Jakýkoli systém bez zpětné vazby...

V nadpisu uvedená téze má místo oněch tří teček pokračování: "je odsouzen k záhubě".

Historie

Když jsem studoval na lékařské fakultě a tak nějak jsme se se spolužáky  "očichali" z hlediska, před kým si "dávat pozor na hubu" a komunikace s kým je naopak bezpečná, měl jsem rozhovor s jedním se svých kolegů, nyní již, bohužel, zesnulým, a bavili jsme se na téma vývoje politické situace. Přitom z něho vypadla ona výše připomenutá věta.
To jsme již měli po biologii, v jejímž rámci se základy zpětnovazebných systémů probíraly (podrobněji později např. ve fyziologii).
A byla to narážka na skutečnost, že tehdejší režim, poloviny 70. let, v podstatě strkal hlavu do písku a odmítal se zabývat tím, co ho reálně ohrožovalo. V kontrastu s tím ani o něco pozdější Charta nepředstavovala pro režim prakticky žádné nebezpečí v porovnání s riziky, která si režim dělal sám ignorováním reality.
Od této rozmluvy muselo uplynout cca patnáct let a přišel rok 1989, v němž režim dojel přesně na to, co mu tehdy pan kolega prorokoval. Vedení, různí ti jakešové, biľakové apod. absolutně nebylo s to pochopit příčiny sociálního pohybu a nárůstu nespokojenosti občanů. Jen trvali na tom, že "Poučení z krizového vývoje stále platí", bez ohledu na Gorbačova, který se k odkazu Pražského jara do jisté míry hlásil, byť jeho cíle nebyly zdaleka tak ambiciózní, jako tehdy ty naše.
Nicméně do poslední chvíle koryfejové komunistického režimu netušili, jak drsně nepřátelské nálady mezi lidmi panují. A netušila to ani STB (byť to měla v pracovní náplni), patrně oním fingovaným "ubitím studenta na Národní" připravující palácový převrat, který by socialismus jakešů a biľaků nahradil socialismem důstojníků STB a (snad) rozumněji uvažující části bývalého vedení státu a KSČ.
Místo toho jim to celé bouchlo pod rukama a systém se zhroutil jako domeček z karet.

Současnost

Co jsme v roce 1989 vykopali ze dveří, to se nám postupně začalo vracet skrze okna, otevřená směrem k Bruselu. Především poté, co jsme vstoupili do bruselistické organizace, od původní RVHP se lišící hlavně stále intenzívnějším prosazováním ideologických nesmyslů a zvráceností na úkor pragmatického jednání. Pragmatismus, i na částečný úkor ideologie, byl paradoxně v RVHP tolerován či preferován daleko více, než v současném bruselském režimu. Pochopitelně, s původním vysoce úspěšným EHS, zvyšujícím permanentně životní úroveň občanů po celou dobu své existence, má nynější EU společné ještě méně než s tou RVHP.
Nicméně režim EU a jím dosazené režimy v některých členských státech mají s režimy v zemích bývalého socialistického bloku něco silně společného: Ani jeho koryfejové nechtějí slyšet, co vlastně dělají špatně a co jim lidé vyčítají. Snaží se nasadit občanům náhubek cenzury, aby k jejich uším dolétaly pouze chvalozpěvy najatých námezdních pseudonovinářů, kteří se ochotně pohybují zcela mimo realitu, jen aby se zavděčili svým chlebodárcům.
Tito lidé  v současné době zcela ignorují porážku těch nejodpornějších sil v politickém spektru EU, zelených a jim podobných stran, a snaží se přes hlavy voličů i jejich zastupitelů prosadit naprosté zrůdnosti, plynoucí z oné voliči zavržené ideologie. A jeví "šílený údiv" nad tím, že na to občané reagují volbou protestních stran se stále narůstajícím trendem preferencí.
Jediné, co prozrazuje jakési intelektuální úsilí těchto koryfejů antidemokracie, je skutečnost, že "tvůrčím způsobem" přisuzují veškeré své neúspěchy "ruské propagandě".
Takže občan neprotestuje a nevolí protestní strany kvůli stále mizernější hospodářské situaci, včetně rušení továren a masového propouštění, kvůli masovému znásilňování žen a dívek, včetně dětí, a vraždění (genderově i věkově neutrálnímu) monstry, které "elita" do EU zatáhla z pochybných států na opačném konci světa, kvůli stále zjevně nesmyslnějšímu "boji za klima", přinášejícím stále horší a horší následky, aniž by přinesl cokoli pozitivního, a navíc ještě spojeným s naprosto nepřijatelnými perspektivami do budoucna (jako je masové propouštění desítek milionů lidí v rámci EU v důsledku totální likvidace většiny průmyslu), atd. Neprotestuje ani proti snahám vnutit mu žraní brouků a podobných hnusů, ani oblbování jeho dětí či vnuků trans zvrácenou ideologií a jejich nahánění na kastrační kliniky (a mnoho dalšího podobného).
Občan podle nich protestuje a volí protestní strany, protože se dostal do vleku "ruských trollů", případně dokonce "prorusky pracující AI, vytvářející agitační narativy".
Aniž by to většina z těchto méněcenných politiků a jejich ochotných podržtašků tušila, jejich agitace (až na tu AI a sociální sítě, které tehdy nebyly) je prakticky identická s tím, co na konci 80. let tvrdili papaláši z komunistických stran, jejichž jediným představitelným způsobem řešení zhoršující se situace bylo rušení západních rozhlasových a televizních stanic. A rušily se i zdroje ruské, tehdy sovětské, protože pěrestrojka byla pro rudé papaláše stejně nepříjemná jako "štvavé vysílačky". Alespoň víme, na jaké tradice dnešní cenzoři navazují.
I u nás se plánovalo postavení obrovské rušičky na vrcholu Pálavy, která by pro celou Moravu znemožnila příjem vídeňské televize, "hlavního zdroje nespokojenosti občanů s režimem".
To, že by se komunističtí papaláši pokusili nějak v rozporu s vládnoucí ideologií zlepšit podmínky života občanů, rozhodně nehrozilo (přestože jejich deklarovaným cílem, na rozdíl od papalášů bruselských, nebylo snižování životní úrovně občanů, a pokud k takovému jevu došlo, bylo to proti jejich záměru, čistě coby výsledek jejich nekompetence a absence zpětných vazeb v komunistickém režimu; případně obecné kolize oněch pozitivních faktorů s komunistickou ideologií). Dokonce u nás komunističtí papalášové nebyli ochotni povolit ani takovou míru živnostenských aktivit, jaká v té době byla běžná v Maďarsku nebo NDR (o Polsku nemluvě). Naše občany také štvala daleko restriktivnější "kulturní" politika oproti jiným socialistickým státům (protože na řadu filmů i koncertů se jezdilo do Maďarska, případně do Polska).

Opravdu historie a trocha futurologie

Jsme prostě u toho, že se historie opakuje a dnešní papaláši se daleko více snaží bojovat proti imaginárním nepřátelům na sociálních sítích a podobných zdrojích. A nejsou s to pochopit, že naprostá většina občanů tyto a jiné zdroje ke své nespokojenosti vůbec nepotřebuje. Jim bohatě stačí vidět všude kolem sebe zrůdnosti, které Brusel a jemu oddané režimy dělají dnes a denně. A s jednoznačně danou, ba dokonce oficiálně vyhlašovanou, perspektivou, že bude ještě daleko hůř.
Přitom nějaká cenzura na způsob totalitní Číny, jak o ní sní toto papalášstvo, může celý proces znenávidění režimu EU občany snad trochu zpomalit, ale nemá nejmenší šanci ho zastavit.
Snad jedinou možnost, jak tento proces zastavit, predikoval v povídce "Futurologický kongres" Stanislav Lem:

'... „Dehalucininy jsou nová specifika, po kterých se člověku zdá, že se mu nic nezdá. Zprvu se používala jen u duševně chorých, ale počet lidí, kteří podezírají své okolí z neautentičnosti, stále vzrůstá. Amnestany napomáhají proti vyrobividinám. To jsou druhotně vyrobené vidiny, rozumíte? No, když si někdo představuje, že si představuje, že si nic nepředstavuje, anebo opačně. Je to typická problematika soudobé psychiatrie, takzvané věžákové nebo n-poschoďové. Ale nejnebezpečnější jsou ty nové maskóny. Vlivem nadměrného množství těchto přípravků vypovídají totiž organismy poslušnost. Lidem vypadávají vlasy, rohovatějí uši, zakrňuje jim ocas...“
„Chtěl jste říci vyrůstá...“
„Ne, zakrňuje, ocas má každý člověk už třicet let. Následkem ortografinu. To je cena, kterou museli zaplatit za to, že se bleskurychle naučili psát.“
„Není možná! Chodím přece na pláž a vidím, že nikdo nemá ocas, pane profesore!“
„Nebuďte dítě. Ocasy se maskují anticaudatolinem, jenže ten zas způsobuje černání nehtů a kažení zubů.“
„A to se také maskuje?“
„Přirozeně...“'

 
Jsem toho názoru, že by po autorem popsaných a dalších podobných látkách, pokud by se našim cenzorům dostaly do ruky, zakrňovaly nejen ocasy. Ovšem Lemův Ijon Tichý nakonec, po aplikaci drogy, která zlikviduje účinky opravdu všech iluze vyvolávajících prostředků, zjistí, že se ocitl Zemi, přeměněné na poušť a rozvaliny s tu a tam nějakou mrtvolou, vystřídanou občas nešťastníkem v agónii, radostně se usmívajícím nad svými vidinami. Protože takto onen překrásný svět, zcela popírající jakoukoli odezvu reality vládou, zcela zákonitě musel skončit.
A zcela jistě by něco takového v případě realizace uvítali i zelení a různé kryptoekologické strany a hnutí, protože vyhubení lidstva a opětovná vláda Matky Gai jsou jejich cílem. Jen vyrobit takové prostředky na ovládání populace, jaké popisuje pan Lem ve svém skoro půl století starém díle!
Tento názor zastávám i proto, že citovaná Lemova povídka, byť inspirovaná poměry za socialismu (a ještě před Jaruzelským), bohužel, bezděky reflektuje i současnou ideologii a snahy současných politických vůdců. Víceméně proto, že totality jsou poměrně uniformní.
Naši vůdcové si prostě nejsou schopni a ochotni připustit, podobně jako ti komunističtí před rokem 1989, že jejich politika je tak špatná, že ji lidé odmítají zcela spontánně, aniž by je k tomu musel kdokoli navádět, nutit nebo nějak manipulovat.
Pád dolů přitom pokračuje takovou (a hlavně narůstající) rychlostí, že těch "desolátů", co pamatují podstatně lepší časy ještě před nějakými dvěma desetiletími, je prostě strašně moc a antinatalitní politika, kterou soudruzi dlouhá léta provádějí, se nyní obrací proti nim, protože "mladých zblbnutelných" je prostě v populaci státu příliš malý podíl na to, aby v jejich prospěch volby ovlivnili. Proto také existuje forsírování korespondenčních voleb, protože "krajané" prostě nemají ponětí, v jaké hrůze jsme tu nuceni žít (pokud tedy vůbec budou jejich hlasy autentické).
Navíc se ještě rýsuje generační zlom, spočívající v tom, že dnešní pětadvacátníky až padesátníky se snad oblbnout podařilo, ale jejich děti volí opačně než si soudruzi představují. A snížení voličského věku, od něhož si soudruzi mnohé slibovali, se najednou paradoxně obrací proti nim, protože v sousedním Německu u kategorie prvovoličů vítězí jimi nenáviděná a obávaná AfD (a to samé se děje ve "zkušebních volbách" neplnoletých na středních školách a učilištích). Mladí (i teprve nastávající) voliči začali chápat, že stávající vláda je okrádá o budoucnost a její vinou, pokud se jí podaří své záměry prosadit, budou živořit po celý budoucí život v koncentráčnických podmínkách. Lze očekávat, že se tento trend přesune i k nám, resp. do jisté míry ho naznačuje pád pirátů ve volbách 20. - 21. 9.

V důsledku hlouposti a politické zaslepenosti dnešní političtí vůdcové EU a jí vlečených států nejsou s to pochopit, že občané odmítají jejich likvidační politické programy zcela spontánně a bez toho, že by museli být někým (třeba Ruskem) "naváděni". A rovněž spontánně a z vlastní vůle se obracejí proti jejich politice. A stejně spontánně u běžných občanů rostou preference opozičních a protestních stran, u nichž lze očekávat alespoň částečné zmírnění stávajících negativních trendů. Volební výsledky zatím nutí provládní a probruselské strany uzavírat aliance typu "rudí + (klero)fašisté" + další škodná (vše "demokraté"). Tyto pravolevé či liberálnětotalitní aliance "zavedených" stran, držících se zoufale u moci za cenu opuštění jakýchkoli bodů či dokonce základních principů svých programů, ovšem dále tato strany diskreditují (jejich jediný program má dva body: "vůli občanů nesmí být vyhověno" a "od koryt nás nikdo nedostane", a stále více voličů to chápe). Všichni normální lidé proto netrpělivě čekají na ty volby, po nichž budou mít důsledně opoziční a protestní strany dost poslanců na sestavení většinové vlády.