralelně s akcemi Evropanů přišli někteří pastevci na jihu Afriky na to, že proti tuberkulóze dobytka lze zvířata chránit tím, že do zářezu v kůži jejich ocasů se dá kousek plic zvířete, které na tuberkulózu uhynulo. Následně sice zvířeti ocas upadl, což byl nejen estetický defekt, ale snížilo to i jeho možnost odhánět mouchy, ale ochranu proti tuberkulóze to zajišťovalo (zmiňuje to H. R. Haggard v "Dolech krále Šalamouna").
Pochopitelně, očkování se následně vyvíjelo a byla snaha vyvinout je především proti velmi závažným chorobám, s vysokou pravděpodobností úmrtí nebo doživotních následků.
To se v principu v řadě případů zdařilo. Podařila se eradikace pravých neštovic a řada dalších chorob byla silně utlumena. U nás se např. už v 50 letech podařilo dostat na nulu dětskou obrnu. Měli jsme (Československo) sice cca deset případů ročně virózy s obrnami, ale vždy se podařilo prokázat, že se jednalo o jiný typ viru. Podobně byly téměř vymýceny spalničky, záškrt, černý kašel a některé další choroby, tetanus se stal vzácností. Pokrok nastal i v souvislosti s výskytem vztekliny (podílela se na tom mj. vakcinace lišek). Tyto úspěchy zavádění vakcinace rozhodně nelze zpochybnit.
Důležité je, že tvůrcům prvních vakcín, ale i jejich bezprostředním nástupcům šlo především o záchranu lidských životů. Velice často měli jiné zdroje financování než prodej vakcín. Důležitá také byla rovněž značná decentralizace výzkumu i výroby těchto prostředků.
Hodnocení
Jako u kteréhokoli medicínského zákroku je nutné i u očkování hodnotit onen známý poměr cost : benefit. Tedy co negativního očkování přinese (včetně nákladů, samozřejmě), versus jaký přínos od něj bude.
Je jasné, že u nemocí se stoprocentní, nebo tomu stu velmi blízké úmrtnosti, můžeme tolerovat daleko vyšší cost vakcinace než v případě ochrany před chorobami daleko banálnějšími. Takže v případě vztekliny (celosvětově jsou známy snad jen dva případy přežití, a to stejně po očkování, pouze aplikovaném pozdě vzhledem k době, kdy byl pacient infikován - takže došlo k rozvoji počátečních příznaků nemoci, které posléze ustoupily, a stejně se zásadními trvalými následky, jako jsou obrny a demence) je možné tolerovat i jedno procento komplikací a jedno promile úmrtí - při třicetiprocentní pravděpodobnosti onemocnění vzteklinou po pokousání vzteklým zvířetem, což je totožné s pravděpodobností smrti na vzteklinu.
Je ovšem problém, pokud nějaká vakcína má nemocnost a smrtnost srovnatelnou s chorobou, proti níž má působit, což je jednoznačně problém mRNA vakcín proti COVIDu, byť ona účinnost je silně nadsazená, protože existují studie, podle nichž vakcinace ani nesnížila riziko infekce, ani riziko těžkého průběhu (spojeného s hospitalizací), ani riziko úmrtí. Takže při zohlednění těchto studií by byl jediný její efekt výdělek producenta tohoto "léku".
Dalším takovým problémem je i pokles účinnosti vakcín, především moderních, oproti jejich nemoderním předchůdcům.
Kausa odbarvená tinktura
Protože tatínek byl farmakolog, znám od něj "roztomilou historku z natáčení" o tom, jak byla vyvinuta naprosto perfektní jodová tinktura, bezbarvá a nečinící skvrny na oděvu. Což je opravdu nectnost jodové tinktury, která velice ochotně reaguje (respektive atomární jód v ní obsažený) jak s umělou, tak i syntetickou tkaninou za vzniku většinou tmavohnědých skvrn, které nejdou vyprat, protože se v nich jód z tinktury sloučí s materiálem tkaniny za vzniku dosti chemicky odolných barevných sloučenin. Jistě je nějak odstranit jde, ale zpravidla stylem známé scény z filmu "Císařův pekař, pekařův císař": "Skvrnu pořídíme snadno, cizinec laskavě promine."
A tak se soudruzi jali vyrábět bezbarvou jodovou tinkturu, kterou získali jednoduše, totiž přidáním thiosíranu sodného do normální jódové tinktury. Tato látka skutečně jodovou tinkturu odbarví, takže ta posléze skvrny nedělá. Problémem ovšem je, že přidáním thiosíranu se atomární jod, rozpuštěný v tinktuře, přemění v jodový iont, který je sice bezbarvý, ale má také nulové desinfekční účinky. Takže taková tinktura má asi stejné účinky, jako potření rány třeba vodkou nebo slivovicí (whisky by přišla moc draho). Prostě, desinfekční účinek jódu jako takového je touto úpravou zcela eliminován.
A trvalo dost dlouho, než soudruhům farmaceutům došlo, že udělali totální pitomost, protože onu nežádoucí vlastnost jódu dělat fleky na šatech i jinde (třeba podlahových krytinách) nelze oddělit od oné desinfekce ran a dalších účinků (např. "přilákání" imunokompetentních buněk na místo poranění), kvůli níž se jodová tinktura aplikuje.
Mimochodem, je dobré mít v lékárničce thiosíran sodný (býval součástí ustalovače a běžně k mání v obchodech s fotografickými chemikáliemi), protože v případě kápnutí na oděv a něco podobného, stačí špetku těchto krystalků poplivat a třít jimi onu skvrnu od tinktury (nebo i jodoforu typu Jodisolu apod.). Pokud se to udělá v řádově desítkách sekund po potřísnění, je zpravidla skvrna zažehnána.
A ještě jednou cosi OT: Jodová tinktura odbarvená thiosíranem by se dala použít při zamoření radioaktivním jódem jako profylaxe proti vychytávání tohoto jódu štítnou žlázou v případě absence tablet jodidu draselného, které jsou k tomu určeny. V době havárie Černobylu někteří lidé požili jodovou tinkturu. Ta má tentýž účinek ale může poleptat sliznici úst, hltanu a jícnu, zatímco po přidání thiosíranu tinktura leptavý účinek ztrácí. Thiosíranu není třeba se nějak bát: je (či byl) v tabletách speciality Carbotox spolu s živočišným uhlím.
Tahle kauza už ukazuje jednu důležitou věc, že časem se stala u léčivých prostředků obecně důležitou nikoli užitečnost a účinnost, ale jejich atraktivita a prodejnost. Další poučení spočívá v tom, že po relativně dlouhou dobu byl vyráběn nesmysl, jehož neúčinnost je prokazatelná na úrovni středoškolské chemie (alespoň těch 70. let, kdy jsem ji studoval).
Analogie nesmyslu
Klasické očkovací látky vyvolávaly reakci, spočívající ve zvýšené teplotě až horečce u očkovaného (zejména dítěte), nechutenství, negativních změn nálady apod., zkrátka příznaků mírně probíhající choroby.
Tato reakce je naprosto logická. V jejím průběhu se imunitní systém "naučí" příslušnou chorobu zvládat a skutečně v případě kontaktu s "divokým" původcem patřičně zareaguje a většinou dlouhodobě, často doživotně, si původce infekce pamatuje a ví, jak na něj. Tato reakce je prostě znamením, že se očkování "ujalo".
Ona reakce ovšem byla některým rodičům proti srsti, a tak soudruzi, místo aby vysvětlili podstatu problému, začali vyvíjet "šetrné vakcíny", které uvedené problémy nevyvolají, ale vyvolají daleko méně kvalitní a jen krátkodobou imunitu proti danému onemocnění. Výsledkem jsou například "šetrné" vakcíny proti spalničkám, které podobné potíže nezpůsobují, avšak u části očkovaných už v dorostovém věku poklesne imunita natolik, že na středních školách a učilištích dochází ke vzniku menších epidemií spalniček. A nejde jen o spalničky, podobně funguje "šetrné" očkování i proti černému kašli, záškrtu a dalším podobným chorobám, které klasické "nešetrné" vakcíny na celá desetiletí vymýtily, protože imunita jimi způsobená byla prakticky doživotní. A nyní tato choroby opět začaly být součástí praxe praktických lékařů.
Pochopitelně, reakce na selhávání oněch "šetrných" vakcín ze strany výrobců je, že se bude přeočkovávat. Takže místo jedno "nešetrné" vakcíny vám budeme píchat "šetrnou", a to opakovaně, ideálně vždy po pár letech po celý život. Zisky farmaceutických firem budou bobtnat jako hrách nebo fazole v míse s vodou.
Pochopitelně, pokud se do celé kauzy zapojí "věčně chudí" státní úředníci, jimž nějaký příspěvek od farmaceutických firem přijde vhod, můžeme se dočkat opravdu povinného očkování co pár let proti něčemu, vůči čemu bylo za "zlých komunistů" jedno očkování s doživotním účinkem (pro zjednodušení pomíjím pacienty s AIDS a podobnými chorobami, u nichž selhává imunita včetně té, která byla navozena očkováním).
Čili šlo o další stupeň degenerace tvorby a produkce vakcín, kdy ještě více šla do kopru snaha o pozitivní efekt na zdraví, aby ustoupila ryze komerčním zájmům výrobců.
Jistěže to celé akcentovaly pseudovakcíny na bázi mRNA, kvůli nimž WHO změnila definici vakcíny, protože to v reálu žádné vakcíny nejsou. Dovolím si parafrázovat Shakespeara, že exkrement přejmenovaný na máslo bude dál páchnout jako exkrement a jeho požití bude vyvolávat zdravotní potíže.
Vakcíny působí tak, jak bylo uvedeno výše: Imunitní systém se setká s něčím, co je imunitně velmi podobné původci choroby, nebo jeho hlavnímu patogennímu faktoru (např. záškrtovému nebo tetanovému toxinu) a vytvoří si schopnost na něj reagovat, takže když se dostane do kontaktu s opravdovým "divokým" patogenem, je jeho reakce daleko promptnější než u neočkovaného. U tetanu to jde dokonce tak daleko, že prodělání tohoto onemocnění (s pravděpodobností přežití cca 1 : 1) žádnou imunitu nezanechává, na rozdíl od aplikace inaktivovaného a pro imunitu "zviditelněného" toxinu v rámci očkování (protože pak už imunita reaguje i na neupravený toxin).
mRNA nesmysly
Preparáty na bázi mRNA se v podstatě podobají infekčnímu agens, které donutí infikované buňky k produkci protilátek nebo k reagování na patogen coby "buněční zabijáci". Takto to vypadá hezky. Původně to bylo určeno pro osoby s velice oslabenou imunitou, které nelze očkovat, protože živá vakcína by u nich mohla vyvolat fatální onemocnění, a neživá vakcína by imunitu nevyvolala, protože imunitní systém, rozvrácený třeba pokročilým AIDS, nebo kombinací cytostatik a ozařování u nádorových pacientů (apod.) už není s to zareagovat jako celek, ale jeho efektorová část ještě je jakési reakce schopna.
Je třeba připomenout, že u klasické vakcinace i při onemocnění chorobou přijdou do kontaktu s antigeny patogenu receptory imunitního systému. Informace z nich je zpracovávána v dalších jeho částech, včetně porovnávání se seznamem tolerovaných antigenů (jsou to především antigeny vlastního těla), který si imunitní systém novorozence vytvoří krátce po narození. Je to celá kaskáda reakcí, na níž může být proces v kterémkoli stupni zastaven, pokud je v dané fázi vyhodnocena reakce na antigen jako nežádoucí. Až nakonec dojde pokyn k B-lymfocytům vyrobit protilátky a k T-lymfocytům vyputovat na místo nákazy a antigen i s jeho nosiči likvidovat.
A je třeba si uvědomit, že výše popsaný systém se vyvíjel stovky milionů let pod kuratelou nemilosrdného darwinského výběru, řídícího se zásadou, že přežít může jen to nejlepší. Vrtat do toho má opravdu cenu jen u těžce postižených pacientů na nichž se už toho moc pokazit nedá.
Zatímco imunizace klasickou vakcínou je srovnatelná s tím, že zkontroluji, zda mám doklady od sebe i od auta, auto odemknu a nastartuji klíčkem, mRNA je snad ještě agresívnější než vylomeni zámku od dveří, urvání zámku pro klíček a nastartování spojením utržených drátů (jsem si vědom, že u moderních aut, prolezlých elektronikou, se už takto nastartovat nedá).
Také krátce po zveřejnění snah aplikovat tyto prostředky zdravým lidem protestovali jejich původní tvůrci a upozorňovali na to, že pro zdravé lidi tyto prostředky vůbec nebyly ani zamýšleny. Načež je placení pohůnkové farmaceutických firem odpojili od sociálních sítí.
mRNA nesmysly byly jen pofidérně testovány na bezpečnost, v podstatě se zadáním "nic špatného nesmí být zjištěno". Poněkud to připomíná, jak za komunistů soutěžily kraje o kvalitu vody. A jeden krajský hygienik soutěž "vyřešil" tak, že přísně nařídil do všech vzorků vody, zasílaných do oné soutěže, přidat nepatrné leč postačující množství preparátu na chlorovou desinfekci vody. Podobnost v podstatě zákonitá, protože farmaceutický oligopol se chová prakticky stejně jako druhdy složky totalitního státu.
Až různé "disidentské" studie, s velkými problémy nalézt cestu k odborné veřejnosti, odhalily skutečnost, že tyto preparáty nepůsobí jen na efektorové buňky imunitního systému, jak deklaruje výrobce, ale i na řadu dalších buněk vycházejících z mezodermu (na raném lidském zárodku se jako první vývojově oddělí zevní ektoderm, vnitřní endoderm a mezi nimi vmezeřený zárodečný list, což je onen mezoderm, a z něj vznikají i složky imunitního systému, ale také krev a srdečně cévní systém a také kosti, vazivo a kosterní svaly). Nicméně mohou být napadeny i další buňky, včetně buněk nervového systému (který vzniká ze zevního zárodečného listu, jehož část se zanoří do hloubi vznikajícího zárodku a oddělí se od tohoto listu). Pokud jsem správně informován, jedná se ty buňky, které v nervové tkáni dělají to samé, co jinde buňky imunitního systému.
Faktem je, že při důkladném a odpovědném testování, které nikdy nebylo provedeno, by uvedené problémy nemohly uniknout pozornosti, a faktem je rovněž i to, že napadení jiných buněk organismu než plánovaně cílových buněk jeho imunitního systému stojí za naprostou většinou komplikací (včetně fatálních) vyvolaných tímto zákrokem. Bylo zjištěno i to, že alespoň v některých tkáních se genetická informace z mRNA přenáší i na potomstvo napadených buněk (v reálu existuje víc možností, jak se to může dít), takže slova jednoho ze slovenských ministrů o "geneticky modifikovaných lidech" jsou svým způsobem pravdivá, bez ohledu na hýkání desinformátorů, napojených na covidové penězovody.
Můžeme brát jako ukázku "kvality" veřejnoprávních médií neinformování o faktu, že zdravotní sestra, které byla v rámci kampaně mRNA "vakcína" aplikována, údajně jako prvnímu člověku na světě, na následky této aplikace asi po týdnu zemřela.
Ještě jeden aspekt
Proces degenerace tvorby vakcín od výroby vysoce účinných preparátů ke tvorbě preparátů se silně pochybnou účinností a vedlejšími účinky naprosto neodpovídající reálnému riziku pro neočkované osoby má ještě jeden aspekt:
Byly to aktivity "ochránců zvířat": Ty nakonec vedly k šílenému prodražení jakéhokoli pokusnictví na zvířatech, i toxikologických testů. Důsledkem, před nímž varovala rozumnější část vědecké obce již v oněch raných devadesátých letech, byla praktická likvidace nezávislého akademického výzkumu. Stávající výzkum je zpravidla silně podřizován farmaceutickým firmám a zpravidla nesmí dělat nic, co by bylo v rozporu s jejich zájmy. Stejně tak byla zlikvidována výzkumná pracoviště malých a středních firem.
V důsledku toho se silně zpomalil výzkum řady skupin léků. Je to logické, pokud běžel nezávislý výzkum, bylo vždy riziko, že objev, držený pod pokličkou, dokud si předchozí generace léků téhož typu "na sebe nevydělá", bude patentován nějakou menší firmou, nebo bude látka a její příprava publikována ve vědeckém časopise (což tehdy bylo v podstatě neslučitelné se získáním patentu), a tudíž existovala motivace jít s tím lékem včas ven.
Lze odhadnout, že v našem státě umírají v současné době až dolní stovky lidí ročně na choroby, zvládnutelné léky, které sice existují, ale je v rozporu s ekonomickým zájmem výrobce je dát na trh (dost mu vydělávají jejich méně účinní předchůdci). Přičemž s každým rokem umělého zpomalování výzkumu tyto počty rostou, a spíš budou růst exponenciálně než jen lineárně.
Jistěže je zde i problém testů na zvířatech:
Pamatuji doby, kdy toxikologický test byl levnější než chemický (či fyzikálně chemický) a dokázal jako benefit zachytit i toxiny, s nimiž se nepočítalo a jejichž analytika ani nebyla k dispozici. Testovala se např. přítomnost aflatoxinů v některých potravinách a potravinových surovinách na jednodenních káčatech, extrémně citlivých na aflatoxiny. Přičemž zachycena byla jakási "suma aflatoxinů", včetně těch druhů této skupiny jedů, které v té době nebylo možné chemicky stanovit a i dnes by to byl značný problém, řešitelný jen na dvou třech pracovištích v tomto státě, a ještě rozhodně ne na počkání (ten test na káčatech trval cca 24 hodin).
A, obávám se, že i dnes by přišlo nějakých 10 - 12 jednodenních káčat levněji než analýza oněch více než deseti různých aflatoxinů na vysokotlakém kapalinovém chromatografu. A pokud by laboratoř nebyla zavedena na analýzu daného druhu potraviny nebo suroviny, znamenalo by to navíc vývoj nové varianty stávající analytické metody (předcházející finálnímu prohnání vyčištěného extraktu mašinou za několik milionů), tedy práci několika vysokoškoláků a laborantek na desítky dnů s náklady v tisících za každý den. I pouhý přechod analytiky "jen" z kravského mléka na kozí či mateřské trvá a stojí, jak bylo uvedeno.
Budu hodně ošklivý: Odbourání levných, rychlých a spolehlivých testů na zvířatech a jejich náhrada testy podstatně dražšími (a ještě často ne tak spolehlivými) je jedním z důvodů, proč jsme nuceni na léčení některých dětí se vzácnějšími chorobami pořádat veřejné sbírky. A jistěže k tomu přispívají i "moderní šetrné" vakcíny s nutností opakované revakcinace, placené z prostředků zdravotnictví.
A i výše uvedené zablokování výzkumu přispělo ke stavu, kdy proti COVID byly najednou jen mRNA pseudovakcíny s pochybným benefitem a velkými riziky. Kdyby na tomto problému pracovaly desítky pracovišť v každé větší zemi, patrně by byly k dispozici preparáty jednak účinnější, jednak méně rizikové.
Reakce lékařské obce
Faktem je, že významná část lékařů si zachovala k "vakcínám", údajně proti COVID, zdrženlivost. Řada z nich i na odborných akcích veřejně prohlašovala, že raději "vakcínu" vylijí do výlevky a pacientovi nepíchnou buď nic, nebo jen něco neškodného. Ještě víc se jich odmítalo covidové kampaně účastnit, proto na ni nakonec byli nahnáni starší medici. Ve svých ordinacích se této kampaně účastnili prakticky jen "zlatokopové", od nichž lucidnější pacienti prchají, jak jen trochu mohou.
Podobná situace byla i v jiných zemích. Lékaři prostě při promoci cosi přísahají, mj. to, že nebudou pacienta poškozovat, a je potěšitelné, že řada z nich se nesnažila stát kandidáty na titul "Mengele roku", ale snažila se své pacienty různými způsoby před tímto vysoce rizikovým a neúčinným zákrokem chránit. Ostatně, nedávno proskočila (opět spíš v alternativních než veřejnoprávních médiích) informace, že v USA zrušili (protože Trump) obžalobu lékaře, který cca 25 000 pacientům na jejich přání místo vraždící pseudovakcíny aplikoval fyziologický roztok.
Lékařská obec se i tedy v podmínkách covidové totality zachovala jako celek dosti pozitivně, zejména tuto linii drželi starší lékaři s delší praxí, mající širší přehled o oboru.
Z výše uvedeného také plyne skutečnost, že nežádoucí (až fatální) komplikace mRNA "vakcín" je nutno vztahovat k podstatně menšímu počtu pacientů, tedy ne k těm "papírově vakcinovaným", kteří dostali neškodnou slanou vodu, nebo ani tu ne. Na druhé straně existence těchto pacientů dosti zpochybňuje blekotání o "superúčinnosti" mRNA sajrajtů, protože pokud by "vakcinace" byla účinná, ti lidé se slanou vodou místo "vakcíny" by museli onemocnět a v určitém procentu i zemřít (a pokazit statistiku oficiálně očkovaných).
Osobně doufám, že toto selhání farmaceutického průmyslu, velmi podobné jeho chování za aféry s léky obsahujícími thalidomid (nejznámější je Contergan), bude časem řešeno, a daleko tvrději. Jsem toho názoru, že producenti těchto "vakcín" by měli být potrestáni srovnatelně s tím, jak bylo po válce naloženo s koncernem I. G. Farben (a i u něj byly tresty dosti bagatelní).
Poučení jak z COVIDu tak i thalidiomidu je, že farmaceutický průmysl musí být permanentně pod bdělým dozorem demokratického státu s hrozbou opravdu tvrdých sankcí, jak proti firmám tak i proti jejich managementu.
Trochu šířeji
Není náhodou, že byl v USA do státní administrativy dozorující léky postaven R. F. Kennedy, Jr., kterého spousty aktivistů, zcela jistě z nezištné lásky k producentům vakcín a pseudovakcín, označují za "antivaxera a desinformátora". Jeho hlavním hříchem je skutečnost, že požaduje velmi důkladné šetření každé vakcíny před tím, než bude aplikována v nějakém "ostrém" režimu.
Což je přesně to, co se nedělo v souvislosti s mRNA "vakcínami", jejichž zkoušení bylo ubohé a (patrně záměrně) bez možnosti zachytit jejich případné negativní účinky. Navíc i osobám bez medicínského vzdělání musí být jasné, že negativní dopady preparátu, objevující se třeba po pěti letech, těžko zachytí několikaměsíční či dokonce ještě kratší testování.
Nelze se také divit negativnímu postoji RFK, Jr. vůči očkování těhotných žen, protože i se svou pouhou pregraduální státnicí z porodnictví a gynekologie si dokážu představit víc mechanismů negativního ovlivnění zárodku, plodu či samotného těhotenství (= vyvolání potratu). Ostatně, u řady vakcín odpovědnější výrobci upozorňují na těhotenství jako kontraindikaci jejich aplikace. Dokonce i někteří výrobci mRNA pseudovaskcín měli oficiálně v příbalovém letáku těhotenství jako kontraindikaci, což ovšem nevadilo našemu soudruhovi ministrovi "vakcinaci" tímto sajrajtem prosazovat.
Stejné problémy nastaly u odpovědných pracovníků v souvislosti s výše zmíněným thalidomidem. V té době zachránila USA Frances Oldhamová, nenáviděná a proklínaná presstituty, pracujícími ve prospěch výdělků farmaceutických firem (zcela jistě zdarma, jen z dobroty srdce). Jejich následníci zase do nás cpali vraždící mRNA. Obě tyto aféry jsou důkazem nulové hodnoty informací z "veřejnoprávních" sdělovacích prostředků, i jejich tvůrců a šiřitelů.
Jsem toho názoru, že požadavek na kvalitní testování léčebných prostředků, jistě ne jenom vakcín, je naprosto základní věc, která by se neměla dát žádným způsobem obejít. Stejně tak by měla být daleko větší zdrženlivost v případě dětí, i těch ještě nenarozených.
Navíc by měla být nadefinována trestní odpovědnost jak managementu, který ono testování zanedbal, tak i pracovníků sdělovacích prostředků, kteří nasazení netestovaného nebo špatně testovaného farmaceutického produktu propagovali a prosazovali. A to i s velmi citelnými tresty, odpovídajícími obecnému ohrožení velkého rozsahu. Neměl bych problém, pokud by tito novináři dopadli jako Vítězslav "Sláva" Jelínek, který za protektorátu psal dobrodružné romány pro mládež, propagující nacismus (viz Ondřej Neff: "Něco je jinak").
Pochopitelně, to znamená dostat do čela státu někoho, kvalitativně podobného Trumpovi, jemuž záleží na občanech a ne na peněženkách oligopolistů či monopolistů.
Přiznám se, že dnes už nevěřím ani onomu obviňování Kennedyho a podobných osob z podvodu při spojení autismu a některých vakcín. Byť jsem tomu dříve věřil. Především proto, že ti samí lidé, kteří za oněmi obviněními stojí, se natolik zkompromitovali za dob COVIDu, že jim nelze věřit absolutně nic bez velmi důkladného prověření čehokoli, co hlásají.
Na druhé straně je jasné, že odvrhování jakékoli vakcinace šmahem, jak se to v současné době děje a stalo se to v některých kruzích módou, představuje vylévání špinavé vody z vaničky i s dítětem. Jak jsem uvedl výše, vakcíny nás zachránily a chrání před řadou chorob, které v historii vedly k velkým epidemiím s obrovskými počty zemřelých.
Faktem ovšem je, že ony zesílené antivakcinační nálady nevykrystalizovaly ze vzduchu, ani v důsledku "ruské propagandy", ale jen a jen ze zkušeností, naprosto otřesných, populace s "vakcinací" proti COVID (nicméně i s dalšími "anticovid" opatřeními). A že tvůrci těchto zkušeností zcela jistě nesou lví podíl na vzniku oné nedůvěry populace k vakcinaci a vakcínám. A že by za tento podíl viny na vzestup antivakcinačních nálad měli nést odpovědnost, i trestní a ekonomickou.
Je jasné, že v této oblasti bude vždy proti sobě stát zájem farmaceutického průmyslu, ochotného vakcinovat "proti všemu", i naprosto banálním chorobám (a pokud možno neúčinnými vakcínami, vyžadujícími periodické přeočkovávání), a zájem občana, chránit si své zdraví před nežádoucími účinky rádoby léčivých prostředků. A jistě je v zájmu občana i státu spíše "hnusná stará" vakcína s jednou aplikací na celý život než "geniální nová a vysoce šetrná" vakcína s nutností přeočkovat co pět či deset let.
Rozhodně není v našem zájmu, aby nám do zdravotnictví zasahovala pochybná organizace WHO, jejíž odborný kredit dostatečně charakterizuje to, že je nyní vedena marxistickým politikem bez lékařského vzdělání. Z této organizace je třeba vystoupit stejně, jako to udělaly USA. A je jistě v zájmu i našeho státu, aby se vakcíny vyráběly u nás, alespoň ty klíčové. Tedy rozhodně abychom nebyli odkázáni na výrobky problematických firem, vyráběné v kdovíjaké Tramtárii. Byť zájem EU je přesně opačný.
Je tedy nutné konstatovat, že i téma ochrany zdravotního stavu našich občanů je, bohužel, vysoce politické až výbušné, a to, co je na tomto poli v našem zájmu, by mohlo vést až k roztržce s Bruselem.
Přes jednoznačně negativní zkušenosti z mRNA "vakcínami" za COVIDu bychom neměli vakcinaci jako takovou šmahem zatracovat. Je však třeba obnovit důvěryhodnost jak výrobců tak i konkrétních výrobků, což se neobejde bez narušení stávajícího oligopolu, který v této oblasti po cíleném zničení farmaceutických továren na území postkomunistických států nastal. Cestou k žádoucímu stavu může být jak daleko preciznější dohled státu nad farmaceutickými oligopolisty (včetně hrozby opravdu drsných trestů), tak i podpora vzniku a rozvoje jejich místní konkurence.
