Vánoční úvaha o vánočních záležitostech

Někdy se stane cosi, co zcela jednoznačně potvrdí to, co člověk hlásal a hlásá, dokonce tak silně, že je mu z toho až úzko.

Štědrý večer

Na Štědrý večer tradičně vaříme štědrovečerní polévku z kapra, letos z kapřích hlav a vnitřností, nakoupených zmražených. To proběhlo bez problémů a polévka se podařila. Když mělo dojít na druhý chod, tedy u nás tradičního kapra v trojobalu s bramborovým salátem, ovanul mě po otevření sáčku s masem "zaručeně humánně zabitého" kapra, chlazeného a s datem trvanlivosti na druhý svátek Vánoční, pach přímo hřbitovní. Či připomínající myš, ležící pár dní ve sklaplé pastičce. Vizuálně skrze obal bylo sice maso v pořádku, ale na jeho povrchu byl páchnoucí sliz.
Problém pochopitelně spočívá v tom, že v rybách jsou bakterie, schopné z jejich bílkovin uvolňovat aminokyseliny a ty přeměňovat na biogenní aminy. Ty jsou pořádně toxické a v podstatě stojí i za úmrtími na některé alergické reakce (při nichž si je člověk vyrobí sám). Patří rovněž mezi tzv. "mrtvolné jedy". Sice jejich požití není tak dramatické, jako otrava špatně vykuchaným čtverzubcem (fugu), ale ke smrti může dojít i dříve, než stačí dorazit sanitka.
Navíc se tyto látky, na rozdíl od jiných bakteriálních toxinů, nedegradují teplem při úpravě pokrmu, takže spolehlivě přejdou do konzumenta.
Můžeme věnovat pietní vzpomínku Haileyho románu "Let do nebezpečí", v němž také došlo k otravě rybami, ale ta postupovala v intencích autorova dramatického záměru poněkud pomaleji. V reálu by se opravdu důkladně otrávení cestující konce letu nedočkali a málo otrávení by se už vzpamatovávali, takže by nebylo nutné odmítat přistání na moři. Ovšem, Pan Autor (jehož si velice vážím, proto ta velká písmena) potřeboval i to dramatické přistání na letišti.
Naštěstí byla k dispozici mražená ryba, takže druhým chodem nebyl pouhý bramborový salát.

Hrobníkova lopata

V podstatě jsme unikli z hrobníkovy lopaty, protože tak silná změna senzoriky, k jaké došlo v našem případě, nastupuje u ryby později, než dojde k produkci biogenních aminů (případně dalších mrtvolných jedů), ostatně to, a zcela správně, konstatuje i zmíněný román, v němž si těžce otrávení cestující, i oba piloti, na rybě pochutnali a nikdo si na změnu chuti či pachu nestěžoval.
Pokud by kažení masa neproběhlo do tak pokročilého stádia, že bylo jasně a jednoznačně pozorovatelné, mohli jsme organizovat závod sanitky s postupem otravy k fatálnímu konci a je otázka, zda bychom všichni přežili. Příští Vánoce mohli mladí klidně slavit bez rodičů i dětí, protože senioři i děti jsou vůči těmto toxinům vnímavější. Po této stránce jsme měli prostě velké štěstí.
Pochopitelně, ne každá špatně uchovávaná ryba musí v sobě obsahovat takovou dávku toxinů, že by to konzumenta zabilo, ale její požití je možná i vyšší riziko než požití zbombované konzervy, v níž může, ale jistě také nemusí, být botulotoxin. To, co se nám snaží bojovníci proti "vánočnímu zlu" vnutit, je tak trochu hra, blízká ruské ruletě. Párkrát to může vyjít, ale dříve nebo později mozek vyletí z hlavy ven.

Trochu širší souvislosti

Maso ryb je riziková potravina, proto také existují i v Bibli omezení jeho konzumace. Nejbezpečnější je čerstvá ryba, která buď byla zpracována přímo na moři do nějaké finální nekazící se podoby (konzerva, mražený výrobek), nebo byla usmrcena krátce před konzumací. Pokud se tak stane v naší přítomnosti, máme pod kontrolou celý proces její cesty od porážky až na náš stůl a jsme proto schopni zajistit bezpečnost rybího masa.
Mražené výrobky z ryb a konzervy jsou zase docela bezpečně zajištěny i takovými prostředky, jako jsou čidla případného rozmrznutí. Opravdu rizikové se ukazují (a byl to i náš případ) chladírenské výrobky, které sice uchovávají oproti mraženým lepší texturu masa (prakticky totožnou s čerstvě usmrcenou rybou), ale z principu věci stačí malá závada na trase mezi výrobou rybího polotovaru z čerstvě usmrcené ryby a zákazníkem, aby nastala havárie.
Jak jsem uvedl, nákup čerstvě usmrcené ryby je výrazně bezpečnější a také její usmrcení doma, které zvládne každý trouba, je stejně bezpečné. Takže tradice kupování čerstvě usmrceného, nebo živého a doma zabitého, kapra není žádná "anomálie" či "nesmysl", ale je to důležitý úkon, chránící naše zdraví.
Je jistě také další bezpečná možnost: Kapra koupit dříve, např. při výlovu rybníka, a doma ihned zpracovat a uložit do mrazničky.
Ovšem, různí "pachatelé dobra", většinou osoby s nízkým stupněm gramotnosti, odpovídajícím absolvování nějaké "pomocné vysoké školy" humanitního zaměření (či dokonce jejímu neukončenému studiu) se snaží tuto tradici zlikvidovat, bez ohledu na naše zdraví a životy. A idioti ve vedení některých potravinových řetězců jim jdou na ruku a toto ohrožení akcentují zákazy prodeje živých kaprů ve svých areálech. Měli bychom jim to v následujícím roce oplatit nezájmem o jiné zboží z jejich prodejen.
Bohužel, kapr od mladých skončil ve směsném odpadu. Stát se to u nás, a ne u nich, skončil by v hrobečku s popiskem: "štědrovečerní kapr 2024, zbytečná oběť ochránců zvířat".

A snad ještě něco navíc

Relativně nedávno prosadili pachatelé dobra ve Velké Británii jakýsi úvod k zákazu usmrcování korýšů (vč. raků a jejich mořských příbuzných) ponořením do vroucí vody. Tak nějak nereflektují, že tito živočichové postrádají čití bolesti (příslušná čidla na nervech), ale i nervový systém, schopný takový vjem zpracovat. Nicméně jejich mikrobiom je ještě náchylnější k produkci biogenních aminů a velice často korýš, ještě projevující "známky života", např. po protnutí hlavní cévy pod vrchní částí krunýře, za očima, již má svalovinu jedovatou. "Předpisově" usmrcený korýš nás tedy může zabít. Samozřejmě nemusí, stejně jako ta zkažená ryba, ale vsadíte na to život svůj, i životy svých dětí?
Jistěže to vede k úvaze, zda si podobné živočichy nedávat raději mimo Velkou Británii a je třeba dát pozor i na to, zda ruka zločinců, snažících se nás zavraždit, tj. ochránců zvířat, už nedosáhla i třeba k nám.

Tahle vánoční příhoda tedy názorně ukázala, jak EU podporou "ochránců zvířat" a zhůvěřilostí (v lepším případě, v horším záměrného zla) jimi prosazovaných, ohrožuje naše zdraví a životy. O jednom Štědrém dnu se sejdou rodiče, prarodiče, i děti a snadno by se mohlo stát, že za rok budou manželům středního věku u stolu scházet jak jejich rodiče, tak i děti, protože tyto věkové kategorie jsou na mrtvolné jedy citlivější než dospělí.

Je Čína náš nepřítel, který nám ukradl výrobu léků?

Současné prohlášení šéfa BIS, že Čína je pro nás nebezpečná tím, že na sebe strhla výrobu většiny léků a může nás kdykoli vydírat tím, že nám je odmítne prodat, je formálně správné. Těžiště problému je ovšem zcela jinde, což pan Koudelka buď nechápe, nebo chápat nechce (či mu někdo nařídil "držet hubu").

Jak to tedy s těmi léky je?

Skutečně se stalo, že Čína vyrábí řadu léků a v mnoha případech na jejich výrobu má monopol, buď z titulu patentových práv, nebo alespoň faktický, že to totiž nikdo jiný nevyrábí. A důsledky tohoto stavu jsou vcelku jasné a pan Koudelka je popisuje v podstatě správně. Problémem ovšem je, že zcela opomíjí příčiny, které tento stav vyvolaly, a které jsou IMHO důležitější.

Příčiny

Bohužel, v EU se stala pro některé aktivisty práce šíleně sprostým slovem, navíc spojeným s politicky nebezpečnými lidmi, zastávajícími naprosto nesprávné a v moderním světě zcela nepřípustné názory. Všechno, co sebeméně překáží oněm bezduchým "šílencům" pracovat a vytvářet hodnoty, je těmito aktivisty prosazováno horem spodem.
Na výrobě léků a hlavně vývoji nových preparátů se do značné míry podepsala "ochrana zvířat", která byla v západních zemích prosazena již někdy v pozdních 70. a raných 80. letech. Tato ochrana je v podstatě nacistickou agendou, protože první zákony tohoto druhu přijalo Německo na počátku nacistické totality. Je také faktem, že různé spolky na ochranu zvířat v tuzemsku i jiných státech velmi intenzívně, od samého počátku okupace po její ukončení, spolupracovaly s nacistickým režimem. Takže jejich likvidace u nás i v dalších státech byla zcela logická a samozřejmá.
K nám se "ochranářský" trend dostal až po roce 1989.
Problém vidím v tom, že bez pokusů na zvířatech, ať si pologramotní nebo negramotní ochranáři tvrdí cokoli, se výzkum nových léků dělat nedá. Nehledě k tomu, že některé alternativy, jako třeba tkáňové a orgánové kultury, jsou spojeny s daleko rozsáhlejším "masakrováním" zvířat než klasické pokusy na celém zvířeti. To, že mají zpravidla nižší výpovědní hodnotu, takže je nutné jich udělat víc, je jen "třešnička na dortu". Problematické jsou i některé požadavky negramotů, co si říkají etikové. Např. to, že by se na jednom zvířeti měl udělat jen jeden pokus a dost. Opakované nasazení již jednou "použitých" zvířat vedlo např. Pasteura k objevení umělé imunizace (zjistil, že nelze pokusná zvířata podruhé nakazit tím samým patogenem; do té doby tento jev nebyl znám).
Praxe je většinou taková, že se ony experimenty přestěhují do zemí třetího světa, případně států s totalitním režimem, jako je ona Čína. To si mohou ovšem dovolit pouze velké firmy. Výzkum ve středních a menších firmách v podstatě skončil, akademický výzkum z části také, zčásti je bezprostředně financován a řízen velkými farmaceutickými firmami (nikoli k prospěchu společnosti, ale k prospěchu těchto firem).
V čem spočívá háček? Především v tom, že se drasticky snížil počet producentů nových léků a těmto producentům se výrazně snížilo riziko, že nějaký lék, který drží v šupleti, někdo, třeba na vysoké škole, objeví a opublikuje. Taková publikace v principu znamená, že danou látku nelze patentovat a může ji vyrábět kdokoli. Případně že nový účinný lék objeví nějaká střední či menší firma, patentuje si ho a dinosaurovi vyroste nepříjemná konkurence.
Pro pacienty je popsaný stav silně problematický v tom, že nejsou léčeni tím, co je na špičce vědeckého poznání, ale v podstatě zastaralými léky (dokud na ně neprojdou patentová práva), z nichž výrobci potřebují vydojit do propadnutí patentů co největší zisk.
Utajování léčebného prostředku (resp. v tomto případě vakcíny) ukázala i velká epidemie eboly před několika lety, kdy očkovací látka byla s vysokou pravděpodobností vytažena z trezoru (protože na její vývoj a vyzkoušení prostě nebyl dostatek času). V tomto případě však patrně nebyl cílem nějaký zisk, ale to, aby byl k dispozici eliminační prostředek pro tuto infekci v případě, že by byla nějakými teroristy použita jako zbraň. Pak by mělo cenu vytáhnout vakcínu proti ní jak kouzelník Pokustón Boba a Bobka z cylindru a na teroristy vystrčit prostředníček s ampulkou vakcíny.
Pochopitelně, nejde jen o "ochranu zvířat" a nesmysly s ní spojené. Jde rovněž o šílené environmentální požadavky, prodražující výrobu. Jde o rostoucí ceny energií a požadavky na "ekologičnost", "uhlíkovou stopu" a podobné nesmysly - v řadě případů prokazatelně kontraproduktivní i z těch ekologických a ochranářských hledisek.
Svou úlohu sehrál jistě i soubor nesmyslů zvaný REACH, který šíleně prodražuje vše, co má sebemenší vztah k chemii. Časem postihne i výrobky pro domácnost, od čistících prostředků až po chemicky definované složky potravin, jako jsou cukr a sůl a drasticky vše zdraží; zdražování produkce potravin, např. zdražováním agrochemie, už probíhá.
Lze tedy konstatovat, že prostředí v EU se stalo pro jakoukoli smysluplnou výrobní činnost silně nepřátelským a rušení výrob či jejich stěhování z dosahu nekompetentních či přímo programově škodících úředníků a aktivistů nutně muselo přijít.

Čína

Je mi líto, Čína jen využila situace, kterou vytvořil někdo jiný. Takto se ovšem zachová i inteligentnější bakterie nebo prvok. O nezmarovi s pár stovkami nervových buněk rozptýlených po celém těla a propojených primitivními synapsemi ani nemluvě, ten je proti jednobuněčným organismům hotový Einstein.
Jistěže je třeba řešit to, aby se výroba zejména "strategických" léků dostala i někam, kde na ni Čína nebude moci. Ideálně se vrátila do států EU, kde pořád ještě jsou odborníci, kteří by její rozjetí zvládli a byli by i s to naučit tuto práci a vycvičit na ni následující generaci.
Problém ovšem je, že by se musela dosti drasticky změnit legislativa, jinak bude taková akce pořád narážet na umělé, a naprosto nesmyslné, mantinely, vytvořené na základě řevu různých aktivistických skupin. Pokud se to neudělá, tak ta výroba zase za pár let chcípne na úbytě a budeme tam, kde jsme nyní.
Moje generace vyrostla na chemické stavebnici "Mladých chemik". Byla to ideální pomůcka pro polytechnickou výchovu mládeže. Dnes je řada v ní užitých látek z různých (většinou nesmyslných) důvodů na indexu a lze je sehnat jen na nějakou zavedenou firmu (nebo vysokou školu) a často na zvláštní povolení. U mládeže je před výchovou k exaktním oborům preferována výchova k ekonomicky zcela bezcenným "tlamocvičným studiím", jejichž absolventi jsou pro společnost leda zátěží. A pokud se právě toto nezmění, budeme se stále více propadat pod úroveň zemí, které se s aktivistickými hovadinami dokáží poradit (třeba i dost drasticky, ale funguje to). A pro celou slavnou EU nezbyde než ona třetí fáze rozvoje socialismu: "Neztratit stopu" (po "dohnat a předehnat" - kapitalismus, a "neztratit směr").

Požadavky na analýzu

Právě slušně provedená analýza, řešící problém v jeho komplexnosti, by nutně měla obrátit pozornost ke škodlivým aktivistickým skupinám, inspirovaným různými problematickými ideologiemi. Protože "boj proti Číně", která jen využila námi vytvořený prostor, nevyřeší podstatu věci, jako nepomůže odhánění supů od umírajících krav, pokud je nebudeme adekvátním způsobem léčit.
Opravdu kvalitní analýza by měla jasně jmenovat skupiny a jednotlivce, kteří jsou za útěk farmaceutické výroby z EU do Číny zodpovědné. Měla by jasně jmenovat či popsat, pokud ještě jméno nemají, rovněž ideologie, které tyto lidi vedou. A měla by se zabývat i těmi politiky na úrovni států a samotné EU, kteří šli těmto aktivitám na ruku. Protože jedině takováto analýza je s to navodit pro nás jednoznačně žádoucí STATUS ANTE QUO.

Analýza přednesená vedoucím BIS v podstatě jen řeší marginální důsledky daleko širšího a komplexnějšího problému, aniž by byla schopna či ochotna se zabývat podstatou věci.

Půjdou pražští drožkářští koně do salámů?

Je mi velice líto: Otázka stojí opravdu tak, jak jsem ji nazval. Soudruzi piráti spolu se soudruhy ochránci zvířat vymysleli zákaz používání koňmi tažených drožek pro turisty a další návštěvníky Prahy a blekotají o tom, jak strašně těm koňům "pomáhají".

Podstata věci

Drožky tažené koňmi patří běžně k turistice a jejich dostupnost výrazně zvyšuje atraktivitu lokality, kde jsou provozovány. Navíc přinášejí nemalý přímý příjem přímo Praze (poplatky za místa k čekání na zákazníky) i celému státu (daně ze zisků z této činnosti). Lze také očekávat i příjmy nepřímé, dané tím, že turisté touto atrakcí přilákaní utratí část svých prostředků i jinde.
Piráti, spolu se silně pochybnými organizacemi, "chránícími" zvířata, které za svou existenci v České republice neudělaly nikdy nic užitečného a jen permanentně škodí, se snaží drožky z centra Prahy a dalších atraktivních destinací (např. Stromovka) vytlačit a pokud možno je zcela zlikvidovat.
Pochopitelně, vznikne tím jen a jen škoda pro Prahu jako celek i stát jako celek (zneatraktivněním Prahy), aniž by vzniklo cokoli pozitivního.

Zvířata a práce

Je mi velice líto, ale pro dobře vycvičené a zároveň i pro patřičnou činnost vyšlechtěné zvíře je práce více-méně zábavou. Je dobré o tom něco vědět, česky vyšly např. paměti ruského (posléze sovětského) krotitele Durova, který tyto věci popisuje velmi seriózně. Zejména tvrdí, že každé zvíře má nějakou oblíbenou činnost, a pokud je krotitel dostatečně kvalifikovaný a dokáže ji vystihnout a umístit do výstupu, je zvíře spíše v pozici někoho, kdo si hraje, případně se i nadšeně "předvádí".
Durov to popsal na individuální úrovni, zatímco v případě hospodářských zvířat, určených k takovým či makovým činnostem, do toho vstupuje ještě mnohaletý a mnohagenerační proces šlechtění, který zajišťuje, že toto zvíře je nejen fyzicky, ale i psychicky schopno provádět určitou činnost (koně od tahu vozů přes krasojízdu až třeba k Velké Pardubické). A že tato činnost je pro něho přirozená a je jím i jako pozitivní vnímaná. Ostatně naprosto stejné je to i s psími plemeny, které mají rovněž některé z hlediska šlechtitele žádoucí aktivity vrozené, či fixované do genů.
Můžeme se jistě dohadovat, co z těchto dispozic je genetika a co např. epigenetické jevy, ale na podstatě věci výsledek takové debaty (či dokonce vědeckého výzkumu na toto téma) nic nemění.
A je třeba si uvědomit, že u nás jsou na zajištění zvířat mnohdy daleko přísnější podmínky a omezení než v zemích 3. světa, takže operování s týráním zvířat v těchto zemích (často i tak vymyšleným) je jen bezcenným blábolením. Jako ostatně veškerá argumentace ochránců zvířat.

Drožky a koně

Je skutečně otázka, nakolik by se měl kůň, vyšlechtěný k tahu a táhnoucí břemeno (drožku) hluboko pod hranicemi svého fyzického limitu, cítit při této činnosti dyskomfortně. V reálu není na tom nijak hůř než pes, nadšeně táhnoucí svého páníčka na procházce.
Další věcí je, že "ochránci zvířat" se snaží za každou cenu vychovat veřejnost, a zejména děti, k tomu, že žádná zvířata neexistují, případně jsou bezcenná a není důvod je nějak podporovat. Přesně toto je záměr zákazů cirkusové drezůry a některých dalších zrůdností, které tyto organizace a jednotlivci prosazují. Pokud k tomu přičteme ještě zavádění vysoce nebezpečných vlků a dalších nebezpečných zvířat do naší kulturní krajiny, vyroste nám pod jejich diktátem generace, která nebude mít ke zvířatům rozhodně pozitivní vztah a spíš je bude brát jako překážku, která by měla být odstraněna. Ostatně, v tomto duchu je i tažení ochránců zvířat po 15. 3. 1939, kdy ihned začali ve spolupráci s okupanty pracovat na likvidaci zoologických zahrad na území protektorátu (podařilo se zachránit akorát tu pražskou a pár soukromých chovů).
Drožky jsou jednou z mála příležitostí, kdy se městské dítě setká s tím, že zvíře dělá něco užitečného a obecně přínosného (a nevystupuje čistě jako pet nebo v jiné, v podstatě neužitečné, funkci). Právě proto je patrně nutno tuto atrakci zničit.

Konspirační teorie

Už jsem v internetových diskusích o tomto zákazu nalezl i názor:
"Pospíšil je homosexuál, jako takový je zvrácený a tento zákaz je projevem jeho zvrácenosti, a proto by nebylo od věci obnovit trestnost homosexuality, aby normální lidé měli od těch zvrácenců a jejich zvrácených nápadů pokoj."
Tento názor nesdílím, jen na něj upozorňuji z toho důvodu, že tato pirátská akce může paradoxně mít i takovéto, na první pohled neočekávatelné, vedlejší účinky.
Mě osobně stačí, že je Pospíšil pirátský progresivista, a že tato ideologie je jednoznačně škodlivá a měla by být postavena mimo zákon, podobně jako nacismus. Je také důkazem škodlivosti EU, protože odtamtud mají tito lidé ve všech svých zvrácenostech (čímž explicitně nemyslím sexualitu, ale ideologii a politiku) získávají bezvýhradnou podporu (či spíše podporu ve stylu "čím víc budou škodit, tím víc budou podporováni").
Za daleko důležitější v souvislosti s nějakým širším kontextem považuji fakt, že první zákony na "ochranu zvířat" přijalo hitlerovské Německo a spolky na ochranu zvířat byly prvními organizacemi ve vzniklém protektorátu, které začaly s okupanty velmi silně kolaborovat. Výsledkem byl poválečný zákaz těchto organizací, který udržovali po únoru 1948 i komunisté, až do svého pádu. Bylo to jedno z mála rozumných opatření z éry vlády komunistů. Podpora ochránců zvířat ze strany EU je tedy v podstatě pokračováním politiky A. Hitlera.

Finální otázka

Tato otázka zní, co s těmi koňmi, kterým bude zabráněno si na sebe vydělat? K jízdě vhodní nejsou, pokud se dostanou k tahu, tak zcela jistě prováděného za horších podmínek než tahání lehké luxusní drožky. Někteří se mohou uplatnit v zemědělství, jiní mohou v lesích stahovat poražené kmeny na plochách, nedostupných technice. Nic dalšího mě asi nenapadne.
Obávám se ovšem, že pro naprostou většinu bude onou finální destinací koňský řezník a masné výrobky, jak naznačuje nadpis tohoto postu.

Zákaz turistických drožek v Praze je jen ukázka škůdcovství pirátů a progresivistů. I EU, kterou užívají tito škůdci jako podporu k prosazování podobných škodlivin. Nepřinese naprosto nic pozitivního. Rozhodně nedojde k "zachránění" těchto koní před prací. Ti z nich, kteří budou mít štěstí, skončí u práce výrazně namáhavější a nebezpečnější, a v chovu s výrazně horšími podmínkami. Ti, kteří štěstí mít nebudou, se časem objeví na pultech v podobě masných výrobků.