Vlky (a další nebezpečné šelmy) je třeba eliminovat

Je otázka, kolik takových útoků se podařilo ekologickým zlotvorům utajit, ale tentokrát jasně i mainstreamem proskočila informace, že vlk v Nizozemí napadl a vážně poranil šestiletého chlapce, a ten byl před horším poraněním, včetně silně pravděpodobného utrpění poranění, neslučitelných s přežitím, zachráněn jen čirou náhodou, tj. náhodnou přítomností dalších lidí na místě napadení.

Incident

Incident je popsán na Novinkách, je možné, že časem bude za paywallem. Nicméně podstatou je, že rodina se dvěma malými dětmi byla navštívit památník z dob napoleonských válek. Protože bylo ještě zavřeno, vraceli se zpět k autu. Děti (chlapci 3 a 6 let) běžely napřed, což je u dětí tohoto věku naprosto normální chování.
Náhle, bez jakéhokoli varování i jakékoli provokace ze strany postižené rodiny, vyrazil z lesa vlk, zakousl se staršímu chlapci do podpaží (přežil by takový útok menší chlapec?) a začal ho vléct do lesa. Je vysoce pravděpodobné, že tam by ho usmrtil a snažil se ho sežrat.
Poblíž místa přepadení byli další návštěvníci této oblasti a statečně začali tlouct bestii do hlavy. Podařilo se dosáhnout toho, že zabijácká bestie svou oběť pustila a utekla.
Je zajímavé, že rádobyseriózní Ekolist na českém webu tento incident "vymlčuje".

Hrdinství

Nejde, pochopitelně, jen o statečnost lidí vůči zabijácké šelmě, ale také vůči odporným zrůdám, ekologům a ochráncům zvířat, bojujícím za právo těchto monster vraždit lidi. Právě tyto zrůdy, srovnatelné s nacistickými pokusníky na lidech, jsou příčinou, že se vraždící bestie rozšířily zpět do území, která naši moudří předkové od těchto zabijáků vyčistili.
Právě příslušníci zrůdných organizací, bojujících za "návrat divočiny" jsou jednoznačně hlavními viníky podobných incidentů, kterých, pokud nedojde k nasazení nějakých razantních opatření, bude přibývat a budou stále závažnější.
A právě tito lidé by za tyto incidenty měli být trestáni. Mechanismus je jasný: Když neohlídám svého psa, a on mi uteče, někoho pokouše (nedejpánbu zabije), způsobí dopravní nehodu atd., tak jsem jako majitel odpovědný. A naprosto stejně by měly trestně právně i ekonomicky být odpovědné ony "návrato divočinové" organizace.
Klidně ať si takový incident nějaký jejich funkcionář odsedí (asi jako existovala funkce "odpovědného redaktora", který šel sedět, když noviny či časopis otiskly něco v rozporu se zákonem) coby nedbalostní trestný čin. A ať jsou tyto organizace odpovědné i materiálně, čili i v tomto případě by náklady na léčení toho chlapce neměly jít ze standardního zdravotního postižení, ale z majetku členů těchto organizací v Nizozemí. Pochopitelně, to samé se týká i odškodnění rodiny.

Hodnocení

Pochopitelně, ten vlk je bez viny, jen je třeba ho humánně zlikvidovat. Je při svém pobytu v civilizované krajině v podstatě na stejné úrovni, jako tyfová bakterie ve studniční vodě, kterou je rovněž třeba zlikvidovat desinfekcí, aby byla studna i nadále zdrojem bezpečné pitné vody.
Zcela jistě a historicky plně doloženě, existovali traviči studní (ten termín lze jistě použít i pro znehodnocení vodního zdroje infekčním materiálem, třeba stolicí nemocného s břišním tyfem), kteří vodní zdroje likvidovali. Příčiny mohly být různé, od spolupráce s nepřítelem (či někým, kdo se teprve nepřítelem hodlá stát) až po bohatou škálu příčin na úrovni patologie psychiky. V historicky dohledných dobách, pokud se je podařilo dopadnout, byli traviči studní naprosto nemilosrdně likvidováni.
Introdukce vlka (nebo jiných vraždících bestií) do civilizované, kulturní krajiny je zcela jistě záležitost velmi analogická onomu trávení studní. Ona introdukce by měla být trestně právně definovaná s tresty srovnatelnými s veřejným ohrožením velkého rozsahu a závažnosti. Pokud nemáme trest smrti, tak by trestem pro hlavní organizátory této činnosti mělo být doživotní vězení bez možnosti propuštění.
Je jasné, že tohle bude muset být do právních řádů civilizovaných zemí prosazeno stranami, které nyní stojí v opozici proti škůdcovské bruselské mašinérii.

Řešení

Řešením rozhodně není to, že se lidé budou v příměstských lesích a jiných prostorách chovat pro vlky (či jiné bestie) "nedráždivě", jak to prohlašovali aktivističtí politikové na regionálních úřadech v tom Nizozemí.
Není dost dobře možné, aby lidé do některých částí kulturní krajiny neměli chodit s dětmi, jezdit tam po cestách na kolech, koloběžkách či jiných prostředcích, nesměli zde pěstovat jogging a další podobné aktivity "dráždící" vlky.
Není to řešení už proto, že agresívní bestie se budou roztahovat dál a nakonec může snadno dojít k tomu, že ony "dráždivé" aktivity bude nedoporučováno provádět ani na ulicích lidských sídel.
Řešením je jednoznačně odstranění rizika, tj. vraždících bestií, z kulturní krajiny, v níž nemají co pohledávat.
Jak jsem uvedl, k řešení může přispět vítězství stran, které jsou pro lidi a ne pro vraždící bestie, jakými jsou zelení a podobné zrůdostrany. Takže takovéto incidenty je třeba připomínat před každými volbami, aby klesla podpora antihumánních stran a vzrostla podpora stran s programem pro lidi. Je příznačné, že ony antihumánní strany mají také velice blízko k nikým nevolené bruselské úřednické squadře.
Pokud budou volby zrušeny či zjevně zmanipulovány, pak bude třeba, aby občané vyšli do ulic. Na to, aby státní moc tyto bestie vyhladila, prostředky na to zcela jistě má. Jsou skutečně civilizované státy, v nichž se tyto bestie střílejí z vrtulníků, případně organizovaně tráví.

Vlci a jiné nebezpečné bestie do kulturní krajiny nepatří. Při střetu zájmů mezi těmito tvory a lidmi by jednoznačně měli mít přednost lidé (a zcela jistě i hospodářská zvířata). Popsaný incident také staví "odborníky", kteří přepadení lidí vlky a další škodnou vylučovali a vylučují, do pozice hlupáků či prolhanců. Řešením je jednoznačně likvidace politiky "návratu divočiny", včetně vyčištění kulturní krajiny od bestií, kterou by měla protlačit vůle většiny občanů.

Od státu bychom měli požadovat přípravenost na blackout

Bez ohledu na to, jakým způsobem (a jak úspěšně) se zelení vylžou ze španělského blackoutu, bychom si měli uvědomit, že jednak se zvyšováním podílu vysoce rizikových OZE v našem energetickém mixu (opět jeden ze způsobů, jak nám současná vláda škodí), jednak s rostoucí závislostí na Německu, které má na podobné "ekologické" blackouty nakročeno a může nás do něčeho takového strhnout (Poláci mají technicky zajištěno odpojení od Německa v případě podobné situace), se zvyšuje riziko blackoutu u nás. Jednoznačně bychom měli být na to připraveni.

Blackout

Blackout nastává v situaci, kdy do sítě přitéká více elektřiny než kolik je jí spotřebováváno, nebo naopak je spotřebováváno více elektřiny, než kolik je aktuálně  vyráběno. Obojí je zcela jistě akcentováno tím, že síť s vysokým podílem OZE, které produkují stejnosměrný proud, následně střídačem přeměněný na střídavý (pochopitelně, se ztrátami, které ekologové cudně zamlčují), má malou setrvačnost a akutní nedostatek nebo nadbytek výkonu se může promítnout do frekvence sítě až skokovými změnami. Přitom nejhorší situace nastane tehdy, pokud síť má v jednotlivých částech různou frekvenci a elektřina v ní sama sebe nuluje. To se stalo při klasickém blackoutu v USA 10. 11. 1965, přičemž příčina rozhození fáze částí sítě není zcela jasná. V únoru 2019 byl blackout v Německu na bázi poškození vysokonapěťového kabelu, které se stalo "poslední kapkou" pro příliš málo propojenou a OZE destabilizovanou síť. A to tehdy ještě mělo Německo jaderné elektrárny, které je uchránily od nejhoršího.
Pro nás, se stále narůstajícím podílem OZE v energetickém mixu a současně se stále se zvyšující závislosti na stavu německé elektrické sítě, není otázkou, zda k blackoutu dojde, ale kdy se to stane a v případě, že se nepoučíme (jako se snaží nepoučit se Španělé, blekotající zelené nesmysly), jak často se takové výpadky budou dít a také jaký budou mít rozsah a délku trvání.

Dopady blackoutu

Následky blackoutu jsou jasné: "Zdechne" vše, co je na elektřinu. Spadne mobilní a internetová síť, přestane fungovat jakékoli bezhotovostní placení, přestanou fungovat benzínky a časem se zastaví i dodávka plynu a vody. U nás je to akcentováno tím, že na značné části území máme vysokotlaké rozvody plynu, závislé na kompresorech (pochopitelně, elektrických). Náhrada zemního plynu vodíkem by tento problém dále zhoršila, ten musí být uměle stlačován na daleko vyšší tlak. I pokud plyn nějakou dobu půjde, přestanou fungovat "moderní ekologické" plynové kotle (jsou odkázány na elektrická čerpadla na rozvodu vody a musejí mít přívod elektřiny do své elektroniky) a přestanou fungovat i "moderní a jedině správné" kotle na pevná paliva (které jsou také závislé na elektřině).
S postupným docházením paliva přestanou jezdit auta (elektromobily se svou nepatrnou zásobou energie podstatně dříve) a časem dojdou i baterie v mobilech (což má význam v situaci, pokud by jela část stanic mobilní sítě, třeba na náhradní zdroje).
Po nějaké době začne mít problémy i zdravotnictví.
Blackouty pamatuji z dob svého dětství (konec 50. a začátek 60. let), nicméně tehdy nebyla naše závislost na elektřině tak silná. Plyn a voda nebyly na elektřině ze sítě závislé prakticky vůbec (a navíc měly oddělené zdroje potřebné elektřiny), většinou nebyly postiženy ani telefony - i telefonní linky byly napájeny odlišnými zdroji, někdy fungoval i rozhlas po drátě. Řada domácností měla plynovou ledničku a byly vcelku běžné i plynové lampy. V obchodech se dalo platit hotovostí a nákup spočítal prodavač i při svíčce tužkou na papíře. Ochromení společnosti bylo tedy daleko menší než při současných blackoutech.
V současné době blackout znamená odříznutí občanů od téměř všech výdobytků civilizace. Závislost na "supermoderních" technologiích byla ve Španělsku tak velká, že se někteří lidé nedostali z bytu nebo nebyli s to se do něj vrátit, protože měli "super extra vysoce moderní" ovládání zámku u dveří na elektřinu. Hlupák, kdo si něco takového v dnešní době pořídí. Přestala by fungovat veškerá "digitalizovaná" státní správa, což navozuje podezření, že tlak na digitalizaci těchto služeb v situaci, kdy narůstá riziko zhroucení dodávky elektřiny, je veden spíše zlým úmyslem než snahou o něco pozitivního.

Příprava na blackout

Příprava na blackout zcela jistě znamená to, že bude předchystáno vše potřebné k tomu, aby v případě blackoutu bylo co nejvíce funkcí dostupných, byť třeba v nějaké nouzové podobě. Včetně toho, že bude nutné v řadě konkrétních případů upravit legislativu všude tam, kde je příliš striktní a jako nutnou podmínku předpokládá fungující napojení na elektrickou síť.
Prostě by měla být pro případ nouzové situace legislativně i technicky zajištěna možnost např. prodeje pomocí vyúčtování na papíře, třeba i při svíčkách, měla by být zajištěna funkčnost alespoň největších čerpacích stanic pohonných hmot (např. povinným vybavením dieselagregáty), podobně i funkčnost zásobování vodou, plynem a dalšími komoditami. Obdobně by měla být zajištěna i např. síť bankomatů a páteřní síť mobilního připojení. Měly by nějak, ale dostatečně, fungovat i papírové recepty na léky. Dokážu si představit i speciální vozidla s elektrickými agregáty, analogická cisternám s pitnou vodou v případě poruchy vodovodu, k nimž by si lidé z okolí mohli přijít nabít mobil (pokud by byla zprovozněna mobilní síť). Bez ohledu na "ekologické" aspekty chodu, klidně až statisíců, dieselových a benzínových agregátů nelze něco takového považovat za problém. Nevidím problém ani v situaci, v níž by se za jeden OZE vyvolaný blackout vytvořilo víc CO2 než kolik činí úspora produkce tohoto plynu chodem OZE za léta.
Měla by být zajištěna i zvýšená bezpečnost. Tedy by měla existovat možnost mobilizace nějakých paramilitárních dobrovolnických jednotek a jejich dozorování v obchodní síti, na čerpacích stanicích a na mnoha dalších místech, kde potenciálně hrozí nějaké rabování či podobné aktivity. Ale dobrovolníci mohou zásadně pomoci třeba i při řízení dopravy jako vyřešení výpadku semaforů (to zvládli občané USA ve velkých městech ve zmíněném roce 1965). Dnes je, pod praporem "liberální demokracie", spíš snaha podobné občanské organizace stavět mimo zákon.

Tlak na stát

Občané by měli vyvíjet tlak na stát, aby všechny tyto náhrady byly jak legislativně tak i materiálně zajištěny. Stát jsme my, občané. Jeho vedení, volené zástupce občanů i jmenované úředníky, si platíme za to, že ho udrží v chodu tak, aby nebyly ohroženy naše životy, naše zdraví ani naše majetky. Takže ať se tito lidé snaží, i pod pohrůžkou, že pokud se budou snažit špatně, budou vyměněni.
Faktem je, že činnosti při blackoutu by měly být testovány nějakými územně omezenými cvičeními, aby bylo možno zjistit, co všechno je opravdu nutné zajistit, protože zcela jistě nikdo není vševědoucí a teprve při realistickém cvičení se zpravidla ukáže, na co všechno se zapomnělo. A bude třeba do jisté míry vycvičit běžné občany, dobrovolnické skupiny a další složky státu a občanské společnosti, které se budou s blackoutem vypořádávat, protože stávající státní orgány, policie, hasiči, záchranáři a další, nemají v případě velkého blackoutu šanci.
Pokud stát přistupuje na bezcenné bláboly jurodivých zelených o "šíleně nebezpečném antropogenním oxidu uhličitém", jehož vliv na klima je v reálu prakticky nulový, musí to prostě kompenzovat tím, že zajistí dostatečnou míru prevence negativních dopadů realizace těchto blábolů na nás, občany.
A pokud nezajistí, je opět na nás, občanech, abychom zapracovali při volbách a nekompetentní úředníky i politiky prostě vyměnili za kompetentní. Druhá věc je, že bychom měli volit takové politiky, kteří by celou tuto problematiku vyřešili na úrovni základní příčiny, tj. neměli by problémy s naším odchodem z EU a ponecháním jejího zbytku v kaši, kterou její mentálně nekompetentní vedení průběžně vaří. Jsem toho názoru, že z EU by patrně odešel celý, nebo téměř celý, bývalý socialistický blok a začal na bázi zrušení ekologických nesmyslů prosperovat, jako prosperují Čína a mnoho dalších států, ignorujících bezcenné nesmysly typu "boje za klima". A jako ostatně k prosperitě směřují i USA.

Jedno mimochodem

Podle nedávno ukončených výzkumů hvězd podobných Slunci byla korigována pravděpodobnost incidentu typu Carringtonovy události. Tato pravděpodobnost je cca desetkrát vyšší, než se původně myslelo ZDE a ZDE (a je uvedeno v citovaném textu). Faktem je, že z jednoho případu se dělá dost špatně statistika, a že z dob před touto událostí máme pouze nespolehlivé kronikářské zápisy o významných jevech na obloze, které mohly být polárními zářemi mimo polární oblasti, ale nemusely. Nehledě k tomu, že tyto jevy mohou vyvolat i sluneční bouře o nižší intenzitě a rizikovosti pro civilizaci. Právě proto bychom měli zohlednit chování hvězd podobných Slunci, z něhož se statistika již dá udělat poměrně dobře.
Důležité tedy je, že uvedené přípravy by pokryly i citovanou zcela přírodní událost. A mohly by pokrýt i většinu následků teroristického jaderného EMP, jaký popsal William Forstchen v románu "Vteřinu poté" a jeho pokračováních. Je to sice katastrofická SF, ale autor je bezpečnostní odborník a román sepsal více-méně jako reakci na lhostejnost vládních úředníků vůči varování odborníky před tímto nebezpečím.
Pochopitelně, EMP z jaderného výbuchu by patrně vyvolal v případě použití klasických jaderných zbraní i blackout a další narušení rozvodů elektřiny a rovněž telefonních a internetových sítí daleko za hranicemi zničení území samotným výbuchem. A to ještě různé státy pracují na možnosti vyrobení zbraní, které by vyvolaly nejaderný EMP. Carringtonova událost č. 2 by zase spálila mimo povrch Země všechny nebo téměř všechny satelity, nejela by tudíž GPS ani žádná další na nich založená služba.
Z výše uvedených důvodů je nutné považovat přípravu na blackout, zejména takovou, která bude provedena opravdu od základů, důsledně a pečlivě, za preventivní opatření rovněž proti řadě přírodních i umělých katastrof, takže za něco mnohonásobně užitečného.

Blackout nám zcela reálně v dohledné době hrozí s daleko vyšší pravděpodobností než v minulosti, kdy byla nedostatečná produkce elektřiny vyvolána válkou a jejími následky, což skončilo někdy v průběhu 60. let. Přitom, pokud budou pokračovat současné trendy deformování našeho energetického mixu zaváděním nadbytečného podílu silně nespolehlivých a v praxi obtížně regulovatelných OZE, i závislost na "pokrokovém" Německu, pravděpodobnost takové události bude narůstat. Nicméně i další možné zdroje srovnatelných potíží by nám neměly být lhostejné. I proto, že naše civilizace je v případě zásahu do saturování elektřinou stále zranitelnější.

Bicykly

Uživatelé kol si stěžují na "strašlivou diskriminaci". Je to realita?

Styl

Z bicyklu se stal jakýsi znak životního stylu a "těch správných" politicko ideologických postojů. V podstatě téměř zcela vymizelo, za dob mého mládí relativně hojné, dojíždění na kole do práce. Zůstalo prakticky jen na venkově, a to hlavně u lidí, pracujících blízko bydliště. Tento fenomén se ovšem silně zredukoval s ekonomickým rozpadem venkova po roce 1989, kdy došlo právě tam k vymizení obrovského množství pracovních míst (takže ubyla i místa v dosahu cyklodopravy z bydliště pracovníka). Ve městech se vymizení dojíždění do práce na bicyklu projevilo ještě víc. Nanejvýš můžeme pozorovat nějakého rozvážkového šílence, bezohledně kličkujícího střídavě mezi auty a lidmi na chodnících.
Z tohoto důvodu je bicyklista na silnici a zejména mimo uzavřenou osadu v naprosté většině případů buď někdo rekreující se, nebo vysloveně stavějící na odiv svou politicko ideologickou angažovanost. Přičemž většinou jde o mix obojího v různém, ne vždy konkrétně jasném, poměru.
Tyto lidi také charakterizuje naprostá nenávist vůči ostatním účastníkům provozu a rovněž vysoká míra bezohlednosti vůči komukoli jinému.
Cyklisté běžně jezdí po chodnících a ohrožují jak malé děti tak i seniory. Je třeba si uvědomit, že auta s výjimkou opravdu starých veteránů jsou obalena karosérií oblých tvarů, která oběť odstrčí, nebo (když je moc zle) obrazí či podrtí, ale neřeže a netrhá. Z bicyklu trčí spousta prvků, které při škrtnutí o chodce mohou způsobit tržná či řezná poranění.
Cyklisté jezdí naprosto bezohledně i po silnicích. Vyřvali si antisystémové změny, jako je jízda v protisměru v jednosměrné komunikaci, nebo nutnost je předjíždět s jedenapůlmetrovou mezerou, což na řadě komunikací (řádově desítky procent km) v tuzemsku prostě není realizovatelné. Výsměchem je "možnost při předjíždění cyklisty přejet autem plnou čáru". Duševně méněcenní jedinci, kteří pro tuto zákonnou úpravu hlasovali, patrně netuší, že ty čáry na některých komunikacích nejsou jakési grafické umění, ale vyznačují místa, kde se z poza zatáčky nebo z poza horizontu může vynořit v protisměru jiné vozidlo a s předjíždějícím vozidlem se čelně srazit (což +- odpovídá nárazu do betonové stěny, v rychlosti odpovídající součtu rychlostí těch aut).
Faktem také je, že pokud jede po komunikaci nějaký zemědělský stroj, který nelze předjet (třeba pro jeho šířku nebo klikatost komunikace), tak jeho řidič, jakmile to jen trochu jde, zabočí do ústí odbočky, na parkoviště či jinou podobnou plochu a "nadržená" auta nechá předjet. Nikdy jsem nebyl svědkem toho, že by něco podobného udělali cyklisté. Ti jezdí, pokud je jich víc, roztažení přes celý jízdní pruh a neuhnou ani v místech, kde by je to to uhnutí nijak neomezilo (např. když paralelně s komunikací je parkoviště s vjezdem a výjezdem na každém svém konci, takže kdyby je projeli, neztratili by prakticky žádný čas a než by je projeli, zadržovaná kolona aut by je mohla předjet).
Přitom, řekněme si to upřímně, ten zemědělský stroj každý normální člověk musí tolerovat, protože po té silnici nejezdí pro legraci, ale proto, že zajišťuje na polích úrodu, která je ku prospěchu celé společnosti. Ten cyklista je jen bezcenný parazit, z něhož společnost žádný benefit nemá a to jeho blokování dopravy je jen zlomyslnost a nic víc.

Kvil

Cyklisté nyní kvílejí nad návrhem, že by museli nosit přílbu, jakou mají povinnou i řidiči malých motorek, přičemž takový "kozí dech" patrně ani nedosáhne rychlost, jakou běžně zvládne cyklista, jedoucí z kopce.
Přílba je prostě "diskriminuje" a berou povinné ježdění s ní jako jakési nepřiměřené obtěžování ze strany státu.
To samé je i návrh povinnosti cyklisty, pokud paralelně se silnicí vede cyklostezka, jet po ní a ne po té silnici. To by se hned redukovaly kilometry komunikací, na nichž cyklista může blokovat dopravu a tím si honit své ego!

Návrh

Já osobně bych šel u těch cyklistů ještě dál:

1.  Bylo by vhodné, aby kola měla nějakou identifikaci typu SPZ. Když vám cyklista srazí a poraní na chodníku dítě, neexistuje žádná možnost ho identifikovat a jakmile zmizí, je z obliga. Faktem je, že v některých oproti nám civilizovanějších státech je možné ho k identifikaci či počkání na policii donutit hrozbou střelnou zbraní, případně ho z toho kola sestřelit, ale to u nás, bohužel, nejde. SPZ by to, pochopitelně, vyřešila.
2.  Bylo by vhodné, aby měl ten cyklista nějaké povinné ručení právě za škody, které nadělá. Většinou jsou cyklisté asociálové bez úspor a s nepatrnými příjmy, často žijící "z ruky do huby", takže realizace nějakého odškodnění, byť třeba stanoveného soudem, je velice pochybná. Povinné ručení by tento problém, pochopitelně, vyřešilo.
3.  Bylo by vhodné, aby cyklista měl zkoušky ze základů pravidel provozu na komunikacích, asi tak na úrovni řidičského průkazu pro malé motocykly. Jednak z toho důvodu, aby on sám věděl, jak se bude chovat jiný účastník provozu, jedoucí v souladu s předpisy, jednak proto, aby se i on choval v rámci možností v souladu s nimi, a tedy předvídatelně. Ostatně i "ikonický" cyklista Bouchal, který vyrazil z nejpravější pozice  na křižovatce do levé odbočky (do níž byl zákaz vjezdu) před masky na zelenou se rozjíždějících aut, si počínal v hrubém rozporu s dopravními předpisy. I kdyby měl z nějakého důvodu do té levé odbočky právo vjet, musel by stát v nejlevějším pruhu. A ještě by musel počítat s tím, že rovně jedoucí auta z protějšího směru mají přednost. Nic z toho neudělal, a proto mu hlupáci na příslušné křižovatce vyrobili pomník.
4.  Jistě by bylo žádoucí i to, aby kolo mělo nějaké testy technické způsobilosti a je otázka, zda některé speciální typy bicyklů z provozu na běžných komunikacích nevyloučit.
5.  Stálo by jistě za úvahu i to, aby některé klíčové komponenty bicyklů schopných jezdit po silnici byly zatíženy daní, jak je tomu u aut i motocyklů. A pokud toto nebude, měl by být cyklista tlačen na veřejných komunikacích k chování nic neplatícího hosta na párty.

Cyklopruhy

Zachytil jsem velice zajímavou sentenci, s níž se ztotožňuji:
"Jízdní kolo je sportovní náčiní a dělat pro něj speciální pruhy na silnici je asi stejně smysluplné, jako na ní vyčleňovat pruhy pro jiné druhy sportů".
Je to velmi výstižné. Nemáme na silnicích pruhy pro hraní tenisu nebo golfu, případně basketbalu a jiných her, neexistuje proto jediný důvod, proč by na silnicích měly být pruhy pro ježdění na kole.

Tedy, je třeba tlačit na to, aby se pravidla silničního provozu vztahovala i na cyklisty a aby byli nuceni používat komunikace, na jejichž zřizování a údržbu prakticky nijak nepřispívají, v souladu s ostatními jejich uživateli (kteří je platí v cenách vozidel, jejich součástek i paliva). Cyklisté nejsou nijak "diskriminováni", naopak mají oproti ostatním uživatelům komunikací mnoho naprosto nezasloužených výhod. A z tohoto pohledu by se k nim a jejich požadavkům mělo přistupovat.

Potravinová soběstačnost

Opakovaně se objevily kontraverze okolo návrhu SPD na přednostní nákup českých potravin obchodními řetězci. Faktem je, že odpůrci uvedeného návrhu opakovaně a zcela nehorázně lhali o jeho obsahu, což je značně deklasuje a vyřazuje ze společnosti slušných lidí. Nyní to, co by znamenaly české potraviny, předvádí SPD názorně na svých předvolebních jarmarcích.

Proč soběstačnost?

Není-li stát soběstačný v alespoň základních potravinách, v případě jakékoli krize dochází k nedostatku potravin, který může být nakonec řešen i způsobem "politiku za potraviny", tedy nejrůznějšími ústupky těm, co ty potraviny mají. Není to nepodobné "míru za ústupky", kdy místo hrozba neprodání potravin (nebo znemožnění jejich transportu přes své území) substituuje hrozbu přímého napadení.
Velká Británie se o tom sama přesvědčila, když v průběhu druhé světové války musela dovážet velké množství potravin z kolonií, protože na výrobu potravin na místě nebyla zařízená. Dokonce se objevily i pokusy přeměnit některé parky na pole, produkující jedlé plodiny. Němci britskou dopravu potravin narušovali ponorkovou válkou.
Je nutno tedy konstatovat, že stát, který není s to vyrobit potraviny pro základ výživy obyvatelstva (který by stačil pro to, aby nestrádalo hladem) je v principu nesamostatný a ohrožený na stejné úrovni jako stát,  který nemá na svou obranu dostatečnou armádu (co do kvantity i kvality).

Proč ne soběstačnost?

Proti soběstačnosti jednak ti, kdo si nepřejí zrušení naší závislosti na EU (bez ohledu na setrvávající členství nebo jeho ukončení), ale naopak si ji přejí co nejvíce prohlubovat, abychom se z této pochybné a škodlivé organizace nemohli vymanit tak, jak se to podařilo Velké Británii. Případně ani nemohli czexitem efektivně a věrohodně pohrozit. A i v případě té Velké Británie je snaha hrát "potravinovou kartou" a zabránit tomu, aby regály v britských prodejnách byly dostatečně saturovány potravinami.
Tyto lidi je třeba považovat za naše nepřátele, a jsou-li to naši občané, pak jednoznačně za zrádce a agenty nepřítele.
Aby bylo jasno, zcela jednoznačně preferuji zachování EU a naše členství v ní, ale za podmínky, že se zdaří její zvrat před Lisabon (a nejlépe až před Maastricht, alespoň v některých oblastech její působnosti). S tím, že bude zajišťovat opravdu jen svobodný pohyb osob, zboží a služeb. A budou zcela zlikvidovány, a bez náhrady, současné šílené agendy, které jednak souvisejí se snahou přeměnit EU na jakýsi "superstát" (což IMHO nemůže fungovat), jednak se šílenostmi sociálního inženýrství, kam patří mj. i celá agenda "boje za klima". Pokud se to ovšem nepodaří, potom pryč z ní, nebo pereat EU. I za cenu dočasných hospodářských a jiných problémů.
Přiznám se, že v případě nějakého střetu EU např. s Velkou Británií, bych raději střílel po Němcích než po Britech. Historické důvody k tomu jsou vcelku jasné.

Realita

Pochopitelně, nebyly navrhovány žádné sankce za neprodávání českých kokosových ořechů, banánů, pomerančů apod., jak to tvrdili odpůrci tohoto návrhu. Návrh se měl týkat pouze v Česku běžně pěstovaných komodit, a to ještě ne všech. Šlo tedy o brambory, některé druhy zeleniny a ovoce, které jsou obchodními řetězci často dováženy přes půl zeměkoule a často ze zemí, kde zdaleka nemají tak přísné normy jak pro chování se pěstitelů k přírodě, tak i pro rezidua nežádoucích a někdy i zdraví škodlivých látek ve výpěstcích. A měly by se z živočišných výrobků vztahovat na mléko a mléčné výrobky a některé druhy masa (zase ne třeba pštrosího nebo krokodýlího). Případně na u nás chované sladkovodní ryby.
Faktem je, že řada obchodních řetězců běžně uvádí, že až 70 a někdy i více potravin na jejich pultech (či spíš samoobslužných regálech) jsou od českých výrobců. Pokud od těch 30 procent odečteme exotické ovoce a zeleninu, bohatě by většinou překročili to, co by od nich navrhovaná norma požadovala (a ta navíc ještě předpokládala pozvolný nástup od nějakých 40 procent k cíli, kterým by nebylo ani těch 70 procent, v průběhu více let). Obávám se, že hlavní motivací obchodních řetězců a jejich příznivců je skutečnost, že ona uvedená procenta českých potravin v jejich regálech vedle pravdy ani neležela. A že by se to začalo kontrolovat a oni by museli s realitou ven.
Důležité je, že by jednoznačně šlo o podporu českých výrobců, kteří v současné době jsou biti dovozem řady konkurujících (tj. stejných, jako oni vyrábějí) potravin z dalekých zemí a jejich prodeje za vysloveně dumpingové ceny. Což je, pokud je dovoz z nějaké ze starších zemí EU, dáno mj. i tím, že v těchto zemích EU dovoluje výrazně vyšší (až několikanásobně) dotace do zemědělství než u nás. A opět je v těchto zemích daleko tolerantnější k používání agrochemikálií, než v nových členských státech, včetně nás.
Dokonce v případě některých řetězců bylo prokázáno, že zahraniční potraviny prodávají s výrazně nižší, i třeba desetinovou, marží oproti potravinám od českých výrobců. Což už je vysloveně záměrné poškozování naší produkce potravin.
Tato podpora českých výrobců má, pochopitelně, velice zásadní dopad na jejich přežívání, což bezprostředně souvisí s onou potravinovou soběstačností (a tedy i bezpečností) státu. Nemusí jít jen o nějakou válku (byť ani ta není v dohledné době vyloučena). Bude bohatě stačit Grýn Dýl a jím způsobené totální zhroucení výroby základních potřeb (nejen potravin), které musí, více-méně zákonitě, způsobit.

Ekonomika

Výrobci na trzích SPD prodávají vesměs za ceny, za které jejich výrobky vykupují velké obchodní řetězce. Můžeme si tedy představit ty nehorázné zisky na náš úkor, které z toho přeprodeje řetězce mají. Je jasné, že na regulérních trzích by výrobci museli nasadit o něco vyšší ceny z důvodů pronájmu tržního místa (tady jim to platí SPD), ale i tak by permanentní trhy s potravinami, bez nejrůznějších klacků pod nohy, které do toho EU a její úřednictvo, jehož zájmy jsou protichůdné s našimi, hází, pokud by se je podařilo prosadit, znamenaly obrovskou finanční úlevu pro obyvatele, kteří jsou a budou drceni inflací pod záminkou covidu.
Takže podpora místních výrobců je, bez ohledu na širší souvislosti, plynoucí z potravinové bezpečnosti státu (tj. že by v případě nějakého průšvihu sice byly lístky na banány a pomeranče, ale nikoli třeba na brambory, mléko, máslo, základní druhy masa apod.) významná i pro případ jakékoli krize, která by omezila naše možnosti nakupovat potraviny na světových trzích a dovážet je.
Pokud se týká lístků: Byly jak za první tak i za druhé světové války, i nějakou dobu po nich. Problém ovšem spočíval v tom, že potravin u nás sice bylo dost, ale byly vyváženy z našeho území, v prvním případě do jiných oblastí Rakousko-Uherska, v tom druhém hlavně do Německa, takže neskončily všechny na našich talířích. Poválečné přetrvávání lístků na potraviny bylo dáno hlavně komunistickým rozvratem zemědělství. Jako "loajální součást" EU bychom však patrně byli nuceni k témuž v případě jakéhokoli podobného průšvihu, jako za Rakousko - Uherska, tak i jako německý "protektorát". Na obzoru se reálně rýsuje, jak jsem už zmínil, totální zhroucení ekonomiky EU Grýn Dýlem.

Podpora českých výrobců a potravinové soběstačnosti našeho státu v komoditách, které si jsme schopni sami vypěstovat, je tedy velice důležitým faktorem, který jednak zvyšuje odolnost státu jako celku v případě jakéhokoli průšvihu, spojeného s omezením možnosti dovážet potraviny, jednak chrání naše obyvatele před negativním dopadem covidové inflace a dalšími podobnými škodlivými aktivitami našich bankéřů, jednak chrání náš stát jako celek proti vydírání bruselskými byrokraty. Do jisté míry by mohla zabránit i zhroucení výroby a dovozu základních potravin, které lze reálně očekávat v souvislosti s ekošílenostmi typu Grýn Dýlu nebo "uhlíkové neutrality".