Mají se exaktní a politickoideologická inteligence "sjednotit"? II.

dokončení

Co mi současné chování "humanitních odborníků" připomíná

Celá tahle záležitost mi do určité míry přimíná historii náboženského výkladu světa. Ten byl také ve zjevném rozporu s realitou a s pokrokem vědy se těchto rozporů vynořovalo stále víc. Reakce provozovatelů náboženství byla naprosto stejná, jako je dnes reakce provozovatelů humanitních oborů na faktické informace, které jsou s jejich lživými bláboly v rozporu.
Reagovali kriminalizací šíření "nesprávných" názorů, včetně fyzické likvidace jejich tvůrců. Humanitní "odborníci" sice zatím nestaví hranice pro pálení "kacířů", ale mnoho lidí (především v západních státech EU a v USA) již bylo za šíření fakticky pravdivých informací postiženo a hysterie humanitníků se přitom stále více stupňuje. Můžeme si připomenout snahy kriminalizovat šíření informací o masovém znásilňování žen a dívek (včetně nezletilých) "uprchlíky", kriminalizování šíření negativních leč pravdivých informací o islámu (v Německu byl odsouzen novinář, který připomenul známou fotografii přátelského setkání Hitlera s Jeruzalémským muftím, která je i v některých učebnicích dějepisu, Le Penová má být stíhána za šíření pravých dokumentů o dění v "islámském státu", v Rakousku byla odsouzena k pokutě politička, která si dovolila připomenout Mohamedovu pedofilii atd.).
Tyto věci opravdu připomínají církevní pronásledování např. G. Galilea nebo G. Bruna (a mnoha dalších) než cokoli jiného.
Snahy o zablokování některých informací jsou zase ekvivalentní církevním seznamům zakázaných knih. Gay pornoherec Jakub Janda z "Evropských hodnot" je v podstatě jakýmsi moderním a internetovým ekvivalentem Antonína Koniáše. Na druhé straně lze pozitivně hodnotit to, že uvedené aktivity jsou doménou lidí právě takovýmto či podobným způsobem kontraverzních a nedůvěryhodných, kvalitní lidé se do nich nehrnou.

Co s tím dělat

IMHO jediné správné řešení je totální celospolečenské ignorování požadavků a dalších blábolů těchto "odborníků". Je třeba, aby vznikla naprosto stejná situace, jaká existuje v souvislosti s náboženstvím. Tj. že si klidně mohu koupit knihu o vědeckém pojetí vzniku a vývoje sluneční soustavy, vzniku života atd., případně si mohu koupit i glóbus. A skřeky nějakého náboženského fanatika před oltářem ďábla o tom, že svět byl stvořen před šesti a půl tisíci léty (cca), je placatý a fotografie z vesmíru jsou buď ďábelské mámení nebo podvod, který je součástí spiknutí proti jediné pravé víře, mě mohou nechat zcela chladným.
Čili nechť si pseudoodborníci z humanitnách studií blábolí ty svoje bezcenné nesmysly, máme demokracii, nicméně je třeba se postarat o to, aby byli zbaveni mocenských prostředků tyto nesmysly prosazovat do praktického života společnosti (třeba i násilím a třeba i demonstrativní fyzickou likvidací těch nejagilnějších, jak tomu bylo v případě zrůd, šířících náboženské bláboly). Pak ať si jejich zpacifikovaný zbytek blábolí co chce (a ať si tomu věří, kdo chce), společnost by ale měla mít možnost se chovat na základě reality, nikoli podle bezcenných ideologických nesmyslů a žvástů. Tedy přesně tak, jak se to děje v případě konfliktu reality a náboženských blábolů.
Zcela jistě bude mít část lidí problémy s dichotomií reálného a ideologického vidění světa, asi jako mají nyní někteří věřící problémy se dvěma světy - náboženským a vědeckým, které stojí proti sobě. Takže i známý odborník na astronomii pan Grygar současně hlásá vědecké a náboženské názory a nevadí mu, že se vzájemně vylučují. On a jemu podobní to řeší existencí "dvou pravd", vědecké a náboženské, které se v jejich myslích a v jimi hlásané ideologii "míjejí". Podobně by to mohlo fungovat i s míjením se reality ideologické a skutečné. Někteří lidé takovouto schízu zvládnou, pro ten zbytek se holt postaví nebo kapacitně rozšíří pár blázinců.
Nicméně to pořád bude menší zlo (a menší ekonomická zátěž), než pokud by se celá společnost měla soustředit na uvádění totálních fantasmagorií do reality, bez ohledu na oběti, náklady a technickou proveditelnost vůbec. A s nutností potlačit a zcela zlikvidovat demokracii, protože naprostá většina občanů něčemu takévému nedá ve volbách svůj hlas.

Podíváme-li se do historie

Faktem také je, že evropská (či euroamerická) civilizace by se nikdy nemohla vyvinout do současné podoby světového vědeckého, technického a kulturního hegemona, pokud by nedošlo k faktickému odstavení hlasatelů náboženství od reálné moci. Země, které to neudělaly, za námi právě proto zaostávají (nejen země islámu, ale i třeba budhistické), případně tuto zaostalost dohánějí kopírováním našeho vzoru (proslulé je tím třeba Japonsko). Země kde se to nepovedlo úplně, jsou na tom také bídně (např. Latinská Amerika a další oblasti, kde zůstaly křesťanství moc a vliv v takové míře, že mu to umožňuje retardovat vývoj společnosti).
Pravděpodobně je dosažení dalšího stupně vývoje civilizace podmíněno právě odstavením humanitních blábolilů od moci. Ti, alespoň zčásti, zabrali pozice, vyklizené blábolily náboženskými. Kam ovšem dospěje společnost pod jejich velením, to ukazuje názorně Severní Korea, případně zoufalý civilizační propad v Jihoafrické republice nebo Zimbabwe. Pochopitelně, vedle těchto totálně rozpadlých společností lze uvést i příklad technicky dosud ještě vyspělého a ekonomicky bohatého Norska, bičovaného právě těmito ideology, soustředěnými do zrůdné a zločinné organizace Barnevernet, ideologického nástupce nasistického programu Lebensborn. To se začíná demograficky hroutit, ženy odmítají mít děti, aby jim nebyly ukradeny, klesá atraktivita této země pro civilizovanější cizince (mimochodem: troufl by si Barnevernet ukrát dítě z islámské rodiny?), objevují se první případy emigrace z Norska, motivované jako útěk před touto totalitní organizací.

Abych to tedy shrnul:

Lidstvo se naprosto obejde bez bezcenných blábolilů z humanitních oborů, kteří jen vytvářejí zmatky a prosazují škodlivé nesmysly.
Pokud by se pracovníci z exaktních oborů s těmito lidmi spojili (jak navrhuje v předchozím dílu citovaný článek), tak by se jednoznačně zdiskreditovali. Dopadli by stejně, jako odborník na geologii, který přijal pozvání přednášet o placatosti Země. Nebo odborník na biologii, který by "objevil" na základě humanitnických blábolů, že má Homo sapiens více než dvě pohlaví.
Pokud dotyční nejsou sebevrazi, tak nabídku na spojení s humanitními "odborníky" s díky (i méně slušně, nepůjde-li to jinak) odmítnou. Jinak se zdiskreditují a půjdou na ono pomyslné smetiště dějin spolu s nimi. Už právě proto, že humanitní "odborníci" prosazují v řadě případů věci, které jsou jednoznačně v rozporu s jejich odbornými znalostmi a jimi danými postoji.

Do jisté míry se právě toto stalo v sousedním Německu, kdy na technických odbornících stojící Svobodní odmítli jít do koalice "Jamajka", která by prosazovala do praxe z technického a vědeckého pohledu totálně nesmyslné a obecně škodlivé ideologické bláboly Zelených.

Mají se exaktní a politickoideologická inteligence "sjednotit"? I.

Britské listy uveřejnily rozhovor dvou odborníků, jednoho z humanitní a jednoho z technické sféry. Už název článku "O nutnosti jednoty elit; Jsme odsouzeni ke spolupráci" ukazuje, že je zde snaha prosazovat jakési "sjednocení odborníků" proti "nevědomému lidu".

Něco k těm "humanitním odborníkům"

1. Znám vícero vědců, kteří na světové úrovni bádali o složení buňky, analýze genomu, asistované reprodukci (a v biologii za tím se skrývající) a podobných věcech, i takové, co bádali v podstatě i nějaké stavební či jiné podobné techniky, a přitom byli s to napsat filosofické texty na téma, jaký mají výsledky z těchto oborů potenciální nebo už reálný dopad na společenskou praxi.
Současně neznám případ žádného filosofa (nebo jiného pracovníka v oboru společenských věd), který by dokázal alespoň na "národně průměrné" úrovni provádět badatelskou činnost v biomedicínských nebo technických oborech.

2. Dovolím si citovat Ondřeje Neffa: "Za vše dobré, co je na světě, vděčíme přírodním vědcům a technikům. Za vše špatné, co je na světě, můžeme proklínat filosofy, kněží a politiky."

3. Dovolím si navíc připomenout Sokalovu aféru Ta jasně ukázala, že společenští "vědci" nedokáží rozlišit záměrně vyrobené chaotické skřeky od smysluplného textu.
Po Sokalovi podobné provokace zopakovali i jiní a s podobným výsledkem.
IMHO aféra ukazuje na podřadnost společenských věd proti vědám exaktním. Navozuje též otázku, zda titul Bc. nebo Mgr., získaný na nějakém humanitním oboru, je vůbec možné brát jako plnohodnotné VŠ vzdělání.

4. Konstatuji, že předchozí bod ukazuje naprosté selhání "samočistících procesů" v humanitních disciplínách, jaké jsou naprostou samozřejmostí v exaktních vědách. Výjimky sice existují, ale byly či jsou vědecké obci vnucovány násilím zvenčí (nejčastěji od politiků), ať už se jedná o protežování hochštaplera Lysenka v sovětské biologii nebo současných hoštaplerů s "lidmi způsobeným globálním oteplováním", případně v souvislosti s dalšími ekologickými podvody.
Nedostatky tohoto druhu ukazuje i kauza soudkyně JUDr. Ivany Hrdličkové, která jako konvertitka k islámu přednáší o "výhodách" islámského "práva" šaría.
V biomedicínských nebo technických disciplínách nemůže být nikdo, kdo má jakékoli vazby na hodnocený předmět, brán jako validní informační zdroj (nebudu citovat, mnoho časopisů z oboru exaktních věd má podmínky pro autory, včetně formuláře čestného prohlášení na toto téma, vystaveno na svých webech v pokynech pro potenciální autory). Např. odborné články např. o hodnocení léků jsou považovány za zcela nevalidní, pokud má jejich autor, či jeden z autorů, jakékoli napojení na jejich výrobce, natož aby u toho výrobce pracoval - což je ekvivalentní zapojení paní soudkyně do šariatských soudů v zahraničí. Zmíněné zapojení je navíc +- ekvivalentní tomu, jako by lékař začal léčit podle raně středověkých receptur (a to ještě šaríu nadhodnocuji, protože islám fakticky hodnotově i "právně" reflektuje zhruba přelom mezi pravěkem a starověkem). V takovém případě by došlo k vyloučení dotyčné/ho z lékařské komory a případně i ztrátě diplomu. Podobně postihováno může být v medicíně i použití metod, které ještě před nějakými 50 - 60 lety byly lege artis. Nic na tom nemění žádost pacienta o jejich užití. Doporučuji na toto téma příslušné kapitoly v knize J. Sawicki: Tajemství paragrafů, kde jsou tyto věci probrány docela důkladně a pro neprávníka srozumitelně.
Pamatuji v této souvislosti na diskuse, které se vedly někdy v 70. letech (a snad i dříve, ale jako medik jsem je začal vnímat až tehdy) o tom, zda může (protože tehdy byla aktuální rozvojová pomoc, mj. i v islámských zemích) lékař asistovat např. při usekávání ruky nebo nohy (právě podle šaríje) s odůvodněním, že by se snížila rizikovost tohoto zákroku pro postiženého. Bylo to jednoznačně zamítnuto právě s odůvodněním, že lékař se k něčemu takovému snížit nemůže (bylo by to mj. v explicitním rozporu s lékařskou přísahou). Obávám se, že tento dobový tisk na netu není.
Takže pokud by právnická obec fungovala na stejné úrovni jako lékařská (a tedy brala sliby u promoce stejně vážně), tak by paní soudkyně letěla z profesní organizace a možná přišla i o diplom.
Opět to ilustruje naprostou podřadnost a nedůvěryhodnost společenskovědních disciplín oproti exaktním vědám.

5. Ještě jedna kauza, která se vynořila v poslední době, tovněž osvětluje uvedený problém: Projednávání glyfosfátu a postoje EUroposlankyně Konečné:
Odborník, Miloslav Pouzar, to rozebírá zde. Charakteristiku "odbornice" EUroposlankyně lze najít na Wikipedii. Kauza je jasná: Odborně naprosto nekompetentní a humanitně "vzdělaní" politici se snaží vnutit společnosti své bezcenné ideologické bláboly a nevědecké vize jako realitu.

6. Dovolím si také upozornit na jednu velice ošklivou věc:
Moje generace (a ještě moc ročníků po ní) měla jako součást studia na exaktních oborech povinnou výuku marx leninismu, která je +- ekvivalentní tomu, co se učí dnes na společenskovědních disciplínách. Jistěže se tato látka na těch současných humanitních vědách učí do více podrobností a s více citacemi bezcenných blábolilů a jejich životopisnými daty, ale podstata je stejná a ty informace navíc jsou oproti ní většinou jen bezcenný informační šum.
Na to ještě u těch, co se chtěli věnovat vědecké či pedagogické činnosti (= udělat si CSc. nebo se habilitovat), navazoval VUML. Ten, obávám se, některé současné společenskovědní obory co do objemu přednášených a požadovaných informací spíše předčil.
Nicméně studenti a absolventi exaktních oborů zvládali tyhle společenskovědné hámotiny spíše levou zadní.
Jistěže svou roli v hodnocení i provozování těchto oborů sehrálo i jejich "kádrové zajištění", kdy odborné předměty učili odborníci na slovo vzatí, mnohdy světového významu a světově známí, zatímco společenské disciplíny učil, až na pár výjimek, v podstatě odpad. A z něj se, opět až na pár výjimek, rekrutovaly "kádry", na nichž stojí základy současných humanitních věd a školství.

7. Možná ještě jedna zajímavá kauza, mě odborně blízká, protože se týká dozimetrie a hygieny záření: Když byl objeven termoluminiscenční efekt (krystaly některých minerálů zachycují energii z radioaktivity a při zahřátí na kritickou teplotu vydají světlo proporcionální zachycené dávce), v současnosti hojně využívaný pro konstrukci drobných dosimetrů, například pro sledování rukou, tak bylo jasné, že tento jev může přinést přelom v archeologii. Uvedené látky se totiž vyskytují i v keramice a vynulují se většinou při jejím vypálení, v některých případech při zániku objektu opravdu velkým požárem.
To byla ovšem naivní představa odborníků z exaktních věd. Archeologové brzy zjistili, že metoda dává výsledky rozporující jejich odhady, případně popírá tradiční a v učebnicích zakované výsledky, získané výrazně méně exaktními a přesnými postupy, a tak ji, až na výjimky, zavrhli. Museli by přepisovat učebnice, řada koryfejů oboru by musela uznat, že spisy, na nichž založili svou odbornou kariéru, jsou věcně nesprávně atd. Například základ Glozelských artefaktů byl jednoznačně prokázán jako pocházející z doby, odpovídající nálezovým okolnostem (= pravěku). Připomínám teorii Ludvíka Součka, podle níž mohlo jít o pravěkou padělatelskou dílnu, falšující zboží, pocházející z mínojské Kréty (proto některé znaky na glozelských hliněných pečetích připomínají mínojské písmo).
Dál se tedy v tomto oboru učí pohádky, o nichž se obecně ví, že jsou to bláboly. A to jsou archeologie a dějepis disciplíny, v nichž by se jakási exaktnost mohla očekávat (data, rozbory nálezů, rozbory archivních materiálů, pokusy apod.). Čili opět to demonstruje neochotu "společenských věd" přizpůsobit teorie nově zjištěným faktům, což je naprostou samozřejmostí v případě biomedicínských nebo technických věd.
A zcela jistě tato reakce archeologů a historiků dost výrazně připomíná reakci "humanitních odborníků" na fakta o imigrantech a jejich konfliktech s civilizovanou společností.

8. Jistěže lze připomenout i historicky zcela negativní vliv filosofie na rozvoj exaktních věd, kdy k jejich skokovému vývoji došlo až poté, co se od filosofie zcela oddělily. Technika se mohla v evropském (dtto USA) prostředí vyvíjet hlavně proto, že až hluboko do 19. století nebyla vázána na formální vzdělání univerzitního typu, v jehož rámci se učily v té době (a ještě i později) filosofické bláboly popírající realitu. Ještě např. Edison byl autodidakt, který neměl žádné formální vzdělání, což bylo jen dobře, protože by v některých případech "věděl", že se pokouší vynalézt "teoreticky nemožné".

9. Známý a široce publikovaný je i negativní postoj světově významného fyzika Hawkinga k filosofii (chápanou v širším významu, tedy společně s dalšími humanitními disciplínami).

(dokončení příště)

Co prodloužený víkend dal

Islám

Irák

dobyl město Ráva, poslední město obsazené zločinci z chalifátu na svém území.

EU

poněkud sníží vykrmování tureckých islamistů.

Obecné

Proběhly oslavy 17. listopadu a zejména snaha o přivlastnění si všech zásluh ze strany "pražské kavárny".
Objevila se další obvinění ze sexuálního obtěžování. Mám z toho pocit, že kdejaká štětka nyní presentuje své pracovní výkony ve stylu kampaně "mee too".

O2

"zablokoval" zahraniční weby, zobrazily se až po odkliknutí informace o výročí 17. listopadu. Vzhledem k tomu, že na internetu již probíhá velmi silná a rozsáhlá cenzura, je toto připomenutí spíše tartuffovský čin než co jiného.

Během víkendu

se zhroutila jednání o vládní koalici v Německu. Ultralevicoví Zelení nebyli s to slevit ze svých požadavků, naprosto nepřijatelných pro demokratické Svobodné.

Novináři se diví,

že severokorejský zběh má tělo prolezlé obrovským množstvím parazitů. Podobné nálezy jsou běžné i z řady dalších zemí, jen se o jejich obyvatele nikdo nestará (a pokud ano, nemá to takovou mediální publicitu).

Provalilo se,

že Madrid vyhrožoval Katalánsku nasazením armády a bezuzdným vražděním civilistů.
Zemřel španělský generální prokurátor José Manuel Maza, který stál za obviněním katalánských politiků ze "vzpoury". Při akutním infekčním onemocnění mu selhaly ledviny. Buď neobvykle rychlé Boží mlýny, nebo (IMHO) akce nějaké tajné služby.

V Číně

transplantovali lidskou hlavu. Zatím jen mezi mrtvolami, ale prokázali, že je technicky možné přepojit krevní oběh a provést další spojení hlavy a těla, aby jim pacient nevykrvácel pod rukama, nebo např. nevytekl mozkomíšní mok. Faktem je, že druhou hlavu psovi dokázali našít už sovětští chirurgové někdy ve 30. letech (a ta hlava nějaký čas i žila a reagovala na podněty), zhaslo to na imunitní odpovědi, o níž se tenkrát jednak moc nevedělo, jednak byla v rozporu s marxistickou teorií.
Nyní se chystají na živé.
IMHO hlavní problém bude s propojením horního a dolního pahýlu míchy, aby hlava dokázala ovládat tělo. To není jako pan Prokouk (viz loutkový film "Pan Prokouk v pokušení"), kde uražená hlava pana Prokouka dokázala hýbat i s kůlem od plotu, když se na něj napíchla.

Argentina

ztratila ponorku, která po posledním hlášení, že má nějaké technické problémy, přestala komunikovat. Rozjela se obrovská pátrací akce. Později bylo zachyceno jakési podezřelé volání přes satelitní telefon, ale bylo posléze identifikováno, jako nikoli z této ponorky.

Kulminuje

spor kolem eReceptu. eRecept v důsledku zpřísnění legislativy o ochraně osobních údajů neumí nic z toho, kvůli čemu se zaváděl. Nebude možné, aby se lékař (odborník nebo specialista) dozvěděl z databáze, zda někdo další nepředepsal pacientovi stejný nebo naopak kolidující lék s tím, který mu hodlá předepsat on, a kolizi léků nezjistí ani lékárník (pokud si pacient nebude vybírat oba recepty současně). Zůstane jen možnost sběru anonymizovaných dat z nemocnic a územních celků a jejich prodej firmám ("tam a tam víc předepisují ten samý lék, ale od konkurence"). eRecept je navíc extrémně uživatelsky nepřívětivý, a to i se zohledněním standardu většinou po této stránce velmi nekvalitního lékařského software. Nicméně SÚKL naprosto zbytečné eRecepty protlačuje hlava nehlava, a to i za pomoci zcela lživých argumentů. Naopak, organizace jako Česká lékařská komora a Česká stomatologická komora se eReceptu brání. Lékařská komora dokonce připravuje na organizátory eReceptu trestní oznámení.

Nejvyšší správní soud

provedl rošádu s poslanci za ODS (výměna jednoho za druhého) na základě přepočtu preferenčních hlasů.

Soudruh Tusk

blekotal, že "Polsko je jak putinovské Rusko".

Průzkum

veřejného mínění v Japonsku zjistil, že Japonci preferují "horký" konflikt se Severní Koreou.
Ono to má svou logiku: Život pod Damoklovým mečem jaderných zbraní vyšinutého diktátora Kima je zcela jistě v delší perspektivě více stresující než jednorázový konflikt, po němž by Kim už neeexistoval.

Disident Hradílek

ukončil hladovku proti kandidatuře presidenta Zemana na druhé období. IMHO ho zklamala reakce naprosté většiny občanů, která na jeho vyděračský akt kálela z vysoka.

Můj 17. listopad

O zbití studentů na Národní třídě jsem se dozvěděl přes ty, co poslouchali "štvavé vysílačky" a v Brně také sledovali televizi Vídeň, s níž zrovna u nás byly technické potíže (stíny okolních vyšších domů).
Na škole měli studenti okupační stávku a nikdo z dosavadního vedení si s tím nevěděl rady. Mnozí prominenti končícího režimu odjížděli na dovolené a odcházeli na pracovní neschopnosti apod. Jiní se naopak drali na "zbabělci uvolněné pozice", z nichž byli po pár týdnech revolučně vykopnuti.
Kolega, který byl o šest let starší, obcházel studenty v uniformě Lidových milicí (byl hlavním lékařem této organizace pro kraj) a snažil se je přesvědčit, a neblbnou, že se může stát něco strašného. Faktem je, že on byl vrstevník těch, co protestovali v roce 1969 u příležitosti prvního výročí srpnové sovětské okupace a byli zbiti a postříleni. Opravdu upřímně se bál, že se stane opět něco podobného.
Faktem ovšem také je, že ho mohlo varovat zapojení funkcionářských synků a dcerek do stávkových a dalších aktivit stylem hlava nehlava. Toto ve své čestnosti a bezelstnosti prostě opomenul Tato skutečnost spíše podporuje hlasy, že šlo o předem domluvený převrat, o němž určitá vrstva funkcionářů byla předem informována, Takže tyto osoby, jinak zdiskreditované spojením s minulým režimem, mohly získat "zásluhy".
Musel jsem dvakrát v těchto dnech jet na služební cestu do Prahy. Doprava fungovala normálně a režim se do poslední chvíle snažil o předstírání, že se nic neděje.
Na první cestě jsem lektoroval kurz zaměřený na toxické houby, v němž jsem měl lekci o mykotoxinech. Přespával jsem v laboratoři kolegy, který dělal (a pořád ještě dělá) toxiny velkých hub. I tehdy to nebylo zcela legální, dnes by to vzbudilo pohoršení, sahající snad až do brusele.
Měl jsem od místnosti půjčený klíč, takže jsem mohl vyjít ven. Viděl jsem jedno shromáždění na Václaváku, na Národní se ještě povalovaly kusy oděvů a tu a tam byly na vozovce i chodnících fleky od krve.
Zase: s odstupem času to vypadá na cílené opominutí úklidu, protože pokud by režim fungoval normálně, zlikvidoval by ty pozůstatky už dávno, měl na to v té době několik dní a kropící vozy z dob "Palachova týdne" asi měl ještě taky.
V podchodu v dolní části Václaváku jsem si koupil u stánku (pochopitelně, zcela ilegálního a ani soudruhu Babišovi by se dnes něco takového nelíbilo) něco na večerní čtení. Zaujala mě obálka paperbacku s kresbou Káji Saudka a do kapsy (a později do knihovny) mi tím přibyl první Conan, výběr z povídek R. E. Howarda přeložených Janem Kantůrkem, vydaný SF klubem Julia Verna.
Podruhé jsem byl v Praze na postgraduálním kurzu (s jedním noclehem) v Lékařském domě, zaměřeném na výuku radiační prevence. Opět bylo možné se podívat na Václavák s demonstracemi, televize se už lámala a běžel v ní večer trezorový Obchod na korze.
Když se televize zlomila a začala vysílat reálné informace a vysílala i záběry z Národní a lidi, zpívající Náměšť, začala mladá, tehdy ještě v předškolním věku a navštěvující školku, volat "To je moje písnička, tu znám!" takže učitelky v mateřské prováděly "ideologickou diverzi". Před nějakou dobou jsem se dostal jakousi záhadnou cestou na seznam e-mailů pana Hutky, na něž posílá reklamy na své koncerty. Tak jsem mu o tom napsal a on mi odpověděl, že ví o více takových případech, takže v tom učitelky naší mladé nejely samy.
Když přišla stávka, nastavil jsem PMD - 85 tak, že na připojené televizi (coby náhrady monitoru) problikával nápis "STRIKE" a šel demonstrovat na nynější Joštovu, kde byla shromážděna část zaměstnanců a studentů fakulty.
Jinak ten televizní přijímač byl také zajímavý, protože bylo možné ho připojit k PMD přes digitální vstup (nejen přes rovněž přítomný analog, jak to měl Didaktik Gama) a tím se zhasl obraz z vysílání a objevil se místo něj výstup z počítače, ale zvuk z přijímaného signálu šel dál. Mohl jsem proto alespoň "po zvuku" sledovat aktuální zpravodajství a v případě něčeho potenciálně zajímavého jen vytáhnout kablík ze zdířky a mít i obraz.

Tohle bylo pár vzpomínek na události, které jsem vnímal jednoznačně pozitivně (byť jen litoval toho, že to nepřišlo dříve) a pozitivně jsem prožil a pociťoval i následující léta. Nicméně, bohužel, jsem nucen sledovat od závěru 90. let, jak se společenská situace, opět pod ohvězdičkovaným praporem, byť modrým, zase vrací tam, kde jsme před tím 17. 11. 1989 už byli, a navíc mnohdy do ještě vzdálenější a horší minulosti než byl ten dodělávající Husákův "gulášový socialismus".

Napsal Henryk Sinkiewicz první budovatelský román?

Pokud si člověk přečte Quo vadis s časovým odstupem, tak zjistí, že jeho schéma i charakteristiky postav se něčemu nápadně podobají.

Ocenění

Není tajemstvím, že ze slovanských zemí, úpících v nesvobodě, byli v různých letech navrženi na Nobelovu cenu za literaturu dva autoři. Byl to náš Alois Jirásek a byl to polský Henryk Sinkiewicz. Zatímco u Aloise Jiráska zůstalo pouze u návrhu a nedostal se přes užší výběr, Henryk Sinkiewicz nakonec tu Nobelovu cenu dostal.
Oba návrhy byly za celoživotní dílo, nicméně v rámci návrhu muselo figurovat dílo konkrétní. V případě Aloise Jiráska to bylo "Proti všem", v případě Henryka Sinkiewicze to byl právě román "Quo vadis".
Pokud se na tato díla podíváme blíže, tak rozdíl mezi nimi je jasný:
Quo vadis je naprosto prvoplánová prokřesťanská agitka, zobrazující křesťany jako jednoznačně kladné postavy, křesťanství jako jednoznačně pozitivní náboženskou ideologii a do negativní role naopak stavějící jak antické osobnosti, tak i její duchovní a intelektuální odkaz.
Proti všem zobrazuje krizi křesťanství, která nakonec vedla k jeho duchovnímu i organizačnímu rozštěpení. Ukazuje tápání, přechody jednotlivých postav mezi různými duchovními proudy, ukazuje i selhání křesťanské myšlenky vyúsťující do vzniku sociálně nepřijatelných sekt, které musely být vymýceny (jako Adamité).
Pokud bych sáhl po nějakém díle srovnatelném s Jiráskovým, tak bych asi musel sáhnout do ruské / sovětské literatury a vytáhnout román Alexeje Tolstého Křížová cesta. I za něj si autor vytrpěl své. Zobrazuje totiž tápání ruské inteligence mezi příznivci bolševické revoluce a jejími odpůrci a nezakrývá, že jeho hrdinové coby prototypy ruské inteligence se sovětizovali jen proto, že bolševiky pochopili jako menší zlo. Nakonec se autor musel "vykoupit" románem o geniální obraně Caricynu Stalinem za občanské války, v němž je navíc silně dehonestován Trockij. Tím byla Křížová cesta, s níž má tento román styčné body, vzata na milost.
Čili již na začátku 20. století dával nobelský výbor přednost spíše prvoplánovým a relativně primitivním dílům před díly složitěji komponovanými a s nejednoznačným vyzněním.

Struktura

Pokud se podíváme na román Quo vadis s určitým odstupem, pak zjistíme, že jeho schéma připomína schéma románu, jaký se objevil v sovětské literatuře někdy ve 30. letech a u nás v letech 50., budovatelskému románu.
Román je přísně prvoplánový, nenajdeme tam žádné nejasnosti, žádné zásadní vedlejší děje, které by mohly rozporovat hlavní motiv románu. Postavy jsou jednoznačné: Kladní křesťané a záporní pohané. Je zde kolísající hrdina, který je spasen, jednak skrze lásku křesťanské dívky, ale také skrze pochopení úžasnosti křesťanské ideologie - Marcus Vinicius, je zde rozkolísaná postava, která k tomuto pochopení nedojde, resp. ho nedokáže přijmout - Petronius, který tragicky hyne.
Pochopitelně, Henryk Sinkiewicz naprostou většinu (pokud ne úplně všechny) autorů budovatelských románů strčil do kapsy jak znalostmi reálií (exotických pro populaci, pro niž bylo znedostupněno antické dědictví rušením středoškolské výuky latiny a řečtiny a antických reálií), jednak autorskou imaginací. Z tohoto důvodu je schopen uvedenou primitivní kostru ověsit haldami cingrlátek, které ji zakrývají asi tak, jako viktoriánské látkové obaly "zcudňovaly" nohy křesel a stoliček.
Teprve až uvedené ozdoby a podrobnosti z paměti vymizí, zůstane v ní čtenáři ona kostra nemilosrdně obnažená ve své primitivnosti.

Vykrádali autoři budovatelských románů Sienkiewicze?

Můj osobní názor je, že nikoli. Zejména autoři sovětského budovatelského románu to patrně nedělali a je velice pravděpodobné, že většina z nich měla o tomto autorovi jen velmi matné, pokud vůbec nějaké, povědomí. Je to jistě dáno mj. i rusko - polským antagonismem. Rudá armáda byla při snaze o šíření proletářské revoluce poražena pod Waršavou "bílými Poláky" a díla polských autorů měla ve stalinském SSSR asi stejnou oblibu, jako u nás po válce díla nacistických spisovatelů.
Můj názor je ten, že jak Henryk Sinkiewicz, tak i autoři budovatelských románů byli postaveni před stejný úkol: Napsat literární dílo, velebící totalitní ideologii, presentující nositele této ideologie jako jednoznačně kladné postavy a její odpůrce jako postavy jednoznačně záporné a současně ukazující, že "cestou ke spáse" je přiklonění se k této ideologii. Nad takovým zadáním se v podstatě nic jiného než kostra budovatelského románu nebo Sienkiewiczova Quo vadis vytvořit nedá. Pak už záleželo na kvalitách autora, zda z toho vytvoří průměrnou sračku, vhodnou akorát do kapitol o angažované literatuře v učebnicích (např. Řezáčovy romány "Nástup" a "Bitva"), nebo něco na Nobelovu cenu.

Nicméně, bez ohledu na opisování či neopisování, můžeme konstatovat, že Henryk Sinkiewicz napsal patrně první budovatelský román (byť tématicky poněkud odlišně zaměřený), a že toto jeho dílo fakticky demaskuje křesťanství jako ideologii velmi spřízněnou s komunistickou (kterýžto poznatek přináší i mnoho jiných zdrojů).

Co uplynulý jedenapůltýden dal

Islám

Soudruzi z OSN

nám doporučili "bojovat s islamofobií", protože postavení muslimů je u nás "hrozné". Obrsoudruh za OSN, původem z islámské země, kde nemuslimové jsou buď neplnoprávnými obyvateli, nebo jsou přímo ohrožováni na životě (jako např. ateisté), by si měl udělat pořádek prvně doma a pak teprve kecat nesmysly. Muslimové mají u nás stejná práva jako ostatní občané a ještě navíc "nadpráva" daná výjimkami z obecně platných zákonů (např. halal porážka je v rozporu s platnými zákony a muslimové na ni mají výjimku), které by bylo vhodné zrušit. A pokud se jim nelíbí být plnoprávnými občany státu, zcela rovnoprávnými s občany jiných náboženských orientací, tak ať odejdou, stejně pro tento stát nepředstavují žádný přínos.

Objevily se zprávy,

že vůdce chalifátu Bagdádí úspěšně utekl (to se pozdeji potvrdilo). Je to v určitém souladu s novými a nedávno zveřejněnými informacemi o tom, že útěk se podařil i Hitlerovi.

Chalifátníci

přepadli televizi v Kábulu.
Po několika dnech tamtéž sebevražedný atentátník zavraždil minimálně 18 lidí.

Vyšlo najevo,

že v případě atentátníka z Manchestru selhala britská služba MI5, která ignorovala upozornění na jeho možnou nebezpečnost.
Problém vidím v tom, že nevíme, kolik takových upozornění tajná služba MI5 dostává. Vzpomínám, jak při prvních informacích o automatickém vytěžování internetu pomocí klíčových slov na to mnozí reagovali jejich zveřejňováním na svých webech a v internetových diskusích a posíláním po e-mailu, aby automaty zahltili balastem.

V Jemenu

se v důsledku akcí Saúdské Arábie, hroutí humanitární situace.

Padlo

město Búkamál, poslední větší město na území Sýrie, držené islamisty z chalifátu. Chalifátníci údajně Sýrii opouštějí a míří do Egypta a Libye.
O něco později do města údajně přibyl Bagdádí a chalifátníkům se podařilo město dobýt zpět.
Islámskému státu i tak zbývá jen kolem 5 % původního území.

Česko

možná pošle do Afghánistanu více vojáků.

LePenová

byla orwellovsky zbavena imunity za to, že šířila (pravé a pravdivé) dokumenty o zvěrstvech muslimů.

Turecko

zadrželo 140 lidí, podezřelých z příslušnosti k chalifátníkům.

Irák

chce uzákonit náboženské soudy a sňatky devítiletých dívek. Museli jsme jim ze země ty džihádisty z chalifátu vyhánět? Vždyť ti chtěli jen prakticky to samé...

V Maďarsku

oficiálně konstatovali, že mešity znamenají bezpečnostní problém, a proto nehodlají povolovat jejich stavění.

Provalilo se,

že USA nechaly z obléhaného města Rakká uniknout tisíce džihádistických zločinců výměnou za vliv na ropná pole. Opět bod pro Rusko, které dohody zrovna s těmito zločinci neuzavírá.

Imigrace

V Německu

Vzbudil kontraverzi půlměsíc na "pohádkové stavbě" na dětském hřišti. Soudruzi proislamisté se tomu diví, jelikož obrázky takových staveb jsou v pohádkových knížkách běžné. On před druhou světovou válkou by hákový kříž na podobné destinaci (třeba jako prvek ornamentu) také nebyl kontraverzní.

Ve Francii

odsoudili tři nezletilé muslimy, zcela jistě imigranty nebo potomky imigrantů, za přípravu teroristického útoku.

Podařilo se prokázat,

že Afghánec, který v Německu znásilnil a zavraždil studentku, pomáhající "uprchlíkům" je cca 25 letý (vydával se za 17letého), takže může dostat doživotí (stejně ho nějaká neomarxistická zrůda za pár let pustí).

V Německu

se provalilo, že islámské zločinecké gangy posílají jako adepty své členy (kteří dosud nemají záznam v trestním rejstříku) do policie. Ukázalo se také, že adepti a již hotoví policisté z tohoto prostředí programově pohrdají civilizovanými zákony a hodlají prosazovat islám.

Jeden

z imigrantských útočníků na polský pár na pláži v Rimini dostal 16 let.

Bylo spácháno

více útoků vjetím autem do lidí. Stále obtížnější je odlišit nehody od útoků islamistů, což je jednoznačně cílem jejich spojenců ve sdělovacích prostředcích.

V Německu

se dopočítali toho, že přes polovinu bezdomovců tvoří imigranti.

Obecné

Pokračovala krize v Katalánsku. Sice se zmírnila, ale není vyřešena. Španělsko se ocitlo na pozici "žaláře národů", která ho může stát existenci, jak se to stalo Rakousko - Uhersku.
Pokračují tahanice kolem presidentských voleb. Na jedné straně se budoucí kandidáti trumfují, kdo ho má většího, na straně druhé ministerští úředníci chaotizují nad nejasnou legislativou kolem podpisů. Jasno bude možná 24. 11., pokud se některý z odmítnutých kandidátů neobrátí na soud. Minimálně se rýsuje kauza zašantročení podpisových archů jednoho z kandidátů.
Pokračovala "smršť" nařčení ze sexuálního obtěžování, směřující na různé umělecké a ekonomické či politické celebrity. Obvinění typu "když mi bylo před 40 lety 14, tak mě osahával současný kandidát do Senátu USA Roy Moore", jsou totálně idiotská a ještě větší idioti tomu věří a jen zločinci předstírají, že tomu věří. Obávám se, že ještě pár týdnů a žena, kterou alespoň nepoplácal po zadku nějaký významný umělec či politik, bude ve stádě lidských samic brána za vadnou.
Bohužel, došlo už i k sebevraždám některých obviněných, za které by ty, co bez důkazu dotyčného obvinily, měly být bez milosti popraveny.
Na další obviněné vyšlo najevo, že platí soukromým detektivům značné částky na získání protidůkazů. Pochopitelně, ani to nesvědčí o jejich vině.

Soudkyně

v kauze Nagyová označila odposlechy, na nichž stojí obžaloba, za nezákonné a tudíž nepřípustné. Faktem je, budiž to řečeno na plno, že "kdo lže, tak ten i krade", a tedy kdo dělá nezákonné odposlechy, tak je může rovněž editovat a jinak upravovat. Prostředky na to existují a jsou vcelku dostupné (i zdarma). Takže takový důkaz je třeba explicitně brát jako nedůvěryhodný.

Trump

se dohodl s Jižní Koreou na posílení její obrany. IMHO až Kim ztratí rozum úplně, bude nutné na použití jeho jaderných zbraní odpovědět výmazem Severní Koreje z globusu. Třeba i takovým, že z té jižní bude ostrov.

Provalilo se,

že celebrity (včetně politických) a ekonomické špičky z EU ukrývají své příjmy v  "daňových rájích". Pak mají občané politikům věřit a cálovat.

Uplynulo sto let od VŘSR

Režim, který nastolila, byl jednoznačně zločinný a zavinil smrt (včetně v dalších zemích, kam byl přenesen a nainstalován) stovek milionů lidí. S výjimkou islámu není nic jiného tak zrůdného a zločinného jako bolševismus. Přitom jeho agitátoři jsou dodnes v postavení, kde mohou otravovat duše mladých lidí a prosazovat dílčí cíle této zločinné ideologie.

Exministr Hradílek

drží hladovku a hodlá nepřestat, dokud Zeman neodvolá svou kandidaturu, nebo dokud nezemře. Sorry, ať raději zemře, Česko bude bez takovéhoto fašistoidního extrémisty rozhodně lepší.

Hrad

žaluje politika z extrémistického hnutí "Žít Brno" za šíření zprávy, podle níž má president Zeman pokročilou rakovinu. Vřele doufám, se se dotyčného podaří odsoudit.

ČEZ

bude stavět bateriové úložiště u sluneční elektrárny. Je to činnost fyzikálně i ekonomicky naprosto nesmyslná, fungující jen proto, že nám, občanům, stát krade peníze cestou daní a dává je provozovatelům těchto nesmyslů.

Berlusconi

uspěl v italských regionálních volbách.

V Česku

se rodí kolem 50 % dětí mimo manželství. Je to důkaz, že se neomarxistům, proniklým do státních institucí po roce 1989, podařilo v naší společnosti značně narušit rodinu.
S tím koresponduje i "zpráva týdne" o tom, že ústavní soud v Německu vynucuje zavedení "třetího pohlaví" do dokumentů.

Donald Trump

absolvoval úspěšnou státní návštěvu v Číně.

Atypicky deštivý

říjen do jisté míry zmírnil strážkový deficit.

Děti

se údajně nechávají fotit a filmovat nahaté na internet za mobil nebo cigarety.
Trochu to připomíná vtip, jak přijde školačka domů a hlásí mamince: "Mami, v parku jsem potkala divného pána a on mi řekl, že když se před ním svlíknu, tak mi dá tenhle pytlík bonbónů."

Polské

ministerstvo zdravotnictví vyzvalo Poláky, aby "se množili jako králíci".

Evropská komise

prohlásila, že se budeme mít lépe. To prohlašovali komunisté taky. Shodou okolností se objevila zpráva, jak si děti v roce 1965 představovaly dnešek: "Sovětské kosmické lodi budou létat po Galaxii a zmrzlina bude zdarma". Obávám se, že představy činovníků EU se od těch dětských zase až tak moc neliší.

Slovensko

údajně ekonomicky předstihne v dohledné době Česko. Uvidíme.

Nad Evropou

se objevil radioaktivní oblak, patrně z Kazachstánu nebo jeho okolí (včetně jihu Ruska). Patrně jde opět o únik z nějakého zařízení, kde se pracuje s čistými radioizotopy. Podobná příhoda může být i důsledkem vyhození zařízení s radioizotopem do smetí nebo do sběrných surovin. To se může stát i nechtěně v souvislosti s chaosem při rušení státních podniků, kraších podniků soukromých apod.
Na lékařské fakultě v Brně byl při totální rekonstrukci púvodního sídla děkanátu a několika ústavů nalezen hřebík z radioaktivního kobaltu, který dostal krátce po WW2 jeden z tehdejších profesorů, odborník na radiologii, od kolegů ze západních zemí jako příspěvek k poválečné obnově brněnské univerzity. Potom se na tu věcičku zapomenulo a ležela léta v šuplíku obyčejného dřevěného stolu.

"Demokratičtí"

lidovci blekotají nad Babišovým úmyslem zdanit restituce.

SZPI

zadržela zásilku lískových oříšků a sušených fíků, obsahujících nadlimitní množství silně karcinogenních aflatoxinů. Oříšky pocházely z Ázerbajdžánu a fíky z Turecka.

ZŠ Prosetice

(čtvrť v Teplicích) zveřejnila na internetu fotku prvňáčků, na níž nejsou skoro žádné české děti, a sklidila za to bouři. Faktem je, že právě takovéto jevy, které ta fotografie charakterizuje, vyvolávají v populaci obavy, a to jak z imigrace, tak i z vysloveně protinárodního a protipopulačního chování politických špiček.

V Ústí nad Labem

se šíří epidemie virové hepatitidy A. Epidemie stejné infekce v Brně dosud neskončila.

Ministerstvo zdravotnictví

předvedlo intelektuální výkon vysoké kvality a vydalo ustanovení, podle něhož mají záchytky poskytovat stejný komfort jako hotel.

11. 11.

vzpomenuli v Teplicích na ekologické demonstrace, které komunistický režim rozehnal ještě tvrději než následně studentský průvod 17. 11. v Praze. Vím o lidech, kteří se přidali k listopadovým demonstracím po tom 17. se zvoněním klíči právě kvůli těm událostem v Teplicích.

Předseda EUroparlamentu,

tedy naprosto bezcenné instituce, která jen dělá stafáž zvůli EUroúředníků, chce zdvojnásobit rozpočet a zavést EUrodaň, která by ho pokryla. Jak to zpívá Kryl na konci "Písně o neznámém vojínovi"?

e-recepty

kromě lékařů odmítají i stomatologové.

"Odstrašující"

obrázky na krabičkách cigaret nesnížily jejich spotřebu (IMHO mohly naopak motivovat ke "sběratelským nákupům").

Taxikáři

odvolali protestní blokování Prahy proti Uberu. Možná někteří přešlápli a došlo jim, že by tím lidi proti sobě naštvali tím tuplem.

Drahoše

oficiálně podporuje KDU-ČSL. Doufejme, že je to "polibek smrti". Jinak se Drahoš podporou od klerofašistů docela odkopal.

V Zimbabwe

probvěhl armádní "nepuč", president Mugabe je "chráněn". Země se ovšem totálně hroutí pro vládou černých marxistických "antirasistů" (vyvražďujících bělošskou populaci jako nacisté Židy). Dříve vyvážela velká kvanta potravin, dnes, po vyhnání či vybití bílých farmářů, jich nezvládne vyrobit dost ani pro vlastní obyvatele. Vládnoucí síly se drolí, ale země je nevratně tam, kde slunce nesvítí.
Zimbabwe se kvůli snaze o prosazení marxistických hovadin hroutí do ještě horší žumpy než Venezuela.

"Demokratický blok"

vytvořily "pravicové" strany ODS, KDU-ČSL, TOP a STAN. Věšina z nich není pravicová a žádná není demokratická.

Rusko

přijalo novelu zákona, podle něhož se zahraniční média musejí označovat jako "zahraniční agenti".

Policie

nenalezla útočníka, který pořezal tenistku Kvitovou, a případ odložila.

Madrid

vyšel s tézí, že Katalánci se chtějí odtrhnout ne proto, že jsou ve Španělsku nespokojení, ale proto, že je k tomu inspirují ruské weby.

Mezi stranami

potenciální koalice "Panama" v Německu jsou hluboké rozpory (a zřejmě političtí fanatici typu klerikálů nebo zelených nechtějí moc ustupovat)

Malá úvaha nad velkým problémem

Jaká je vlastně hodnota demokracie a proč za ni bojujeme.

Boj za demokracii

Mnozí, i na naší politické scéně, se ohánějí "bojem za demokracii". Přitom pod praporem tohoto boje jsou ochotni k jakýmkoli opatřením, která jsou s demokracií v přímém rozporu (takže někteří komentátoři poté používají výstižnější pojem "demokratura").
Je třeba jasně konstatovat, že demokracie jako taková žádnou zvláštní hodnotu nemá. Dokonce ani není nejlepším systémem vlády (tím je jednoznačně osvícená diktatura; přátelé Zeměplochy si zcela jistě vzpomenou na Lorda Vetinariho).
Demokracie má proti uvedené formě vlády a mnoha dalším, prakticky jedinou zásadní výhodu: Umožňuje bez nějakých politických katastrof opravit chyby, které byly detekovány až poté, co byly zavedeny do praxe. Ať už jde o konkrétní zákony, nebo dosazení konkrétní osoby na konkrétní post ve státě. To ostatní formy vlády, které jinak vycházejí s demokracií co do komfortu života občanů plus minus stejně, nebo i lépe, nezvládají. Vždy je v takových případech nutná revoluce, nebo alespoň politické vyvražďování v rámci věrchušky.
Dokonce i ten jinak lepší osvícený diktátor má dvě vady na kráse:

1. Nikdy není stoprocentní záruka, že konkrétní člověk, který se původně jevil jako schopný a eticky i osobnostně konzistentní, po získání skutečné absolutní moci ji unese a nezmění se v totální monstrum. Když nastoupil na římský trůn Caligula, tak všichni Římané, včetně lidí ze špičky sociální pyramidy, téměř ucvrkávali blahem, jaký na ně tento nově nastolený císař (včetně toho, jak se choval coby princ následník trůnu) dělal dobrý dojem. Neuplynulo mnoho let, a stalo se z něho totální monstrum, jedno z nejhorších na této pozici za celu dobu historie římského císařství. Monstrum, souložící se svými sestrami a vraždící okolo sebe hlava nehlava, příslušníky té sociální věrchušky, která pár let před tím nad ním jásala. O takových věcech, jako je jmenování svého koně senátorem, ani nemá cenu psát (už proto, že na poměry v římském senátu té doby byl ten kůň senátorem spíše nadprůměrných kvalit, a řekněme si to upřímně, kůň by mohl bez ztráty kvality nahradit i mnohé z našich senátorů).
2. Nikdy není záruka (ba ani pravděpodobnost), že nástupce osvíceného diktátora bude stejně kvalitní. Naopak, dějiny obsahují mnoho příkladů, kdy schopného a kvalitního panovníka nahradil tyran velmi nízkých osobnostních kvalit.

Demokracie by měla zaručit, že na špičce státu budou setrvávat lidé alespoň průměrných kvalit, ale více-méně stabilně, bez nějakých drastických výkyvů.

Co pozorujeme kolem sebe

Problémem současnosti je snaha o cenzurování sdělovacích prostředků, od informačních (papírové i zpravodajské a jiné weby) přes sociální sítě (aktuální je zejména sílící cenzura na Facebooku) až po webové vyhledávače.
Jsem toho názoru, že uvedené aktivity útočí na samu podstatu demokracie, protože lidé potřebují být komplexně informováni, aby se mohli v rámci demokratických procesů správně rozhodovat. To, že kdosi označuje určité informace za nepravdivé, s tím nemá absolutně nic společného. Už proto, že pokud se jedná o fakta typu "tehdy a tehdy se stalo to a to", jsou tito označovatelé prakticky vždy diskreditováni dalším vývojem. Pokud se týká komentářů, je "pravdivost" nebo "nepravdivost" zcela irelevantní kategorií pro jejich hodnocení.
Můžeme ovšem také pozorovat i to, že si je stále větší počet lidí uvedených skutečností vědom, a že, podobně jako moje generace ladila za bývalého režimu Svobodnou Evropu nebo jiné "štvavé vysílačky", stále více z nich vyhledává různé alternativní weby, nekompatibilní s oficiálně šířenou lžipropagandou.

Jaký je zde dopad

Je třeba poukázat na cenzuru pravdivých informací. V Německu byl odsouzen jeden novinář za odkazování na známou fotografii, je i na Wikipedii a v řadě papírových učebnic, jak si Hitler báječně rozumí s Jeruzalémským muftim, tedy za sdílení jednoznačně pravdivé a navíc obecně známé informace. Německo se tímto rozsudkem posunulo do značné blízkosti k poměrům, které v něm panovaly za Hitlera.
Takováto cenzura, jak jsem už konstatoval, útočí přímo na podstatu demokracie. Je otázka, zda stát, v němž je praktikována, je vůbec ještě možné označit za demokratický. A pokud ano, tak jen s dovětkem, že již brzy demokratický zcela jistě nebude.
Z toho plyne, že takovýto cenzor a instituce, která za ním stojí, je pro demokracii nebezpečnější než tisíce hajlujících nácků. A jako takové je tyto lidi a organizace presentovat, protože mnoho občanů žije v bludné představě, že tito lidé dělasjí cosi pozitivního, nebo že mají alespoň pozitivní úmysly. Obojí není pravda. Tito lidé škodí a jsou si (až na výjimky v podřízeném postavení) této škodlivosti velmi dobře vědomi.
Proto je, paradoxně, jakékoli obcházení zločinné cenzury, která je zde praktikována, bojem za demokracii. Za demokracii tedy paradoxně bojují i nějací hajlující náckové. Pokud totiž dají na kokos nějakým procenzurním nevládkářům, je to zcela jednoznačně pro demokracii jako takovou přínos (oni zcela jistě nejsou pro demokracii, ale v dané situaci funguje ono "nepřítel mého nepřítele").

Z uvedeného plyne jediné: Jakákoli pomoc při šíření alternativních a oficiálně zatracovaných a cenzurovaných informací je v současné situaci bojem za demokracii.

Týdenní přehled udělám asi ve čtvrtek, teď bojuji s nějakými úředními papíry.